V hospodě bylo opravdu veselo a i slečna obsluhující měla úsměv na rtech, i když jí ho sem tam někdo smázl svých chováním. Byl ale zase hned zpátky, byla přeci zvyklá na velmi různorodou a někdy i dotěrnou sortu zákazníků, takže jí nějaké botky na stole nebo bujaré chování nemohlo rozhodit. Děvče každému z příchozích kývlo na jejich objednávku a doneslo jim ke stolu něco exotického. Bartovi rum s pár třešničkami a jemnou vůní kardamomu, to když se k houslím a loutně přidala ještě píšťalička a podupávání do rytmu, Bibianě donesla rum vonící dálkami orientu, to když se přetrhla příliš nadšenému houslistovi struna a na chvilku bylo ticho, a Lenně donesla rum jemně zlaté barvy vonící medem a skořicí, to když houslista uznal, že se dá hrát i s méně strunami. Pár lidí se dalo do tance a chvilku to vypadalo, že večer se ponese v relativně poklidném a všedním duchu, ale jak už to tak bývá, nemělo to tak být. Že by se ale celá zábava zvrhla v tragické ticho, když se otevřely dveře a dovnitř vešla menší skupinka lidí, to ne, právě naopak. Mladík, který vešel do lokálu jako druhý, se hned ve dveřích zazubil a rozpřáhl ruce na uvítanou, přičemž většina návštěvníků radostně zaburácela a pozvedla své pohárky a korbele tomu neznámému na pozdrav. Mladík cvrnkl jeden zlaťáček směrem k hudebníkům, kteří spustili o to více a radostněji, načež uvolnil průchod třem dalším lidem, dvěma mužům v dobře padnoucích kožených zbrojích (jako měl ten první, který vkročil do lokálu před mladíkem) a jedné zahalené ženě, jíž se na rukou, kterými si přidržovala kápi svého pláště na hlavě, leskly zlaté prstýnky a ze snědší kůže vystupovaly tmavé, oranžovohnědé linie cizokrajného tetování. I k ní se stočilo pár pohledů, ale na rozdíl od mladíka, ji zdravili méně bujaře, ne však s odporem nebo neuctivostí.
Zábava se víceméně vrátila ke svému původnímu pořádku, když se celá skupinka usadila u stolu, který obsluhující dívenka rychle umetla a rovnou na něj postavila karafu s vínem a několik pohárků. Jeden z mladíků v kožené zbroji si slečinku obsluhující přitáhl na klín, aby jí se smíchem cosi pošeptal do ouška, a s rudnoucími tvářičkami ji nechal zase odběhnout po svých. Zatímco tři zbrojí vybavení muži vypadali statně a jejich pleť byla světlé barvy, mladík, který se ve dveřích se všemi vítal, měl stejně jako dívka s kápí pleť snědou. Usazený byl u stolu, jako by mu hostinec snad patřil, tmavýma očima bedlivě pozoroval své okolí, zatímco vlasy, částečně svázané na temeni do culíku, mu v tmavě hnědých pramenech spadaly přes ramena. Jen co zmizel jeho plášť, který ho kryl před nečasem venku, bylo i nezkušenému oku jasné, že oproti těm třem mladíkům v jeho společnosti, je útlejší postavy a hlavně, že se nechystá do případného boje. Jeho odění bylo lehké, vrstvené a zdobené, z jemných, cizokrajných látek. Dívka se usadila po jeho boku a taktéž po chvilce odložila kápi i plášť, čímž odkryla podobně zdobené a cizokrajné šaty i vzezření. Stejně jako mladíka, i ji zdobily dlouhé, tmavé vlasy, ona je však měla volně rozpuštěné. Oči, které po chvilce zvedla od stolu a rozhlédla se jimi po útrobách hostince, měla uhrančivé a stejně tmavě podmalované, a nevypadalo to, že by byla nějak přehnaně plachá, protože když se svým pohledem střetla s tím Bibianiným, oči nesklopila. Zaklínaččin medailonek krátce, lehce zavibroval, ale stejně rychle zase utichl. Snědá dívka chvilku zaklínačku zkoumavě pozorovala, dokud ji nepřerušil mladík svým jasným výkřikem a hozením naditého váčku na stůl.
„Pití pro všechny a na mě!“ Což mělo značný ohlas u všech přítomných. Vypadalo to, že se s tím prohlášením oddá stejné činnosti jako všichni ostatní, tedy že si začne bez povšimnutí okolí povídat se svými společníky, ale stejně jako dívka po jeho boku i on pátral pohledem po hostinci, jako by něco hledal. A u všech, které neznal, a mezi které jste patřili i vy tři, se pohledem krátce zastavil a věnoval jim úsměv i lehké pokývnutí hlavou na pozdrav.
Mimo herně:Info o NPC vám bude postupně přibývat v úvodním příspěvku 
