Fern

od **Fern** » 24 zář 2020, 18:37

F E R N

Mezi zaklínači je dobře známý jako Jiskra – tu přezdívku si vysloužil díky ohnivě rudým vlasům, ale též proto, že si libuje v užívání ohnivého znamení a s ohněm si velmi rád pohrává. A vlastně to sedí i k jeho povaze – je stejně jako oheň nevypočitatelný a nebezpečný, když na to přijde.

Rasa: Člověk – mutant
Povolání: zaklínač Školy kočky
Datum narození: Podzim 1235

Vzhled:
Nemusí se zrovna ohánět stříbrným mečem, nemusíte dokonce ani vidět v přítmí pableskovat jeho jantarově žluté oči se svislými zornicemi, abyste okamžitě usoudili, že před vámi stojí zaklínač. Kolem Ferna se totiž rozprostírá hustá tajuplná atmosféra, z níž leze mráz po zádech a naskakuje husí kůže, a která jasně poukazuje na to, že je vědmák. Slabší povahy mu raději mizí z cesty, ti odvážnější mu sem tam věnují opovržlivý pohled, avšak on jako by je ani pořádně nebral na vědomí.
Je průměrně vysoké postavy, vypadá to však, jako by zabíral poněkud více prostoru, než obyčejní smrtelníci – možná za to může jeho vypracovaná svalnatá postava, která se pyšní širokými rameny a úzkým pasem, možná je to tou zvláštní aurou, která se kolem něj vznáší. Každopádně, Fern se ani nemusí moc snažit a přitáhne pozornost raz dva. Částečně za to může jeho hříva výrazně rezavých vlasů, které mu spadají zhruba k ramenům a které si velmi často svazuje do drdolu, částečně za to určitě mohou i výrazně žluté oči se svislými zornicemi. A taky fakt, že se velmi často toulá světem v lehké zbroji s mečem na zádech. A samozřejmě je tu jeho zaklínačský medailon ve tvaru kočičí hlavy, který mu visí na krku hezky viditelně, protože se za něj nestydí, naopak.
Celkově je Fern v obličeji možná až překvapivě hezký a nezjizvený, ale zároveň vcelku zvláštní. Žluté oči ještě zvýrazňují husté tmavé řasy, které je lemují, a jeho tváře porůstá delší strniště, nebo spíš už krátký plnovous. Jen už zrzavou hřívu vlasů protíná pár stříbrných nitek na spáncích… A nesmíme zapomenout zmínit pihy – Fern je totiž pihatý opravdu hodně. Velmi. Moc. Po celém těle. Navzdory tomu, že je jeho pleť světlá a pihovatá, však nemá v létě problémy s tím, že by se na slunci spálil, naopak funguje ve slunečném počasí docela normálně. Pokud nemá rozpuštěné vlasy, pozornost zcela určitě přitáhne jeho pravé ucho – kus mu totiž cosi ukouslo, konkrétně boltec. Tehdy, když byl mladý a nezkušený, a myslel si, že hravě zvládne větší skupinku nekkerů… V druhém uchu se mu houpe nevelký zlatý kroužek, jinak ale žádné šperky nenosí, pokud mezi šperky ovšem nepočítáme pár kožených proužků na levé ruce.
Pochopitelně, že pod oblečením už bychom našli jizev více, ale pokud se zrovna nekoupe v rybníku, jak ho bohové stvořili, nejsou vidět, snad kromě zahojených popálenin na pravačce.

Povaha:
Je zcela ve hvězdách, jaký by Fern byl, kdyby neprošel Zkouškou trav, a můžeme se jen domnívat, jak moc jeho povahu změnily prapodivné mutageny zaklínačů Školy kočky. Pravdou ovšem je, že je Fern poněkud nevyrovnané povahy; není to však žádný vyšinutý šílenec, jak by se mnozí mohli domnívat hned poté, co uzří medailon houpající se na jeho krku. Tedy, ne tak úplně. On totiž vždycky moc dobře ví, co dělá, a může se chlubit slušnou dávkou inteligence.
Na jednu stranu dokonale splňuje představy obyčejných smrtelníků o zaklínačích – příliš toho nenamluví, je to spíše samotář stranící se společnosti, a pokud mu zbyly nějaké emoce, jen velmi zřídka je dává najevo. Působí jakýmsi znepokojujícím dojmem, svým vzezřením děsí slabší povahy a z jeho výrazného kočičího pohledu běhá mráz po zádech. Vědmák jaksepatří.
Na druhou stranu občas jakási nečekaná dávka emocí vypluje na povrch příliš energicky a rychle – Fern je schopný v mžiku rozbít člověku hlavu, pokud se mu dotyčný nezamlouvá, bez mrknutí oka někomu vrazit dýku mezi lopatky, nebo se pustit do velmi vzteklé rvačky, když na to přijde. Zkrátka a dobře – jsou chvíle, kdy jedná naprosto chladně a bezemočně, a jsou chvíle, kdy jedná absolutně impulzivně. Nelze odhadnout, jak se v které situaci zachová, a díky tomu nemá ve svém okolí prakticky nikoho, o němž by řekl, že je mu blízký, neboť se ještě nenašel žádný odvážlivec, který by se mu snažil dostat pod kůži. Je ale skutečností, že stejně, jako dokáže být ledově chladný, dokáže i velmi vášnivě milovat. Možná krátce a impulzivně, ale rozhodně se u něj občas projeví nečekaná dávka temperamentu.
Jinak bychom o Fernovi mohli říct, že až na výjimky není vyloženě nerozvážný, a moc dobře ví, co dělá, alespoň co se zaklínačské práce týče. Jinak by se taky nedožil ani čtyřicítky. Spoléhá jen sám na sebe, nikoho si nepouští příliš blízko k tělu, natož do svého srdce či duše, a je to nedůvěřivý a nedůvěryhodný prevít. Taková liška podšitá, všemi mastmi mazaná.

-libuje si v hazardu, hlavně v gwintu
-je tak trochu závislák na Bílém rackovi, kterého si dopřává díky jeho halucinogenním účinkům a velmi rád ho míchá s alkoholem
-celkově do sebe velmi rád lije zaklínačské lektvary a užívá si boost, který mu dají
-navzdory náklonnosti k podivným substancím nikdy nezkusil fisstech ani jiné rekreační drogy

Víra: Fern nevěří. Víra pro něj nic neznamená, v jeho světě prakticky neexistuje.
Loajalita: Loajální je pouze sám sobě.

Historie:
Doba předhradištní
Fern se narodil kdesi na severu v Koviru a Povissu, leč na svoje dětství si nevzpomíná; zapomněl úplně všechno, co se stalo před Zkouškou trav, a starší zaklínači mu prozradili jen střípky z nedávné minulosti, nic víc. Kdyby si vzpomínal, věděl by, že pochází z prapodivného milostného vzplání žoldnéře a kejklířky. Rodičů si ale tak jako tak moc neužil; krajem se prohnala jakási smrtící epidemie, která skolila nejprve matku a vzápětí i otce, i když nepřímo – žalem se jednoduše uchlastal. Fern ve svých šesti letech osiřel, přežíval jako pouliční krysa, a když už měl skutečně na mále, byl slabý a nemocný, Osud se rozhodl, že ho předhodí k nohám zaklínače, jenž se zrovna toulal kolem.
Ten chlap nebyl žádný dobrák od kosti a nezachránil Ferna z dobroty duše, ale čistě proto, že usoudil, že je jedno, jestli umře na ulici, nebo na zaklínačském hradišti, a že je aspoň mizivá šance, že by časem mohl rozšířit řady zaklínačů Školy kočky. Vědmák tomu ale sám nevěřil, Fern byl takové malé nedochůdče, kterému už Smrt dýchala na zátylek.

Doba hradištní
Zrzavé lišče ale překvapilo, protože se smrti vysmeklo ze spárů a každým dnem stráveným na zaklínačském hradišti sílilo. Chlapec se rychle učil všem znalostem a dovednostem, které mu starší vědmáci předávali, a připravoval se na Zkoušku trav, i když ne zcela vědomě – nedokázal si představit, čím projde a jak to nezvratně změní jeho život. Pokud vůbec přežije.
Na samotný rituál, kdy mu do těla byly vpraveny mutageny, si vzpomíná jen velmi mlhavě – v paměti mu utkvěla bolest, díky které to málem vzdal, a děsivé noční můry a halucinace. Některé obrazy z těch podivných snů ho v noci děsí doteď a jsou příčinou toho, proč se občas budí zpocený jako myš se srdcem zběsile bušícím. Každopádně všem dokázal, že jej není radno podceňovat, že je v něm víc, než si všichni mysleli, a ze Zkoušek se postupně kompletně zotavil.
Čekaly ho další roky intenzivního fyzického tréninku, ale zároveň se postupně formovala i jeho psychika. Zpočátku pro něj bylo obtížné vyrovnat se s tím, že si nepamatuje prakticky vůbec nic od svého narození až doposud, a ne zrovna lehce se smiřoval s tím, kým se stal. Byly časy, kdy nenáviděl zaklínače, hradiště i sám sebe, ale po letech přišel zlom, kdy Fern pochopil, že to, čím prošel, může a musí využívat ve svůj prospěch. Že je vlastně lepší než ti chudáci, co se lopotí na polích jen aby nepomřeli hlady. Postupně se ale ukazovalo i to, že je vcelku nevyrovnané povahy, což ovšem na hradišti nebylo zase tak neobvyklé.

Doba pohradištní
Jakmile se zdálo, že je dostatečně připravený na to, aby na vlastní pěst opustil hradiště, odešel na Stezku. Poprvé sám čelil širému, neznámému světu, učil se a zjišťoval, jak to za hradbami hradiště chodí. Navzdory všem znalostem a dovednostem, které vypiloval mezi zaklínači, ho však nezkušenost několikrát málem připravila o život, a když ne o život, tak alespoň o kus ucha.
S každou chybou se ale učil a zlepšoval se. Kráčel po zdánlivě nekonečné stezce, zabíjel monstra, občas i lidi, zapletl se s chudáky i šlechtici, zatoulal se daleko na sever i daleko na jih. A toulá se vlastně doposud; situace, která nyní hýbe světem, jako by se ho ani příliš netýkala – dokud nechtějí na hranicích upalovat zaklínače, je mu vlastně jedno, co se kolem děje. Zastává ryze neutrální stanovisko a nestrká nos do věcí, do kterých mu nic není. Není ale vyloučeno, že se situace změní, že ho někdo nebo něco donutí přehodnotit jeho mnohaletý postoj.

Dovednosti:
Tělesná konstituce 2
Obratnost 3
Smysly 1
Inteligence 1
Zaklínačská znamení 3
Boj (zaklínačské meče) 4 (+1 talent)
Alchymie 2
Gramotnost 1
Boj beze zbraně 2
Jezdectví 1

Majetek:
-Zaklínačské meče – jsou však lehčí, užší a kratší, možná spíš takové tesáky, neboť Fern je zvyklý na extrémně rychlý a obratný způsob boje.
-Lehká zbroj a zaklínačský medailon
-Kůň
-Liška, kterou sice nepovažuje za svůj majetek, dokonce pro ni nemá ani jméno, ale to zvíře ho plaše doprovází na cestách už nějaký ten měsíc. Šelma se k němu přidala jednoho večera, kdy se Fern domníval, že má vzteklinu, ale zjevně neměla, jen hledala teplo a kus žvance. A tak se Fern o obojí podělil; od té doby se toulají spolu, ale přitom každý sám. Zaklínač ale ví, že ho zvíře následuje, i když jej nevidí, a čas od času se objeví poblíž. Oba samotáři, přesto však nachází potěšení ve společnosti toho druhého.

Editace karty: -
Odehrané Questy: -
Známé postavy: -