Sarren z Rissbergu

[Sarren]

"Přinesl jsem hlavu té strigy, na kterou byla vypsána odměna." Rozrazil zaklínač dveře, ušel pár dlouhých kroků a bez okolků mrštil zamazanou, useknutou hlavu přímo na rychtářův stůl. Rychtář na ni chvíli vyjeveně hleděl, než ze sebe vykoktal:
"A-ale...ale t-ta odměna b-byla přece dvakrát tak velká za odčarování. C-copak to nebylo možné?" zeptal se zhrozeně, když byl připraven o veškerou naději o navrácení prokleté dcery. Roztřesenýma rukama pozvedl měšec, ale zaváhal.
"Bylo to možné." odpověděl vědmák chladně. "Ale to bych se připravil o to nejlepší." pousmál se, elegantně se nahnul dopředu, vyrval rychtáři měšec z ruky a pomalým krokem odcházel, zatímco mu v uších zněla rajská hudba rychtářova proklínání, andělský sbor zoufalého lamentování a uklidňující déšť upřímně míněných nadávek.

Sarren z Rissbergu (Vzhledem k tomu, že sám Sarren neví, z jaké rodiny vzešel, tak si přidělil přídomek "z Rissbergu", podle hradu, v jehož okolí strávil hodně času a přikládá mu historický význam.)


Člověk (mutant)


Narozen 1248


Zaklínač školy Gryfa - na stezce


Jen a pouze sám sobě, však má dobré mínění o vlastní zaklínačské škole dost na to, aby v sobě držel některé její hodnoty.


Sarren věří, že kdyby existovali "spravedliví" bohové, tak už dávno není naživu. A pokud bohové existují a nejsou tak dobrotiví, jak se o nich říká, tak jen blázen by je slepě následoval. Sarren uznává chaos a svobodu, které skrze něj lze dosáhout. Magii vidí jako prostředek té největší možné svobody. Věří, že svět není fér a nelze to změnit, tedy ani nemá cenu se snažit zasahovat do politiky nebo aktivně bojovat proti nepravostem na pronásledovaných skupinách na jiné než individuální úrovni.

Sarren je mužem úctyhodné výšky (190 cm) a jeho postava je kompromisem mezi atletem a svalovcem. Jeho tvář je bledá a protáhlá, s dlouhým nosem, výrazným obočím a plnými rty. Původně tmavomodré oči jsou po zkoušce trav typicky žluté, bez žádných zvláštních znaků. Ohledně vousů nemá Sarren žádný daný styl a podle nálady střídá strniště, knírek, bradku, či knírek s bradkou. Příliš dlouhé vousy jej štvou, což je asi jediný důvod, proč si je pravidelně holí. Vlasy má tmavě hnědé až černé a udržuje si jejich délku nad rameny, v létě většinou ještě o něco zkracuje.

Když se na něj podíváte, rozhodně nepůsobí jako veselý chlapík, nebo vůbec někdo přístupný. Spíš by se o něm dalo říct, že je to bručoun, což je ve skutečnosti pravda jen na venek. Přesto se vyžívá spíš v melancholii než čemkoliv jiném, takže existuje jen velmi malé množství situací, kdy byste jej viděli se usmívat, či smát. Jeho úsměv je nejčastěji zlomyslný a plný nadřazenosti. Pokud však umí dát průchod z některé z emocí, pak je to rozhodně vztek. I ten však využívá s mírou, převážně pro fyzické souboje.

Sarrenův šatník... něco takového neexistuje. Prostě nosí brnění, téměř pořád. A k tomu dlouhý, černý plášť. Alternativou je košile a kožené kalhoty, ale v tom jej spatříte jen málokdy. Například když je raněn a potřebuje se léčit, nebo když je potřeba u brnění provést údržbu. Nebo pokud je nucen, například kvůli zakázky, jít někam, kde mu brnění prostě nedovolí. Pod oblečením byste se napočítali pořádného počtu jizev, zatím si však neprošel žádným zraněním, které by musel léčit déle než pár týdnů.

Faceclaim: Adam Driver

Avatary | +

Sarren je chladný ignorant, který proplouvá světem na vlně pohrdání a nenávisti. O obyčejných lidech si myslí, že mu ani nestojí za to se s nimi bavit, ačkoliv jednou za čas na to samozřejmě dojde. Jednou za čas se i v šedi objeví někdo, kdo trochu vyčnívá z davu a může Sarrenovi přijít mírně zajímavý dost na to, aby s ním možná prohodil pár slov. Jinak se jeho kontakt s lidmi omezuje na vyjednávání zakázek a domáhání se odměn, které mu často bývají odpírány. Sarren není tím, kdo by bezhlavě ve vzteku vyvraždil vesnici, protože mu někdo odmítl zaplatit. Naopak si najde způsob, jak takové lidi dlouze a bolestivě smažit - a mnohem víc se vyžívá v tom, když někomu může způsobit mentální újmu, než tu fyzickou. Fyzické záležitosti si nechává na boj s netvory a pěstní souboje, kterých se poměrně rád účastní, stejně jako jiných fyzických soutěží, ve kterých často hravě porazí všechny přítomné chudáky, k tomu je nasere a ještě si tím vydělá.

Je však nutno říct, že peníze jsou mu celkem ukradené. Dokud má co jíst a kde spát, jeho meč je ostrý a zbroj není příliš pomačkaná, prostě se o peníze nestará a zakázky dělá spíš pro zábavu. Pokud přijde bída, prostě něco ukradne a přesune se o dům dál. Však co by takoví lidé mohli udělat? Poslat na něj oddíl stráží za přivlastněný rohlík?

Vzhledem k téměř neexistujícím vztahům k lidem Sarren nemá nijak přehnané hygienické návyky a koupe se nejčastěji v nějaké ledové tůni v lese. Lázně nemusí, samotný princip, že někomu zaplatí, aby jej obskakoval, se mu příčí, protože nemá rád přetvářku spojenou s podobnými službami. Někdy však rád využíval peníze jako prostředek, jak si sám z lidí udělat loutky i jiným způsobem, než použitím znamení Axie. Sarren se chová téměř stejně jak k mužům, tak ženám, ač poslední dobou se to někdy začíná lámat. Za poslední dva roky se Sarren dostal do situací, které ho přinutily trochu rozvinout sociální návyky, ač to stále není žádná sláva. Zjistil, že některé typy žen v něm vzbuzují zájem, což nutně neznamená, že se u nich setkal s úspěchem. Nelidi vnímá podobně jako lidi, rozhodně s nimi nesympatizuje více jen proto, že jsou utlačováni.

Sarrenovi nechybí nic z typické výbavy zaklínače - umění boje, odolnost, zostřené smysly, alchymie a zaklínačská znamení. V čem vyniká a co jej baví, jsou právě ta znamení, která nepoužívá pouze na boj s monstry. Elixíry nemá tolik v oblibě po tom, co se několikrát předávkoval, ale vyloženě se jim nebrání, protože jej stále činí v boji silnějším. V čem je Sarren naopak poměrně nemehlo, je interakce s ostatními lidmi. Přijal roli vyvrhela natolik, že si nic moc nedělá z toho, že zareaguje naprosto neadekvátně. A v některých případech si to dokonce užívá a nebo to dělá naschvál.

Co už není zas tak obvyklou kratochvílí zaklínačů, je psaní poezie. Nutno však říci, že nejde o poezii milostnou, ani opěvující přírodu, nýbrž verše temnějšího rázu. Verše, které mu pomáhají urovnat si vlastní, často nové pocity a kterým je někdy záměrně odebrána struktura. Slouží pouze pro Sarrenovo vnitřní uspokojení, protože se s nimi nikde nechlubí. Také docela rád čte, a to především bestiáře, spisy o magii, alchymistické poznámky a svědectví o konjukci sfér.

Primární Tělesná konstituce - 4 Síla - 3 Obratnost - 3 Zručnost - 3 Smysly - 2 Inteligence - 1 Vůle - 3

Sekundární: Zaklínačská znamení - 6 Alchymie - 4 Boj se zbraní - meč - 5 Umění - poezie - 3 Umění - tanec - 1 Boj beze zbraně - 3 Akrobacie - 2

Plavání - 3 Gramotnost - 3 Léčitelství - 2 Lhaní a předstírání - 1 Všímavost - 1 Lov - 2 Plížení - 1 Jazyk: Starší mluva - 1

Sarren pochází z Rissbergu. Nebo to minimálně všem říká, nehledě na to, co by si o tom myslely autority zmíněného hradu. Možná mu to znělo hezky, možná jen měl rád přilehlé hory. Nicméně kde leží jeho skutečný původ, to mu ani za mák není známo. Jeho první vzpomínky pochází až z cvičiště základny zaklínačů školy Gryfa v Cidarisu, nápadně blízko Rissbergu. Jediné, čím si je ohledně své rodiny celkem jist, je fakt, že byl nechtěné dítě.

Ať už vzešel z lůna kurtizány, nebo zoufalé dvorní dámičky, čirou náhodou má stejnou matku jako jedna do jisté míry podobná existence pobíhající po Redánii - Arleight Primm. A co se týká tatíka? Ten je pro oba nejspíš někdo úplně jiný. Podstatou zůstává fakt, že ani v jednom případě se malí kluci nedočkali žádného pořádného dětství a byli zkrátka ještě jako malé uzlíčky zanecháni svému osudu. Těžko i říci, kde došlo k Sarrenově nalezení - naštěstí jej však objevil zaklínač na stezce, který věděl moc dobře, jak nejlépe naložit se sirotkem.

Léta strávená v tréninku možná byla těžká, ale pro Sarrena to bylo jediné, co poznal, vzhledem k tomu, že se zaklínači žil od velmi útlého věku. Proto jej nepřekvapila ani zkouška trav a i přes všechnu bolest ji přijmul takovou, jaká byla - protože z něj udělala lepšího člověka. Do doby, než byl přeměněn, záviděl starším zaklínačům jejich reflexy i sílu. A vlastně se mu i líbilo mít žluté, kočičí oči, které na něj působily mnohem více přátelsky, než jeho vlastní tmavomodré oči, nebo oči cizích lidí "tam venku". Ve své věkové skupině se dočkával určité rivality, a když jeho protivník podlehl při zkoušce trav, zjistil, že z toho vlastně má radost. Dostal příležitost ukázat, že může být ve své skupině nejlepší. A že může být dokonce lepší, než jeho vlastní učitelé. Ale k tomu pochopitelně zatím nedošlo. Hlavní je, že jeho soutěživost a rivalita z něj činila pilného studenta, který nedbal na námahu či vedlejší účinky elixírů.

A tak se po složení zkoušky konečně dostal do světa. Protože měl o světě převážně teoretické znalosti, byl vlastně hrozně zklamán. Nikde se nedokázal cítit tak dobře, když po něm neustále bylo vyžadováno určité chování, když lidem okolo sebe naháněl hrůzu a když na něj plivali a stranili se jej. Tady už nebyli žádní rivalové a bratři, všichni lidé mu připadali jako nudná, nezajímavá šeď a moc si nedokázal představit, že právě pro ně by měl dělat své živobytí.

A tak změnil přístup. Stal se tím, za koho jej měli. Obávaným, nenáviděným, chladným a nepochopeným. Možná, že to zpočátku bylo trochu těžké, ale postupně se dokázal odvázat od snahy dělat na ostatní dojem a přestal se zajímat o to, co si o něm kdokoliv myslí. Mutace mu v tomhle byly nápomocny. Začal být sám sebou a s lidmi vypíkat, chovat se přesně tak, jak nechtěli, aby se choval, protože mu to přinášelo pocit absolutní svobody. V boji se stále vyžíval a bral jej jako náhradu za kvalitní sociální kontakt, časem se začal stranit dokonce i ostatním zaklínačům a začal prostě jen žít sám pro sebe. Ačkoliv k zaklínačům nejspíš stále chová o špetku víc respektu, než k jiným lidem. A do jisté míry nejspíš i k čarodějům, vzhledem k tomu, že se o magii poměrně dost dozvěděl na škole Gryfa.

Sarren opustil Cidaris, chvíli se trmácel po bývalé Temerii, chvíli zase po Velenu. Nakonec skončil v Redánii, kde se už po několikáté předávkoval elixíry, když vyřizoval zakázku na hnízdo nekkerů. Momentálně se z toho zotavuje, a poté se plánuje vrátit zase na stezku. Jiné cesty pro něj nejspíš ani není.

Nekkeřice | +

Sarren se docela dobře zotavil pár týdnů po Imbaelku (71. HD), kam zamířil za vidinou škodolibé zábavy. Namísto rvaček o peníze se však dočkal souboje s půlelfkou Aerimou, která ho dokázala shodit na zem. Nehledě na jejich rozdílnosti, něco v jejich přístupu k životu bylo dosti podobné. Chovali se k sobě příšerně, a stejně dokázali jeden druhému pomoct. Strávili noc v lese, kde Sarren nutně potřeboval kvůli svým zraněním přespat.

Když se rozloučili, dlouho o ní neslyšel. Sarren vedl samotářský život v lese, přespával většinou v jeskyních. Vrátil se na stezku a příležitostně přijímal zakázky. V Novigradu potkal muže jménem Valdur (80. HD), který mu přišel docela zajímavý. Vedli rozhovor, který poodhalil, že Valdur není žádné neviňátko a to bylo Sarrenovi sympatické dost na to, aby si jej zapamatoval.

O něco později, opět v lese (81. HD), Sarren znovu potkal Aerimu, která se schovávala na stromě před smečkou vlků. Zaklínač ji hrdinsky osvobodil, ovšem celou scénu u toho proměnil v krvavou lázeň. Druhé setkání s Aeri s sebou samozřejmě přineslo spoustu utěpačných poznámek, ale zároveň i trochu porozumění. Sarren začínal zjišťovat, že má pro Aeri slabost. Protože se zranila, nabídl jí, ať zůstane s ním, než se zotaví. Aeri souhlasila a rozhodně neměli nouzi o jídlo - těch vlků by totiž jinak byla škoda...

Démon na Lammasu a čas na umění | +

Když přišel čas oslav Lammasu (83. HD), zaklínač školy Gryfa se přimotal k vesnické zábavě. Potkal dívku jménem Erin, kterou však přezdívá "malířka". To proto, že mu pomohla vytvořit kostým pro drsný fotbalový zápas, kde toužil vypadat jako ďábel sám. U onoho malování zjistil, že dotek malířky divně brní, a také zaznamenal, jak se před ním Erin červená, podobně jako dříve Aeri. Neznalý téhle emoce, dumal, co za ní stojí. Naštěstí si spojil význam správně, a rozhodl se v téhle oblasti trochu experimentovat. Přinesl Erin kytici, a když se znovu začervenala, věděl, že to jde dobrým směrem. Chtěl si ji najít znovu a inu... zjistit, jak daleko to červenání mohlo zajít. Mezitím však byl čas na fotbal, kde byl Sarren ve svém živlu - znamenalo to totiž rozdávání a schytávání ran, o míč vůbec nešlo. Schytal ránu do čelisti, která mu čelist vykloubila, ovšem léčitelé byli velmi zdatní a velmi rychle mu pomohli zpátky do hry, bez žádných vážných následků. Ať už vyhráli, nebo prohráli, Sarrovi to bylo jedno. Šel slavit a znovu potkal Valdura, kterého se však začal vyptávat na rady ohledně žen. To očividně neměl dělat, protože sám Valdur nebyl žádný zkušený Casanova, a také se u toho zlili jako hovada. Takže namísto nahánění malířky šli spolu tancovat do soutěže, kde se dostali překvapivě daleko. To si Sarren náhle vzpomněl, že chtěl Erin najít, ovšem našel ji u stolu s jiným mužem. Přišel k nim, no, svým stylem, což znamenalo, že seslal Somne na onoho muže ihned, co zkusil něco namítat. Těžká rána to byla pro zaklínače, když zjistil, že Erin je jeho gestem pohoršená a tak pro krátké výměně slov poraženě odešel z oslavy.

Po takovém incidentu samozřejmě Erin nechtěl vidět, a tak si posteskl zase po Aerimě. Šel do Oxenfurtu, kde se konalo jakési básnické klání (85. HD), a doufal, že když předvede své (ne tolik osobní) dílo, třeba se Aerima někde ukáže. To se pohužel nestalo, místo toho Sarren potkal jiného, ještě divnějšího zaklínače a také nafintěného trpaslíka Varrena, který si žádal o nějaké zajímavé historky. Zaklínač šel také do aukce, kde doufal, že získá soušku gryfa do své jeskyně, ale bohužel šel domů s prázdnou.

Špinavá práce a zerrikánská divoška | +

Na podzim Sarren přijal zakázku na loupež od jistého Karla. Bohužel zjistil, že na tu zakázku nebude sám, ale má spolupracovat s opilým velitelem stráží, zaklínačem od medvědů a divoškou, která odmítala cokoliv dělat jinak, než podle sebe. Že to byla dost nesourodá čtveřice, bylo nad slunce jasné. První mise dopadla jakž-takž, a následující večer byl plný handrkování, kdy ve hřebu večera Sarren dostal facku od Kalyphisey a hned jí to vrátil ránou do obličeje. Druhá mise, s přepadem na lesní stezce pak šla překvapivě dobře, ačkoliv na pozitivních vztazích to nijak nepřidalo. Finální mise, loupež v bohatém sídle, účastníky dostala do těžké situace, kdy se ocitli v pasti. Naštěstí se jim však nakonec podařilo najít tajný vchod a opustit tak sídlo bez nutnosti boje s celou četou strážců v plné polní.

S divoškou Kaly se Sarren potkal i poté, co dokončili zakázku pro Karla (91. HD). Vzhledem k tomu že jejich povahy byly docela neslučitelné, skončili v souboji na meče jen kvůli tomu, že Kaly přitáhla do jedné hospody smradlavý pytel. Jak už to tak bývalo, Sarrenovy mutace jej předurčovaly k vítězství nad vzpurnou zerrikánkou a Kaly tak skončila vyválená ve sněhu. Sarren dostal příležitost nahlédnout do jejího pytle, jen aby zjistitl, že v něm divoška nesla useknutou hlavu a tedy že byla nájemným vrahem.

Později (96. HD), když byl raněn v souboji s gryfem a stále ještě kulhal, potkal Kalyphiseu na svém vlastním území - ve Smrtozračném lese. Divoška jej přivítala fackou, což si Sarren samozřejmě nenechal líbit. Házeli po sobě ostrá slova, až nakonec zaklínač znovu Kaly srazil k zemi, kde ji hodlal potrápit, protože ji znemožnil se vysmýknout. Kaly v té poražené pozici poprvé svolila k normálnějšímu rozhovoru (přehlédneme-li poněkud nenormální okolnosti), a tak se Sarren dozvěděl, že Kaly pátrá po bohatém Redanském muži z osobních důvodů, zatímco Sarren se jí svěřil, že bydlí nedaleko od jejich místa setkání a hledá jistou půlelfku.

Lov na gryfa a podlá lest | +

Jednoho krásného zimního dne (94. HD) se Sarren vydal porozhlédnout po gryfovi, o kterém zaslechl zkazky v osadách poblíž Dračí kotliny. K jeho smůle na místo vyrazil také zaklínač školy Medvěda, Berhart, se kterým už měl Sarren tu čest na Lammasu, když mu jako protivník ve fotbale přerazil čelist. Sarrenovo varování, ať se Berhart klidí, se nesetkalo s úspěchem a na gryfa se tedy vrhli ve dvojici, přičemž škodili nejen monstru, ale také sobě navzájem. Sarren v souboji schytal pořádný klovanec do nohy. Berhart uštědřil gryfovi nejvíce zranění a také ho dorazil a usekl mu hlavu, jenže Sarren se s takovým výsledkem nehodlal smířit. Použil proti rivalovi znamení Somne a když Medvěd spadl na zem jako hruška a začal chrápat, prostě si uzmul gryfí trofej pro sebe a odkulhal pryč sněhem, zanechávajíc za sebou rudé stopy.

Noc Oxenfurtská | +

Aerima se v Oxenfurtu sešla se svým bratrem Angusem, který jí už delší dobu šetřil na šaty, snad protože chtěl alespoň trochu napravit rodinnou křivdu, kdy byl Aeri pro špičaté uši odepřen život na zámku. Také si slíbili, že až se znovu potkají, tak se společně opijí, což byla unikátní událost, protože ani jeden neholdoval alkoholu. Když společně odcházeli od krejčího, z boční uličky je uviděl Sarren, který si na Anguse počíhal v domění, že jde o nápadníka Aeri a chytil jej za flígr. Docela rychle se vysvětlilo, že to tak není a Angus rázem získal převahu nad zaklínačem, což znamenalo, že si mohl klást podmínky a za odměnu Sarrenovi prozradit, kde Aeri najít.

Když pak nastal ten velký den, Angus vzal Aeri do dobrého podniku a zatímco se dobře bavili a tancovali, očekával příchod zaklínače, což mělo být pro Aeri překvapení. Když Sarren dorazil, sebral Aeri dech v obřím výbuchu smíchu. Nejen, že ho Angus navlíkl do šatu hodného šlechtice, ale také mu vnutil návštěvu Lazebny a učil ho zásady chování, které po něm vyžadoval pro dnešní večer. Sarren to vzal po svém a když šel natrhat kvítí, trochu se cestou zablátil a vypil elixír, který jeho vzhled ještě trochu "vylepšil" o oči plné temnoty. Sarren byl z toho otrávený a řekl Angusovi, že to rozhodně nebyl dobrý nápad, zatímco Aeri snadno prokoukla, že se na ni domluvili, nehodlala si kazit svůj dokonalý večer nějakým handrkováním, a prostě oba pobídla, ať se baví nad flaškou vína. Šlo to vlastně docela dobře, do té doby, než do hospody vtrhnul kneží Věčného ohně, kterému kdosi vykecal, že Aeri zmínila něco o magii. Sarren se neovládl a rozbil mu o hlavu prázdnou láhev vína, čímž jej pochopitelně naštval a než se všichni nadáli, byla vyslovená kletba.

Z Aeri se v tu ránu stal opeřenec, ne nepodobný Kikimorovi. Zatímco se vžívala do své nové role, ve které ji Kikimora provázel jako starý mentor s trochou ptačí filozofie, všichni tři byli zatčeni na výslech a zavedeni do chládku. K ránu Věčňáci konečně zjistili, že Aeri magií rozhodně nadaná není, tak všechny propustili, však Aeri stále ještě byla jaksi moc opeřená a Sarren s Angusem tak museli vyhledat pomoc. U nejbližšího kláštera narazili na extravagantního kluka, který byl zároveň vyznavačem Lebedy a z dobroty srdce jim pomohl Aeri proměnit zase zpátky v blízkých lázních.

Když bylo hotovo, Sarren poslal unaveného a opilého Anguse spát se slovy, že sám spánek nepotřebuje a zůstal s Aeri, aby si byl jistý, že je v pořádku. Zdálo se, že večerní dobrodružství nemělo následky, až na hroznou kocovinu z vypitého vína. Chvíli si povídali, než jí Sarren vyčetl, že ji dlouho nemohl najít a nakonec z obou nemotorně vypadlo, že jim na sobě vlastně záleží. Sarren se možná poprvé v životě opravdu upřímně usmál a objal ji, než jí začal vyprávět, čím vším ho její bratr mučil, aby ji mohl vidět.

Zakázka z Ofíru | +

V Oxenfurtu, v hostinci u Tří zvonků (105. a 106. HD), se Sarren zase potkal s Kalyphiseou. Jejich obvyklé popichování narušil příchod ofírského čaroděje, který je oslovil a nabídl jim práci. Oba ji nakonec přijali, nehledě na vlastní konflikty už přeci jen měli jednu zakázku úspěšně za sebou. Jednalo se o ochranu vozu, který měl převážet něco cenného. Sarren v podobné práci viděl snadné peníze, přestože byl nucen spolupracovat ve skupině s Kaly, s mágem a ofířany. Cestou nejprve narazili na topivce a poté museli čelit přepadení ozbrojenci, z nichž část zcela určitě patřila k Veverkám. Skupina obránců utrpěla ztráty životech několika ofířanů, ale jinak se jim společnými silami podařilo útočníky porazit. Sarren, který bojoval vepředu karavany si později všimnul, že kdosi útočil zezadu a přispěchal na pomoc. Útočníkem nebyl nikdo jiný než Valdur a Gryf jej omámil znamením Axie, aby jej odzbrojil a znemožnil mu tak překazit jeho práci. Později Valdurovi meč taky vrátil, když si byl jistý, že je po všem, neboť jej nepovažoval za nepřítele.

Hazard s duší | +

Jaké postoupil bys změny
když jsi znuděný, či poblázněný?
Na rok stát se služebníkem
bez nároku na odměny?

A tu to máme, při svátku duchů,
hazard větší, než je zdrávo.
Přijmi výzvu - teď či nikdy
a jeden z nás tu ztratí právo.

Už byly vrženy kostky osudu.
Pocity uzamčené, jako v tvrzi,
Bude tu zaklínač rok tropit ostudu?
To věru ukáže se brzy.

Na oslavách Saovinne (115. HD), kam se Sarren přišel především nadlábnout, došlo k neočekávanému a svým způsobem osudovému setkání s mladíkem, který se mu představil jako William. Kdo ví, kde vzal tu odvahu, ale vyzval zaklínače ke hře o duši - kdo prohraje na tři kola, ten bude druhému sloužit po celý další rok. Sarren téměř nevěřil svým uším, neboť to považoval za hloupost, ve které by měl navch, ať už by to dopadlo jakkoliv a tak bez váhání přijal. Ovšem také William si od toho sliboval své a nezalekl se ani Sarrenových posměšných poznámek. Kostky byly vrženy a padaly ve prospěch zaklínače, až mu nakonec zajistily vítězství. Jako následek toho všeho se Sarren rozhodl na čas opustit své útočiště v jeskyni ve Smrtozračném lese. William se své porážce postavil čelem a téměř ihned začal velmi svědomitě zajišťovat první potřebné věci. Od té chvíle započalo jejich společné putování a dvojici doplnil oslík pojmenovaný Medvěd. Velmi brzy se ukázalo, že William byl velmi zvídavý a hodlal ze své situace vytěžit co nejvíce, zvláště v podobě informací o monstrech a zaklínačích.

Podmínky:
* Rok služby (doprovod a starání se o pohodlí) toho, kdo prohraje, bez nároku na odměnu, však se zajištěním jídla a střechy nad hlavou, když bude ta možnost.
* Williamův dodatek: Sarren jej nesmí přinutit jít proti jeho rodině ani proti věcem Redanie. A žádné postelové služby.
* Sarrenův dodatek: Pokud bude chtít být sám, bude sám.

Krev, špína a magie | +

William se Sarrenem se zastavili v zaklínačově jeskyni, než se vydali dál vstříc zakázce na graveiry (118. HD). Zatímco Sarren šel po stopách monster hlouběji do lesa, William čekal v nedalekém hostinci, kde jim zajistil ubytování a dokonce i koupel s mýdlem.

Stopování nekrofágů zaklínači nedělalo problém, s čím však problém měl byla přítomnost druhého zaklínače, který se mu motal do práce. Namísto toho, aby si to vyříkali, Fern graveiry upozornil na jejich přítomnost a tak neměli na výběr, než se vrhnout do boje. Fern útočil proti jednomu, zatímco Sarren na sebe nabral zbývající dva. Souboj byl sice zdlouhavý, neboť graveiři byli velmi odolní, ale nakonec se je podařilo porazit bez žádné újmy, dokonce i bez využití Černé krve, kterou Sarren před soubojem vypil. Jen co Fern zabil svého protivníka, přispěchal k Sarrenovi a dorazil jeho posledního graveira. To Gryfa naštvalo dost na to, aby se okamžitě na kolegu vrhl a zmaloval mu obličej. V pěstním souboji Fern přišel ke zlomenému nosu a pár šrámům, zatímco Sarren schytal krásný monokl kolem oka. I po Gryfově výhře si však Fern stále nárokoval svou třetinu, a Sarren k tomu nakonec svolil, pod jednou podmínkou. Vyžadoval, aby Fern šel s ním do hostince, kde na něj čekal Will, a potvrdil vše, co Sarren ten večer řekne.

A tak se dva zkrvavení a špinaví zaklínači ocitili v hostinci Magellan, kde si William mezitím našel dámskou společnost - dívku jménem Caitir, kterou jim také po příchodu ihned představil. Připojil také informaci, že by mohla být pro Sarrena potencionální zákaznicí. Sarren se tedy v rámci možností slušným tónem s Caitir dohodl na jejím doprovodu do Broňovic, však při potřesení ruky zjistil, že se jedná o čarodějku. Necukl ani na to nijak nereagoval, zkrátka se snažil, aby to nevyšlo najevo - nevěřil především Fernovi, protože byl ze školy Kočky. Williamovi se mezitím udělalo špatně z pohledu na krev smíšenou s jinými tekutinami ze zabitých monster a vyšel na vzduch, kam jej Sarren neochotně následoval. Po krátkém rozhovoru se vrátili dovnitř, aby Gryf mohl konečně uskutečnit svůj plán a nakecat Willovi falešnou historku o graveirech. Fern poslušně přikyvoval a doplňoval ji i o vlastní přehnané nápady a oba z toho měli dobrou zábavu, zatímco chudák Will měl o pár obav navíc. Zeptal se svého pána, zda nemá něco, čím by mohl ochránit Caitir před duchem graveira a nevědomky mu tak nahrál k tomu, aby měli s Caitir chvíli o samotě a mohli si vyříkat, k čemu to při jejich doteku došlo.

Hned v počátku, za zavřenými dveřmi, Sarren Caitir velmi důrazně upozorňoval na to, jak snadné je udělat chybu a upozornit na sebe, když po čarodějích jde prakticky celá země. Dožadoval se odpovědi, proč tolik riskuje a pohybuje se zrovna tady, a pokračoval vysvětlením toho, jaký má sám vztah k magii a z jaké pozice přichází. Caitir mu prozradila, že o doteku mezi zaklínači a čaroději nevěděla a že její přítomnost na severu nebyla její vlastní volbou. Rozhovor byl velmi důvěrný a doprovázen i fyzickým dotekem rukou se vymykal jakékoliv normě. Nakonec Sarren Caitir věnoval úryvek vlastní poezie vytržené z vlastního zápisníku, aby měla předmět, díky kterému by jej mohla najít a využít jeho služby i na špinavější práci, kdyby se dostala do úzkých. Samozřejmě za férovou cenu.

Když se vrátil do pokoje, ve kterém přespávali s Williamem, sluha mu pomohl sundat zbroj a začal vyzvídat. Nejen o monstrech, ale také o tom, proč se tak dlouho zdržel u Caitir. Sarren mu šel na ruku s domněnkou, že se s Caitir vyspal, aby nemusel hledat jinou výmluvu, která by mohla prozradit její pravou identitu.

Imbaelk 1277 a den poté | +

Bude doplněno

Belleteyn 1277 | +

Bude doplněno

Dopisy a rodinná dramata | +

Bude doplněno

Lammas 1277 | +

Bude doplněno

Lov na přízraky | +

Bude doplněno

Pýcha a předsudek | +

Bude doplněno

Nilfgaard nezapomíná | +

Bude doplněno

Co by se některé osoby neměly dozvědět:
* Sarren píše poezii a často o konkrétních setkáních
* Caitir je čarodějka
* Sarren vyprávěl Willovi falešnou historku o graveirech
* Sarren zmlátil Kazimíra (Ferna)
* Lucas (Willův mladší bratr) mluvil se Sarrenem o tom, že chce být Zaklínačem
* Katie (Willova sestra) má magii
* Sarren Williamovi nakecal také to, že spal s Caitir

Co by bylo fajn se dozvědět:
* William kreslí Sarrenova záda a prodává je
* William psal červenou knihovnu
* Caitir vstoupila do sňatku
* KDO SE SAKRA POKUSIL SARRENA ZABÍT?

Zaklínačský medailon gryfa

Železný a stříbrný meč s hlavicí gryfa

Středně těžká zbroj

Zápisník s vlastní poezií

Nic z toho momentálně nemá. jeho zápisník má Alisse, medailon Laeta a zbroj i meče šly na prodej.
Suroviny na výrobu 2x odvar z přeludu (z lovu na přízraky)

O Aeri | +

Mdloba V temnotě zlý netvor číhá, nese smrt a oběť děsí, slina za slinou se mu sbíhá, a ještě než udeří, kořist do bezvědomí hlavu svou svěsí.

Slzy Jako těžká hustá mračna i tvoje oči slzy prší... Pláčeš, avšak zůstáváš, a já zírám netknutě, přemítajíc, kdy tvůj déšť mezí dovrší.

Nekkeřice Moje kniha je má zpovědnice jen k těmto řádkům jsme my odsouzení; kde je ti konec, malá nekkeřice? Hledal jsem tě, však nejsi k nalezení...

Poklad Chtěl jsem se rvát, když tebe spatřil jsem prve, dráždíš mě více než netvora pach krve. Sami i společně zkoušíme přežít a ve sváru se světem nevyhneme se obětem však ty jsi jediným pokladem, co kdy chci střežit.

Rozklad Divný je pocit, když ona tu není, mého srdce to bolavé tlení. Sotva se dostávám přes žalu popření, a z duše odpadu; pozvolna uhnívám do bodu totálního roz kla d u .

O Kaly | +

Nedůvěra

Ostrý jazyk, ostrá rána,
má bytost na kousky rvána.
Nesnesu tě, nevěřím,
tak jak si vůbec můžeš myslet,
že naše válka skončí
příměřím?

O Erin | +

Chvění

Ještě teď cítím
to chvění,
mělké bdění
krev, co pění.

Růžové tváře
a v mojí hlavě hřmění,
I ostrá slova
v celém jejich znění.

Kde leží ta hranice,
kdy jsme či nejsme chtění?

Tanec | +

Pod úderem svého meče,
slyším řev
rozmělněných střev.

Udělám ti z nich střevíčky,
má milá,
a budem tancovat se zavřenými víčky,
v řekách, kde místo vody
teče krev.

O Kai | +

Křídla Nejspíš už zůstaneš v paměti mojí navždycky vrytá, utíkáš před sebou, však ve Tvých dlaních, tam je pravda skrytá. Ten, kdo Ti křídla vzal, není přec jiný než ti, co je chtěj spálit. Můžeš se skrývat, však smysly mé nemůžeš šálit. Čím více se vzdaluješ tím blíže Tě mám, přestože napjatá struna se přetla - - jen já vím, viděl jsem, že jsi přec na chvíli přede mnou vzlétla.

Dotek Dotek je něžná harmonie, co rozezní se v tichu, krve tep splaší a lichotí hmatu, chuti, čichu. Hedvábná kůže a vůně tvé šíje vábí mě bez oddychu, jak motýla rudý květ divoké růže. Blíž to jde snadno a dál zas hůře, však život je lepší když přináší výzvy. Caitir, ta noc je mé memento hlubší než jizvy.

Okamžik střetu Zdá se, že máš na mne prapodivný vliv v okamžiku střetu cítím se vždy živ. Tvé rány však nebolí, přestože vím, jak moc umíš být dravá - tvoje blízkost je jako boj o život, vzrušující, naléhavá. Tak zažehni plamen, a ukaž jej světu, chci vidět křídla tvá zdvižená v letu, jsem v tvojí moci a ať dýku zbarví krev, jestli se pletu; ale já věřím, žes upřímně mínila každou svoji větu v okamžiku střetu.

Ostatní | +

Slova

Úplněk si střídá nov
to jest řád,
však filozof
řek, že masiv skal i stěna
vždy může být proražena
pod náporem mocných slov.

Říct by se mi chtělo,
že moje vlastní tělo
krvácí, když nůž jej řízne
a znovu se zahojí.
Však když slova dolehnou
a významy se propojí,
obávám se, že zapomněl jsem
bránit se jim se zbrojí.

K čemu stěna,
když má díry?
K čemu všechno? - Svět vyvádí mě z míry!
Horká krev se mísí s prachem
a zanáší mě - čím to?
(strachem?)

Stávám se sám vrakem
a do hlubin klesám, na těle trhliny.
Světlo, co mělo hřát,
ničí svůj vlastní řád
a hraje si na stíny.

Aerima Willtommen - Půlelfka z nilfgaardu. Jsou přátelé, ale je také dlouho bývala jeho crush. Kalyphisea - Vzpurná zerrikánka, se kterou je rád v konfliktu, ale taky si ji docela oblíbil. Crush ††† Alfréd Borg - Nezajímavý člověk, se kterým spolupracoval na zakázce od Karla Mauro - Zaklínač školy Medvěda, se kterým spolupracoval na zakázce od Karla Valdur - Vcelku zajímavý člověk, který má jistě svá temná tajemství. Taneční partner a nepovedený rádce ve věcech vztahových. Jednou stáli proti sobě, Sarren jej omámil Axie a odzbrojil ho, však meč mu později vrátil. Erin - "malířka", dívka z oslav Lammasu, na kterou se snažil udělat dojem a selhal. Později se dozvěděl, že byla čarodějka. Robb - Chlápek z fotbalu na Lammasu, co mu později vyfoukl Erin. Elaine - Lammas - jen od vidění. Později mu zachránila život magií. Reginald, Fírean, Robb, Scott, Ife, Valdur - spoluhráči ve fotbale na Lammasu Seti, Lucien, Alfréd, Berhart, Orlin, Mauro, Yarqued - protivníci ve fotbale na Lammasu Varren - Vyfintěný trpaslík, co mu prej zaplatí jídlo za historky Ife - Fakt divný zaklínač, co se nějak moc usmívá a hledá alchymisty. Potkává ho často na oslavách. Berhart - Zaklínač školy Medvěda, co se mu sral do zakázky na gryfa. Sarren ho uspal a okradl o trofej. Angus - Otravný kluk, který je nešťastnou náhodou bratr Aerimy. Však naučil ho pár zásad slušného vychování, což nutně neznamená, že by je Sarren dodržoval - jen pokud se mu to fakt hodí. Kay Taweth - Ještě otravnější kluk, který jemu a Angusovi pomohl zbavit se prokletí Aerimy. Arleight Primm - Troufalý čaroděj z Imabaelku, o kterém zatím neví, že je jeho bratr. Azal - Další čaroděj, který pro něj měl zakázku a konečně potvrdil teorii o doteku mezi zaklínačem a čarodějem. Ryo - Vlčí zaklínač z heistu. Tirthaern - Hlupák, co mu stál v cestě při zakázce. Atastalion - Hlupák, co mu stál v cestě při zakázce. William Gavin - Na první pohled nenápadný mladík, který se musel zbláznit, protože Sarrenovi nabídl o Saovine hru o duši. Teď je až do příštího Saovine v Sarrenových službách. Fern - Zaklínač školy Kočky, zná pouze vymyšleným jménem "Kazimír". Potkali se na zakázce, zbili se a Sarren jen přiměl, aby napovídal nějaké falešné fakty zvědavému Williamovi.

Caitir - Čarodějka, kterou potkal v Magellanu a přijal od ní zakázku na doprovod do Broňovic, dohozenou Williamem. Rozhodl se jí nabídnout formu spojenectví, kdy jej může vyhledat, kdyby se v Redánii dostala do úzkých. Je první osobou, které svěřil úryvek vlastní poezie. Při dalších setkáních se sblížili. ❤ Allaen - Společník Caitir na Imbaelku, který je také čaroděj. Kharn a medvěd - Celkem zajímavý kolega ze školy Medvěda. Společně řešili trola ve vesnici o Belleteynu a Sarren jej porazil v páce. Navíc v páce porazil i onoho trola, což Medvěd nesl těžce. Snad mu dluží někdy v budoucnu pivo za drobnou sázku při svatebním obřadu. Verbena - Milá hobitka, kterou do cesty Sarrenovi přivála vesnická hra. Bohužel jejich tanec kvůli výškovým rozdílům nedopadl zrovna dobře, situaci však naštěstí zachránila Caitir, která přispěchala na pomoc. Belan - Další klíčová osoba při jednání s trolem. Uměl vařit a dělat ohňostroj. Setkali se krátce také u tanců přidělených Sudbou. Rianne - Šílená zaklínačka, asi ze školy Kočky. Zná identitu Caitir a na její popud si naoko vzala za muže skalního trola. Simon - Hlasitý věčňák, co dostal ránu od trola. Ulfar - Zaklínač, který trolovi nejprve vyhrožoval, ale pak přišel s celkem validním návrhem pro vesnici. Taky Sarrena později na Lammasu dostal při fotbale do léčitelského stanu. Candlevast - jen od vidění z davu, člověk, který podpořil Ulfarův návrh. Radegastl - Redanský voják. Jeho chlapi málem naštvali trola hozeným kamenem, Sarren jim v tom zabránil. Kayle, Pivovarovič, Elladan, Chris- spoluhráči ve fotbale na Lammasu. Kharn, Radegastl, Jacoppo, Ulfar, Belan - protivníci ve fotbale na Lammasu. Zoya - umělkyně a společnice Williama o Lammasu. Rhys - Bratranec Caitir. Samuel - mažel Caitir, pouze jednou jej viděl, hodně o něm slyšel od Rhyse a něco málo od Caitir. Drží si k němu respekt jako k mágovi, ale jinak nemá moc důvod ho mít v oblibě... Alisse - Zaklínačka, co jej přepadla. Nezná jménem, ví že má medailon Kočky. Laeta - Zaklínačka, co jej přepadla. Nezná jménem, ví že má medailon Medvěda.

Imbaelk 2019 Lammas 2019 Zahajování podzimního semestru na Oxenfurtské univerzitě Není všechno zlato co se třpytí Toss a coin to your bitcher ♥ Imbaelk 2020

Lov na gryfa Kdyby byl život tak lehký Za ostnatým drátem (ND) Saovine 2020 Lov na graveiry Imbaelk 2021 Belleteyn 2021

Lammas 2021 Ve stínu lesa - Lov na přízraky Pýcha a předsudek Nilfgaard nezapomíná

Fanart

Sarren a Kai od Kai | +

Chibi Sarren od Nout-e | +

AI art od Ahury | +

Editace karty:
9.8.2021: Známé postavy
30.3.2021: Herní historie, avíky
25.3.2021: Obecně spousta malých úprav a upřesnění
5.1.2020: Věk 27>28, aktualizace známých postav atd.

[Zenn]

SCHVÁLENO
24.2.2019

6. postava Irviel

Pro postavu:

Za Aktivitu:

Za hraní s vypravěčem:

Questy:

| +

Není všechno zlato, co se třpytí (Únor 2019-Září 2019)
Za ostnatým drátem (Únor 2020 – dosud)

Originální události ve volné hře:

Zahájení semestru září 2019

Kdyby byl život tak lehký červenec a srpen 2020

Svátky:

Imbaelk

Lammas

Imbaelk

Saovinne

Imbaelk

Belleteyn

Lammas