QUEST: Aukce za trest - D

[Josef Jullien]

Aukce za trest

Máte rádi aukce, společnost lepší vrstvy a nebo jen chcete vidět, za co vše lidé utrácejí? Je tu pro vás výjimečná možnost podívat se do aukční síně v Oxenfurtu, kde se bude konat výroční veřejnosti přístupná aukce. Umělecká díla, vycpaná monstra a mnoho dalších exponátů ze všech koutů světa. Pokud nic nekoupíte, můžete si alespoň myslet, že jste si udělali výlet do muzea. To by bylo, aby se při něčem takovém něco nepokazilo.

PJ: Josef a Zenn

Rozsah a tempo: 2 posty od vypravěče za týden.

Počet hráčů: Ideální 4 - Ataashi, Dastan, Bridget, Nesryn PLNO

Odměna: Kolem 12 bodů

Obtížnost a limity: Detektivní Q točící se kolem kostek. Trochu obtížnější.

Start a konec Questu: Do dvou měsíců konec, pokud možno. Začátek po naplnění kapacity.

NPC:

Bruno von Botachle >Majitel aukční síně v Oxenfurtu

Johaness >Návštěvník aukční síně

[Josef Jullien]

Byl klidné dopoledne v Oxenfurtu, na tržištích se hojně nakupovalo, ale jinak veškerá aktivita byla na bodu mrazu. Jenom v Aukční síni, se připravovalo ve velkém. Pomocníci dostávali pokyny, co a kam mají položit. Jak to hezky naaranžovat. Kuchař s pomocníkem, začali přinášet různé dobroty pro účastníky aukce. Asistent majitele aukční síně, si ještě naposledy připravoval svůj úvodní projev. Všichni dělali co mohli, jen po majiteli nebylo vidu ani slechu. Ten totiž šel připravit všechny vzácné kousky, které byli schované v trezoru, který se nacházel ve sklepě. Když by jste vykoukli z okna viděli by jste dav zájemců, kteří se plánovali účastnit aukce. Nacházeli se zde kromě běžných zájemců o aukce také obchodníci, řemeslníci a další prostější obyvatelé města Oxenfurtu a jeho okolí. V davu stál také mladý Johaness, šlechtický synek jehož tatínek vyslal až z dalekého Koviru, na tuto světovou aukci. Jeho hlavním cílem bylo přivést domů něco co nikdo ostatní ve městě mít nebude.

Odbyla dvanáctá hodina, stráž odemkla hlavní dveře ze, kterých vystoupil starší pán. Nejednalo se o majitele aukční síně, což mohlo některé překvapit, ale zkušení obchodníci z této branže věděli, že zde se milého úvodního slova od majitele nedočkáme. Muž začal všechny vítat slovy, "Vážení obyvatelé města Oxenfurtského i lidé z dalekých krajů. Je mou milou povinností Vás všechny zde přivítat na již sedmé každoroční veřejnosti přístupné aukci. Letos se jedná o velice zajímavý ročník jelikož se nám sem podařilo sehnat exponenty až z dalekých zemí jako je Ofir, Zerrikáni, a mnoho dalších. Toť bylo z mé strany vše. Prosím vás, aby jste se poklidně dostavili do velké aukční síně, nacházející se v prvním patře. Po schodech a napravo. Aukce začne za necelou hodinku." řekl a odešel do domu. Velká aukční síně, sice byla veliká, ale někteří nešťastníci, kteří přišli trochu později nebo se málo pošťuchovali v řvavě, která vznikla na schodech budou muset bohužel po dobu celé aukce stát.

Mimo herně:
Vítám vás u mého a Zennovo Questu. Doufám, že si ho užijete a budete se bavit. Prvních pár příspěvků bude pouze ode mne, tak doufám že to hned na začátku nezkazím. Bude to pro mě těžký, ale bude to nová zkušenost. Hejty mi kdyžtak pište na diskord děkuji O:)

[Dastan]

Dastan na severu sice nepobýval drak ví jak dlouho, ale za tu chvilku si stihl dát dohromady pár faktů, které mu pomáhaly lépe splynout s davem, aniž by na sebe strhával příliš pozornosti; krom faktu, že jeho pokožka byla neustále bronzovějšího odstínu, čehož si i netrénované oko povšimlo. Takže se nyní schovával v dlouhém, zimním plášti, neboť právě ono promenádování se, ač již na sklonku zimy, v na první pohled opravdu teplo neposkytujícím oděvu, ponoukala v ostatním lidu nevítanou zvědavost. Jak to, že panáček na první pohled z teplých krajů nedrkotá zuby, když ho ofoukne ledový vítr? A přeměněnému drakovi se opravdu víc nechtělo mlžit a odvádět pozornost jiným směrem od faktu, že jej neustále hřál vnitřní žár.

Takhle zachumlaný a spokojený se procházel davem, dokud nenarazil na hučící shromáždění před jemu nic neříkající budovou. Zvědavost však jeho krokům učinila přítrž a on se zaposlouchal do onoho ševelu, až mu celou situaci blížeji nastínil důležitě se tvářící páprda.
Zerrikánské cetky? To se na to podíváme. Vyklíčil v Dastánkovi zájem do takové míry, že se velice srdnatě prodral davem do hlavní aukční síně. Po vzoru ostatních se jal nalézti si židli k sezení.
Nevyhledal však místo vpředu či někde uprostřed. Zabral si židličku pěkně na kraji u stěny. Naštěstí teplo místnosti mu dovolovalo sundat kabát, takže si z plných plic oddechl a založil si na kůži obnažené paže na prsou. Nohy pohodlně rozkročil do široka, opřel se do opěradla a čekal, co se bude dít dál.

"Přeji krásný den, paninko," zhouknul nečekaně na dívku, která si jej vyjukaně prohlížela. A ta, celá uzarděná, sklopila hlavu, pohled zabodla do země a rozcupitala se nalézti si bezpečnější místo k usazení.
Dastan se rozverně zazubil a dívku pozoroval, dokud se neztratila mezi nazdobenými a širokými sukněmi přítomných bohatých dam.

[Bridget]

Do aukční síně Bridget zavedly průzkumné toulky po ulicích Oxenfurtu. Ačkoliv pokračoval souběžně s tím Fíreanovým, od příchodu na Kaer Morhen se dívenčin život dočkal velké změny. Jestli jí na hradiště zaklínačů dovedla vyšší moc, z Kaedwenu do Redanie, následovala Fíreana již zcela vědomě. Fírean se na Kaer Morhen nemohl zdržovat věčně, Bridget na hradišti nemohla zůstat sama. Takže když Fírean tajné útočiště zaklínačů opouštěl, ponechal si Bridget u sebe. Cesta z Kaedwenských hor až do Oxenfurtu byla opět náročná. Bridget jí však absolvovala ještě statečněji, než tu první. Před tím šla, protože jít musela. Nyní šla, aby si od zaklínačů s vlčím medailonem, jakožto svých současných nejbližších, vysloužila další pochvalu za to, co po cestě vydržela. Tempo bylo o něco volnější. Na místo menší části překonané vzdálenosti Bridget přibyly nové povinnosti. V první řadě se učila pozorováním Fíreana. Učila se od něj pohybu na stezce. Každý její krok musel dávat smysl, musel být rychlý a obratný. Pak tu byla ještě její neobvyklá hračka. Dřevěný meč, zavěšený na zádech, s jílcem vyčnívajícím nad levým ramenem. Jílec byl omotaný ztvrdlou kůží, úzkou na dřevo nesmírně pevnou čepelí by se daly lámat kosti lépe, než s dlouhou holí. Byl to zkrátka poctivý tréninkový meč. Učenlivá Bridget dokázala rychle pochopit smysl pár základních výpadů. Od té doby se dřevěný meč stal symbolem napovídající jí i ostatním cosi o dívčině možné budoucnosti.

Najmout pokoj ve městě byl vždy tak trochu kumšt, zvlášť pokud do města cosi lákalo cizince z nejrůznějších končin. Fírean ale tentokrát měl svoje důvody, proč se o to pokusit. Kromě toho, že Bridget zase po dlouhé cestě potřebovala nabrat čerstvé síly, zde v Oxenfurtu neustále byly jisté záležitosti vyžadující si pozornost místních správců i zaklínačů. Než Fírean dokázal obstarat ubytování v hostinci blízko tržiště, začínalo se již pokradmu smrákat. Bridget s Fíreanem povečeřela dole v hostinci, načež se odebrala na kutě do najatého pokoje. Ráno si Fírean jako obvykle odběhl řešit svoje soukromé záležitosti, k nimž Bridget nerad přibíral. Dívence řekl, ať zůstane na pokoji, nebo alespoň při okraji tržiště, na dohled od hostince. On během dne zjistí, co se ve městě za jeho nepřítomnosti semlelo. Nejspíš se také zastaví na strážnici. Strážnice patřila k místům, kde se dalo spolehlivě dozvědět něco o řádění místních příšer. Na námitky Bridget nezbyl čas,. Fírean prostě odešel a zanechal ji samotnou. Zanechat osmileté dítě samotné bez dozoru naneštěstí není vždy nápad z nejlepších. Bridget samota hostinského pokoje bavila pouze po omezenou dobu. Neměla co dělat, vyhlídka na obhlídku okolí města byla příliš vzdálená. Záhy se začala nudit, začaly jí popadat roupy. Nakonec se rozhodla dodatečně připojit k Fíreanovi, respektive mu tak či onak pomoci se získáváním informací. S pátráním chtěla začít na strážnici, kam musel Fírean dle vlastních slov přijít.

Při procházce v okolí náměstí provázela Bridget zvláštní směs dobrodružných i nejistých pocitů. Oxenfurt nebyl malou vesnicí, ani to tu jako na vesnici nechodilo. Dospělí dívenku pletoucí se jim pod nohy často přehlíželi. Také od místní drobotiny se Bridget do jisté míry odlišovala. Ne že by se chtěla odlišovat, ne že by se nemohla přiučit praktickým ženským činnostem. Přesto si děti místních měšťanů, spokojené sami se sebou, většinou hráli na schovávanou. Neprocházeli se naoko vážně s tréninkovým mečem na zádech. Zálibami místní drobotiny se Bridget v té chvíli příliš nezajímala. Byla zcela zabrána do hledání Fíreana, případně budovy strážnice. Obojí se před ní muselo naschvál schovat. Ozbrojenců bylo poblíž víc než dost. Mizel, zase se objevovali, obcházeli kolem toho i onoho domu. Bylo těžké říct, odkud se všichni berou.. Zaklínač mezi ozbrojenými muži rovněž chyběl. Bridget se v podstatě napůl ztratila. Přestávalo jí být jasné, co má za dané situace podniknout. Vrátit se do hostinského pokoje ji jaksi nenapadlo. Mezi čtyřmi stěnami hostince na ni totiž čekala všednost s nudou.

Najednou Bridget zahlédla dva ozbrojené muže mizíci v dvoukřídlých dveřích vedoucích do jedné z větších budov. Na pořádek i cenné exponáty nabízené na aukci musel pro jistotu dohlédnout někdo se zbraní, což Bridget samozřejmě nemohla vědět. Dívenku napadlo, že by se ozbrojenci měli scházet právě při zbrojnici. Ozbrojení muži ji tedy možná dovedou k vytčenému cíli. Tam už by se na Fíreana snadno doptala. Krátce zaváhala, načež nepozorovaně vklouzla do útrob stejné budovy kam mířili ozbrojenci. Za dveřmi se ozbrojenci nepostávali. Snad šli nahoru po schodech, odkud se ozývaly tlumené hlasy. Bridget pro jistotu odbočila do dveří po straně schodiště. Ocitla se v místnostech určených za zázemí personálu aukční síně. Šatnou a krajem jedné z přípraven snad dokázala projít nezpozorována, nicméně na ni hned dolehla holá skutečnost. Takhle strážnice nemohla vypadat. Dostala se do blíže neurčené budovy. Dospělí neměli rádi škemrání o cokoliv. Za pohyb v téhle části budovy by ji určitě nepochválili. Z místnosti před ní, vyhlížející na přípravnu občerstvení se ozvaly tiché kroky vracejícího se služebnictva. Bridget se pokusila stáhnout zpět k hlavnímu schodišti. Jenže předsálí aukční síně stihlo podivně oživnout. Seshora schodiště stále zněly hlasy, dole za dveřmi se pomalu scházeli návštěvníci aukce. Bridget se ocitla v obklíčení dospělých. Aby se nemusela vymlouvat, odpovídat na nepříjemné otázky, schovala se za pootevřené dveře. Poté vsadila na možnost nenápadného zamíchání do zástupu proudícího nahoru po schodech. Zařadila se za mladíka zahaleného v dlouhém plášti, o zbytek se postarala změť těl, rukou a nohou.

Nahoře v sále Bridget nijak zvlášť nepospíchala najít si místo k sezení. Skrčila se do malého výklenku v zadní části boční stěny sálu, odkud mohla pozorovat všechno, co se bude kolem ní dít. Teprve teď se Bridget začala cítit mírně v úzkých. Pohltil ji shluk různorodých bytostí. Do sálu stále proudili lidé.rž Konala se společenská událost, na níž dívenka nebyla nikým pozvána. TI kdož seděli před ní si šeptali cosi o aukci. Bridget odchovaná na vesnici přirozeně s aukcemi neměla žádné zkušenosti. Neuměla říct, zda bude zábava dění před sebou sledovat. Mohla jedině zůstat přikrčená v koutku, eventuálně vyčíhat moment dovolující vytratit se ze sálu, aniž by ve větší míře přitahovala nežádoucí pozornost.

[Nesryn]

Nesryn byla všude tam, kde se něco dělo, takže pochopitelně nemohla chybět ani v Oxenfurtu v době aukce. Už jen proto, že na podobné akce zpravidla chodili bohatí lidé a ona měla bohaté lidi ráda – občas to sice byli idioti, ale když člověk uměl zahrát na tu správnou strunu, občas pár penízků připadlo i jemu. Tohle byla zkrátka akce dle jejího gusta – zajímavá společnost a bohatství všude kolem, navíc bylo docela možné, že se zadarmo nají.
A tak k aukční síni vyrazila sebevědomým krokem s nosánkem hezky vysoko zdviženým, jako by ona sama do té vyšší společnosti patřila. Nepatřila, ale uměla se tak chovat, když chtěla. Pro dnešek zvolila šaty, které neodhalovaly tolik, jako její obvyklé hadříky, ale rozhodně byly dostatečně vyzývavé a do jisté míry elegantní. Hezky obepínaly štíhlý pas a zvýrazňovaly přesně to, co mělo být zvýrazňováno. Vlasy si Nesryn spletla do volného copu hozeného přes rameno a dozdobila se přiměřeným množstvím šperků.
U vstupu tedy nikdo neměl tendenci ji zadržet; však vypadala jako někdo, kdo sem jde utratit nemalý obnos peněz, což nebyla tak úplně pravda. Nesryn s elegancí proplouvala mezi lidmi, zdvořile se usmívala a prohlížela si, kdo všechno sem zavítal. Ty tváře jí byly cizí, ale ono i odívání a způsob držení těla o hostech mnohé vypovídal. Když navíc slyšela něco o vzácných exponátech z Ofiru, v očích jí blýskly jiskřičky nadšení.
Dle pokynů se tedy vydala do velké aukční síně, kde shodou náhod usedla na židli téměř v těsné blízkosti velmi zajímavě působícího muže. Tenhle nevypadal jako ti, co jim ještě teklo mléko po bradě, navíc na něm hrály svaly a... Nesryn byla zkrátka ráda, že se rozhodla posadit zrovna tady. „Hezký den,“ broukla. „Dnešní aukce slibuje zajímavé exponáty, že?“ podotkla s úsměvem na rtech a zvědavě se porozhlédla kolem sebe, avšak nakonec pohledem skončila zpátky u svého nového společníka.

[Ataashi]

Když už na žádost Paola sem tam zavítala jejich bárka do vod Oxenfurtských, nebylo nad to si město projít a vyzkoumat, co nabízí. Někdy se nedělo nic, co by marnivého mladíka zaujalo, ale zrovna dnes měl opravdu štěstí. Aukce. Na aukcích se jednalo o šperky, sošky, malířská veledíla, vzácné vázy a jiné věcičky, co měly obvykle velkou cenu. Občas se tam objevilo i něco zdánlivě bezvýznamného, avšak s obrovskou citovou hodnotou. Zkrátka taková akce byla přesně stvořená pro někoho, kdo rád hromadil hezké a drahé věci.
Oděný v tom, co rozhodně neodkazovalo na to, že by byl pirát, obchodník, námořník nebo cokoliv jiného podřadného, se vyloupl mezi ostatními účastníky aukce a s úsměvem pokynul hlavou každnému, kdo se u něj zdržel pohledem o něco déle, než bylo prosté ohlédnutí konkurence. Ono se nebylo čemu divit, že se po něm lidé otáčejí, když na sobě měl odění ryze cizokrajné a zdobené, i když umně omotané kašmírovým šátkem coby tím jediným, co ho chránilo před severským chladem. A copak to vytrénované oko obchodníkovo spatřilo opodál? Známou tvář ve společnosti půvabné dámy v odvážné róbě? Měl velmi drzou náladu a tak se jako hádek propletl mezi lidmi k bratrovi, co si užíval přítomnosti dámy. A k té Aistan stočil pohled i lišácký úsměv. „Kupujete nebo prodáváte?“ Otázal se zcela vážně, když ji sjel pohledem od hlavy až po paty. Teprve pak se široce usmál na Dastana a přivítal jej v objetí poplácáním po zádech. {To ti byl vítr tak milostiv, že mi tě zavál až pod nos?} Zeptal se ho zvesela.

[Josef Jullien]

Dveře aukční síně se zavřeli. Všichni, kteří se chtěli aukce zúčastnit již byli připraveni na svých židličkách. Asistent majitele se již připravoval oznámit, že aukce může začít, ale nemohla. Pan majitel von Botachle tu stále nebyl. Pravděpodobně ještě připravoval poslední exponáty, které se mají dražit. Asistentův tep srdce mohli slyšel úplně všichni v sále jakou měl rychlost. Šlo vidět, že z něj nervozita jen teče, ta opadla až v moment, kdy otevřenými dveřmi do aukční síně viděl Bruna jak vybíhá schody do prvního patra. Když doběhne až do místnosti, zastaví se v místech kde zrovna sedí naši 4 známí. Musí se pořádně nadýchnout, "Byla ukraden zlatý meč, Vladimíra de Nobre." zastaví svůj projev, a ti zkušenější kupující již dostávají zděšenou grimasu, "Nejcennější exponát dnešní." oznámí, aby i ti méně zkušení mohli tušit jak špatná je situace.
"Nechal jsem uzavřít budu, takže nikdo nemůže ven ani dovnitř." oznámí vážným hlasem a plánuje vybrat tým lidí, kteří s ním půjdou do trezoru, a pokusí se ho prohledat a zjistit nějaké indície, které by je navedli k cíli. Otočí se proto na skupinku lidí, která se skládá z Ataashi, Dastan, Nesryn a Johanesse, "Prosím vás, pojďte s mými stráži prohledat trezor, zaplatím vám, pokud se vám podaří vypátrat zloděj a dám vám nějaký exponát z trezoru, prosím je to pro mou akční síň velice důležitý předmět." říkal k ním zoufalým hlasem ač se snažil působit klidně. Poté chvíli počkal a doufal, že se zvednou a půjdou s ním dolů prohledat trezor a jeho okolí.

Bridget, která pozorně poslouchala celý rozhovor, určitě napadlo následovat všechny do prvního patra pod zem, ve které se nacházel trezor.
Mimo herně:
Pokud Bridget bude následovat skupinku dolů, poprosil bych hodit si na plížení a uvidíme zde jí skupinka odhalí či nikoliv."

[Bridget]

Ve Fíreanově společnosti musela Bridget osvědčit výdrž a trpělivost. Začátek aukce pro ni byl zkouškou jiného druhu. Věděla jaké to je, překonávat obavy, že se stalo něco, co se stát nemělo. Ještě před odchodem z Aedirnu jí ten pocit působily kradmo vrhané pohledy. Tady se jí zmocňoval pro spoustu cizích dospělých všude před ní. Neměla před nimi kam ustoupit. Každý ji mohli spatřit kdykoliv by se mu zamanulo. Za ní naštěstí žádní dospělí být nemohli. Záda jí kryla chladná pevná zeď. Atmostéra v aukční síni zatím příliš zábavná nebyla. Zato dívence připadla tak napjatá, že by sed dala krájet. Na samotném počátku se k Bridget dlouho nesl akorát ševelivý hluk. Směs proplétajících se tlumených hlasů, mužských i ženských, klidných i vzrušených. Tím co všechny pocity učinilo závažnější, byla až změna vyvolaná příchodem majitele aukční síně s neočekávanou zprávou.

Uzavření budovy přiživilo dívenčiny obavy ze zloby dospělých. Netušila co s ní udělají, pokud nebude budovu moci opustit ona, ani ti druzí. Dospělí neměli vždy čisté úmysly, mnohdy se nebránili vyhrožovat, ani použít násilí. Běžet o nějaký obraz, nebo o rozpor bránící důstojnému zahájení aukce, Bridget by byla ponechána napospas výše zmíněným myšlenkovým parazitům. Její zájem by nemělo co upoutat, tudíž by nezačal znovu procitat. Nicméně se jednalo o předmět zajímající Bridget mnohonásobně více, o ukradený meč. Meče byly bytostně spjaty s Fíreanem, jeho zaklínačským povoláním a jeho prostřednictvím také s Bridget. Např. tréninkový dřevěný meč měl pro Bridget daleko větší hodnotu, než pár měďáků od cesty. Zmínka o ukradeném meči Bridget spolehlivě zaujala. Důvody k následování skupinky ven ze sálu nebylo třeba hledat. Bridget by si ráda prohlédla, jak meč, jehož krádež způsobila tolik rozruchu, vlastně vypadá. I kdyby se na světlo nedostal zrovna tenhle, v trezoru možná byly ještě jiné vzácné zbraně. A hlavně, Fírean nebyl nikde po ruce, pročež ho v aukční síni Bridget zastupovala. S všelikými příšero-bubáky, včetně bubáků ve skříni, se musí dřív či později naučit vyrovnat. Jinak se nikdy nestane tak neohroženou, jako byl neohrožený F9rean.

Při následování skupinky si Bridget počínala tak obraně jak jen uměla. Zády přitisknutá ke stěně se posouvala směrem ke dveřím ze sálu. Dokud nesestupovala po schodech, nemusela se bát hluku. Rozruch panující v sále by zakryl známky případného zaškobrtnutí. Při proklouznutí dveřmi se bylo potřeba skrčit. Většina přítomných měla vedle zkoumáním země pod nohama. Spíš se budou dívat jeden po druhém, rozmlouvat mezi sebou o odkladu zahájení aukce. Na cestě dolů po schodech tomu s aspekty nápadnosti bylo přesně naopak. S každým krokem vzdalujícím se od aukčního sálu se kroky čím dál více rozléhaly. Dav mnoha hlav potřebovala Bridget rychle nechat za zády. Od skupinky sestupující do trezoru si musela udržovat odsup na hranici dohledu. Trocha nepozornosti, neopatrné zakopnutí, zkrátka jakákoliv chyba by skupince mířící do trezoru prozradila její přítomnost. Bridget se tedy hlavně předejít hluku.

Mimo herně:
Hod na plížení:
OBratnost: 2 Plízení: 1

Bridget hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
4, 4, 4

[Dastan]

Dastan se spokojeně rozvaloval na židli, až se na ní začal lehce houpat. Těžko říct, jestli z pociťování počínající nudy z toho protahujícího se vyčkávání, nebo se mu zachtělo místní smetánku trochu popíchnout. Nejen, že z pozice cizince bezostyšně sjížděl pohledem každého, vyzývavěji hlavně přítomné dámy, ještě takhle mlčenlivě dával najevo, co si myslí o tom, kterak se každý tváří tak důležitě. To ho bavilo, jak postarší paničky krčily nosánky nesené vysoko k nebi, zatímco muži si ho s nabubřelým výrazem blížeji zkoumali skrze vyleštěný monokl.
A když Dastana přestávalo bavit potvrzovat chybu, kterou pořadatel této aukce vykonal tím, že sem vpustil i neurozenou lůzu z ulic, zahlédl koutkem oka zavlát lehké látky exitockých šatečků. V ten moment zbystřil a v pohupování ustal.
Že by? Prolétlo mu hlavou. A otočil se za tím přicházejícím přízrakem, jestli se zhmotní ve skutečnost, či nikoliv.

A přízrak skutečně zůstal pouhým přízrakem, živou vzpomínkou, která však stále živě voněla santalovým dřevem. Náhradu v této ženě (špičaté ouško schované v účesu?) však uznal za uspokojivou, proto se na Nesryn zazubil.
"Hezký den i vám, paninko," oplatil s hravou rozverností v hlase. "Zajímavé exponáty?" Prohlédl si elfku zevrubněji, když se mu takto dobrovolně naservírovala do výhledu. "Pravda tento příslib mě sem nalákal," úsměv trochu stáhl, avšak jeden koutek mu rošťácky stále pocukával ve tváři, "ovšem, jak jste jim utekla, přišli o zlatý hřeb, takže celá tahle akce bude velký propadák." Opět se začal zubit od ucha k uchu.

A pak, co to jen neslyší za známý hlas? Ataashi! Zábavná konverzace, nezábavná konverzace, Dastan nehledíc napravo či nalevo, vyskočil na všechny... vlastně dvě nohy a celý se nadšením chvěl.
{Brácha!} Zajásal a oplatil mi pevné obejmutí. {Kde jinde tě hledat, než na takovýhle akcích?} Odtáhl se a zářivě se na svého bratra křenil. V hrudi jej svíralo samým štěstím z nečekaného znovu shledání, že by nejraději vypustil k nebi kužel oslnivých plamenů. Takhle se však mohl pouze třást po celém těle a toto rozpoložení rozdýchávat, jako obyčejný člověk. Jak svazující!
{Osud nechce, aby sourozenci byli dlouho od sebe, je potřeba se neustále vzájemně přesvědčovat, že jsme v pořádku!} Pronesl i docela rozumně, což vzápětí samozřejmě svědomitě zakopal dotazem: {Kde máš ségru?}
A začal těkat pohledem za Ataashiho, teda Aistanovými zády.
Že by se přece jen vzpomínka zhmotnila? Zaplála v Dastanovi naděje. Ale! Pravda, tak jako tak se s ní setká, kde byl jeho bratr, byla přece i Chin.

Rodinného klábosení jim však nebylo dopřáno, vzápětí se totiž všichni v sále dozvěděli, že kdosi ukradl zlatý hřeb aukce. Což si Dastan neodpustil zakoulet pohledem po Nesryn, aby jí pobavil tím němým vtípkem, že by tu vlastně neměla být, když by měla být ukradena.
Načež se nechal zoufalým panem von Botachlem naverbovat do pátrací skupiny.
Byl mu jedno klíč, kterým dospěl zrovna k němu. Akce, ať byla pro pana aukčního sebe nepříjemnější, slibovala totiž zábavu. A té Dastan nedokázal odolat.
{Jestli toho lumpa chytnem, budeme hrdinové. O tom by ses mohl pak zmínit,} řekl provokativně ke svému bratrovi, který okatě přehlížel jistou náklonnost mezi jistými jeho nejbližšími, aby si snad nemyslel, že by ho svého brilantního humoru ušetřil.

"Až po vás," elegantním gestem ručky nechal Nesryn přednost, když i ona byla oslovena. Pak si založil ruce za zády, hrdinsky se vyprsil a zvesela shopkal shody vedoucí do sklepení k trezoru.

[Nesryn]

Nesryn na rtech pohrával úsměv a očima naprosto nestydatě bloudila po mužově vypracovaném těle, na které rozhodně byla radost pohledět - on byl celkově docela pohledný, čímsi přitažlivý, ne jako ti tlustí páprdové, kterých tu všude kolem bylo přespříliš. Měli možná peníze, ale ani díky tomu si nezískali elfčinu pozornost, brr. „Ale jděte,“ broukla, div že přitom svého společníka rozverně necvrnkla prstíkem do nosánku.
Její pozornost o chvíli později přitáhl druhý muž, který se s tím prvním očividně znal. Zdálo se mu to, nebo se minimálně její první společník choval maličko dětinsky, až přehnaně nadšeně? Na tom ale nezáleželo, podstatné bylo, že se Nesryn ocitla v celkem zajímavé společnosti. Na snědého mladíka tedy pobaveně mrkla a roztáhla rtíky do ještě širšího, laškovného úculu. „Abych řekla pravdu, přišla jsem jen ze zvědavosti, ale... vám bych klidně prodala, fešáku,“ zavrněla bez ostychu, protože proč by nedala najevo, že se jí zamlouvá? Zamlouval se jí i ten druhý, takže kdyby se pánové chtěli podělit, nebránila by se.
Jenže jakékoliv obchodování s mužskou společností bylo zmařeno chvíli poté, co měla začít aukce. Dveře se zavřely, ale nic se nedělo - především se neukázal majitel aukční síně, díky čemuž elfka nespokojeně nakrčila nosík. Přišla sem ze zvědavosti a za zábavou a místo toho se majitel aukční síně ani nehodlá ukázat? Ztracený čas!
A co bylo ještě lepší, byla oslovena s žádostí o pomoc! Ona, haha. A ti dva mládenci, samozřejmě - ti alespoň vypadali, že by byli schopní vypátrat zloděje a vyprášit mu kožich, ale co mohla dělat ona, křehká dáma? Samozřejmě by toho zmohla hodně, ale to nemohl nikdo tušit. „No dobrá,“ odfrkla si, když bylo zmíněno, že za pomoc pochopitelně dostanou zaplaceno. „Ale aby bylo jasno, nejsem žádný pátrací pes,“ zpražila toho panikařícího chudáka dost nepříjemným pohledem. Pak se ovšem usmála na galantního mladíka a vyrazila v jejich společnosti do podzemí. „Jaká jsou vaše ctěná jména, pánové? Když máme spolupracovat, přece na vás nebudu volat Svalovče a Fešáku, hm?“ zavrněla k nim, přičemž přelétla pohledem právě od Svalovce k Fešákovi a poté, co se o ně prakticky otřela jako kočka, vyrazila pár kroků napřed, aby se mohli pokochat vlnícími se boky.