Rasa:Člověk
Povolání:Šenkýřka
Věk:23
Vzhled:Fina je průměrné výšky, zhruba tak pět stop a pět coulů, a zlé jazyky povídají, že jí je těžké přehlédnout, zejména proto že postavou (díky bohům, že alespoň vcelku souměrnou) není zrovna vyžle. Z poněkud plnějšího obličeje zevlují živé zelené oči, pod nimi ostrý, jemně zvedlý nosík a trochu tenké rty, většinou nesoucí poťouchlý úsměv. Lehce zvlněné vlasy nahnědlé barvy nosí svázané v praktickém uzlu, a stejně prakticky a poněkud nenápadně se i odívá - výjimku tvoří kožené boty překvapivě slušné kvality a cestovní zelený plášť podšitý nejspíš domácím zajícem. Taky cetek, neřkuli šperků se u ní moc nedočkáte (a ovšem, kde by na ně vzala, že?) - výjimku tvoří zlatý přívěsek na kožené šňůrce který nosí na krku. Bedlivý pozorovatel by si nejspíš všiml, že jde o provrtaný Nilfgaardský florén, ale pokud by byl moc bedlivý nebo by dával najevo nelibost, Fina nejspíš poznamená, že stejnou díru jak na tom florénu udělal děda Gustav do prdele kuší tomu jižnímu prevítu co ho měl v kapse, takže kromě rodinné památky vlastně jde o válečnou kořist.
Povaha: Trochu pragmatická, trochu cynická, vcelku veselá natruc osudu a docela hubatá, zejména pak na rýpance ráda odpoví nápodobně, a nejeden sprosťák a kořala už od ní schytal i hadrem.
Jak říká dobrá kniha proroka Lebedy, peníz bez člověka najde všude přátele a člověk bez peněz nepřátele, takže kdo člověkem jest, moudře udělá jestli si nějaký ten peníz opatří. Fina ovšem uznává i jiné hodnoty, taky na bližného zrovna nenaplive, a nepovažuje se za nějakého vyvrhele, ale pokud nejde o nějakou vyloženou ohavnost, ráda vydělá i kdyby se měla otřít o nějakou tu hranu zákona. Akorát na havekářinu by se nedala - Veverky jsou jí snad odpornější než i běžní marodéři a bandité, táta dovedl povídat, a taky kvůli jejich hnusnýmu nařezanýmu šípu nemůže strýc Walda, ten co mu zůstane hospoda, na levou nohu - a to měl ještě sakra štěstí, že u nich nocovala bába kořenářka cestou na čarodějný trh do Ban Ardu, jinak by jej skosil bront.
Mnohé by možná překvapilo, že Fina, pokud má ovšem čas a možnost, docela ráda čte -základy vzdělání je jedna z mála věcí o které jí úpadek její rodiny nemohl připravit. Mezi její oblíbené knihy patří zejména Cestou necestou aneb z Ban Ardu do Attre za rok a den, cestopis v lehkém stylu, popisující většinu významných měst Severu z pohledu pěvce, dobrodruha a lehtikáře značně podobného proslulému Marigoldovi. (Výsledkem byl soudní spor o nactiutrhání mezi vicehrabětem Julianem Alfredem Pankratzem de Lettenhowe a baronesou Ellenou Margarétou van Ruyfort, skutečnou autorkou díla a bývalou Oxenfurtskou spolužačkou známého barda. Výše jmenovaný vicehrabě soud ovšem prohrál, a tak jediným výsledkem kausy byla značná propagace onoho dílka.) a také Modrá Perla od Essi Daven.
Co by ovšem nepřekvapilo nikoho kdo ji alespoň trochu zná, je, že Fina má ráda kočky, většinou se jim od ní ujde pamlsek anebo aspoň pohlazení, a tak, možná i ne zcela ze zištných důvodů má většina koček s kterými se setkala opakovaně docela ráda ji.
Víra: Serafina ani její rodina nejsou zrovna náboženští fanatici, bohové jsou taky vysoko a daleko a žít se musí zrovna tady dole nízko, ale zas ona ta Dobrá Kniha přece jenom má člověku co poradit.
Schopnosti a dovednosti
Tělesná konstituce - 1 Alespoň nějaké plus objemnější tělesné stavby
Síla - 1 Ono ty tupláky piva, kbelíky vody, kotle a rožně taky něco váží
Zručnost - 2 Fina má hodně hbité prsty, v lepším světě by možná dělala hodinářku
Smysly - 1 Bez aspoň trochu bystrých smyslů se kšeft dělat nedá, a vařit taky ne.
Inteligence - 1 Bez inteligence tuplem ne.
Charisma - 1 Charisma je víc než postava a kukuč čarodějky, a Fina je toho důkazem.
Gramotnost - 2 Umí plynně číst a psát bez kaněk a většinou i gramaticky správně.
Informovanost - 2 Fina nejenom ráda plká ale většinou se i něco doví.
Kuše - 2 Život v zájezdném hostinci není vždycky pěříčko, a v případě napadení lapky nebo někým nebo něčím horším se celá rodina musela spoléhat většinou sama na sebe.
Vaření - 2 Z chutných ingrediencí dovede chutně navařit leckdo, Fina pak zvládá i pokročilé aspekty tohoto umění, třeba jakými bylinami dochutit pečeni nebo polévku aby se ušetřilo koření nebo přebila pachuť staršího masa, která cibule je už moc shnilá i na cibulovou jíšku a která se ještě dá použít po značném okrájení, případně jak udělat z vína třetí kvality něco z čeho se nepoblije královský posel.
Talent:
Historie:
Serafina přišla na svět v Kaedwenském království jako nejstarší vnučka Gustava Knaggse, hospodského v zájezdném hostinci U dvou zlaťákú - tolik totiž vsadil děda karbaník v partii gwynta když vyhrál dlužní úpis na ono, tehdy poněkud krachující pohostinství.
Její otec, Bromley Emsworth, toho času náčelník ostrahy movitého kaedwenského faktora a kupce Oswina Hereforda odpočíval i s družinou v oném hostinci, když byla karavána vezoucí caingornská sukna a vydělané kozí a ovčí kůže k břehům Liksely přepadena lapky z proslulé bandy Rudoočka Wyllise. V následovné potyčce byli díky nemalé zbrojní výpomoci osadenství i jiných hostů zlaťáku bandité dílem pobiti, dílem zahnáni, ale ztráty se nevyhli také obráncům - zejména pak padl nejstarší hospodského syn Albert, a Bromley byl těžce raněn a neschopen další cesty. Strážný se, díky bohům uzdravil, ale během zotavného pobytu se s Melissou, starší dcerou hospodského, seznámil natolik, že za půl roku byla svatba a za další tři měsíce se Serafina narodila - její otec z pochopitelných důvodů zůstal jako výpomoc a ochrana.
Až do svých sedmnácti let žila Fina v hostinci, vychovávana spíše pevnou rukou své babičky Elethey a její možná trochu specifickou interpretací Dobré Knihy, a pomalu se vypracovávaje z děvečky pro všechno v šikovnou kuchařku (aby tak ne, při jejím mlsném jazyce) a chytrou šenkýřku. Během této doby si, stejně jako dříve její matka a teta, a později i sestry a sestřenice osvojila střelbu z kuše (pro mužské příbuzenství se výcvik rozšiřoval o užití cepu a sudlice, pro bratra pak pod otcově vedením také meče) - dovednost která se několikkrát zúročila zejména během druhé Nilfgaardské války, když se marodující bandy dezertérů obou stran, jakož i jedno komando Veverek občas pokusili doplnit zásoby a ukojit různá tělesná puzení na úkor obyvatel hostince - ovšem ke své, takřka finální, škodě.
Změna v jejím životě nastala, když se slovutný pan Hereford stal radním v Ban Gleannu, a rozhodl se dát svému bývalému veliteli ostrahy ponuku jaká se neodmítá - post velitele městských stráží. Celá rodina - otec, máma, Fina a její sourozenci, bratr Caleb a sestra Cornelie, se najednou stali měšťany a ne nejchudšími, zejména díky bočním příjmům které jaksi vyplynuly z oné funkce. Jedním z následků byl vesměs úspěšný pokus soukromého učitele obohatit dítky nějakou tou kulturou a alfabetizací, a ještě úspěšnější vzájemné obohacení mezi Finina bratrem a místní mládeží - Caleb je naučil pár rváčských hmatů a dědova karetním fixlům, zatímco nabyl poznatky z kapsaření, pijatiky a zejména otevíraní zámků, z čeho poslední naučil i ji.
Nové začátky byly těžké - i kdyź ne zrovna boháči, rodina provozující hostinec netrpěla nedostatkem, pomyšlení na práci ve Fině nebudilo hrůzu, spíše naopak a narozdíl od své sestry byla na přeučování už trochu stará - zatímco v hospodě byla pro babču i návštěvníky za šikovnou, a možná i vcelku pohlednou holku (rudá jako jahoda si nejednou poslechla známé pořekadlo o týdnu bez neděle) , městské vrstovnice i kluci spíše užívali slov jako 'vesnická nána', a provoz krámu který existoval zejména proto aby před berní odůvodnil nepravděpodobné příjmy pana kapitána byl taky k uzoufání nudný. Možná proto se taky vrhla na čtení, a časem se stala pravidelnou návštěvnicí místní knihovny. Pravidelnou zejména od doby kdy padla do oka jistému Alfrédu Nottlovi, písaři při vojenské správě pevnosti Ban Gleann. Jelikož byl mladík alespoň na písaře urostlý, nebyl náfuka ani velký měšťan, slušně vydělával, a dokonce se k němu měla i Serafinina kočka Sazinka, k pohádkovému konci celého příběhu o tom, jak se z holky odnikud městská paní stala chyběla jenom velká svatba v místním chrámu Melitelé, s bujarými dozvuky v rodinné hospodě.
Bohužel, život není pohádkou.
Po smrti krále Henselta a začlenění Kaedwenu do, de facto velké Redanie se lecos začalo měnit, leckdo o funkci přišel, a leckdo jí zas nabyl... a každý leckdo má i lecjaké známé. Tak se stalo, že ponejprv se na odpočinek pobral šlechtic spravující vojenský okrsek Ban Gleann (zlé jazyky povídali, že přičiněním svého zástupce), následně se několik slovutných pánú radních ocitlo v šatlavě za podivné osudy kontingentů pro onu správu za posledních pět let, a jako poslední je následoval za rozsáhlou korupci i náčelník městských stráží, odsouzen mimo jiné i k propadení majetku. Z nadějného sňatku s hrúzou (zejména ze strany budoucího tchána) sešlo, a Fině zůstali opravdu jen oči pro plač, pověst vyvrhele a návrat do rodinné hospody. Jenže, čas plynul i jinde.
Především ze strýce Waldu už byl pan hospodský Waldemar Keggs, taky se ženou a dětma, a i zatím svobodná teta Amélie mu byla poněkud trnem v oku, ne ještě další čtvero hladných krků. Za druhé, děda Gustav který by se normálně za dceru postavil už zejména jen kouřil a kašlal, a i když se babča snažila i za něj, výsledek byl hodně prozatimní. A ze všeho nejhorší, rozšířením Redanie na sever ztratila poloha dřívě pohraniční zájezdné hospody na atraktivitě, dvounásob když caingornský export čím dál víc proudil spíše k pobřeží a na moře, než směrem redanským.
Zkrátka, doma začelo být nebývalé dusno, a nejprve Caleb, pak i Fina se mu rozhodli čelit otevřením okna do světa - v jeho případě vstupem do Redanské armády, v její o náhlý odjezd na západ spolu s přecházející obchodní karavanou...
Loajalita: Dříve rodina a taky Kaedwenské království... dnes už nejspíš jen ta rodina
Speciální inventář:
Dýka s ručkou z parohu, onen přívěsek z florénu
Známé postavy:
Editace karty:
Odehrané questy:
