Rasa: člověk
Věk: 46 (1230)
Víra: „Dejme tomu, že v ten Věčný oheň…“
Loajalita: „A to je k čemu? Akorát to komplikuje život…“
Talent: Informovanost
Obličej se vám ale nepodaří zahlédnout příliš často, protože jej na veřejnosti skrývá pod širokou krempou svého klobouku. Pokud ale už to štěstí (v jeho případě možná spíš smůlu) máte a věnuje vám jeden ze svých ocelových pohledů, odhalí se vám ostře řezaný obličej. Hranatou bradu lemují zastřižené vousy, ve kterých se sem tam již objeví nějaká ta stříbrná nitka. Jenom bystré oko by si potom mohlo povšimnout světlé jizvy, která přerušuje linii porostu na levé tváři. Překvapivě k ní nepřišel během boje, ale při jednom nešikovném pohybu, ještě ze svých tovaryšských let u tesařského řemesla. I v jinak havraních vlasech se už zejména kolem spánků objevují šedivá místa, která prozrazují, že už překročil čtvrtý křížek a pomalu blíží se k pátému.
Tvář rozdělují nevýrazné rty, které se málokdy zvednou do úsměvu. Pokud se ale Arthuro usměje, nikdy to není hezký pohled – spíš připomíná horského lva, který ukazuje své tesáky jako varování.
Z toho chlapa zkrátka čiší problémy.
Jeho ocelově modré oči se vždy pečlivě skrývají před okolím pod podezíravě přivřenými víčky a nakrčeným obočím. Což ovšem náhodný pozorovatel nesmí považovat za lhostejnost či snad netečnost – naopak, za touto údajnou hradbou netečnosti se skrývá pečlivý pozorovatel s téměř detektivním zápalem. Oblouk jeho obličeje uzavírá ne příliš klenuté ani příliš nízké čelo, zbrázděné několika tenkými vráskami.
Jak už jsme zmiňovali, sebevědomé držení těla jeho průměrné výšce dodává dalších pár palců, takže často působí mnohem výraznějším dojmem. Neznamená to ovšem, že by na sebe chtěl nějak zvlášť upozorňovat – naopak, často se skrývá pod tmavým kabátem a širokým kloboukem a snaží se splynout s okolím.
O oblékání se ale jinak příliš nestará. V uniformách nebo zbroji se nevyžívá, což by mohlo být u vojáka překvapivé, ale vzhledem k tomu, že se v poslední době stáhnul spíše do velitelských pozic, dává přednost účelnosti před vzhledem. Proto jej na jeho pochůzkách zahlédnete v tmavém kabátě a klobouku. Pod ním se skrývá nejčastěji tmavě karmínová košile, která alespoň částečně naznačuje jeho příslušnost k Věčnému ohni. Dále jeho prostý úbor doplňují tmavé vojenské kalhoty a vysoké jezdecké boty, vždy precizně naleštěné, ačkoliv na koni ho uvidíte málokdy. Podle něj jezdci příliš přitahují pozornost.
Jediným šperkem, který u něj najdete, je mohutný pečetní prsten se znakem planoucího ohně, který nosí na levém palci.
Faceclaim: Anson Mount
První zásadu asi není třeba rozebírat tak zevrubně. Možná můžeme dodat jen to, že organizace kultu Věčného ohně byla stvořena snad právě pro něj. Neštítí se žádných donucovacích prostředků, pokud je to potřeba a v takovémto případě vše zařizuje osobně. V ostatních ohledech se už poněkud stáhl do zadní linie a informace z ulice nebo z okolí si nechává zjišťovat od svých informátorů. Čas od času ale (možná z nostalgie) vyrazí po setmění do zákoutí, kam by se odvážil jen málokdo, a zjišťuje skryté události podsvětí. Pokud se mu poté dostane někdo pod ruku k výslechu, nebo jen k nezávaznému „rozhovoru“, málokdy na něj vyšetřovaný zapomene. Arthuro si se svým protivníkem rád pohrává a při tom pečlivě sleduje jeho reakce. Pokud ho poté takováto konverzace skutečně zaujme, velice rád si při ní zapálí svou oblíbenou dýmku - poté už záleží pouze na rezistenci vyšetřovaného, jestli to bude rozhovor na tři nebo jenom dvě dýmky.
A jak už jsme nakousli, jeho hlavní životní motivací nejsou peníze, nýbrž vědění. Dokazuje to i fakt, že ovládá základy starší mluvy, ačkoliv elfy nebo mágy z hloubi duše pohrdá – věří nicméně, že protivníka lze efektivně porazit až tehdy, pokud jej člověk dobře pozná a může proti němu využít jeho vlastní zbraně. Jeho životní filozofií je, že vědění, je-li správně použito, může člověku přinést cokoliv, na co si vzpomene – peníze, uznání, postavení nebo moc. A moc je pro něj ta nejmocnější a nejvíce uspokojující droga. U dealera prodávající moc by jistě byl stálým zákazníkem – a proto se rozhodl vstoupit do řad Věčného ohně. V žádná božstva sice nevěří, ale pokud mu to přináší dostatečný přístup k informacím a moci, bude se klanět klidně i podvazku hierarchy Hemmelfarta. To, že při své práci může navíc mučit a upalovat elfy nebo mágy, je už jenom příjemný bonus.
V boji se o sebe musí postarat, ale v poslední době za sebe raději nechává bojovat jiné, než že by se přímo vrhal do nějaké šarvátky. Záda mu často kryje nějaký z jeho věrných podřízených – ať už jako přímá tělesná stráž, nebo skrytě kdesi na střechách jako tichý ostřelovač, kdyby bylo potřeba. Sám se o sebe ale umí taky postarat. Pod jeho dlouhým kabátem se skrývá středně velká ostrá bojová sekyra, která patří mezi jeho oblíbené zbraně (co jiného taky čekat od vyučeného tesaře).
Arthuro byl schopný a jeho výcvik vedla touha po pomstě a spravedlnosti. Zanedlouho se propracoval až k jednotce Modrých pruhů, které se čas od času podařilo zničit i nějakou skupinu Scoiatel. Arthuro jednal zapáleně a všechny úkoly vždy splnil do poslední tečky. A proto postupoval stále výš, až se mu podařilo dostat se na post důstojníka. A tehdy se začal měnit. Zabíjení elfů sice bylo uspokojivé, ale pocit moci nad svými podřízenými se v něm začínal pomalu rozrůstat, a to byl základ pro jeho závislost na droze silnější než všechny fisstechy světa – závislost na opojení z moci. Začínal pomalu ztrácet zápal pro spravedlnost a loajalitu a jediná věc, která jej zajímala, byly informace, protože díky nim mohl poukázat na půlelfa v řadách armády, nařknout jej ze zrady a poté zaujmout jeho místo, nebo díky informacím zjistit polohu tábora Scoiatel a jejich financí. Připadalo mu, že nejlepší cesta k droze, které se mu nedostávalo v takových dávkách, jaké by chtěl, jsou informace. Vytvořil si kolem sebe úzký kruh věrných vojáků a poskoků, ale jinak rozvracel, co mu přišlo pod ruku – pokud z toho něco měl, pochopitelně. Jeho nadřízeným se to v žádném případě nelíbilo, ale dokud přinášel výsledky, nemohli proti tomu nic dělat.
Jeho slibné vojenské kariéře však učinilo přítrž zabrání Temerie a rozpad jejího vojska. Nějakou dobu se sice ještě snažil bojovat za Temerii v řadách temerských partyzánů, ale tato válka, která podle něj stejně nikam nevedla, jej přestala bavit. Rozčilovalo jej, že mu jeho plány překazily pletichy vládců a čarodějů a možná proto od té doby ke svému listu nenáviděných populací připojil i mágy.
Nezbývalo mu než si najít jinou instituci, kde by mohl získat zdroj svojí oblíbené drogy. A Věčný oheň se nabízel jako zcela přirozené východisko. Už sice nepatřil mezi nejmladší, takže postup vzhůru mu trval o něco déle. Začínal jako řadový Lovec čarodějnic v Oxenfurtu, spolu se svou skupinkou, která se k němu přidala po zběhnutí z řad Modrých pruhů. Jejich průzkumná skupina byla ve vyhledávání lidí velice úspěšná a zaujala i vyšší instance z řad Lovců čarodějnic, což Arthurovi brzo přineslo hodnost nižšího důstojníka. Začínal pomalu rozhazovat a rozvíjet svoje informační sítě a přinášel uspokojivé výsledky v boji proti mágům, případně i nelidem. Za nějaký okamžik byl povýšen a přeřazen do Novigradu, kde měl tamní jednotce pomoct v boji proti těmto nekalým živlům. A on se v ten okamžik usmál svým šelmím úsměvem – vypadalo to na možnost velké dodávky moci….
SÍLA: 2
VŮLE: 3
SMYSLY: 2
OBRATNOST: 1
KONSTITUCE: 2
Informovanost: 4
Vůdčí schopnosti: 2
Boj se sekyrou: 2
Všímavost: 1
Gramotnost: 2
Starší mluva: 2
Obecná mluva: mateřský jazyk
NPC:
- Frett zvaný Krysa (informátor) | +
- Robin (tělesná stráž no.1) | +
- Simon (tělesná stráž no.2) | +
- Carla (lučištnice) | +
