QUEST: Horší to už nebude - D

[Quitana]

HORŠÍ TO UŽ NEBUDE

Rozsah a tempo:
1 post týdně, ať se stihnete vystřídat
Počet hráčů:
4 (Jethro, Herad, Azal, Berhart) PLNO!
Odměna:
Možnost získat 14 bodů
Obtížnost a limity:
Postavy beru libovolné, bez omezení. Jen berte v potaz, že to bude mít možná trochu psychický dopad na vaši postavu (nutno také dodat, že zde pozbýváte veškerých schopností, jakou je magie, víra a zaklínačská znamení, vlastnosti vám zůstávají, kostky však budou používány jen minimálně)
Start a konec Questu:
Začátek: 79. den (mezi 13 a 16.6)
Konec: cca 3 měsíce

Je večer. Jdete spát a až ráno otevřete oči... zjistíte, že není žádné ráno, ale že sedíte v pohodlném vyřezávaném křesle v přepychové komnatě hodné krále. Přímo před vámi je stěna, na které je černou barvou napsáno: Vítejte, všechno je v naprostém pořádku. Jste trochu zmatení. Víte jen, jak se jmenujete, ale nevíte, kde a proč jste se zde vzali. Než se však stihnete zorientovat, otevřou se velké dveře po vaší pravici a z nich vykoukne postava, která vám má co říct. A vy poslušně jdete za ní, samozřejmě, protože chcete vědět, co se to děje.

Citace:
„Usměje se, kol pusy ti mázne med, duši černou, místo krve v žilách jed.
Všechna přání, ta on ti splní rád, netrápí ho stříbro, zlato rozdávat.
Ale když pak přijde dluh si svůj vybrat, utíkej v dál, anžto nemůžeš vyhrát.
Vezme ti vše, peníze, dům i syna, raduje se, když život tvůj zhasíná.“
- lidová píseň

NPC:
Dveřník

[Quitana]

Tak začínáme děcka, držte si klobouky

PRO VŠECHNY

Předešlého dne jste se šli, jako každý den, každý uložit do svého lože, ať už je to kdekoliv. Něco, nebo někdo, se vám ale vkradl do snů a ovlivnil další děj vašich životů.
Když se "probudíte", před vámi bude stěna s velkým černým nápisem: Vítejte, všechno je v naprostém pořádku. Když se rozhlédnete, zjistíte, že sedíte v přepychovém křesle a celkově v přepychové komnatě. Pamatujete si jen své jméno a kým jste byli, než jste se objevili zde. A co je hlavní, pamatujete si vlastní smrt. Jistě jste dost zmatení. I to se má hned vysvětlit. Po pravé straně se zčistajasna otevřou velké křídlové dveře, jaké se dají najít na zámcích králů. Z nich vykoukne hlava muže, jež jste nikdy neviděli. Ten muž je oblečený jako šlechtic střední třídy. Nic extra nóbl, aby nevyčníval, ale ani nevypadá jako nuzák. Vypadá to, že si žije dobře.

Vzpomínka na to, jak jste zemřeli | +

Jethro - Jethro zemřel na to, že si špatně uvázal svůj tyrkysový šátek kolem hlavy, spadl mu na zem, on po něm uklouzl a hlavu si narazil o kámen
Herad - Herad špatně odhadl svoje seknutí a přeťal jednomu zloději tepnu, ta mu vystříkla všude a než to ze sebe stihl smýt, chytli ho stráže a označili za vraha
Azal - Azal se svými znalostmi jednoduše utrhl špatnou bylinu, myslel si, že je jedlá, ale když ji snědl, otrávil se
Berhart - Berhart se předváděl jedné sukubě, jak to umí s mečem, přehnal to, až se mu rozhoupal medvědí medailon a jedna jeho ostrá hrana se mu zasekla do oka, přišel o oko a později chytl i infekci, co se mu dostala do těla

Mimo herně:
Vašim postavám můžou ony smrti přijít absurdní, ale díky vlivu Dveřníka je ani nenapadne nad nimi uvažovat jako o absurditě.
Hlavně si je neberte osobně.

Jethro

"Vítej Jethro. Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu špatnou, ale!" zdvihne prst pro efekt, "jednu skvělou. Věřím, že ta přehluší i tu špatnou. Ale teď pojď se mnou do mé pracovny, vysvětlím ti tam zbytek." Pokyne mu rukou, aby šel s ním a poté za ním zavře dveře. Druhá místnost je stejně přepychová jako ta první, ale tahle působí jako opravdová pracovna. Všude samé knihy a spisy. Po levé straně se nachází stůl, od něj po levé straně je okno, kterým je možné zahlédnout malebnou vesničku. Muž ti ale pokyne, ať si sedneš na židli ke stolu a sám si sedne naproti tobě. Ruce složí do stříšky a vypadá to, že se snaží trochu psychicky připravit na to, co se má odehrát. "Jethro, Jethro. Nechci to moc protahovat, takže ti to řeknu na rovinu. Jsi mrtvý. To byla ta špatná zpráva. Ta dobrá je, že jsi se dostal na Dobré místo. Yahoo!" Zajásá, ať už jásáš také nebo ne, snažíc se tím situaci trochu odlehčit. "Jestli máš nějaké otázky, je na ně čas právě teď. Pak nás totiž čeká procházka po Dobrém místě."

Herad

"Vítej Herade. Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu špatnou, ale!" zdvihne prst pro efekt, "jednu skvělou. Věřím, že ta přehluší i tu špatnou. Ale teď pojď se mnou do mé pracovny, vysvětlím ti tam zbytek." Pokyne mu rukou, aby šel s ním a poté za ním zavře dveře. Druhá místnost je stejně přepychová jako ta první, ale tahle působí jako opravdová pracovna. Všude samé knihy a spisy. Po levé straně se nachází stůl, od něj po levé straně je okno, kterým je možné zahlédnout malebnou vesničku. Muž ti ale pokyne, ať si sedneš na židli ke stolu a sám si sedne naproti tobě. Ruce složí do stříšky a vypadá to, že se snaží trochu psychicky připravit na to, co se má odehrát. "Herade, Herade. Nechci to moc protahovat, takže ti to řeknu na rovinu. Jsi mrtvý. To byla ta špatná zpráva. Ta dobrá je, že jsi se dostal na Dobré místo. Yahoo!" Zajásá, ať už jásáš také nebo ne, snažíc se tím situaci trochu odlehčit. "Jestli máš nějaké otázky, je na ně čas právě teď. Pak nás totiž čeká procházka po Dobrém místě."

Azal

"Vítej Azale. Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu špatnou, ale!" zdvihne prst pro efekt, "jednu skvělou. Věřím, že ta přehluší i tu špatnou. Ale teď pojď se mnou do mé pracovny, vysvětlím ti tam zbytek." Pokyne mu rukou, aby šel s ním a poté za ním zavře dveře. Druhá místnost je stejně přepychová jako ta první, ale tahle působí jako opravdová pracovna. Všude samé knihy a spisy. Po levé straně se nachází stůl, od něj po levé straně je okno, kterým je možné zahlédnout malebnou vesničku. Muž ti ale pokyne, ať si sedneš na židli ke stolu a sám si sedne naproti tobě. Ruce složí do stříšky a vypadá to, že se snaží trochu psychicky připravit na to, co se má odehrát. "Azale, Azale. Nechci to moc protahovat, takže ti to řeknu na rovinu. Jsi mrtvý. To byla ta špatná zpráva. Ta dobrá je, že jsi se dostal na Dobré místo. Yahoo!" Zajásá, ať už jásáš také nebo ne, snažíc se tím situaci trochu odlehčit. "Jestli máš nějaké otázky, je na ně čas právě teď. Pak nás totiž čeká procházka po Dobrém místě."

Berhart

"Vítej Berharte. Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu špatnou, ale!" zdvihne prst pro efekt, "jednu skvělou. Věřím, že ta přehluší i tu špatnou. Ale teď pojď se mnou do mé pracovny, vysvětlím ti tam zbytek." Pokyne mu rukou, aby šel s ním a poté za ním zavře dveře. Druhá místnost je stejně přepychová jako ta první, ale tahle působí jako opravdová pracovna. Všude samé knihy a spisy. Po levé straně se nachází stůl, od něj po levé straně je okno, kterým je možné zahlédnout malebnou vesničku. Muž ti ale pokyne, ať si sedneš na židli ke stolu a sám si sedne naproti tobě. Ruce složí do stříšky a vypadá to, že se snaží trochu psychicky připravit na to, co se má odehrát. "Berharte, Berharte. Nechci to moc protahovat, takže ti to řeknu na rovinu. Jsi mrtvý. To byla ta špatná zpráva. Ta dobrá je, že jsi se dostal na Dobré místo. Yahoo!" Zajásá, ať už jásáš také nebo ne, snažíc se tím situaci trochu odlehčit. "Jestli máš nějaké otázky, je na ně čas právě teď. Pak nás totiž čeká procházka po Dobrém místě."

Mimo herně:
Každého z vás si bere osobně a nikdo z vás zatím nemá tušení, že je vás tu víc. Proto ty stejné proslovy. Pro začátek máte oddych v podobě otázek o Dobrém místě a na cokoliv, co vás napadne.

[Jethro]

Jethro si rozhodně nemyslel, že by bylo všechno v naprostém pořádku, i když ten nápis, na který mu padl pohled sotva se probudil, byl svým způsobem uklidňující. Nevěděl proč, ale byl. Netušil, kam se to dostal a jak, ale neměl z toho dobrý pocit, i když to tu vypadalo vcelku luxusně. Nepamatoval si však, že by se v rámci práce dostal do nějakého luxusního šlechtického sídla... vlastně si pamatoval, že umřel. Dost stupidní smrtí. Ale věřit tomu odmítal, přestože když si na to vzpomněl, po zádech mu přeběhl mráz a srdce se mu sevřelo.
Když se u něj objevil ten divný muž, který očividně znal jeho jméno, Jethro povytáhl obočí a změřil si ho dost podezíravým pohledem. „Počkat počkat, kde to jako jsem? A proč bych s váma měl chodit?“ bafl nedůvěřivě, ale protože na něj muž zřejmě nečekal, nakonec se zvedl a zamířil za ním. Držel si odstup a tvářil se dost podezíravě, ale tušil, že mu nic jiného prostě nezbývá.
Pracovna vypadala jako... pracovna. Luxusně zařízená pracovna, kde by se určitě dalo najít i nějaké malé bohatství, kdyby se člověk trochu snažil, a Jethrovy vycvičené zlodějské oči hned začaly pátrat po blyštivých předmětech. Posadil se, když ho muž vybídl, a upřel na něj pohled. Znovu ho zamrazilo, jakmile se chlapík rozpovídal a potvrdil mu, že je skutečně mrtvý. „Tak hele, paňáco, já nejsem mrtvej, jasný? Normálně myslim a funguju, takže nemůžu bejt mrtvej, akorát jsi na mě ušil nějakou boudu, co? Co po mně chceš? Nic nemam a nic ti neřeknu,“ zabejčil se okamžitě. „A kdo seš vůbec ty? Dobrý místo? V čem je jako dobrý, co je to za plac todleto? Že vono to bude nějaký sídlo nějakýho bohatýho páprdy, co se rozhod, že si bude hrát na boha, co? Koukejte mě pustit ven, nebo tu z toho udělam kůničku na dříví,“ to už byl Jethro na nohách, celý napjatý a ruce sevřené v pěst. Nelíbilo se mu tady. A rozhodně nebyl mrtvý. „Navíc je to určitě kec, páč já bych se na žádný dobrý místo nedostal,“ dodal zatvrzele. „Jako já snesu hodně, ale vocamcaď pocamcaď.“

[Azal]

Po probuzení byl možná Azal prvních pár sekund mírně zmatený, to však přešlo rychle. Po otevření očí před ním byla stěna na které bylo napsané Vítejte, všechno je v naprostém pořádku, což ho měla asi uklidnit. No rozhodně se to nepovedlo, jelikož Azal byl člověk nedůvěřující ostatním natolik, aby mu to nepřišlo divné. Navíc se rozhlédl kolem sebe a viděl na čem sedí a jak to vypadalo kolem. Až moc luxusně, všechno to bylo divné. Poté se ale začínali otevírat dveře a z nich vyšel muž. Nejspíše šlechtic. Azal měl nějaké vzpomínky, ale nevěděl co si o tom má myslet. Muž mu řekl ať za ním pokračuje do své pracovny. Zmatení zase přicházelo, ale zvědavost také. Dobrá a špatná zpráva tak uvidíme.
Došel tedy s mužem do pracovny a posadil se na židli. Muž mu krátce poté oznámil, že je mrtvý. Dávalo by to smysl, vybavoval si, že utrhl nějakou bylinu o které si myslel, že je zcela v pořádku, ale co když nebyla? "Opravdu jsem zemřel? Nemůžu tomu uvěřit. Takhle?." měl příliš mnoho otázek a na žádnou pořádnou vzpomínku. "Jaké Dobré místo? Jak to myslíš?" nechtěl tomu uvěřit, musel to být jenom nějaká hodně špatný vtip nebo hodně blbý sen. "Kdo jste vy? Jste skutečný a nebo jste jenom přelud v mé hlavě? " další otázky, "Co je tohle místo? Je to nebe?" ptal se a stále se snažil si něco vybavit dalšího.

[Herad Červený]

Herad nemal najmenšie tušenie ako sa na mohol objaviť na tak podivnom mieste. Otvoril oči a sedel uprostred miestnosti tak prepychovej, že si niečo také doteraz nevedel ani len predstaviť. Na stene stál akýsi nápis, no keďže nevedel čítať, jeho význam mohol len hádať. Nič z toho neveštilo nič dobré, no najhoršie na tom všetkom bolo, že posledná vec, ktorú si pamätal, bola jeho vlastná smrť, nech to znelo akokoľvek hlúpo.
Dvere sa roztvorili a dnu vstúpil akýsi podivím. Herad ihneď ruku po sekere, s ktorou aj spával, no naprázdno. Zbrane aj všetky jeho veci boli preč. Podivín prehovoril a Herad nechápavo civel. Uvedomil si hneď niekoľko vecí. Za prvé: tento muž vedel kto je. Za druhé: nejavil žiadne známky nervozity, či strachu, takže s veľkou pravdepodobnosťou presne vedel čo robí a za tretie: nevidel u neho žiadnu zbraň. Podľa toho ako sa správal, vyzeral a rozprával, bolo dosť pravdepodobné, že ide o nejakého unudeného psychopata z vyššej vrstvy, ktorý si Herada priam vytipoval. To čo do toho nesedelo, bola ale spomienka na Heradovu vlastnú smrť...
Musel zistiť viac a tak ostávalo jediné: hrať túto hru ešte nejaký čas.
Druhá miestnosť, rovnaký prepych ako tá prvá, bola o niečo zaujímavejšia a Herad by celkom rád zistil, čo sa nachádza v jednotlivých skrinkách. Zbrane? Bohatstvo? Alkohol? všetko z toho by bral. Momentálne najviac asi tie zbrane... Cez okno zbadal dedinu, ktorú žiaľ nepoznal, no dlho sa ňou nezapodieval, lebo mu podivín naznačil aby sa posadil. Heradove srdce sa rozbúšilo od zlosti, že si tento úbožiak dovoľuje mu rozkazovať, a len tak-tak sa naňho nevrhol. Nakoniec sa ale usmial a posadil. Vtedy to podivín ihneď vybalil. Vraj je Herad mŕtvy, plus nejaké kecy o Dobrom mieste. Hlavou mu samozrejme prebehlo, že je to absolútna lož, no časť jeho mysle, tá menej racionálna však uvažovala nad tým, že by to predsa len mohla byť pravda. Ak áno, je to Dobré miesto peklo? Nemali by ho tu čakať večné muká? Alebo snáď všeotec skutočne videl zaľúbenie v tom čo Herad robil a rozhodol sa ho odmeniť tým, že mu dopraje prepychový posmrtný život?
Nech to bolo tak či onak, Herad sa rozhodol, že to otestuje prvým spôsobom, ktorý mu napadol. Celou silou si zahryzol do kože na predlaktí, až mu vyhŕkli slzy. Neprestal hrýzť, až kým kožu neprehryzol. Keď z rany vytiekla krv, vážne pozrel na podivína a zahundral.
"Ako môžem byť mŕtvy, keď krvácam?" druhá otázka, ktorá zaznela hneď za tým bola: "Kto ste?!" a potom, ako keby Herada vlastná krv celkom nepresvedčila: "Ak som skutočne mŕtvy, tak kde potom som? A prečo práve tu?"

[Berhart]

Brum! vypadlo z něj, když otevřel oči, naprosto zmatený z toho, co, kde, jak. Zvedl pohled k nápisu. Rozvážně si sáhl na levé oko rukou. Bylo tam. Zvláštní. Naprosto živě si pamatoval tupou, pulzující bolest, když si medailonem oko vyrazil a infekce se šířila dál, rychleji než dokázal sehnat lékaře. Jeho lektvary si s ní ne a ne poradit. Musel na něm mít nějaké zaschlé svinstvo. Možná? Možná....

Instinktivně hrábl přes rameno pro měč, který jej ale zradil. Nebyl na svém místě. A ve dveřích stojí někdo, kdo má odpovědi. Jen je z něj dostat. ,,Odkud znáš mé jméno?" neodpustil si dotaz, zatímco slepě následoval Dveřníka chodbou do jeho pracovny. Připadal si, jako v deja-vu, jen nedokázal určit proč. Byl snad už někdy v takové pracovně? Zažil podobný rozhovor, s někým kdo si potrpí na postupy. Vzal místo a rozhlížel se pohledem šelmy na lovu. Šelmy, která je zmatená. Zatím v klidu, ale připravena kousnout. Jenže....,,Mrtví? Mrtví? To s tím medailonem? Jak dlouho? A co je Dobré místo?" Pamatoval si svou smrt, ale co potom dělá tady? Proč prostě není jen...tma?


omlouvám se za zdržení i kratší post

[Quitana]

Jethro

"Ano, ano, to je pravda. Ale je to jen iluze. V podstatě jste jen duše v prázdném těle, které vlastně ani není tak úplně tělo." Celou dobu svého povídání vypadá klidně, jako by jeho vůbec nerozrušovalo mluvit o smrti a dalších takových věcech. "Nic po tobě nechci Jethro, vážně. Vlastně jsem tu já pro tebe. Zodpovím ti všechny tvé otázky. Za prvé... jsem se ti zapomněl představit, za to se omlouvám, úplně mi to vypadlo. Jsem Gilbert. Hm, ty asi nejsi věřící, že? Nech mě ti to vysvětlit ještě jednou tedy. Hlavně klid, hlavně klid. Slyšel jsi už někdy o Pekle a Nebi, o místě tam nahoře a dole? Tak to jsme my! To místo nahoře, samozřejmě. Dobré místo je vlastně takové Nebe. Jen bez boha, co by řídil svět. Takže vlastně ne, není tu nikdo, kdo by si na něj chtěl hrát. Máme tu jen vyšší vedení, ale o tom ti povím jindy. Měl by si z toho jen hlavu jako pátrací balon." Gilbert se dost rozpovídal, ale to už má ve zvyku. Vypadá trochu naivně, i když tomu jeho vzhled nenasvědčuje. Vlastně je tohle jeho první práce, první vesnička podle jeho vlastního plánu, kterou sám vede. Kdo by nebyl vystrašený. Je tu tolik věcí, co se může pokazit! "Věř mi, náš systém výběru se nikdy nemýlí. Tím jsem si jistý. Ale víš ty co? Dost tlachání, jde se ven! Musím ti toho tolik ukázat." S tím se zvedne ze své židle, ukáže na dveře, kterými sem přišli a tam místo místnosti, kde byli předtím, je najednou ona malebná vesnička, prozářená slunečním svitem z pěkného dne. Domy vypadají jako čerstvě postavené, ne ty staré ošuntělé dřevěné malé budovy. Nene, tady je vidět, že si dal někdo záležet, aby to tu vypadalo velmi pěkně. Samotná vesnice jako by vítala každou novou duši.
"Vítej v naší malebné vesničce. Zatím jsem pro ni nevymyslel žádné jméno, je poměrně nová. Můj projekt. Ale tím tě nebudu zatěžovat. Hah, támhle máme hospodu, většinou se tam scházíme, když chceme probrat něco důležitého, aleee... neskončí to dobře, však víš. Štěstí, že já se opít nemůžu. No a támhle na tom paloučku opravdu řešíme důležité věci, joo. Ahoj Hale!" Hal. Osoba, jež vlastní stánek s párky zasazenými mezi chleby. Strašně špatně se jedí, ale všichni na ně chodí. Obzvláště když se nalijí v hospodě. A zvlášť když se za to neplatí. To je teprve něco. Nic jako peníze tu samozřejmě neexistuje. "Tak jak to jde chlape?"
Ah, Gilbert. Vedeš nováčka? Tak jak se ti tu zatím líbí?
"Teprve mu ukazuju město. Ještě neviděl ani kde bydlí. Ale tam dojdeme za chvíli. Určitě se těší, že ano, Jethro?"

Azal

"Ah, Azale, moc mě to mrzí. Tvoje smrt byla lehce... nepříznivá. Chápu, že jsi z toho ještě rozčarovaný, ale soustřeď se. Ano, jsi na Dobrém místě. Je to vlastně takové Nebe, chceš-li. A ano, existuje i Peklo, tedy Špatné místo, ale tam bys být teď nechtěl, věř mi. Přelud nejsem, jsem spíš tvůj pomocník, průvodce. Jsem tu pro tebe , kdybys cokoliv potřeboval. Ale teď se pojďme projít! Venku ti zodpovím všechny tvé otázky. Ah a vlastně, jsem Gilbert, úplně jsem na to zapomněl, já trdlo." Zasměje se a pak ukáže na dveře, ze kterých když vyjdou, objeví se rovnou ve vesničce. "Vítej v naší malebné vesničce. Zatím jsem pro ni nevymyslel žádné jméno, je poměrně nová. Můj projekt. Ale tím tě nebudu zatěžovat. Hah, támhle máme hospodu, většinou se tam scházíme, když chceme probrat něco důležitého, aleee... neskončí to dobře, však víš. Štěstí, že já se opít nemůžu. No a támhle na tom paloučku opravdu řešíme důležité věci, joo. Ahoj Hale!" Hal. Osoba, jež vlastní stánek s párky zasazenými mezi chleby. Strašně špatně se jedí, ale všichni na ně chodí. Obzvláště když se nalijí v hospodě. A zvlášť když se za to neplatí. To je teprve něco. Nic jako peníze tu samozřejmě neexistuje. "Tak jak to jde chlape?"
Ah, Gilbert. Vedeš nováčka? Tak jak se ti tu zatím líbí?
"Teprve mu ukazuju město. Ještě neviděl ani kde bydlí. Ale tam dojdeme za chvíli. Určitě se těší, že ano, Azale?"

Herad

Gilbert se diví, co to ten člověk dělá, ale tohle asi měl také čekat, že? Přeci jen je to dost ošemetná věc, když někdo zemře a vy jste ten, kdo mu to oznamuje. "Jak? Na to je jednoduchá odpověď. Tvoje tělo je taková iluze, dá se říct. Lidská iluze, aby to bylo co nejvíc věrohodné a vypadalo to jako když jste ještě žili. Chápu, že tomu nechceš věřit, těžko se věří tomu, že jsi umřel. Ale určitě si pamatuješ, jak jsi umřel. To maličko potvrzuje mou tezi. A skutečnost, že už nejsi mezi živými, ehm," odkašle si, než pokračuje. "Jmenuji se Gilbert. Jsem tvým posmrtným průvodcem, pomocníkem, aby ses u nás pěkně zabydlel. A proč právě tu? Máme tu takový systém výběru duší, co sem patří. A systém vyhodnotil tebe jako skvělého kandidáta, yay! Nejsi rád? V Pekle by jsi teď být nechtěl, věř mi. Ale nevadí, pojďme se projít ven. Naše vesnička se ti bude líbit!" Pak ukáže na dveře, jež se otevřou rovnou do vesničky. Mezitím se Heradova ruka vrátila zpátky do původního stavu. Zde se vám totiž nemůže nic stát. Tedy, pokud nejde přímo o vaši duši.
"Vítej v naší malebné vesničce. Zatím jsem pro ni nevymyslel žádné jméno, je poměrně nová. Můj projekt. Ale tím tě nebudu zatěžovat. Hah, támhle máme hospodu, většinou se tam scházíme, když chceme probrat něco důležitého, aleee... neskončí to dobře, však víš. Štěstí, že já se opít nemůžu. No a támhle na tom paloučku opravdu řešíme důležité věci, joo. Ahoj Hale!" Hal. Osoba, jež vlastní stánek s párky zasazenými mezi chleby. Strašně špatně se jedí, ale všichni na ně chodí. Obzvláště když se nalijí v hospodě. A zvlášť když se za to neplatí. To je teprve něco. Nic jako peníze tu samozřejmě neexistuje. "Tak jak to jde chlape?"
Ah, Gilbert. Vedeš nováčka? Tak jak se ti tu zatím líbí?
"Teprve mu ukazuju město. Ještě neviděl ani kde bydlí. Ale tam dojdeme za chvíli. Určitě se těší, že ano, Herade?"

Berhart

"Znám všechny, co sem přijdou. Jsem tu váš průvodce a pomocník. Ano, bohužel. Asi to není smrt, co sis představoval, to chápu, ale je to tak. Ale buď v klidu, už jsem tu měl spoustu tobě podobných a často i horších. Není zač se stydět. Ah, další, co asi není věřící, ale to je asi pochopitelné, když jsi byl zaklínačem, jsem to ale trdlo. Mimochodem, jmenuji se Gilbert. Dobré místo je něco jako Nebe. Existuje i Peklo, ale říkáme mu Špatné místo. Na Peklo se dělá špatná reklama. Máme tu také takový systém, který třídí duše, které patří k nám a které... no, však ty víš kam. A tam by jsi být teď nechtěl, věř mi. Ale dost tlachání, pojďme se projít!" Pak ukáže na dveře, které vedou hned do vesničky a ne do předešlé místnosti.
"Vítej v naší malebné vesničce. Zatím jsem pro ni nevymyslel žádné jméno, je poměrně nová. Můj projekt. Ale tím tě nebudu zatěžovat. Hah, támhle máme hospodu, většinou se tam scházíme, když chceme probrat něco důležitého, aleee... neskončí to dobře, však víš. Štěstí, že já se opít nemůžu. No a támhle na tom paloučku opravdu řešíme důležité věci, joo. Ahoj Hale!" Hal. Osoba, jež vlastní stánek s párky zasazenými mezi chleby. Strašně špatně se jedí, ale všichni na ně chodí. Obzvláště když se nalijí v hospodě. A zvlášť když se za to neplatí. To je teprve něco. Nic jako peníze tu samozřejmě neexistuje. "Tak jak to jde chlape?"
Ah, Gilbert. Vedeš nováčka? Tak jak se ti tu zatím líbí?
"Teprve mu ukazuju město. Ještě neviděl ani kde bydlí. Ale tam dojdeme za chvíli. Určitě se těší, že ano, Berharte?"

[Jethro]

Jethro slovům toho muže nevěřil, přestože mu kdesi vzadu v mysli blikal výstražný majáček, že tu něco není v pořádku. Nebo spíš že je něco ohromně špatně, něco, co on nemůže moc ovlivnit, nebo to tak zatím alespoň nevypadalo. Nevěřícně si odfrkl, takže i když už nic na téma důvěry neříkal, bylo jasné, že tomu prostě nevěří. Úplně nevěřící nebyl, ale taky nebyl ani věřící, takže tu poznámku nechal bez komentáře. Jeho čelo se však zkrabatilo ve chvíli, kdy Gilbert, jak se muž představil, začal vyprávět o Nebi a o Peklu a tvrdil mu, že tohle Dobré místo je něco jako nebe. Tomu se Jethro od srdce zasmál. „Tak to je teda pěkná ptákovina,“ bafl pobaveně. „Řikam, že já bych se do nebe nikdá nedostal, takže nevim, proč se mi tu pořád pokoušíš věšet bulíky na nos, Gilberte,“ poplácal ho po rameni jako starého známého, protože zřejmě nevěřil ani v to, že je tenhle Gilbert skutečný, třebaže to všechno vypadalo dosti reálně.
Jethro zaváhal, když jeho průvodce zahlásil, že se jde ven. Kam jako ven? Na bělostné obláčky kdesi na nebesích? Když prošli dveřmi, Jethro zůstal stát v oněmělém úžasu, což se zrovna jemu nestávalo prakticky nikdy. Aby mu došla slova? To to muselo stát fakt za to. „Jak jako projekt? To tady chodíš a máváš kouzelnym klacíkem, nebo co?“ optal se nechápavě, jakmile se Gilbert začal chlubit svou prací. Tohle už moc reálně nevypadalo, bylo to moc nové a čisté, takové načančané. „Počkej, nemůžeš se vopít? Jak to? Co seš zač?“ probodl ho notně podezíravým pohledem.
Setkání s nějakým Halem zmátlo Jethra snad ještě víc. „Copa já vim, jak se mi tu líbí? Beztak tu dlouho nebudu, páč se za chvíli probudím ze sna,“ pokrčil rameny. Jeho racionální myšlení tohle zkrátka odmítalo akceptovat. A zároveň se kdesi v jeho nitru usazovalo semínko paniky, když pomyslel na to, že by skutečně mohl být mrtvý. Že za sebou nechal Cech, svého ptáka, svého bratra... Jethrovi se na okamžik sevřelo hrdlo. „Bydlí?“ zaskřehotal a odkašlal si. „Jako v domě? Budu tu bydlet? Tak to ne, dík, na to já nejsem... moh bych se už vrátit? Přestává mě to tu bavit,“ odfrkl si tvrdohlavě.

[Berhart]

Zmatení byl velice nedostatečný výraz pro stav, v jakém se Bertík nacházel. Vše co vycházelo z Gilbertových úst se zdálo být jasné a logické jako facka, přesto to nyní už bývalí zaklínač, nedokázal zpracovat. ,,Ne že bych si stěžoval," začal opatrně, zatímco se rozhlížel jako vyoraná myš :,,ale jak je možné, že někdo jako já skončil tady a ne na Špatném místě?" souložení kdekoliv a s kýmkoliv, včetně sukub (až zalitoval, že se na špatné místo nedostal, páč tam jich muselo být mraky), chlast, hazard, slovník plný sprosťáren a hlavně spousta krve na rukou. Nikdy si nedělal iluze, že by po smrti zaklínače čekalo něco jiného než studená hlína, nebo žaludek toho, co lovil. Fakt že existuje něco jako Nebe a že se tam on dostal, inu, byla nečekaná. Ovšem, stále ještě si hýčkal naivní představu o tom, že je přece ochránce lidstva před hrůzami nestvůrnými, zrovna jako tvorů ušlechtilých a nepochopených. Možná právě nadšení, s jakým vykonával svou práci mu sem otevřelo dveře?
Následoval Gilberta ven. Rozhlížel se okolo, ale víc pozornosti věnoval svému vlastnímu nitru a tělu. Pamatoval si umírání, ale přesto se cítil jaksi nepatřičně. ,,Nová?" zeptal se překvapeněji než překvapeně: ,,to je Nebe, nebo Dobré místo, tak nové, že to tu ještě nemáte pojmenované?" vždyť pokud to bylo opravdu místo kam odchází duše po smrti, musí to tu být prastaré. Člověk by řekl ,,zavedené." Z myšlenek ho ale vytrhla hospoda. ,,No, to já bych si možná i dal," připustil, páč pár panáků by mohlo vyřešit spoustu jeho současných problémů. ,,Nemůžeš? Jako nesmíš, nebo vážně nemůžeš? Jakto?" ta představa, že by měl chlastat a neopít se, byla děsivá. Jako by to obracelo přírodní zákony naruby.
,,Brum....pěkný," odpoví stánkaři s pokrčenými rameny. Je tu chvíli, vypadá to tu sice hezky, ale první zdání často klame. Možná ten párek pomůže. vypadá dobře, ale....,,Jeden si dám." ukáže na škvařící se macky. Fakt, že nemusí platit to tu hned v jeho očích udělá příjemnější. Jen ten chleba nějak nedomyslely. ,,Blbě se to....brum!" po několika neúspěšných pokusech, kdy mu klobás málem z chlebů vypadl, se naštval, jeden krajíc okolo klobásy omotal a použil jako držátko. A bylo to. ,,Bydlím? Cože?" nadzvedl obočí a utřel si mastnotu z vousů.

[Azal]

Dobré místo. Můžete mi někdo říct co sakra je to dobré místo. Nebe nemůže existovat. Nikdy na to nevěřil tak jak by mohl teď v něm být?
"Těší mě Gilberte." pronesl slušně. Přeci jen, i když tomu nevěřil co když je to realita. Nemohl ho hned poslat do prdele. Magie tu také nefunguje. No bylo to celkově divné, ale co. Vydal se společně se svým průvodcem k vesničce, kterou označoval za své dílo. Představoval mu, že tu mají hospodu a tak. Vypadalo to opravdu jako nějaká nebeská vesnička, ale do hlavy mu to stále nešlo. Přišli k muži, který zde měl svůj podnik. Díky němuž si Azal potvrdil to co ho již napadlo. Měl zde někde bydlet, ale proč? "Eh asi ano?" odpověděl na otázku, ale vzápětí se hned musel zeptat na další. "Víš já jsem z Ofiru." začal klidným a přemýšlivým hlasem, oči měl upřené na Gilberta, "Nemělo by to dobré místo, tedy vypadat jako v krajině kde jsem vyrůstal. Tam kde jsem byl se svou rodinou?. Při té příležitosti si samozřejmě vzal i sváču, kterou tam Hal dělal. No nebylo to vlastně špatné, i když jedlo se to trochu hůře. Měl připravené ještě další otázky, ale na ty určitě přijde čas déle. Až mu tedy ukáže to místo kde bydlí.