Lucretia Safin zvaná madam Jaspis – pro její oblibu v těchto drahých kamenech
v obchodních stycích používá mužské jméno Lucca Asaf, protože muži to v byznysu mají prostě snazší
člověk
narozena v létě 1247
obchodnice, majitelka podniku Labyrint světa (a ráj srdce)
v peníze
sama k sobě, ke svým holkám a obchodním partnerům
obchodování
U Lucretie je důležité odlišovat vzhled před povstáním nelidí a po něm, protože povstání ji fyzicky dosti poznamenalo.
Obecně lze říci, že Lucretie je střední postavy se svými 168 centimetry. Po ulicích ale vždycky chodí vzpřímeně, takže by ji člověk tipnul i vyšší. Svým celkovým vzezřením působí jako ledová královna, které je zatěžko se usmát. Má vysoké čelo, ale jinak je její obličej velmi úzký. Nos má drobný, díky tomu mohou vyniknout její plné růžovějící rty a naprosto hypnoticky velké světlé šedomodré oči. Rezaté vlasy má od přírody rovné, ale ona si je vlní, aby byly bohatší na objemu. Lucretie je hubená, nikoliv však vychrtlá.
Povstání jí její zevnějšek poněkud upravil. Její předtím dokonalou tvář teď zdobily jizvy, jelikož jeden z výbuchů ve městě byl dost blízko jejího podniku. Sklo z okna, které se pod náporem tlaku z výbuchu vysypalo, ji zasáhlo do obličeje. Střepy byly v tu chvíli jako nože. Nejenže utrpěla její kůže, ale také přišla o jedno oko.
Její šatník se před a po povstání taky nezměnil. Potrpěla si na nákladnějších róbách, protože chtěla za každých okolností působit reprezentativně.
- Vzhled před a po povstání | +
Daisy Head
Lucretia byla již od útlého věku cílevědomá. Pokud by totiž nebyla, nedosáhla by v budoucnu toho, čeho dosáhla. Nikdy nebyla moc sentimentální, uvažovala spíše logicky a vypočítavě, vždycky tak, aby z toho měla nějaký profit. Mohlo za to zřejmě i prostředí, ve kterém vyrůstala a které nesnášela a chovala se tak, aby se z něj mohla dostat. To si žádalo jistou chladnokrevnost a mnohdy i chození přes mrtvoly. Ne, že by snad někdy někomu vzala život, ale v obchodu dokázala být neúprosná.
Na veřejnosti působila jako ledová královna, neměla ale srdce tak úplně z kamene, to by se o svá děvčata v podniku nestarala tak, jako to dělala. Nebyl to žádný podřadný špinavý hampejz a ona dbala na to, aby byly dívky čisté, měly se do čeho obléci a aby byly, pokud možno, vzdělané. To, že prostřednictvím nich poskytovala jisté služby blízké mužským srdcím a taky tomu víc tam dole, považovala za takovou revanž, že těm holkám mohla poskytnout mnohdy lepší život, než by měly, kdyby zůstaly ve svých domovinách. Uměla si vybírat. Nezajímalo jí, jak dobře umí holka roztáhnout nohy, ale jaké má sama tužby, čeho chce dosáhnout, co ji baví. Hledala vlastně dívky, které byly dosti podobné jí samotné. Ona jim dala možnost, aby svých cílů mohly dosáhnout, ostatně péči měly nadstandardní a nevydělaly si zase tak málo. Na svá děvčata tedy nedala dopustit a byla k nim velmi ochranitelská, ovšem to neznamenalo, že by nebyla přísná.
Díky svému dobrému smyslu pro obchod a rozmáhajícímu se vlivu ve městě si mohla dovolit utrácet. To, co si tedy nedopřála, když byla mladší, si plnými doušky užívala teď. Byla to zatracená materialistka, ale to neznamenalo, že si ji člověk mohl jen tak koupit, protože ona znala svou cenu – a byla zatraceně vysoká.
Po povstání nelidí byla její tvář sice znetvořena, ale o to větší respekt budila. Co se ale změnilo, to byl její postoj k nelidem a čarodějům, který byl před povstáním zcela neutrální. Teď ty parchaty nenáviděla, protože to, co učinili v Novigradu a co se dotklo i jí samotné, jim jen tak odpustit nehodlala, ovšem pouze v osobní rovině. Bylo jí jasné, že aby její obchod vzkvétal i po povstání, bude se muset zakousnout a obchodovat i s nimi, minimálně je bude muset nechat obsloužit v podniku. Naštěstí se uměla dobře přetvařovat.
Lucretia se narodila prostitutce a námořníkovi, který se zrovna plavil kolem, využil služeb lehké dámy a už o něm nikdo nikdy neslyšel. Neměla vůbec lehké a ani šťastné dětství, protože vyrůstala v zaplivaném nevěstinci, kde její matka nadále poskytovala svoje tělo za peníze. Když bylo Lucretii osm, její matka zemřela na nějakou z pohlavních nemocí a ona zůstala na krku majitelce podniku. Chovala se k ní jako k majetku, byla to prostě holka pro všechno. Pracovala zadarmo, respektive za nocleh a nějaké to jídlo. Vždycky ale záviděla těm vyfintěným slečnám na ulicích a usmyslela si, že jednou bude přesně taková jako ony. Šla za tím tvrdě, kradla, aby si něco vydělala do začátku. Všechno, co se jí podařilo získat, ať už krádežemi, nebo tím, že jí sem tam nějaký panák v nevěstinci hodil tuzéra, si schovávala a pečlivě šetřila. Samozřejmě, že s tím, co měla, by se nikdy nedostala tam, kde je teď, i kdyby se snažila sebevíc. Ona ale ráda poslouchala rozhovory. Do hampejzu chodil jeden obchodník, který měl podle ní rozhodně na víc, než navštěvovat zrovna ten smrdutý koutek. Vždycky si chtěl povídat, jenomže holky, které pracovaly zrovna v tomhle podniku, vůbec nevěděly, co je to nějaká konverzace na úrovni. Ostatně ani ona to nevěděla. Ovšem vždycky poslouchala, co obchodník říká, ať už za dveřmi zavřeného pokoje, nebo dole v pajzlu. A on si začal všímat toho, že ona byla jediná, která ho vždycky aspoň poslouchala. Malá holka. To jí bylo dvanáct a pomalu se blížil věk, kdy by mohla začít prodávat svoje tělo a být tak majitelce podniku prospěšnější. Taky to byl věk, kdy poprvé uzavřela investici, protože obchodníkovi prognózy se zdály být správné. Poslouchala, učila se, praktikovala. A tak se stalo, že rozmnožila svoje první peníze. Ovšem netušila, že stejně jako ona pozorovala kupce, on začal sledovat ji. Nebyl ženat, neměl dětí, ani žádnou jinou rodinu, které by mohl předat svoje znalosti a majetek. A tak se stalo, že jednoho krásného dne si od bordelmamá obchodník Lucretii prostě koupil.
Začala léta jejího rozkvětu, protože obchodník se o ni staral jako o vlastní dceru, naučil ji číst, psát, správně se vyjadřovat, zasvětil ji do tajemství obchodu a všechno začalo být přesně takové, jak si představovala, když byla malá. Měla rozhodně štěstí, ale vděčila taky svému úsilí a cílevědomosti, protože bez nich by si jí obchodník jen těžko všiml. Když se ho pak jednou, když byla zase o pár let starší, ptala, proč on jako muž, který si rozhodně mohl dovolit lepší služby, ač nebyl zazobanec, ale nebyl ani chuďas, si vybral zrovna takový zaplivaný podnik. Sdělil jí něco, co si pamatuje dodnes a čím se sama začala řídit. Řekl jí: „Hledal jsem, snažil jsem se najít někoho, kdo si zaslouží vytáhnout z bahna a dostat šanci na lepší život. U koho uvidím vášeň a zarputilost změnit svůj osud. Komu bych mohl předat to, co znám a věděl bych, že je vše v dobrých rukách. Našel jsem.“ On byl jediným člověkem, ke kterému ve svém životě pocítila vděk a lásku, ne však jako k muži, ale jako k otci, kterého nikdy neměla. Když pak náhle zemřel na zápal plic, sebralo ji to, ale věděla, že musí jít dál a těšila se, až veškeré praktiky a triky, které se od obchodníka naučila, použije v praxi sama za sebe.
Začala velmi zhurta, a to tím, že si vytvořila pseudoosobnost. Lucca Asaf. Bylo jí čerstvých osmnáct, když vstoupila na vlastní pěst do tvrdého světa obchodu. Nikde se ale neukazovala ona sama, protože to by prozradila svou kamufláž. Vždycky posílala poslíčky, aby za ni uzavírali obchody. V byznyse se jí dařilo, i když samozřejmě i ona si zažila pár obchodních pádů, ale celkově si stěžovat nemohla. Pokud něco nevlastnila, dokázala navázat dobré obchodní styky, hlavně s obchodníky působícími v cizokrajných zemích. Tak přišla také na Cassiana. Jejich spolupráce se táhla již nějaký ten rok. On jako jeden z mála taky věděl, že Lucca Asaf je ve skutečnosti žena – Lucretia Safin. Trvalo to ale téměř dva roky, než mu odhalila svou pravou identitu. Možná by ji ani tehdy neodhalila, ale když jí bylo pětadvacet, rozhodla se, že je načase trochu rozšířit obzory nabízených služeb. Pamatovala na slova obchodníka. Vybírala si dívky, které mohla dostat ze dna. Založila si podnik, pro který měla velkou vizi. Byl to nevěstinec, ale ne ten hampejz, ve kterém vyrůstala. Skoro by to nazvala spíše kulturním centrem, protože si nevybírala morálně pokleslé dívky, které by roztáhly nohy na povel a nic víc by je nezajímalo. Ona si vybírala právě ty, které sice byly na dně, ale viděly se naprosto někde jinde, mnohem výš. A tak vybudovala v Novigradu úspěšný podnik, který byl sice menší než Passiflora, ale dokázal mu konkurovat. S pomocí Cassiana, kterému v tu dobu odhalila svou identitu, se jí podařilo dostat dívky i z cizokrajných končin a Skellige. A cesta kolem světa započala.
Informovanost - 2
Charisma - 2
Obchodování - 2
Gramotnost - 2
Inteligence - 2
Vůle - 2
Diplomacie – 1
Všímavost - 1
zacházení s bičem - 1
obecná řeč – rodný jazyk
- každý den na sobě nosí nějaký šperk z jaspisu
- bič
Cassian Szambo – její obchodní partner a tak trochu mecenáš podniku
Arthuro Kallagan – její příležitostný milenec a v jistém smyslu taktéž obchodní partner - s informacemi
Speciální NPC
Za toto NPC mohu hrát pouze já nebo Cassian, případně každý, komu to bude povoleno
- Ashaki – Zerrikánie | +
Obsazení podniku Labyrint světa... a ráj srdce
- Astrid - dívka ze Skellige - NPC | +
- Fiametta - dívka z Cidaris - NPC | +
- Muriel - dívka z Aedirnu - NPC | +
- Myrthe - dívka z Lyrie - NPC | +
- Nawel - dívka z Ofieru - NPC | +
- Innerys - dívka z Nilfgaardu - NPC | +
- Johanna - dívka z Temerie - NPC | +
- Rose - dívka z Redanie - NPC | +
- Zillah - dívka z Koviru - NPC | +
- Nyara - dívka ze Zerrikánie - není NPC! | +
