Zkrácené jméno: Veronique LaCroix, slečna von Carstein pro přátele mimo dohled Nique (čtivě Nik).
Rasa: Vyšší upír klan Gharasham (Relikt)
Povolání: aristokrat
Věk: prastará ( Zhruba 5000 let a více. Byla považována za staršího upíra už při konjukci sfér)
Loajalita: Staršina a klanu Gharasham.
Vzhled:
Veronique je žena s pevným sebevědomím a vůlí a dává to najevo nejenom chováním, ale i vzhledem samotným. Už výraz obličeje o ní totiž vypovídá něco znepokojivého – ale jestli je to její upírská podstata, oči, které spatřily historii delší než Nilfgaard i celá Severní království, nebo znepokojivý úsměv – o tom se můžeme jen dohadovat. Její obličej je plný kontrastů – zaprvé výrazným rudým odstínem jejích vlasů, které jí buďto rovně spadají na ramena, nebo se splétají do nákladného a elegantního účesu. Oproti vlasům barvy ohně poté kontrastuje velice bledá pleť, kterou můžeme považovat za známku jejího aristokratického života nebo snad upírské nelibosti vůči delšímu času strávenému na slunci. Pod tenkou linií obočí a závojem hustých elegantních řas na svět pohlíží očima s šedozeleným nádechem, ve kterých lze najít mnohem větší hloubku než u ostatních. Objevuje se v nich totiž zvláštní jiskra a znepokojení, které může být vlastní pouze tak letitému stvoření, jakým Veronique je. Pod drobným nosíkem její obličej poté protíná linka rtů barvy okvětních lístků růže, které se na jedné straně vždy zvedají do sebevědomého úsměvu. Nebo snad výsměchu? Za jemnou hradbou rtů, které působí křehce jako ona růže, jejíž barvou se honosí, se však skrývá pro mnohé smrtonosná zbraň – ostré špičáky barvy té nejbělostnější perleti, které svým smrtícím dotykem ukončily život nejednomu muži. I celkový dojem z její postavy vyjadřuje sebevědomí. Výškou dosahuje spíše k obvyklému dívčímu průměru, pevný krok a pružná postava jí však dodávají majestátu, který jí právem náleží. To se snaží dokázat i svým oblékáním, které zahrnuje nákladné róby a drahé kožešiny, které však vždy volí tak, aby její krásu a půvab pouze doplňovaly, nikoliv zastiňovaly. Podle příležitostí a dojmu, který chce u svého posluchače vyvolat, poté volí příslušné barvy – královská modrá jako ukázka bohatství, rubínová jako výraz vášně nebo nejčastěji smaragdová zelená, která výrazně kontrastuje k jejím vlasům a zastírá ji jistým přitažlivým tajemstvím. Její „pravá“ podoba by však jistě zaskočila nejednoho muže, který by si na její půvab chtěl dělat zálusk. Drápy ostré jako břitva, ještě delší tesáky a nelidská síla i rychlost z ní dělají jedno z nejnebezpečnějších postkonjunkčních stvoření, která na tento svět po této neblahé události pronikla. Do jejích dalších upírských schopností můžeme zařadit i transformaci v netopýra nebo v kouř, který má v jejím případě barvu odstínu jejích vlasů – ohnivě rudou. Zda se, že barva rubínů ji charakterizuje jak zevně, tak i vnitřně.
Veronique během přeměny na upíra:
Faceclaim: Rose Leslie.
Povaha:
Povaha Veronique je často mimo chápání. V jednu chvíli umí být milá, vstřícná a otevřená, ale v následující chvíli umí být odtažitá, nepříjemná a i útočná. Většinou si však zachovává svůj neutrální výraz s občasným pousmáním, či spíš výsměškem. Je odtažitá vůči vztahům s ostatními, kteří nejsou upíři. Nicméně ne proto, že by nějak opovrhovala jinými rasami, jako spíš to, že díky nesmrtelnosti viděla již všechny vždy umřít a to se na ní též podepsalo. Avšak ne vždy zvládne si držet odstup a přijdou lidé, elfové, či trpaslíci, kteří si získají její důvěru a přátelství. Tito takvaně vyvolení pak můžou poznat Vernoique v té dobré stránce, kdy je opravdu přátelská, upřímná a je ochotná pro vás jít na konec světa.
Jakožto vyšší upír nepotřebuje ke svému životu krev, avšak je jedna z těch, co si krev ráda dopřeje, nicméně se též drží přísného postupu, že si nedává krev ve velké. Dalo by se říct, že si dává pohár jednou za dva, či tři dny a to vždy tu nejkvalitnější krev. Avšak nevylučuje ani její temnější stránku, kdy odchyceného špeha, či toho, kdo se jí znelíbil, či kazil plány jednoduše neochutnala a pak ho předhodila bruxám, či Alpám.
Používá při jednání chladnou vypočítavost. Když má možnost, vždy si zjistí co nejvíce o ostatních, s kým má jednat, jaké jsou jeho slabiny, či přednosti, které následně spolu s penězma využívá ve svůj prospěch.
Má jednu povahovou vlastnost a to takovou, že když kouká někomu do očí, tak nikdy nemrkne a pozoruje tak, že druhá strana většinou svůj zrak sklopí. Je to taková její menší hra, která jí baví a dokazuje si s ní svou nadřazenost. Je jen jediná bytost, před kterou se neodváží podívat přímo do očí a už vůbec ne zírat. A tou bytostí není nikdo jiný, než Staršina klanu Gharasham v Toussaint.
Historie.
Jak sepsat historii upírky žijící více jak pět tisíc let? Nebude to jednoduché, tak začneme úplně od začátku.
Před konjukcí:
Veronique se narodila do upírské aristokratické rodiny, která byla jedna z těch mocných, hned po Starších. Sama brzy jevila známky pro manipulaci, kdy přesvědčovala ostatní provádět její vůli a zároveň se tvářit galantně tak, jak to aristokratická společnost vyžaduje. Byla vychovávána těmi nejlepšími učiteli v obrazu klamu, informací, etikety a dokonce i boje pro všechny případy. A Nike je využívala k rozvoji jejího rodu i společnosti jako celku po tisíce let. Dokonce si našla manžela a měli spolu několik dětí. Nicméně Konjukce je rozdělila.
Během konjukce:
Když nastala konjukce, nastal ve světě upírů chaos a bordel. Několik upírů bylo doslova vytrhnuto z jejich domovského světa do tohoto světa v budoucím Toussaint a mezi nima byl jak Staršina, tak i právě Veronique. Její děti zůstali v jejich světě, nebo možná zemřeli, to se nedozvěděla a nedozví, dokud se neopraví portál do jejich světa. Ale i tak to pro ní bylo velmi těžké. Když se objevili v novém světě, dělal problém se zorientovat. Zatímco velká část si šla svým směrem, ona zůstala se Staršinou a snažila se získat prostředky a možnosti. A tak začala strastiplná cesta. V té době nebyli ve světě lidé, takže musela jednat s elfy. Jejich arogance a myšlení bylo dost podobné aristokratickým rodinám, takže se zorientovala poměrně dobře a začala získávat majetek. Naučila se jejich jazyk (který po příchodu lidí vytěsnila a prakticky zapomněla) a žila mezi nimi, ale stále se vracela pro úkoly od Staršiny.
8. století:
Do světa připluli první seveřané. Veronique byla u toho právě v Pontaru. Mezi lidi se rychle začlenila a byla i svědkem toho, jak lidé a jeden konkrétní jedinec používá svou moc. S pomocí svých schopností sledovala počínání lidí. Ti byli naprosto odlišní od elfů a vlastně se v mnoha věcech podobali i samotným upírům To Veronique překvapovalo a tak s nimi trávila velký čas a učila se. V lidech uviděla mnohem větší potenciál, než v arogantních elfech. Ač sama neuměla používat magii, podílela se na jejích výzkumech, kdy následné výsledky bádání přednesla Staršinovi, zda by nemohla magie nějak probrat portál. Dokonce jí fascinovalo, jak lidé vytvořili své písmo a proto přestala používat elfskou řeč až na pár slovíček a zaměřila se primárně na obecnou. Z povzdálí se rozhodla působit i během rozkolu mezi elfy a lidmi. Lidé pro ní představovali důležitý milník, kdy by s její pomocí mohla získat cestu do svého světa ale elfové tomu bránili, tak opatrnými intrikami a tahání za nitky hlodala mysl tam jednomu člověku, tu a tam nějakému vojákovi a někde i elfovi, případně vymýšlela různé propagandy, které s pomocí pár prostoduchých jedinců začala vysílat na vesnice a mezi obyčejné obyvatelstvo. Tohle nakonec po nějakém čase vyústilo v útok na Loe Muinne a Est Haemlet. A v časech války se rozhodla profitovat a sbírala majetek i informace jak pro lidi, tak tu a tam pro elfy, aby je úplně nevyhladili a i staršinu. Zde také založili království v Toussaint elfové. Veronique se zde nakonec rozhodla angažovat. Obyčejné lidi, kteří uvěří pověrám bylo lepší kontrolovat, než elfy. Konkrétně tak opět šeptala do uší lidem i elfům. Někde zanechala důkazy lidské, někde elfské a případně najala různé vrahy z řad Brux, kteří se postarali o jisté jedince. Takže se nakonec rozhořela válka a Toussaint se stal lidským královstvím a Upíři dostali prostoduché zásoby krve a tupé ovce, které věřili prakticky všemu. Veronique se rozhodla potajmu s pomocí jejího značného majetku, který poslala do různých bank a různým lidem, kteří je předali dál rozvinout Toussaint. A tak začal Toussaint vzkvétat. Nenápadně tak budovala okolí jak pro lidi, tak pro upíry.
9. století:
Zde zůstávala spíše v pozadí, kdy nenápadně pomáhala pár jedincům z řad mágů. Dále jako aristokratka, jak se prezentuje pomocí pomyslného manžela, který je vyšší upír a jeden z jejích poddaných, podporovala magii i jejích kapitul, včetně feminizace čarodějné profese jeho jménem. Jako velice bohatá a informovaná šlechtična se jménem rodu von Carstein setkala s Clarou Larissou Winter a nemalými prostředky s požehnáním od jejího "otce", které si pečlivě vybírala a omámila, se stala patronkou a pomohla vzniku magické školy Arethusy. Zvlášť následně podporovala výzkumy ohledně portálů. Taktéž se také začala více zajímat o Toussaint a upevňování moci a tak střídala severní království s Toussaint, kde budovala své postavení mezi šlechtou spolu s rodem.
10. století:
Zde se též taktéž moc nevyskytovala v severních královstvích, ale za to putovala mezi Toussaint a novou zemí, o které se doslechla ze svých kontaktů, jménem Kovir. Zde se naskytla velká příležitost značně rozšířit působení i moc. Proto se vydala do Koviru, kde začala obchodně jednat s různými lidmi, kde skupovala různé hutě, které následně třeba prodala za procenta výnosů. Investovala rodem von Carstein prostředky do podniků v Koviru, především obchodů a hutí, aby pomohla vytvořit příležitosti k výdělku, které následně přilákaly nové lidi při honbě za lepším životem. Což se i povedlo a lidé se začali hrnout. S povolením Staršiny a další možnosti získávat provize z obchodů, nenápadně skoupila další obchody, které následně prodala za další procenta z výnosů. To zesílilo zvlášť, když se Kovir stal dodavatel skla a soli. Veronique, nebo spíš její rod von Carstein z toho profitoval a profituje dodnes. Dále tak získala další kontakty a provize. S těmato novinkama se vrátila do Toussaint, kde dostala pochvalu od Staršiny.
11. století:
V tomto století lehce otočila a už přímo nepomáhala lidem. Rozpoutala sérii konfliktů mezi rasami lidí a nelidí, protože to tehdy potřebovala. Nicméně lehce podcenila lidi a jejich "stvůry" v jejích nitrech. Lidé se hnali kupředu jak s magií, tak alchymií, zatímco trpaslíci se přizpůsobovali lidem spolu s Gnómy. Lidé se začali hnát kupředu až moc, což se nelíbilo ani jí, ani několika jejím přátelům, kteří měli pár přátel, či působení mezi elfy a nelidmi. Proto se rozhodla pomoci elfům. Našla si půvabnou mladou elfku Ithlinne. Byla mladá a Veronique jí zachránila před lidma. Chvíli se ve městech snažili zachránit elfy. Jejich vztah se prohloubil a po více než několik staletí se upírka zamilovala a Ithlinne se zamilovala též. Veronique spolu s Ithlinne se snažili elfy, zvlášť ty mladý dostat co nejdál do Toussaint a více na jih, kde by mohli žít, avšak její síť selhala a příliš pozdě se dozvěděla, začala bitva mezi lidmi a elfy U Shaerrawedd. Nastal neskutečný zmatek a Veronique Ithlinne ztratila. Všude byla krev a to jí dráždilo. Nikdy předtím nebyla v takovém centru masakru a měla co dělat, aby se ovládla. Nicméně její ovládání padlo vniveč a poprvé napřímo ukázala svojí přeměnu po té, co jí Ithlinne zemřela na následky zranění v náručí. Díky krvi, smutku a ztráty, kterou znovu zažila začala vzteky, běsněním zabíjet skoro vše, co jí přišlo pod ruku. Její smutek, vztek a zoufalství bylo nezměrné a musel zasáhnout samotný staršina, který jí odtáhl zpět do Toussaint na následujících několik desetiletí. Zde zažila od dob svého mládí první hořkou porážku a ztrátu, která jí stála dle jejích slov prakticky všechno. Sama si uvědomovala, že nejen, že nezachránila Ithlinne, ale útokem lidí i jejím běsněním právě způsobila pomalé vymírání elfské rasy. Staršina tomu moc nepomohl, když řekl, že věk je pomíjivý a že všichni se rozpadnou v prach. Veronique v tak emoční nevyrovnanosti zaútočila na Staršinu. Pro kterého ale nebyla ona žádný soupeř. Nechal jí chvíli se "vybít" a pak jí jednoduše zpacifikoval a zavřel. Když se jakž takž pořádně oklepala, pokorně se omluvila a následně se vrátila zpět do Shaerrawedd, kde do kamene nechala vyrýt její tvář a dala jí poslední sbohem.
Měla několik milenců i milenek, dokonce i manžela, ale jen Ithlinne milovala celým svým srdcem. Dokonce má její sochu v každém svém sídle v životní velikosti, která se neustále restauruje a vypadá jako nová. Když se emočně jakž takž pořádně vzpamatovala, vyrazila do Koviru, kde jako mecenáška pověřená pomáhala další vlně imigrantů, kde byli alchymisté, vědci, čarodějové, prostě elita. Dokonce její služebníci objevili zdroje nerostů, které Kovir náležitě s velkou provizí využíval a Upírka po většinu času teda zůstávala v Koviru. Působila tam obchodně i lehce politicky a případným místům nabízela jisté zdroje a prostředky za menší provizi. Když po nějakém čase následně vyhnal Kovir pokusy Redanských a Kaedwenských a stal se samostatný stát, vytvářelo to nové příležitosti k obchodům, které by mohly být v budoucnu prospěšné. I přes to to však neznamenalo, že se i nadále nesnaží ztížit export do Kaedwenu. Když se vrátila do Toussaint, byli málem odhaleni, protože pár závistivých šlechticů vyhrabalo tak říkajíc kostlivce ve skříni. Veronique se o ně s Bruxama postarala, ale vesměs se muselo zařídit dlouhodobější řešení. Omámení a podplacení různých lidí nemohlo fungovat věčně. Její příležitost se naskytla v rodě Averland. Otec a vůdce tohoto rodu si nadělal velké dluhy a znesvářil si pár lidí. Veronique se naskytla tahle příležitost, že by mohla svůj rod spojit s rodem Averland a získat tak tím záštitu. A tak zachránila rod tím, že zaplatila dluhy, postarala se s pomocí ostatních, aby zmizeli ti, kterým rod dlužil a navrhla nabídku, která se neodmítá. Jejich děti a příbuzní se mohli oficiálně stát členy rodu von Carstein. Byl to extrémní risk a věděla, že bude muset odhalit svou podstatu, ale hodlala ho podstoupit. Lidská větev se tedy stala tváří rodu. Rod Averland byl více než vděčný. Veronique měla tak nyní záštitu a možnost se stávat dcerou kdykoliv potřebovala.
12. Století:
Na jihu se začal formovat Nilfgaard, ve kterém upíři viděli možnost pokroku a tak nemalé prostředky uplatňovali i zde. Severem zmítala další pohroma mezi lidmi a elfy, proto se tam objevila pouze jednou, kdy potřebovala vyřešit problémy s kontakty v Novigradu. Poblíž Novigradu koupila sídlo, o které se starali někteří z jejích poddaných a měli útočiště. Toto století se již do Severních království nevrátila a zaměřovala se víc na jih. Na jihu procestovala svět a získala členství v cechu obchodníků, kde distributovala různé kousky z Koviru a naopak některé věci z Nilfgaardu distributovala v Koviru. V tomto století se taky podívala poprvé na Skellige, ale moc dlouho tam nepobyla. Místní jí připadali až moc jako barbaři a měla co dělat, aby se v jednu chvíli neproměnila a nezmasakrovala pár pobudů. Nicméně i za tu krátkou chvíli si obchodně pojistila cesty mezi jihem a Kovirem, kdy měli Skelližané hlídat lodě, aby je piráti nepotopili. Ne vždy to vyšlo, ale cesta byla o dost bezpečnější.
13. století:
Zde v tomto století se do Redanie vrátila až skoro na konci. Více se zaměřovala na Nilfgaard a Kovir. Budovala své sítě a pracovala s mágy a alchymisty. Zaslechla i nějaké kusé informace o divokém honu, kteří přichází z jiného světa. Na to se upnula, ale nedokázala zjistit nic podstatného a tak to zase zavrhla. Seznámila se též s kněžnou Toussaint Annou Henriettou, se kterou jakožto šlechtična dobře vycházela a sama Veronique byla její podporovatelkou. Zlé jazyky taky tvrdili, že byli i něco víc, ale tyto "fámy" byly brzo potlačeny tím, že její tvůrci záhadně zmizeli. I přes tyto fámy ale pořád byli spíš dobré známé, či spíš dvě ženy, které si při šlechtické audienci docela rozumí. Velké války se již nezúčastnila, ale byla poblíž u podepsání první mírové smlouvy. Do svého sídla v Redanii se vrátila a zde pobývá dodnes.
Vysvětlení:
- Za ta staletí, co rod von Carstein existuje vyměnila několik svých poddaných z klanu Gharasham, kteří hráli její hru a byli "manželé". Taktéž si záměrně vybírala starší lidi, kteří byli buď omámeni, či zaplaceni, aby hráli její, či jeho rodiče v rodě. Od 11. století si však vyhlédla jeden menší šlechtický rod Averland, který byl na pokraji vymření díky dluhům. Rozhodla se, že je zachrání, zaplatila jejich dluhy a jejich děti si osvojila. Tím vznikla lidská větev rodu von Carstein, která vlastně chrání Veronique a ostatní před odhalením a je tváří rodu von Carstein. Díky nim se píše rodokmen, mažou se starší větve, či se tam přidávají jiné obrazy, kde původně byla Veronique, i když je ona pořád "neoficiální" hlavou rodu..
- Upírka má velké konexe v Toussaintu a Koviru. Hlavně obchodní co se týče koviru. V Toussaint jede jak obchodně, tak politicky jako podporovatelka kněžny.
- V Toussaint je považována za jednu z podporovatelek Anny Henrietty a má i svůj erb, který používá též v Redanii.
- Erb | +
- Má sídlo v Redanii, v Toussaint i v Koviru, o které se starají menší druhy její rasy.
- Sídlo lady von Carstein | +
- Bruxy, Alpy, které si Veronique speciálně vybrala a museli projít přísným "pracovním pohovorem" Nestála o to, že by se utrhly ze řetězu a začali masakrovat ve velkém. Tak se starají o sídlo a vypadají jako služky.
- Ekimmary a nižší upíry drží v podzemí jako “Strážce“ pro případné otrapy.
- Je velice známá pro své bankety a hlavně rusovlasé služebnictvo.
- Spousta šlechticů jezdí na její sídla, aby měli možnost se kochat pohledy na zrzavé krásky, které rozptylují a šlechtici neví, že stěny mají uši.
- Ráda ovládá dění v pozadí a nechává vše na svých nasazených informátorech a špezích, případně obětních beránků.
- Veronique v pozadí tahající za nitky | +
- Miluje hudbu a umění, ač sama žádné neprovozuje.
Schopnosti a dovednosti:
Jazyky:
Řeč upírů: rodná
Obecná řeč: 2 (3 body)
Vůle: 2 (3 bodů)
Vampirismus: 2 (3 body)
Charisma: 2 (3 body)
Boj beze zbraně (drápy a tesáky) : 1 (1 bod)
Informovanost: 3 (7 body)
Přesvědčivost: 2 (3 body)
Vůdčí schopnosti 1 (1 bod)
Talent: Informovanost
- Vampirismus | +
NPC:
- Rhaegar | +
Speciální inventář:
- Má velké množství kožešin, které má při každé možné příležitosti. Jedna z nich a ta nejvíc speciální je Kožešina z jejího světa z tvora zvaného Crancu, kterou nosí často a je tím známá, že má tak zvláštní kožešinu, kterou nikdo nikde neviděl.
- Pečetní Prsten od Staršiny, který používá při jednání ve svém klanu a s ostatními klany jeho jménem.
- Tyrkysový náhrdelník od její nejbližší Ithlinne, který jí dala těsně před svou smrtí. nikdy ho nesundavá.
Známé postavy:
Leo, osvojenec
Christian - Upír, kterého poznala v hospodě.
