Přezdívky: Anika, Anča a další
Rasa: Člověk
Věk: narozena roku 1263 (15 let)
Loajalita: Komu?
Přesvědčení: chaotický neutrál
Víra: Svým vlastním způsobem Melitelé, ale tak, jak se jí to zrovna hodí.
Povolání: Zlodějka
Talent: Zlodějina a kapsařina
Vzhled:
Anna výškově nevyčnívá nad ostatními vrstevníky svého věku. Měří nějakých 150 cm. A i přes často špinavější obličej, či oblečení lze poznat mladé děvče.
Vzhledem by se dala tato holka přirovnat k jasným severním obyvatelům z Redanie. Její tvář je mladá a má světlou kůži. Oči jsou modré a velké. Barva jejích očí se na slunci ještě zintenzivní. Má lehce zaoblené černé husté obočí a její nos značí její mladost. Je kulatý a zaoblený se špičkou nosu směřujíc maličko vzhůru. Ústa jsou menší, ale plnější a i přes současnou situaci se celkem často usmívá. Vlasy jsou špinavě blonďaté, dlouhé jsou až pod lopatky, často je má do jednoho copu, aby jí nepřekáželi vlasy ve výhledu, když nepotřebuje má je na volno. Její tvar hlavy je lehce špičatější, jako mají elfové, což může být lehká známka, že kdysi mohl být v její rodině elf, ale tím veškerá podobnost zhruba končí
Její tělo a postava začíná mít ženské křivky, a začíná být výraznější, avšak stále ne tolik, aby se za ní kdokoliv otočil. Právě díky výšce a mladistvému vzhledu je poměrně nenápadná. Často nosí špinavější oblečení tmavé barvy jako kalhoty, pevné boty, které nejspíš budou kradené a rukavice bez prstů s amatérsky vyrobenými nátepníky. Též má často s sebou vak šedé barvy, ve kterém má všechny své věci.
Faceclaim: Kristina Pimenova
Povaha:
Anna je dítě. A jako dítě často i jedná. Nemá respekt k dospělým. Je držkatá, drzá a hubatá. A protože je jí 14 let, tak s ní ještě mává puberta plná kolísavých emocí. A vymezuje se vůči všem zákonům a nařízením, protože to jí nikdy nepomohlo, tak proč by se tím měla řídit. A pokud s ní někdo nesouhlasí, či jí něco zakazuje, často dělá nepěkná gesta, odchází uraženě, či je sprostá a nadává. Prostě dítě ze sirotčince žijící na ulici, které má svou pravdu a opozici to dává podstatně najevo.
S kamarády, či jinýma děckama, kteří jí hned nezavrhnou je přátelská, usměvavá a ráda pomůže. Ale protože jich moc nemá, či o ně přišla, tak tuhle část její povahy moc často nenajdete.
Její povaha vůči kněžím je taková, že se jim vyhýbá jak nejlépe může a když už jde k nim, tak jedině s úmyslem okrást je, případně znemožnit. To samé lovci. Na které si ze srandy číhá někde v tajné skulině, či tržišti plném lidí a hází po nich hlínu, či hnůj od koní.
Jinak je to upovídané drzé děvče říkajíc jednu bláznivou blbinu za druhou a snažíc se alespoň nějaké štěstí ze svého života vymáčknout.
Schopnosti a dovednosti:
Annu učili v sirotčinci kněžky z kultu melitelé základní věci jako číst, či psát. Ale kvůli jistému incidentu se octla brzo na ulici v Novigradu a musela spát pod mostem, ukrývat se před zákonem, vírou, zločinem a zároveň přežít. Takže ulice jí naučila být nenápadnější. Pro své přežití se musela uchýlit ke krádežím. Díky krádežím se pak dostala k paklíčům a to jí otevřelo další cesty, kdy se pak vloupávala do bytů, aby ukradla jídlo, či cennosti. Naučila se trochu zacházet s tesákem, který používá v krajních nouzích.
Jazyky: Obecná (rodná)
Tělesná konstituce: 1 (1 bod) – Život na ulici a ve stokách nebyl snadný.
Obratnost: 2 (3 body) – Pro přežití musela často utíkat a být ohebná.
Plížení: 2 (3 body) – Bez toho by nic neukradla.
Boj s dýkou: 1 (1 bod) – V krajních nouzích užitečná zbraň.
Gramotnost: 1 (1 bod) – Něco málo pochytila v sirotčinci.
Smysly: 2 (3 body) – Na ulici si jeden musí dávat pozor.
Zručnost: 3 (7 body) – Kapsy a zámky potřebují zvláštní péči.
Akrobacie: 2 (3 body) – Musí umět uskakovat před rukama, či přes překážky.
Informovanost: 1 (1 body) – Maličko ví, aby mohla krást.
Kapsářství, zlodějna: 3 (7 body) – Spousta korun, kde být nemají.
Všímavost 1 (1 bod) - pokud nejančí, tak si všímá.
Páčení a otvírání zámků 2 (3 body) - Základní zámky nejsou složité
Historie:
Ranná část života před sirotčincem:
Anča se narodila někdy v zimě roku 1263 zchudlým farmářům poblíž města Novigrad. Dítě bylo zdravé a mělo i milující rodiče, co jí nemohli dát moc, ale snažili se dát nejvíc, co jim jejich stav umožnil. Anna rostla a žila v jakési boudě, kde otec obdělával pole a platil daně, jak nejvíce mohl. Matka pracovala v Novigradu nejdříve jako trhovkyně, ale jak se doba měnila, tak pracovala někde poblíž doků. Kde, to Anna nevěděla, ale občas zaslechla hovor otce i matky, jak se hádají. Matka říkala, že doba je zlá, ale otec tvrdil, že není tak zlá, aby byla u káči. Anna v té době nic netušila. Až mnohem později se dozvěděla, co Káča znamená. Rodiče se ale nehádali často a už vůbec ne před Ančou.
Když bylo Anně 6 let, nastala tragédie. Otec neměl vůbec dobré vztahy se sousedním a podstatně bohatějším sedlákem, který si dělal zálusk na jeho část půdy. A často byli rozbroje i úřady. Otec to vždy dokázal nějak vyřešit, ale tehdy ne. Tehdy soused sáhl na jistotu a nechal pár lidem zaplatit, aby umístili do jejich bytu nějaké modly a nějaký majetek. Nakonec přišli vojáci, že dostali tip na to, že se zde uctívá lvohlavý pavouk. Tehdy nastal zlom, který si Anna vyčítá dodnes. Našla modlu a vyběhla ven, kde stáli vojáci a ptala se otce, co to je. Redanští ihned modlu poznali a protože zákon hovořil jasně, bylo naloženo s otcem, jako s největším vrahem a byl na místě popraven. Její matka se vrátila až k večeru, kde uviděla Anna na stejném místě, kde stála hodiny a byla tam jen kaluž krve. A tehdy se jejich život stal ještě více bezcenným, než kdy dřív.
Jejich majetek byl dán sousedovi, který je pod hrozbou vyhnal a oni skončili v Novigradu na ulici. Tehdy se vztah mezi matkou a dcerou radikálně změnil, kdy zoufalá matka obviňovala Annu, že je to všechno její vina a že může za všechno. Omluvy nepomáhali. To, co se jí podařilo sehnat taky ne. Kdykoliv se přiblížila příliš blízko, byla prudce odstrčena. Někdy následovalo i bití. Tohle Annu utvrdilo ještě víc, že je vše její vina.
Jednoho rána se probudila v koutě ulice Novigradu a matka nebyla nikde k nalezení. Hledala jí dlouho a nakonec jí našla mezi zatýkanými, kdy se rozeběhla za matkou a její matka asi v záchvatu mateřské lásky z minula se vysmekla a běžela za ní. To si ale bohužel kušník vysvětlil špatně, či mu to bylo jedno a ženu zastřelil. Anna doběhla ke své matce, ale moc udělat nemohla, vysloužila si ale lepanec od jednoho ze strážných, že odletěla kus dál, aby mohli tělo naložit. Dívenka seděla v koutě sama, až si jí všimla jedna z kněžek Melitelé jménem Agnes, která jí dala trochu jídla, zahřála a po chvíli, kdy se jí povedlo přesvědčit malou holku, aby řekla, co se stalo, jí soucitně vzala do sirotčince. Když uviděla toto místo, byl to zvláštní pocit. Ale minimálně měla střechu nad hlavou, alespoň prozatím.
Život v Sirotčinci a aféra s knězem věčného ohně, aneb život na ulici začíná:
Život v sirotčinci byl těžký. To, co mohla dělat kdysi doma, nyní dělat fakt nemohla. Ale bylo to lepší, než na ulici. Zde se pomalu začala učit číst, psát a prostě se připravovat na život. Ale díky situaci s jejím otcem, kterou si dávala pořád za vinu, byla odtažitá od ostatních. Bála se, že zase něco provede a bude se opakovat minulost. Proto si moc přátel, vlastně žádné nenašla. Děcka jí odstrkovali, nechtěli mezi sebe a kněžky to po chvíli vzdali a zkoušeli jí socializovat tak, že jí namátkou nabídli nějakou práci, která zároveň pomáhala ostatním a tím se situace začala zlepšovat a Anna si po nějakém čase našla cestu do kolektivu.
Blýskalo se na lepší časy, ale roku 1272, kdy začal věčný oheň nabírat na síle a moci i chamtivosti a kdy bylo Anně 9 let. Tehdy se vše změnilo. Místo víry v Melitelé, kterou jí učila kněžka, co tam pracovala se rázem změnilo na víru věčného ohně. Tresty byly přísnější, muži byly zvýhodňováni. Anna v té době nabrala trochu drzosti a tak často dostávala tresty, a bití. Konečný zlom nastal v jednom z kněží věčného ohně, co přišel do sirotčince se “Pobavit“. Vyhlédl si právě Anču a jedno další děvče. Anna si myslela, že kněžka, která tam byla už na velice tenkém ledě, se pokusila ohradit, ale byla zatčena a odvedena. Později se ještě dozvěděla, že skončila na hranici. Avšak to byla jen prachsprostá lež, které Anča uvěřila a zdrtila. Kněz si je vzal do pokoje a začalo pro obě učiněné peklo.
Kněz se projevil jako sadistický psychopat, který obě zneužil a tu druhou nakonec tímhle zabil. Anču by potkal stejný osud, kdyby neměl u sebe kněz dýku, kterou v určitou chvíli vytrhla a povedlo se jí ho připravit o chloubu a zranit na obličeji. Rychle posbírala kusy oblečení a vyskočila z okna na střechu spolu s dýkou. Utíkala. Utíkala dlouho. Byla pronásledována zákonem za napadení kněze a falešnému nařčení, že to ona zabila tu nebohou dívenku. Musela se ukrývat. Nyní již neměla jinou možnost, než žít na ulici. Měla jen jedno oblečení a dýku. Co mohla devítiletá holka dělat sama, opuštěná v ulicích Novigradu?
Ulice, přežití, nový vzor:
Ulice na přežití byli zrádné. Občas se jí povedlo ukrást jablko, či něco z tržiště, ale většinou musela utíkat. Až po nějaké době se naučila být nenápadnější a využívat své dětské podstaty. Tehdy začala krást o něco lépe a lépe. Nikdy nekradla moc, ale taky ne málo. Díky tomu měla jídlo a cennosti občas prodala v plesnivém hájku, ale tam chodila jen občas. Děsilo jí to tam. Hlavně, jak po ní jistí jedinci koukali. Nechtěla si tím projít znova a tak tam šla jen v krajní nouzi, kdy potřebovala cennosti zpeněžit.
Situace v ulicích byla čím dál tím horší. Rozjeli se hony. Je jedno, kdo to byl. Nečlověk, bohatý, který nesouhlasil s režimem, čarodějka, žebráci, prostě kdokoliv se mohl octnout na hranici. Proto se snažila lovcům a vojákům vyhýbat. Nicméně bez občasné honičky se to neobešlo. Hlavně, když často házela po kněžích hnojem, či je okradla, zatímco šla poblíž. Naštěstí mosty, stoky a temné uličky a opuštěné baráky jí poskytly mnoho možností pro manévrování.
Přišla dokonce i k sadě paklíčů, které ukradla v hájku a začala se vloupávat do bytů, kde by mohla ukrást nějaké jídlo, oblečení, či se prostě na chvíli zahřát. Často si vyhlédla nějaké ty lidi, co neměli děcka, či byli sami, aby jí nečekalo nečekané příchozí překvapení. Většinou se jí dařilo to dělat nenápadně a někdy opět utíkala.
Jak nabírala na věku, tak i na schopnostech a dařilo se jí lépe a lépe. Začala být sebevědomější a začala mít svou pravdu. A tak, protože začala být až moc neopatrná. A to se jí vymstilo kolem roku 1274 byla chycena a právě gardou, spolu s knězem, kterého připravila o hračku. Vzpomínky se jí začali vracet. Její strach, beznaděj, teror se vrátil. Začala být skoro nepříčetná. Kněz z toho měl ale dobrý pocit. Anna nyní měla zažít to samé, ale ve větším měřítku a pak skončit ve stoce jako potrava pro topivce. Ale záhadným štěstím, za který děkuje Melitelé dodnes měl na kněze ještě někdo pifku a tak najal vraha. A tím vrahem nebyl nikdo jiný, než Valdur nájemný vrah.
Kněz byl zabit spolu s ostatními a asi nečekal, že tam bude děvče. Podivný zachránce si sundal šátek, kapuci a ukázal jí tvář, která se usmála. Anna byla děsně vyděšená a tak se snažila od něj odplazit, ale on měl přeci jen nějaké charisma a uklidnil jí. Anna po chvilce byla vděčná z celého srdce. On jí zachránil a zbavil jí její nejhorší noční můry. To bylo něco, za co bude vděčná po zbytek života. A tak se rozhodla, po té, co zmizel, že ho najde a poděkuje mu osobně i když by jí nepoznával.
Nějakou dobu to trvalo, než se vzpamatovala pořádně. V Novigradu jí už vlastně nic nedrželo. V Hájcích se ptala po různém cizinci, co chránil žebráky, či byl prostě tajemný. Nezjistila nic kloudného a tak se rozhodla, že zkusí hledat v Oxenfurtu. Nikdy tam nebyla, ale najít ho jí dalo motivaci a odvahu. Nakradla co nejvíce mohla, nabrala si zásoby a ve svých čtrnácti letech roku 1277 se jí povedlo uprchnout z Novigradu a její dobrodružství mohlo začít.
Inventář:
Moc toho nemá. Má jen slabý vak, ve kterým má to nejdůležitější.
- ̶D̶ý̶k̶a̶,̶ ̶k̶t̶e̶r̶á̶ ̶p̶ů̶v̶o̶d̶n̶ě̶ ̶p̶a̶t̶ř̶i̶l̶a̶ ̶k̶n̶ě̶z̶i̶.̶ (edit: Dýky se zbavila, aby se zbavila i minulosti.)
- Nosí tmavší vrstvy oblečení, ale vypadají použitě a odrbaně, někde i roztrhaně.
- Má několik paklíčů, které používá na vniknutí do sídel, či míst, které jsou zamčené.
- Několikrát zalátovaný plášť, který slouží i jako přikrývka.
- Rukavice bez prstů.
- Nahrubo amatérsky vyrobený nátepníky, kde měla schovanou dýku.
Zvířecí společník:
Barghest:
Tento černý Kaedwenský ohař se zatoulal do úkrytu, kde přespávala Anča. Hledal úkryt před zimou A Anna při pohledu na něj neměla tu sílu ho vyhodit, či vyhnat. Ač sama měla málo, podělila se s ním o to, co měla. Následný den zase zmizel, jen proto, aby se večer zase vrátil a nyní nesl nějaký kus masa. Evidentně ho sebral z tržiště. Ten pes měl evidentně další věc společnou s Annou. Po pár nocích strávené v úkrytu se stali přátelé na život a na smrt. Od té doby jí následoval, nebo přespával v úkrytu. V případě útoku ochotně bránil Annu a stejně tak ona jeho. Pojmenovala ho po tom známém psím přízraku Barghest Přišlo jí to hustopřísné.
Kostky v Aréně: 3d6
Známé postavy:
Valdur – Pochybuje, že si jí pořád pamatuje, ale chce mu poděkovat, případně aby jí i něco naučil.
Matka představená Agnes – Jde o ženu, která jí zachránila z ulice. A i přes její přísnost jí měla moc ráda. (Myslí si, že je mrtvá, když se jí snažila zachránit před knězem)
Juna – Holka ze sirotčince, kterou znala, než musela uprchnout. Skoro si na ní nepamatuje po těch šesti a více letech.
Edit:
02.04.2022 - Po domluvě s vedením změněn FC a vzhled.
14.05.2022 - Po schválení přidán Barghest - pes
02.12.2022 - Po schválení lehce změněna historie a Annie je oficiálně součástí sirotčince u Agnes a Svey
