Rasa: člověk
Povolání: čarodějka
Rok narození: 1238 (podle vzhledu byste jí hádali nanejvýš pětadvacet)
Víra:Uznává sice víru ostatních a její často terapeutické účinky, ale sama se nemodlí k žádnému božstvu.
Loajalita:Snaží se být nestranná, apolitická. Loajální je spíše lidem, které zná a dle jejího názoru si to zaslouží, než politickému uskupení
Parfém:Bergamot a vanilka s náznakem cedrového dřeva. Svěží, lehká, ale přesto ženská vůně, náznak dřevitého podtónu jí dodává na hřejivosti a mírné exotičnosti.
VZHLED:Elaine je menší, drobnější postavy, které však rozhodně nescházejí křivky. Půvabnému srdcovitému obličeji dominují velké šedozelené oči, orámované hustými řasami, a růžové rtíky. Za čistou, jasnou pleť vděčí dílem dobrým genům, dílem pravidelné péči. Stejně tak se snaží starat i o vlnité, medově plavé vlasy, protkané světlejšími prameny. Většinou je nosí svázané do úhledného uzlu, ale je schopná si na hlavě vytvořit i o něco elegantnější účes, pokud to situace vyžaduje.
A právě dané situaci Elaine přizpůsobuje i své oblečení. Má ráda šaty v jakékoliv podobě, ale obléká se jinak, když se má vyskytovat ve společnosti čarodějek či šlechty, než když vyrazí na cesty nebo jde léčit „obyčejný lid“. I když si podle nálady nebo typu společenského setkání občas dovolí nějaký provokativnější model, většinou dává přednost umírněné eleganci (koneckonců, příliš pozornosti a slintání do výstřihu škodí v jakékoliv situaci). V každém případě si však potrpí na kvalitní materiály, přece jen si je může dovolit.
Nepatří k zastáncům vylepšování vlastního vzhledu magií. Zastává názor, že pozitivní změny k lepšímu se dají často dosáhnout přirozenými prostředky, jako jsou pravidelná péče, jemné použití líčidel či cvičení. I když je pravda, že v jejím případě jí příroda do vínku nadělila poměrně kvalitní základ.
Pravdou však je, že po době strávené v Redanii se přestala mírnějším kouzlům v tomto směru bránit, a když je nutno, nějaká použije. Většinou však jde o drobnosti ve stylu změny barvy vlasů spíše než o radikální proměnu.
Faceclaim: Emilie de Ravin - Změny vzhledu | +
- Ilustrační obrázky | +
POVAHA Elaine působí jako vlídná a usměvavá, byť občas lehounce roztržitá čarodějka, která ráda pomáhá lidem.
Většinu času taková i je, pozitivní přístup k životu je v ní hluboce zakořeněný už od dětství. Podobně jako u jejího živlu, vody, jde o jen jednu její tvář a pod zdánlivě neškodnou hladinou se skrývá překvapivá síla a někde hluboko, jako spodní proud, náznak temperamentu, který občas umí vyplavat na povrch. Co totiž příroda Elaine nedopřála na výšce či váze, to jí vynahradila na síle charakteru (někteří by to popsali spíše jako umanutost či tvrdohlavost).
Není vyloženě výbušná, ani pomstychtivá, ale hrubé chování, ani neuctivost nezapomíná. Zle by také dopadl každý, kdo by se před ní pokusil ubližovat nevinným. Naštěstí je dost všímavá a rozvážná, takže se bezhlavě nevrhá na pomoc, ale nejdříve zhodnotí situaci a až poté zasáhne.
Nesporně inteligentní, i samotné léčení bere trochu klinicky a vědecky. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od kněžek a lékařů nemusí čarodějky skládat žádné lékařské přísahy, nemá problém magii občas použít i k tomu, aby náběh na nějakou nemoc podpořila (pár nepříjemným hrubiánům takhle přivodila záchvat žaludečních… a souvisejících potíží). Většinu času se však také řídí pravidlem „předně neškodit“.
SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI:Elaininy schopnosti vyplývají z jejího původu a výuky. Neumí ovládat žádnou zbraň, protože to ani většinou nepotřebuje. Je jí totiž vlastní schopnost daná šlechtickým původem a podpořená jejím statusem čarodějky. Osvojila si sebejistý a poněkud nezúčastněný postoj, jímž dává najevo, že někam neodmyslitelně patří a jen hlupák by zpochybňoval její přítomnost (a to i v případě, že je v ní v dané chvíli malá dušička a srdce má až v krku). Se šlechtickými konexemi také souvisí informovanost. Urozené dámy sice většinou nemají rozhodující slovo v politice, ale často toho ví víc, než dávají najevo. A šlechtické dvory bývají na drby stejně bohaté jako chodby internátní školy v Arethuse.
Není však ten typ čarodějky, který by podobné informace využíval k vlastnímu obohacení, nebo by kul pikle a intrikoval, soustředí se hlavně na léčitelskou stránku své profese. Každopádně je všímavá a informace si ukládá do paměti pro případné pozdější využití.
Pokud pomineme šlechtické záležitosti, je poměrně inteligentní, odhodlaná a nechybí jí analytické myšlení. Svou zručnost zužitkuje při léčitelství i magických záležitostech obecně.
PRIMÁRNÍ
• vůle 5
• inteligence 4
• charisma 4
• zručnost 4
• smysly 3
• obratnost 3
• konstituce 2 | SEKUNDÁRNÍ
• magie (6/6)
• informovanost (6/6)
• diplomacie (4/6)
• etiketa (3/6)
• gramotnost (3/3)
• geografie (1/6)
• všímavost (2/6)
• přesvědčivost (3/6)
• vůdčí schopnosti (1/6)
• tanec (3/6)
• zpěv (2/6) | Sekundární II.
• léčitelství (5/6)
• bylinkářství (3/6)
• alchymie (2/6)
• vaření (3/6)
• jezdectví (4/6)
• plavání (2/3)
• boj beze zbraně (2/6)
• péče o zvířata (1/6)
• předstírání (1/6) | JAZYKY
Obecná řeč (rodná)
Nilfgaardština (3/3)
Starší mluva (2/3)
TALENT
podpůrná magie |
HISTORIE A RODINA- Rodina | +
- Elaine pochází ze zámožné šlechtické rodiny z Cidaris. I když u jejích rodičů šlo hlavně o sňatek z rozumu, kdy se její otec snažil zachránit osud a statky této větve rodu před věřiteli tím, že si vzal dceru zámožného obchodníka, pohybujícího se v loďařském průmyslu a investujícího značné peníze do námořního obchodu, to spojení se nakonec jako velice šťastné. Důkazem by mohlo být například jejich potomstvo: ve vzájemné pohodě a svornosti se páru podařilo zplodit několik dcer a dva syny.
Čarodějka má s rodinou přátelské vztahy, udržuje s nimi korespondenci. Ne vyloženě intenzivní, ale zato pravidelnou.
O mladším bratrovi, Eduardovi, od nástupu do Arethusy moc neslyšela, ale prý ho podle zvěstí přestal bavit námořní obchod a teď se plaví po mořích kolem Severních království jako korzár.
- Rodokmen | +
- Dětství a studium | +
- Dětství si prožila idylické, své domácí učitele často trápila všetečnými otázkami. Jako v té době jedinou dceru ji čekala celkem jasně nalinkovaná budoucnost. Už jako pětiletou ji zasnoubili se stejně starým hraběcím synkem z toussaintského rodu. Z toho ovšem sešlo, když se u ní v dětství projevily schopnosti. V osmi letech se jí totiž při hře na čajový dýchánek podařilo v podstatě vyplavit společenský salónek.
Vzhledem k tomu, že i královská rodina v Cidaris spoléhá na pomoc čarodějů, to Elainina rodina nebrala jako žádnou tragédii, právě naopak. S velkou slávou ji poslali studovat do Arethusy, za což jim bude do smrti vděčná.
V Arethuse totiž mohla plně rozvinout své schopnosti, ukojit svou zvědavost a touhu po vědění, a to se ani nezmiňujeme o té úžasné knihovně, kde dokázala trávit celé hodiny. Četla tam, co jí pod ruku přišlo, a nevyhnutelně kromě teoretických traktátů na téma Zřídel a principů magie zde také tady přišla na chuť jiným druhům literatury. V podstatě na jeden zátah přečetla celé dílo Anny Tiler a jejím nenechavým ručkám neunikly ani Hrátky od markýze De Creahme. Dodnes tahá v sedlové brašně alespoň jeden takový svazek oddechové četby pro strýčka příhodu a nudné chvíle.
- Po dokončení studia | +
- Vzhledem k tomu, jak bezstarostný život během dětství a studií měla, vedlo to u ní k jisté naivitě. Kdyby hned po dostudování vyrazila s hlavou plnou ideálů z Arethusy na vlastní pěst, pravděpodobně by jí za první vesnicí přepadli, obrali o koně, nechali na pospas nebo jí provedli ještě něco horšího.
Měla velké štěstí, že si ji vzala pod křídlo jedna z putovných čarodějek, která vzhledem k její zvídavosti a zájmu o léčitelství a nauky o lidském těle, viděla možnou nástupkyni, a snad i dceru, kterou nikdy neměla. Pod jejím vedením zvídavá, idealistická dívka dospěla v odhodlanou, pragmatickou ženu, která se nebojí vyhrnout si rukávy a trochu se ušpinit. Účastnila se dokonce i operací, rovnání kostí, a různých jiných, nepříliš esteticky přitažlivých lékařských zásahů, takže při pohledu na krev rozhodně neomdlévá.
- Čarodějky na cestách... a v polním lazaretu | +
[img width=200]https://i.imgur.com/iua12O3.jpg[/img]
Těžko říct, zda šlo o nějakou pokrevní spřízněnost nebo spíše jakousi politicko-čarodějnou známost, ale během druhé války s Nilfgaardem se Elainina mentorka i ona sama shodou náhod ocitly v polním lazaretu doprovázejícím Mevina vojska. Co mělo být krátkým výletem do oblasti Scaly a Spally, vyústilo ve zdlouhavé vojenské tažení. Zde měla možnost si prožít románek jako vystřižený z těch knih, které tak ráda četla, s jedním z rivských důstojníků urozenějšího původu... a to včetně tragického konce, kdy jí dodýchal na operačním stole kvůli zranění utrženému při bitvě o Jarugu. I když nešlo o kdovíjak vážný vztah, čarodějku podobná ztráta celkem hluboce zasáhla. Přesto však s Meviným vojskem vytrvala až do dubna následujícího roku, kdy byl podepsán mír v Cintře. Po podobném křestu ohněm se rozhodla na nějakou dobu vést trochu umírněnější způsob života, zapustit někde kořeny. S mentorkou sice cestovala dlouhé roky, ale obě vzájemně seznaly, že nastal čas, aby šly každá svou cestou.
- Klidné roky (1268 - jaro 1274) | +
- Elaine zakotvila v univerzitním městě Oxenfurtu, kde si zařídila poměrně pohodlný život. Léčila všechny, bez ohledu na jejich společenský status, ale poměrně slušnou část jejích příjmů tvořila klientela z vyšších společenských vrstev, hlavně ženy. I když k tomu přišla v podstatě náhodou. Při jakési příležitosti se slitovala nad dcerou jakéhosi markýze nebo vévody, trpící velmi silným akné. Zahojená pleť bez poskvrnky děvčeti sice vydržela jen na nějakých pět až sedm týdnů, ale stejně se to rozkřiklo. Začala pak získávat po Redanii překvapivé množství pozvání na odpolední čaj a jiné kratochvíle (protože není nic horšího, než když se vám pár dní před plesem či důležitým setkáním vyrazí obrovský pupínek). Postupem času se k tomu přidaly i jiné… zásahy.
Z utržených peněz pak financuje své další, o něco akademičtější zájmy.
HERNÍ HISTORIE- IMBAELK 1274 | +
- S počínajícím jarem se čarodějka rozhodla vyrazit ven mimo Oxenfurt na oslavy Imbaelku (48.HD). Ty probíhaly celkem pohodově až do chvíle, než se na vraném koni přihnal jakýsi redanský bludný rytíř. Dle všeho utečenec z kláštera, kterému ovšem nucená izolace příliš klidu nepřinesla. Když se v jednu chvíli dostalo na vesnickou rvačku, začaly padat facky a lítat koláče a rytíře náhodou zasáhli, chystal se na neopatrného střelce vytáhnout meč. Než ho však mohl ztrestat, zasáhla čarodějka. I když se pak Victarion vzdal nutkání sekat mečem do lidí, po chvilce dostala přednášku, jak by mu měla projevit náležitou vděčnost, protože sekal do lidí na bojišti za svou zem… a nakonec ho, stranou daleko od ostatních, omráčila pro obecné dobro, aby v tom sekání nepokračoval i v Broňovicích. Zatímco rytíř si blaženě chrupal na lavičce, zakrytý vlněnou šálou, čarodějce nezbývalo než vyrazit do noci...
- OBLUDÁRIUM (1274) | +
- Oslavy jara naštěstí neměly žádné dozvuky, takže se mohla vrátit bez obav k obvyklému životu. A do toho, v rámci přiměřeně lehkého risku, patřilo i čtení dobrodružných knih v krčmě U Alchymisty (49.HD). Nikdy však netušila, že by se mohla setkat s někým, kdo ony knihy inspiroval, a ještě méně, že půjde o hlavního hrdinu. Počáteční šok však celkem rychle rozdýchala, a vzhledem k tomu, že měl zaklínač, který se dle vlastních slov jmenoval Silas, povídavou, využila příležitosti a vyslechla si, jak to s některými zápletkami doopravdy bylo. Nakonec spolu ještě pojedli v parku, než se omluvila kvůli domluvené návštěvě u klientky. Ale nemělo to být naposled, co se měli ten den setkat.
K večeru se totiž v Oxenfurtu rozezněly poplašně zvony. Někdo totiž v tajnosti choval uvnitř města zvěřinec plný příšer a těm se podařilo dostat na svobodu. Ulice tak zaplavila horda monster. Čarodějka proto spěchala domů. Magicky koneckonců zasáhnout nemohl, aby neztratila krytí. Ale i ji čekalo v jedné z postranních ulic u přístavu nepříjemné překvapení. Na jednom z rozsápaných nebožáků totiž hodovala zubožená, zjizvená bytost.
Elaine se rozhodla neutíkat, naopak nehybně vyčkávala. Nebyla sice žádný zaklínač, ale podle stop na mrtvole a úst a zubů tvora si domyslela, že stráž zabilo něco jiného. Pokusila se tedy tvora od mrtvoly odlákat ranečkem koláčů. Bytost zjevně dokázala komunikovat s kočkami, protože ty jí poslušně koláčky přitáhly až pod nos. Elaine zjistila, že zjizvená dívka podle všeho umí mluvit i lidskou řečí, i když se značnými obtížemi. Na nějakou konverzaci se však nedostalo, protože ji kočičí zaříkávačka popadla za zápěstí a rozběhla se pryč. Zostřené smysly ji totiž varovaly před blížícím se nebezpečím: před flederem.
Ten je však dohnal a pustil se s kočkodlačkou do křížku. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se tam neobjevil zaklínač. Elaine ho přesvědčila, ať kočkodlačce pomůže. Fleder padl a kočkodlačka se dala před Silasem zděšeně na útěk.
Oplátkou za pomoc si vědmák vyžádal srovnání nosu, který mu přerazil bazilišek. Protože už bylo šero, on byl od krve příšer od hlavy až k patě a rekonstrukční magie vyžaduje preciznost, rozhodla se ho odvést k sobě domů, aby mu mohla nos vyléčit. Ač mezi nimi vládlo určité jiskření, nikam dál to ten večer nezašlo. Zaklínač přespal v pokoji pro hosty a ráno po něm zbyl jen krátký vzkaz.
- VESELÉ PŘÍHODY REDANSKÉ – KONĚ, KVÍTÍ A KIKIMORY (1274) | +
- I když čas od času došlo na nějaké dozvuky osvobozeného zvěřince, tentokrát už šlo spíše o tu a tam vynořivší se příšeru, ne o celé zástupy. Život v Oxenfurtu se začal vracet k běžnému chodu a rány utržené při boji s monstry se strážným ve městě pod dozorem léčitelky hojily přímo ukázkově. Jednoho dne (52. HD) v parku znovu došlo na řádění Kikimory, tentokrát šlo ovšem o bílého opeřence téhož jména. Nelétal však po parku bez dozoru. Ukázalo se, že jde o ptačího společníka jistého zrzavého barda, který nedávno přicestoval do města a pomalu se zde rozkoukával. Po příjemné debatě a ukázce Angusova umu mu léčitelka přislíbila, že zkusí rozhodit sítě a představit ho některým potenciálním klientům, než se s ním i s Kikimorou rozloučila.
Za společenskými akcemi nakonec vycestovala i pryč z Oxenfurtu, když ji dvě dámy z rodu de Broch pozvaly na závody pořádanými na počest té starší (Q Rychle a zběsile). Než se však mohly závody odehrát, bylo nutno ještě vyřešit záhadu jistého zmizení. Ztratila se totiž baronova zerrikánská klisna, která měla závodit. Elaine nemohla tušit, že s tím klučinou, co jí přišlápl šaty a pak jim pomáhal a neopomněl si u toho vyprosit sladký cuc na špejli, má společného víc, než by čekala. Že je v podstatě z rodiny. Tohle odhalení mělo přijít až mnohem, mnohem později. Do pátrání se zapojila čtyřčlenná skupina návštěvníků a baronova nejmladší dcera Agneis. Neodhalili zloděje, jen stopy, jež je zavedly až k jisté jeskyni, kde vyšlo najevo, že si na klisnu brousil zuby párek trollů a že namísto na závodní dráze měla skončit naporcovaná na talíři. Elaine se společně s jistým nafintěným nilfgaardským čarodějem dala do vyjednávání, aby tomu zabránili. Trollové měli na podobnou dohodu rozdílný názor. Když se ho rozhodli vyřešit pěstmi, čarodějka neváhala, popadla klisničku za uzdu a rychle utekla z jeskyně pryč. V té chvíli se také ukázaly utajené vlohy Agneis. Že by měl někdo z jejich rodiny druidské kořeny? Když byla klisna v bezpečí, temerská šlechtična totiž nečekaně nechala vyrůst na místě východu kus skály a trolly v jeskyni uzavřela.
Jako by snad čarodějka neměla dostihů dost, rozhodla se účastnit i těch pořádaných na počest Erasma Vegelbuda (53. HD). V rámci udržování společenských kontaktů oslovila jednu ze šlechtičen, která vypadala v davu poněkud ztraceně, i přesto, že měla za doprovod dva urostlé strážce a psího společníka. Krátce nato se rozloučily, ale předtím neopomněla pozvat mladičkou Vivianne na čaj. A to bylo dobře, na závodní dráze ji totiž čekal nejen závod, ale překvapivě narazila i na zaklínače, s nímž se poznala v Oxenfurtu. A jak se zdálo, pamatoval si i on na ni, takže ji po závodě vyhledal. Nějakou dobu spolu strávili a když jí navrhl, jak si den ještě vylepšit, věren povídaček o zaklínačském libidu, čarodějka se rozhodla situaci vyřešit diplomaticky. V ústraní od ní dostal polibek jako „zálohu“, a pak odešla. Silas se za stánky ještě zdržel, dokud jeho nadšení nad podobnou chvilkou neopadlo.
Pak už nedostal příležitost na ni zkoušet cokoliv dalšího, také proto, že se k nim o nějakou dobu později připojil Angus, zrzavý bard z Oxenfurtu, neodmyslitelně se svým opeřeným společníkem. A i přesto, jak naivně a nezkušeně působil, mladíkovi celkem zapalovalo. Podle střípků vyprávění Elaine v parku a její nynější společnosti, si dokázal odvodit, že jde právě o zaklínače, kterému rovnala nos. Vyprosil si na Silasovi podrobnosti o jeho „hrdinském činu“ jako inspiraci pro svou tvorbu. Pak už se toho příliš mnoho nestalo, společně zhlédli ještě pár dostihů, než se opět všichni rozloučili.
- VESELÉ PŘÍHODY REDANSKÉ – DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ (1274) | +
- Elaine pozvala mladičkou šlechtičnu k sobě na čaj a Vivianne opravdu nepohrdla a dostavila se, i se svými dvěma osobními strážci (54.HD). Podle střípků toho, co jí o sobě dívka povykládala, čarodějce došlo, že jde o sestru zaklínače, který jí pomáhal v Oxenfurtu. Vedli na téma zaklínačů poněkud zajímavou debatu. Vivianne totiž přirovnávala zaklínače k roztomilým štěňátkům a chtěla pro ně založit útočiště, či snad útulek, jako by snad o toulavá zvířata opravdu šlo. Došlo i na záležitosti srdce. Elaine mladé šlechtičně poradila, že se nemá nechávat plně spoutávat povinnostmi a slepě sloužit rodu, ale pokusit se společenská pravidla přizpůsobit k obrazu svému a nevzdávat se radosti. Podobná rada později v budoucnu přinese poněkud nečekané plody, ale to už je vyprávění o jiném herním dni.
Čarodějka neměla možnost si po návštěvě odpočinout, poněvadž později večer (54.-55.HD) na její dveře zaklepali dva udatní bojovníci s nekkery, sužujícími město. Zaklínač Fírean utržil jen pár nepěkně krvácejících škrábanců, zato Kallistanova rána na stehně ohrožovala mužův život. Tolik riskování pro „náušnice z nekkera“, které slíbil jakési dívce. Oba dva dala dohromady, naúčtovala si náležité ošetřovné, a zesláblý Kalle strávil noc spánkem na pohovce, než si pro něj zaklínač druhý den přišel.
Elaine jen tak tak stačila nechat vyčistit zaneřáděnou pohovku. Bylo to potřeba, poněvadž ku příležitosti slavností v Oxenfurtu se měla konat i degustace vín (55.HD), a čarodějka měla hostit rodinu z Toussaintu. Přijel strýc Andreas i s Elaininou sestřenicí Beatrice, která se setkala s nečekaným známým, který se trhů také účastnil.
Hezký den ale zkazila jakási rusovlasá ženština, která otrávila vína podávaná při degustaci v hlavním stanu. Pokud se čarodějka neměla prozradit, musela pomoci zachránit i zbytek otrávených účastníků. To se nakonec povedlo, ale Elaine si umínila, že té nepříjemné rudovlásce to jen tak neprojde. Na nějakou odplatu se však nedostalo, po tajemné travičce se totiž slehla zem.
- CO BOUŘE PŘIVÁLA (1274) | +
- Elaine by byla ráda za návrat k poklidnému životu v Oxenfurtu, ale náhoda tomu chtěla, že se stala součástí dobrodružné výpravy s cílem zachránit Kontinent. Tedy, nemohla za to tak úplně náhoda, ale zbabrané zaklínadlo čarodějky Ajoyl, která výpravu vedla. Elaine v jednu chvíli seděla v salónku s čajem v ruce, a v tom dalším v dešti v rozhoupané loďce na moři. Alespoň, že tam zahlédla povědomé tváře. Zaklínače Silase, sluníčkovou kněžku Světlomilu... a ten zarostlý zamračený muž jí byl taky celkem povědomý, ale o tom později.
Brzy vyšlo najevo, že se skrze bludiště pastí a rébusů budou muset dostat do tajné laboratoře. Což se jim za společného úsilí nakonec povedlo bez větší úhony.
Tam na ně čekal třetí čaroděj, Zimmeren, a vysvětlil jim celý plán. Po Kontinentě jsou rozmístěny menhiry, jejichž aktivace by mohla mít ničivé následky. Vzhledem k tomu, že k nikomu z ostatních neměla důvěru, Elaine se rozhodla vydat společně se Silasem do Nilfgaardu a zneškodnit tamní menhir. Cestou k místu určení se k nim přidala ještě půlelfka Aerima, která, jak se zdálo, znala Silase už z dřívějška. Díky čarodějčině umu, Aerimině přispění obvazovým materiálem a Silasově spolupráci se jim podařilo překonat jeskyni pokrytou otráveným slizem, aby se nakonec utkali s obrovským monstrem v největším sálu, aby mohli deaktivovat menhir. To se jim nakonec podařilo, ale za cenu nemalých obětí. Paradoxně z celé situace vyvázl nejlépe zaklínač. Aerima skončila s popáleninami a Elaine s polámanými žebry a naraženou kostrčí. I přesto ale po pár hodinách odpočinku připomínajícího spíše bezvědomí dokázala otevřít portál zpátky na pláž, kde se setkali se zbytkem výpravy. Nutno říci, že mnoho z nich bylo obdobně zbídačených, a proto bylo dobře, že na ně čekalo zázemí, kde si mohli odpočinout a znovu načerpat síly.
Výpravě se podařilo zničit všech šest menhirů odhalených třetím čarodějem. Nikdo však netušil, že jim Nilfgaarďan zamlčel jeden poslední. Ten se nakonec aktivoval a z oblasti kolem Blavikenu se stala země duchů. Přežila jen příroda a členové Starších ras. Ovšem mělo trvat několik týdnů, než se podobná zvěst roznese.
- BELLETEYN 1274 | +
- Ač je Belleteyn svým způsobem oslavou života a jeho rozmnožení, čarodějka vyrazila na jeho oslavy ve velmi nepěkné náladě. Snad za to mohly přetrvávající dozvuky zranění po výpravě za menhiry, snad to, že se jí ani po dlouhém pátrání nepodařilo najít onu rusovlasou milovnici jedů, co tehdy ohrozila životy při degustaci.
Oslavy plné lidí na ni ale působily jako balzám na duši. Zvlášť, když si její pozornost ukradla skupinka dětí, kterým vyřezávala lodičky. Když se pak vracela zpátky mezi lidi, dokončit své veledílo se dvěma stěžni, už se usmívala. Jen dobře pro zaklínače, který ji nečekán nezván překvapil právě, když seděla na lavičce. Nedostalo se mu tedy přetáhnutí kusem dřeva po hlavě, ale milého pozdravení. Nějakou dobu se neviděli, a jak se zdálo, po delším odloučení je podobné setkání zahřálo u srdce. Nebo že by v tom hrály roli úplně jiné orgány?
Tak nebo tak absence osobního prostoru neunikla jiné návštěvnici oslav, půvabné elfce, Silasově staré známé, která neodolala a musela je jít poněkud provokativně pozdravit. To se však překvapivě minulo účinkem. Snad proto, že se Elaine nezachovala tak, jak Irviel předpokládala.
Ač Elaine krátce zahlédla svou sestřenici se známým, který se k ní nachomýtl i dříve při degustaci, nechala jí soukromí. A později ji nikdo nevyhledal, aby jí oznámil, k čemu se sestřenice, nebo spíše její nápadník, v ovínění odhodlali.
Čarodějka a zaklínač tak spolu strávili zbytek dne a zdálo se, že nic nebrání tomu, aby spolu strávili i noc. I když se zezačátku dala zlákat, Elaine nehodlala noc trávit někde za stodolou nebo snad někde v důlku na mezi.
Vyrazili k letnímu sídlu, které měla Elaine propůjčené od jedné ze svých klientek, ale ještě předtím čarodějka neopomněla magicky přivolat déšť, aby broňovickým pomohla se záchranou hořící stodoly.
Po příjemně strávené noci se ráno se Silasem rozloučili. Ten si ještě před odjezdem uzmul jako suvenýr čarodějčin střevíček s tím, že ho majitelce jistě brzy vrátí. To bylo poprvé, kdy se měla čarodějka přesvědčit, že slovům zaklínače ze školy Zmije by se nemělo věřit.
Po rozverné belleteynové noci následoval návrat do reality, hlavně pro Elaininu sestřenici. Když se čarodějka vrátila později domů, našla tam Beatrice s třeskutou bolestí hlavy a pochmurnou náladou. Starostlivě příbuzné ulevila od bolesti tělesné, ovšem s tou duševní mohla pomoci jen zčásti. Vyslechla si Bein příběh týkající se onoho zarostlého společníka, který jí o Belleteynu dělal společnost. Ukázalo se, že rodinné vztahy v Toussaintu nebyly tak idylické, jak by se mohlo zdát. Mladá láska mezi Beatrice a Damjanem nezůstala bez následků a tehdy šestnáctiletá Bea otěhotněla. Rodina sice podobný „přešlap proti dobrým mravům“ ututlala, ale strýc nechal odvézt Beina malého neznámo kam, a od té doby se o něm nevědělo. A nyní po letech měla Elina sestřenka znovu možnost se setkat se svou dávnou láskou.
A jak se ukázalo, její dávná láska na tom se znovu probuzenými city nebyla o moc lépe. Nevyspaný halama se totiž později toho dne jal bušit na dveře léčitelčina domu a dožadovat se návštěvy u své ženy... ženy?! Zjevně mu přišlo v omámení večerem, alkoholem či láskou – kdo ví, možná šlo o všechny tři možnosti najednou – jako dobrý nápad odvést Beu před hostujícího kněze, který o Belleteynu oficiálně oddával už jiný pár, a vyměnit si sliby.
Elaine se jeho neotesané, urputné vystupování úplně nezamlouvalo, ale na sestřence jí záleželo a proto jí slíbila, že o celé záležitosti pomlčí a čerstvě sezdaným na nějakou dobu poskytla útočiště, než Bea odjela krátce poté zpátky do Toussaintu.
- LOVNÁ SEZÓNA (1274) | +
- Vivianne lázně, Irviel v lese, Quitana a gang, zátah na sídlo lovců, návrat do domu, setkání se Silasem a odjezd skrz Velen pryč
- PRÁZDNINY V TOUSSAINTU (podzim 1274) | +
- Cesta, návštěva u rodiny, turnaj, případ s dopplerem, odjezd Silase, svatba Beatrice a Damjana, hádka s Reginaldem
- PRÁZDNINY V TOUSSAINTU - ZIMA NA ZÁMEČKU(zima 1274) | +
- hledání Vivianne, dopis od Gretty, odpověď, zima na loveckém zámečku, narození dětí, setkání se Samuelem, odjezd Vivianne, po odtání sněhu návrat na Sever
- IMBAELK 1275 - NĚCO KONČÍ, NĚCO ZAČÍNÁ | +
- Imbaelk (71. HD),setkání s Grettou,drama s nevěrníkem a rozchod
- PŘÍSNĚ TAJNÉ (1275) | +
- Spiklenecká skupina - Radovidův konec I. - Jaro 1275 (73. HD)
- ŠVIHÁK ZERRIKÁNSKÝ (1275) | +
- Belleteyn
Léto 1275, Jantra, 75. herní den
Památné derby Erasma Vegelbuda III.
Léto 1275, Dostihové závodiště, 78. herní den
- PLES (1275) - VELMI NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI | +
- Ples u van Allanů
Léto 1275, Panství van Allanů, 81. herní den
- ŠVIHÁK ZERRIKÁNSKÝ - LAMMASOVÁ NADÍLKA (1275) | +
- Lammas
Podzim 1275, Pole, louky a vinice, 83. herní den
- HRÁTKY S (VĚČNÝM) OHNĚM (podzim 1275) | +
- Čas vyměřený pro nabídku, učiněnou na plese Yarquedem van der Veenem, se krátil. Elaine přednesla podobný návrh Grettě a společně se nakonec shodly, že by byla škoda podobný návrh nevyužít. Zkouška dwimmeritem k prokázání psioniččiny neviny ale nepřipadala v úvahu. Obě ženy probraly několik plánů, ale nakonec se ukázalo, že ten, který považovala čarodějka za nejšílenější, je možná tím jediným proveditelným. Musela vsadit vše na jedinou kartu: přesvědčí diplomaticky Lovce čarodějnic, že pro bezpečí jeho dcery bude nejlepší, když bude nadaným pomáhat.
Sice se vyskytly komplikace, ale první část léčky čarodějce vyšla bez větších potíží. Dostat Lovce dál od veškerého dwimmeritu a zbraní. Ať už si ale druhou část představovala jakkoliv, trochu se jí vymkla z rukou. Měla sice připravené pádné slovní argumenty, ale ani Lovec se nenechal zahanbit a dokázal si stát úctyhodně za svým. Možná by se tam na pahorku hádali dodnes, kdyby Yarqueda nezradil nečekaný nepřítel: jeho vlastní svědomí.
Někdo jiný by možná cítil pocit zadostiučinění, když by Lovce čarodějnic dokázal dohnat až k slzám. Jenže jak by mohla? Na plese mu četla myšlenky a věděla, že do řad Lovců ho dohnal žal nad ztrátou blízkých spíš než nenávist. Žal, který ho teď přemohl. Možná byli nepřátelé, ale nedokázala nečinně přihlížet jeho bolesti.
Muž se utěšující náruči nevzpíral, naopak si, snad nevědomky, čarodějku přitiskl ještě blíž, dokud nepřešlo to nejhorší. Sice si začal udržovat odstup hned, jakmile se vzpamatoval, ale po podobně křehké chvíli se na něj jednoduše nedokázala dívat stejně jako předtím.
A stejně tak to dle všeho měl i on s názorem na mágy. Z hlavního trumfu, kterým ho hodlala přesvědčit, i kdyby se nechtěl nenávisti k čarodějům vzdát, se tak nakonec stala sice důležitá, ale už jen informace: O pohromu u Blavikenu se přičinil Nilfgaard a bylo možné, že za tím byl nějaký propracovanější plán. Zodpověděla Yarquedovy otázky a pak se konečně dostali k vyřešení problému, který byl důvodem jejich setkání: omilostnění Gretty. Yarqued sice neochotně, ale souhlasil.
Tím vyřešili vše potřebné a zbývalo jen se rozloučit. Možná mělo jít o rozptýlení, drobný naschvál, nebo snad chtěla, aby si z anonymního pahorku odnesl aspoň jednu příjemnou vzpomínku? Možná by se jí za jiných okolností ta jeho drzá stránka zamlouvala? V konečném důsledku na tom nezáleželo, protože byla přesvědčená, že už se nepotkají. Než stačil vstoupit do portálu, přistoupila k němu, aby mu věnovala polibek na rozloučenou, a tentokrát se nedržela zpátky.
- LOVEC A ČARODĚJKA (podzim 1276) | +
- Dny a týdny se slévaly v monotónní rutinu. Léčení, návštěvy farmy, vyčkávání, až se jí Theodosie nebo kdokoliv z odboje ozve, že nastal čas zasáhnout. Elaine uměla být trpělivá. Něco tak důležitého se nesmělo uspěchat.
Jaké však bylo její překvapení, když Gretta přišla se zprávou, že ji kontaktoval Lovec, kterého téměř před rokem přesvědčila, aby obchodnici s rybami omilostnil. Prý kvůli kontaktu na lidi, kteří se snaží jít proti proudu. A ničemu dalšímu, tedy podle psioničky.
Čarodějka nějakou dobu rozvažovala, zda má z takového důvodu cenu riskovat cestu do útrob Novigradu, ale vlastní svědomí jí nakonec nedovolilo nechat Yarqueda na holičkách. Zvlášť, když mohlo jít o dobrý způsob, jak zjistit z první ruky víc o zhoršující se situaci ve městě.
Sice šlo o nebezpečný plán, ale Elaine se podařilo nepozorovaně proklouznout až do Lovcova domu. Pak už jen stačilo vyčkat. Lovce naštěstí podobný šok obral o řeč pouze na chvíli, takže mohli oba probrat, co je tížilo. Jak se ukázalo, možná se neviděli několik dlouhých měsíců, ale vzájemné porozumění od jejich posledního setkání rozhodně neztratilo na síle. Yarqued měl plán, jak zachránit nevinné ve městě, Elaine zase přístup ke kontaktům mimo město a informace o podzemních tunelech pod Novigradem. Podařilo se jim v hrubých základech dohodnout záchrannou akci, pokud by došlo na nejhorší.
Až když vyřešili záležitosti obecného ohrožení, vyšlo najevo, že záchrana města nebyla to jediné, co měl Yarqued na srdci. Přestože se čarodějka snažila vést většinu setkání v nevážné, ale přátelské rovině, v tu chvíli nedokázala ani ona popřít, že by na ni jejich setkání na pahorku hluboce nezapůsobilo. Ani ona na jejich rozloučení nezapomněla. A u jednoho dlouhého, procítěného polibku nezůstalo.
Toho večera si nebyli blízko jen fyzicky. Ve chvílích odpočinku si povídali, aby zjistili víc o tom druhém.
Říká se, že ráno je moudřejší večera, ale ne vždy tomu tak bývá. Když opojení předchozí noci opadlo, u obou se přihlásila o slovo nejistota a obavy po předchozích špatných zkušenostech. Na okamžik se zdálo, že jejich vztah skončí dříve, než měl vůbec možnost pořádně začít. Čarodějčino rozhořčení však překonalo její hrdost a v následné plamenné debatě vyšlo najevo pár skutečností, které počáteční nedorozumění vyjasnily. Z Yarquedova domu tak nakonec neodešla ve vzteku, ale po příslibu další schůzky a vášnivém polibku na rozloučenou, tentokrát od Lovce.
Další týdny pak ubíhaly v poněkud jednotvárném, ale příjemném duchu. Když už se jim podařilo ukrást si chvilku, aby se mohli sejít někde mimo Novigrad, nějakou dobu se věnovali dalšímu plánování záchranné akce a po zbytek času jeden druhému.
Zamířili společně i na vesnické oslavy, kde setkání se starým známým vzbudilo v Yarquedovi poněkud majetnické sklony. I přesto však spolu strávili pěkný den a po přespání v hostinci spolu také posnídali, tentokrát konečně beze spěchu a v klidu.
- ČARODĚJNÁ VZPOURA (1276) | +
- EVENT 2. ČÁST - BOŘÍCÍ SE HRANICE (1276) | +
- Přibude
- EVENT 3. ČÁST - OHNĚM PROTI OHNI (1276) | +
- Přibude
- Pracovní Belleteyn (1278) | +
- Přibude
- Když se láme chleba (1278) | +
- Přibude
- Mabon (1278) | +
- Přibude
- Zima v Oxenfurtu (1278) | +
- Přibude
Speciální inventář:Dům v Oxenfurtu
Klisna Artemisia (zbarvení Palomino)
Sedlové brašny
Medailon se snítkou
pomněnek, opatřených konzervačním kouzlem
Dopis od Setiho - spálen o Mabonu 1278
Šperk s perlou od Yarqueda
(silnější medailon ukrytí)
- Známé postavy | +
Magicky nadaní
Arleight
(Rychle a zběsile, Lovná sezóna)
Bartimeus
(Toussaint, Imbaelk)
Bruxa
(degustace v Oxenfurtu, Phillipa)
Emre
(Setiho syn, psionik, Lammas 1275)
Erin
(sympatická dívka od věnečků, má něco se zaklínačem, Lammas)
Gretta ♥
(psionička, žačka a důstojná dáma, Elaine obdivuje její vnitřní sílu)
Kael ♥
(Student Aretuzy, pamatuje si na něj i po letech)
Kayla
(Lovná sezóna)
Lennarteus
(Toussaint, milý, zachovalý kouzelník)
Leto
(Rychle a zběsile, nafoukaný Nilfgaarďan)
Quitana
(Bouře, Lovná sezóna)
Samuel
(dostihy, Toussaint po Viviannině porodu)
Kněží
Borys †
(Imbaelk, degustace, nezná jménem)
Denise Wolferen
(tajný sněm, bál u Allanů, měla pravděpodobně něco s Yarquedem)
Kay
(Imbaelk 1275)
Rokytka
(In Vino Veritas)
Sanem
(Setiho dcera, bystrá mladá dáma, strávily spolu na Lammasu odpoledne)
Sophie
(Yarquedova dcera, milá, nebojácná dívka, dostihy, ples u Allanů)
Světlomila
(Imbaelk, Bouře)
Vivianne
(křehká nilfgaardská šlechtična, sestra Silase a Samuela)
Yarqued ♥♥♥
(kněz Věčného ohně, zpočátku mezi nimi šlo jen o plamenné výměny argumentů, ale po čase k němu zahořela nečekaně hlubokým citem) | Obyvatelé
Aerima
(Bouře, starostlivé půlelfí třeštidlo)
Angus
(park, dostihy, šikovný bard, snaží se mu sehnat mecenáše)
Belan
(Filippa, nezná jménem)
Cyrriel
(Rychle a zběsile, nezná jménem)
Damjan
(dostihy, degustace, manžel její sestřenice)
Irviel ☠
(Belleteyn, lázně z Lovné sezóny, Imbaelk)
Kallistan
(ošetření po boji s nekkery)
Odolen
(Degustace, nezná jménem)
Reginald
(hlavně dostihy, komplikovaný vztah)
Robert
(Setiho bratr ve zbrani, chronický vtipálek, Reginaldův starší bratr)
Seti ♥
(„velmi drahý přítel“ z Reginaldovy farmy, Belleteyn 1275, na Lammasu 1275 jí představil děti)
Tom ♥
(ztracený syn její sestřenice, quest Rychle a zběsile, Toussaint)
Valdur
(Lovná sezóna, na plese od pohledu, neví, jak vypadá)
Varren
(oblíbený trpasličí spisovatel) | Zaklínači a relikty
Dorian
(In Vino Veritas)
Eshkha
(obludárium, nezná jménem)
Fírean
(Bouře, ošetření po boji s nekkery, Lovná sezóna)
Ife
(Filippa, Lammas, nezná jménem)
Nathaniel
(Bouře)
Sarren
(Lammas, od vidění, nezná jménem)
Saxa
(Bouře)
Silas ☹
(Zaklínač, se kterým si prožili nejedno dobrodružství a na nějaký čas se sblížili. Rozešla se s ním poté, co ji podvedl na Imbaelku.)
Zenn (Bouře) |
FANARTY:- Elaine od Arlee | +
- Překrásná Elaine od Irviel | +
- Lovec a čarodějka od Irviel | +
[spoiler=Lovec a čarodějka od Irviel podruhé]
- Lovec a čarodějka od Kai | +
Odehrané questy:
Rychle a zběsileIn Vino Veritas- EDITACE KARTY | +
- 15.04.2018 Aktualizovány body/schopnosti.
05.06. 2018 Aktualizovány body/schopnosti a trochu vizuální stránka.
04.07.2018
Z bodů za degustaci:
Zručnost 1 -> 2 (2b)
Plavání 0 -> 1 (1b)
Tanec 0 -> 2 (3b)
30.7.2018 Quest 10b + Belleteyn 11b + Event 3. kapitola 7b (celkem 28b)
Bonus – event. (4b)
Inteligence 2 -> 3 (4b)
Magie 4 -> 5 (12b)
Vůle 3 -> 4 (8b)
Informovanost 1 -> 2 (2b)
Alchymie 0 -> 1 (1b)
Vaření 0 -> 2 (3b)
Geografie 0 -> 1 (1b)
Boj beze zbraně 0 -> 1 (1b)
05.08.2018 doplněny známé postavy
14.09.2018 Body z Lovné sezóny
Společenskost 1 - > 3 (6 bodů)
Etiketa 1 -> 2 (2 body)
Gramotnost 1 -> 2 (2 body)
22.10.2018 Doplněna krátce historie, změněn obrázek
01.01.2019 Body z adventu
Magie 5 - > 6 (16 bodů)
23.03.2019 Aktualizovány známé postavy
26.08.2019 Aktualizovány známé postavy + body
23.09.2020 Aktualizována karta a věk
04.12.2020 Aktualizovány body, přidána kostra herní historie a pár obrázků
07.01.2022 Přidány fanarty
04.01.2023 Přidán fanart a položka v inventáři
