Zaklínač RPG

Jméno: Angus Willtommen, přezdívaný Kulíšek
Rasa: Člověk
Povolání: Potulný bard
Věk: Narozen 1258
Loajalita: Umění a jeho rodina; jinak má neutrální přesvědčení

Vzhled:

Kulíšek, jak už napovídá jeho přezdívka, je chlapcem menšího vzrůstu. Se svými 167 centimetry rozhodně nemá žádnou heroickou postavu; jeho tělo nehraje svaly, naopak byste našli trochu toho podkožního tuku. Jeho vlasy jsou jakýmsi kompromisem přírody mezi špinavou blond a zrzkem, ačkoliv většina lidí ho nazývá tím druhým. Oči hrají světle oříškovou barvou, rysy v obličeji má kromě ostřejší brady spíše kulatější, především kvůli mladistvému věku. Jeho tvář je většinu času veselá, nebo uvězněná v trýznivé melancholii umělce (nehledě na to, že vlastně ani neví, co to je zlo a bída). Kulíšek miluje barvy a podle toho taky vypadá jeho šatník. Kvalita oblečení také naznačuje, že rozhodně nepřišel z nějaké sedlácké rodiny. Na první pohled jednoduché střihy vás tedy můžou překvapit komplexností drobných detailů a excelentním provedením. Angus je hoch čistotný a pravidelně se nechává jak holit tak stříhat, ostatně jak byl zvyklý doma. Ruce mladíka jsou jemné a nikdy nepoznaly práci - tedy kromě hraní na loutnu. S loutnou je k vidění po většinu času, stejně jako se svým věrným ptačím přítelem Kikimorou, který jej na jeho cestách doprovází na rameni.

Povaha:

Angus je stále ještě světa neznalý hoch, který většinu svého života strávil v bezpečí své rodiny, která nikdy neměla nouzi. Na svět se dívá optimisticky, miluje objevování a vše co souvisí s uměním. Je veselý a velmi snadno si dělá přátele, samozřejmě pokud o to dotyční stojí. Obecně se však dá říct, že jej lidi mají rádi právě pro jeho optimismus a talent. Je to snílek, který se dokáže ve vlastní fantazii ztratit v jakoukoliv denní či noční dobu, a pokud by mu náhodou došla inspirace, rád si pro ni sáhne do knih či vyprávění lokálních i potulných "hrdinů". Na kluka, co sotva přestává být dítětem je velmi inteligentní, především díky vzdělání, které mu zařídili rodiče. Samozřejmě také zná společenské způsoby, ačkoliv si je občas vykládá po svém. Ohledně fyzických aktivit je poměrně líný - rozhodně si nebude stěžovat, když zůstane celý den ležet v posteli nebo venku na trávě. A taky u toho nepohrdne výtečný jídlem či pitím - s alkoholem však předvapivě žádné větší zkušenosti nemá. Ačkoliv tráví spoustu času vyhráváním v hospodách, velmi často zkrátka hraje a zpívá tak hodně, že smočí rty v pivu teprve když mu vyschne v krku. Pokud se náhodou dostane do problému, snaží se ho řešit přátelsky, nebo lišácky - obecně se však vyhýbá konfliktu a snaží se být poctivý. Od doby, co se stal potulným bardem už nemá tolik komfortu, co míval dříve a také nemá vždycky plný měšec, ale moc si z toho nedělá a zkrátka je rád za vše dobré, co se mu naskytne.



Historie a rodina:

Angus je prvorozeným synem Iwena a Neiry Willtommen, podřadnějších šlechticů z jihu. Jde o poměrně standardní rodinku, až na jedno temnější tajemství, o kterém Angus nemá ani tušení - a to že matka Neira měla před jeho narozením levobočka s elfem - půlelfku Aerimu. Malá Aerima zůstala v jejich sídle až do Angusova prvního roku, z čehož si pochopitelně nic nepamatuje; a poté byla předána do péče svému elfímu otci.

Angus tedy žije v tom, že má jediného sourozence - mladší sestru Anwen (protože Neira očividně ráda pojmenovává své potomky na A), se kterou má zdravý sourozenecký vztah plný vzájemného popichování. S Anwen netrávil krom společných rodinných sešlostí mnoho času, ale má ji rád. Je to taková malá dáma, podle jeho vkusu až moc rozmazlená. Ale vždycky dokázala ocenit, když starší brácha hrál a zpíval a Angus byl rád za jakoukoliv podporu.

Kulíškovo dětství bylo poměrně idylické. Už odmalička ho přitahovalo umění a knihy, o které nikdy neměl nouzi. Když ve svých šesti letech dostal od příbuzných malou loutnu, zjistilo se, že má na talent na hudbu, což zprvu každý chválil a obdivoval. Časem však rodiče začali mít obavy, že je s hlavou až příliš v oblacích a báli se, že jim z jejich prvorozeného synka vyroze změkčilý slaboch. Když se začal učit historii, strategii, úřednictví či politice, nikdy nebyl příliš pozadu, ale vůbec nejevil o podobné obory zájem. A čím více na něj rodiče tlačili, tím více se vzpíral; dokonce se párkrát místo učení vytratil ven s loutnou a zpíval ptáčkům, nebo se natajno setkával s kamarády. Rodiče se tomuhle neplnění povinností rozhodli učinit zadost a dali mu domácí vězení.

Kulíšek si z domácího vězení nic nedělal a dál si vesele hrál na loutničku. Když se to k rodičům dostalo, nařídili mu loutnu zabavit. A tak klouček místo toho snil v posteli, četl bajky a psal vlastní příběhy. Když se rodiče dozvěděli i tohle, zabavili mu všechny zábavné knihy i psací potřeby a libovali si v tom, jak na něj vyzráli. Ale Kulíšek pořád měl svůj hlas, a tak si zkrátka zpíval a pískal, pískal a zpíval, dokud rodičům nedošlo, že je v tom jednoduše dobrý a pokoušet se ho změnit je jako házet hrách na zeď. Místo dalšího trestu tedy dostal vlastního učitele zpěvu, aby se vyučil bardem.

Když byl Angus v učení, jeho mladší sestra dostala darem papouška. Jenže papoušek dělal rámus a ji jako mladou dámu příliš nebavilo se o zvíře starat, tak jej věnovala bratrovi, který si ho naopak hned zamiloval. Trávil čas s papouškem když trénoval či skládal písničky, a dokonce ho začal i pouštět z klece. Oba si brzo přirostli k srdci natolik, že papoušek začal Kulíška následovat kamkoliv se vydal a to dokonce i když šel ven. Kulíškovi bylo jasné, že až se vydá do světa, papouška si za každou cenu bere s sebou. Pojmenoval ho Kikimora po jedné z bájných příšer, které znal z knih.

Rodina však nikdy nechtěla, aby je Angus po svém studiu opustil, a ikdyž si byli vědomi, že touží poznat svět, přestali mu dávat kapesné a na vlastního koně si údajně měl vydělat sám. Angus však byl lišák a při první příležaitosti si sbalil věci, vzal Kikimoru na rameno a domluvil se s kupcem, který mířil na sever, že mu za odvoz bude hrát a vyprávět příběhy. Svou rodinu miluje, ovšem svůj život si chce řídit sám - a jeho snem bylo poznat kus světa. Na usmířenou jim poslal dlouhou báseň o krásách domova s příslibem, že se v pořádku vrátí a všechno bude zase jako dřív.

A tak se Kulíšek postupně dostal až do Oxenfurtu, kde by se rád chvíli zdržel. To víte, město plné mladých studentů a studentek, to zní jako vysněný ráj.

Speciální inventář:

Loutna
Pár kousků kvalitního oblečení
Rodinný prsten (ten pořád nosí)
Medaile s loutnou a diplom (výhra z duelu s Josefem Jullienem)
Kovová růžička od Meldawen

Kikimora:

Kikimora je chytrý papoušek kakadu, který je skvělým parťákem Kulíška. Nejen, že ho všude doprovází, ale také rád tancuje, když slyší muziku a dokonce se naučil mluvit.

- Ki-ki-morá
- Jó, jó!
- Ahóój
- Kam jdeš?
- Chceš vodu?
- Kulíšku!
- Nejez mě!
- Kiki je kamarád!
- Pusú
- ☼Smrdutý skunk☼

Známé postavy:

Hed (z lazebny z Oxenfurtu)
Cyrriel (z Alchymisty, kostkový turnaj)
Aerima (z Alchymisty, kostkový turnaj, přístav a lazebna), zjistil celé jméno, a také, že je jeho sestra
Elaine (z univerzitního parku v Oxenfurtu)
Silas (z památného derby, U Alchymisty)
Drema (Belleteyn, V naší ruině straší, Lammas) - už ví, že je Temeřanka vyššího postavení
Reginald (V naší ruině straší)
Quitana (V naší ruině straší)
Vivianne (V naší ruině straší)
Varren (U Alchymisty)
Jethro (Belleteyn) - má super ptáka
Lenna (Belleteyn, Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj) - ví, že je Nilfgaarďanka
Miri (Belleteyn) - pouze letmo
Eshkha - bleška
Josef Jullien - konkurenční bard, později spolu ale založili kapelu
Sophie (Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj)
Osskar (Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj)
Valdur (Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj)
Scott (Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj)
Krowen (Belleteyn)
Lukrécie - Josefova milá (Belleteyn)
Ife - Ifefchbjvuvkfkwu! (Belleteyn)
Timeya - z uliček v zimě, zaklínačka
Leama - Midinváerne, daroval jí perníček s růží a přísahal by, že s ním laškovala
Arwi z Gemmerie - barbarka s černým lvem
Cain - mladík, co se k nim přimotak u perníčků
Amaris - zaklínačka (zná jménem, pak se vytratila)
Meldawen - znal ji od vidění z hospod, ale seznámili se až v parku o Midinváerne, když hledali krále bláznů
Belan - alchymista, co jej už viděl hrát. Midinváerne hledání bláznů

Repertoár:

Siréna | +

Námořníček brázdil moře,
slyšel zpěv, slyšel zpěv,
a jak píseň větrem zněla,
spatřil v moři nahá těla
krásných děv, krásných děv.

Jedna dívka plula k lodi,
vábivá, vábivá,
nechtěl slyšet, ale ouha!
v jejich očích byla touha
ta, co mužům scházívá.

Poslouchej, můj námořníčku,
jen pojď blíž, jen pojď blíž!
Vlnami se poplavíme,
žití spolu oslavíme,
možná i něco víc, i něco víc!

Uposlechl námořníček,
skočil k ní, skočil k ní.
Vlnami se tiše plavil,
když jej netvor proděravil,
netvor tuze bezcitný...

Oslava vítězství | +

Dnes se slaví vítězství,
nocí plnou neřestí!
Litry vína, hody kančí,
a kdo může, tak ať tančí! Oj!

Hej, hej, ruku mou si vem,
toč se kolem, horem, dolem,
ať se třese zem!

Lidé padli, kytky zvadly,
naše duše v tichu chřadly,
Radosti je kolem málo,
tak dej, aby se dnes hrálo! Oj!

Hej, hej, ruku mou si vem,
toč se kolem, horem, dolem,
ať se třese zem...

Zahrada snů | +

Když nevíš kudy jít,
jdi do zahrady snů;
kde den je noc
a noc je den
a jen co vstoupíš,
neprohlupíš,
vše promění se v divý sen.

Květy září barvou duhy
a vítají tě rukama,
cesty tvoří zvláštní kruhy
vedoucí do neznáma.

Koně mají krásné peří,
a déšť, ten prší nahoru,
a ať hledáš tak jak hledáš,
nepotkáš žádnou potvoru.

Když nevíš kudy jít,
jdi do zahrady snů;
kde den je noc
a noc je den
a jen co vstoupíš,
neprohlupíš,
vše promění se v divý sen.

Hodní lidé, kam se koukneš,
a že dohlédneš do dálky!
A všichni žijí šťastný život
bez bídy a bez války.

Krásný je to svět,
co ve své mysli máš,
tak nes si jej s sebou
kam se podíváš.

Když nevíš kudy jít,
jdi do zahrady snů;
kde den je noc
a noc je den
a jen co vstoupíš,
neprohlupíš,
vše promění se v divý sen.

Vždycky příjde čas,
kdy trpkost ochutíš,
a ať chceš zůstat v zahradě,
ze snů se probudíš.

Jen vyčkej na tu chvíli,
kdy můžeš zas a zas
navštívit své sny
a vše dobré v nás.

Měl jsem já vraníka | +

Měl jsem já vraníka,
byl rychlej jak blesk,
a když jsem s ním jezdíval,
neznal jsem stesk.

Měl jsem já hnědáka,
ten vytrval dálky,
a pryč mě zavezl
když řádily války.

Měl jsem já bělouše,
skákal jak divý,
když jsem s ním jezdíval,
cítil jsem se živý.

Uháněj, uháněj,
můj ladný oři,
jako když za tebou podkovy hoří,
uháněj do cíle,
kde říčka se line,
ať místo máš první a ne žádné jiné!

Héja, héj, hou, hou,
Héja, héj, hou, hou

Papouškova omluva | +

Omlouvám se za své hříchy,
já jsem jen malý ptáček, co
podělal se smíchy.

Omlouvám se, milá dámo,
já chtěl jsem se jen přesvědčit, že je vaše dílo
řádně podepsáno.

Omlouvám se i vám, loďko zelená,
že jsem vás zaprasil, víc slušela by vám
ozdoba plamená,

ač vlastně nevím, co to znamená!

Vymítání duchů v ruině | +

Ó vy děsní duchové,
proč jen Innu strašíte?
Její srdce strachem bije,
zatímco vy se bavíte!

Taky tu mám svého ptáčka,
nerad do tmy nahlíží,
a jesli ho vylekáte,
chudinka si ublíží.

Ve tmě spíš než vystraším se,
pořádně si nabiju,
třeste se, já loutnu mám
a loutnu taky použiju!

Aeri | +

Zbloudilá tvá duše,
míří přesně jako kuše,
tam kde pomáhat ty smíš
i s minulostí na obtíž.

Když roním slz jak hrachu
ty nepoddáš se strachu.
Já chci tvé rány scelit,
ač nevím jak jim čelit.

Když mě smutek jímá,
v očích odvaha ti dřímá.
Máš oči chladné, ledové,
Zcela jiné, než ty mé.

A stejně jsem já vděčen
že ze všech těch slečen,
kdy možnost je tak pestrá
zrovna ty jsi moje sestra.

Oxenfurtské obludárium aneb óda na zaklínače | +

"Když zvony se rozezní
Schovat se běž, schovat se běž
Neboť netvoři dnes útočí
Není to lež, není to lež!

Náměstí je plné příšer
všude strach, všude strach
kdo těm monstrům postaví se
a obrátí je v prach, jó v prach?

Bum!
Takhle zní píseň boje.
Bum!
Stráže už jdou, už jdou…
Bum!
Krvácí jejich zbroje
Bum!
sami nic nezmůžou…

Když v tom poutník se dvěma meči
objeví se v téhle zteči:

Kdo jsi zač? – Zaklínač!
Odborník - příšer štváč!

Za odměnu – mám svou cenu,
každou příšeru doženu.

A ještě než příjde ráno,
dílo bude dokonáno.

Oxenfurt se zmítá v tanci
Drápů a čepelí, čepelí
Zaklínač obrací směr boje
stříbrem i ocelí, ocelí.

S pomocí chrabrých lidí
náměstí zametou zametou
však ne celou příšer sbírku
po městě rozsetou.

Bum!
I v parku monstra řádí,
Bum!
po úprku hladoví,
Bum!
zaklínač městem pádí,
Bum!
jejich hlavy uloví.

Bazilišek s kikimorou
Svádí souboj nad mrtvolou.

Pomoz nám! Mzdy se vzdám!
Nechci tu být roztrhán!

Strážný křičí, hrůzy líčí,
zemřít se mu dneska příčí;

Zaklínače jímá zlost,
smrti dneska bylo dost.

***

Bazilišek je trnem v oku
na vědmáka se vrhá
zvedá pařát do útoku,
zaklínači břicho trhá.

Zaklínač znaven - sbírá síly,
z příšery se vydral skřek,
a pak dvě hlavy jednou ranou
uťal jeden mocný sek!

Bum!
Krvácí velké rány
Bum!
však není ustání,
Bum!
příšery nejsou zvány
Bum!
vědmák nás zachrání!

A tak i v raněném stavu,
vědmák běží do přístavu.

A kam pad mu zrak? Kočkodlak!
U sličné dívky, je to tak!

Odehnal to zvíře divé
od té paní milostivé.

A ještě toho večera
zabil jednou ranou fleddera.

A to už, prosím bylo dost,
tak dejme prostor pro radost!

Bum!
Jó teď jsme zachráněni,
Bum!
sláva všem vědmákům!
Bum!
Vždyť dokud je tu máme,
Bum!
můžem věřit zázrakům!

Pro jednorožku | +

Axi, nejkrásnější stvoření z bájí,
při pohledu na Vás dech se mi tají.
Vedle vás připadám si hrozně nepatřičně,
ptám se, zda jste skutečná, ústavičně.

Náhoda, ta mě k Vám svedla,
pomoc vám však rád si vezmu na svá bedra
Jsem Angus, a jsme si jen pár minut známi,
snažně vás však prosím, mohu jíti s vámi?

Odehrané questy a eventy:

Degustace 2018
Derby 2018
Belleteyn 2018
V naší ruině straší
Lammas 2018
Cirkus v Passině
Belleteyn 2019
Derby 2019
Zahajování podzimního semestru v Oxenfurtu (Angus se stal vítězem duelu s Josefem Jullienem)
Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj!
Miniaturní problémy
Belleteyn 2020
Midinváerne 2022

Editace karty:
Věk 16 > 17 let (6.1.2019)
17>18 (2020)

SCHVÁLENO
31.3.2018