Legenda o svatém Anselmovi

[Konrád z Rosenbergu]

Předmluva

Roku dvanáctistého šedesátého devátého se situace uctívání Věčného ohně velmi změnila od dob Svatého Řehoře a Anselma. Věčný oheň je předmětem velké úcty, moci a bohatství po celém Severu. I přes to a možná i právě proto bysme i dnes potřebovali duchovní jako byl Řehoř a Anselm, aby nás navrátili na cestu našeho Pána. Kdybychom tak mohli mít tucet duchovních tak moudrých a poučených ve všech lidských znalostech, jako byli Řehoř a Anselm! Proto prosím bratři, až si budete o těchto svatých mužích číst, abyste začínali i končili vaši četbu modlitbou.

1.
Málo je známo o mladých letech Svatého Anselma. Pocházel z rodu Novigradských měšťanů. Taktéž víme, že byl jako mladý ženatý a měl syna, Adalberta, který se později stane opatem kláštera ve Vizimě. Byl vychováván podle všech ctností, které jsou Věčnému ohni milé. I tak ovšem začal žít velmi obyčejný měšťanský život. Jednoho dne ho v přístavu přepadli bandité. Anselm jim nechtěl nic dát a už to vypadalo že mladý Anselm položí svůj život někde v zapadlé uličce Novigradských doků. Stal se ovšem zázrak, nad jeho hlavou se objevil Svatý plamen. Bandité se plamene velmi zalekli a začali utíkat jako o život. Po této události se rozhodl radikálněji následovat Svatý plamen. Opustil rodinu a své dřívější postavení, aby žil jako poustevník. Vybral si jeskyni nedaleko od Tretogoru, ze který nejdříve musel vyhnat na tisíc démonů. Podobně jako prorok Lebeda to byl muž s velkou duchovní mocí a vyhrával mnohé duchovní bitvy se zlým. Jeho zbraní bylo pokání, modlitba a skutečná víra. Mnozí chudáci z Tretogoru se o tomto zbožném muži dozvěděli a chodili za ním s prosbou o radu či modlitbu. Ten je sytil chlebem slova Věčného ohně a snažil se pomáhat i hmotně.

2.

Tímto jednáním velice pobouřil zlé duchy, kteří žili z utrpení a hříchu Tretogorských obyvatel. Nejmocnější zlý duch si na boj proti Svatému Anselmovi zavolal Běsa a když k němu Běs přišel, tak ho posedl. Běsovi se rudě rozzářili oči a velmi mocně zařval. Potom se vydal k jeskyni, kde přebýval Svatý Anselm. Ovšem Anselm se Běsa nezalekl a začal se před ním usilovně modlit. Běs se snažil všemožně na Anselma zaútočit, ovšem Oheň ho vždycky ochránil. Nakonec modlitba zabrala, Běs se zklidnil a usnul, mezitím za něho Anselm zapřáhl pluh. Potom odříkal Anselm druhou modlitbu a Běs se probudil. Zprvu strašlivě zuřil, řval až se stromy ohýbali, nicméně to nebylo již nic platné. Anselm ho pomocí modlitby ovládnul a dovedl ho na pole, kde začal s pomocí Běsa to pole orat.

3.
Zprávy o Anselmově činu rozlétli všude po světě. Navštívil ho i tehdejší Temerský král, Lambert. Když ho král Lambert navštívil, neměl Anselm čím ho pohostit, měl pouze vodu. Voda se ovšem zásahem Věčného ohně změnila na lahodné víno. Král Lambert nakonec po setkání s Anselma povolil, aby byl ve Vizimě postaven klášter, který se měl starat o nemocné a chudé a rozšiřovat slávu a povědomí o Věčném ohni. Jeho prvním opatem se stal Anselmův synovec Cedrik, druhým později bude jeho syn ctihodný Adalbert. Za nějaká další léta, přes které spoustu démonů vyhnal a mnohé duše uzdravil, vrátil se zpět k hlavě své církve do Novigradu. Tam ho přivítali ve velké slávě a stal se vrchním exorcistou Věčného ohně. Taktéž se tam seznámil se Svatým Řehořem a stali se z nich dobří přátelé. Měl tedy vysoce postavené místo v Novigradu a zasedal jako jeden z členů rady patriarchů, která volí nového Hierarchu. Ovšem on si nikdy nezvykl na luxus a pohodlí své nové práce. Místo toho jezdil po zemích Severu a šířil evangelium, dobrou zprávu o milosrdenství a naději, které může člověk dosáhnout skrze Věčný oheň. Také měl vidění a varoval Svatého Řehoře před jeho poslední cestou. Nakonec umírá ve ctihodném věku dva a sedmdesáti let na staří. Jeho ostatky se nacházejí na chrámovém ostrově a každý rok na podzimní rovnodennost se k jeho hrobu koná velká pouť z Vizimy do Novigradu.

4.
Sv. Anselm je pro nás příkladem – zapřáhl zlého ducha do pluhu a oral, čili ho využil. Duch zla musel poslouchat a táhnout, když byl poháněn vůlí a vírou ctnostného muže. Volejme tedy k svatému Anselmovi, aby nám u Ohně vyprosil milost pokání, neboť před ním se ďábel skloní a proti pravé pokoře ničeho nezmůže – pak můžeme orat a pohánět, a ne opačně, jak se to děje častěji.

Modlitba ke Svatému Anselmovi

Svatý Anselme, ochránče Redanské země,
vzpoměň si na nás v každý čas.

Svatý Anselme, všech Redanů mocný patrone, potěšiteli v zármutku,
potěš nás v našem smutku, poznáváme nám hrozící Plamene ruku,
Plamen se hněvá pro hříchy naše, kroť jeho hněv, by odpustil nám viny naše.

Poznámka na okraji papíru: V kronice ctihodných bratří z Vizimského kláštera jsem se dočetl, že byl Anselm později zvolený Hierarchou, ale tuto funkci odmítl přijmout, protože se necítil hoden takové důstojnosti. Velký spis Hierarchů, který je vedený v archivu v Novigradu ovšem o této události úplně mlčí, tudíž to zahrnuji pouze sem jako zajímavost.