Zaklínač RPG

-- Začátek questu --

Zimní hlavní město Koviru, Lan Exeter, je svou architekturou jedním z nejzajímavějších měst na celém Kontinentu. Leží v zálivu Praxedy a protíná jej široký průplav, kterým brázdí drobné dřevěné loďky zajišťující místní dopravu. Ulice byste zde hledali marně; město sestává pouze z honosných, avšak uzoučkých domů, které lemují vodu směrem od přístavu až ke královskému paláci.
Krčmu U Hladového vlka naleznete snadno podle vývěsky, na níž je barvami neuměle vyvedená podobizna zvířete, které by s trochou fantazie mohlo vskutku připomínat psovitou šelmu. Nachází se v jednom z úzkých, zdobných domů krémové barvy, a hned po vstupu poznáte, že se navzdory nepříliš zdařilé vývěsce jedná o vcelku solidně působící podnik. Návštěvníci lokálu jsou poměrně různorodí - od elegantních dam v honosných šatech, přes hru v kostky hrající příslušníky městské stráže, až po hlasitou skupinku námořníků, kterým dělá společnost dvojice dívek očividně lehčích mravů.
Možná se zeptáte hostinského, možná k vám dojde sám, brzy vám však stojí tváří v tvář pihovatý mladík s pískově světlými vlasy a kulatými brejličkami na nose, které mu z něj lehce sjíždějí a on si je nervózním pohybem ukazováčku každou chvíli postrkává zpátky. "Jste tu, předpokládám, ohledně pracovní nabídky týkající se oné delikátní záležitosti? Smím znát vaše jména a pokud možno vidět reference od bývalých zaměstnavatelů?"

Odměna jistá? Cennost nezměrné hodnoty? Hmm, to je pozvánka co se snad ani nedá odmítnout ne? Inu, zkusit se má všecko, a i kdyby jí vypoklonkovali se vší hlasitou parádou, stále se mohla někomu nalepit na paty a přilepšit si, až se k tomu naskytnou okolnosti.
A tak se tedy stalo, že zrzavá dcerka ulice si to za soumraku vykračovala nezvykle honosnou ulicí k Hladovému vlku. Nenápadně se rozhlížela po všem možném i nemožném, protože na prostředí, které jí bylo domovem, tohle mělo trochu moc vysoký poměry. O to komičtěji vypadala vedle toho všeho ta šíleně nepovedená vývěska, ale pravda byla, že nebejt toho zjevu na dřevě, tak by možná celá uhranutá cíl své cesty minula.
Při vstupu se zarazila už ve dveřích. Vidět evidentně dobře živenou a oblečenou smetánku vedle neoholených stráží jak se oddávali karbanu a slanečků po kterých se plazily místní lijány, bylo přinejmenším šokující. Jak jim tohle může sypat? Vždyť si to říkalo o maléry... Nebo to bylo místo, na kterém se dala potkat celá spousta zajímavých lidí a domluvit naprosto unikátní obchody.
Zatetelila se blahem při zjištění, že tu přeci jen nebude jak pěst na oko a sebevědomě vstoupila. Nemusela dojít daleko, evidentně nebyla jediná, kdo si to sem přikvačil pod vidinou si polepšit. Rozhodně to vypadalo, že bez nějakého úvodního výslechu od toho vyzobanýho ucha se dál nedostane. Nějak pochybovala, že zrovna on by tohle někde vyvěsil, takže ten skutečný člověk co hledal pomoc, bude asi někde zašitej. Bude na něj muset bejt milá nebo jí neukáže cestu.
"Menuju se Morgan..." trochu zaváhala, protože si náhle vzpomněla, že se už dlouho někomu chtěla představit jako Tubera, čistě pro zvědavost, co je méně oblíbené - jestli mor nebo jiné neduhy. No tak příště...
Reference sice nevěděla, co je zač, ale možná to znamenalo nakolik s ní byl bejvalej chlebodárce spokojenej. Každopádně tomuhle zobákovi nehodlala říkat, že na ni musí použít jednodušší slova.
"A refence mám tuhle," obalila dlaněmi spodní část ňader a trochu si je vystrčila víc do výstřihu. Těsně před koncem představení ten pohyb zaobalila jakože si mimoděk jenom upravuje korzet a dejchla na prstýnek který jí už půl dne říkal má paní. Trochu s ním zatančila po látce a nechala ho zablyštět. Mohli ste se jenom dohadovat, jestli ho stáhla někomu z useknutýho prstu násilím, nebo dostala za poslední číslo fakt dobře zaplaceno. Každopádně to jenom svědčilo, že je to holka šikovná když z toho vyvázla s nezlomeným kejhákem a že ho evidentně co nevidět propije.

Kayla byla holka do pranice, takže nebylo až tak zvláštní, že po shlédnutí onoho inzerátu nezaváhala a hned se kvapem hnala co jí nožky stačili na zmiňované místo setkání. Jak moc nóbl nebo póvl podnik to je, ji nijak nezajímalo a sebevědomě si to tam nakráčela. V po kolena dlouhých šatečkách růžové barvy. Úbor vhodný pro jakékoliv dobrodružství! A především k pohoršování všemožných prudérních entit. To ona dělala moc ráda.
Nemusela se ani moc namáhat (stačilo prohodit asi tak dvě a půl slova s hostinským) a našla svého budoucího zaměstnavatele. Jestli je on pravým zadavatelem nebo jen vyslaným poslíčkem se vzkazem, to jí bylo lhostejno. Hlavně že to nebyla ženská. S mužskými je vždycky větší zábava, a když viděla jaký mimoněk je tu má na starost, nemohla se nezačít rozplývat jak cukrkandl na slunku. No snad jí ho ta zrzavá cácorka, totiž její budoucí parťačka, nevyfoukne. Vypadala na to? Hm. Docela jo. Ale ne snad, že by se jí nezamlouval její smysl pro humor.
„Já mám taky docela dobrý reference!“ Zazubila se na ni i mladíčka, a pořádně si dlaní poplácala svou vlastní nálož objemu, která se do jedné ruky ne a ne vejít. Provokativní mrknutí brejlounovým směrem samozřejmě nechybělo. „Jsem Kayla.“ Nabídla ručku k políbení, čekajíc jeho reakce. Měla tu výhodu, že ji potěší jakákoliv.

Elim měl nejprve radost, když byl pozván svojí sestrou do zimní residence Koviru. Toužil spatřit město o kterém toho tolik slyšel. A z počátku se zdálo, že to opravdu bude přesně takové, jaké očekával. Lan Exeter mu vyrazil dech, město bylo jednoduše úchvatné. To ale bylo před dvěma týdny... od té doby se mu už začalo zajídat jezdit všude lodí... to věčné vlhko se mu zakusovalo do kostí a byla mu větší zima než kdykoliv předtím. Jeho sestra se mu po pár dnech prakticky přestal věnovat... Redanský vyslanec ho pozval na večeři, kde na něj 3 hodiny chrlil věci o politice, které ho ani za mák nezajímaly... zkrátka a jednoduše se začínal neuvěřitelně nudit...

To už ale také neplatilo... ne od doby, co se rozhodl pátrat po ztracené cennosti. Jeho jedinou motivací k takovému činu byl fakt, že se jinak příšerně nudil... proto ve stanoveném termínu opravdu dorazil do zmíněné hospody. Několik dobře míněných otázek (a na stůl položených mincí) ho rychle nasměrovalo správným směrem... alespoň doufal. To co viděl totiž vypadalo... ehm... řekněme jen, že Elim si vůbec nevšiml mladíka s brýlemi, vyvaloval oči na něco úplně jiného. Najednou začímal mít pocit, že tu vůbec není správně (nicméně se nezdálo, že by chtěl odejít) a že ta práce se nakonec možná bude týkat něčeho úplně jiného, než si původně myslel...

Jak se dalo očekávat, mladík na přednosti obou dam nechápavě vytřeštil oči a roztřesená ruka mu okamžitě vystřelila zpátky k obroučkám brýlí. Na sucho polkl a druhou rukou si zmateně vjel do pískových vlasů. "Dědka klepne," vydechl uznale, hned poté si ovšem důstojně odkašlal a založil si ruce zpět na hruď. "Zjevně došlo k mýlce a dezinterpretaci inzerátu, který můj zaměstnavatel vyvěsil, dámy. Mistr hledá osoby s šikovnými prstíky na splnění jisté delikátní záležitosti, ano, samozřejmě to ovšem bylo myšleno pouze metaforicky...," zamyšleně se podrbal na zátylku, "ačkoliv... kolik za hodinku vašich služeb? Možná by to mistrovi pomohlo zapomenout na celý tento incident se ztraceným artefaktem a konečně by s tím vším dal pokoj...," dodal nakonec a dychtivě se na obě dívky zahleděl. Jeho pozornost však náhle upoutal mladík, kterého očividně také zaujala reklamní prezentace vnad pohublé zrzky a kypré hnědovlásky, a jal se ho s nadějí v hlase oslovit. "Mladíku!" Zajásal, "nevypadáte jako prostitut! Nejste zde náhodou ohledně inzerátu týkajícího se hledání ztraceného předmětu?"

Mladíka asi ještě nesrazila žádná pořádná bordelmamá a nevyždímala z něj...duši, protože se červenal málem až na zadku. Ovšem Morgan tu nebyla pro poklonky někoho s vysypanou kapsou. Vypadalo to, že ten dědula co si nechal vyvěsit inzerát je slušně zazobanej, takže toho stálo za to trochu podojit.
"Poslyš brouku," pravila sebevědomě, dávajíc si přitom jednu ruku v bok aby vynikla křivka, "tohleto tělo žádnýho pasáka nepotřebuje. Já nabídnu cenu, až uvidim kdo má zájem, A vlastně," kousla se do rtu a trochu se na oko zamyslela zatímco toho brejlouna sjela hodnotícím pohledem od hlavy až k patě, "kdoví, co budu dělat potom, až tu jeho prácičku skončim. Třeba budu mít náladu slavit..."
Zavrněla a přivřela podbízivě oči. Ne že by o něj měla vyloženě zájem, vypadal ale neškodně a jako snadný výdělek, takže proč ne že. Ostatně pokud jí dohodí tenhle kšeft a bude to výnosný, mohla by mu dát slevu, pokud maníka zajímala právě její cena. Proč by se jinak tak ptal? Těžko kvůli tomu jeho dědulovi. Každej přeci krom ceny děfky chce taky vidět hlavně její tělo a ksicht. Takže to hodlala případnýmu zájemci taky ukázat, než mu vysolí kolik chce, protože pak bude i pravděpodobné, že výše ceny mu bude úplně fuk.
Podbízivě se zhoupla v bocích a usmála se. V duchu si nadávala za poklesek, že se musí lísat takovýmu ňoumovi aby se dostala ke smetaně. Ale byla dcerou ulice a za pár let bude chodit do O, takže o moc níže klesnout už nešlo.

Zatímco tu ty dvě oblbovaly a lísaly se do přízně, jeden chcípák využil situace a pokusil se kolem proplížit bez povšimnutí. Nějak se mu to nepovedlo, evidentně i on musel ukázat nějaký schopnosti aby se mohl setkat s okradeným. Morgan se trochu potměšile zazubila, když si představovala, jak by vsadil na stejnou kartu jako ony. Opravdu úsměvná myšlenka.

Dost dobře se bavila. Zvlášť když se mladík tak rychle zberchal a začal se ujišťovat, že nedošlo k mejlce. Prý dezinterpretace. Dost složité slovo pro nějakého prosťáčka. Zřejmě před ní stál učenec, což se dalo odhadnout už ze vzezření, ale Kay na generické předsudky moc nedala, tudíž mu dala šanci, kterou jednoduše nevyužil. Přesto a možná právě proto se pobaveně uculila. Chlapík asi nebyl tak úplně neviňátko, když dokázal vytáhnout na světlo světa takových dvojsmyslů, které jí samotné při četbě inzerátu na mysl rozhodně nepřišli.
Ale když už na to téma přišlo, neexistoval důvod, proč by se svou chutí trochu neblýskla a zatímco zrzavá se kolem otázky ceny tancovala jak na žhavých uhlících, ona si prohrábla své polodlouhé/polokrátké vlasy a blýskla svýma neobvyklýma očima. „Jestli je starej sympaťák tak mu pár čísel střihnu i zadarmo. Ale nesmí mi u toho eksnout, mám z toho pak špatný spaní.“ Každý koníček měl své stinné stránky, co naplat. Brzo se však jejich společnost rozrostla o dalšího mladíka, který také vypadal k nakousnutí, a jí to nedalo, aby i na něj koketně nehodila očkem a nechala se na celou hospodu slyšet. „Můžem kliďánko i v pěti, do mě se toho vejde.“ Na jednu stranu to myslela úplně vážně a na tu druhou… Prostě ráda provokuje kudy chodí a sleduje co to s lidma udělá. Obzvlášť významně koukla na druhou přítomnou ženštinu, možná až spiklenecky, jako by se jí ptala, jestli tuhle zábavičku taky schvaluje.
Následně však, jako by jí byl jakýkoliv ruch kolem jedno, pohlédla zas na obrýleného a s něčím, co mohlo být s velkou dávkou fantazie považovatelné za seriozní zájem, ho vybídla. "Tak k věci. O co jde?"

Podle slov, která mu řekl ten sedící člověk tu byl nejspíše správně... ale netušil ani v nejmenším, zda tu jsou správně ty dvě dámy. Možná se jen rády předváděli? Nebo to byly povětrnice, které tu jen otravovaly? Přinejmenším se zdálo, že to nebrali příliš vážně. Jednou jejich rodový hrad navštívila čarodějka z Temerie, na její jméno si nevzpomínal... ta se chovala celkem podobně, flirtovala se strážemi, flirtovala dokonce i s kuchařem... a z toho co slyšel tak jí nakonec nešli s bývalým velitelem stráží v pokoji jeho matky.... nepříjemná situace.
"To, že nevypadám jako prostitut budu brát jako kompliment... myslím."
Řekl, přeci jen by bylo mimořádně nevhodné, aby vicehrabě Alerion vypadal jako prostitut. Elim si radši odkašlal, aby tu myšlenku zcela vyhnal ze své hlavy a snad taky aby dokázal setřást ruměnec, který ho zalil poté, co vyslechl další monolog oněch dam.
"Doufal jsem, že jsem tu správně ohledně hledání onoho předmětu... ale pokud je k tomu hledání vyžadováno chovat se jako.... uhm... "
Elim na chvíli stichl, protože si nepřál dámy nijak urazit a tak hledal vhodná slova.
"Chovat se tak vyzývavě... tak tu nejspíš správně nejsem... nechci se v žádném případě nijak dotknout zde přítomných dam, ale neplánuju se účastnit žádné... ehm... aktivity "v pěti"..."
Podařilo se mu ze sebe dostat.

Ta druhá chtěla jít zadara? Morgan protočila bokem oči až někam nad oblaka. A pak že ona byla kurva, ovšem tohle už nebylo o povolání. Ta holka vedle ní byla evidentně hodně zoufalá.
"No, když to nezvládneš sama..." dodala svou odpověď a bylo tím samozřejmě myšleno, že Morgan je na rozdíl od ní profesionálka.
Ale výrazově rozhodně partu netrhala. Jestliže ve dvou prolezou ke zlatýmu korytu s větší šancí než každá zvlášť, mohou si tady pánové stoupnout třebas do fronty.
Maňas se zmohl na vybreptnuté protesty proti označení prostitut, ovšem kdyby jenom věděl jakými jmény ho v duchu častuje Morgan, raději by bral označení mužská děvka. Když se nehodlá dotknout přítomných dam, tak zřejmě byl jasnej čistokrevnej hošek.
"Bojíš se že bys to nedal? Nebo že by ti někdo vlezl na záda?" rýpla si do mektavýho fajnovky.