Tilly

od **Tilly** » 08 čer 2022, 15:51

Jméno: Tilly

Rasa: Člověk

Povolání: Lovec odměn

Věk a/nebo datum narození: 25

Víra: Že rodiče na ní dohlížejí a ochraňují

Loajalita: Pouze sobě

Vzhled:
Jedná se o brunetu, jejíž vlasy sahají až k čtvrtině zádům, proto je má propletené do copánku, neb by mohli vadit očím během boje na blízko, či během větru, který rád z její volných vlasů dělá prapor. Oči má hnědé jako dva oříšky a spolu s menším nosem, a celkově tvarem hlavy, vytváří tvář nádherné ženy. Její 172 cm tělo by se dalo označit jako lehce atletické, žádné pekáče byste zrovna moc nenašli, ale že by nedokázala uzvednout pár kilo navíc, to se říci nedá, přesto si stále udržuje svůj ženský půvab. A že ho má, neb nejeden chlapec se za ní otáčel, aby se podíval na její pevný zadek, ale hrudník také neurazí, i když se bavíme spíše o průměru, což ji hraje přímo do karet.
Její šatník však tak působivý není. Neboť je neustále v pohybu, nemá moc místa, kde si ukládat šaty na bály a tancovačky. Neuvidíte na ní nic jiného než kožený černý kabát, který však nedosahuje až k patům, ale možná lehce pod pas, kožené kalhoty, tiché boty s podrážkou, které nedělají při chůzi po kamenech tak šílený rámus. Pod kabátem má vestu a pod ní světlou košili. Na svém opasku má z levé strany pochvu s krátkým mečem, na druhé straně poblíž zad nosí toulec se šipkami do své kuše a na boku má pochvu s nožem. Na dlaních má kožené rukavice bez prstů, zato však klouby prstů ji chrání kov, které může bez problému využít i v pěstním souboji jako takový boxer.

Povaha:
Je to taková rebelka. Ne, zase nemá potřebu si hrát na Scoia’tael, k autoritám chová určitý respekt, vzhledem k tomu, že ji vlastně zaměstnávají, ale že by měla problém porušovat zákony, to se říct nedá. Nemá potíže si povyrazit do krčmy, propít část své výplaty a porvat se tam s místními štamgasty. Prakticky by to označila za povedený večer, zatímco by si pískala vesele a poskakovala si do rytmu. Pokud je s přáteli, vesměs si z nich dělá často legraci, samozřejmě v dobrém. Většinou. Záleží ji však na nich, o tom žádná. To se však netýká chycených lidí s odměnou na jejich hlavou, neb vážně nemá problém je používat jako přenosnou židli u ohně, dělat si z nich srandu a svým způsobem potupovat. Ale většinou se své cíle snaží dostat živé. Možná bez schopnosti chůze, ale živé, neb občas musí ze své kuše i vystřelit.
Když se však převelice naštve, jako by se změnila její osobnost. Neměla by problém s mučením, a to velmi krutým a bolestným. Prakticky by se z ní stala krvelačná bestie, která by nedala pokoj, dokud by nerozervala svou oběť do posledního kousíčku. To se však děje velice vzácně.

Historie a rodina:

Nevšední rodina malé Tilly | +: Většina lidí pochází z milujících rodin, někde na farmě či městě, někteří měli to štěstí a octli se v paláci a tam se o ně starají, jako kdyby byly to nejlepší na světě. Učili je mluvit, jak se chovat ve společnosti, u stolu a celkově připravovat na normální život mezi dalšími lidmi ve společnosti. Takové štěstí Tilly úplně neměla, neb její rodina byla poněkud zvláštního charakteru. Matička byla lovkyně, což toto bylo samo o sobě zvláštní, neb to je většinou muž, kdo se stará o zabíjení, stahování a zpracování zvířat. Jenže, otec na takové věci neměl úplně čas, neb otec se živil chytáním hledaných lidí za peníze. Jeden by se podivil, že se takový člověk usadil a pokračoval ve svém oboru i nadále, aniž by s tím měla jeho žena problémy. Popravdě, během raného dětství se s ním příliš neviděla, jen když přišel domů po svém lovu lidí, takže se o dítě starala převážně matka lovkyně. Žili v malé vesničce poblíž jednoho města na území Nilfgaardu a to poměrně v míru, avšak nedalo by se úplně říci, že by byly kdo ví jak oblíbenými členy společnosti, přeci jen, mít v takové vesničce pochybného lovce odměn nebylo kdo ví jak skvělé pro obyčejné vesničany.
Naštěstí, když Tilly vyrostla, neměla moc velký problém si najít nějaké ty kamarády. Jenže, i ona byla poněkud jiná, neb místo toho, aby se zajímala o hraní si s ostatními dětmi, vyptávala se svého otce, když byl zrovna doma, na jeho práci, co dělal a tak. Měla ho za svůj vzor. Samozřejmě, oba rodiče to úplně nechápali a odrazovali ji od toho, ať jde raději lovit zvířata a ne lidi. To však její názor nijak nezměnil a že ji to vydrželo do dospělosti. A jelikož její rodiče si řekli, že dále ji přemlouvat nemá smysl, tak jakmile byla schopna dělat alespoň základní práce a pomoct se zpracováním zvěře, otec se rozhodl, že ji začne alespoň trochu trénovat. Tímto byl její osud zpečetěn.

Jaký otec, taková dcera | +: Začátky byly velice krušné. Oběhnutí část lesa, kliky, hodiny lovu, plížení a další části jejího tréninku se staly jejím životem. Bylo jí v tu dobu 12 zim, když s tím začala a že to nebylo vůbec jednoduché. Po každém takovém dni byla velice vyčerpaná a otec s matkou ji od toho stále odrazovali, avšak nedala se. Tušila, že již zkouší její vůli. Ve volném čase se bavila se svými kamarády a kamarádkami. Byli sice z jejího pohledu pro ni až moc obyčejní, ale neměla s tím ani trochu problém, hlavně, že se měla s kým bavit. Jakmile trochu vyrostla, dali ji do ruky kuši, ať se s ní naučí při lovu zvěře zacházet. Samotní bohové by mohli být svědkem toho, jak špatně ji to šlo. Věděla, že bude muset cvičit dnem i nocí, aby se přiblížila otcovým schopnostem. Když byl otec pryč, chodila s matkou na lov, díky čemuž se učila střílet, plížit a stopovat.

Jakmile dovršila 15 věku, přišli problémy v podobě příliš divokých hormonů. A že dala svým rodičům vážně zabrat. Pití a rvačky byly pomalu na denním pořádku. V tu dobu už měla vycvičené tělo a dokázala využívat svých schopností, které několik let pilovala, takže měla trochu volného času, když nebylo potřeba pomoct v domácnosti. Cítila se vážně silnou a neuměla se svými schopnosti zacházet, takže se svými přáteli shazovala slabé chlapce a dívky a vysmívala se jim. Prakticky je šikanovala a když přišel večer a opili se, chudák hospodský musel uklízet nepořádek nadělaným rvačkou způsobenou právě Tilly. Pokaždé, co se o tom její otec dozvěděl, zuřil jak ďas. Trvalo dobré dvě zimy, než se začala krotit a hospodařit se svou sílou lépe a nevyužívat ji, jako kdyby si mohla dělat, co chce. Během těchto dvou zim však nastala v rodině tragédie, neb její matka umřela na nemoc, ze které se nevyléčila. A tak zůstali v domácnosti jen otec s dcerou, která převzala práci své matky.

Cesta ve šlépějích hrdiny | +: Oslavila 21. narozeniny, a to byla doba, kdy se otec rozhodl zmizet z této vesnice. Měl toho poslední měsíce dost, neb se snažil ulovit jednoho hledaného zločince, který mu pokaždé unikal a dělal neplechu. Navíc, už s touto vesnicí neměl nic, co by ho tam drželo, tedy, krom dcery. Ta však, i přes to, že zde měla kamarády, chtěla stále být stejná, jako jeho otec, tedy převzat jeho řemeslo lovce odměn. A tak se brzo po oslavách rozloučila se svými kamarády a zmizela s otcem z vesnice. V tu chvíli začal její skutečný trénink. Musela se naučit trpělivosti, sběru informací, plánování a dalších užitečných věcí lovců odměn. Snažila se naučit vše, co od otce mohla. S sebou měla nějakou obyčejnou kuši a nůž, který dostala od své matky, než umřela, jako dar.
Odkrývala během cesty vše, co tato práce obnášela. Celkem ji děsily místa, kde se to hrnulo hrdlořezy, avšak její otec si mezi nimi udělal jméno, a tak je nechali většinou na pokoji. No a kdo ne, příště si to rozmyslel, nebo papá byl velice přesvědčivý, když se mu chtělo. Nakonec se i sama na podobná místa zvykla, ba co víc, dokonce si je oblíbila, neb tam vážně nikoho moc neštvalo, když se s někým dala do rvačky. Tento zlozvyk ji stále zůstal od dětství, stejně jako zájem o alkohol. Otčím jen kroutil očima, ale Tilly se jen smála.
Během následujícího roku cesty se jim povedlo chytit pár lidí a odvést do nejbližší šatlavy. Byli dost dobrá dvojka, otec a dcera chytající zločince. To se nevidí často. Postupem času, když dostával i svou část platu, si koupila oblečení, které se ji líbilo a sedělo. Takto si vydělala i na svůj první krátký meč, který začala nosit. Jen koně si stále museli sdílet, neb koně byly velice drahé. Měli štěstí, že otci se povedlo jedno, velice dobrého, získat. I když byl občas špinavý a hlavně nebezpečný, tento život si užívala, zvlášť, když mohla být stále po boku posledního člena její rodiny. Jenže, jak to již bývá, ne vše dobré se udrží dlouho.
Narazili na velice slibnou stopu onoho člověka, po kterém otec šel. Ze začátku úplně nechtěl svou dceru mít u sebe, když se chystal pro něho jít, neb věděl, jak nebezpečný je. Nedala se však, a nakonec svolil pod podmínkou, že zůstane schovaná a nechá vše na něm. S menším remcáním souhlasila. Usmál se a rozhodl se, že ji daruje jeho, na zakázku udělanou kuši, kterou velice miloval. Nevěřila vlastním očím a jakmile si sáhla na onu zbraň, z očí se ji vyronili slzy. Nechápala, proč to dělal, možná měla nějaké tušení, ale nechtěla tomu věřit. Jakmile ji objal, vzal si její starou zbraň a šli na věc. Když došli k táboru v lese poblíž jeskyně během noci, kde bylo spoustu lapků. Musela zůstat ve křoví a akorát pozorovat, případně udělat nějaké odvedení pozornosti, pokud se něco pokazí, neb její otec chtěl tento cíl dostat sám, neb si byl vědom, jak těžký protivník to je. A tak koukala, jak se pomalu oddaluje a doufala, že ho nikdo neobjeví. Čekala deset minut, dvacet, třicet, hodinu… nikde nikdo. Začala se obávat a nervózně koukala na všechny strany. Najednou však uslyšela známý hlas, jež vycházel z oné jeskyně. Byl to řev jejího otce. Zvuk se čím dál tím více přibližoval, dokud nevylezlo z jeskyně několik postav, jeden s plamenem v ruce a za ním několik poskoků s lukem namířeným směrem k svázanému otci. Když si toho oranžového světla v ruce toho bastarda všimla, bylo ji jasné, proč s ním nemohla bojovat. Neslyšela detaily, ale o něčem se ten čaroděj a otec bavili. Rozhodně se nejednalo o konverzaci mezi nejlepšími přáteli. Co následovalo, pronásledovalo Tilly do konce života.
Lovec odměn mu plivl krev do obličeje, poté, co dostal bídu od lapků v jeskyni. Mág se pouze zasmál a pak zakřičel slova, díky kterým ji zamrazilo. ☼Já vím, že tu není sám! Vím, že tento lovec cestuje se svou dcerou! Tak, kdepak se skrýváš, holubičko moje?☼ Ani se nehnula, ani nepípla, neb se naučila, že v takových případech je nejlepší zůstat být v klidu a nehnout se z místa, pokud neznají tvou pozici. Cítila pohled svého otce, který říkal, že se nemá ani hnout. Měla sto chutí tomu bastardovi provrtat hlavu svou šipkou, ale věděla, že by se tím jenom zabila. Jakmile se nikdo neozval, mág jen pokrčil rameny a povzdechl si. ☼Jak teda chceš.☼ Po těchto slovech se jí ve tváři vyhrnuly slzy, když uslyšela nelidský výkřik, jež vycházel z úst jejího otce, jejího hrdiny. Měla pocit, jako kdyby se zpomalil čas, cítila zlost a bezmocnost. Najednou ucítila odporný pach spáleného masa. To se už neudržela a už vystřelila šipku směrem toho vraha. Nic mu to neudělalo. Jakmile si uvědomila, že po ní šel celý tábor, vzala nohy na ramena naskočila na koně, který stál několik metrů za ní. Snažila se ujet, ale za ním se řítili dva jezdci s lukem v ruce, kteří po ní stříleli. Snažila se vyhýbat každé střele, avšak jak byla nezkušená, nedařilo se ji to dlouho. Po chvíli zasáhli jejího koně. Jednou, podruhé a potřetí, kdy zasáhli jeho nohu, a to už letěla vzduchem. Naštěstí se ji povedlo dobře přistát, sebrat svůj luk, který teď ležel na zemi nedaleko od ní a ztratit se jim v lese. Hon trval několik hodin, nakonec to však vzdali. Stále nevěřila tomu, co se událo před jejím zrakem.

Lov začíná | +: Od této události uběhlo pár let. Snažila se je vystopovat, cestovala skrz několika zemí, během čehož se naučila sama žít, vydělávat a hlavně přežít. Ztratila je v Redanii, kde jejich stopa vychladla, takže zde její cesta skončila. Moc dobře si hlídala zprávy o této skupině, a hlavně té svini, ale nic se neobjevovalo. Neměla se moc kde vrátit, kupředu také nemohla, a tak se rozhodla zůstat v této zemi. Začátky nového života nebyly jednoduché, neuměla pořádně jejich řeč, jakmile zjistili její původ, nechtěli mít s ní nic moc společného, a fakt, že je lovcem odměn tomu úplně nepomáhala. Nakonec se ji povedlo navázat pár kontaktů, ulovit pár menších odměn, neb si uvědomila, že nemá prakticky žádné zkušenosti s lovem lidí, když nemá po svém boku svého učitele a otce. Teď byla na vše sama, úplně sama a musela zesílit, pokud se chce pomstít. Musela se stát silnějším, než byl otec. Po několik letech pobytu se naučila místní jazyk, i když stále měla problém s některými dialekty, povedlo se ji chytit pár lidí, vydělat si na nové vybavení a hlavně koně, kterého si velice oblíbila a on jí. A i když byla svědkem takové tragédie, i její osobnost se vrátila do starých kolejí, neb si uvědomila, že je stále s ní. Navíc, má jeho kuši, takže část jeho je stále naživu. Stejně jako matka, jejíž nůž stále nosí při sobě. Uběhlo dalších pár let, bylo ji 25 zim a stále nenašla další stopy, které by ji navedly k její hlavní kořisti. Stále nebyla, kdo ví jak zkušená s lovem lidí, musela pořád sbírat zkušenosti na malých rybách, avšak už si pomalu začala dělat jméno, jako lovec odměn.

Talent: Plížení

Schopnosti a dovednosti:
Síla - 1
Obratnost – 2
Smysly – 2
Kuše – 2
Krátký meč – 1
Jazyky: Nilfgaardština (rodný), Obecná -2
Péče o zvířata – 1
Jezdectví – 1
Boj beze zbraně - 2
Lov - 1

Speciální inventář:
Kuše od otce
Nůž od matky
Krátký meč
Provaz
Toulec se šipkami
Kůň Lorah