Freyja an Varg

od **Freyja an Varg** » 12 srp 2021, 20:50

Jméno: Freyja an Varg

Rasa: vlkodlak

Věk: narozena na podzim roku 1250

Loajalita: ke svému druhovi Tianovi

Víra: už dávno nevěří, bohové ji opustili

Povolání: bývala štítonoškou

Talent: vzhledem ke svému rozpoložení ho stále hledá

Vzhled:
Na Skellige
Freyija je středně vysoké štíhlé postavy a měří 166 centimentrů. Její velmi tmavě hnědé vlasy působí, jako by byly spíše černé. Z dálky rozdíl mezi těmito barvami rozhodně nepoznáte, takže pokud toužíte poznat toto její malé tajemství, musíte se k ní dostat blíž. Délka jejích vlasů jí sahá až do pasu a má je od přírody rovné. Většinou v nich ale nechyběla alespoň spona či ozdobná čelenka, nehledě na to, že Freyja se pouštěla i do složitějších účesů. Jejímu špičatému obličeji vévodily pronikavé oči, které nebyly zajímavé pouze tím, že jste měly pocit, že vás jimi propálí, pokud se její zrak bude na vás upírat ještě chvíli, ale také svou barvou. Pravé oko totiž bylo světle modré, zatímco to levé světle zelené. Pod pravým obočím, které bylo velmi husté, ji zkrášlovala nepatrná jizvička, kterou obdržela jako malá při hře na válečníky se svým o dva roky starším bratrem. Její úzké rty působily přísně, někdy až výsměšně. Nutno dodat, že se tak skvěle hodily k její povaze. Jelikož patřila ke šlechtě, v jejím šatníku nemohly chybět šaty různých střihů, i když v jistých situacích samozřejmě preferovala košili a kalhoty a na nich někdy i zbroj.

V Redanii
Základní rysy jejího vzhledu zůstávají samozřejmě nezměněny, ovšem kvůli situaci, jak se do Redánie dostala a co bylo jejím údělem, a skutečnosti, že s ní nebylo zacházeno v rukavičkách, se z její tváře vytratila barva, její oči ztratily lesk a jiskru, štíhlá postava se stala vyzáblou a její husté vlasy prořídly. Kruhy pod očima teď vévodily jejímu obličeji stejně jako vystouplé lícní kosti. Když se dostala ke zvrácenému šlechtici, který ji koupil, aby mohl využít toho, že je dívka vlkodlakem, vypálili jí na kůži, konkrétně na stehno, postříbřeným kusem železa cejch, aby bylo poznat, komu patří. Rána se zacelila v její lidské podobě, a tak jí na těle už zůstala. Její zápěstí a oblast nad kotníky hyzdí viditelné pozůstatky otlaků od okovů ze stříbra.

V tomhle okamžiku je jí víceméně všechno jedno, ale pokud by se její šrámy na duši začaly léčit, jistě bude spokojená, když se za nějaký čas vrátí ke vzhledu, kterým se honosila na Skellige. Některé pozůstatky po redanském trýznění už však bohužel nezmizí.

Faceclaim: Katie McGrath

Povaha:
Na Skellige
Již od malička se mohla pyšnit velkým sebevědomím, které její rodiče podporovali. Bylo přeci správně, aby skelligská žena měla sebevědomí a odvahu. Bohužel své rodině možná přerostla trochu přes hlavu, protože co bylo dříve zdravým rozvíjením pevné osobnosti, stalo se v budoucnu přehnaným egoismem a nebetyčnou drzostí. Cítila se jako nadčlověk a taky se tak chovala. Ačkoli měla svoje oblíbence, dokonce i z řad služebnictva, se kterými se dokázala bavit a chovat se před nimi méně nafoukaně, skoro všichni spíše znali tu její druhou stránku. Pokud by ji někdo nazval frackem, měl by svatou pravdu. Nešla daleko pro ponižování a výsměch a myslela si, že je chytřejší než všichni ostatní.
Kdo ví, zda její chování nebylo spíše obranným mechanismem, jak se dostat pryč z toho kolotoče politicky výhodných sňatků. Ona se toužila dostat na moře, což se jí nikdy nepovedlo. Jistá zahořklost a trpkost v ní tak zůstala a ona to dávala všem kolem sežrat.

V Redánii
Stejně jako se její život otočil naruby, tak ani povahou byste ji nepoznali. Rozhodně byste do ní neřekli, že to byla ta drzá holka, která se nebála jít daleko pro netaktní poznámku, jen aby tím potěšila sebe, nebo ponížila druhého. Nesla si v sobě zradu od vlastní rodiny. Z až příliš sebevědomé a netaktní dívky se stával někdo, do koho byste nikdy neřekli, že vůbec nějaké měl. Její vzdorovitost a paličatost se časem vytratila, až zůstala jen ustrašená nestálá troska, skořápka bez života, odevzdaná. Někteří by jistě řekli, že si to za svoje chování zasloužila, ale popravdě - ani ona v časech na Skellige by nikomu nepřála to, co zažívala v podzemí hradu jejího urozeného majitele a co to z ní udělalo.
Sebejistota byla ta tam a ona se bude muset hodně snažit, aby alespoň ve svém životě získala takovou rovnováhu, která jí zajistí plnohodnotný život bez strachu a bolesti.

Historie:

Dětství | +: Freyja se narodila jako druhé a poslední dítě do šlechtické rodiny an Varg, který byl věrný klanu an Craite panující na Ard Skellig. Její rodina měla v erbu hlavu bílého vlka na šedém podkladu. Ačkoliv tento rod nebyl z těch nejvlivnějších, neznamenalo to, že se o to její otec nesnažil. Svou pílí, pracovitostí a moudrostí dosáhl značného posunu a jejich rod začal být vnímán přeci jen jako ten, u kterého si vážíte jeho podpory. Freyja byla oblíbenkyní hlavně svého otce Horika, který se jí věnoval s naprostou láskou a oddaností. Viděl v ní budoucí válečnici, která by ho mohla doprovázet na taženích. Její matka Siggy nebyla tak horkokrevné povahy, a proto měla blíže spíše k jejímu bratrovi, který se samozřejmě také uměl ohánět zbraní, ale byla to politika a diplomacie, která se v pozdějších letech stala jeho doménou. Ovšem svým způsobem si rozhodně nemohla stěžovat ani na jednoho rodiče, protože ačkoliv Siggy nadržovala jejímu bratrovi, neznamenalo to, že by nemilovala svou dceru. Od matky se tedy pozornosti dočkala také. Na své dětství si tedy nemohla stěžovat, protože i se svým bratrem měla harmonický sourozenecký vztah, i když by to nebyly děti, aby se neškorpily a někdy nehádaly. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl z Freyji stát člověk, kterého byste ve svém životě asi déle mít nechtěli.

Otcova smrt | +: Zlom nastal, když jí bylo osmnáct let. Její otec byl napadnut medvědem při lovu a střet s ním bohužel nepřežil. Do čela rodiny se tak dostal její o dva roky starší bratr, který měl naprosto odlišné vize než její otec, jenž jí slíbil, že společně budou brázdit moře a vyplouvat na výpravy, a to jak válečné, tak objevné. Smrt otce jí velmi zasáhla, protože k němu měla tak blízko. Její matka Siggy, ačkoliv o ni jevili muži zájem jako o vdovu, jejíž rodina měla jistý vliv, se i přes tuto skutečnost již nikdy nevdala a stáhla se do ústraní. Z Freyji se i díky výcviku svého otce stala štítonoška. Byla na to velmi pyšná a živila vidinu toho, že i přes skon jejího otce, bude mít tu možnost stát se plnohodnotnou válečnicí a bojovat za svého krále. I když měly ženy na Skellige skvělé postavení oproti některým jiným zemím, stejně nebylo tak jednoduché, aby se žena v jisté oblasti prosadila a byla respektována. Ona se to chystala změnit a z počátku mohlo vypadat, že se jí to i zadaří. Tato vidina jí stoupla do hlavy a ona se stala pyšnou a paličatou, ale stále ještě měla svoje hranice. Celkově to byla taková klidná léta, kdy se její bratr rozkoukával u moci a ona si šla za svým cílem. Ovšem jakmile její dříve oblíbený bratr zmapoval veškeré možnosti, které se mu nabízely, bylo jasné, že Freyja mohla na válečnou kariéru zapomenout. A tady začaly všechny ty neshody a Freyino chování, které bylo možná doposud trochu otravné, ale ne nepatřičné, se ještě více zhoršilo. Bratříček si vymyslel, že nejlepší způsob, jak získat ještě větší vliv, bylo sňatkem. Zajisté tento nápad aplikoval i na svou osobu, jenomže on toužil po tom, že provdá taktéž Freyju, která se doposud jevila spíše volnomyšlenkářsky než tak, že je připravená na manželství, děti a hlídání rodinného krbu.

Cesta ke skáze | +: Bylo jí dvacet jedna let, když bratr sezval ty, kteří mu přišli dostatečně hodní toho, aby pojali za ženu jeho sestru a on tak mohl získat důležité rodinné spojenectví. Ačkoliv Freyja bratrovi toto počínání rozmlouvala, nebylo jí vyhověno. Propast, která se mezi sourozenci tvořila, byla čím dál tím větší a ona začala svého bratra nenávidět za to, že jí chce ovládat život a vzít jí její sny. Bohužel pro ni a její cíle nebyla připravená na to, že by svého bratra odstranila z cesty. Přeci jen v ní stále přetrvávala ztráta ze smrti otce. Rozhodla se pro jinou taktiku, která se po nějakém čase zřejmě stala její životní filosofií - nasrat co nejvíc lidí to jde. Výběr jejího muže se měl konat půl roku poté, co její bratr oslovil ty, o které by měl zájem mít v rodině. Za tu dobu se z Freyji stala nesnesitelná mrcha, která byla připravená ponížit každého, kdo se na ni podíval. Jinak tomu nebylo ani z případnými ženichy.
Když se všichni sešli ve velké síni jejich domu a ona si měla všechny nápadníky prohlédnout, a bylo jich dost, protože sňatek to byl výhodný, a navíc Freyja nebyla šeredná, měla pro adepty jeden úkol. Přeci nebude kupovat zajíce v pytli. Požadovala po ctěných pánech, aby se v síni přede všemi svlékli a ona tak viděla, do čeho by šla. V hodovní síni začal povyk. Všichni se začali rozčilovat, nadávali, osočovali Freyju i jejího bratra z šílenství nebo z toho, že si z nich jen tropí žerty a chtějí je ponížit. Bratr Freyji se snažil situaci uklidnit s tím, že jeho sestra neodhadla míru žertování a přehnala to, ale jistě nic takového nepožaduje a omluví se. Jenomže hrdá dívka, které šlo v tu chvíli jen o pomstu bratrovi a vyhnutí se uzavření sňatku, trvala pevně na svém. Většina z hostů ihned nato odešla rozlícena tou drzostí, ale pár jich zůstalo. Mezi nimi i nápadník, jenž měl s sebou jako svého rádce a přítele mocného druida. Ačkoliv nápadník se zdál velmi uražen tím, co Freyja předvedla, zdálo se, že ten, kdo situaci bral ještě vážněji, byl onen druid. Vyslovil prokletí, které mělo Freyju děsit po zbytek života, pokud… a to je právě to, ona neměla nejmenší ponětí, co by mělo být to pokud. Každé prokletí lze nějak zlomit, jen najít způsob. Slova toho prokletí zněla nějak takto - Ať jsi i navenek stejná nelítostná bestie jako uvnitř. Vysmála se mu, protože se v tom okamžiku nic nestalo, jenomže to netušila, nikdo netušil, co přijde o prvním úplňku.

První přeměna | +: Úplněk následoval za čtrnáct dní od vyřknutí kletby. Cítila se nesvá již pár dní před ním, ale nic ji nevyvedlo z míry natolik, aby se snad samovolně proměnila ještě dřív. Ten den probíhaly venkovní slavnosti, ale ona neměla náladu na to, aby někde křepčila a bavila se. Cítila jistý tlak a nutkání, ale nevěděla, co je jejich příčinou. Také měla pocit, že cítí všechno jídlo na sto honů daleko a hlavně, hlavně cítila lidi. Děsilo ji to. Ale možná, že bude stačit, aby se z toho jen vyspala. Rozhodla se tedy zůstat ve své ložnici přes celé oslavy a nevylézt z postele. S večerem na tom byla mnohem hůř, celá hořela, potila se. Zřejmě ji skolila nějaká choroba a ona se prostě jen pár dní poleží. Tím se utěšovala. Jenomže pak to přišlo. Jejím tělem proudily vlny nezvyklé bolesti a ona byla svědkem úkazů, které se pro ni zdály nepochopitelné. Měnila se. V co, u všech bohů? Pak už si nepamatovala nic. Ráno se probrala v úplně jiné místnosti, vlastně to byl… sklep? Netušila, jak se sem dostala, ale byla nahá a… byla to krev, která utkvěla na její kůži? Z naprostého transu ji vyrval až hlas jejího bratra zpoza dveří, i když se zdál být ještě dál. Když se mu ozvala, začalo se za dveřmi něčím posunovat. Její bratr a další jeho muži zřejmě odstraňovali jištění dveří. Trvalo jim to nějakou dobu, muselo toho tam být natahaného dost. Jakmile její bratr vstoupil do místnosti, zahrnula ho otázkami, co se stalo, proč je od krve, co pohledává ve sklepě, proč byly zabarikádované dveře? Neměla odpověď na nic, jen si pamatovala z minulého dne, jak příšerně jí bylo a že se s ní něco dělo. Její bratr po ní hodil mlčky šaty a když se oblékla, zavelel, ať jde za ním. Stále na něj naléhala, aby jí prozradil, co se stalo. Došli až k jedné z cel a ona za sebou uslyšela kroky, když se za nimi otočila, její bratr ji zezadu pevně chytil za ruce a příchozí osoba jí nasadila okovy. Byly ale zvláštní a jejich dotek na kůži pálil, dělalo se jí z toho nevolno. Než se vzpamatovala, byly spoutány i její nohy se stejným účinkem. Když skončila v žaláři, řvala na svého bratra, aby jí už pro bohy řekl, co se děje a proč její pouta tak pálí na její kůži. Skrze mříže bylo pro jejího bratra zřejmě snazší s ní mluvit. Tak se dozvěděla, že rozsápala svou služebnou, když ji přišla zkontrolovat, jak se jí daří a zda nechce něco k snědku. Ironií osudu bylo, že si Freyja jako pokrm naservírovala ji. Ven mezi občany se naštěstí nedostala, ale po domě zabila ještě dvoje stráže, než se někdo další dostal za jejím bratrem, aby někdo zastavil tu hrůzu. Ač se v domě odehrávalo drama, oslavy pokračovaly nerušeně dál. Možná jen díky všeobecnému veselí se ten teror podařilo ututlat. Bratrovi a jeho mužům se podařilo nalákat ji do sklepa a tam ji zabarikádovat. Pečlivě pak hlídali, aby se jí uprostřed noci nepodařilo uniknout. Nejdřív si nikdo nebyl jistý, kdo je oním vlkodlakem, ale když viděli tu spoušť, kterou Freyja zanechala ve své ložnici, bylo to více než jasné. Prokletí zafungovalo. Ze štítonošky se stala nelítostná bestie.

Bratrova zrada | +: Freyja svůj osud brala velmi těžce, ale nejen ten svůj, nýbrž i těch, kterých zabila. Ovšem nevzdávala se naděje, protože každá kletba se přeci musí dát nějak zlomit? Požádala svého bratra, aby zjistil od druida, co může udělat pro to, aby se svého hoře zbavila, jenomže její bratr druida nenavštívil. Měl strach, že by se to, co se stalo, mohlo rozkřiknout a on by ztratil svoje dobré postavení a zkazily by se jeho plány. Rozhlásil, že o oslavách došlo k nevídané tragédii a jeho sestra byla pod rouškou noci chladnokrevně zavražděna, bohužel život jeho sestry nebyl jediný, který byl té noci ukončen a oplakávat bylo třeba i další životy. Bylo ovšem třeba vyřešit, co se sestrou, která byla až příliš živá. Její bratr ji mohl nechat zabít, vlastně by to v tuto chvíli ani nebylo tak složité, ale znamenalo by to, že by nosil na svých rukách krev vlastní rodiny, a to bylo něco, co podstoupit nehodlal, proto vymyslel něco odlišného.
Ačkoliv trávila své dny spoutaná v cele, nemohla být řeč o tom, že by po stránce stravy nějak strádala. Jednoho večera jí ovšem do jídla byly přimíchány drogy, které ji omámily tak, že mohla být bez povšimnutí pod rouškou noci přesunuta na obchodní loď. Její bratr, aby se zbavil toho břímě, které mu stálo v cestě, Freyju prodal. Ne ovšem jako ženu, ale jako vlkodlaka. Projevil o ni zájem jeden šlechtic z Redánie, který byl dost zvrácený na to, aby vymýšlel nové a nové způsoby, jak trestat lidi pro něj nepohodlné. Vlkodlačici Freyju se mu podařilo získat přes konexe na černém trhu. Freyja se probrala ještě na palubě lodi. Takhle si svou výpravu opravdu nepředstavovala. Krom okovů ze stříbra kolem sebe měla i stříbrnou klec. Ten parchant. Ani se nesnažil, aby jí pomohl, prostě se jí zbavil. Netušila, kam loď míří, ani co všechno pro ni bylo připraveno, ale jakmile se to dozvěděla, věděla, že by to nepřála nikomu.

Horor v Redanii | +: Redanský šlechtic měl vše perfektně připraveno pro to, aby ji uvítal na svém panství. V podzemí postavil velmi prostornou celu z postříbřeného kovu a vymyslel důmyslný kladkový systém, který měl Freyju po přeměně vpustit do prostoru, který byl určen k zabíjení nepohodlných. Šlechtici ovšem nestačilo, aby se měnila pouze za úplňku, ačkoliv prvních pár proměn absolvovala pouze v tomto období. Šlechtici to přestalo stačit. Potřeboval ovšem zlomit vůli a houževnatost vlkodlačice, která se mu stavěla na odpor při každé příležitosti. Poznal, že to s ní nebude mít jednoduché, takže nastoupilo mučení a trýznění hladem či žízní, aby její vzdor povolil a ona tak byla povolnější. Šlechtic ji toužil zlomit, protože věděl, že v těchto situacích se člověk s vlkodlačí kletbou neumí ovládat a jeho přemena by tak mohla být samovolná a častější. Chvíli mu trvalo, než Freyju dostal do bodu naprosté vystrsovanosti a takového nepohodlí, že kdykoliv jí byly sundány stříbrné okovy, nedokázala svou přeměnu udržet na uzdě a o nějakou chvíli později se proměnila ve vlkodlaka. Šlechtic tak mohl využívat jejích “služeb”, kdykoliv se mu zachtělo. Nic ze svých přeměn si nepamatovala, ale vždy, když se probrala jako žena a měla na sobě krev, věděla, že zabila. Při velkém soustředění dokonce dokázala vytušit, kolikačetnou popravu spáchala. Málem z toho zešílela, kdyby se stále někde v nitru nedržela myšlenky, že se jí jednou podaří utéct.
Roky ovšem plynuly, nutno říct, že velice pomalu. Ona ztrácela ponětí o tom, kým vlastně je, nebo alespoň byla. Zapomněla hodně z toho, co uměla, co měla ráda. Mohla se alespoň radovat z toho, že nezapomněla svou rodnou řeč, i když obecný jazyk, který taktéž ovládala celkem dobře, se vytrácel z její hlavy, a to i přesto, že se nacházela v zemi, kde se tímto jazykem hovořilo. Ovšem od všech slýchala dokola jen jedna a ta samá slova a rozkazy, takže neměla, kde si osvěžovat paměť. Ve svých myšlenkách k sobě hovořila pouze svým rodným jazykem. Lidské vlastnosti, dovednosti a návyky se jistě zaměnovaly za ty zvířecí a pudové. Už ani netušila, jestli byla zvířetem, které se měnilo v člověka, nebo člověkem, které se měnilo ve zvíře. Touha po svobodě ovšem neovládala pouze její lidskou část, ale i tu zvířecí.
Jednoho dne ovšem došlo k fatální chybě, která stála život několik šlechticových mužů - škoda jen, že ne šlechtice samotného - a tato chyba ji dovedla ke svobodě. Měla to být další noc prolitá krví nepřátel jejího majitele, ovšem nováček v družině nikdy nedělá dobrotu. Rozhodně ne, pokud jde o vlkodlaky. Tato fatální chyba v manipulaci s průchodem v cele měla za následek, že se Freyja ve své vlkodlačí podobě dostala ven, ovšem ne do popravčí místnosti, ale do místa, které by ji mohlo dovést ke svobodě. Začal zmatek a povyk. Ona sice svou přeměnu neovládala, ale i vlkodlak netoužil po ničem jiném, než být svobodný, a to, že na své cestě pobral i pár životů, jej nezajímalo. Freyje se podařilo jako vlkodlakovi ze sídla uprchnout.

Kam povedou její kroky a dokáže se vůbec po všech těch letech v zajetí začlenit zpět do společnosti a ovládat vlkodlaka v sobě?

Schopnosti:
Tělesná konstituce 2
Síla 2
Obratnost 2
Smysly 2
Vůle 2
Inteligence 2
Obecná řeč 1
Lov 1
Boj beze zbraně 1

Speciální schopnosti | +: Přeměna - na několika úrovních
Hází se na vůli, s věkem se budou zvyšovat body (rok = +2 body k hodu)
ovládaná cílená proměna bez úplňku - hodnota 15+
zastavené nechtěné proměny bez úplňku ve stresové situaci - hodnota 12+
ovládnutí nechtěné proměny bez úplňku - hodnota 7+
ovládání se při proměně za úplňku - 15+

Ovládnutá proměna zvyšuje primární fyzické staty o +1 kostka, neovládnutá o +2 kostky (konstituce, síla, obratnost a smysly; inteligence se naopak o výše uvedené kostky snižuje)

Ovládání vlků
Vlci ho si ho váží, respektují, a tak na něho neútočí. Cítí ho jako jednoho ze svých vlčích bratrů. Mohou mu pomáhat a hlavně ho vidí jako autoritativní osobu. Může je ale násilně ovládnout a použít v boji, což klasická magie neumožňuje. Hody na vůli (Slabší vlci= 5, násobky = počet vlků / Silní vlci = 20)

Regenerace
Hodem na konstituci může být vyvolána okamžité hojení ran.

V lidské podobě
škrábance, pohmožděniny v malé míře - hodnota 5+
četnější škrábance a pohmožděniny - hodnota 10+
hlubší rány neohrožující na životě - hodnota 15+
zlomeniny - hodnota 20+
rozsáhlá zranění, která by mohla ohrozit i na životě - hodnota 25+

Zranění stříbrem, které se zacelilo v lidské podobě nemůže být zhojeno, stejně tak se nezhojí již přirozeně zhojené staré procesy.

Ve vlkodlačí podobě při neovládané přeměně se hojí bez hodů (+1 každé 2. kolo / proti stříbru každé 3. kolo).
Ve vlkodlačí podobě při ovládané přeměně se hází na konstituci (O 5 bodů nižší hody než jsou uvedeny výše).

Šestý smysl
Setká-li se vlkodlak s tvorem Chaosu nebo něčím magickým, ví to. Hodem na smysly dokáže i odhadnout sílu tvora/mága - respektive to, zda je důvod ke strachu či nikoliv - hází oproti hodnotě 10
Cílené hledání něčeho takového v prostoru = hody na smysly (určeno vypravěčem).
Hodem na smysly proti hodu na vůli druhého hráče dokáže vlkodlak i vycítit jeho špatné záměry druhého hráče.