Zaklínač RPG

Knihy, spiny, báchorky a povídačky o skrytých pokladech a monstrech – všude se o nich najde nějaká zmínka. Lidé – ale i nelidé – po nich často pátrají, hlavně na vlastní pěst. Po pokladech a tajných skrýších, ale někdy jen i proto, aby viděli to záhadné monstrum popisované v pohádkách pro děti. Existuje ale jedna skupina, co s tím má poměrně velké zkušenosti. Jednou jsou tu, podruhé zase tam. A vždy si něco z výpravy odnesou. Někdy vzácnosti, někdy jen šrámy.
Naposledy se jim jejich touha po dobrodružství a vzácných kovech vymstila a jeden z jejich skupiny – důležitý zaklínač – zemřel na svá zranění. Ostatní z toho vyvázli jen tak tak, ale ani náhodou to nepoštrachalo jejich touhu po dokončení úkolu a z té velké jeskyně si hodlají odnést něco víc, než jen pošramocené ego. Proto v mnoha městech a mnohých místech visí vývěska.

„Hledá se odvážlivec, co chce hodně a rychle zbohatnout. Přijď do vesničky Toderas a dozvíš se víc.“

Nikde se nepíše o tom, co tam dotyčného čeká, ani na co se má připravit. Jednomu ale zcela jistě dojde, že obyčejný farmář se na takovou prácičku nehodí.

Rozsah a tempo:
1 – 2 posty týdně

Počet hráčů: Travis, Calwen, Arleight,
hlásit se můžete přes SZ nebo discord

Odměna:
10 – 12 bodů (podle kreativity)

Obtížnost:
větší, půjde hodně o boj

Start a konec:
Start cca týden po Imbaelku
Konec až dojdete do cíle (max měsíc)

NPC
Derek
- zodpovědný vedoucí skupiny
- někdy možná trochu zbrklý, ale především starostlivý
- důležité pro něj je přežití vždy celé skupiny
- jeho specializací je dlouhý obouruční meč

Corel
- bezstarostná
- agresivní, výbušná
- jediná žena v celé skupině
- nevěří ve vůbec nic
- zhrzená životem
- málomluvná samotářka
- používá dvě dýky a kuši

Cantar
- další bezstarostný člen
- jeho přítelem byl – dnes již mrtvý – zaklínač Tolphen - za jeho smrt se těm potvorám chce zásadně pomstít
- bývá někdy až moc zbrklý
- používá meč a štít

Arthur
- nejmladší člen skupiny, skoro ještě kluk
- díky němu zemřel Tolphen - ostatní se na něj proto nedívají příliš s láskou
- jeho zbraní je luk, ale také velké množství slov používaných i v nesprávnou dobu

Na spoustě míst visí vývěska, co má nalákat pocestné, zaklínače, ale i ty, co chtějí jen zbohatnout. Vývěska ale neříká na co se mají připravit, ani co je čeká. To se mají dozvědět až tehdy, kdy vstoupí do vesnice zvané Toderas. V místní hospůdce sedí několik místních opilců, vesničanů, ale také jedna skupina o čtyřech členech, daleko od ostatních u svého vlastního stolu, co vývěsku vylepila. Nemají žádné poznávací znamení, ale ty ani nepotřebují. Určitě je poznáte sami. A pokud ne... rádi vás budou sami lákat na velké dobrodružství, spoustu zlata a také hromadu zábavy. Ale jak pro koho. O potvorách uvnitř temné jeskyně se ale nezmiňují.
Hospůdka je to malá, nevyzdobená, obyčejná. Taková malá krčma pro místní obyvatele, kde svlažit hrdlo pochybným mokem, jemuž tu říkají pivo a uklidnit nohy po dlouhé celodenní práci. Místní jsou totiž většinou farmáři. Kolem není totiž nic jiné, než hromada polí, mlýn a také jedna velká jeskyně, do které se nikdo z místních neodváží. Panují fámy, že se v ní nachází tajemné monstrum, co chrání velký poklad. To je také důvod, proč sem původně zavítala naše malá skupinka.

Mimo herně:
No, bylo by trapný se zaseknout takhle na začátku, takže to trochu rozjedeme.

Dovnitř hospody vstoupilo již několik dalších postav. Taky už se smrákalo. Žádná z nich ale nevypadala jako dobrodruh, co by se naší partičce hodil. "Říkám vám, nikdo na to nekývne." Cantar už toho čekání měl plné zuby. "Tolphen tam hnije a my si tady chlastáme pivo." Praštil korbelem do stolu, od kterého se hned na to zvedl. "Je mi jedno, co budete dělat vy, ale já jdu." Rázně si vykročil ven z hospody a okem zavadil o Arleighta. Bral ho ale jako dalšího budižkničemu téhle vesnice, co jim jen těžko pomůže získat ten slibovaný poklad uvnitř jeskyně. A taky ostatky Tolphena, ale o ty jde hlavně Cantarovi. Byli přátelé. Nechce ho tam jen tak nechat uhnít, i když to byl jen prachprostý zaklínač.
"Cantare! Cantare stůj!" Derek by za žádnou cenu nenechal někoho ze své skupiny umřít stejně, jako zemřel Tolphen. Proto se ihned vydal za ním, volající, ať se zastaví. Cantar si šel ale svou cestou dál, ven z hospůdky. Corel jen pokrčila rameny, dopila pivo a vstala také. Jen Arthur si pořád posedával. Podívat se blíže, bylo by vidět, jak se mu mírně klepe ruka, když zvedal korbel k ústům. taky se pěkně pobrindal. Nejmladší člen této skupiny. Jeden by se divil, co tu zrovna tenhle mlaďas dělá. Je to ale vlastně jednoduché. Jeho rodina se ho zřekla a on neměl kam jít. Chvíli se potuloval, než narazil na skupinu hledačů pokladů. A tak se k nim přidal. Chvíli to fungovalo, až... "Arthure dělej, nemíníme na tebe čekat."
Corel. Jediná žena, ale víc chlap jak Arthur, v téhle maličké skupince. Rázná, ale taky dost protivná ženská, která se víc chová jako chlap, než ženská, co ráda nosí sukničky a šperky. Opak je ale pravdou. Šperky a zlato ona velmi ráda. Proto se přidala k Derekovi. Někdo dokonce mluví i o tom, že chrápala s Tolphenem, ale to jsou jen spekulace.
Arthur zvedl hlavu od korbelu. Už nějakou dobu váhal, že by tuhle skupinku opustil, ale... kam by šel? Nic pořádného nemá, nic neumí. Jediná možnost pro něj v tuto chvíli byla sehnat ten obrovský poklad o kterém se tak mluví. Ten by ho zajistil na pěkně dlouhou dobu. A tak tedy také vstal od stolu, hodil za celou skupinu něco hostinskému, co už začal soptit, že mu snad ani nezaplatí, holobrádci.
*
"Proboha Cantare, tak stůj," křičel pořád Derek, ale bylo mu to prd platné. Cantar si usmyslel, že tam prostě půjde a basta. Derek ho musel chytit za rameno, aby se alespoň zastavil a poslechl si ho. "Jsme jako rodina, Cantare. Nenecháme tě tam jít samotného, že jo, bando?" Banda - nebo spíše jen Corel - přikyvovala. Arthur byl zase zamyšlen do svých úvah. "Nenecháme. Tak si to pojďme alespoň promyslet, co a jak. Minule jsme to pěkně podělali a já nehodlám udělat stejnou chybu dva krát, rozumíš?" "Ježiš, no tak jo. Vždyť já vím, že máš pravdu." Cantar rezignoval. Vážně, vždyť by byla hloupost, aby tam šel sám. Ani Tolphen neměl šanci proti těm stvůrám a jakou by měl on. Žádnou, řekněme si to na rovinu.
*
Mezitím se v lese potulovala jedna osoba, jež by tu být neměla. Ocitla se zde náhodou. Zabloudila. Ne, to není to správné slovo. Spíše utíkala. Kdo ví od čeho a proč, ale zatoulala se až do lesů, kde to neznala. Ohlížela se neustále přes rameno, že si vůbec nevšimla že lesy se změnily v prašnou cestu a že...
"Dávej bacha!" Rozkřikl se Cantar, když do něj cosi vrazilo. Prvně si myslel, že jde o nějaké děcko, nějakou nánu z vesnice. Ale... nečekal, že před sebou uvidí elfku. "Heh? A ty tady co děláš? Zabloudila si snad? Nebo žiješ ve vesnici? Rozumíš mi vůbec?" Cantar na ni spustil nepěknou řádku otázek. Očekávajíce odpovědi podupával nohou o zem. Nesnáší čekání. Takhle Tolphena ty obludy ohryžou na kost.

Slova jen působí zmatek, čehož si Cantar absolutně nevšímá. Proč taky. Vždyť ta holka do něj vrazila sama! Tak proč by se měl nedej bože ještě omlouvat, že. "Heh, ty fakt asi neumíš mluvit, co? Nebo se snad stydíš?" Vůbec si nevšímá, že je ta elfka nasraná, protože jeho nasranost je dva krát tak větší, že si tady na něj dupe a žene ho někam pryč. Proč by jako on měl někam chodit? To ona by měla zmizet. A to rychle, než ji napráská.
"Cantare!" Derek už zase ječí. "Přestaň se chovat jako idiot." Oboří se na něj jako na malé děcko. "Oh bože, hlavně se zase nehádejte. Nechtěli jste náhodou zachraňovat kosti Tolphena?" To se do řeči dá, většinou zamlklá a moc nemluvící, Corel. "Tak co, jdeme nebo se tady budeme zahazovat s každým bláznem, co nasere Cantara?" Její trpělivost přetéká a už to chce všechno mít rychle z krku. Navíc to byl Cantar, kdo tak strašně spěchal a teď se nechá rozhodit touhle holkou? Ať už mluvit umí nebo ne. Však to není nic podstatného. Cantar si ale pro jistotu odplivne k jejím nohám.
A zřejmě by i odešli, nechající tam elfku stát samotnou, myslet si, co chce, ale připojil se k nim hlas. Asi je slyšel a teď by se rád k nim připojil. Přesně na tohle čekali, ne? Sice ten chlap nevypadá, že by byl schopná srazit na kolena nějaké monstrum, ale v tomhle světě zdání klame a ani Derek a jeho skupina nevypadají tak drsně. Přistoupí k němu Derek, mluvčí skupiny. Představa, že by s ním měl mluvit někdo jiný, nešel by s nimi nikdo, toho si je vědom. Derek je ta nejlepší volba. "To víš, že hodila. Ale předem tě varuju, že to nebude procházka růžovým sadem. Teď máme tak trochu naspěch, ale po cestě ti s radostí řeknu víc. Tak co, jdeš do toho s námi?" Jestli bude chtít Arleght vědět víc, bude muset jít s nimi. Beztak toho slyšel i tak dost, aby si udělal vlastní obrázek.
A co se týče Calwen... Derek ji chytne za rameno, když mu to dovolí. "Tobě se za Cantara omlouvám. Je to horká hlava, ale jinak hodnej kluk. Navíc je naštvaný, protože přišel o kamaráda, tak mu to neměj za zlé." S tím se otočí a udělá pár kroků za skupinou. "Ale kdybys chtěla omluvu přímo po něm, nebudu ti bránit, abys šla s námi a předvedla mi to," pousměje se. Totiž vidět, jak se někdo snaží přemluvit toho horkokrevného blázna, aby vyplodil omluvu elfce, to by bylo zábavné zpestření cesty.

Po domluvě s PJem přichází na scénu Bibi!

Bibi se s Dutolebem courala po oněch prašných cestičkách, které se klikatily v nekonečných lánech polí s otazníkem za každou zatáčkou či přešlým kopcem na obzoru kde je vlastně jejich konec, až doputovali do vísky veskrze nuzotné. Pár stavení, jedna hospoda, mlýn.
{Tady taky dokáže někdo přežít, br?} Přemýšlela nad prvním dojmem z městečka duchů, zatímco procházela místem, jenž nejspíš sloužilo jako náves, ačkoliv se dala přejít pár kroky a namísto skupinek brebentících a veselých ženštin se kolem potlučené vývěsní tabule potloukala prašivá kočka s jedním okem slepeným hnisem a druhým na polo slepým. Přesto vypadala jako jedna z těch šťastnějších obyvatelek těchto končin.
{Co by ti bylo milejším? Zakroutit krkem? Nebo to máš na tomhle světě pořád ráda?} Přikrčila se zaklínačka ke zvířeti a zahleděla se do toho odsuzujícího pohledu zakalené svislé zornice.
Prašivka v odpověď velice rozhodně zaprskala, až se škrkavčí larvy uvízlé v hrtanu zaradovaly, že se konečně dostanou do tlamky, a sebevědomě odkráčela, olysalý ocas hrdě vztyčený.
{Jak si přeješ, kamarádko,} zakřenila se zaklínačka za odcházejícím zvířetem, aby posléze začala na vývěsce hledat něco pro ní zajímavého.

A že hned našla! Ha, rychle zbohatnout? Kdo by nechtěl? A ač to zavánělo tajemnými háčky, Bibi se rozhodla těm dobrodruhům vypomoci.
Potřebovala si protáhnout tělo, vyčistit mysl a připomenout si, kým je.
Napřed by teda měla ty inzerenty nalézt. A kde jinde, než-li v místní nálevně?

Jen kdyby ze dveří najednou nevyrazila dosti hlučná a rozčílená skupinka.

"A já bych se k té záchraně kostí připojila," zahalekala sebevědomě, aby snad některého z té bandy nenapadlo zpochybňovat její účast.
Inzerát může počkat. Tohle se zdálo jako zábava taktéž.

A tak by snad i konečně vyrazili na úmornou záchranu do temných zákoutí zmiňované jeskyně. A nebo snad zapomněli říct, kam že to jdou? Však není nutné znát kam, ale proč, ni? Pro zaklínačku to přeci není potřebný důvod, když si může píchnout do pár ohyzdných těl a ještě u toho zbohatnout.
"A vy jste zase jako kdo?" Na Cantara je toho hodně, v poslední chvilce. Nejdřív elfka a teď... "Praštil ses do hlavy? Nebo si už zapomněl, jak vypadající vědmáci? Copak nevidíš ty zlatý oči?" Za to Corel není ani trochu překvapená, ani jí to tolik nerozčiluje, jako ten fakt, že je Cantar totální vůl, slušně řečeno. Všechny je obejde, aby se protlačila dopředu skupiny. Ono se totiž nezdá, že by kdokoliv chtěl pokračovat. Vybavování, to by jim šlo. Avšak Corel na to vybavování tak úplně není. Raději jedná. Proto není ani zdaleka divu, proč tak spěchá. Nejraději by tohle měla za sebou, vzala si svůj podíl, než se přesunou k dalším jeskyním a tak pořád dokola. Tenhle život ji baví, ale jen do chvíle, kdy se po ni vyžaduje vytáhnutí kudly, ne slov. A tak ani ostatním nezbývá nic jiného, než jít za ní. Cantar u toho stačí protočit očima, ale stejně Corel následuje, očkem sledujíc novou příchozí. Vědmák se jim ale určitě bude hodit.

Konečně se tedy skupinka zjeví před ohromným černým tunelem. Nevypadá nikterak vábně, uvnitř to páchne a něco z toho vychází i před vchod jeskyně. Kdo ví, jestli tam něco uhnilo, něco bylo sežráno nebo prostě takhle smrdí každé doupě. Skupina se na chvíli zastaví. Jim ten pach připomíná jednu jedinou smrt a ta jim po chuti není. Tolphen byl jejich přítel a žádná jiná zaklínačka ho nenahradí. Derek udělá první krok, hned poté, co přejede všechny pohledem. Nemusí jim přec vysvětlovat, co se bude dít. Jeskyně znamenají jedno - poklady a příšery, co je chrání. Nebo to tak alespoň bylo ve všech, které prolezl.
"Snažte se držet pohromadě," jen k nim prohodí a s vytasenou zbraní a štítem cupitá do temnot.
Co tu byli naposledy, bylo to tu vyčištěné, jeden ale neví, co si ty příšery vymyslí. Cantar s Arthurem drželi u skupiny dvě pochodně, Corel s Derekem své zbraně, jeden vepředu, druhý cca uprostřed skupiny. Několik minut byl klid, až příliš klidu. Jako ticho před bouří, které čekáte, ale o to víc se toho leknete. Arthur je vyděšený víc, než obvykle, ale zavázal se téhle skupině životem a nezbývá mu, než se klepat mezi nimi a ne o samotě. Navíc, Tolphen byl také jeho přítel.
Nevypadalo to, že budou v nedávné době nějaké problémy, ale jak už to tak bývá, když už si myslíte, že je to za vámi, objeví se problém. A problém v téhle jeskyni je ten, že má boční výčnělky, dost velké, aby se v nich mohlo skrýt. V těhle výklencích jsou ale jen pavučiny, mnohem větší, než byste čekali. A to, co je vytváří najednou mají před sebou, jak se na ně snáší ze stropu, oheň neoheň. "Krabopavouci! Nenechte se od nich zasáhnout, jsou jedovatí." Zaujme obranný postoj. Tyhle potvůrky mají silný krunýř, takže je těžké je zasáhnout, krom míst, kde se krunýř nenachází. Také mají jedovatá klepeta, jež vám způsobí pomalou otravu krve. Za to nejsou příliš obratní, krunýř je těžší, než vypadá a zpomaluje je. Tři z nich obklopí skupinu a snaží se na ně dotírat, zachytit je vlastním klepetem, tak se totiž nejlépe zbavuje nevítaných hostů.

"Addlaidy z Monmirai, potěšení na mé straně," zakřenila se na Cantara jako kdyby si absolutně nepovšimla rozčíleného rozpoložení. A nebo jej chtěla svým jednáním popíchnout ještě víc? Ale to by se do toho nesměla vložit ona energická ženština.
"Tu na plkání příliš neužije, co?" Zazubila se na ostatní společníky, ale poslušně se za vůdkyní vydala.

Sice rozhodné jednání jediné ženské členky bandy dokázalo rozehnat hrozbu nadmíru zbytečného tlachání, po chvilce spěchu si však Bibi uvědomila, že by jí chvilka na rozmyšlenou a obeznámení se se situací prospěla. Kam to konkrétně jdou? Co jim stojí v cestě? A co se stalo, že jsou všichni tak hr a rozladění? Čí kosti to jdou sbírat? A jak k tomu ten nebožák přišel?
{Aha, takže jeskyně,} zhodnotila narychlo zaklínačka svoje možnosti. Poklad teda bude uvnitř. A tunely plné bestií. Nakrčila přemýšlivě nosík. Mohla by do temných zákoutí naházet třaskavinu. Otázkou ale bylo, jestli se jim pak cesta vpřed či naopak vzad nezasype. Řešením by to bylo, kdyby se chtělo zbavit nestvůr jedno jak. Jenže, oni prahli po ostatcích svého druha. A blyštivém bohatství. S tím ukrytým v jeskyni už Bibi měla svou zkušenost.
{Možná ty by ses neměl tak hrnout dopředu,} ušklíbla se Bibi za odhodlaným Derekem v matěřštině, neb nechtěla, aby jí každé slovo ti pacholci rozuměli.
Na pochodně se zatvářila stejně kysele. Akorát jí zbytečně oslňovaly. Jenže, když se Derek pasoval do čela, musela přenechat možnost vidět i jejím ostatním členům. A dle možných propočtů, beztak o ty pochodně v brzké době přijdou.

Přejela prstíkem po ampulkách, přičemž se zastavovala významně na Vlze, Vlaštovce a Bílém medu.
Který olej ale použít na čepel stříbrného meče? Zahleděla se na kratičký okamžik do temné průrvy ve skále. Smrad rozkladu, zatuchlina, les a jeskynní poskytnutý stín vyhodnotila zaklínačka jako super skrýš pro zmutovanou ponravu.
Proto si do chřtánu hrkla Blizzard, neboť v úzkých uličkách bude potřeba hodně mrštnosti pro boj, natož se stříbrnou čepelí. A tu pokryla olejem proti insektoidům.

Mimo herně:
Hod na sílu oleje
Alchymie (3 + 1 talent) + Zručnost (2)

Bibiana hodil/a 6d6 a součet kostek je 25:
6, 3, 6, 2, 3, 5

Nehybný puch zaklínačku nerozhodil, ani nehmotný klid. Očekávej neočekávané. A vždy buď připravena. A nyní se nacházela na válečné stezce, takže jí první poklidný dojem rozhodně nemohl uchlácholit.
"Jak milé přivítání," zkonstatovala na útočící krabopavouky. A tasila stříbrný meč. Kdepak, tuhle zaklínačku jen tak neotráví. To ona otravovala ostatní. Jejími žilami koluje jed elixírů.
A v jantarovém pohledu se rozhořela divokost a ústa roztáhla do nadšeného úsměvu, až se nebezpečně zoubky zaleskly v přítmí.

Mimo herně:
Pokus o zásah a zároveň vyhnutí se otráveným klepetům při vlastním útoku
Obratnost (3 + 2 Blizzard)+ boj s mečem (2) + síla oleje (+9)

Bibiana hodil/a 7d6+9 a součet kostek je 37:
6, 6, 5, 1, 2, 4, 4