RASA: člověk s kapkou elfské krve (kvarteronka)
VĚK: 1260
POVOLÁNÍ: Kreslířka map
VÍRA: Příroda
LOAJALITA: Velmi omezeně rodina
VZHLED
Druidka se nenarodila jako bojovnice, třebaže její povaha vypovídá o něčem jiném. Není sice malá, na poměry žen ze severu je celkem vysoká, ale zato útlá jako proutek a na první pohled křehká. O poslední vlastnosti by se však dalo debatovat. Dokáže ujít nesmírné dálky jen po svých a co se celkové fyzické stránky týče, spoléhá se na výdrž a mrštnost než na sílu jako takovou. Pravděpodobně pozůstatek jejích kdysi elfských předků a možná tak jediný.
Navzdory tomu, že je Tuija kvarteronka, typické elfské rysy postrádá a o jejím původu matka taktně mlčí. Vzhledem k celkem pestré rodinné i kulturní minulosti se narodila s jedinečným exotickým vzhledem. Pozornosti určitě neujdou dva hlavní výrazné kontrastní rysy – vlasy barvy té nejsvětlejší slonoviny a opálená pleť. Nijak se za svůj vzhled nestydí, ani jej neproklíná, i navzdory tomu, že si v minulosti žádal a dodnes žádá občasnou nechtěnou pozornost. Bere ho jako svou přirozenou součást a nebojí se o sebe pečovat i na náročných cestách.
Dlouhé vlasy při nomádském i kreslířském životu není nic praktického, ale odmítla se jich vzdát. Proto si je splétá do copu nebo svazuje do uzlu. Její opálená a od větru věčně ošlehaná tvář je širší, zaoblená a dominuje jí vysoké čelo a velké nepřehlédnutelné modrozelené oči. Nos a rty, které jsou plnější si ale tolik pozornosti nezasluhují.
Její ruce vypovídají málo o nomádském životě a tvrdé práci, kterou odvádějí jiní. Nemá téměř žádné mozoly, leč by i ráda nějaké měla, ovšem jejím prstům byla předurčená práce kreslířky, které ani trochu nepropadla. Velmi ráda ale píše a poznamenává si různé detaily ze svého života, a tak má i navzdory své práci stále na konečcích prstů trochu inkoustu nebo zbytky uhlu.
Oblečení volí raději volnější a praktické v neutrálních barvách. Miluje materiály jako je len a vlna a většina jejího oděvu sestává z těchto dvou materiálů. Ve sváteční dny se ale nezdráhá obléct si i něco barevného. Nade vše miluje indigově modrou, červenou a žlutou a těžce odolává je nosit denně.
POVAHA
Tuija je jedním slovem živel, i když tak trochu skrytý. Po v posledních několika letech života je zvyklá svůj temperament, přání a touhy potlačovat ve prospěch rodiny, a tak není divu, když čas od času vybouchne nebo začne jednat unáhleně. Svoboda je pro ni vidina něčeho, co ji drží při životě, co ještě neuhasilo plamen její vášně. A mluví-li se o vášni, v případě druidky je s tím spojeno také poznávání lidí a kultur. Nepohrdne dobrou společností, příjemnou konverzací, ale také střetem názorů. Stále se však učí, kdy je dobré se do konfliktu nemíchat a kdy jedno slovo přesvědčí člověka k umírněnějšímu chování. Na pozadí toho všeho dost často stojí pravdomluvnost a spravedlnost, které se Tuije příliš nedostávalo, a tudíž si ji kompenzuje jinde a právě ve chvílích, kdy na ni nedohlíží vlastní rodina.
A co se kultur týče, ráda bádá na vlastní pěst. Ví, že v knihách je skrytá moudrost světa, ale zdaleka ne všechna. A z bezpečí karavany ji nikdy neobjeví. Vše, co ale objeví a probádá, s láskou uchovává v paměti, ctí všechny prastaré zvyky, jež sahají ke kořenům samotného lidstva. Podobně hluboká úcta, ne-li větší, je k přírodě. Jako u kultur i zde akceptuje přirozený koloběh života a je pro ni a její víru nesmírně důležitý. Ctí všechno živé a je ochotná to i chránit.
SCHOPNOSTI
| Rodný jazyk: Obecná řeč Zerrikánština 1 | Vůle 2 (3) Smysly 2 (3) Inteligence Obratnost | Víra 2 (3b) Boj beze zbraně 2 (3) Gramotnost 2 (3) Kreslení 1 Plavání 1 | Jezdectví 1 Geografie Informovanost Přesvědčivost Zvířata – péče a trénink 2 (3) |
RODINA
Ormondi působili odjakživa jako nomádi, kteří se pachtili za věděním a poznáním dalekých zemí a kultur. Uspěli na postech historiků i kreslířů map a většinu života za tuto činnost dostávali dobře zaplaceno. Jak penězi, tak smrtí. Ormondi, třebaže se snažili zachovat si neutralitu, vždy prodávali tomu, kdo nabídl víc a dokázali si spřátelit i znepřátelit mnoho rodin a kdysi i zemí. Údajně byl kromě mapování ceněn i jejich terénní výzkum a získávání informací, který prý hraničil se špionáží. Zda je na onom drbu něco pravdy ví jen samotní Ormondi. Pravdou je, že málo zbylo z někdejší slávy tohoto rodu. Její členové spolu ve velké zdánlivě nesourodé skupině cestovali a věnovali se kdečemu, aby se uživili.
V posledních letech, kdy se hlavou rodiny stal Edsel, strýc Tuiji, rod opět pomalu vzkvétá a obnovuje se tradice kreslení map a zaznamenávání historických událostí. Říká se, že pro dobrou pověst je ochotný obětovat cokoliv a nejeden člen, který s ním nesouhlasil, zkrátka zmizel.
HISTORIE
Původ Tuijy je od počátku jejího narození obestřen jakýmsi nedobytným tajemstvím. Narodila se do vedlejší linie Ormondů, jako první a poslední dítě Thyry de Ormond. Právě tato žena je důvodem toho, proč dodnes dívka neví, že jejím otcem je půlelf a že je pravděpodobně výsledkem jedné vášnivé noci. Proto v životě mladé dívky figurovaly hlavně ženy a „matky“, jak s oblibou oslovovala kohokoliv, kdo se o ní s láskou staral.
Abychom se vrátili na začátek, příběh mladé bělovlásky započal v Zerrikánii, kde se narodila těsně po příjezdu jejich nomádské karavany. Měla to být krátká zastávka Ormondů při jejich cestovatelské vášni, ale protáhla se několik let. A byla to šťastná léta, z nichž si Tuija odnesla mnoho vzpomínek a malou znalost Zerrikánštiny. Pocit domova z ní nikdy nevymizel. Na horkém písku i v dusných deštných pralesích byla jako doma. Velmi rychle si získala srdce zerrikánských bojovnic, které se jí na čas staly nejen učitelkami, ale také matkami. Především Naja si k malé dívce vybudovala silné pouto a poměrně rychle se ujala její výchovy, kterou Thyra zanedbávala. Samosebou ale po svém, což se neslo v duchu výuky boje a obrácení na víru v draky. Ani v jednom se jí příliš nevedlo. Jakákoliv zbraň v ruce mladé dívky byl spíše nástroj smrtelný pro ni samotnou. Nejednou nastala bizarní situace, kdy jí vypadl meč z ruky nebo se praštila vlastním kopím. Talent projevila ale v boji z blízka, čehož se Zerrikánka chytla jak tonoucí se stébla. A pokud zrovna netrénovala novou bojovnici, po večerech u ohně se jí snažila nastínit svou víru. Tuija ale vše o dracích brala jen jako příběhy, ne-li pohádky pro dlouhé večery. Její cesta se začala ubírat jiným směrem a začala nenápadně, kapkami deště.
Jednoho horkého odpoledne, kdy po tréninku padla unavená do horkého písku, si představovala, jak na ni dopadá lehký déšť a chladí její rozpálenou kůži. Zprvu si myslela, že jen upadla do snu, ale slunečné nebe se zatáhlo a na krátkou chvíli skutečně sprchlo. Nikdo tomu nepřikládal velký význam. Nikdo kromě babičky Tuijy. Pozorně ji sledovala svýma starýma moudrýma očima a dávno věděla. Kdykoliv kolem dívky rozkvetly květiny nebo utichl ryk rozrušených koní, bylo zřejmé, že to není způsobeno modlením se k drakům. Potřebovala řádné vedení, proto bylo hlavou rodiny rozhodnuto, že vycestuje s Najou a malou skupinkou Ormondů do Lyrie, kde si babička vybavovala, že se setkala s druidkou Ylvou. Byla to poměrně mlhavá a stará informace, ale společně se nakonec na cestu vydali.
Tuija tak poprvé zakusila cestování na větší vzdálenost, jeho dobrodružnou stránku, ale i velké nepohodlí. Dosud s Ormondy nikdy tak dlouho necestovala. Lyrie byla sice daleko, ale nikoliv nedosažitelná a skromnou kompanii si ihned učarovala svou přírodou a majestátnými horami. Po tajemné Ylvě ale pátrali ještě dlouhé týdny než se k nim dostala informace o mocné léčitelce. Ylva nakonec mladou dívku vzala do učení, prvně však s tím, že z ní zároveň zkusí vychovat svou následovnici v řemesle. Pohořela však stejně jako Naja se svou vírou v draky, a tak se druidka po večerech přidala k nadávající Zerrikánce. Učila ji však všechno, po čem mladé srdce Tuijy toužilo. Víra v přírodu jí přinášela nejen vědění a učení, ale jistou formu útěchy a jistotu, že konečně někam patří, a tuší, kdo je a kým chce být. A ve chvíli, kdy po takovém vědění téměř sáhla, přišly další události, které změnily běh věcí.
Po smrti hlavy Ormondů se vedení ujal Tuijin strýc Edsel, který byl přesným opakem laskavého a chápavého vůdce velké rodiny. Toužil obnovit bývalou slávu rodu a tedy i tradici mapování země i historie, a tak se brzy připojil k malé skupince v Lyrii. Započaly falešné plány cesty na Skellige. A také plány na zbavení se nepohodlných lidí. Ylva tušila zradu v řadách velké rodiny a aby Tuiju ochránila, rozhodla se vycestovat spolu s nimi. Loď, na kterou nastoupila, už ale nikdy nikdo neviděl. Rovněž nikdy nikdo neviděl skalnaté břehy Skellige neb se cesta rodiny ubírala směrem k Redánii, konkrétně k Oxenfurtu. Vše podle Edselova plánu.
Tuija byla mezitím nucena přispět „k budoucí slávě rodiny“ a připadlo jí kreslení map. Šlo jí to podobně jako se zbraní v ruce. Vztek, bezmoc a ztráta „matky“ Ylvy ji ale přinutily setrvat, dokud nezjistí, o co doopravdy strýci jde. Vyslala Naju, aby zjistila, kam se druidka poděla a zda je ještě naživu. Sama se však mnoho měsíců neozvala, a tak naděje na dobrý konec v mladé bělovlásce pomalu vyhasínají. Útěchu a rozptýlení velmi často hledá za Oxenfurtem, v přilehlých lesích a polích…
ZAJÍMAVOSTI
- je vzdáleně příbuzná s Maxmilliánem Ritterem
- jejím prvním zkroceným zvířetem je kůň, kterého pojmenovala po své zerrikánské "matce"
INVENTÁŘ
- ryšavá klisna Naja
- brašnu s kreslícími potřebami
