QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Bibiana]

!Na koňském hřbetě celým světem!

Rozsah a tempo: Protočení všech hráčů + vypravěče minimálně jednou za týden; pokud by bylo potřeba, lze jet i rychleji; doufám, že maximální doba trvání nepřesáhne 2 měsíce

Počet hráčů: PLNO

• Sophie
• Angus
• Osskar
• Valdur
• Lenna
• Scott

Odměna: 8 bodů pro každého zúčastněného; +3 za první místo, +2 za druhé místo, +1 za třetí místo

Obtížnost a limity: Jedná se Quest, kde by měl být zachován silný vliv náhody (tedy hody kostkami), takže nelze vyloženě napsat konkrétní obtížnost, ale spíš jednodušší, netřeba být raketovým inženýrem; prosím případně přihlášené čaroděje/zaklínače/kněze Nepodvádějte pomocí magie/alchymie/modliteb/proklínání/atp.! :B Budu se snažit vás zabavit i bez nutkání využívat tyto nadstavbové dovednosti (na toto přijde řada třeba příště ).

Start: Po konci Akce v Passifloře, tedy v dubnu, konec koncem května

Úvod do děje:

Ti, kdož nejen láskou k tomuto ušlechtilému zvířeti planou, ale i vlastním ořem a umem jezdeckým oplývají, nechť zbystří a přihlásí se do etapového závodu trasou spíše naznačenou, než jasně vytyčenou. Bonusem nechť je poznání krás a krajů vůkol rozprostírající se přírody.

Absolutně nenutím nějak logicky zdůvodňovat účast vaší postavy na závodě. Ráda bych, aby se mohli účastnit všichni, komu nebylo "líto" strčit bodíky do jezdectví. Je jen na vás, jestli se vám případné vysvětlení, kde se tam vaše postava vzala, hodí do historie, či si s tím nechcete lámat hlavu.

NPC:

Pořadatelé:

Almandi de Travinatis: Vysoký, statný muž ve středních létech; zkušeností ošlehaný a prožitými léty zocelený. Černý vlas i vous tu a tam prokvetlý šedinou, pohled ebenových očí jiskrný. Působí a chová se s grácií šlechtickou, avšak dokáže zavtipkovat a pobavit se i s těmi, kteří se do otitulované kolébky nenarodili. Na první pohled je ale všem jasné, že i když se dokáže od srdce zasmát a nezkazí zábavu, nikdy se nepřestává kontrolovat, aby snad neskončil zpitý pod obraz.

Acháta de Travinatis: Vždy perfektně vypadající a chovající se žena, na první pohled výrazně mladší, než její manžel. Avšak v safírovém pohledu se odráží moudrost patřící dámám už věkem vyzrálejším. Mluví vlídným hlasem a neopomíná se příjemně usmívat. Ví, jak kterému z pánů zalichotit a kdy naopak vypadat pouze jako poslušná ozdůbka na paži svého muže. Kaštanově zbarvené lokny nosí dle standardů urozené dámy na veřejnosti vždy upravené, ale v soukromí je nechává volně splývat až do půli zad. Se svým mužem jsou si oddáni, vědíc, že jeden bez druhého v tomto světe nedokáží přežít.

Zázemí léčitelské:

Hlavní léčitel Hubert: Muž příkrého pohledu, šedivého vlasu i oka, na slovo skoupý. Na tváři mu vždy sídlí zachmuřený stín a na svět se dívá podezřívavým, pichlavým pohledem. Je však odborníkem na slovo vzatým. Je jasně znát, že má zvířata raději, než-li lidi. S nikým se sáhodlouze nevybavuje. Své dvě podřízené uznává jen proto, že mu nikdy nepřekáží a řídí se přesně dle jeho instrukcí, bez zbytečných prupovídek. A taky proto, že jsou to jeho dcery. Jiné uštěbetané ženské by ve své přítomnosti nesnesl.

Starší sestra Filemína: Korpulentnější hnědovláska statného těla, silných paží a trpělivého charakteru. Zaměřuje se hlavně na zvířata, ačkoliv, oproti svému otci, nepohrdne ani lidskou společností. Na každého blýská přívětivým úsměvem, pomrkává zeleným očkem a ráda vtipkuje. Je jasně znát, že je to ženská do nepohody, co dokáže krásně odpálkovat nejednoho rádoby vtipného mužského. VLoudit se jí pod sukně, jo to už vyžaduje fištróna a nebo opravdu voňavé feromonové založení.

Mladší sestra Zojda: Drobnější blondýnečka s typicky modrýma očima, přesladkým úsměvem a rudou hubičkou plnou slov, která se naopak zaměřuje na lidské neduhy. Veselá, laškující, zábavy se nestranící křepelka. Ba naopak. Má oblibu v mužích a k jejich potěšení, ví, jak se vyhnout nechtěným problémům.

Mimo herně:

• Případní NPC budou dodávání postupně vypravěčem
• Nástin bodování: Vyhrává ten, kdo v průběhu nasbírá za dovednost Jezdectví nejvíc bodů. Házet se bude na jezdectví vždy a pouze v prvním příspěvku, který následuje za vypravěčovo. Je tedy možná hra porušující řetěz hráči-vypravěč-hráči, pokud budete jo inspirování nebo si budete chtít zahrát i mezi sebou.
• Budu ráda za projev fantazie i detailu, zkuste se řídit pravidlem: CO JE PSÁNO, JE DÁNO; tedy, pokud máte něco na mysli automaticky, avšak nenapíšete to do příspěvku, bez možnosti odvolání vás za toto může Vypravěč postihnout, když se mu vaše jednání bude hodit do krámu. Chápeme se :3
• Ostatně Vypravěč může použít všechno, co se mu zamane a ještě víc, bububu!!! Ale nebojte, vždy pouze pro pokus hru příjemně zdramatizovat, ozvláštnit. A lze to využít samozřejmě i pro dobrou stránku věci!
• Pokud se Quest vydaří a bude zájem, je možnost prodloužit Quest o další, dílčí, na jiných místech a pak určit absolutního vítěze klání na základě součtu všech dosažených bodů
• A samozřejmě, pokud bude zájem, vypíše se i pro ostatní, aby si mohli zajet vlastní seriál, nebo jen jednotlivý závod. To už by záleželo na preferencích konkrétní skupinky jezdců
• Proto bych byla ráda za zpětnou vazbu. Na discu to bude nejpohodlnější. I od těch, kdo se neúčastnili a měli by zájem.
• Přece jen, jste mí pokusní králící, jestli to půjde a jestli to v roli PJe půjde i mně :3

[Bibiana]

Ták, lidičky, začínáme! :3 Beru v potaz víkendový Blavicon, takže poklidný rozjezd. A pak se uvidí

Slunko svítilo, obloha modře zářila, ale i tak se po ní proháněli bělostní, načechraní beránci. Počasí vyloženě příhodné k začátku velkolepého, vytrvalostního závodu pro všechny, kdož vlastní odvahu vykročit zpoza vlastního stínu a zadek ukutý z kalené ocele. Vždyť za pouhé tři dny mají na svých ořích ujet 180 km neupravenou trasou skrze divokou přírodu! Pějme ódy již nyní na jejich kuráž!
A že se v letošním ročníku sešli rozličné osobnosti. Od statných chlapů, o jejichž drsné vzezření by se daly brousit čepele mečů, až po dívenky s očima plachých laní. Nic ale předem není dáno. Závod je ve své nejsyrovější podstatě značně nevyzpytatelný.
Zde se nehraje na první dojem, nýbrž na schopnosti ukryté pod povrchní slupkou. Pouze ti, kdož se nezaleknou a s chladnou hlavou řeší náhle se objevivší problémy mají šance na úspěšné dokončený závodu. Ba i stanutí na stupních vítězů!

Pro tento zahajovací den však ještě ponechejme starosti a mrazivé vzrušení brnící celým tělem stanou. Nyní účastníky čeká zkontrolování pečetí na přihláškách u stolečku hned vedle vysokého, oslavného transparentu lákající místní lid k nakouknutí a útratě nějakého toho svého penízku, vždyť se zde konají přidružené trhy, hostina a kejklířská vystoupení.

Vlastně první z mnoha zkoušek, a hned takto zkraje. Projít přes vyschlého úředníčka s pestrobarevným brkem a bystrým, šťouravým pohledem."Opravdu je ta pečeť pravá? Tady se mi nezdá, že by byla obtisknutá ta-významně-se-vlnící ocasní žíně, jako na prvém pečetidle. Hmm, a to jsou opravdu fleky od vína? Na oficiální přihlášce? Ts, ts. A ten podpis. To a je nějak ledabylé, nedotažené a kostrbaté. A co teprve to t! Spíš jako hrb zvoníka v chrámu, než-li psané pevnou rukou pana de Traviantis. Budu si ho muset porovnat s originálem."

Po tomto křestu ohněm přistoupí se svými koňmi k prostornému, nijak zdobenému stanu, kde bude zkontrolován jak zdravotní způsobilost čtyřnožců, tak i jezdců. Toto mají na starost dvě léčitelky pod dozorem staršího, přísně vypadajícího muže. Na němž je jasně poznat, o koho mu jde především. A ta mluvící část týmu to není.
Přísnost však vyrovnávají právě léčitelky. Dámy středního věku se slušivými vějířky vrásek kolem očí, které se objeví při sebemenším náznaku úsměvu. Takže byly viděny vlastně neustále. "To je ale krásný, statný kůň! Pěkný chrup, žádné afty na dásních. Na to si dávejte pozor. Bolesti v tlamě dokážou rozhodit i sebe otužilejšího koně. Ostatně, nikomu není bolest zubů příjemná," usmívala se kyprá hnědováska, zatímco drobnější plavovláska kontrolovala naběhlé krční uzliny lidské části. "Ták, vypláznout jazyk, ááá."
"A teď mi tu udělejte pár dřepů. Ano, znamenité. Držení těla, výborné. Pevnost svalů a šlach, výtečná."
Stydlivé dámy byly obdobně svědomitě prohlédnuty za paravanem.

Ani po tomto však ještě nenastala vhodná doba k rozchodu, ještě si mapku s vytyčenou trasou musí jít vyzvednout a s hlavním pořadatelem si nechat potřást pravicí a popřát štěstí.
Almandi de Travinatis, vysoký, statný chlapík ve středních létech se postavil do čela se sklenkou bílého, šumivého vína v rukou, kterou slavnostně pozvedl. Stejnou samozřejmě obdržel každý z účastníků.
Na první pohled bylo jasné, že pan Almandi pochází z bohaté vrstvy, avšak v jeho pohledu, držení těla a pohybech byla jasně znát houževnatost a síla charakteru, kterou si nevypěstujete v péřových poduškách. Kdepak. Z chlapíka sálala syrová zkušenost. A kdo jiný by měl takový závod pořádat, než ten, kdo se s podobnými podmínkami potýkal dnes a denně?
"Vítejte odvážlivci na závodě, jenž prověřuje charakter nejen koňů, ale hlavně jejich jezdců. Neb víme, že právě koně jsou tvorové ryzího srdce, avšak jejich jezdci musí dokázat, že si zaslouží být takto titulováni. Že si zaslouží onu poctu, nechat se nést na hřbetě tolik ušlechtilého tvora, a zároveň jej vést do neznáma."
"Je na vás, jezdcích, jak svého koňského společníka provedete touto strastiplnou cestou. Zda vůbec dokážete vytrvat až do konce. Vězte ale, že odměna v cíli je nevyčíslitelné hodnoty. A ne, není to pohár. Jedná se o utužení vzájemného porozumění."
"Nyní si ale konečně dopřejte kýžený odpočinek a zábavu! Na zdraví koňů a naše!" Vykřiknul z plných plic a ze sklenky si konečně přihnul, čímž dal signál, že tak mohou učinit i ostatní.

A až teprve teď jsou naši hrdinové zavedeni do samostatných stanů s vlastním, menším výběhem, kde lze koňské společníky ustájit a opečovat; umístěni dostatečně daleko od hlavního lomozu.
Pak už je pouze na jezdcích, zda se oddají navazující slavnosti s hostinou a budou se veselit do brzkých ranních hodin, či si dopřejí klid a spánek osvěžující.

A krajina, skrz níž se trasa táhne? Začíná přívětivě vypadajícím, prosvětleným lesíkem, radost si zde projížďku dopřát. Ovšem v dáli tyčící se špičaté hory dávají jasně najevo, že projížďka růžovou zahradou se určitě konat nebude.

[Osskar]

Osskar se sice o velkolepém vytrvalostním závodu doslechl a i když ho lákal, neměl v plánu se zúčastnit, jenže pak mu do cesty přišla tvrdohlavá Sofinka s prohlášením, že se s ním usmíří jedině v případě, že ji na ten závod vezme. Nelíbilo se mu to ani trochu a věděl, že pokud se to dozví Yarqued, pravděpodobně ho rovnou zabije, ale co mohl dělat? Mohl se jedině taktéž přihlásit k závodu... a tak to udělal.
Nedaleko Sophie a se Sněhem po boku kráčel místem, kde to všechno začínalo, a zvědavě se rozhlížel kolem sebe. Bylo tu poměrně dost stanů a dost lidí se motalo kolem, ale nic z toho Osskara naštěstí zatím nevyvádělo z míry; to určitě ještě přijde. Netrvalo totiž dlouho a z míry ho vyvedl hned šťouravý úředník, který ho zpochybněním pravosti přihlášky těžce urazil, protože Osskar přece nepodváděl, a jen velmi obtížně držel jazyk za zuby, aby ho hned neodkázal do míst, kam slunce nesvítí.
U Sophie se Osskar držel tak dlouho, jak to jen šlo, ale nakonec se jejich cesty zřejmě stejně rozdělily, a tak jí sdělil, že se stoprocentně ještě uvidí, až vyřídí všechny nutné náležitosti, a ať na sebe dává pozor. Nemohl ji přece mít pořád na očích, to nebude možné ani při tom závodě... protože když už se Osskar jednou přihlásil, hodlal to také vyhrát.
Ve stanu, kde se kontrolovala zdravotní způsobilost, se díky přítomnosti dam culil Osskar pěkně zeširoka, úplně jako sluníčko, a na toho přísného chlapíka vůbec nedbal. „Však se o svého koně dobře starám,“ zazubil se hrdě a vypjal přitom hruď. „Ááá,“ vyplázl jazyk on sám, jakmile k tomu byl vybídnut, a z léčitelek nespouštěl pohled. Dřepy předvedl ukázkové, dokonce se nabídl, že zacvičí i něco dalšího, ale asi to k ničemu nebylo a jeho cesta pokračovala dál.
Vyzvedl si mapku a pak už bylo na programu jenom setkání s hlavním pořadatelem. Když mu v ruce přistála sklenička se šumivým vínem, spokojeně se ušklíbl, avšak po Sophii vrhl dost starostlivým pohledem a naznačil jí, že jestli to pít nechce, nemusí. Bylo však jistě zdvořilé alespoň smočit rty, když už nic jiného. Vyslechl si pořadatelova slova, načež pozvedl sklenku k přípitku a možná mu i zatleskal. A pak... pak měli volnou zábavu.
Nechal si ukázat stan, kam také vzápětí zapadl a pozdržel se zde, avšak pouze proto, aby věnoval Sněhovi před závodem poslední péči a zkontroloval, že je čtyřnožec opravdu v pořádku a nic mu nechybí. Teprve pak se na okamžik vzdálil pryč - jen aby se porozhlédl a obhlédl situaci. „Lenno,“ broukl, jakmile na blondýnku narazil (a pokud nebyla k nalezení, prostě si našel její stan), „tebe bych tu nečekal.“ Ne, opravdu by ji tu nečekal. „Jedeš si pro věčnou slávu?“ Ano, maličko ji popichoval, ale v očích mu přitom poskakovaly drobné jiskřičky a na rtech hrál nevinný úsměv.

Ať už se u blondýnky pozdržel jakkoliv dlouho, nakonec dorazil ještě za Sophií, aby se ujistil, že je v pořádku, případně ji uklidnil, pokud byla nervózní, a samozřejmě jí popřál hodně štěstí. A kladl jí přitom na srdce, ať je opatrná a zbytečně neriskuje.
Poté už na něj čekalo jen lehátko ve stanu a kýžený odpočinek před závodem, neboť opíjet se až do rána a jet závod s kocovinou opravdu nechtěl.

[Valdur]

Těžký život závodníka amatéra část první: Krušné to začátky

Doneslo se mu, že se zde koná závod na koních a i když jeho schopnosti jízdy na koni nejsou úplně skvělé, tak to chtěl stejně zkusit. Podal si přihlášku, koně si sehnal ani nechápe jak a vyrazil na místo konání této velkolepé akce. Cestou si mezitím zvykal na sedlo a na jízdu, přeci jen tak moc na tomhle čtyřnohém tvorovi nejezdil a také musel zjistit chování a výkon tohohle koně. Později dorazil na místo určení a porozhlédl se kolem sebe aby věděl, kde co je a jak to tu celkově vypadá.
No bylo na čase zajít za tím velmi milým pánem, který kontroluje všechny potřebné dokumenty. Musel uznat, že ty jeho narážky na jeho vzhled a hlavně jeho písmo mu trochu pilo krev, ale jakožto správný profesionální nájemný vrah se nenechal vyvést takovými řečmi z míry. Nakonec vše bylo v pořádku a před odchodem se jen na úředníka pousmál a svýma chladnýma očima se na něho podíval a následně odešel ke kontrole koně. Tam ho akorát trochu pokárali za stav koně a doporučili mu, jak se o koně starat a podobné věci ohledně toho a vše jim souhlasně odkýval a slíbil, že se pro příště v tomhle zlepší a taktéž jim poděkoval za tyto rady. Nakonec ho vzali a poslali se podrobit zdravotní prohlídce jezdce, neboli jeho. Sestřičky nevypadali zle, ale vrah si jich moc nevšímal a spíše se snažil dělat to, co se mu řeklo. Vypláznout jazyk, udělej tolik a tolik dřepů a další vyšetření.
Prohlídka byla úspěšná a dostal svolení jít dál si vyzvednout potřebné věci k závodu. Mapu, kterou vyfasoval, si důkladně prohlédl a šel na místo, kde se měli všichni setkat s pořadatelem tohohle závodu. Dokonce byl do té mapy tak zabraný, že se mu málem povedlo vrazit do jednoho z účastníků. "Omlouvám se vám, moje chyba." řekl člověku, do kterého vrazil a po chvíli se zastavil, aby si poslechl pořadatelův proslov. Vína, které zde lidem nabízeli pro přípitek, se ani nedotkl, i když by ze slušnosti si připít asi měl, ale v tuhle chvíli mu to přišlo naprosto zbytečné a k tomu nechtěl mít v těle ani trochu látky, která by mu mohla ovlivnit jeho myšlení. Proslov poslouchal jen jedním uchem a snažil se soustředit jen na důležitější věci, jako třeba průzkum mapy do které celou dobu hleděl a snažil se cestu do detailu zapamatovat. Když si většina připila na zdraví, odešel se svým koněm někde do ústraní, přesněji ke svému stanu, aby ho nikdo nerušil. Koně přivedl pomalu do výběhu a dal mu najíst. "Tak jo kamaráde, sice se moc neznáme, ale doufám že se staneme velmi dobrými přáteli. Užij si zbytek tohohle dne." pošeptal klidným hlasem koni do ucha, i když mu bylo jasné, že mu nerozumí ani slovo a pohladil ho po hřbetu. Pak zamířil ke svému stanu a zkoumal svou mapu trasy. Z dálky jen slyšel smích a křik z probíhající zábavy a nechápal, jak se někdo může účastnit něčemu podobného, když hned další den začíná závod a takhle se ti lidé zbytečně unaví. Snažil se to ignorovat a byl zahleděný jen do mapy a snažil se zapamatovat každý detail, od trasy samotné, přes povrch až po zkratky.

[Angus Willtommen]

Jednou, když Angus vyhrával v hospodě, dal se do řeči s nějakými pány, kteří byli očividně nadšeni do jezdectví. Protože Angus na koni jezdit uměl, do debaty se připojil, ovšem brzy seznal, že účastnit se zmiňovaného závodu nemůže z velmi prostého důvodu - nemá koně. Jenže to se časem ukázalo být jako nepodstatný detail, pokud dostanete ty správné kontakty. Ne, že by si Angus mohl dovolit koně koupit, ale zapůjčit ano. Po získání potřebných informací se tedy dalšího dne vydal do doporučených stájí, kde si po dlouhé prohlídce vybral hnědáka s příhodním jménem Bard. S koníkem se před závodem plánoval alespoň trochu "sžít", a tak si jej vypůjčil s několikadenním náskokem.

Hnědák Bard byl docela kliďas, žádný mladý nevycválaný hřebec. Až se někdy zdál možná trochu líný. Ale když se mu chtělo, uměl běžet jako vítr. Angus si užíval, že se může po tak dlouhé době projet, a ikdyž si zrovna nemohl zažít pocit vlajících vlasů, rozhodně nepřišel o šlehání větru do tváře a bolavý zadek.

Když pak nadešel onen slavný den, Kulíšek se dostavil na místo začátku závodu. Kikimoru pro tuto příležitost nechal v Oxenfurtu a předal jej na hlídání. Bylo mu po papouščím kamarádovi smutno, ale musel uznat, že absolvovat tenhle závod s papouškem na rameni by téměř nebylo možné. Papouškovi bylo smutno ještě více, ale k tomu se teprve dostaneme časem.

"Ale pane, samozřejmě, že je pravá! Na mou duši," prohlásil bard hrdě, přeci nedopustil, aby jej tady měli za nějakého podvodníka. Když se přesunul ke zdravotní prohlídce, ochotně spolupracoval a vyplazil jazyk s táhlým "Bléééé!" - z dřepů se trochu zafuněl, ale zvládl to, ač se rozhodně ve cvičení nemohl vyrovnat některým jiným přítomným. Pak si Angus skočil pro mapu a nechal si potřást rukou s hlavním pořadatelem, o kterém mu říkali oni pánové z hostince. Šumivé víno přijal z vděkem, s úsměvem na rtech si vyslechl proslov a po přípitku se napil. Chuť to nebyla špatná, ale ty zatracené bublinky Angusovi uvízly v nose, v krku a tak všelijak, až se musel nějak v ústraní a diskrétně vykrkat, načež ještě chytil škytavku. Jak to vůbec někdo může pít?

No a tak byly formalitky konečně stranou. Bard s Bardem se vydali k výběhu, kde se Angus o koníka hezky postaral a vyčistil mu srst tak, že skoro házela prasátka. Neopomněl také kopýtka, hřívu a ocas a nakonec dal hnědákovi mrkvičku a poplácal jej na krku. Když bylo hotovo, Angus tušil, že by bylo dobré si pořádně odpočinout na závod, ale... byl to človíček velmi společenský a nedokázal odolat příležitosti, jak si trochu nacpat pupek a pobavit se s ostatními. Tak ještě prozkoumal mapu, kterou dostal, a pak už si to šinul ke stolům s jídlem. A pak zvědavě vyhlížel další účastníky, především tedy jednu z těch mladých dívenek, které zpozoroval u přípitku. Ikdyž zdálo se, že tu blondýnku už si někdo odchytil. A jak tak vejral kolem sebe, přičemž do sebe ládoval obložený chlebíček, část onoho obložení mu spadla na cestovní vestičku. "Jejda," zalamentoval a začal si ony nečistoty sundávat podobným stylem, jako kdyby brnkal na neviditelnou loutničku.

[Lenna]

Na tu akci se těšila jako malá, a ještě aby ne. Měla možnost se pořádně projet na Manchegovy a ještě něco vyhrát, třeba věčnou slávu. No to by bylo rozhodně fajn. V ranních rodinách vyrazila a doufala, že nepřijede nějak pozdě.
Při vstupu prokázala, že má platnou pozvánku a pokračovala dle instrukcí dále. Čekala jí zdravotní prohlídka, nebála se jí. Neměla k tomu ani důvod. Myslela si, že je stoprocentně připravená na závod. Poté co přišla do stanu, kde se kontrola prováděla rozhlédla se kolem. Nejdřív ta příjemnější část, kontrola koníka. Věděla, že bude v pořádku však se o něj starala nejlépe jak jen uměla. Poté přišla část číslo dva, tedy kontrola samotného závodníka. Lenna tolik lidí nečekala, a začala být mírně nervózní. Nebylo úplně příjemné když vás tolik lidí sleduji při prohlídce. No co Lennuš musíš to zvládnout. Poté prohlídka pokračovala dle pokynů. Když se dostala na řadu část s dřepy pořádně je oddřepovala, aby si na to nikdo nemohl stěžovat a poté jí bylo ukázáno stan, kam si odložila svoje věci. Poté hodlala mít ještě takový milý proslov k Manchegovy, aby se pořádně snažil a ukázal to nejlepší co v něm je.
Poté co si s koníkem promluvila a zkontrolovala, zda má všechno správně připravené, chtěla si jít na chvíli odpočinou a odkouknout ostatní závodníky. V průběhu cesty na ní houkl známý hlas. Otočila se a viděla Osskara. "Zdravím tě Osskare." řekla a mile se na něj usmála,"Já bych tu zase nečekala tebe," řekla překvapeně "nevěděla jsem, že jsi tak vášnivý jezdec na koni. Víš naposledy, když jsem tě viděla jet na koni, bylo to spíš směšné, i když musí se ti nechat, že jet v takovém stavu na koni.." uznale pokývala hlavou na konci a smála se, protože si vybavovala jak probíhala cesta z Imbaelku do Novigradu, když to Osskar trochu přehnal s pitím alkoholu.

[Sophie]

Otec by jí to nikdy nedovolil, kdyby věděl, co se chystá udělat. A taky kvůli tomu měla svědomí tak černé, že by jí i temná noc mohla závidět! Pohnutky mysli však byly silnější než poslušnost otci, který nemohl porozumět mladé slečně v jejím věku tak, jak by to zvládla třeba jiná žena, a Sophie měla pocit, že něco musí udělat. Nějak se... prosadit sama před sebou. V jistých chvílích totiž měla pocit, že je pro tenhle svět naprosto zbytečná a v těch dalších, že zvládne naprosto cokoliv. A tak, předcházejíc chvíli, kdy si zase přišla zbytečná, se v tom světlém okamžiku všehoschopnosti rozhodla, že se popere s celým světem v závodě na koňském hřbetě. Samozřejmě na to potřebovala koně a potřebovala alibi.
Sice byla na strýce pořád ještě naštvaná kvůli Henrymu a navrch mu nedokázala odpustit, že je opustil a vydal se vlastní cestou, tudíž ji zanechal s otcem samotnou, ale byl její propustkou do světa, a tak se otci svěřila, že si půjčí s jeho laskavým dovolením Joepa a zajede za Osskarem do Oxenfurtu, kde se měl nacházet. Nebo to byly Broňovice, kde ho nakonec našla? To nebylo podstatné, hlavní bylo, že v rámci dobrých rodinných vztahů ho vlastně vydírala a povedlo se. A tak se ocitla na závodech s platnou listinou.
Když prošla nudnou úřední částí, čekala ji část, kdy si odborníci prohlédli Joepa a za paravánem i její maličkost, což byla nezbytná nutnost, a čekala ji mapka a potřesení rukou s pořadatelem. Jeho slova ji malinko vyděsila, však nebyla žádný statný muž, co by se ničeho nebál, ale odvahu měla neochvějnou, takže ze závodění necouvla. Jen ten přípitek cudně odložila netknutý, aby její smysly nezahalil v oparu nepozornosti.
Hostina ji nelákala, chtěla se jít prospat, ale nejdřív si promluvila se strýčkem, který u ní měl stále vroubek, a když se chystala odejít, všimla si té nemilé události, co se stala mladíčkovi, který do sebe cpal obložený chlebíček. „Ukažte,“ broukla a pomohla mu omést vestičku, aby zase dělala parádu.

[Scott]

No. Na závod se těšil, ale to, co tomu předcházelo, to bylo takové malé peklíčko. Měl co dělat, aby úředníčkovi nerozbil ciferník. Vlastně ani nevěděl, jak se mu podařilo ovládnout a teď, když bylo po všem, se musel imaginárně poplácat po rameni. To, že se na závod hodně těšil, na tom asi mělo svůj díl…
A teď už měl i po osobní prohlídce, kterou samozřejmě prošel na výbornou a čekal, jak z toho vyjde Pišta. Jeho věrná přítelkyně nebyla žádný závodník, ale věřil, že se jí tohle malé dobrodružství bude líbit. Vlastně mu poslední dobou přišla dost znuděná, chudinka. I jemu bitevní vřava chyběla, spolu s tím vzrušením ze strachu o vlastní krk…
Nakonec i jí s úsměvem účast v závodu povolili a on mohl spokojeně převzít otěže. „Tak co princezno, jdeme jim to ukázat?“ Zeptal se jí s jiskrou oku a kobyla jako na zavolanou zafrkala a potřásla hlavou. On se zazubil a rozhlédl se po zbytku zúčastněných. Z většiny moc respekt nesálal, ale on už se naučil lidi moc nesoudit podle obalu. Ještě se protáhl, klisnu poplácal po mohutném krku a celkem neochotně ji opustil, aby si vyslechl ty honosné bláboly a pak si nalil plnou číši piva.
Stejně jako ostatní to nehodlal přehánět, ale když mol, tak musel a tak. Navíc, i kdyby se opil… no, tak bude mít začátek závodu trochu dobrodružnější. Větší výzva. A to on rád. Heh.

[Bibiana]

Prodrat se přes úředníka prolezlého svojí profesí skrz na skrz byl sice úkol vskutku obtížný, avšak ani jeden z našich hrdinů se nezalekl. Ba, dokonce i své emoce mnozí udrželi na uzdě a s blahosklonným výrazem nechali muže jednat tím svým strohým, přezíravým způsobem. Pravdou totiž bylo, že pokud by se jeden ze vznětlivějších pánů vskutku neudržel a ty půlměsíčkové, drátěné brejličky z orlího nosu srazil, teprve potom by poznal, co za svízele zúčastnit se, by bylo nutné překonat. Pokud by vůbec byl na start vpuštěn. V porovnání s tím vlastně bylo těch pár podezřívavých ts-ts vřelým a přátelským přijetím.
A možná, že právě proto se úředník takto choval, aby pokořil trpělivost účastníků a nasytil se z neštěstí druhého, které by mu dokázal z moci svého úřadu způsobit. Proto, pokaždé, když viděl v pohledu plát onen hněv, jenž se ale podařilo každému nakonec zkrotit, mohl dotyčný sám v jeho očích zpozorovat odlesk zklamání.

"To je moc správný přístup," pochválila hnědovláska hrdě se nafukujícího Osskara. "Postarat se předně o své zvíře," kývala uznale hlavou, "a pak myslet na sebe. Tak tak."
"Ale nejen o své zvíře se staráte jak nejlépe dovedete," zaculila se posléze i blondýnka, když Osskar předvedl svou fyzickou zdatnost, kterou si musela samozřejmě i sama prohmatat. Nějaké natažené a bolavé šlachy se dovedou skrýt. Ale ne před stiskem toho správného místečka. A ne, že by si léčitelka neužívala dotýkání po statných tělech. Když se nad tím zamyslíte v širším měřítku, koho hlavně trápily neduhy? Mladíky v plné síle a rozpuku určitě ne.
Takže si podobně nenápadné osahávání mohl užít každý z přítomných pánů a jak naložil s oním rádoby cudně významným zatřepotáním řas při loučení, to už bylo na každém z nich zvlášť.

"Jsem moc ráda, že vidím mezi těmi kolohnáty i ženskou dušinku," rozplývala se ještě blondýnečka nad přítomností Sophinky s Lennou. "Je třeba mužským dokázat, že nepatříme jen k plotně a za valchu, což?" Usmála se povzbudivě na obě děvčata. "Fandím vám," špitla ještě, když opouštěly paravánovou skrýš, a na rozloučenou jim namísto lascivního pomrknutí ukázala palce pevně sevřené v pěstích.

***

Večer pak pro ty, kteří se rozhodli nejít rovnou na kutě, hrál bujarým veselím. Jídla bylo, co hrdlo ráčí, pitiva snad ještě víc. Kejklíři se motali davem a předváděli svůj um. A samozřejmě, aby zábavu okořenili, lákali i přihlížející k zapojení se.
Takže si mohli naši milí závodníci vyzkoušet chůzi po laně, skládání dřevěných bedýnek do co nejvyššího komínku, na jehož vrcholu pak dotyčný měl balancovat (nebojte, pády zachytávaly rozmístěné záchranné sítě) a šplh po lanoví, které připomínalo pavoučí síť. Ale pozor! Počítalo se, kolikrát dotyčný dokázal přelézt tam a zpátky, přičemž během každého startu bylo podmínkou vypít pěkný půl litřík piva.

Mimo herně:
Kdo se chce účastnit, nechť si hází!

Chůze po laně: Obratnost - musí se hodit nadpoloviční hodnota maxima kostek
Kupení bedýnek: Obratnost nebo Zručnost - taktéž, nadpoloviční hodnota maxima kostek
Šplh po pavoučí síti: Konstituce - aby se dotyčný neopil, musí házet víc, jak třetinu hodnoty maxima kostek. Hází se, dokud se dotyčný neopije, nebo dle uvážení dotyčného, že mu překonaný počet kol i za střízliva bude stačit. Vyhrává ten, kdo samozřejmě zvládne nejvíc kol.

Během zábavy bylo možné vidět i pana Almandiho, kterak se sám decentně účastní pořádané zábavy. Však jí také zařídil, tak ještě, aby se společnosti stranil. Víc se ale věnoval debatení s pány, kteří jistě měli co dočinění nejen s koňmi, ale i s plnými měšci.
Dotyční si mohli všimnout i faktu, že se po jeho boku nacházela žena, která zaujala svojí neobyčejně obyčejnou krásou. Nebo byla obyčejně neobyčejná? Těžko říct. Lesklé, kaštanové kadeře měla schované v perlové síťce, z níž se volně vlnilo jen pár rafinovaně vytažených pramenů kolem ováleného obličeje, z něhož na svět zářily oči safírové modři, plné duchaplnosti a chytrosti. Na svět se dáma usmívala spíše polovičatě, avšak vůbec to neubíralo na vrhaném šarmu. Oděná do splývavých šatů půlnoční modři s komplikovaným, stříbrným vyšíváním. Vskutku partnerka více, než-li vhodná jakožto doprovod na takto významná setkání.

***

Když večer pokročil a snad každý se rozhodl, že je lepší síly šetřit, než jimi hýřit, musel čelit ještě jedné takové nepříjemnosti. Totiž rozdováděným, všetečným dítkům, které se rozhodly obtěžovat odpočívající koníky.

Mimo herně:
Hod na smysly - Musí se přehodit třetina maxima z možného počtu kostek

Kdo přehodí, tomu bude koník až do ranních hodin v klidu odpočívat. Kdo ne, toho ze stanu vyláká až nespokojené ržání a vyděšený dětský pískot, jak brali uličníci nohy na ramena. A je třeba svého oře upokojit.

Mimo herně:
Pokud by výsledné půlení či třetinování hodů vycházelo v desetinných číslech, zaokrouhlujte vždy dolů.

[Osskar]

Osskar se skutečně hrdě dmul, když ho léčitelka pochválila za to, že se nejprve stará o svého koně. Ještě aby ne, měl Sněha poměrně dlouho, zažili toho spolu hodně a on ho bral jako svého zvířecího brášku. Nedopustil by, aby byl koník zanedbávaný a nespokojený.
Mnohem lépe však na jeho ego zahrála pochvala mířená na jeho osobu, takže se zeširoka zazubil a milerád nechal blonďatou léčitelku, ať si ho osahá. Určitě to pro ní bylo potěšením, moci tlapkat po vypracovaném těle vojákově, a Osskarovi to konec konců nebylo nepříjemné, takže se nijak nebránil.
Když pak odcházel a všiml si, jak na něj léčitelka mává řasami, přes rty mu znovu přeběhl úsměv a na blondýnečku laškovně mrknul s příslibem toho, že kdyby chtěla, může si na něj klidně sáhnout i mimo tenhle stan.

„Taky jsem se tady nečekal,“ zazubil se Osskar na Lennu, zkoumavě si ji prohlédl... a pak se pobaveně zašklebil, když si do něj poměrně efektivně rýpla. Když se viděli naposledy, v jízdě na koni se opravdu zrovna dvakrát nepředvedl. „To, co jsi viděla naposledy, prosím zapomeň,“ zakroutil hlavou. „V takovém stavu ten závod navíc určitě nepojedu,“ dodal odhodlaně a pokrčil rameny. Lákadel tu bylo sice hodně, ale Osskar jim neplánoval zcela podlehnout.
„No, já půjdu - příjemnou zábavu a hodně štěstí při závodu,“ mrkl na ni a vzdálil se.

A přestože měl Osskar v plánu strávit večer v poklidu, bujaré veselí ho přeci jen vylákalo ze stanu. Kdyby ne, bylo by s ním zřejmě něco špatně. Jakmile viděl zábavu v plném proudu, v očích se mu zatřpytily jiskřičky nadšení, a došel ke stolu s občerstvením, aby si také dopřál něco málo do žaludku.
Nechtěl pít, vážně ne, ale ty soutěže byly ohromně lákavé, a tak nakonec skončil u pavoučí sítě, kde si hodlal vyzkoušet, kolik toho vydrží. Ale od jistých imbaelkových oslav měl určitou klapku, která mu nedovolovala zpít se do němoty, a navíc tu byla Sophie... Dostatečná brzdička v alkoholovém rozjezdu.

Pavoučí síť | +

Mimo herně:
Pavoučí síť - konstituce 3

Osskar hodil/a 3d6 a součet kostek je 15:
6, 3, 6

2. kolo

Osskar hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
6, 5, 1

3. kolo

Osskar hodil/a 3d6 a součet kostek je 17:
6, 6, 5

4. kolo

Osskar hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
4, 1, 3

Zvládl těch půllitrů piva několik a byl sám se sebou celkem spokojený, jenže při tom posledním se mu povážlivě zhoupl žaludek, jako by chtěl naznačit, že tuhle hranici by radši neměl překračovat. A navíc se ozval rozum s tím, že přece jede ten závod a s kocovinou by se jel zatraceně těžko...
„Inu, myslím, že mi to stačí,“ zahlásil tedy Osskar nakonec, když slézal ze sítě, a na všechny kolem se zeširoka zazubil. Maličko se přiopil, to ano, ale ani se moc nemotal a neviděl dvojmo. Raději ale stejně zamířil pro ještě jeden obložený chlebíček, chvilku se patrně pobavil s ostatními, a nakonec vykročil zpátky do svého stanu s jasným úmyslem - pořádně se na ten závod vyspat.

Mimo herně:
Smysly (0)

Osskar hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Koutkem oka patrně zaznamenal pohyb u Sněha, což se mu nelíbilo, a tak stočil své kroky k výběhu. „Mazejte odtud, holoto!“ štěkl varovně po děckách, co se motala kolem, a naposledy došel koně zkontrolovat. A pak už skutečně zahučel do stanu, avšak ještě chvilku nespal. Kdyby měl někdo v plánu vtrhnout mu sem, narazil by na bdícího Osskara, který ale neměl daleko k příjemnému sklouznutí do říše snů.