Zoya Szambo

od **Zoya** » 26 črc 2020, 20:20

Povolání: kejklířka
Věk: narození o Imbaelku 1260 (17 let)
Víra: v plný žaludek
Loajalita: ke své rodině
Talent: kapsářství a zlodějina

Kejklíři jsou zvláštní sebranka. Oblékají se do výstředního oblečení a provádějí výstřední věci – a ještě za to chtějí peníze. Zoya se tomuto popisu příliš nevymyká. Zvláště při představení ji není možné přehlédnout – přiléhavé oblečení, skládající se z černých kalhot se zářivými ohnivými ornamenty a krátké vesty, která zakrývá v podstatě pouze hrudník. Celý tento zjev je pak završen hřívou rudých spletených vlasů. Proto její přezdívka Ohnice – nejen, že ohnivě vypadá, ale s ohněm umí z kočovné společnosti pracovat nejlépe ze všech.

Jejím vzhledem při vystoupeních se ale nesmíte nechat zmást. Rudé vlasy ve skutečnosti nemají tak ohnivý odstín a jsou spíš barvy nevýrazné špinavé blond, často stažené pod pestrobarevným šátkem po pirátském způsobu. Pouze pro svá vystoupení si je barví, aby dosáhla kýženého efektu. Stejně tak oblečení je v civilu o mnoho fádnější – tedy alespoň na kejklíře. Přiléhavé černozelené nohavice doplňuje černá vesta prošitá zlatými ornamenty přepásaná tmavě červenou šerpou kolem pasu.

Obličej ničím výrazným nezaujme – je to holka se světlou pletí, zelenkavýma očima a výrazem, který rozhodně neskrývá nejlepší úmysly. V levém uchu se houpe dlouhá náušnice se zeleným kamínkem, samozřejmě kradená. Žádné další šperky nenosí – zavazely by při rychlém útěku.

Celkově by se dala popsat spíš jako drobnější dívka, ne vyšší než pět a půl stopy. Její na první pohled křehká konstituce už ale zaskočila dost lidí, kteří nečekali, že dokáže v mžiku oka vyšplhat po téměř kolmé zdi nebo udělat salto ze závratné výšky. Přeci jen je to kejklířka, která musí zvládat základy všech oborů – od akrobacie, přes žonglování až po její oblíbené polykání ohně.

Chová se jako oheň – temperamentně a nevyzpytatelně. Velice nerada sedí na jednom místě a jakmile se nudí příliš dlouhou dobu, začne vymýšlet záškodnické akce. Nejčastěji to bývá probrání pár kapes. Samozřejmě se o tom nesmí dozvědět tatík s mamčou, protože už se kvůli tomu několikrát museli přesunout na jinou štaci rychleji, než by chtěli. Ale Zoya si nemůže pomoct. Pokud ji zrovna nikdo nehlídá nebo nemusí vystupovat, uteče z kejklířského tábora a vydává se na své vlastní zlodějské výpravy – někdy větší, někdy menší. Její akrobatické schopnosti a rychlé ruce jsou jí při nich jenom výhodou.

Na tváři jí neustále pohrává šibalský úšklebek, který vždycky věstí nějakou nekalost. Nepohrdne dobrou zábavou a veselou společností, ale pokud narazí na někoho, kdo jí není nikterak sympatický, dá to velice rychle najevo svou odzbrojující upřímností.

Její specialitou bývají ohnivá vystoupení – zahrnující žonglování, tanec a polykání ohně. Ale pochopitelně toho musí zvládat ještě mnohem víc – nemá problém s akrobatickými a gymnastickými výkony, případně ani se zpěvem a hrou na loutnu. Není žádný velký bard a skladatel, ale nějaké lidové odrhovačky ještě zvládne.

Vzhledem k jejímu nízkému věku a neproblematickému dětství historie není příliš složitá. Narodila se bůhvíkde, jisté je jen to, že to nejspíš bylo v povoze taženém voly, někde na cestě mezi Vengerbergem a Vizimou (což je, pravda, dost široký pojem). Jejich kočovná společnost se skládá z jejího tatíka Ignáce – hromotluka, který se může chlubit tím, že nadzvedne naložený žebřiňák a s dospělým chlapem si dokáže pohazovat jako s hadrovým panákem. Dalším členem je její mamča Pomněnka – drobnější ženuška ve středních letech, stále velmi půvabná s okouzlujícím hlasem a citem pro hudbu. Pochopitelně nechybí ani pár strýčku a tetiček, mezi kterými se nacházejí klauni, žongléři, medvědář nebo různí vypravěči. Celé toto panoptikum pak jako celek tvoří Kočovnou společnost kuriozit a umění rodiny Szambo.

Dokážete si jistě představit, jak vypadá výchova dítěte v takové divoké rodince. O Zoyu určitě nebylo špatně postaráno, zahrnovali ji láskou a péčí, jaká byla jen v kejklířské společnosti možná a už od malička ji učili všem svým uměním. Mamča jí naučila základy hry na loutnu a zpěvu, jeden její strýček ji zasvětil do tajů žonglování, tetička do gymnastiky a svou nejoblíbenější ohnivou disciplínu se naučila od nejstaršího člena celého klanu, který už bohužel před nějakou dobou zemřel. Kapsářství ji nikdo učit nemusel, na to si přišla sama.

Už od jejích pěti let bylo všem jasné, že z ní vyroste pěkné kvítko. Jakmile se někde objevila nějaká lumpárna, obvykle se ukázalo, že v ní měla prsty právě malá Zoya. Nesmíte ale čekat, že by se jí rodiče v takovýchto případech nějak zastávali – naopak, nechali ji v tom pořádně vymáchat a ještě jí navrch přidali pár pohlavků. A dostat pohlavek od jejího tatíka rozhodně neznamenalo jenom výchovné pohlazení. Ji to ovšem od jejích eskapád neodradilo – dávala si při nich akorát větší pozor, aby se na ni nepřišlo. A zjistila, že je to mnohem větší zábava.