Rasa: člověk
Věk: 34
Víra: navenek ve Věčný oheň, vnitřně pouze sám v sebe
Loajalita: navenek panovníkovi Redanie, vnitřně pouze sám sobě
Talent: zatím ukryt
Phillipovi byste na první pohled hádali o dost méně, než kolik mu ve skutečnosti je. Ve své životní dráze již třicátý věk překročil, nicméně většina lidí by si stále myslela, že před sebou mají sotva pětadvacetiletého mladíčka. Možná i tento trochu záhadný fakt přispěl k tajemným pověstem, které kolem něj kolují. I jeho pleť a kůže jako by nestárla a stále si zachovává mladickou jemnost a hladkost, ačkoliv je neustále poněkud pobledlá, ale to můžeme přičítat tomu, že jakožto správný aristokrat se nerad oddává takovým prostým radovánkám jako je nějaké ubohé pobíhání na slunci, a na bledosti své kůže si vpravdě hluboce zakládá. Vždyť právě díky tomu lze na jeho zápěstích pozorovat jemné modré žilky, které dokonale dokládají jeho modrou krev.
Tvář prozatím nehyzdí jediná vráska nebo šrám, což jeho výrazu dodává ještě více záhadnosti. Nepříliš výrazně z jeho obličeje vystupuje štíhlý, téměř dívčí nos, pod kterým se prohýbají plné a jemné rty. Celý dojem křehkosti a nevinnosti završují i hluboké oči s odstínem zlatavého medu, ve kterých jako by se odrážela zástava jeho rodu – černá labuť ve zlatorudém poli. Celý tento záhadný obraz rámují kaštanové vlasy spadající přes uši až k bradě, ve kterých se na slunci odrážejí prokvétající zlatavé nitky.
Jeho postava by se nedala popsat jako příliš výrazná, ačkoliv výškou o něco málo převyšuje obecný průměr, figuru má spíše štíhlou, stejně jako své bledé ruce s elegantně štíhlými prsty, na kterých se vždy třpytí zlatý pečetní prsten se znakem jeho rodu.
Co se oblékání týče, tak jeho repertoár je široký – od lehké zbroje v barvách jeho rodu s přilbicí s černou labutí, přes společenský úbor na různé večírky pro vyšší společnost, ve kterém se proplétají zlaté nitky s rudými, až po jednoduchý cestovní a domácí úbor, který se skládá z tmavě modrého kabátce s vysokým límcem, naškrobené bělostné košile, jednoduchých černých kalhot a zdobených šlechtických bot.
Několik popisů různých lidí, kteří se s Phillipem kdy setkali:
Matilda, Phillipova chůva: Od malička vypadal na neduživého chlapce, na rozdíl od svého bratra, ale v lovu nebo šermu nikdy nezaostával, to zas musim říct. Byl to moc milý chlapec, ale od jisté doby se v něm začínalo objevovat něco... já nevim, jak to říct... Zkrátka v těch očích bylo něco, z čeho jsem byla nesvá.
Cristina, Phillipova sedmiletá neteř z druhého kolene: Strýček na mě byl vždycky hodný, dával mi sladkosti, a dokonce mě nechal projet na svém koníkovi. Ale když jsme spolu byli sami a rodiče se nedívali a já zlobila, tak se na mě tak divně podíval a takovým divným hlasem mi řekl: „Jestli budeš zlobit, tak by tě některá z těch divokých šelmiček mohla roztrhat na kousky menší než tvůj malíček...“ ale hned potom se na mě moc mile usmál, ale já se rozbrečela, protože ten úsměv vlastně nebyl vůbec hezký.
Klementin, rodinný přítel, zhruba ve Phillipově věku: Phillip na mě vždy působil velmi tiše a přemýšlivě, ale ani ve společnosti se nenechával zahanbit. Po pravdě většinu dam jeho záhadnost přitahovala a když k tomu přidáte ještě jeho mladický vzhled a dobrý vkus pro oblékání, vznikne vám lev salónů jak vyšitý. Jenomže některé z těch dam občas zapomenou, že lev umí i kousat.
Již jeho vzhled leccos napovídá o jeho povaze – rozpolcené, záhadné a mrazivé. Ve společnosti se vždy chová jako správný šlechtic – pokud sám nějaký ples nebo banket pořádá, vždy se jedná o vzorného hostitele, který myslí na vybrané jídlo, vybrané chování i vkusné oblečení. Hlas má vždy jemný a mírně tlumený, takže žádné velké výbuchy smíchu od něj čekat nemůžete – zkrátka se ve společnosti lidí vždy stoprocentně ovládat a působit tak, jak by šlechtic ve středních letech měl.
V soukromí je to však něco úplně jiného. O samotě, nebo v přítomnosti svého služebnictva (což je pro něj v podstatě totéž) dokáže být náladový a až přehnaně se poddávat svým emocím, jakými bývá nejčastěji vztek, nespokojenost nebo naopak široký úsměv až smích, který je ovšem málokdy dobrým znamením.
Hluboce si zakládá na svém postavení šlechtice a svém neochvějném postavení jakožto pána Murivelského panství, ačkoliv se o něm v tom nejtišším šepotu vedou spory. Pokud si ale někdo nedá při takovýchto řečech pozor na pusu, může se stát, že beze stopy zmizí. Kam, se raději nikdo nedomýšlí.
Zato Phillip to ví velice dobře. Pokud se někdo opováží o něm nahlas pronést křivé slovo, nebo zpochybnit jeho nárok na Murivelský hrad, v tajnosti jej nechá v nočních hodinách unést a předhodit svým šelmám, jelikož slibům, že už to dotyčný nikdy neudělá, nevěří. V kobkách hradu umístěného na břehu jezera se s jeho nástupem na místo hlavy rodu začala hromadit různá stvoření, za která by se nemusela stydět ani Juniorova bojová aréna v Novigradu. Z počátku se Phillip spokojil pouze se svými loveckými psy nebo dravci, ale s jídlem rostla chuť a jednotvárné představení vrčících psů jej začalo nudit. Proto zacházel stále dál a na černém trhu se začínal pomalu stávat pověstný tím, jaká všechna monstra je ochotný odkoupit. Podvodní kobky prošly takovými úpravami, že by útěk byl pro jakékoliv monstrum velmi obtížný, ale zároveň umožňovaly tu krvavou podívanou sledovat samotným Phillipem Morvart de Murivel, který je vždy pozoroval se svým chladným úsměvem.
Ale na jeho obranu nutno říct, že co se týče jeho „oficiálního“ zvěřince, jakým byli koně, honicí psi nebo přilehlá bažantnice, v tomto ohledu se o nějakém zanedbávání nebo týrání rozhodně nedalo hovořit. Koně byli vždy vzorně vyhřebelcovaní a v jeho stájích se daly najít velice ušlechtilé kousky, přes zerrikánské klisny až po ty nejlepší nilfgaardské hřebce. Jeho nejoblíbenější byla klisna Leonore, ve zbarvení palomino – hříva barvy prachového sněhu se světlou srstí s nádechem zlatého odstínu. Častou se však projížděl i na jiných koních ze svých stájí, Leonore měl však nejraději a nejčastěji s ní vyrážel na lov do přilehlých lesů společně se svými věrnými loveckými psy, kteří jej měli velmi v oblibě.
V mládí měl svého otce i matku ve veliké úctě a považoval jej za svůj životní vzor, ke kterému vzhlížel, ačkoliv měl otec mnohem raději staršího Holgera, se kterým počítal jako se svým dědicem, zatímco pro mladšího Phillipa měl přichystanou slibnou kariéru v církvi Věčného ohně. S Holgerem nicméně Phillip už tak vřelý vztah neměl – byl mladší sourozenec, od narození spíš slabší konstituce, ačkoliv v šermu nebo jízdě na koni nijak nezaostával. V souboji dával přednost technice s lehkou a velmi tenkou čepelí se zdobenou záštitou, jelikož pro něj byla lehčí a připadala mu obratnější než klasické dlouhé meče, se kterými bojoval jeho bratr. Ale nutno říct, že proti bojové sekeře by s ní v bitvě nejspíš příliš nesvedl. Ale přestože byl Phillip co se šlechtických schopností a dovedností týče spíše mírný nadprůměr, jeho starší bratr jej ve všem vždy převyšoval a sem tam si neodpustil ani to drobné popíchnutí směrem k mladšímu bratříčkovi, které pro Phillipa nicméně znamenalo stejnou bolest, jako bodnutí nožem. Holgerovo zmizení proto vytáhlo Phillipovi trn z paty – nebo si jej vytáhl sám?
Dojmy, jaké Phillip zanechal v různých lidech, s nimiž se setkal:
Lady Rowenna: Velmi milý mladík, ví přesně, kdy mluvit a kdy naopak mlčet, což se u těch dnešních velkohubých mladíčků příliš často nevidí. Nepůsobí rozhazovačně ani vychloubačně a ke všem dámám se vždy choval s úctou a respektem. Všem nám proto zůstává záhadou, proč se taková skvělá partie (která navíc ani na pohled nevypadá vůbec špatně) ještě neoženila. Ale zřejmě bude velmi citlivý a stále romanticky čeká na tu pravou.
Markus, čeledín: Na službu u pana Phillipa si nemůžu stěžovat – platí dobře a včas, nedře nás z kůže a vlastně toho po nás až tolik nechce. Ale proslýchaj se vo něm divný věci, to jak je bledej a tichej, prej skoro nikdy nevychází na slunko a rád se prochází nočním hradem... Některý baby si myslej, že by prej moh bejt upír, protože ho prý párkrát viděly, jak si pochutnával na lidský krvi, ale já vim, že to je blbost, protože si akorát rád libuje v hodně hustým červeným víně. Ale musim říct, že je v něm něco divnýho a vod smrti starýho pána se mi fakt nezdá. Nikdo mi nevymluví, že v tom tehdá neměl prsty. (za týden čeledín zmizel ze svého příbytku nad konírnou beze stopy)
Phillip de Murivel se snaží veškeré sprosté pomluvy na jeho osobu a rod držet přísně pod pokličkou, mnoho dokumentů o jeho životním příběhu se proto nedochovalo. Těch pár, co zbylo nám však může jeho historii alespoň částečně nakousnout.
Spis o rodu de Murivel, jeho počátcích a rodokmenu
Murivelské panství se rozkládá na břehu středně velkého jezera východně od Novigradu a svým pánům poskytuje všechny potřebné suroviny pro dobrou prosperitu rodu, ať už se jedná na jezero bohaté na ryby, úrodné půdy, ze kterých mohou poddaní odvádět tučné desátky, aniž by sami příliš strádali, a lesy bohaté na zvěř. Hrad i rod je však nejvíce vázán právě s jezerem, jelikož elegantní vodní pták – černá labuť – si našla místo i v samotném rodovém znaku, který svými barvami navíc dokazuje prosperitu, a především dlouholetou loajalitu redanské koruně, jejímiž vazaly jsou již od počátků rodu de Murivel.
...
Ernest Rex de Murivel
Bývalý pán Murivelského panství. Jeho manželka Marietta de Murivel s ním vodní hrad spravovala po dlouhých čtyřicet let. Společně se jim narodily čtyři děti, dvě z nich se však bohužel nedožily dospělosti, jelikož jedno z nich – dceru Francescu – schvátila ve dvou týdnech horečka a druhé dítě – syn Radvid – zemřel ve dvou letech na zápal plic. Dospělosti se dožili dva synové – starší Holgar Erias de Murivel a nejmladší ze všech dětí Phillip Morvart de Murivel. Marietta de Murivel zemřela při epidemii catrionského moru. Několik let poté ji následoval i její manžel, který zemřel náhle, zřejmě na srdeční zástavu nebo jiný náhlý záchvat.
Holgar Erias de Murivel
Zákonný dědic Murivelského panství. Zmizel beze stopy v podvečer před otcovou smrtí.
Phillip Morvart de Murivel
Jediný zbývající dědic a současný pán Murivelského panství. Na otcovo místo nastoupil několik dní po jeho smrti a od té doby hrad i okolní pozemky spravuje svědomitě a pečlivě, stejně jako jeho otec. Není ženatý a doposud nezplodil žádné zákonné dědice.
Tajné zápisky kronikáře z rybářské vesničky nedaleko Murivelského vodního hradu
Podezřelé úmrtí Ernesta de Murivel
V dnešních ranních hodinách nalezla služebná našeho pána na svém lůžku mrtvého. Většina lidí se spokojila s vyjádřením hradního felčara, že se starý pán udusil kvůli zapadlému jazyku při záchvatu padoucnice. Služebná, která jej našla však vyjádřila pochybnosti, jelikož pánovo tělo prý bylo podivně pokroucené a u úst měl hustou pěnu. Při hledání současného dědice, mladého pána Holgara, se zjistilo, že nikde na zámku není k nalezení. Jeho pokoj byl pečlivě uklizen a všechny jeho věci na místě, kromě jeho meče a zbroje.
Události při nástupu do vlády mladého pána Phillipa
Nejmladší syn Ernesta de Murivel dnešním dnem nastoupil na otcovo místo. Mnozí by sice měli za svého pána raději staršího Holgara, který již od malička jevil nadání pro svědomité panování na panství, zároveň byl velmi talentovaným rytířem i poetou, na rozdíl od zamlklejšího Phillipa. Ale i mladý Phillip bude jistě našemu kraji vládnout moudře jako jeho otec. Ostatně pouhé úspěchy na turnajích dobrého vládce nedělají.
Podivná zmizení
Zmizela služebná, která tehdy našla starého pána a vyjádřila pochybnosti o jeho přirozené smrti, stejně tak několik dalších lidí, kteří pochybovali o Phillipově nároku na panství. Možná se jedná o nešťastné náhody, ale faktem je, že si teď lidé dávají v tomto ohledu mnohem větší pozor na pusu.
První rok vlády Phillipa de Murivel
Hrad ani okolní pozemky nijak nechátrají, Phillip je svědomitým pánem, který se pečlivě stará o své poddané a nezahlcuje je přemrštěnými požadavky na desátek. Na oplátku však vyžaduje stejnou preciznost a dochvilnost při jejich vyplácení, stejně jako při hlášení současné situace na panství. Nutno ovšem dodat, že kolem hradu se dějí podivné věci. Mladý pán asi před měsícem najal řemeslníky, všichni jsme mysleli, že na opravu hradu, ale z vnějšku žádné větší změny viditelné nejsou. Jeden ze sluhů se mi zmínil, že žádné větší opravy nenastaly ani uvnitř hradu, zato se však prý usilovně pracuje ve sklepeních a kobkách, které léta sloužily pouze jako žalář. Více jsem se však nedozvěděl, vzhledem k opatrnosti všech sloužících na zámku, kteří by si rádi své postavení udrželi. A více než o své postavení se evidentně obávali o svůj život.
(Více se ze zápisků kronikáře nedochovalo, jelikož asi za měsíc byl v noci přepaden bandou lapků, kteří jej surově pobodali. Této události se mlčky podivila spousta lidí ve vesničce, jelikož o tomto starci bylo známo, že se nikdy nepouštěl dál než ke břehu jezera. Poznámky nicméně pečlivě uschoval ve své tajné skrýši poblíž své chatrče.)
Výpis z tajného účetnictví Phillipa de Murivel
Hejno nekkerů – ukončit odběr, příliš nudné
Smečka vlků – nepříliš dobře se snášejí s honicími psy, použít naposledy, poté zlikvidovat
Nabídky ze Skellige:
- medvěd hnědý, mimořádně silný – koupit, maximální cena 1000 novigradských korun, za více nekupovat
- skalní troll – špatné zkušenosti, moc tupí, nezáživní – nebrat
- vlkodlačice – eminentní zájem, prý zájem i Zkurvysyna Juniora – PŘEPLATIT ZA JAKOUKOLIV CENU
Dopis nalezený v pokoji Holgara de Murivel po jeho zmizení
Drahý otče,
To, že jsi mé oznámení o mé svatbě přijal s takovou nelibostí mě skutečně hluboce zarmoutilo. Helen je milá a slušná dívka, která by se na dámu našeho panství hodila stejně jako jakákoliv šlechtična, ne-li více. To, že ji odmítáš přijmout jen proto, že nepochází z tak významného rodu a navíc je Nilfgaarďanka, sice chápu, ale doufal jsem, že Tě mé argumenty přesvědčí. Jak se ukázalo, opak byl pravdou.
To, co však nyní musím učinit, mě rmoutí ještě více. Ty odmítáš uznat mé právo na svobodnou volbu nevěsty a já proto odmítám svůj nárok na toto panství. Jestli nyní čteš tento dopis, již jsem náš hrad opustil a jsem již dávno za hranicemi Redanie společně s Helen. Omlouvám se, že jsem musel podniknout tak úskočný krok nehodný rytíře Redanie, ale věz, že to bylo tvé rozhodnutí, které mě k němu donutilo.
Tvůj milující syn
Holgar
(O pravosti tohoto dopisu se dodnes vedou spory – pochopitelně v tajnosti. Někteří tvrdí, že se jednalo o Holgarův rukopis, ti odvážnější se domnívají, že se jednalo o padělek)
Jazyk: obecná mluva
OBRATNOST – 2
INTELIGENCE – 1
VŮLE – 2
CHARISMA – 1
Gramotnost – 2
Informovanost – 2
Boj se zbraní (meč s lehkou tenkou čepelí) – 1
Všímavost – 1
Jezdectví – 1
Lov – 1
Přesvědčivost – 1
Etiketa – 1
NPC:
- Manfred Connors - kapitán Phillipových stráží | +
Známé postavy:
Freyja an Varg - vlkodlačice, kterou zakoupil na černém trhu a která mu dlouhá léta sloužila jako popravčí nástroj. Po jejím útěku po ní Phillip zuřivě pátrá a za její dopadení případně hlavu by dal téměř cokoliv.
Rayla - zaklínačka, která mu občas vypomáhá ve špinavých záležitostech, které hradní pán nemůže obstarat sám
