Rasa: člověk
Věk: 20 (narozena 1256)
Povolání: Zaklínačka, příležitostně lovkyně lidí
Víra: v režnou pálenku, kvalitní spánek a ostrou čepel
Loajalita: svému koni
Mnohem více však většinu lidí zaujme její obličej. Po matce zdědila temně hnědé, téměř černé oči (respektive po zkoušce trav jí zůstalo černé pouze pravé oko), nicméně pohled, kterým dokáže proniknout do morku kostí, jí bezpochyby zůstal po obávaném lovci lidí, Leo Bonhartovi. Ten ale použije málokdy – obvykle jejímu obličeji panuje vrcholně znuděný výraz. Levé oko, které je výsledkem nepovedené experimentální mutace a má klasický vzhled zaklínačského oka, schovává pod černou páskou. Tu sundává pouze ve tmavých prostorech a v noci, ve dne je mutované oko totiž příliš citlivé na světlo.
Do oválného obličeje se zakusují tvrdé úzké rty, ze kterých málokdy unikne nějaká hláska. Tmavé vlnité vlasy nosí téměř vždy stažené do ohonu na temeni hlavy.
Pokud sundá svou koženou kazajku lemovanou liščí kožešinou a na mnoha místech záplatovanou, odhalí se její snědé šlachovité paže s patrnými svaly. Má totiž v oblibě nosit tuniky s co nejkratšími rukávy, nejlépe bez rukávů – při pohybu má ráda volnost. To spolu ovšem nese i riziko častějších zranění, která se okatě připomínají ve formě četných jizev táhnoucích se v různých směrech od ramen až k loktům. Předloktí je většinou chráněno koženým nátepníkem se stříbrnými zahrocenými cvočky.
Základ její obživy představují dva středně dlouhé tesáky zavěšené v křížovém závěsu u beder. Po většinu času nosí ocelové, ale pokud to situace vyžaduje, vymění je za dva stříbrné, které má pečlivě uschované v plátěné tkanině a připevněné k sedlu. Velice často a ráda používá vrhací nože – dva stříbrné má připevněné k pravému stehnu a dva ocelové skrývá nad pravým ramenem, vždy připravené k použití. Pas jí obepíná široký kožený opasek, který navíc obvykle skrývá jednu malou lahvičku s prudkým jedem, kterým potírá své zbraně.
Obecně se konflikty nesnaží vyhledávat nebo vyvolávat, ale pokud se nějaký naskytne, odmítne málokdy. A to si pak jakoukoliv potyčku (zejména šerm) užívá plnými doušky a s jistým perverzním nadšením. Uvědomuje si, že se pravděpodobně jedná o další vlastnost, kterou jí ponechal Leo Bonhart, a proto se snaží tuto úchylku kompenzovat. Pokud přijme zakázku na člověka, nejdříve pečlivě zjistí, jestli si onen dotyčný skutečně zaslouží smrt, nebo jestli se stal pouze obětí situace a společnosti.
Dalším překvapivý fakt její povahy představuje paradoxně neuvěřitelná umíněnost, pokud se do něčeho pustí. Takříkajíc se zakousne a nepustí. Jakmile se rozhodne někoho nebo něco pronásledovat, dotyčný je bez šance na únik. Přispívá k tomu i její hřebeček Pako, který sice nevyniká nějakou neuvěřitelnou rychlostí, ale ve vytrvalosti se mu nikdo nevyrovná.
Zvířata – další zajímavá kapitola Timeyiny povahy. Jestliže jí nedělá problém zabít člověka, pak se zvířaty (zejména dravci, vlky nebo jinými šelmami) má neuvěřitelný problém. Důkazem toho jsou četné jizvy od vlčích tesáků, kdy nedokázala morálně přijmout jejich zabití. Naopak jich mnoho zachránila před jistou smrtí v pytláckých pastí nebo po zranění od lovců. Stejně tak může být zajímavé sledovat její postoj ke kočkám a naopak. Kočky na zaklínače obvykle reagují velice negativně, k Timeyi se naopak velice často lísají. Kdo ví, možná je to oparem kozlíku a šanty, který se kolem ní neustále vznáší…
Za devět měsíců se narodila Timeya – dítě zrozené ze strachu a bolesti. Lidé si moc dobře pamatovali, jaký masakr proběhl za Bonhartova řádění a Timeya pro ně představovala hořkou připomínkou onoho večera – proto jí ve vesnici a později v celém Maechtu neřekli jinak než Bonhartův parchant. Obvykle si z této přezdívky nic nedělala, protože vlastně ani nevěděla, proč je tak urážlivá, ale pokud se s ní místní děti pustily do křížku, nenechala si nic líbit. Po Bonhartovi zdědila vyšší vzrůst, takže ve většině rvaček mívala výhodu, ale velice často se také domů vracela s velkou modřinou přes oko, spokojeným úsměvem, chybějícím zubem a se slovy: „Neboj, mami, on dopadl hůř“.
V jejích osmi letech však Mira zemřela na zápal plic. Vesničané Bonhartova spratka nijak v lásce neměli, a tak se nenašel nikdo, kdo by byl ochotný se o sirotka postarat. Začala se toulat po okolních lesích – což rozhodně nebyl nejlepší nápad a byla jenom otázka času, kdy ji přepadnou buď dezertéři z armády nebo vlci. Nastalo to první – narazila na dva hladové a zdivočelé bandity, kteří hned chtěli využít příležitosti a s malou dívkou skutečně neměli ty nejlepší úmysly. Ale naštěstí dřív, než mohla nastat tragédie a konec Timeyina příběhu, zachránil ji chudý bezdětný dřevorubec. Vzal ji pod svá křídla, a když zjistil, že Timeya je sirotek, rozhodl se ji adoptovat. Už se velice těšil, až poví manželce, že se konečně dočkali tolik chtěného dítěte, na prahu jeho roubenky jej však nečekala manželka, ale zaklínač se zmijím medailonem na krku. Ten den totiž dřevorubcovu manželku napadla hladová wyverna a tento zaklínač byl naštěstí zrovna poblíž. Za záchranu mu slíbila, že mu dá to, co má, ale neví o tom (měla za to, že nemá co ztratit). Netušila, že její manžel přivádí domů adoptovanou dcerku.
Rázem se Timeya ocitla na zaklínačské škole, mezi chlapci, kteří byli obvykle mnohem silnější a schopnější než ona. I když patřila mezi fyzicky schopnější děti, musela cvičit dvakrát až třikrát tolik než ostatní, aby jim alespoň v něčem stačila, přesto dostávala neustálé tresty za pomalost, neobratnost a slabost. Tresty představovaly obvykle další dávky kliků, kolečka na stezce smrti a jiné ubíjející činnosti. Ale byly to právě tyto tresty, které ji zocelily a naučily sebekázni a postupně se některým slabším (ale co znamená slabší v zaklínačské škole…) chlapcům začala vyrovnávat.
Kolečko navíc na stezce smrti jí navíc přineslo nového přítele – černobílé hříbě s jedním okem modrým, druhým okem hnědým, které se zapletlo do pytláckých pastí. I přes mistrův nesouhlas ho začala léčit a podařilo se – Pako (jak ho pojmenovala, protože se tak občas prostě choval…) se začal postupně zotavovat a jeho zranění připomínal pouze šrám u pravého lokte.
Přišel čas na zkoušku trav a mistr jí učinil návrh. Objevila se nová metoda, jak provádět zkoušku trav – preparát s potřebnými mutageny se aplikoval přes oči a měl být šetrnější a pro ni jako pro dívku přívětivější.
Začali jejím levým okem a hned po několika okamžicích se dostavila velmi bouřlivá reakce, která byla srovnatelná s klasickou zkouškou trav, někteří popisovali, že snad i horší. Je otázka, jestli ji při životě udržela její houževnatost, která místy hraničila až s otravností, nebo jestli to byla vzpomínka na Miru a její smutný úsměv, nebo na dřevorubce, který ji tenkrát zachránil, nebo na jejího hřebečka.
Nicméně přežila.
Mutace se však nezdařila správně – přeměnou prošlo pouze levé oko, které bylo na denní světlo příliš citlivé a přes den proto nepoužitelné, fungovalo pouze v přítmí a v noci. Zbytek organismu však prošel mutacemi jako u klasické zkoušky trav.
Vzhledem ke svému zmrzačení se musela naučit odlišnému způsobu boje – především se zaměřit na slepý úhel, který vznikl zakrytím jednoho oka. Zdokonalila se jak v šermu tesákem, tak ve vrhání nožů. Nakonec si smysly vytříbila natolik, že útoky z levé strany vykrývala bez problému. Přesto však dává přednost boji za šera, kdy může odhalit i své zaklínačské oko.
Z hradiště poté utekla spolu se Pakem a vydala se na svou vlastní stezku. Za pár dní se jí na paty přilepili nájemní zabijáci, protože se odmítla podílet na nájemných vraždách severských králů (ne snad z nějakého morálního přesvědčení, spíš se jí nezamlouvalo, že by jí měl někdo rozkazovat, koho může a nemůže zabít). S některými zabijáky si poradila, před některými musela utéct. Paradoxně právě směrem do Temerie a Redanie.
Během cesty si vydělávala zabíjením příšer a občas i lidí – pokud usoudila, že se jako příšery chovají. Možná se projevily geny Leo Bonharta, kdo ví. Každopádně přídomek Bonhartův parchant se tak ještě více utvrdil – stala se z ní zaklínačka a příležitostná lovkyně lidí.
Jazyky: obecná (mateřský), nilfgaardština (1) - základní fráze a převážně nadávky
KONSTITUCE 1
SÍLA 1
OBRATNOST 4
ZRUČNOST 1
SMYSLY 2
VŮLE 2
Boj s krátkými meči 4
Boj beze zbraně 1
Jezdectví 1
Všímavost 1
Gramotnost 1
Zvířata - péče a trénink 1
Alchymie - 2
Talent: Vrhání nožů
Zaklínačský medailon Zmije
dva stříbrné vrhací nože, dva ocelové vrhací nože
dva stříbrné tesáky, dva ocelové tesáky
lahvička s jedem
deník
sedlo, sedlová brašna s nějakými penězi a surovinami pro výrobu jedů
nátepník se stříbrnými hroty
kožešina a deka, měch na vodu, pár sucharů, lano
Aldarey alias Látal - zná jej pouze jako Látala, společně jedli, pili, hodovali, na vozík narazili (104. HD - Oxenfurt, uličky a náměstí)
Haesten - neví jeho jméno, pouze to, že je díky němu ještě na živu, když společně bojovali proti ghúlům ve Smrtozračném lese (105. HD)
Nithé - dryáda, která jí zachránila život (105. HD)
Hayasan - pomohla jí se zotavením po boji ve Smrtozračném lese (106. HD - Větrná pole, Broňovice)
Fern - zrzavý zaklínač, se kterým se setkala za ne příliš příznivých podmínek, o to příznivěji jejich setkání skončilo... (112. HD, Novigrad, Tržiště)
Belan - varoval ji před blížícím se nebezpečím při povstání nelidí v Novigradu (112. HD, Novigrad, Tržiště)
Edmund - spisovatel, kterého potkala na oslavách Imbaelku. Byl dokonce tak milý, že za poskytnutí jedné její historky ji a její kolegyni Alisse pozval na skvostný oběd. (122. HD, Větrná pole, Broňovice)
Alisse - bývalá spolubojovnice ze školy Zmije. Jejich cesty se rozešly při Timeyině útoku z hradiště, kdy se každá rozhodla jít svou cestou. Poprvé po letech se setkaly na oslavách Imbaelku v Broňovicích a ani jedna z nich netušila, jak divoce se jejich příští setkání vyvine... (122. HD, Větrná pole, Broňovice)
Rianne - zaklínačka školy Kočky, se kterou se setkala za velice podivných okolností - při honu na její hlavu. Vlivem prokletí se však Rianne nacházela v těle její staré známé Alisse, zatímco Alisse v těle Rianne. Po počátečních zmatcích a následné... přátelské hádce se vše vyjasnilo a když se do sporu přidal i Pako, nabrala tato událost zajímavý směr... (125. HD, Větrná pole, Pole, louky, vinice)
Iason - kněz, který pomohl vyřešit kletbu Rianne a Alisse. Timeya po něm při setkání hodila vrhací dýku, ale naštěstí jej to od pomoci neodradilo. (125. HD, Větrná pole, Pole, louky, vinice)
