Jméno: Gerion de Carnste
Rasa: člověk
Povolání: šlechtic
Věk a/nebo datum narození: 18
Gerion měří 178 centimetrů. Má krátké hnědé vlasy a husté obočí stejné barvy. Pod ním se skrývají zelené oči se zlatými prstenci na kolem zorniček. Výrazná brada a dolní čelist podtrhující přitažlivou mužnou tvář jsou vždy na hladko oholené. Občas si nechá z mladického vzdoru vůči vždy oholenému otci narůst řídký vous kolem úst. Má na svůj věk pevně stavěná ramena, ale vahou se drží v průměru. Většinou se obléká podle toho, jak to vyžaduje etiketa. Mimo tyto akce se ale obléká raději do volnějších, spíše jezdeckých či loveckých úborů. Nejen kvůli častým cestám mimo dům po panství.
Gerion je jednoduše řečeno slušňák. Byl vychováván jako dědic baronství a to mělo vliv i na jeho osobnost. Aspoň na jednu jeho část. Dokáže si tedy velmi jednoduše nasadit masku vzoru galantnosti, kterou na akcích vystavuje všem na odiv. V soukromí také není nijak zlou osobou. Ale má jako každý své slabší stránky. Jeho usměvavou tvář často dokáže přetvořit malá prkotina na tvář uraženého mladého pána. Často je také dost tvrdohlavý a má také občas stav, kdy názor jeho poddaných není v jeho očích ten správný. V případě, že nesouhlasí s někým výš, což je v podstatě jen jeho otec, řeší situace tak, že se otce snaží dopálit chováním, kdy místo běžného přístupu zvolí postoj dědice vůči vládci. Takže nasadí stejnou masku, kterou používá před cizinci na společenských akcích.
Obratnost - 2 (3 bodů)
Boj s jeden a půl ručním mečem - 2 (3 body)
Informovanost - 3 (7 bodů)
Gramotnost - 2 (3 body)
Všímavost - 1 (1 bod)
Vůdčí schopnosti - 1 (1 bod)
Vůle - 1 (1 bod)
Smysly - 1 (1 bod)
Víra: žádná
Talent: Boj s mečem (jeden a půl ruční s lehčí vahou)
Gerion je synem Juliana de Carnste. Jelikož je nejstarší, je tudíž i dědicem otcova panství Tridamu téměř pod Dračími horami na severu Redanie. Panství se nachází poblíž známého Malleore. Již od mala byl tedy vychováván jako syn barona a také se podle toho učil jednat s lidmi. Nebyl ale jediným synem barona Juliana. Měl dva mladší bratry. Patnácti letého Henriho a devíti letého Royce. V podstatě si bratři nebyli chováním vůbec podobní. Každý byl v něčem jedineční, nebo odlišný. Často záleželo na úhlu pohledu. Zatímco malý Royce byl zvědavé dítě věčně slídící okolo a ptající se na cokoli, čemu nerozumněl, starší Henri byl spíše odtažitý a vždy zamyšlenou osobou. Gerion naproti tomu byl něco mezi. Když ho něco zajímalo, prostě si stoupl na místo, kde nebudil přílišnou pozornost a vždy se tak dozvěděl, co chtěl, nebo naopak v případě nezájmu si šel hledat jinou zábavu. Jako malý si dříve s Henrim hráli na rytíře. Henri měl zvláštní zálibu v rytířích z Cintry. Gerion si myslel, že se to někde dočetl, jelikož jejich chůva dbala na to, aby se od mala vzdělávali. Gerion naopak měl vždy v oblibě být tajemný rytíř sloužící svému vlastnímu záměru.
Toto hraní jim ale dlouho nevydrželo. Geriona to přestalo jednoduše bavit. Raději podnikal skutečné výpravy. Jezdil, samozřejmě s doprovodem, po panství a navštěvoval hezká místa. Obzvlášť si oblíbil malý hájek, který tam udržoval jeden z lesníků. Pár stromů u malého jezírka s pečlivě střiženým trávníkem tvořily místo, kde Gerion rád sedával a kochal se lesníkovou několikaletou prací. Gerion ale rostl dál a s časem ho i toto místo omrzelo. Přišlo období, kdy se měl poprvé chopit meče a začít cvičit. I přes fakt, že nebyl žádné vyhublé dítě, na něj byl meč příliš těžký. Jeho původ a majetek jeho otce mu však po několika dohadováních poskytl výhodu. Vyrobili pro něj jedinečný meč. Délkou i uchopením byl velmi podobný jednoručnímu meči. Nebyl to však rovný kus oceli. Byl o dost lehčí, aby vyhovoval obratnému a svižnému stylu boje. A tomu právě odpovídalo i ostří, které nebylo rovné, ale lehce zakřivené. Meč se tím pádem při té rychlosti stával nebezpečnou sečnou zbraní.
A tak to šlo skoro dva roky. Lekce šermu, učení v pracovně, osobní volno a pak už byl večer. Gerionovi to zpočátku nevadilo. Dokonce si šerm a učení užíval. Při oslavě jeho šestnáctých narozenin se to ale změnilo. Nastala jistá situace, kdy se mu otec oddálil. Nikdy to neřekl nahlas, ale litoval toho. A tak začala další etapa jeho života. Život na panství se změnil v nudu. Pokud nemusel, netrávil doma tolik času. Jednou na to doplatil, když si při jízdě na koni poranil nohu. Naštěstí s ním jel výjimečně jeho bratr Henri a naštěstí se dostali zpět na Tridam. Tam se o něj postarala otcova služebná a apatykářka Rebekah. Byla na Geriona milá. Díky tomu si slíbil, že se na ní jako na jednu z mála pokusí nebýt nepříjemný, když má špatnou náladu. Noha se mu rychle vyléčila a čas plynul dál. Jelikož žili s otcem daleko na severu, nedostávali se sem úplně všechny zprávy o Nilfgaardu. Ale podle informací, které se mu podařilo shromáždit, usoudil, že je nikdy nebude mít v lásce.
A tak si žil šlechtickým životem daleko od válek. Jediným problémem byla ona Rebekah, která byla jeho otci daleko bližší, než by se Gerionovi líbilo. Na vzdor tomuto faktu se snažil trávit čas se svou matkou, která měla dost práce se svým nejmladším synem. Dokonce kolovali zvěsti, že je Rebekah jeho milenkou. Gerion s touto vědomostí naložil tak, že se mu otec v jeho očích ještě oddálil. Ale musel uznat, že životní styl s často obsazenou ložnicí měl něco do sebe. Sám se někdy uchýlil k tomu, že se sebral odjel z domu a přivezl si nějakou dámu či dívku, se kterou si užil noc či více. Jednou dokonce sáhl po příležitosti mezi služebnictvem. Musel si sice poslechnout následující den přednášku o zachování rodu a možnosti takhle udělat ze svého otce dědečka, ale to ho nezastavilo a tato věc se stala takovým nepravidelným zpestřením šlechtického života. Ale ne vždy to bylo jen o mileneckém vztahu. Ale to už je příběh na jindy...
Speciální inventář:
Jeden a půlruční lehce zahnutý meč.
Loajalita:
Julian de Carnste
Známé postavy:
Julian Carnste
Rebekah de Launcet
Editace karty:
Odehrané questy:
