Kaylar Van der Veen [kaejlar van der vejn] | člověk | 45 let (1233) | Věčný oheň/lovci čarodějnic| mistr útrpného práva (dříve pirát a zločinec)
***
Říct, že je Kaylar handsome guy by asi nesedělo. Není mu už dvacet, dokonce ani třicet a už překročil i tu čtvrtou dekádu. Šediny mu prolézají vlasy, které si udržuje dlouhé a často spíná do koňského ohonu – zlozvyk z dob minulých. Přesto se udržuje v takové míře, aby vypadal k světu. Sic se to úplně nedoplňuje s jeho prací, ale Kayl nikdy nepatřil mezi ty, co by ho zajímal názor jiných. Častěji je viděn s bradkou a knírem, ne bez nich. Vypadá tak starší a to mu dodává hrubší vzezření a více se to hodí k jeho povaze násilníka. Jeho oči jsou jako studánky, ale vřele se nedoporučuje dívat se do nich dlouho, protože by jste se v nich mohli utopit. I tyhle oči vám o svém majiteli dosti řeknou. V levém uchu nosí dokonce i náušnici, památka z jedné lodi, co přepadl.
Vidět ho můžete v dlouhém černém kabátě pirátských kapitánů, s popruhem na meč přes pravé rameno a pirátskou šavlí, kterou odkládá jen při spánku. Ostražitosti není nikdy dost. Jednou hledaný, vždycky hledaný. Rozhodně vlastní i hadry lovců čarodějnic, ale ty si bere jen na důležité události.
Na prstech nosí zlaté prsteny s drahokamy, zlaté náramky a na krku někdy i náhrdelníky.
Vidět ho můžete v dlouhém černém kabátě pirátských kapitánů, s popruhem na meč přes pravé rameno a pirátskou šavlí, kterou odkládá jen při spánku. Ostražitosti není nikdy dost. Jednou hledaný, vždycky hledaný. Rozhodně vlastní i hadry lovců čarodějnic, ale ty si bere jen na důležité události.
Na prstech nosí zlaté prsteny s drahokamy, zlaté náramky a na krku někdy i náhrdelníky.
***
Pohled Kaylara je první věc, které si všimnete, protože vás bude propichovat očima, hledat vaše slabiny, představovat si, kde a jak by vám mohl ublížit a vyžít se v tom, co dělá dobře. Krutost tomuto postaršímu člověku vůbec nechybí, ba naopak kypí jí natolik, že by byl schopný ji rozdávat a ještě by mu hromada zbyla. Do křížku se s ním nechcete rozhodně dostat. Jeho pohled je opravdu nepříjemný. Vyžívá se v mučících metodách, často hledá i nové způsoby, jak z obětí něco dostat.
Když se mu něco zalíbí, jde si za tím. I přesto, že už má za sebou čtyři dekády, má pořád velké ambice. A jakmile jde o peníze, už vůbec se před ničím nezastaví. Dá se říct, že je trochu hamižný, ale když se to vyplatí, je ochotný utratit něco ze svých tučných zásob z dřívějších dob korzárství.
Ovládá um slov a dokázal by kdekomu vymluvit díru do duše. Právě díky této vlastnosti si získal takovou reputaci.
Ale aby to nevypadalo, že je to jen zaujatý ničema, co nemá nic jiného na práci, než škodit světu, je nutné dodat, že umí být také gentlemanem. Hlavně, když je v dohledu žena, kterou by rád zklátil. Ne, samozřejmě, že něžné pohlaví musí být opečováváno, jak to jen nejlépe jde. Před touhle prací si to rozdával i se ženami pochybného původu, s čarodějkami, půlelfkami... Kdo ví, kolik chodí po světě bastardů bez otce. Když k němu ale přišla tahle práce, vše se muselo změnit. Jeho charisma je až neuvěřitelné.
Není ale tak těžké ho vytočit. Nějaké maličkosti vem čert, ale když jde o loajalitu či neplnění úkolu, už je to problém světového rázu. Velmi rád těmto individuím ukazuje, kdo je tu pánem a často se stává, že to ti lidé nepřežijí. V tomhle ohledu se nedrží nikterak zpátky.
Když se mu něco zalíbí, jde si za tím. I přesto, že už má za sebou čtyři dekády, má pořád velké ambice. A jakmile jde o peníze, už vůbec se před ničím nezastaví. Dá se říct, že je trochu hamižný, ale když se to vyplatí, je ochotný utratit něco ze svých tučných zásob z dřívějších dob korzárství.
Ovládá um slov a dokázal by kdekomu vymluvit díru do duše. Právě díky této vlastnosti si získal takovou reputaci.
Ale aby to nevypadalo, že je to jen zaujatý ničema, co nemá nic jiného na práci, než škodit světu, je nutné dodat, že umí být také gentlemanem. Hlavně, když je v dohledu žena, kterou by rád zklátil. Ne, samozřejmě, že něžné pohlaví musí být opečováváno, jak to jen nejlépe jde. Před touhle prací si to rozdával i se ženami pochybného původu, s čarodějkami, půlelfkami... Kdo ví, kolik chodí po světě bastardů bez otce. Když k němu ale přišla tahle práce, vše se muselo změnit. Jeho charisma je až neuvěřitelné.
Není ale tak těžké ho vytočit. Nějaké maličkosti vem čert, ale když jde o loajalitu či neplnění úkolu, už je to problém světového rázu. Velmi rád těmto individuím ukazuje, kdo je tu pánem a často se stává, že to ti lidé nepřežijí. V tomhle ohledu se nedrží nikterak zpátky.
***
Znáte to, když jste čtyři chlapci v jedné rodině, najdou se chvíle, kdy je potřeba se trochu vyblbnout, vypustit páru, udělat pár volovin... Jenže ne vždy se ty voloviny vyvedou tak, jak si představujete. Tehdy mladý Kaylar , druhý nejstarší ze čtyř bratrů, ochutnal chuť mříží z druhé strany. Na pár dní si ho nechali v Bruggské věznici, protože okradl pár kolemjdoucích, aby se předvedl před svými bratry. Naštěstí to všichni vzali jako klukovskou pitomost, mladou nerozvážnost a nic se mu nestalo. Jen jeho otec už na něj pohlížel trochu z vrchu, ale stále to byl jeho syn, chtěl se mu věnovat a ukázat mu, že na tuhle cestu není dobré vyjít. Zarputile se mu snažil vnucovat dostatek slušnosti, rozumu, smyslu pro spravedlnost a další takové ty rodičovské věci, aby jejich děti nepropadli svým temným stránkám. Jablko ale padlo velice daleko od stromu. Kaylarovi se nelíbilo, jak se na něho jeho otec díval. Také se mu zalíbilo dělat tyhle lumpárny častěji. Dělal je tak často a zarputile, že se mu podařilo během pár let dovést svůj um k dokonalosti. Od té doby ho už nikdy nechytili. Jeho otec, ani jeho bratři o tom netušli byť ani zbla a když se v osmnácti letech odtrhl od rodiny, nikdo nechápal, jak se to mohlo stát. Do té doby se Kaylar choval doma ukázkově a o jeho nočních výletech nikdo neměl ani tušení.
Svůj útěk měl Kaylar velice dobře naplánovaný. Začínaly ho lákat tajemná a tajuplná místa, místa, která nikdy nenavštívil, kde ho nikdo nezná a mohl by se zdokonlovat i ve věcech jemu neprozkoumaných. Rozhodl se, že je třeba se posunout dál a zamířil do přístavního města Dillingenu, aby ho první loď odvezla pryč z Brugge. K jeho smůle, pokud se to tak dá nazvat, jejich loď přepadli loupežníci, toužící po nějaké kořisti. Dostalo se jim ale jen toho, že je Kaylar porazil, zachránil tak svůj odvoz... a no, ukázala se jeho pravá povaha. Přesvědčil je, aby se nalodili místo převozníků, putovali s ním a později se stali jeho posádkou. Ti chlapi neměli co ztratit. Buď svůj život nebo se plavit s ním. Už tehdy se Kaylar začínal vyžívat v představě mučení a zabíjení. Jakmile se dostali do Oxenfurtu,v místním přístavu ukradli v noci jednu z větších lodí a odpluli na moře.
Během pár dalších let se potuloval po moři se svými kumpány, vytasil se s černou vlajkou a ničil jakékoliv lodě co se dostaly k jeho dosahu, bez rozdílu příslušnosti. Osvojil si tak další z vlastností a schopností, které ho naplňovaly. Během deseti let vydrancoval spousty lodí a nenechal si ujít tu velkou událost, jakou byla válka o Cintru a její následky. Pro piráty jako je on byla tahle doba pré. Vydělal si spousty peněz, ale také reputace. Války se více méně účastnil i díky tomu, že se z něho stal žoldák. Kdo dal víc, pro toho v tu chvíli pracoval. Všechny státy tohle o něm věděly, ale přesto si ho najímaly. Jeho schopnosti se hodily každému z nich, bez ohledu na to, že je jen žoldákem bez příslušnosti.
Válka skončila, ale jeho práce nikoliv. Jeho reputace stoupla a i po válce se na něj hrnula práce. Kaylar měl sto chutí je všechny odmítnout. Nebyl žádný hej nebo počkej. Byl svobodný muž, co si mohl drandit mořem a obírat koho a kdy chtěl. Docela se mu dařilo, nikdy nebyl chycen a tak chtěl, aby to zůstalo napořád. Touha po dobrodružství ho neopustila ani v pozdějších letech. Jednu věc si ale musel přiznat – čím byl starší, byla větší šance, že ho někdo nahradí. Už i tak bylo dosti překvapivé, že mu jeho pozice vydržela tak dlouho.
Jedna nabídka ho opravdu zaujala. Ačkoliv se se svou rodinou nestýkal, ani nikomu z nich nepsal dopisy, věděl o nich všechno. Jeho informátoři mu předávaly vždy čerstvé novinky. Samo sebou se tak dozvěděl, že jeho mladší bratr se přidal k řádu Věčného ohně a když mu tedy dali tuhle nabídku, uvažoval nad tím, že navštíví svého bratříčka. A také měl zálusk na chytání lidí, na kterých by mohl upustit páru. Zakotvil tak v Novigradu, kde už měl zůstat do konce svého života. Příští roky totiž změnily vše.
Totiž když přišlo vyhlazování mágů a nelidí, Kaylar byl první, kdo se přihlásil na každou akci, každé upalování na náměstí. Jeho krutost byla testována a záliba v tomto oboru se zvyšovala a zvyšovala, až to vypadalo, že se snad nemůže cítit více šťasten. Tato práce ho naplňovala. Každý vězeň musel nejprve projít mučírnou, která náleží právě Kaylarovi. Na hranici se pak dostala už jen vypuštěná schránka bez duše. Na tento post se musel vypracovat. Přeci jen mu nikdo nevěřil, většina se ho bála a neradi s ním byť jen komunikovali, ačkoliv jeho vystupování nepatří mezi nějaké zbídačené proradné piráty a zločince. Přeci jen výchova jeho otce k něčemu byla.
Svůj útěk měl Kaylar velice dobře naplánovaný. Začínaly ho lákat tajemná a tajuplná místa, místa, která nikdy nenavštívil, kde ho nikdo nezná a mohl by se zdokonlovat i ve věcech jemu neprozkoumaných. Rozhodl se, že je třeba se posunout dál a zamířil do přístavního města Dillingenu, aby ho první loď odvezla pryč z Brugge. K jeho smůle, pokud se to tak dá nazvat, jejich loď přepadli loupežníci, toužící po nějaké kořisti. Dostalo se jim ale jen toho, že je Kaylar porazil, zachránil tak svůj odvoz... a no, ukázala se jeho pravá povaha. Přesvědčil je, aby se nalodili místo převozníků, putovali s ním a později se stali jeho posádkou. Ti chlapi neměli co ztratit. Buď svůj život nebo se plavit s ním. Už tehdy se Kaylar začínal vyžívat v představě mučení a zabíjení. Jakmile se dostali do Oxenfurtu,v místním přístavu ukradli v noci jednu z větších lodí a odpluli na moře.
Během pár dalších let se potuloval po moři se svými kumpány, vytasil se s černou vlajkou a ničil jakékoliv lodě co se dostaly k jeho dosahu, bez rozdílu příslušnosti. Osvojil si tak další z vlastností a schopností, které ho naplňovaly. Během deseti let vydrancoval spousty lodí a nenechal si ujít tu velkou událost, jakou byla válka o Cintru a její následky. Pro piráty jako je on byla tahle doba pré. Vydělal si spousty peněz, ale také reputace. Války se více méně účastnil i díky tomu, že se z něho stal žoldák. Kdo dal víc, pro toho v tu chvíli pracoval. Všechny státy tohle o něm věděly, ale přesto si ho najímaly. Jeho schopnosti se hodily každému z nich, bez ohledu na to, že je jen žoldákem bez příslušnosti.
Válka skončila, ale jeho práce nikoliv. Jeho reputace stoupla a i po válce se na něj hrnula práce. Kaylar měl sto chutí je všechny odmítnout. Nebyl žádný hej nebo počkej. Byl svobodný muž, co si mohl drandit mořem a obírat koho a kdy chtěl. Docela se mu dařilo, nikdy nebyl chycen a tak chtěl, aby to zůstalo napořád. Touha po dobrodružství ho neopustila ani v pozdějších letech. Jednu věc si ale musel přiznat – čím byl starší, byla větší šance, že ho někdo nahradí. Už i tak bylo dosti překvapivé, že mu jeho pozice vydržela tak dlouho.
Jedna nabídka ho opravdu zaujala. Ačkoliv se se svou rodinou nestýkal, ani nikomu z nich nepsal dopisy, věděl o nich všechno. Jeho informátoři mu předávaly vždy čerstvé novinky. Samo sebou se tak dozvěděl, že jeho mladší bratr se přidal k řádu Věčného ohně a když mu tedy dali tuhle nabídku, uvažoval nad tím, že navštíví svého bratříčka. A také měl zálusk na chytání lidí, na kterých by mohl upustit páru. Zakotvil tak v Novigradu, kde už měl zůstat do konce svého života. Příští roky totiž změnily vše.
Totiž když přišlo vyhlazování mágů a nelidí, Kaylar byl první, kdo se přihlásil na každou akci, každé upalování na náměstí. Jeho krutost byla testována a záliba v tomto oboru se zvyšovala a zvyšovala, až to vypadalo, že se snad nemůže cítit více šťasten. Tato práce ho naplňovala. Každý vězeň musel nejprve projít mučírnou, která náleží právě Kaylarovi. Na hranici se pak dostala už jen vypuštěná schránka bez duše. Na tento post se musel vypracovat. Přeci jen mu nikdo nevěřil, většina se ho bála a neradi s ním byť jen komunikovali, ačkoliv jeho vystupování nepatří mezi nějaké zbídačené proradné piráty a zločince. Přeci jen výchova jeho otce k něčemu byla.
***
- HH, Q, E | +
***
kabát pirátského kapitána
klobouk pirátského kapitána
pirátskou šavli
tuna cenností (schované v jeskyni)
nějaké ty šperky a zlato (nošené)
Novigradské koruny
klobouk pirátského kapitána
pirátskou šavli
tuna cenností (schované v jeskyni)
nějaké ty šperky a zlato (nošené)
Novigradské koruny
***
Elbert Van der Veen(†) | Tess Van der Veen | Yarqued Van der Veen | Viera van der Veen | Sophia Van der Veen | Bastian Van der Veen (†)| starší(†)/mladší bratr Van der Veen | jeho pirátská banda | Morgan an Iasgair (sok)
***
3. 5. 2019
3. 5. 2019
