- Vzhled | +
- Normální:
 | Při iluzi s krátkými vlasy:
 |
Rasa: člověk
Povolání: šlechtic
Věk: 92 let
Vzhled: Julien je více než metr osmdesát vysoký urostlý na první pohled mladě vypadající muž. Dámy by mu odhadovaly možná tak 30, nikdo netuší kolik, že mu ve skutečnosti je i když už léta nestárne. Nosí dlouhé blond vlasy svázané stužkou nebo jen volně rozestřené po zádech a neskutečně dbá o to, aby za každých okolností byl pánem situace. Má pronikavě modré oči a místy až nadpřirozenou schopnost dobře odhadnout situaci. Jeho příchody do místnosti bývají málokdy bez povšimnutí jen díky noblese a entré, která vždy musí být velkolepá. Obvykle ho ženy shledávají okouzlujícím, minimálně, co se vzhledu týče a nebojí se používat přirovnávání k andělovi. Dobře oblečený, urostlý aristokrat, kterého na první pohled dokážete zařadit do škatulky příjemného společníka, ale umí nemile překvapit. Jeho noblesa, krása a jakýsi vnitřní balanc pak dokazují, že on je tím hrabětem.
---
- Po nějaké době hraní... | +
- Julian spadá mezi velmi vysoké muže, má po pas dlouhé nazlátlé vlasy a obvykle jeho tvář zdobí nespokojený výraz, či nedůvěřivý úšklebek. Jasně modré oči jsou pak jednou z těch věcí, co vás prostě na první pohled upoutá. Obvykle se obléká s ohledem na své sociální postavní a velmi dbá, aby si málokdo dovedl nedomyslet, že přísluší ke šlechtě. Málokdy ho však zahlédnete bez rukavic, či ochotného na sebe nechat sáhnotu cizí osobou. Postavou patří mezi atletický typ a to i přes to, že jeho styl života by měl znamenat spíše menší, či větší bříško a obecně zavalitější postavu. Kdybyste se hodně snažili, odhadli byste mu věk tak ke třiceti létům, možná maximálně čtyřicet, rozhodně ne však více. Julianovi pomohla velmi k jeho vzhledu magie a i proto se sem tam může nepozdávat pár drobností - např. téměř neexistující vrásky...
Jakožto šlechtic a baron se Julian naučil pohybovat se s noblesou a jistou nadřazeností... nosit dlouhé pláště a kvalitní oblečení, kterému málokdy chybí drahé vyšívání. K obecnému překvapení ale nenosí ani voňavky, ani přehnaně zdobené oblečení. Preferuje jistý minimalismus i co se týče jeho samotného. Vlasy nosí buď sepnuté vzadu a nebo volně rozprostřené na zádech. Ty dlouhé vlasy ho nejednou dostaly do nepříjemných pomluv a lidé poměrně často rádi nejen pochybují o jeho mužnosti, ale také mu připisují až přehnané vlastnosti.
Povaha: Co se týče Julianovi povahy, ta je naprosto v rozporu s tím, jak vypadá. Julien umí být krutě přímočarý, vysmívat se, urážet a hrát tak, aby měl vždy navrch. Má peníze a rozhodně se jen nebojí použít na správná místa. Znuděný, zlý, vyprahlý, zákeřný nebo i horší pojmenování byste snadno v jeho okolí zaslechli. Tento ďábel s tváří anděla ale umí pracovat tak precizně, až z toho někdy běhá mráz po zádech. Mistrovsky lže a obvykle se vymluví z mnoha nepříjemných situací. Hlavní otázkou je, proč, když už by mu mělo být 50 stále vypadá na 30? Důvodem toho je jeho schopnost dobře lhát a absence zábran. Tvrdí všem, že má speciální tonikum, jež mu míchá čaroděj a díky tomu nestárne. Z pochopitelných důvodů pak také nevyzrazuje, kdo je oním čarodějem, aby snad nemíchal ono tonikum taky někomu jinému.
Ovšem ani on nedokáže být nepříjemný neustále a sem tam „vyjde z formy“ pak se náhle stává jeho přítomnost snesitelnější. Někdy dokonce i jedná mile, byť činy a slova se mnohdy naprosto rozcházejí a
ve všem hledá užitek primárně pro sebe.---
- po nějaké době hraní | +
- Jedna z nejdůležitějších věcí pro Juliana je ejho postavení a svým způsobem přátelé s rodinou. Není zrovna dobrým v dávání najevo svých emocí. Často tiše a z pozadí soudí a jen velmi nerad se baví s lidmi, co nadávají jako dlaždiči. Byla tu doba, kdy věřil, že jeho smrt by byla přímo nutná pro pokračování rodu, avšak Rebekah jej poučila o opaku a tak trochu mu otevřela oči. Z jeho bezpečné ulity jej pak hodně vytáhla Rhianon s Maxem, kteří se naneštěstí pohádali... Nevidí to rád, ale dovede jejich spor přehlížet - není na něm, aby jej napravoval. Julian si dobře uvědomuje, že Max je někdy více než jen dobrý přítel, ale nedává to nijak najevo. Snaží se k přátelům chovat se alespoń mile a k rodině slušně. Díky tomu začal navštěvovat různorodé vesnické události a posouvá se směrem ke klidnějšímu a otevřenějšímu přístupu. Byť stále hledá užitek primárně pro sebe sama... a jaký vlastně je? Stejný i trochu jiný. Když je klidný, dovede situaci posoudit a myslet si svoje, když je rozčilený jedná s cílem ublížit, co nejvíce... Nemluvě o jisté čarodějné zvědavosti, co v něm byla probuzena. Povahou se Julian řadí mezi chaotic neutral/chaotic evil, celkově se ale snaží působit prostě jako baron... O všech tonicích a podobných věcech již spíše mlčí a obecně na pomluvy reaguje spíše s nadzvednutým obočím a ironickými otázkami. Působit dobře pro něj neznamená zdaleka to samé jako být dobrý...
Víra: nemá
Loajalita: Sám k sobě
Známá alergie: Narcisy
Zajímavosti: Je levák
Schopnosti a dovednosti na plný počet:
Talent: smyslová magie
Magie – 5/6 (16 bodů)
Smysly – 3/6 (36 bodů)
Vůle – 3/6 (36 bodů)
Inteligence – 3/6 (36 bodů)
Informovanost 3/6 (36 bodů) | Schopnosti a dovednosti, které využívá/měl by využívat:
Charisma 3/5 (20 bodů)
Konstituce 1/3 (6 bodů)
Zručnost 0/3 (7 bodů)
Gramotnost 2/3 (4 body)
Boj se zbraní - hůl 2/3 (4 bodů)
Všímavost 0/3 (7 bodů)
Síla 0/2 (3 body)
Diplomacie 0/3 (7 bodů)
Obchodování 0/2 (3 body)
Etiketa 0/4 (15 bodů)
Jezdectví 2/2 (0 bodů)
Vůdčí schopnosti 1/3 (6 bodů) | Schopnosti a dovednosti při registraci - jen informace pro viditelnou změnu:
Magie: 3 (7 bodů)
Inteligence: 3 (7 bodů)
Informovanost:1 (1 bod)
Charisma:2 (3 body)
Vůdčí dovednosti: 1 (1 bod)
Gramotnost 1 (1 bod |
Historie a rodina: Julianova minulost je pak něco, o čem se nemluví ani omylem. Navzdory své malé hře je to stále čaroděj a narozdíl od svých momentálně hořících kolegů nafingoval svou smrt už před více než dvěma desetiletími a nyní pouze profituje. Jeho příběh je docela zamotaný a místy dosti nepřehledný, proto je podstatné znát pouze toto: vystudoval magii, nafingoval svou smrt a nyní si spokojeně zneužívá špatné společenské situace v Tridamu, kde ho lidé zvolili jako svého Barona a nutno podotknout, že mu to nemálo jde. Noblesa s jakou se umí pohybovat při souboji, při prohře, a dokonce i při obyčejném vstupu je závidění hodná. Oficiálně má 3 syny a manželku… jenže tu se nám oficiální verze opět rozchází s realitou. Ani jeden z nich není jeho syn, nakolik je s tím seznámena jeho manželka je pak otázka druhá. Co se týče manželských povinností v podobě početí dítěte, využíval k těmto službám tmu, alkohol a jednou i lehké drogy, aby manželku omámil a následně pak komořího, který po určitou dobu zajišťoval potomky, není si vědom, jestli o tom jeho žena ví, ale dokud si nikdo nestěžuje všichni dostali, co chtěli. Syny vychovával jako své a nikdy nikomu nedal příčinu myslet si, že jeho nejsou, byť, co se podobnosti týče, mají více spíše po matce... ostatně za těch několik let měl měl nejednu milenku a zlé jazyky tvrdí, že i milence.
Docela dlouho a spokojeně si nyní žije se svým titulem ve velkém sídle a jak že přesně přišel k penězům? To nikdo neví, historky se různí… od toho, že našel poklad, po to, že je dostal od krále, pravdu zná jen on sám a když už se rozhodne tuto část poodhalit, rozhodně se verze od sebe různí, jako kdyby je vykládalo více lidí a ne on sám. Faktem je, že s hrabstvím nakládá více než dobře.
Jednou však přece jen sdělil něco, co mnoha lidem dodnes leží v hlavě v podobě mnoha nezodpovězených otázek. Při jednom hodně ošklivém večeru, kdy venku za okny zuřila odporná bouřka a Julian byl protivnější než obvykle se jeho nejstarší syn neudržel a vystartoval po něm. „Proč musíš být stále protivný?!“
„Protože takového mě svět udělal…“ ta poznámka by asi byla zapomenuta, kdyby k tomu nepřišel tichý dodatek:“ Když jsem to zkusil jinak skončilo to dvěma naraženýma na kůl…“
A od toho večera se už nikdo raději neptá.
Největší záhada jeho života je proč opustil čarodějné společenství v době, kdy čarodějové byli mezi významnými a váženými. Je to otázka, na kterou lze jen těžko odpověďet. Nejde o příběh, který je nějakým způsobem logicky vystavěný... Kdysi byl svým zvláštním způsobem vážený. Nebyl nejmilejší, ale... dlouhá léta se snažil a budoval si postavení a jméno ve společnosti, až k němu přišla dvojčata. Julian pomalu začínal nesnášet svoje kolegy čaroděje, pro jejich obvyklé lži a intriky, ale nedokázal odolat zoufalé prosbě dvojčat, aby je učil. Původně je prostě chtěl jí poslat do Aretuzy a jeho do Ban Ard, kde by je naučili čarovat a později by si to samosebou vybral... ale po tolik letech života v osamění přivítal společnost nadějných mágů pozitivněji než by on sám čekal. Čas plynul, naučil je alespoň základy, kdy překvapivě nedržel mnoho věcí ze svého domu v tajnosti. Nebál se ukázat jim výzkum a tak nějak časem se jim podařilo mu přirůst k srdci. On sám nevěřil, že by to šlo... Při jedné z bezesných nocí za ním pak přišli oba dva. Bylo to... něco úchvatného. Co ale nečekal, co nikdo nečekal, bylo, že ti dva se ho pokusí přepadnout a zabít hned po. Bylo to rychlé a prudké, protože měl po ruce jedinou věc... a to několik kůlů, které zkoumal. Snažil se vyvrátit mýtus, který tvrdil, že upíry je třeba zabít kůlem, i proto měl více druhů, včetně těch pokovaných, které použil. Nakonec zůstal, pokrytý jejich krví a sám. Bohužel... dvojitá vražda byla dvojitá vražda... a on se rozhodl, že nechce žít s tímhle šrámem na pověsti. Lítost však nikdy necítill, by't zvolil radikální řešení.
- Julian svými slovy | +
- Narodil jsem se se jménem Julian Termesh… syn vesnického kováře. Na svou rodinu si mnoho nepamatuji.
Vím, že má matka měla krásné dlouhé zlaté vlasy, které jsem po ní zdědil a že můj otec byl hrubián, co pil. Vím, že jsem měl několik sourozenců a všichni jsme žili stejný ušmudlaný život v kovárně, dokud si pro mě nepřišel čaroděj, který otci dlužil a mě poslal za dlužné peníze na školu Ban Ard.
Od té doby jsem svou rodinu neviděl.
Počátky mých studií byly vskutku náročné. Upřímně do dnešních dnů stále netuším, zda patřím mezi schopné kouzelníky, či mez břídily, co měli čas od času štěstí a některá z kouzel se jim prostě povedla, vždy jsem však měl talent na smyslovou magii. Její kouzla šla mnohem snáze i rychleji, něco v nich bylo.
Co si pamatuji tak mé první zcela zvládnuté kouzlo bylo zneviditelnění se, celkem užitečné kouzlo… když otci v kovárně rozbijete několik důležitých kleští… Nemluvě o tom, že tehdy jsem o magii nic nevěděl.
Snad i na Ban Ardu jsem byl velkým samorostem. Pravidla, co platila jsem respektoval, avšak čas od času jsem si je jemně poupravil, pro to, aby byly snáze akceptovatelné. Věřím tomu, že to moji vyučující z duše nenáviděli.
Má studia byla ze zpětného pohledu krátká a náročná, jako neambiciózní jsem neměl mnoho dozoru - zvláště v pozdějších letech, kdy jsem dal jasně najevo, že si nepřeji posluhovat žádnému z králů, rádcovat ani dělat cokoliv podobného - ne, mým cílem bylo to samé, co se v rodině dědilo snad po staletí - touha po založení si teplého a bezpečného místečka, kde se může maximálně tak stát, že se něco rozbije.
Neřekl bych, že patřím mezi zcela neschopné, avšak ani nepatřím k někomu, kdo by měl potřebu své ambice zcela naplňovat.
Po dokončení studií jsem si nebyl jist, co se životem dále. Jako čaroděj jsem zvolil zachovat si trochu starší podobu 30 s vlasy sahajícími až do pasu. Mnohým to může zajisté připadat jako velmi ženské rozhodnutí… kdo jiný než žena by si zachoval vlasy takové délky? Za svůj život jsem slýchal mnohé urážky vztahující se k mému vzhledu. - Mánička, primadona, princezna, děvka v mužských šatech. Nebudu lhát, že jsem to nenechal bez trestu.
Naučil jsem se, že v jazyce je síla a díky té síle mohu patřit kam si sám zamanu. Urážky jsem ignoroval, abych je následně mohl tvrdě ztrestat - ne vždy přiznaně… Avšak časem i ti největší posměváčci pochopili, že čaroději se posmívat prostě nemají.
Můj pobyt ve městečku Carerras po čase začal nést i plody v podobě několika obdivovatelek a samosebou spousty peněz. Nebudu lhát, že jsem nikdy nikoho nezaklel - udělal jsem to častokrát a ještě častěji jsem pak vlastní kouzla rušil s tím, že vlastně pomáhám. Málokdo ze zakletých si dovolil promluvit, protože tušil, že umím i horší věci a já nezaklínal bez rozmyslu. Byla tu jakási křehkost, co se držela několik desetiletí.
Získal jsem tu malý domek na náměstí, v dolních částech jsem pomáhal lidem od kleteb, či k dosažení vlastních přání a nahoře jsem měl menší byteček. Dokonce jsem uvažoval, zda si nevzít někoho jako sluhu pod sebe… Přeci jen soběstačný jsem byl, ale využíval jsem magii někdy až příliš. Na každodenní drobnosti a úkony, na věci, ke kterým magie nebylo zapotřebí - dnes mě to dohání…
Pokud byste se mne zeptali, zda jsem věděl, že někteří z mých kolegů, či kolegyň dělají špatné věci? Ano i ne. Měl jsem jisté mlhavé povědomí, ale nikdy jsem se o to neobtěžoval projevovat zájem. Možná to byla další dlaždice na mé cestě k dnešnímu dni.
Mnoho mých kolegů provádělo jakýsi typ výzkumu, sám jsem si ze zábavy vzal výzkum na upíry. Věděl jsem, že ničeho zdaleka nedosáhnu… avšak zkoumat různorodá dřeva a jejich “magické” dovednosti byl úkol dostatečně nenápadný na to, abych se jím nemusel zcela zabývat a zároveň, abych mohl mít čas od času pocit, že se věnuji některé ze skutečných prací…
Co se týče mé povahy - vím, že vskutku nepatřím mezi příjemné nebo přátelské lidi - dost možná bych se i urazil, pokud by to o mně někdo zkusil utrousit nahlas. Ironií jsem nešetřil již na škole a s příchodem do města se to mnoho nezlepšilo. Našlo se vždy několik žen, které měly pocit, že mě svou láskou změní, ale mě to sloužilo jen pro zábavu. Proč bych se měl namáhat a vysvětlovat, že tohle jsem já? Nechal jsem je hezky se vycukat, čas od času zahrál jaký to na mě udělalo dojem, avšak nikdy jsem se zcela nezměnil, ne pro ně. Láska mi tehdy byla velmi pro smích…
Ale tak jako řeka čas od času přiveze nějakou zajímavost, přišli ke mě v jedné z deštivých nocí i dva unavení lidé. Mít sluhu, pravděpodobně by je vyhnal do chudobince či hostince a potíž by se automaticky vyřešila… Avšak tady mne dohnala vlastní lenost a tak jsem musel rozespalý sejít sám až dolu a otevřít dveře - to byla jedna z největších chyb.
Mezi dveřmi stály dvě postavy schoulené pod jedním nedostačujícím pláštěm. Bylo sice léto, ale neměli ani boty a kdybych z nich nevycítil magii, dost možná bych je čistě jen odehnal.
Ti dva mě překvapili. Jednalo se o dvojčata vyhnaná z domova, již si nepamatuji co přesně uvedli za důvod - mnoho mne to nezajímalo. Prý jsou pro své lidi monstra ovládající magii. Nechápal jsem, co je na magii špatného. Ostatně sám jsem na fyzickou činnost nesáhl dost dlouho a byla poměrně ironie, že ve chvíli, kdy mi to říkali, levitovala kolem nich konvice s horkým čajem, co se jim nalil do šálků. Pamatuji si ten pohled, co po sobě hodili jako by to bylo včera. Byl plný ohromení.
Na otázku, co chtějí po mě odpověděli, že jen přístřeší. Jak jsem řekl - sluhu jsem hledal, ale zprvu mne napadlo poslat je spíše do školy. Bylo jim sice okolo 19 let, avšak magii se mohou doučit. Nepřáli si to, chtěli mi sloužit.
Logicky jsem se ptal proč? Tomu jsem nerozumněl… Dnes mi je jasné proč, najali je aby mě zabili. Nevím přesně, kdo to byl, ale můj odhad je syn starosty, který byl vzteklý poté, co se dozvěděl, že jsem jeho otce kdysi zaklel a opětovně odklel za tučný obnos, nebo snad dokonce upíři, co se mohli doslechnout, co dělám? Avšak tady mi nedávalo smysl, že by se nedostavili sami. Poslední možnost je sice také podivná, ale mohli to být čarodějové, co chtěli mé místo… ale tu opravdu nevím, co by tím získali.
Jejich odpovědí bylo, že jsem byl jediným, kdo je vpustil do domu. Věřte mi to, nebo ne… ale mluvili přesvědčivě, dost na to, abych jim to odkýval.
Zůstali u mě několik měsíců. Proč jsem se jim snažil ulehčit život a učil je kouzlit alespoň jednoduchá kouzla? Možná mi chyběla společnost jiných mágů. Nerad to přiznávám, ale krom několika vybraných, co jsem v té době dlouho neviděl, byli oni, krom klientů, mou jedinou společností…
Vždy kolem mě kolovaly jisté fámy, které jsem se neobtěžoval vyvracet a nyní s tím ani začínat nebudu. Dvojčata byli chlapec a děvče a tak jako nebudu uvádět jejich jména, od této chvíle nebudu ani uvádět, ani kdo z nich je kým.
Mé srdce se v té době rozhodlo, že jedno z dvojčat bude to hlavní. Nevím, kdy ani přesně jak se stalo, že z nezávazných nocí se staly noci mnohem vášnivější… Nevím ani čím přesně jsem byl učarován. Avšak ten hřejivý pocit z každého úsměvu, ten způsob jakým jsme si byli blízko i spalující touha i žárlivost, co se mne zmocňovala, když se na ono dvojča někdo dovolil zírat byť jen o chvilku déle, to vše cítím dodnes.
Byl to malý ráj, v tom lhát nemohu ani sám sobě.
Žel všechno krásné musí jednoho dne skončit a já jedné horké letní noci zaslechl vrznutí mých dveří. Nebylo to nic zase tak překvapujícího. Často za mnou chodili a řekl bych, že to vypadalo, že jsme k sobě nezdravě upnutí. Tu noc mne ale něco donutilo otevřít oči.
Čepel se leskla v měsíčním světle a vzduch byl nasycen zvláštním prachem… (Dwimeritový prach) Pokusil jsem se vyslat několik závěsů, aby je zamotali, ale nepodařilo se mi to. Snad mne nějak zneškodnili pomocí dwimeritu, snad jsem jen nedokázal vyvolat včas magii? Vím, že jsem zpanikařil, magie nefungovala a mým vrahem měla být osoba, kterou jsem nosil ve svém srdci a které jsem bezmezně věřil. Nedovedu ani po těch dvou desetiletích popsat děs, co se mne zmocnil. Neměl jsem obranu, nemohl jsem kouzlit a ke všemu jako kdyby mé srdce bylo rváno na milion malých kousků, popadl jsem první věc, co jsem měl po ruce. Byla hříčka osudu, že to byl jeden z těch kolíků. Nesáhl jsem na ně několik měsíců a dal jsem si je k posteli, abych se snad donutil se nad tím čas od času zamyslet. Dnes již vím, že u postele vždy musí být alespoň dýka.
Boj, co se udál byl spíše snahou odsouzeného nezemřít. Nepatřím a ani jsem nepatřil mezi fyzicky zdatné, byl spíše zázrak, že jsem hloupě neupadl, nebo se nepodvolil. Mým prvním záměrem bylo utéct z místnosti, avšak v tom mi bylo zabráněno. Podařilo se jim zadržet mi pravou ruku a povalit mě pod sebe na postel… jen nerozumněli tomu, že já používám ke všemu primárně ruku levou. Nelze jim to mít za zlé, jelikož jsme v té době vskutku do rukou nic nebral a zachránilo mě jedno z mých tajemství.
Řeknu-li to bez příkras - zabil jsem jedno z dvojčat a druhé nešťastnou náhodou upadlo na dýku. Zmocnili se mne děs, obavy, úzkost a strach. Nevěděl jsem, co dělat se sebou ani jak se dostat z téhle patálie. Pochyboval jsem, že by mi kdokoli uvěřil pravdu. Ten den při mě možná nestála magie, ale některé božstvo rozhodně ano.
Zpanikařil jsem a ve strachu z následků v podobě dvou mrtvých jsem v ložnici založil požár a pouze s penězi zmizel z města…
Bylo to zbabělé? Ano… a také nutné.
Došel jsem do Tridamu v přesvědčení, že jsem dostatečně daleko na to, abych mohl žít v bezpečí a vyženil jméno de Carnste, které se stalo mým. Ze syna kováře jsem si polepšil na šlechtice… a následně po nepokojích, které zde proběhly jsem byl zvolen za barona.
Upřímně celé seznámení i svatba byly spíše zástěrkou pro Eleanořina otce, aby se jí konečně zbavil. Mám pocit, že mu byla vždy jen přítěží a to obzvláště poté, co mu zemřel syn. Nerozpakoval se mě vyhlásit za syna a jí za vyvdanou dceru. Nikdy jsem k ní necítil lásku. A i když jsem jí několikrát věnoval několik nocí, když zatoužila po dítěti, musel jsem vyslat někoho jiného - protože já toho nikdy nebudu schopen. Tehdy jsem po dlouhé době znovu kouzlil, když jsem opařil iluzí svého sluhu a následně ji opil a podal jí lehčí opiáty, aby si sama nebyla jistá, co se stalo. Možná to není férové, avšak bylo vidět, že narození Geriona jí udělalo nemalou radost a alespoň to jsem jí mohl zařídit.
Naše tři děti ale rostou a ona stárne. Jediný koho jako kdyby se věk netýkal jsem já. Nemohu jim ale říci, že mi je již přes devadesát let…
V mezičase se objevili lovci čarodějnic a začalo se s upalováním. Není to tak, že bych strach neměl… Zevnitř mě sžírá tak silně, že já sám se mnohdy budím uprostřed noci. Naštěstí se jediný projev mého strachu na veřejnosti omezuje na nechuť k jídlu. Zatím si toho nikdo nevšiml a přičítají to mé obvyklé protivnosti. Vidím jak se mi služebnictvo straní a někdy si říkám, jestli je rozdíl mezi tím, že jsem žil ve vekém domě sám nebo tím, že žiju v mnohem větším domě obklopen lidmi a přece sám… Nakonec je to ale dobře… mám silnou obavu, že já bych si tu hranici, co pro mne chystají totiž zasloužil. Prosím, drahý čtenáři, nerozumněj, že bych snad cítil lítost s ohledem na své činy. Pouze jsem si vědom hořkosti života a faktu, že jsem dva životy vzal, což je krutý přečin.
Přijde mi někdy ironické, že zatímco já se vyhřívám ve slunečních paprscích, co mi dopadají celé dopoledne do pracovny a probírám se všemi možnými dokumenty ohledně správy panství, moji bývalí kolegové někde hoří. Nemohu se pak ubránit myšlenkám, že já sám jsem dost možná vyvázl se šrámy, avšak vyvázl jsem. Nikdy jsem se nezajímal o politiku, o umění ani o žádné z diplomatických snah… vždy jsem miloval magii a její nadužívání pro mě byl trest i záchrana v jednom.
Učím se životu bez magie, někdy to je snadné a jindy je to téměř nemožné nepoužít ji, neověřit si zda tu stále ještě u mě je? O to horší pak bylo, že jsem svou chybu zopakoval.
Mám velmi rád, když jsou věci podle mého a když vím o všem, co se šustne. není to mnoho zim, co byla do kuchyně přijata jako pomocnice dívka - Rebekah. Tady tě drahý čtenáři jemně poupravím v jednom z tvých pravděpodobných soudů. Je to moje svěřenka, nikoli milenka, jak by ses velmi často mohl doslechnout na panství.
Je pravda, že několik milenek již prošlo mou postelí. Eleanor je hodná žena, avšak mé manželské povinnosti mají jasně stanovené datum a abych pověděl pravdu… nebaví mě tolik, co by snad i mohly. Vždy mne však prosí, abych zůstal celou noc. Nedělám to rád, s vyšším věkem se Eleanor mění a neřekl bych, že vždy k lepšímu. Šíleně žárlí na každou ženu, co by se ke mně mohla nachomýtnout a to i přes to, že jim obvykle nedávám žádnou náklonost a někdy se chová až příliš panovačně.
Ptáš se ale jistě, proč jsem učinil Rebekah svou svěřenkou? Je taktéž čarodějka, což pro mě byl závan domova po dlouhé době osamocení. Nevím, zda je to dobrý plán. Osobně zastávám názor, že ta její hubatost a věčná snaha o to si prosazovat svou mi za tu snahu nestojí. Avšak, jsou tu i drobnosti, které mi pomáhají držet krok. Většinu mých plánů považuje za nesmysl, či rozmar a nikdy bych to snad nahlas nevyslovil… ale někdy má pravdu. ač mi je blízko, ani ona dosud nezaznamenala mé obavy, což je jen dobře.
Dny na panství jsou bezpečné, z většiny dlouhé a naplněné jen někdy nesmyslným jednání některých z mých synů. Byť nesdílejí mou krev, vždy jsem je bral za své. Uvěřil jsem vlastní lži natolik, že bych snad ani na mučidlech nepřiznal, že nejsou moji. Do jejich výchovy jsem vkládal dostatek peněz i schopných učitelů. Skoro mi až dělá radost jak se osamostatňují - skoro. Jednou jeden z nich snad bude schopným Baronem.
Jmenuji se Julian de Carnste,
nikdy jsem nebyl milá osoba, upřímně jsou mi takoví lidé mnohdy spíše k smíchu, ale jsem čaroděj a potřebuji se schovávat před světem… dost dlouho na to, abych nechal zapomenout svět na dva mladé čaroděje/vrahy kteří se mě pokusili dostat.
P.S.
Jistě se ptáš proč jsem toto celé sepsal? Asi jsem již velmi starý na to, abych to sváděl na mladickou nerozvážnost. Vím, že celou pravdu nemohu říct nikomu na světě… ale mohu ji nechat shořet v plamenech…
NPC:Komoří – Marcel Pierre - Pětatřicetiletý, loajální a tichý společník u kterého vyniká především jeho informovanost. Není nijak výrazný, co se týče vzhledu, povahově ho zná snad jen Julian. Nepije, nechová se nijak výrazně, nevyhledává konflikty.
Marcel je jedním z těch, co dokáží tolerovat Julianovy výstřelky a řeči aniž by hnul jak se říká brvou. Nemá moc v oblibě, když neví co má dělat nebo nedostává přesné příkazy. Přesnost, preciznost, loajalita a mlčenlivost jsou nepochybně jeho přednosti, na druhou stranu se snaží vypadat docela...no... jako Julian, což se mu zdaleka nedaří. Vlasy má narostlé asi k ramenům, ale sotva je dokáže udržet ve slušném účesu. Vždy nosí bílé rukavičky. Bohužel nelze mu upřít jistou dávku neohrabanosti.
Gramotnost: 3 (7 bodů)
Informovanost: 2 (3 body)
Osobní strážce - Jerome - Osmadvacetiletý, urostlý muž bez jazyka, co se je schopný postavit za svého pána a v případě nouze položit život. Není moc inteligentní, snadno ho lze zmást, ale jediní od koho přijímá rozkazy jsou Julian a Marcel... Jedná se o ne moc myslící horu svalů, co je schopná věřit každému nesmyslu, co se naskytne. Specializuje se na boj beze zbraně, ale hospodské rvačky mu jsou docela cizí. Jeho hlavním úkolem a cílem je chránit Juliana za každou cenu.
Boj beze zbraně: 3 (7 bodů)
Síla: 2 (3 body)
Eleanor - manželka - bezkostkové NPC
Eleanor je žena vskutku výjimečná a mnohdy s velmi nešťastným osudem. Její otec sám o sobě nebyl zrovna dobrý vzor rodiče, když pak svou dceru provdal za naprostého cizince, kteérho ještě vyhlásil za svého syna, velmi se jí to dotklo. Pokusila se však svého manžela milovat a stále se snaží, aby alespoň neměla tak velké parohy. Jsou dny, kdy se cítí poměrně spokojená s tím, že si žije i dobře a jsou dny, kdy na ní doléhá nejen manželova povaha, ale i velice nepříjemné pomluvy. Mnohdy pak jedná zkratkovitě a nepříjemně. Julian si ji svým způsobem váží a bere ji za sobě rovnou, též si uvědomuje, že dědicem je ona a nikoli on a i proto se čas od času zkouší mírnit. Ačkoli jsou věc, na kterých se snadno domluví, jsou i takové, které vedou k menším bojům o nadvládu nad danou situací...
Našla si na Mabonu kamarádku
Katie Gavinovou - sestru Williama Gavina.
Henry - nejmladší syn - NPC
9letý Henry je malý knihomol a objevovatel, co se týče rodinných vztahů, preferuje otce a jeho knihovnu, ale zároveň se ze všeho nejvíce bojí otcova zklamání a následného výprasku, který s ním obvykle přichází. K matce má krapet složitější vztah, jelikož ji několikrát viděl jednat proto otcově vůli a neví, co si o tom zatím myslet. Oba svoje rodiče i sourozence má rád - co se týká povahy je hodně otevřený a upřímný...
Vzhled: Henry je od pohledu mladý a inteligentní muž. Často chodí oblečený tak, jak si to jeho rodina žádá, ale sem tam trochu rebeluje, i když vskutku minimálně. Snaží se zůstávat udržovaný a čistý, ale zároveň nemá takový odpor k tomu se ušpinit. Henry je poměrně malý na svůj věk, ale roste, tudíž výška a váha jsou neustále proměnlivé. Často někde pobíhá a umí být pěkně kousavý nebo přechytralý, hlavně, když se tváří až moc spokojeně.
Povaha: Henryho povaha se často mele s jeho povinnostmi. Je velmi inteligentní a dává to najevo nejen učitelům nebo chůvám. Neplatí na něj mnoho hrozeb a většinu dokáže snadno vysvětlit logicky, že to není vlastně hrozba. Uvědomuje si své postavení a minimálně doma umí být pěkný spratek. Zároveň ale není zcela bez srdce a když se s rákoskou z otcovy ruky i z ruky kuchařky několikrát dobře seznámil, hlídá se. Už jen ze vzpomínky na to bolí zadek!!! Fantazie mu ale ani přes to nechybí - hlavně u jistých lumpáren.
Gramotnost - 1 (1 bod) (učí se)
Zručnost - 2 (3 body) (je nutné mít hbité prstíky)
Inteligence - 2 (3 body) (Je chytrý jak lázeňská veverka)
Vůle - 2 (3 body) (má často svou hlavu)
Speciální Julianův inventář: Hůl, kterou s sebou občas nosí, rukavice, dýka ukrytá v botě tak, aby o ní věděl jen on sám.
Taz - ofírský plnokrevník
Známé postavy:Radegastl - obchodník, kterého potkal na tržišti
Konrád - spřátelený kněz
Eric - spřátelený ... snad čaroděj ?
Elaine - není si jistý jménem, ale je si jistý, že ji zahlédl čarovat, když očarovala zaklínačku.
Belan - představili se cestou od Duvallského bůžka, stihli si tak tak domluvit schůzku v Novigradu v barvírně
Rayla - zaklínačka, která ač dělá svou práci, dělá ji na jeho vkus až moc veřejně
Kaylar - pan chci být špinavý, nebo také pan - budu tu řvát jak na lesy... svým způsobem Juliana velmi pobavil na Mabonu.
Yarqued - bratr výše uvedeného pána
Rhys- Julian si není jistý jeho jménem, ale tento rytíř dostal od Eleanor vynadáno
Busarij + zerikánci- všiml si jich již na několika oslavách, zdá se, že tu pozvolna zabydlují - koupil u kupce dárek pro syna.
Niani - ačkoli na jednu stranu uznává obchodnický um, přede všemi vyřvávala sprostoty...
Sídlo: - Fotka sídla | +
- inpsirace polský zámek MOSZNA
Vysvětlivky a dodatky: Julian často o něčem uvažuje a v tu chvíli to bere jako fakt: př. Na slunci žijí skřítkové - za 1) nemá na to jak přijít, za 2) i kdyby to tak bylo, nemá pro to důkaz, za 3) teď si to usmyslel (vydedukoval) bere to jako fakt dokud se to nevyvrátí, prosím berte prosím jeho názory, či nápady a myšlenky s rezervou, nemá nic potvrzené, jen se tak obvykle tváří i sám před sebou.
Julian opravdu nesnáší, když se před ním mluví sprostě a nadává - pravidelně za to svého času peskoval Rebekah s tím, že dáma má mít vybranější způsoby mluvy.
Julian často čerpá magii z ohně - je možné, že u něj brzy propukne silná závislost na této magii.
- Galerie: | +
- Od Pajuska -
Od Noute -
|
- Cyberpunková verze Juliana od Callie (Kaylara) | +
Být korporátním magnátem je těžké. Všude kolem vás je hromada supů, kteří touží po vaší celoživotní práci. Stálo mě hodně sil a utrpení, abych se dostal až sem. Byly to těžké začátky. Později se mi však vyplatily.
Zažil jsem toho hodně. Začalo to těžkou dřinou; přenesl jsem se do výšin, abych pak zase spadl hluboko pod svou úroveň. Zažil jsem lásku, ale také zradu. Zradu silnou a zcela nečekanou. Zachránila mě má práce, která mi přirostla k srdci více, než osoby, které mě zradili. Má práce byl můj životní úděl, jak jsem později pochopil.
Moje rodina nebyla nikterak bohatá. Výrobu implantátů mohl dělat skoro každý. Naše firma se zaměřovala na zbraňové systémy. Výroba starých kousků, ale i inovace, čímž jsme se dostali do hledáčku jiných - menších i větších - konkurentů. Víc si o své rodině ale nepamatuji.
Dříve jsem věřil, že má cesta vede jinudy, než vedla život má rodina, ale jak se ukázalo, měl jsem zůstat věrný tomu, pro co jsem se narodil.
Žil jsem nějakou dobu sám, přemýšlel jsem, jak zlepšit život mnohým. Měl jsem vyšší cíle, než většina lidí kolem mne. Nechtěl jsem vyrábět zbraně, kterými mě jednou někdo bude moci zabít, když se mu znelíbím. Ne, hledal jsem jiné možnosti.
V jednu chvíli jsem měl pocit, že se mi to vyplácí. To, když mi na dveře mého domu zabouchaly dvě ruce najednou. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít příznivce. Už jenom proto, že jsem své myšlenky držel na uzdě a nikde se o nich nezmiňoval. A přece. Ty dva tvorečkové se nějak doslechly, o co se snažím. Tehdy jsem neměl žádné podezření. Z domu už jsem byl příliš dlouho, než abych si myslel, že to na mě ušili.
Až velmi pozdě jsem si uvědomil, že mi jdou po krku a nebýt vadných implantátů, už bych tu nebyl. Jednou v noci jsem slyšel šramot ve své dílně, kde jsem se snažil o inovace. Má práce ale nebyla ještě zdaleka u konce. Ti dva si ale mysleli, že díky zkušenostem, co jsem je já sám naučil, to dokáží sami. Nedokázali. Výbuch zničil celou mou dílnu, málem zabil i mě. Ale co bylo hlavní, zničil důkazy. Důkazy o tom, že mi chtěli ukrást mou práci, mne zabít a přivlastnit si mé nápady.
Chvíli mi trvalo se přes to dostat, ti dva se mi dostali pod kůži. Oblíbil jsem si je, což jsem neměl dělat. Nepěkně se mi to vymstilo.
Utekl jsem od toho všeho tak daleko, jak to jen šlo. Neměl jsem nic. A přesto si mě všiml jistý zbohatlík. Dal mi práci a hlavně, nový život. Nevím, co na mě tehdy viděl, ale nabyl jsem dojmu, že potřeboval syna, který si vezme jeho dceru a povede firmu, až tu on nebude. Zřejmě ve mě viděl potenciál a vyplatilo se mu to. Jeho firmu jsem pozvedl svými nápady na mimo zbraňové systémy, které doteď nikdo jiný neměl.
Když zemřel, podnik jsem po něm převzal a pokračoval ve svých nápadech. Časem jsem zjistil, kdo je mým největším konkurentem. Ta firma patřila muži, který na mě kdysi poslal ty dva nevinné tvory, kteří mi zničili dílnu. Bylo to jako osud. Mohl jsem se mu pomstít, ale mojí největší mstou byl fakt, že jsem byl lepší, než on a že netušil, kdo jsem. Mé nápady ovládl trh a dodnes je využívá tři čtvrtě obyvatelstva Nočního města, včetně mě.
Ti, kteří v mé firmě pracují už dost dlouho by řekli, že už mi musí být tak sto let. A přesto vypadám tak mlád. Chcete říct, co za tím je? To vám nemohu sdělit, protože to patří mezi jedno z mých tajemství, které si vezmu do hrobu. Nezmínil jsem se o tom ani své manželce a dětem. Někdo mě považuje za šarlatána, ale pravda je jen v mých schopnostech. Stačí mít pevnou vůli a sílu vydržet až do konce, i když se nedaří. Pak se vám vaše práce vyplatí a odmění vás.
Odkaz na příspěvek
Odehrané questy:Jako hráč:
Hádankový labyrint - rozehrán
Labutí jezero - ukončen | Jako vypravěč:
Děs se svítání - rozehrán |
Odehrané osobky: - | +
- Nečekaně bolestivé shledání - (Rhianon) - rozehráno
Speciální výuka – Vyvolání elementála (Julian) - (Vypravěč) - rozehráno
Hodina magie - (Rebekah) - dohráno
- Editace karty: | +
- 15.2.2022 - přidaná rozepsaná verze Julianovy minulosti + Obrázek
21.4. 2022 - dodána alergie, známé postavy (přátelé a nepřátelé), fotka sídla, zajímavosti, galerie, obrázky, doplněný inventář a vysvětlivky
6.7. 2022 - specifikace NPC
21.11. - dopsané známé postavy + NPC + Eleanor + Cyberpunk + questy+ vzhled/povaha - po nějaké době hraní
29.11. - dodáni synové a jeden z nich jako NPC
