Narhys

od **Narhys** » 01 srp 2021, 00:34

Jméno: Narhys

Rasa: Člověk

Povolání: Hraničář

Věk: 26

Víra: V sebe a přírodu

Loajalita: Hlavně sobě, ale nemá problém označit bezpečnou cestu armádě Severního království, pokud o to požádají

Vzhled

Nejedná se o žádného přerostlého trpaslíka, tedy skoro ne, neb má dobrých 170 na výšku a přesto, že se nejedná o korbu svalů s pekáčem buchet, tak něco rozhodně má a ne málo. Jinak by v divočině moc dlouho s takovou nepřežil, že? Prostě je více na obratnost než na čirou sílu. Hlavu má do šišata, vlasy má černého zbarvení, stejně jako obočí. Oči má světle modré, podobně jako čiré moře, když na něho dopadají paprsky světla. Nos je průměrný, lehce do špičky, ale jen lehce. Co se však vousů týče, tak to samé, tedy černá barva.
Co se ošacení týče, tak nenosí prakticky nic jiného než svůj dlouhý zelenošedý plášť s kapucí, který používá jako maskování v lesích a celkově všude, kde to jde se. Následně má na sobě tmavě zelenou tuniku a hnědou koženou vestu, aby měl alespoň nějakou malou ochranu a na levé ruce kožený nátepník. Dále má na sobě tmavě hnědé kalhoty a kožené lovecké boty. Toulec s šípy nosí na černém opasku po své levici v oblasti zad, hned vedle na boku má svůj lovecký nůž, svůj dlouhý luk nosí buď v ruce, nebo zavěšený o vrchní část těla.

Povaha:

Je to hraničář, většinu času stráví sám v divočině, takže prakticky pořád je ticho. A se zvířaty mluvit neumí, takže ono moc prostoru ke komunikaci v lesích vážně nemá. Když však ale dojde do města, vesnice či potká někoho na cestách (či jim dělá doprovod), nemá problém vyměnit si s někým pár těch slov, než zase půjde dále hlídat „hranice“. To se však jedná o lidskou rasu (dokud se nedoví, že je z Nilfgaardu, ale k tomu až později). Co se ne-lidí týče, zvláště elfů, tak u nich bývá dost skeptický. Popravdě jim moc nevěří a má k tomu své důvody. Není však vyloženě nepřátelský. Tedy do doby, než přijde na řadu válka a boje celkově, neb to pak nemá slitování, hlavně proto, aby sám přežil. Avšak vojáky z druhé strany barikády nebere jako nějaká monstra, které by se měli lynčovat, ale jako další lidské bytosti. Nemusí válku, nemusí boje, avšak když jde na lámáni chleba, dělá jednoduše to, co je potřeba, aby přežil či dosáhl „míru“. Jen u banditů a Veverek to je jiné, neb je pro změnu bere jako zločince, které by měla dostihnout spravedlnost, neb těm většinou není pomoci. Ve společnosti se moc o nikoho nestará, ale nemá problém s občasnou konverzací. Problém však je, že většina lidí se ho raději straní. Není však divu, když se jedná o člověka, který přežívá v divočině z vlastních zásob a většinu času je mimo civilizaci. Nikdo ho příliš nezná, i přes to, že se o něm v okolí ví. Působí velmi tajemně. Ale, nemá jim to za zlé, neb ví, že lidé se bojí věcí, které neznají, včetně osob.

Historie a rodina:

Vesnický život mladého lovce | +: Narodil se jako normální vesnický klučina v normální klasické temerské rodině. Své dětství žil v prostředí milující rodiny, spolu se staršími sestrami. Sice byli chudší než většina lidí ve městech, ale měli se zatraceně dobře. Jejich dům byl poblíž lesa a měl to svůj důvod, neb otec byl lovec. Prodávali kůži z mrtvých ulovených zvířat, zatímco jídlo si nechali pro sebe. Samozřejmě.
Během let si našel pár kamarádů, se kterými dělal různé klukoviny. A také několikrát za ně dostal vařechou či páskem na holou. Když dosáhl dostatečného věku, asi čtrnácti let, otec ho začal učit nějaké základy lovu, jako je stopování, střílení z luku, stahování z kůže, výroba pastí a další věci. Taktéž ho naučil i maso upravit tak, aby se dalo žit. Celkově ze syna chtěl udělat hotového zálesáka. A velmi ho to bavilo, i přes to, že byl velmi přísný. Ale naučil se.
V patnácti letech, když měl čas a práce byly hotové, chodíval na veselky se svými přáteli. Alkohol tekl proudem, tance s místními dámami byli divoké plné smíchu a v noci žhavá noc na seně při měsíčku. Jen další dny nebyly moc příjemné, protože kombinace bolesti hlavy s utíkáním před naštvaným tatíkem dívky z noci není zrovna příjemná kombinace. Měl parádní život. Jenže, jak se říká, nic netrvá věčně, jak se ukázalo za následují tři roky.

Když se veverky ze řetězů utrhnou | +

Explicitní (18+) obsah | | +: Jedné krásné klidné noci, kdy vládl ve vesnici nádherný klid a vesničané bezesně spali ve svých postelích, si osud či jiná nadpřirozená existence řekla, že tuto noc promění v naprostou noční můru. V naprosté živoucí peklo.
Narhys se této noci probudil, neb ho zbudil nějaký rámus z venku. Řekl si, že se asi jen několik opilců hádá, a tak to zatím moc neřešil a šel se napít vody. Jenže v průběhu času si uvědomoval, že rámus je čím dál větší a větší. Uslyšel venku křiky lidí a z okna si všiml oranžového světla. Tyto zvuky vzbudili celou jeho rodinu a všichni byli zvědavý na to, co se to vůbec děje, a tak vyběhli ven. A to, co spatřili svým zrakem všem vyrazilo dech. Celá vesnice byla v plamenech a vzduchem se šířily zvuky nářku, beznaděje a pach smrti. Narhys stál na místě jak přibitý a nemohl odvrátit zrak. „K… Kuba… Hynek… Natka… Kruci! Musím za nim zjistit, jestli jsou v pořádku!“ Zakřičel Narhys na své rodiče a rozběhl se směrem k peklu zkusit najít a zachránit své přátele. Rodiče a sestry na něho řvali, ale bezúspěšně. Jeho otec se tedy rozběhl za ním, avšak předtím nařídil ostatním, ať se schovají do sklepa a nevycházejí z něho, zatímco si bral toulec s šípy a luk.
Narhys pobíhal zmateně mezi hořícími domy a hledal tváře svých přátel. Snažil se ukrývat ve stínech před nájezdníky a modlil se, aby ho nenašli a aby jeho blízcí byly v pořádku. Jenže, jak se brzo ukázalo, nikdo je nevyslyšel. Když se tak plížil mezi hořícími troskami, všiml si na zemi povědomého bledého obličeje. Byl to Hynek. Narhys nevěřil vlastním očím, do nichž se dostali potoky slz. Věděl však, že už je po smrti, a tak se rychle se slzami v očích snažil najít další své přátele, jež by snad mohli být na živu. Našel pak další známou tvář, tentokrát dívky. Byla to Natka. Když Ji viděl ležet v hlíně, podlomili se mu kolena a jeho obličej byly jako dva vodopády. Držel jí v náručí a plakal. Nevěděl, co má dělat, a tak tam nehnutě klečel a čekal na smrt. Neviděl nikde Kubu, ale měl pocit, že umřel také. Najednou ucítil silnou ruku na ramenou a známý hlas, jak mu říká, ať odsud co nejdříve vypadne. Když se otočil, aby viděl jeho obličej, uvědomil si, že je to jeho otec. Když se Narhys ani nehnul, a tak mu otec pomohl tím, že ho prostě odtáhl. Narhys se vzpamatoval a následoval svého otce, který ho vedl zpátky ke své rodině. Jenže když doběhli k domu, nečekalo je nic příjemného, neb jejich dům byl celý v plamenech a viděl několik nájezdníků spolu s matkou a sestrami venku před domem. Trvalo to pár sekund, ale v očích Narhyse to byla věčnost, když viděl, jak je nájezdníci před jeho očima popravili. Zmohl se jen na to dívat a nevěřit tomu, co se to tu právě dělo. Najednou si jich bandité všimli a když se k nim otočili, tak díky světlu z planoucího ohně si všiml, kdo je napadl. Elfové. Jeden z nich ukázal směrem k nim a něco řval, v nějakém divném jazyce. Následně následovala sprcha šípů, kdy naštěstí všechny minuli. Otec se rychle otočil ke svému synovi a odtáhl ho do lesa, odkud běželi so nejdále od vesnice. Za nimi se hnali tři elfové, snažící trefit svůj cíl. Mysleli si, že utečou svým pronásledovatelům, avšak aby toho nebylo málo, Narhys musel přijít i o posledního člena rodiny. Viděl jen zásah šípu do krku, kdy se následně svalil na zem. Věděl však, že neměl čas truchlit, a tak se nezastavil a běžel dále. Jenže ani jeho se elfský šíp nevyhnul. Ucítil ránu a následně šílenou bolest v oblasti poblíž ramena. Snažil se však běhat dále i přes to, že cítil, jak mu ubývají síly. Najednou ucítil další bolest ve své levé noze. Zakřičel bolestí a snažil se jít dále. Měl štěstí, narazil na řeku. Nepřemýšlel a síly mu stejně nedovolili utíkat dále, a tak spadl do řeky a nechal se nést proudem. Jakmile ho elfové, jež ho pronásledovali uviděli, měli ho za mrtvého, a tak se vrátili pomoct ostatním sebrat vše co mohou a srovnat vesnici se zemí.

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel | +: Najednou se Narhys probudil a první, co spatřil, byla světlá modrá obloha, kterou částečně ukrývají koruny stromů. Uvědomil si, že leží na zádech, na zemi. Otočil hlavou doleva a doprava, aby zjistil, že se nachází někde v lese, v provizorním přístřešku.„Eh… kde to jsem…?“ Řekl potichu, a když se snažil zvednout, ucítil jen bodavou bolest, která ho donutila si opět lehnout. Všiml si, že je polonahý a zavázaný látkou na místech, kde byl zraněn. Někdo ho vytáhl z řeky a obvázal. Sice si toho nejdříve ani nevšiml, ale také ho někdo přikryl a jak vstal, deka spadla z jeho horní části těla. Po chvíli opět usnul.
Když opět nabral vědomí, snažil se vstát. Stále ho to bolelo jak čert, ale už to bylo snesitelnější. Jenže od posledního probuzení tu najednou nebyl sám, neb k němu někdo přiběhl. Byla to žena. Velmi nádherná žena. Krásný obličej, rudé vlasy a celkově vypadala krásně. Jenže pak si všiml menšího detailu, přesněji uší. Byla to elfka. Jakmile si to uvědomil, snažil se dostat pryč, ale ona mu to nechtěla dovolit a snažila se ho utišit. A také se během chvíle uklidnil, ale ne díky slovům této krásné elfky, ale spíše díky bolestí, kterou si tím způsobil. Když si toho ona elfka všimla, dala mu napít. Měl žízeň, a tak se napil a doufal, že to nebude otrávené. Naštěstí nebylo. Usmívala se na něho, ale neřekla ani jedno slovo. Narhys však úsměv neopětoval a místo toho opět usnul.
Následující dny se jen probouzel a usínal, zatímco se Elfka snažila být přátelská, Narhys byl vždy podrážděný a nechtěl mít s ní nic společného, i přes to, že si uvědomoval, že mu pomohla a že díky ní přežil. Jenže to byla elfka, byla z rasy, která zabila každého, kterého znal. Celou zatracenou vesnici. Občas se mu o tom zdálo, truchlil za padlé, dokonce se občas probouzel s řevem a slzami v očích. V těchto chvílích se ho snažila Elfka utišit, ale nikdy se jí nechtěl ani dotknout. Stále cítil k její rase hněv. To však netrvalo věčně, neb postupem času si Ji začínal čím dál více vážit.

Na přátele navždy! | +: Jednoho brzkého rána se vzbudil a snažil se vstát, tentokrát vstal a dokázal se i nějak hýbat. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, ale minimálně měsíc či dva nebyl schopen pohybu, takže byla úleva, že se konečně mohl zvednout. Konečně si mohl prohlédnout místo, kde nějakou dobu žil. Nebylo to nic moc, jen provizorní dvě střechy, jedna pro jednu osobu s tím, že ona Elfka, jež v tuto chvíli spala, měla vedle sebe pochvu s mečem, elfský luk a toulec s několika šípy, nejspíše Ji vyrobenými a ohniště mezi nimi. Najednou dostal nápad. Proplížil se k její „posteli“, opatrně vzal její šípy a luk. Na chvíli ho přemohl hněv, a tak vzal jeden šíp a natáhl s ním luk, zatímco mířil na ní. Chvíli tam tak byl, přemýšlel nad tím, co udělat. Chtěl se pomstít, chtěl něco udělat, třeba by se mu ulevilo. Ale něco mu v puštění tětivy bránilo. Jeho pocit s tím nebyl zrovna v pořádku. Uvnitř sebe věděl, že za to tahle nemůže, nebo alespoň si to myslel, protože jinak by mu nezachránila život a nestarala se o něj. Nakonec luk sklonil k zemi a div se nerozbrečel nad vzpomínkami na staré přátele, ale hlavně na svou rodinu. Nakonec však zavrtěl hlavou a řekl si, že by jí alespoň něčím měl poděkovat. A tak vyrazil s vypůjčeným lukem a šípy do lesa, ulovit pár zajíců. A že to nešlo zrovna jednoduše, neb to dělal po dlouhé době a pořád se nemohl pořádně hýbat. Nakonec se však po dvou hodinách povedlo a s sebou přinesl tři zajíce. Když se vrátil do tábora, už byla vzhůru a naštvaně se na Narhyse dívala. Opatrně k ní přišel, položil králíky a její věci k ní a sedl si. „Ehm, omlouvám se, že ti dělám starosti. Chtěl jsem se nějak odvděčit za tvou pomoc. Za to, že jsi mě zachránila.“ Nevěděl, že mu nejspíše nerozumí, ale pochopila smysl toho, co asi tak říkal, dle toho, jak se u toho tvářil. Tak mu položila jemně ruku na zdravé rameno a usmála se na něho. Narhys Ji ten úsměv také oplatil. Což udělalo elfce radost, neb to bylo poprvé, co se na ní usmál. Mladý lovec se cítil lépe, neb si uvědomil, že tato elfka není nepřítel, ale naopak přítel. Že ho nenávist oslepila. Podal směrem k ní ruku „Jmenují se Narhys. Jak se jmenuješ ty?“ Zeptal se Ji s úsměvem. Elfka však už toto nepochopila, tak jen nechápavě pokrčila hlavu na stranu. V tu chvíli si uvědomil, že mu celou dobu asi nerozumí. Začervenal se. Pak se znova pousmál a ukázal na sebe. „Narhys.“ Představil se a pak ukázal směrem k ní. To už však pochopila, a tak se usmála a sama se následně představila.
Následující roky byly spolu a postupně se posunovali směrem na sever. Směrem k Redanii za lepším životem. První roky byly trochu tvrdší, neb jazyková bariéra věci hodně komplikovala, ale nějaké základy se navzájem naučili. On se naučil trochu starou řeč, ona se naučila trochu obecnou řeč. Oba to byli lovci, jen ona byla mnohem zkušenější, a tak se od ní učil. Naučil se od ní spoustu věcí, elfské taktiky plížení, střelby z luku, pasti na zvířata, přežití v přírodě, dokonce něco i o první pomoci, zatímco ona se pro změnu naučila něco o lidské společnosti. Během těchto let se hodně spřátelili, ale nikdy nebyli intimními partnery, spíše se jednalo o nejlepší přátele. Avšak k elfům obecně stále choval jistou zášť. A asi bude vždy bude. Když překročili do Redanie, byly velmi šťastní a natěšení na lepší život. Našli si krásné místo v lese, kde se prakticky zabydleli a tam si žili. Narhys prodával kůže a jiné věci lidským obchodníkům a staral se o maso, zatímco Elfka se starala o zbraně, neb měla lepší vztahy u ne-lidí, kteří dle ní prodávali kvalitnější šípy a luky. Jenže Narhys byl v tomto celkem tvrdohlavý, takže zůstal u lidských luků. Během let si oba vydělali na lepší vybavení. Elfka si sehnala lepší zdravotnické vybavení, byliny a novější oblečení, zatímco Narhys se zaměřil na dle její rady na maskování, luk a nůž. Celkově na bojové vybavení. Celou dobu se od ní učil a zlepšoval se čím dál tím více. Byli z nich nerozlučná dvojka s dobrým životem. Tedy, tak to vypadalo.

Cesta hraničáře | +: Jednoho dne, kdy si tak šli do vesnice pro prodej kůže a masa, si všimli, že se stala cílem malé party banditů, asi o šesti lidech. Tito bandité se rozhodli vyhrožovat vesničanům a ukrást jejich zásoby. Když to Narhys viděl, okamžitě si vzpomenul na událost v jeho rodné vesnici. Nechtěl, aby se toto stalo i těmto nebožákům. Elfka také souhlasila, že pomůže, a tak se proplížili k vesnici s luky se zasazeným šípem a oba byli připraveni zaútočit. Jenže jak to bývá, občas se v těchto situacích najde nějaký hrdina, který vezme věci do vlastních rukou. No a jeden takový člověk se rozhodl jednoho z těchto banditů napadnout vidlemi. Avšak neúspěšně a onen vesničan přišel o svůj život. Banditům se to samozřejmě nelíbilo, a tak začali s plundrováním vesnice. Naštěstí se oba rychle připlížili k místu činu a jelikož všude byla vysoká tráva, stromy či keře, měli se kam ukrýt. A byla malá šance, že je s tím maskováním vůbec najdou. Než jejich plundrování pořádně začalo, Narhys vystřelil z luku. Za ním hned vystřelila i jeho společnice a oba zasáhli svůj cíl. Než se bandité uvědomili, že přišli o dva své lidi, přišli o další dva. Když si poslední dva uvědomili, že jsou nahraní, že většina umřela díky neviditelnému nepříteli, začala zdrhat, ale ani jeden neunikl svému osudu. Když bylo po všem, oba utekli do lesů, neb věděli, že kdyby věděli, že za tyto vraždi mohou oni, asi by jim nikdo nedal pokoj. A kdyby to byla větší skupina banditů, tak by ty dva mohli začít pronásledovat. A to by nebylo příjemné. Vesničané tedy skončili s hromadou mrtvol a nikdo nevěděl, kdo je zachránil. Jen někde v polích našli pár kůží položených na zemi.
Tato situace Narhysovi otevřeli oči, že ani tady není konec banditům. Několik dní nad tím přemýšlel, dokud jednoho dne nepřišel ke své společnici s návrhem, že by mohli zkusit hlídat tyto vesnice, tyto cesty před takovými lidmi. Ovšem kvůli pokrytí větší oblasti by se museli rozdělit. Elfce se to nelíbilo, lámalo jí to srdce, ale chápala to. To však neznamenalo, že se nikdy nepotkají, že? Občas na sebe určitě narazí. Nakonec se objali, dali si společnou poslední večeři na rozloučenou, včetně kvalitního alkoholu a následujícího dne se oba rozutekli do svých směrů.
Další léta byly tvrdé, Nilfgaard se rozhodl napadnout Sever s tím, že obsadil i Temerii, což se Narhysovi vůbec nelíbilo a Veverky začali být čím dál agresivnější. A vůbec nepomáhal fakt, že byl na vzestupu jakýsi kult Věčného ohně, který nejenže pálil údajné čaroděje, ale také ne-lidi, díky čemuž se více lidí neoficiálně hlásilo k těmto partyzánům. Neměl Veverky rád, vůbec ne. Do teď jim neodpustil, co udělali jeho vesnici, jeho rodině, jeho přátelům. Avšak nic proti nim nepodnikal, neměl na to sílu, ani zkušenosti. Prozatím.
Během let, kdy se postupem času objevovali tyto události, se usadil ve své oblasti, procházel z bodu A do bodu B, živil se lovem, prodával kůže a maso, když potřeboval nové vybavení, lovil zločince, hlídal cesty a celkově hlídal své hranice a lidé v okolních vesnicích si toho byli vědom. Udělal si z tohoto života svůj důvod žití, svou podstatu. Doufal, že s Ji daří také, že se jeho nejlepší kamarádce nic nestalo, že je v pořádku. Že se s ní zase někdy setká.

Talent: Plížení

Schopnosti a dovednosti:

Tělesná konstituce – 1
Obratnost – 1
Zručnost – 2
Smysly – 1
Jazyky – Stará mluva (1)
Léčitelství – 1
Informovanost – 1
Řemeslo – Práce s kůží (1)
Boj se zbraní – Luk (2) Nůž (1)
Všímavost – 1
Lov – 2
Plížení – 1
Vaření - 1

Speciální inventář