QUEST: Není všechno zlato co se třpytí - D

[Valdur]

Není všechno zlato co se třpytí

Rozsah a tempo: 1 příspěvek týdně. Byl bych rád za pravidelnější tempo ale je mi jasné, že ne každý má čas pořád něco psát a tak si vystačím s mírně volnějším tempem. Vypravěč se bude snažit psát co nejdříve po vystřídání všech hráčů.

Délka questu: 3-4 měsíce ale může se protáhnout na delší dobu

Počet hráčů: 3-4 hráči. Beru jen obyvatele, kněze a zaklínače, kteří se nebojí nebezpečí a riskovat. ! Čarodějům/čarodějkám vstup zakázán !
Zájemci ať mi napíšou do PM na Discordu, či zde na fóru.
Hráči v Questu: Kalyphisea, Alfréd Borg, Sarren, Mauro - Plno!

Odměna: 8 bodů + případná materialistická odměna všem zúčastněným

Obtížnost a limity: Quest je zaměřen především na Váš důvtip, improvizaci a boj taktéž není vyloučen. Také je zde riziko zásahu do osudu Vaší postavy (nic se vaší postavě fyzicky nestane, ale okolí Vás nebude muset mít zrovna v oblibě).

Start a konec Questu: Začátek někdy po Blaviconu, takže uprostřed dubna a konec nejlépe někdy v létě zhruba ke konci července či na začátku srpna.

Úvod do děje: Máte rádi bály? Většina lidí si rádi někam zajdou si zatančit s překrásnou slečnou, či pohledným mužem. Najít si nové známosti a potkat mnoho různých lidí či si jen zajít mezi lidi se napít. Takové bály se většinou odehrávají ve velkých usedlostech, hradech či zámcích. Krásné sály, kde jsou plně prostřené stoly, kde můžete nalézt kance, různé klobásky, saláty a různé exotické ovoce. Taktéž můžete nalézt různé druhy alkoholu počínaje od vína po takový nápoj umělců jménem Absinth. Na těchto místech se hodně účastní smetánka a různí zbohatlíci, co si chtějí prodiskutovat dění ve světě, politice či zařizovat nové obchodní smlouvy, nebo lidé, co si na takový bál mohou dovolit jít. Místa na kterých se tyto akce pořádají většinou vlastní hodně bohatí lidé, nebo dostali lidé ze šlechtické rodiny, kteří vlastní i velmi vzácné předměty či hromady mincí. A přesně takový bál se bude za pár dní konat v jednom sídle v Oxenfurtu.
A přesně tohle zajímá jednoho neznámého cizince z Nilfgaardu, který ale umí plně plynule mluvit obecnou řečí. Má delší černé vlasy, zelené oči, špičatý nos a už od pohledu vypadá, jako někdo, kdo má něco za lubem. Na sobě obvykle nosí černý plášť, hnědé jezdecké boty, kožené černé kalhoty a kazajku z tvrzené kůže. Tento člověk nechal rozhlásit po městech a vesnicích, že hledá lidi na jistou práci, za kterou slibuje dva plné měšce novigradských korun pro každého zájemce.


NPC:

Karl
Onen cizinec, který si takhle říká. Nikdo neví, jestli je to jeho pravé jméno, ovšem živí se organizovaným zločinem a má za sebou několik prací od pašování nelegálních věcí po vraždy. Snaží se moc nevystrkovat hlavu a tak není po světě moc známý.

[Valdur]

Hra začíná! Prosím usaďte se a doufám, že si tenhle quest užijete

Je odpoledne, nebo spíše podvečer po dešti a na mírně nebi s několika mráčky pomalu zapadalo slunce. Za několik dní se měl poblíž města nazývající se Oxenfurt konat bál na oslavu, jež pořádal jeden místní šlechtic ve svém sídle, což upoutalo pozornost jisté tajemné osoby, díky které se na nástěnkách objevily po blízkých vesnicích a ve městě výzvy: "Hledám odvážné dobrodruhy, kteří se neboji nebezpečí! s připsaným popisem místě setkání a iniciálem K.
Místo setkání byl dřevěný dům obdélníkového tvaru se střechou ze dřeva a slámy, prostě typická budova pro obyčejné vesničany, která ležela hned vedle Oxenfurtu. Budova měla čtyři okna, dvě ze přední a zadní strany, které byli zavřené. Před dřevěnými dveřmi stál jeden člověk v levné košili, levnými kalhotami, polozničenými botami (prostě jako sedlák), aby případné zájemce mohl pustit dovnitř. Jakmile k němu někdo z naších hrdinů přišel, zeptal se ho na důvod návštěvy a poté, co si osobu prohlédl odshora dolů a následně oznámil, že má zamířit ke schodům dolů do sklepení.
Když jste sešli dolů, ocitli jste se v menší chodbě, kde na konci byli dveře do místnosti, které hlídali další dva lidé, ovšem tihle měli na sobě kroužkovou zbroj, kožené rukavice a kovovou kloboukovou přilbu. Jeden z nich držel halapartnu, druhý držel v ruce obyčejné kopí a oba měli za opaskem železný tesák. Jakmile k nim zájemci přišli, otevřeli dveře a jakmile vkročili do menší místnůstky, ve které byli dveře, které vedli do konečné místnosti, přišel je přivítat další takový ozbrojenec, který měl ovšem za opaskem v pochvě krátký meč a na zádech kulatý štít ze dřeva a kůže. "Své zbraně odložte tamhle do bedny, při odchodu Vám budou navráceny." řekl hrozivým přísným hlasem. Ti dva, co hlídali vchod do téhle místnosti, se otočili a hlídali si návštěvu, aby v případě problémů mohli okamžitě zasáhnout.
Jakmile byli odbaveni, pustili je dále do další místnosti, kde svítilo pár pochodní, na zadní zdi visela tabule a před ní byl velký dřevěný stůl, na kterém byli všelijaké mapy a poznámky na papírech. Kolem byli čtyři ozbrojenci, všichni s kovovým štítem, krátkými meči a noži za opaskem a za stolem stál opřený oběma rukama o stůl onen tajemný muž, který zíral do plánků a map, které měl na stole přichystané. Jakmile dorazili dovnitř všichni, podíval se na ně a spustil. "Vítám vás ve svém sídle, Karl jméno mé. Omlouvám se za tyhle menší nepříjemnosti, ale člověk musí být v téhle době obzvlášť opatrný." pověděl s úsměvem. Šlo poznat, že jeho přízvuk je jiný, než u obyvatelů severu. "Jsem rád, že jste zde dorazili a odpověděli na mou výzvu. Ovšem než Vám začnu popisovat můj problém, musíte mi slíbit, že budete v tomhle ohledu naprosto diskrétní. Nemám rád, když o mých problémech ví více lidí, než by mělo. Doufám, že si rozumíme." Následně se podíval na své strážně a jakmile to účastníci tohohle questu vše v hlavě zpracovali a slíbili, že vše zůstane jen v téhle místnosti, pokračoval dále. "Dobře, potřebuji získat jednu věc, co mi byla zcizena jedním místním šlechticem. Chtěl bych Vás požádat o pomoc k získání téhle věci. Většinu potřebných věcí jsem zařídil, ovšem pořád mi zbývá zajistit ještě pár věcí a v tuhle chvíli přicházíte na scénu Vy." Ukázal na všechny. "Asi víte, že se bude za pár dní konat poblíž Oxenfurtu bál. Ten bál pořádá osoba, která mi vzala to, co mi a mé rodině náleží." Pokud nebyli u stolu, ukázala na ně, ať k němu přijdou a následně ukázala prstem na mapu, kterou pro ně nachystal. "K tomu, abyste mi mohli přinést můj majetek, budete potřebovat získat povoz, který v den bálu bude vozit sudy s vínem. Budete si taky muset najít nějaké prostější oblečení, aby jste nevyvolali moc velké podezření. Upozorňuji, že bude mít menší ozbrojenu eskortu, ale myslím si, že to pro Vás nebude problém." Pak ukázal na mapě místo, kde se ten povoz před bálem nachází. "Budete potřebovat dokument o převozu vína s pečetí podniku, z které to víno objednával. Ten seženete v budově poblíž povozu." A na mapě ukázal na místo hned naproti místu, kde ukazoval předtím. "Pokud ten povoz získáte, přivezete ho do stodoly zde." A ukázala na mapě na nedalekou opuštěnou farmu dále od města. "Dokument mi donesete zde. Jakmile se zde všichni sejdete, řeknu co dál. Potřebuji ještě něco udělat a tak všichni máte jen jednu otázku." Jakmile skončil, nechal prostor hrdinům tohohle úkolu.

Mimo herně:
PS: Tak nám to začalo! Upozorňuji, že tohle je vyloženě test mých vyprávěčských schopností a tak jestli budete mít nějakou výtku, nebojte se mi napsat na Discordu! Doufám, že si tenhle quest užijete!

[Mauro]

Odvážní dobrodruzi, kteří se nebojí nebezpečí? To byla psaná slova, která Medvěda upoutala, byť ten bál se mu moc nezdál, ne-li rovnou nelíbil, protože na tyto akce šlechtické smetánky moc nebyl, třebaže tam měli nejvybranější pochutiny od masa a klobás, až po rozličné druhy alkoholu. Bál a tanec, to nebyla zrovna kombinace vhodná pro zaklínače jeho nátury, ale potřeboval peníze a taky nějakou tu dávku adrenalinu a zapálení pro věc, což už mu nějakou tu chvíli scházelo. Měl pocit, že po dlouhé době to bude dobrodružství, které by si mohl i trochu užít, i když to bude prvotně práce, na kterou byl jako zaklínač zvyklý a neměl ve zvyku si až moc vybírat, třebaže tu možnost už měl, jako dost zkušený, ale těch zkušeností nebylo nikdy dost. A on toho hodlal využít, třebaže do poslední chvíle netušil, jestli se nepřidá ještě někdo další. Rád pracoval sám, moc se na druhé nespoléhal, spíše vůbec, protože sám věděl, jak to většinou v takových situacích dopadá. Krom toho, čím méně lidí, tím větší odměna, o kterou by se nemusel tak moc dělit. Pravda, ještě nějakou dobu přemýšlel o tom, že od toho dá ruce pryč, ale nakonec se rozhodl, že do toho půjde. Když už nic jiného, alespoň doufal v to, že to bude něco, na co bude ještě dlouho vzpomínat, i kdyby by to mělo dopadnout katastrofálně, poněvadž i taková možnost tu byla. Nejlepší bude zjistit informace a o co přesně vlastně jde, to bylo pro začátek nejlepší, co mohl udělat.

Vydal se tedy na místo setkání, při cestě stihl zmoknout, takže když dorazil k spíše nenápadnému domku, kde by se měl všechno dozvědět, měl už jen navlhlé vlasy, které měly tendence se trochu vlnit. Na sobě měl svou odlehčenou medvědí zbroj a při sobě samozřejmě všechny své zbraně, kterých se nehodlal vzdát, protože ani on nevěděl, co je to za místo, a co tam skutečně čeká. Nebylo místo, kde by se cítil bezpečně, a tohle ještě ke všemu bylo cizí místo, které neznal a netušil, co anebo kdo tam na něho bude číhat. Necítil se moc dobře, a jen s velkým sebezapřením a s viditelnou nevolí odevzdal své dva meče i kuš, třebaže to nějakou chvíli trvalo, než se s těmi ozbrojenci dohodl. Docela by ho zajímalo, co byl ten tajemný chlápek zač, když potřeboval tolik stráží, jako kdyby snad něco skrýval. Čistá práce to rozhodně nebude, to už mu bylo jasné.
Nicméně když už byl konečně ve správné místnosti i na správném místě, slušně pozdravil a zůstal stát, občas překřížil ruce na hrudi, nebo přišel blíž, aby se mohl podívat do mapy na místa, o kterých potřebovali vědět. Nezapomínal být však pořád na pozoru. Samozřejmě si všechno vyslechl, zatímco si prohlížel všechny, co přišli a byli zřejmě součástí tohohle všeho. Moc se mu nelíbilo, že by měl spolupracovat s někým koho nejenže vůbec nezná, ale tím spíš, že ani nevěděl, co od nich mohl očekávat. Co třeba kudlu v zádech? Bude si muset dávat pozor i na každého z nich. Přeměřil si každého pohledem, další zaklínač ho ani moc nepřekvapil, a nakonec se pozastavil na ženě, jež byla viditelně cizinka. Že by to měla být taková půvabná ozdoba jejich jinak mužské části skupinky, nebo něco, co by mělo odlákat jejich pozornost? Neměl moc důvěry v její schopnosti, ale na druhou stranu, určitě to nebyla jen tak nějaká ženština, která by se přihlásila na něco takového… i když, některé ženy byly dost bláznivé a dalo se od nich čekat cokoliv. Ale pud sebezáchovy snad měly společný.
Zamračil se a odvrátil pozornost znovu k cizinci, na jejich zadavatele. „Inu, když jen jedna jediná otázka… Kdopak jste, pane? Co jste vlastně zač?“ Opravdu ho to zajímalo, a byť se to mohlo zdát jako nepotřebná otázka, zcela mimo, jeho to skutečně zajímalo. Nevěděl o něm nic, jen těch pár útržků, ale potřeboval si o něm udělat širší a barvitější obrázek.

[Kalyphisea]

Odvážné dobrodruhy. A co takhle odvážné dobrodružky? A nebo spíše ještě odvážné ženy, co potřebují nějakou akci, trochu krve a taky trochu té odměny?
Ať tak či tak, Kalypha se nebojí ničeho, ani severských mužů (ba spíše naopak) a ta odměna by se jí hodila, navíc by možná mohla najít nějaké vytoužené informace. Už to začíná být dosti frustrující a musí s tím něco dělat. Do tohohle úkolu tedy více méně i s radostí a s odhodláním jí vlastní, najít konečně svůj cíl. Nebo alespoň nějakou stopu.
Prvotní pocity ale nejsou nic moc. Asi od toho čekala něco jiného. Ale je pravda, že čekat něco od severských mamlasů by byla hloupost. Jen si odfrkne a vstoupí dovnitř. Projde kolem jednoho muže, dvou a pak dalších... Co je tohle za doupě? napadne hned jako první věc. A jak to tak vypadá, v tomhle doupěti se nebude moci mít jak bránit. A to se jí nelíbí dva krát tolik. Není žádný zaklínač nebo voják, co by si poradil pěstmi, takže bude těmto mužům vydána na milost a nemilost. Nepřipadá jí to jako nějaká past, ale sakra má sto chutí každému z nich vpálit jednu pěstí do ksichtu a zmizet. Drží ji tu jediné - průkazná dýka. Chvíli je přemlouvá - a taky vyhrožuje a tak - že tuhle "zbraň" jim nedá, že je posvátná, ale pravděpodobně jí to neprojde, takže ji s velkým sebezapřením odevzdá, ale neustále po nich, i po své dýce háže očkem, a to i během proslovu onoho muže. A co se týče jeho, rozumí mu asi tak půlku toho, co by mohla, ale to důležité postřehne - a tím je to, že mají nějakou práci a tou bude získat povoz a nějaké důležité papíry. Kdo ví, k čemu, ale není tu od pokládání otázek, ale ke splnění úkolu, jaký jí je zadán. Tedy, ona se, zřejmě jediná, zdrží všech otázek a pozoruje všechny ostatní. Ti dva se zlatými oči ji lákají nejvíc, samo sebou. Jedna věc je, že tu není sama; druhá pak, že jsou to všichni muži; třetí, že ti dva vypadají nebezpečně a netuší, co od nich může očekávat, zvlášť když se oba tváří, že je jim celý svět ukradený; a čtvrtá a možná nejpodstatnější, že poslední objekt je severský voják. A upřímně - tahle práce nevypadá posvěcená severem ani nikým jiným. Maximálně tak oním člověkem, jehož jména se jeden z mužů se zlatem v očích, se dobývá. Upřímně, Kalyphě nezáleží ani na tomhle. Nejpodstatnější pro ni je, jak chtějí tenhle úkol splnit, když jsou čtyři. Skupina by se měla domlouvat, podnikat kroky společně, ale na tohle ona není zvyklá. A pak je tu ještě ta věc s oblečením. Co je na jejím oblečení v nepořádku? Zachmuří se a založí ruce na hrudi. tohle bude ještě zábava.

[Sarren]

Sarrenova kondice se konečně začala lepšit, a to s sebou přinášelo nárust chuti po nějaké akci. Znovuobnovená síla zaklínači začínala opět kolovat v žilách a brzo se cítil natolik fit, že byl připravený sáhnout po první zakázce, co uvidí, ať už šlo o cokoliv. Ne tedy asi doslova, lidi měli někdy hodně divné požadavky, ale určitě si rozumíme, že šlo o zakázky, ve kterých se dobře mohl projevit zaklínačský trénink. Sarren se sice vyloženě nepovažoval za dobrodruha, ale příslib nebezpečí byl přesně tím, co hledal. Však taky pro zaklínače byla podobná prohlášení ve skutečnosti procházkou růžovým sadem a tak by byl i celkem rád, aby se trochu zapotil.

Když došel k dřevěnému domu, nijak zvolenou lokaci nehodnotil. Nic zásadního mu to neříkalo, a tak prostě šel dovnitř a splnil všechny nutné požadavky pro vstup. Nebyl koneckonců zaklínačem, který by spoléhal pouze na meče - naopak, dokázal si velmi dobře poradit i holýma rukama a často zval na pomoc zaklínačská znamení. No a kdyby se snad někdo pokoušel jeho meče ukrást, zaplatil by za to svým životem.

Co zaklínače vůbec nepotěšilo, bylo zjištění, že na tuhle zakázku nemá být sám. Matně si vzpomněl, že na vývěsce bylo vlastně uvedeno množné číslo, ale i to se dalo vyložit všelijak. S kamenným výrazem nezaujatě přešel všechny přítomné a svou pozornost věnoval výhradně tomu, kdo tady velel. Ne tedy, že by snad mohl Sarrenovi velet, ale šlo o obchod. Ani přítomnost ozbrojenců s ním nehla, avšak co mu trochu hnulo žlučí byla přítomnost jiného zaklínače. Vůči medvědům sice neměl tak velké předsudky jako vůči zmijím a vlkům, ale měl tendenci neznámého zaklínače brát jako jedinou reálnou konkurenci z téhle místnosti.

Sarren poslouchal a mlčel, zlehka přikývl, když byl vyzván, jestli rozumí. Samozřejmě rozuměl. Obecnou řeč ovládal výborně. Bylo mu ukradené, kdo je zadavatel zač a jaké má motivy. Chtěl tu akci a poté odměnu. A jestli ho chytí škodná, nějak mu tu situaci naschvál ztíží. Stačilo, když by mu k tomu zadavatel dal jediný důvod. A někdy ani to ne.

Co Sarrena potěšilo byl fakt, že zadavatel se taky moc nestaral, kdo pro něj pracuje. Sám od sebe se představovat nehodlal. Co se týkalo převleku, v tom problém neviděl a uloupení povozu mu s jeho znovunabytou energií přišlo jako hračka. A proto když byl vyzván k případné otázce, mírně pozvedl obočí a rozhlédl se po ostatních "kandidátech," načež prohlásil: "Proč bych měl pracovat v takové pochybné skupině? Zvládnu to sám," srozumil zadavatele. Jo, ještě aby mu tak do toho ostatní kecali a on se s nima ještě musel dělit o odměnu.

[Alfréd Borg]

Byl krásný podvečer, ideální čas na pití. Jedna z věcí, která šla Alfrédovy opravdu dobře. Odpotácel se k vývěsce, na které stálo hledám další slovo se Alfédovy hodně mazalo, ale třetí určitě bylo dobrodruhy. Místo, kde se měl s tím mužem setkat bylo kousek a tak tak svým úžasným opileckým krokem došel, po cestě se mu podařilo vystřízlivit na tolik, že byl schopný, alespoň jednoduché domluvy, ale zatím ještě netušil, že za pár okamžiků přijde další skvělá vlastnost alkoholu, kocovinka.
Poté co se dostavil na místo, opřel se o zábradlíčko poblíž a dýchal krásný čerstvý vzduch, který také pomáhal na rychlejší vystřízlivění. Všiml si, že se zde objevili další dva muži a jedna žena. Nepřekvapilo ho to, však byl původem ze Skelige, tam byli ženy dobrodřužky také. Poté co je pozval někdo dovnitř, šel do dveří poslední. Snažil se svou chůzi přispůsobit, ale chůze ne a ne jít tak jak by si jeho mozek představoval. Po vstupu, měli odevzdat všechny zbraně. To se mu nějak moc nelíbilo. Alfréd nejdřív myslel, že špatně slyšel. "Vy mi chstee," škyt, "vzít můj meš?" po chvilce rozmýšlení jim ho dal, měl přeci ještě zálohu, ale o té nikdo vědět nemusel a sám doufal, že jí nebude muset používat, hlavně ve stavu, ve kterém je právě teď.
Půlku z toho co ten chlap říkal vlastně ani nerozuměl, vlastně hodně dobře zaregistroval, až slovní spojení s vínem, na které pozvedl oči a zeptal se "Tolik z toho," trochu se mu zamotala hlava, ale už to začínalo přecházet spíš do té kocovinky, "z toho vína bude pro nás?" jo to by bylo celkem dobrý ne? Vědět jaký z toho bude profit a proč ne zrovna vína? Zarazila ho slova mladého muže s černými vlasy, on je snad pochybnej nebo co? "Kdo je tady u tebe pochybnej kurvaaaa?!" otočil se na něj, a hodil dost znepokojený výraz. Alfréd si možná moc brzo začal uvědomovat do čeho se vrtá, ale to už je teď celkem pozdě, hádal, že ho pán jen tak nepustí, a ještě když mu řekne svůj důvod. "no víte, já jsem tu jakože kapitán stráží, tak mi tu hoďku počkejte pošlu pro vás eskortu." to by bylo špatný, takže sehnat nějaký oblečení ve, kterém ho nikdo nepozná, a po té akci se snažit neotáčet za tím co bylo.

[Valdur]

Tak se sešli dva zaklínači, zerikkánská lovkyně a ožralý voják. Skoro jako začátek špatného vtipu. No musel pracovat s tím, co má a třeba nebudou tak neschopní, jak teď vypadají. Všechny si je od hlavy k patě svým zkoumavým zrakem prohlédl. Zerikkánku si prohlédl pro "jistotu" rovnou dvakrát a když přešel ke kapitánovy stráží, tak se mu podíval přímo do očí. Všiml si jeho zbroje a díky tomu věděl, že je to místní voják, ovšem tuší, že je to rovnou kapitán stráží? To si už nechá pro sebe.
Na řadu přišli otázky. První byl Mauro a když svou otázku, tedy spíše otázky položil, lišácky se usmál. "To jsou ale dvě otázky, mistře zaklínači. Ale dobře, odpovím vám. Přestavil jsem se již na začátku, ale pro Vás udělám výjimku. Jmenuji se Karl a jsem takový... podnikatel." Pak přešel pohledem k Sarrenovi a usmál se ještě více. "Jestli to zvládnete sám, tak směle do toho! Ale počítejte s tím, že by jste dostal úplně stejnou odměnu, jako kdyby jste pracoval s touhle skupinou. Za předpokladu, že by se Vám ten obraz vážně povedl získat." A nakonec náš ochmelka Alfréd. "Vína nedostanete ani kapku, to vám ujišťuji, ale myslím, že za peníze, které za vykonanou práci získáte si to víno budete moct sehnat sám." A tím skončili všechny otázky a pokud někdo nakonec měl ještě něco na srdci, tak měl smůlu. "Tak tedy úkol máte zadaný, při odchodu Vám stráž věnuje jednu z mých map. Doporučuji Vám tam jít zítra v noci, bude tam sice více lidí, ale věci získáte snáz, než kdyby jste se o to pokusili ve dne." A s úsměvem se s našimi dobrodruhy (a dobrodružkou) rozloučil. Během jejich odchodu všem stráž vrátila všechny zabavené věci a přidali k tomu jednu mapu do skupiny a doprovodili je pryč z domu. U dveří z vnitřní strany na ně čekalo prosté městské oblečení (Tři pánské a jedno dámské) a jak to v RPG bývá, tak velikost bude všem náramně pasovat!

Hod na obtížnost téhle práce! | +

Valdur hodil/a 5d6 a součet kostek je 18:
1, 3, 4, 4, 6

30-23 = Hodně štěstí, hrdinové (Velký počet stráží)
22-14 = Normální vloupačka ( Klasická ochranka + stráže venku v okolí)
13-5 = Easy mód (Pár stráží, žádná hlídka kolem)

Příprava na závěrečnou práci!

Je temná deštivá noc následujícího dne, což je pro hrdiny tohohle questu ideální příležitost. Z nedaleké krčmy (Zde ne nachází dokument!) mohli slyšet hlasitý smích opilých jedinců. Kolem se potloukaly dvě skupiny stráží po třech lidech, které chodili v okruhu, který jim trval takových dvacet minut. Vždy se potkávali poblíž hospody a sem tam se zastavili, aby si mohli poklábosit. Měli na sobě klasickou redanskou strážní zbroj, dva z každé skupiny měli v rukou halapartnu s krátkým mečem za opaskem a třetí, který vždy byl vpředu měl jen krátký meč a pochodeň v ruce. Hned vedle krčmy byla budova, kde se vyrábělo jejich vlastní víno. Naproti byl povoz a hned u nich byl kůň, který byl přivázaný k dřevěnému kůlu a vedle toho kůlu bylo koryto s vodou. Vůz hlídali dva strážní, kteří se střídali v hlídání (jeden spal vedle, druhý hlídal a po každých dvou hodinách se vyměnili). U hospody nehlídal nikdo, ovšem uvnitř se mohlo pár strážných vyskytovat a být opilý. Palírnu hlídali opět dva strážní, ovšem vždy hlídal jen jeden a když došlo na výměnu, tak hlídač šel dovnitř probudit druhého (střídání trvalo vždy zhruba 5 minut po hodině a půl hlídky). Kolem bylo pár domů, kde žili normální obyvatelé a bezesně spali. Jo a zapomněl jsem říct, že tato lokalita je poblíž jedné z bran v Oxenfurtu z vnitřní strany města.

Mimo herně:
Tak jo, teď je vše na vás, jak tohle vyřešíte a svůj úkol splníte. Na všechny akce od sledování okolí po mlácení strážných si vždy hoďte kostkami s vhodnými dovednostmi. Přeji hodně štěstí Vám všem!

[Mauro]

Mauro nebyl s odpovědí moc spokojený. Chtěl vědět, kdo je jejich zadavatel zač, nebyl přeci pochodující pěšák bez vlastního myšlení, který šel jen za tím jedním, aby někoho zabil. Ale na druhou stranu ani po nich se nikdo nedožadoval odpovědi, kým jsou a podobně. Nebylo to trochu zvláštní, svěřit takový úkol neznámé nesourodé skupince, která se jen velmi stěží bude dávat dohromady a ukočíruje se? Tohle zavánělo průšvihem. Moc ega a ješitnosti na jednom místě, moc neznáma a sotva patrné kontroly nad situací. Povzdechl si sám pro sebe a porozhlédl se po všech, kteří sem přišli a měl s nimi tvořit skupinku. Určitě měli své schopnosti a dovednosti, určitě byli v něčem dobří, jinak by sem asi nešli, výjimku tvořil snad jen ten výpitek, jež netušil, o co vlastně jde a Mauro pochyboval i o tom, že se tu ocitl z vlastní vůle. Nepochybně to byla jen blbá náhoda.
Ohromné, ještě budeme muset hlídat jednoho z nás, aby si náhodou nepřihnul a nepodělal celou akci, zavrčel si, pak na chvíli zpozorněl, neboť mu neunikla poznámka o obrazu a spojil si to dohromady. Nicméně když schůze skončila, vydal se pravděpodobně jako první ven odtud. Sebral si svoje meče, které si nezapomněl prohlédnout, jestli se jim něco nestalo a pak si převzal nějaké ty hadry, na které se ušklíbnul. Moc dlouho se na místě nezdržoval, protože se potřeboval nachystat a připravit, a jistě tak učiní i ostatní, se kterými si nebyl jistý a vůbec neměl tušení, jestli si s někým z nich bude rozumět, což i kdyby nechtěl, bylo tak trochu důležité. Museli být jednotní, což byl pořádný oříšek, jak něčeho takového dosáhnout… a do role vedoucího se nijak zvlášť nehrnul, třebaže na to věk asi měl.

***

Snad bohové stáli při nich, když se následujícího dne opět všichni setkali. Rozhodl se, že do nich vloží kousek důvěry, do každého z nich, aby jim nemusel nic vysvětlovat, ani připomínat, že jsou prostě chtě nechtě skupinka, která bohužel musí spolupracovat. Budou se muset spoléhat i na druhé, na což asi nikdo z nich nebyl moc zvyklý, natož on sám. Podíval se do společné mapy a prostě a jednoduše se vydal na cestu, nebyl důvod se nějak více zdržovat. To, co bylo důležité bylo jasně dané a museli dokument i s povozem získat, nejlépe současně a pak rychle zmizet. Nerad by udělal zbytečný rozruch. Sice strach nepociťoval a neměl problém někoho usmrtit, když na to přišlo, ale pokud to nebylo vyloženě nutné, volil spíše ten klidnější postup, jenže… to by musel zakázku plnit sám. Silně pochyboval, že budou jednotní v názorech.
Mimoděk se držel spíše ve tmě a prozřetelně se této akci přizpůsobil i svým oblečením, které bylo nenápadné a tmavé. Nechyběli mu však meče upevněné na zádech společně s kuší a kápě přehozená přes hlavu. Déšť neřešil, ale nebylo příjemné, když mu u mluvení kapalo do ksichtu. Ještě se rozhlédl, pro kontrolu, aby zběžně věděl, kolik stráží je asi dost pravděpodobně čeká, a taky, jestli jsou opravdu na správném místě. „Měli bychom se rozdělit. Někdo vezme dokument, druzí by se postarali o povoz. Možná bych nechal tady…,“ zadíval se na Zerrikánku, „-jedinou ženku mezi námi, aby se o něj postarala. Ta si s pár opilci jistě poradí, má i své zbraně,“ ušklíbl se. Rozhodně nečekal, že by vyvinula takovou sílu, aby utáhla povoz, na druhou stranu mohla překvapit, ale Mauro nejspíše očekával, že bude dobrá v plížení a omamování již přiopilých mužů, které stačilo manipulovat tím správným směrem a… „Ale někdo by měl jít s ní, kdyby se něco zvrtlo,“ navrhl tedy svůj pohled na věc. Rozhodně nečekal věcný souhlas, a že se dají věci rychle do pohybu. On sám sebe neviděl jako někoho šikovně plížícího a obratného, jeho um tkvěl naopak v síle, tudíž svou roli viděl jasně, ale musel dát i na svou skupinku, ač nerad. V tomhle případě ale nebylo moudré skočit do jámy lvové rovnou po hlavě, potřebovali se domluvit. Nebo měl aspoň takový názor. Kdo ví, čeho se od nich dočká.

A jak se dalo čekat, žádný plán vlastně ani nebyl a tak kašlal na to, aby se nadále snad jako jediný snažil o nějaké to stmelení jejich rozdílné skupinky. Když se žena vydala naprosto opačným směrem a pro povoz, rozešel se opatrně za ní. Možná nepatřil mezi nejobratnější, ale síly měl dost na to, aby povoz utáhl a rychle zmizeli. Mezitím se těm druhým dvěma podařilo nějakým šikovným způsobem najít onen dokument.

Mimo herně:
Síla (+3)

Mauro hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
6, 2, 4

[Kalyphisea]

Vtrhnutí opilého vojáka nekomentuje, ale protočí nad tím alespoň oči. Mohla by říct, že je to pro ni překážka, ale to by mohla říct o celém tomhle shromáždění a jejich úkolu. Povzdechne si s čím to musí pracovat a kdyby jí to za to stálo, něco by na to řekla. Ale proč se obtěžovat. Nejraději by tohle doupě opustila, ale pro jistotu vyčká, jestli se nebude řešit ještě něco důležitého, co by měla vědět. Avšak, tak se neděje, takže může jednoduše odkráčet, sebrat svoje věci, které si samo sebou venku také překontroluje. Kdyby se něco stalo jejím zbraním, omlátila by jimi o hlavu ty, co s nimi něco provedli, ale kdyby došlo na to, že by se ztratila nebo se stalo něco jejímu pokladu, redanské dýce, tak lehce by z toho nevyšli. Úkol neúkol.

Neměla bohužel žádné důležité věci na misi při sobě, ty si sebral ten muž se zlatými oči, takže ji nezbylo, než se ho držet. Není ji to po chuti, ale nemá zrovna na výběr. Už se do toho namočila a ona necouvá ze svého úkolu. Je to možná ženská, ale také má nějakou hrdost. Takže zaklínače div nezpraží pohledem, když se o ní začne mluvit. Přijde jí to, jako by se ji snažil zbavit nějakým jednoduchým úkolem, aby se nemusel o ni starat. ve chvilce prozření jí dojde, jak moc ani on nechce být tu s nimi, všemi. Určitě se bude chtít zbavit i ostatních. Ale to tedy ne. "Nepotřebovat rozkazy. Papír sehnat vy. Já jít pro kůň." Nepotřebuje přece, aby dostávala lehčí práci. Tohle zvládne levou zadní. A nebude k tomu potřebovat ani zbraň, vsaďte se. Je to jenom pár chlapů kolem, kteří si sotva všímají stínů. A když se jimi jeden umí pohybovat, není to na škodu. Ona je lovec, ne nějaká vystrašená kořist. A co se týče těch jejích "jiných" zbraní, nedojde jí, že myslí zrovna na něco jiného, než její šavli nebo luk. Na té obecné by bylo třeba ještě zapracovat. Důvod pro to však nepřišel.
A tak se tedy sama vydala k branám města - ano, prohlédla si mapu, kde vůz hlídají. Myslela si, že budou brány zavřené, ale zřejmě se neobával nikdo vloupaček tuhle noc, čímž se to pro Kalyphu stalo jednoduší. K domu nebylo těžké se dostat, ale jakmile se dostala dost blízko, využila svých stopovacích a skrývacích schopností, aby se jí povedlo dostat až k povozu nepozorovaně. Protože když se loví kořist, nesmíte být viděni dřív, než chcete zaútočit.

Mimo herně:
Obratnost 2

Quitana hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

[Sarren]

Sarren se zamračil, když mu zadavatel zakázky oznámil, že jeho odměna se nebude lišit, pokud celou tu věc provede sám. Měl chuť se otočit na patě a zmizet, nebo rovnou někoho zmlátit, ale trošku přehodnotil svůj názor, když se ozval ten opilej chlap, očividně pohoršen Sarrovými slovy. Pousmál se. "Ty. Ty seš tady největší ubožák," ujistil ho sebevědomě. Pak už nic dalšího neříkal, jen prozkoumal mapu a druhý den se dostavil na smluvené místo.

***

Na doporučení zadavatele Sarren přišel oblečen jako tulák a přišel pouze s jedním mečem - tím na lidi, připevněným u pasu. Mimo to měl kápi, pod kterou do stínu ukryl zaklínačské oči i medailon. Doufal, že nebude litovat, že svůj druhý meč nechal ve skrýši, ovšem v případě nutnosti se spoléhal na svá znamení. Tak či tak, nečekal dnes žádné příšery, tak proč na sebe zbytečně upozorňovat.

No a jen co se zázrakem sešli s ostatními, zaklínač medvěda přišel s prvním návrhem. Který následně ta ženská, co s nimi byla, úplně vyignorovala a rozhodla se udělat pravý opak. To to hezky začínalo. "Jdu pro ten dokument," oznámil Sarren a bylo mu fuk, jestli ho někdo doprovodí, nebo ne. Čekal, že druhý zaklínač spíše půjde k povozu a tak byla šance, že se k němu připojí ten chlap, který byl včera opilý. Kdyby byl ožralý i dnes, alespoň by do té hospody zapadl. Protože očekával, že někde blízko krouží stráže, rozhodl se věnovat nějaký čas pozorování jejich rutiny, aby nevcházel zrovna když jsou blízko. Že u toho asi pěkně zmokne, jej netrápilo - naopak to mohlo hezky přidat na dojmu náhodného tuláka.

Když tedy předpokládal, že je vzduch čistý, vklouzl do lokálu jako normální zákazník a protože byl celkem nasáklý vodou, pomalým krokem se vydal k hostinskému, aby jej požádal o teplou polévku a zeptal se, jestli je tady nějaké místo, kde by se mohl více v soukromí osušit a převléct. Přitom se pozorně rozhlížel, jaké je v krčmě osazenstvo. Protože nevěděl, kde přesně se ten dokument nachází, musel trochu improvizovat - předpokládal však, že ho nikdo nemá jen tak rozložený na stole, ale spíše že jej najde v některém z pokojů, pokud tady byly. A přesně tam mířil, když žádal o ono soukromí. Dostat se z očí přirozenou cestou.

Mimo herně:
Čeho si všimne v krčmě?
Smysly (2) + Všímavost (1)

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
5, 4, 2