Rasa: člověk
Věk: 45 (1231)
Víra: v peníze
Loajalita: Sobě a pokud se to vyplatí, tak magii
Talent: Psychická magie
Poprvé jsem ctěného van Arannia potkal při obchodní transakci, při které hodlal uložit velký finanční obnos z jednoho svého zlatého dolu, který před nedávnem zakoupil. Už na první pohled to byl člověk, který nezaujme svým vzhledem, ale aurou, která kolem něj vyzařuje. Výškou nijak nepřekoná všední průměr většiny obyvatel Koviru, odhadoval bych jej na takové tři lokte, víc ne. Jak jsem říkal, figura není to, co by vás zaujalo na první pohled.
Ani v oblékání si nepotrpí na výstřednosti. Když jsem jej potkal poprvé, měl na sobě černou róbu s jemným ornamentem a přes ramena přehozený šedočerný plášť s límcem z té nejlepší kožešiny ze stříbrné lišky. Získal jsem dojem, že si potrpí na okázalost, nicméně na velice decentní okázalost. Jakožto správný obchodník chce pochopitelně své obchodní partnery ujistit, že je dostatečně solventní, ale zároveň ne příliš rozhazovačný. Dalším ukazatelem, který mě ujistil, že se jedná o dostatečně solventního a důvěryhodného klienta, byly prsteny z drahých kovů (mám za to, že z jeho vlastních dolů, které se těší té nejlepší pověsti, co se kvality týče), na levé ruce jeden, na pravé ruce dva – jeden pečetní a další dva se vsazeným drahokamem – vše v prvotřídní kvalitě. Kdysi mi dokonce svěřil, že se jedná o kameny z nejlepších dolů v Mahakamu.
Že se jedná o precizního a důstojného muže se smyslem pro detail a přesnost vám napoví i jeho pečlivě zastřižený knírek s neméně dokonale udržovanou bradkou, které lemují jeho neustále se příjemně usmívající ústa. Obecně bych jej popsal jako muže veskrze příjemného a charismatického. V krátkém okamžiku si vás dokáže získat svou výřečností, výborným vystupováním a galantností. Jedná se zkrátka o velice příjemného klienta, po kterém každá banka touží – obvykle ukládá vysoké obnosy, nikdy se nevyskytly žádné problémy se splátkami a pro banku představuje stálého dobrého klienta.
Faceclaim: Aidan Gillen
Snažit se popsat Aidaena je jako snaha popsat dno oceánu. Ale budiž, pokusím se o to. Už v mládí uměl být pěkný prevít – tvářil se jako neviňátko, co neumí ani do pěti napočítat, ale vzápětí vám hned vyrazil dech tím, že vám podal informaci o spadlém listu na druhé straně Rakverelinu. I děvčata si vždycky dokázal omotat kolem krku, ačkoliv jsem nikdy nechápal, co na něm viděly. Ničím nevynikal, souboje jej nezajímaly, obvykle něco studoval v knihovně svého otce, jediné, co na něm bylo zvláštní byl ten tajemný talent získávat si lidi kolem sebe. Občas s nějakou dívkou chvíli mluvil, a i když jej na začátku odmítala, nakonec se podvolila a začala se jí z něj podlamovat kolena.
Když jej poté jeho otec poslal na akademii v Ban Ard, došlo mi, proč u nich měl takové úspěchy – ovládal je magií. Jestli ji tenkrát používal nevědomky nebo vědomě, můžu jen stěží odhadovat. Ale spíš bych se přikláněl k tomu, že moc dobře věděl, co dělá, jen nechtěl své nadání dávat příliš na odiv. Je pravda, že jednou mu to sice úplně nevyšlo a dívka, kterou se pokoušel získat, se pomátla, ale nevypadal z toho nijak zdrceně. Spíš jako by si ze svého seznamu odškrtnul povolené ztráty. Občas jsem měl skutečné pochybnosti, jestli mu šlo skutečně o běhání za děvčaty, nebo spíš o zjišťování, jak daleko mohou jeho schopnosti zasáhnout. Možná právě kvůli tomuto incidentu ho jeho otec poslal na akademii. Nestál ve svém domě o pomatené služebné.
A co se stalo, když se vrátil zpět z akademie? Upřímně, moc se nezměnil, naopak, jeho šarm a charisma se ještě prohloubily společně s jeho zalíbením v intrikách a podezřelých obchodech. Ačkoliv jeho otec zesnul poměrně brzy, z dědictví mu moc nezanechal, kromě dluhů. Jednak se Aidaenovo studium poněkud prodražilo, jednak jeho otec nebyl zdaleka tak dobrý obchodník, za jakého jej všichni považovali. Aidaen ale neměl nejmenší problém se prosadit vlastním přičiněním – tvrdými lokty, několika podrazy a pochybnými známostmi si rychle získal potřebné mění, aby mohl začít podnikat na vlastní pěst a brzy se z něj stal vážený občan Koviru, mnohem bohatší, než kdy byl jeho otec. Pochybuji, že by to všechno zvládl čistě diplomaticky – jsem zcela přesvědčen, že hojně využíval své zdokonalené nadání na ovládání ostatních lidí pomocí magie. Ten parchant to umí udělat tak šikovně, že málokdo dokáže pojmout podezření. Ale u mě se mu to nepodařilo!
Většinu lidí totiž dokáže zmást jeho milý úsměv, který mu na tváři pohrává téměř neustále. Sem tam prohodí nějaký vtip nebo historku, pochválí dámě šaty, šlechtici zase napovídá, jak velice obdivuje jeho sídlo a vkus, a hned je z něj miláček společnosti. Většině lidem dokáže mazat med kolem huby, ale já jej znám již od dětství – ten úsměv je jen maska, za kterou se skrývá vychytralý pletichář a kšeftař!
Tyvis Branimir, absolvent akademie Ban Ard a bývalý Aidaenův spolužák se právě vylodil v přístavu v Pont Vanis. Když sestupoval po můstku směrem k molu, povšiml si svého dávného spolužáka z akademie, jak postává na molu v doprovodu svých sloužících a několika zavazadel.
„Aidaene!“ zvolal radostně. Aidaenovi se na obličeji roztáhl jeho typický milý úsměv a podáním ruky se přivítal se svým starým známým. „Kampak ses vydal na cesty, drahý Aidaene? Měl jsem za to, že v Koviru máš vše, co potřebuješ – i vzhledem k majetku tvého otce,“ mrknul na něj Tyvis spiklenecky. Aidaen se na akademii nikdy netajil tím, že jeho otec je zámožný obchodník, takže do kapsy neměl nikdy hluboko. Tyvis proto předpokládal, že se Aidaen buď připojil do otcova podniku nebo po něm získal značné jmění.
„Můj drahý otec, budiž mu země lehká,“ vysvětloval Aidaen, „mi bohužel neodkázal nic jiného než značné dluhy. Nicméně Kovir je země širokých možností, které jsem se rozhodl plně využít čili si na své živobytí nemohu stěžovat,“ doplnil s šarmantním úsměvem.
„Proč jej tedy hodláš opustit?“ zeptal se nechápavě Tyvis.
„Vydávám se do Novigradu, kvůli jistým obchodním záležitostem,“ odpověděl mu Aidaen jakoby nic.
Tyvis na něj vytřeštil oči. „Zbláznil ses? Do Novigradu? Já sám odtamtud prchám, co mi nohy stačí? Copak nevíš, co se ve svobodném městě právě děje? Tak tak jsem uniknul hranici, kdybych z přístavu odplul o den později, Chrámová stráž už by můj dům jistě prohledala a skončil bych na hranici jako ostatní mágové, kteří měli tu smůlu.“
„Myslel jsem, že se známe dost dobře na to, abys věděl, že já nepatřím mezi ty, které často potká smůla,“ usmál se na něj Aidaen šibalsky. Poté se rozhlédl po lodích v přístavu, zjistil, že jeho loď do Novigradu ještě není připravená, proto se rozhodl povyprávět svůj příběh starému příteli a vysvětlit mu, proč je pro něj cesta do tak nebezpečného města tak důležitá.
„Pojď, příteli, posadíme se v přístavním hostinci, připijeme si sklenkou dobrého vína a já ti povím, proč se potřebuji do Novigradu tak nutně vydat. Ty mi na oplátku můžeš povědět hned z první ruky, jaká je momentální situace v našem drahém svobodném městě,“ vzal jej lehce za rameno a učinil předchozí návrh skutečností.
V hostinci se tedy při sklence dobrého vína pustil do vyprávění. „Neviděli jsme se pěknou řádku let, vlastně od absolvování akademie čili bude lepší, pokud ti osvětlím své důvody od samého začátku. Po akademii jsem se vrátil zpět domů a zastihl otcův podnik v katastrofálním stavu. Obchod vykazoval záporné výnosy a aby mi to otec ulehčil, rozhodl se to všechno přehodit na mě tím, že zanedlouho skonal. Ale znáš mě, vždy jsem měl po ruce nějaké to řešení, a i když to nebylo jednoduché a musel jsem se hodně ohánět, za pár let se mi podařilo postavit otcův podnik zpět na nohy a získat značné jmění. V posledních letech jsem se rozhodl pro investice do zlatých dolů a ukázalo se to jako velice výhodný obchodní tah – zlato a drahé kovy z kovirských dolů patří mezi nejvyhlášenější a pochopitelně i nejdražší. Jenže jak jistě chápeš, kovirská společnost je velice konzervativní, a jestliže jsem měl splňovat všechny atributy řádného občana a obchodníka, musel jsem založit rodinu – nebo se v prvé řadě alespoň oženit. S dívkami jsem nikdy problém neměl a moje žena byla skutečně velice půvabná, a navíc s nadáním pro magii. Nicméně se ukázala být poněkud jednodušší a velice nudná, jak jsem po nějakém čase zjistil, její nadání pro magii bylo navíc vysoce diletantské, ačkoliv se velice často dušovala, že je skutečně schopná čarodějka. Jinak se ale hodila spíše jako dekorace do hlavní haly. Proto mě velice zaskočilo, když se jednoho dne rozhodla odjet a vzít si velkou část mého těžce vydělaného majetku s sebou. Víš, tady se názorně ukazuje, že pod svícnem bývá největší tma – vím o tahu každého obchodníka v Koviru, ale že se mi vlastní žena chystá utéct s penězi jsem přehlédl,“ zasmál se ironii svého osudu. „Zkrátka jsem udělal jednu z fatálních chyb, a to, že jsem ji podcenil. Tak nějak jsem neočekával, že by byla schopná jiného činu, než ovívání se péřovým vějířem. Ale asi před týdnem jsem se dozvěděl, že její útěk neměl dlouhého trvání. Při přistání v Novigradu ji polapila Chrámová stráž a o několik dní později ji obvinila z čarodějnictví a upálila na hranici.“
„To mě velice mrzí,“ pronesl soustrastně Tyvis.
„Ano, byla to velice politováníhodná záležitost. Zejména z toho hlediska, že Lovci čarodějnic jí zabavili veškerý majetek. Můj majetek, abych byl přesný. Proto bych se rád vydal do Novigradu a získal jej zpět,“ dokončil Aidaen své vyprávění.
„A nechceš to raději nechat plavat? Vlastníš zlaté doly v Koviru, ty ti za měsíc vynesou třikrát tolik, než o kolik tě tvá žena připravila...“ namítl Tyvis.
Aidaen si povzdechl. „V tom je právě ta potíž, má žena si s sebou vzala i veškeré dokumenty k mým nejdůležitějším komoditám, takže mám teď svázané ruce. Lovci čarodějnic si vesele inkasují z mých zlatých dolů, zatímco já musím neustále platit horníky a veškerou obsluhu těchto dolů. Teď již jistě chápeš, že jednání v Novigradu je pro mě zcela nevyhnutelné,“ rozhodil Aidaen rukama.
Tyvis se zamyslel. „V tom případě by ses mohl obrátit na mágy, kteří v okolí Novigradu ještě zůstali. Nedávno prý plánovali povstání proti nynějším poměrům a tvé schopnosti by se jim jistě mohly hodit. Zatímco oni by ti mohli poskytnout potřebné informace případně i prostředky, jak získat tvůj majetek zpět.“
„Zatím se to zdá jako jediná možnost,“ odpověděl Aidaen a napil se vína.
Jazyk: obecná řeč
SMYSLY: 1
INTELIGENCE: 2
VŮLE: 2
CHARISMA: 1
Magie – psychická magie: 3
Informovanost: 2
Obchodování: 1
Diplomacie: 1
