JMÉNO: Siawaël, zkráceně Sia
RASA: Půlelf
VĚK: narozena na podzim 1250
POVOLÁNÍ: Zaklínačka (Škola Zmije)
VÍRA: V Matku přírodu a svým způsobem i karmu. Poslední dny se v ní utvrzuje i víra v Osud.
LOAJALITA: Ke zbytku rodiny
Mladá půlelfka bez zkušeností. I tak by ji lidé mohli na první pohled soudit. Siawaël nikdy nebyla příliš vysoká. Se svými 165 cm málokoho přesvědčí, že zabila několik málo nestvůr. Neoplývá žádnou velkou fyzickou silou, její největší výhoda tkví v její drobnosti – je velmi mrštná a rychlá a leckdy díky těmto vlastnostem unikla ze spárů monstra.
Pod dlouhými ebenově černými vlasy spadajícími do půli zad skrývá pár špičatých uší po otci, což jí podstatně méně komplikuje život při komunikaci s civilisty. Mnohem lépe se tak vyhne typickým předsudkům o půlelfech. Tvář, kterou dříve halila tmavá kápě, poslední měsíce dává na obdiv, a přestože ji zdobí několik drobných, sotva postřehnutelných jizev, jedná se stále o vcelku půvabnou mladou ženu s jemnými elfskými rysy. Velké jantarové oči - dříve zelené barvy - usazené pod tmavými ostře řezanými linkami obočí, a pod nimi sedící nenápadný nos v létě obsypaný pihami, zdědila po otci. Jemně tvarované záhyby tváře se světlou pletí, vysoké čelo a plné rty má zase po matce. Spíše než jizvami či neobvyklými rysy zaujme svým jednoduchým a čistým vzhledem.
Co leckomu skryje před zraky je jizva táhnoucí se od levého ramene po předloktím, kterou většinu času schovává pod lněnou košilí či lehkou zbrojí. Památka po boji s vlkodlakem, která ji ještě čas od času pozlobí. Krom těchto nedostatků se většinou pohybuje potichu a celkem elegantně, za což vděčí své elfské krvi, která jí proudí v žilách. Není tedy divu, že ji lze ve vícehlavém davu snadno přehlédnout, pokud po ní dotyčný vyloženě nepátrá. Neplýtvá tolik gesty, při běžné řeči většinou klidně sedí a nespouští z očí svůj protějšek. Že nad něčím hluboce přemýšlí nebo má starosti se pozná podle mírně zamračeného výrazu, při kterém si s oblibou prsty mne čelo.
Siawaël už od přírody není příliš výřečný typ ženy. Obvykle raději pozoruje své okolí z patřičné vzdálenosti a učí se. To ale nutně neznamená, že se nedokáže zapojit do dění nebo snad zábavy. Slovy sice neplýtvá, neb ví, že mlčeti je někdy zlato, na druhou stranu se nebojí otevřeně říct, co si myslí, uzná-li to za vhodné. A obvykle se to neobejde bez jisté dávky ironie. Její názory i chování by kdekdo mohl považovat za až moc otevřené a jistým způsobem nezdvořilé, pravdou však je, že není-li v debatě hnána záměrně do kouta, umí se prokázat jako celkem milá, dokonce až zdvořilá. Kromě toho je Siinou nejsilnější a snad i nejslabší stránkou zásadovost a čest. Potrpí si jak na spravedlnosti, tak na dodržení slibů, kterými se zaváže. Jejich porušení pro ni prakticky neexistuje a pokud ano, vnímá to jako osobní selhání a zradu. Má velice kladný vztah k přírodě, který nejspíše zdědila po otci, není tedy divu, že má mnohem raději přítomnost zvířat než lidí.
Navzdory zkouškám trav a snů zůstalo její nitro téměř netknuté a nepozměněné. Je to její výhoda i prokletí. Není příliš důvěřivá, ač mnohdy vyžaduje důvěru od ostatních. Nenechá se snadno oklamat, nesnáší lhaní, i když se k němu sama občas uchyluje v zájmu zachování svého bezpečí. Je to také způsob, jak se vyhnout zbytečnému souboji a brání se jen v bezvýchodné situaci. Přestože po většinu času vypadá naprosto nezlomně a sebejistě, je uvnitř daleko citlivější, než se zdá. Proto si tuhle svou část schovává pro lidi, kteří si ji zaslouží spatřit na vlastní oči. Emoce projevuje zpravidla při boji. Hlavně při něm lze v Siině tváři vidět širokou škálu emocí – od vzteku, únavy, odhodlání až po úlevu, že je po všem.
Ač už toho Siawaël viděla mnoho, nepropadá nikdy beznaději či úzkosti. Věří, že se vždy objeví cesta, po které lze kráčet, cíl, za kterým může jít. V tom tkví její síla, ale tak trochu i naivita, neboť každá cesta někde končí. Co si ale nemůže odpustit je, že ve jménu Nilfgaardu vraždila nevědomě nevinné civilisty.
Talent: ???
Obecná řeč: mateřský jazyk
Nilfgaardština: 2
Starší mluva | Tělesná konstituce
Síla: 1
Obratnost: 2
Zručnost: 1
Smysly
Inteligence
Vůle: 1
Charisma | Zaklínačská znamení: 2
Boj s krátkými meči: 2
Boj s dýkami: 1
Boj s lukem
Boj beze zbraně
Alchymie
Umění - Kreslení
Jezdectví: 2 | Plavání
Plížení: 1
Všímavost: 1
Informovanost
Gramotnost: 1
Léčitelství
Lov: 2
Zvířata – péče a trénink: 2 |
- Než se narodila | +
- Cesta mladé zaklínačky byla snad jako u většiny jejích vrstevníků poměrně klikatá, nevyzpytatelná a plná útrap. Její příběh se začal psát daleko dříve, než přišla na svět, neboť souhra snad náhod nebo osudu svedla dohromady elfského lovce Riordana a mladou lidskou ženu Orru z rodiny koželuhů. Navzdory silným protestům, předsudkům a nenávisti obou rodin se pár nakonec sezdal. Riordan opustil Modré hory, z nichž pocházel, a v malé vesnici nedaleko Dol Blathanna s manželkou založili malé, zato velmi úspěšné hospodářství. Orra se stala vyhlášenou koželužnicí a brašnářkou, jejíž um neměl v širokém okolí konkurence. Její muž zase proslul jako skvělý lovec s pověstnou muškou. Právě z kůží Riordanových úlovků začínala Orra vyrábět brašny, opasky a řemínky, než na kůži a vlnu začali chovat větší stádo ovcí. Celé manželství se neslo v poměrně harmonickém duchu celých dvanáct let, ač bylo bezdětné.
- Kdo koho obehrál | +
- Velkým problémem nebo požehnáním se ukázal příchod vlkodlaka, který byl odhodlaný zpustošit jejich dlouho budované hospodářství. Riordan byl sice lovec, stopoval a hnal zvěř do pastí, do úmoru, na smrt. Nebyl však zvyklý být loven. Proto uzavřel dohodu s kolem projíždějícím zaklínačem Tarocem, který na oplátku za zlikvidování netvora žádal po elfovi jeho prvorozené dítě. Pro Riordana se to jevilo jako neuvěřitelné přání, na které zpočátku kývnul, i když váhavě. Vždyť jeho manželství bylo bezdětné. Cítil, že zaklínače tak trochu obehrál, a tak mu nabídl alespoň nocleh a jídlo, které však zdvořile odmítl. Taroc svou část dohody splnil, zbavil farmu nestvůry a stejně tak, jako se objevil, pod rouškou noci zmizel na svém černém neklidném koni. Na Riordana doma záhy čekalo překvapení. Orra čekala dítě. Mladému elfovi doslova tuhla krev v žilách. Došlo mu, že tím, kdo bude nakonec obehrán o něco cenného, bude on sám.
- Dětství | +
- Když se Siawaël během jednoho bouřlivého podzimního rána narodila, byla pro celý dům požehnáním a zázrakem. Jak Riordan, tak Orra pevně věřili, že setkání se zaklínačem stojí za tím, že se nyní mohli nazývat rodinou. Alespoň na chvíli. Děvče mezitím rostlo do krásy a síly. Přestože se dívka jevila spíše jako tichá myška, vždy věci kolem sebe pečlivě sledovala. Spíše než s matkou trávila čas s otcem na lovu, kde si osvojovala střelbu z luku, stopování a boj s dýkami. Nic nemělo nasvědčovat tomu, že by malá černovláska měla padnout do zaklínačových spárů.
- Pohroma | +
- V noc, kdy si Taroc pro Siawaël přijel, byla obloha stejně plná hvězd jako téže noci, kdy Riordan uzavřel dohodu se zaklínačem. Nyní bylo na elfovi, aby svou část slibu dodržel. Ve chvíli, kdy Taroc vycházel s jeho dcerou z domu, se Riordan postavil do dveří a odmítl Siu vydat. Zaklínač nic nenamítal, skoro to vypadalo, jako by snad ani o dívčí učednici nestál a v tichosti bez jakéhokoliv zbytečného zdržování opustil dům. První dny nenasvědčovalo nic tomu, že se nad celou rodinou začíná stahovat divoká bouře. A přece, jednoho klidného večera se v jejich údolí objevil znovu vlkodlak. Tentokrát se chtěl Riordan vyvarovat starých chyb a hodlal si se stvůrou poradit sám. Při nelítostném souboji, zrůdu smrtelně zranil a zahnal zpět do lesa, sám nicméně následkům tržných zranění během několika hodin podlehl. Orra s malou Siou se tehdy probouzely do velmi krvavého rána, kdy přišly o otce, manžela a značnou část ovčího stáda, na kterém stálo podnikání celé rodiny. Situace se však neměla ani trochu zlepšit. Orra brzy vážně onemocněla a její stav nedokázal zlepšit ani přivolaný felčar. Bezpečí domova, rodina a zázemí, to všechno se Siawaël začalo rozpadat od rukama jako domeček z karet. Snad naděje, strach nebo pomatení ji přinutilo opustit dům, připojit se k zaklínači a zachránit tak svou matku. Taroca nemusela hledat daleko, jen kousek od jejich farmy se hrbil u statného vraníka. Jako by věděl. Věděl všechno. Mlčky se k němu připojila na přední rozsoše sedla, uvědomujíc si, že se domu už nemusí nikdy vrátit. Nikdy se nemusí dozvědět, zda matka svou nemoc přežila a zachránila ji. Úzkostlivě sevřela v rukou matčinu brašnu, jejíž obsah znala jen sama Sia, a již více se neohlédla.
- Na cestě | +
- Dívčino zatvrzelé mlčení po dobu cesty se Tarocovi zamlouvalo. Snad viděl v dívce větší odhodlání než poprvé, když s ním měla odejít. Tenkrát ho poprvé bodl osten pochybností, které měl chuť zavrhnout. Siawaël však během cest pomalu bortila všechny jeho předsudky – ať už ohledně povahy nebo samotného boje, v kterém se jí pokoušel zlepšovat, než dorazí do Školy Zmije. Během cesty do pevnosti v Nilfgaardu udělali mnoho zastávek, z jedné z nich si Siawaël hodlala odvézt štěně jakéhosi pochybného plemene psa nebo vlka. Tehdy řekla Tarocovi, že má ten pes stejné oči, jako on. A skutečně na zaklínače dopadl pronikavý jantarový pohled. Že Taroc dovolil vlko-psovi-čemusi zůstat, bylo posledním projevem slabosti. Snad proto, že věděl, co dívku ve Škole Zmije čeká. A že má před sebou dlouhou cestu. A tak se chlupatý Rhun, jak ho Siawaël pojmenovala, připojil na jejich strastiplné cestě.
- Škola Zmije | +
- Škola Zmije byla pro Siu daleko tvrdší, než čekala, přestože Taroc vynaložil značné úsilí na to, aby přechod pro dívku nebyl tak drsný. Co černovlásku šokovalo více než krvavý trénink, byla absolutní nesoudržnost tamních učňů – každý si zpočátku víceméně hleděl svého tréninku, svých věcí, svých cílů. Dlouho se smiřovala s tím, že může každého znát jménem, ale nikoliv doopravdy. Přesto se jí nějakým zázrakem povedlo do podivného systému školy zapadnout. Přizpůsobila se, přesněji řečeno se o to alespoň v tom tréninkovém shonu, kdy jí usilovali o život, krmili bylinami nesourodými s jejím zažíváním, snažila. Zkoušky jí vyčerpávaly každým dnem, jako všechny ostatní. Sia, od přírody drobnější, ale začala vypadat neduživěji než ostatní a její naděje na přežití zkoušky trav a snů se zdály být mizivé. V té nejhorší agonii se pokoušela držet myšlenek na pár svých spolužáků, které by snad nazvala přáteli. Stáli by jistě za zmínku jak oni, tak skutky, které mohli jménem zaklínačů vykonat. Kdyby přežili zkoušku trav a snů. Probudit se z bolesti, kdy mutageny měnily dívčino tělo, nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo probudit se bez lidí, které znala. Ze skupiny, která podstupovala zkoušku, přežili jen dva – ona a kluk, jehož si matně vybavovala z výcviku. Dnes si jen mlhavě vzpomíná na jména učňů, které chtěla nazývat přáteli. Jejich tváře však nikdy nezapomene.
- Jak to bylo dál... | +
- Trénink pokračoval dál. Sia se soustředila na boj s dlouhými meči a dýkami, než na to, čím jsou Zmije pověstné – tedy jedy. Něco málo by umět měla, ale její priorita a umění, ve kterém by se našla, ani náhodou. Její první nestvůrou, kterou měla za úkol skolit, byl - k jejímu překvapení - vlkodlak. Zdálo se, jako by jí tohle zvíře bylo zkrátka souzeno. Z divokého boje si odnesla vítězství a nehezkou krvavou rýhu na ruce, po které jí zůstala už trvalá památka v podobě jizvy. Dalo by se říct, že od té doby se Sia začala daleko více zajímat o vlkodlaky. Po několika letech pilování bojového umění se vydala na cestu, která však netrvala dlouho. Nilfgaard ji povolal zpět domu. Brzy mělo začít obléhání hradu La Vallete. Zpočátku se Sia zabývala především zásobováním vojsk a boji se tak úspěšně vyhýbala. Až později, když byl potřeba každý meč, přišel i její čas. Že úspěšně pomáhala královrahům a měla na čepelích mečů krev nevinných lidí, se dozvěděla docela záhy. Celou její osobností otřáslo zděšení. A později vztek.
- Nový cíl | +
- Po smrti krále Foltesta, dřív, než Nilfgaardská vojska postoupila dále na sever, Siawaël odešla i se svým věrným vlkem Rhunem, který mezitím vyrostl, do své rodné vesnice, kde doufala, že se shledá se svou matkou. Našla však jen zchátralé a prázdné hospodářství. Od felčara, který stále ve vesnici žil, se dozvěděla, že se Orra nakonec uzdravila, znovu vdala a odjela do Oxenfurtu. A právě tam se rozhodla Sia zamířit. Řeku Pontar překonala krátce před tím, než se stala hranicí mezi Nilfgaardem a Severem. Ač má nový cíl a novou naději, její svědomí ji stále pronásleduje na každém kroku. A aby mohla klidně spát, jednou za čas vezme zakázku, za níž nepožaduje peníze, ani jinou odměnu.
INVENTÁŘ
◘ Brašna s tajným obsahem
◘ Lehká zbroj s vyobrazením vlka lovícího za úplňku
◘ Pár krátkých stříbrných mečů
◘ Pár stříbrných dýk
◘ Medailon ze Školy Zmije
◘ Vlk Rhun
◘ Grošovaná klisna Calypso | ZNÁMÉ POSTAVY
Mantis (od vidění, Lammas 75)
Sarren (od vidění, Lammas 75)
Orlin (boj s vlkodlakem)
Iona (pomáhala se zraněním)
Rokytka (nezná jménem; ošetřila jí zranění)
Yarë (Imbaelk 76)
Belan (Imbaelk 76)
William (Imbaelk 76) | ODEHRÁNO
Lammas 1275
Imbaelk 1276 | EDITACE
26.8.2019
10.9.2019
7.10.2019
9.3.2020
30.3.2020 |
