Rasa: Člověk - Zerrikánec
Povolání: Potulný kněz a léčitel
Věk a/nebo datum narození: cca 1250, léto, zhruba 27 let
Vzhled:
Hned první pohled prozradí cestovatele z daleké Zerrikánie - to jeho tmavá a ošlehaná pleť. Jinak je Bu průměrně vysoký muž atletické postavy, oblečený účelově - na cesty. Ozbrojený bývá krátkým jezdeckým lukem, za pasem má větší, kvalitní, ale značně opoužívanou kukru a někdy obléká i lehčí koženou zbroj.
Jednoznačnou dominantou je jeho tvář, zdobí ji rituální tetování a scarifikace, z pod kterých koukají tmavé, čokoládové oči. Má krátké, kudrnaté vlasy, na nichž ponechal pár delších copánků stažených koženými řemínky. Vous je na tom obdobně, pod bradou ho má stažený do jednoho dlouhého pramene, pouze tváře má důkladně vyholené.
Povaha:
Busaraji je kliďas, zádumčivý a rozvážný, taková houba, která nasává. Alespoň mezi cizími. Přesto má rád společnost a vlastně ji celkem i vyhledává, obvykle se snaží najít společnou řeč s každým, pouze politickým (a snad i náboženským) tématům se vyhýbá, a zastává neutrální postoj - možná proto, že se v téhle problematice se tolik neorientuje? I tak je zřejmé, že dá na zerrikánce, jejich víru v dračí božstva a jejich tradice. Ačkoliv se už v Severních královstvích nějaký ten čas zřejmě pohybuje, tyto hodnoty rozhodně neopustil.
S každým se snaží jednat diplomaticky a bez předsudků, patrně nebude tím, kdo vyeskaluje nějaký konflikt. Neznamená to však, že by se konfliktům vysloveně vyhýbal. Pokud nemá na výběr, či v tom vidí smysl, bojuje. Na druhou stranu, pokud se někdo naváží do jeho přátel, jeho zerrikánských hodnot a nebo zerrikánců všeobecně, patrně si svůj klid dlouho nezachová a přejde přinejmenším do slovní konfrontace.
Víra:
Zerrikánský dračí pantheon. Jeho víra se neopírá jen o Zerrikantermenta, jak je mezi Zerrikánci nejběžnější, ale uctívá i další draky. Každý drak je pro něho ztělesněním nějakých konkrétních aspektů a ideálů, jakýmsi jejich patronem. Tak jak po několik generací učily kněžky jeho rodného klanu.
Nespokojuje se však jen s těmi, které zná, pátrá v historii, ve světě i příbězích po dalších. Chce se o nich dozvědět co nejvíce a na základě toho jim pak přiřazuje patronát nad konkrétními okruhy, pro které je uctívat.
Do jisté míry lze říci, že na draky má jistou obsesi.
V podstatě každý den, zvláště na cestách divočinou, začíná malým rituálem. Syrové maso, drobnou minci či jiný “poklad” obětuje do ohně, krátkou řečí prokáže úctu bohům, poprosí o požehnání a pak chvíli hledí do plamenů, hledajíc odpovědi či známky nějaké přízně.
Loajalita:
víra v dračí božstva, zerrikánské hodnoty a tradice, přátelé, přeživší Ghulamové a vlastně i ostatní Zerrikánci, kteří neprojeví nepřátelství
Schopnosti:
| Primární: Obratnost: 3 Konstituce: 2 Zručnost: 3 Inteligence: 3 Vůle: 3 Charisma: 2 Smysly: 2 | Sekundární: Boj - Kukri: 2 Boj - Vrhací nože: 1 Víra: 4 Léčitelství: 3 + T Vůdčí schopnosti: 3 Geografie: 2 Gramotnost: 2 Informovanost: 3 Jezdectví: 2 Péče o zvířata: 1 Přesvědčivost: 1 Všímavost: 1 Akrobacie: 1 | Jazyky: Zerrikánsky: rodná řeč Obecná řeč: 2 | Talent: Léčitelství |
Historie a rodina:
Busaraji se narodil kdesi na pláních pouště Korath do poměrně malé a mladé a velmi zbožné komunity, žijící v jedné z oáz. Právě povaha komunity ji vysloužila jméno Ghulam {Mladí následníci bohů}.Těžko říct, zda zbožnost komunity spočívala v tom, že v nehostinné poušti si je třeba vše těžce vydobýt a tvrdě vymodlit a nebo proto, že klanu fakticky vládla duchovní rada, společenstvo několika kněžek, z nichž každá se zaslíbila jednomu z dračích bohů.
Busaraji matka byla jednou z nich, kněžka Myrgtebrakke, zeleného draka, patrona lovu, zvířat a mateřství. Bylo u ní proto obvyklé, že buď z rozmaru a nebo v rámci nějakých náboženských rituálů, na své lože často zvala jednotlivé lovce klanu a tak Bu s jistotou nemůže říct, kdo vlastně je jeho otcem. Na druhou stranu, má v klanu mnoho pokrevních sourozenců (ačkoliv klan se všeobecně považoval za rodinu, takže to moc váhu nehrálo). Kdo je matkou na jeho postavení v komunitě ani na výchovu nemělo žádný vliv, jen roli otce zastávali aktuální matčini “oblíbenci”, tak jako tomu bylo i u dalších sourozenců. Jinak si prošel tradičním zerrikánským kolečkem, vyzkoušel všechny možné profese a když si v dospělosti vybíral, léčitelství byla jasná volba. Tehdy také, dle tradice klanu, získal své pravé jméno Busaraji {vyjadřuje člověka pozitivního, inspirujícího, okouzlujícího, plného elánu}.
Ruku v ruce s klasickou medicínou jde i víra, nelze popřít fakt, že i ta uzdravuje a Bu v ni našel zalíbení, navíc díky své matce měl i dobrý přístup k různým svatým textům či s mnohými rituály pomáhal. Kde nepomohou masti, tinktury, jehly a skalpely, tam může pomoci ozdravná modlitba a naopak. A pokud nic z toho nepomůže, může Bu alespoň správnou modlitbou pomoci bloudící duši najít klidu.
Jenže matriarchátní založení zerrikánských národů nestojí o mužské kněze a léčitele. Nevadilo mu tolik, že nikdy nebude vést velké mše za celý klan, že taková role náleží pouze ženám. S tím byl smířený, spokojil se s osobními rituály, ke kterým občas přizval i pár nejbližších. Ale jak léta plynula, začínal si uvědomovat, že zde se ani nikdy nedostane k opravdovému léčitelství. Největší tajemství si ženy předávaly jen mezi sebou. Pro něho vždy bude jen role asistenta a co v nestřežené chvíli neokouká, neodposlechne či jinak nezíská, to nikdy umět nebude. Další krutou pravdou bylo, že zde, u tohoto bohy zapomenutého jezírka nikdy skutečného draka nespatří - sen, kterého se držel už od mladých let. “Nepřijde-li drak k Busaraji, musí Busaraji za drakem”. A tak roky plánoval a sbíral odvahu k tomu, aby opustil svou rodnou vesnici a klan. Naslouchal příběhům ze vzdálených zemí, tu a tam získal i nějakou knihu od různých obchodníků a cestovatelů, či se snažil přiučit jazyk. Vnitřně bojoval s tím, že by tím zradil klan a modlil se k Saesenthessis, patronce moudrosti, rozumu, ale také války, aby mu pomohla najít způsob.
Jeho modlitby padly na úrodnou půdu, ačkoliv jinak než si představoval. Klanové války jsou v Zerrikánii běžné, zvláště ty o vodu a další zdroje, poušť je drsná a co si kdo neurve, to nemá. A jednoho dne si taková válka našla i je, mnohem silnější klan se rozhodl usadit v jejich Oáze. Pro Ghulamy to znamenalo zánik, většina padla při marné obraně či na útěku, další si vzala poušť, někteří se vzdali a potupně přijali roli otroků v nepřátelském klanu. Jen několik přeživších skupinek prchlo do pouště a potáceli se odnikud nikam, hledajíc svůj nový domov a smysl života. S jednou takovou hrstkou přeživších prchl i Bu. Nepřiznal to před nimi, nesvěřil se, ale sžíral ho obrovský pocit viny a pochybností. To on na klan přivolal zhoubu. “Možná proto by muži neměli být kněžími?” Potřeboval to napravit, ať už s ostatními nebo i sám, několik týdnů bloudil pouští a hledal další přeživší.
Během této doby se podařilo utvořit skupinu asi dvou tuctů přeživších Ghulamů. Bu si mezi nimi vydobyl jistou pozici. Hned po lovcích, kteří dokázali v nehostinné poušti obstarat nezbytnou potravu, byl jako léčitel další nepostradatelný článek. A navíc jeden z náboženských vůdců, naděje na to, že někdy ještě uvidí své kněžky nebyla. Ukázalo se, že hlavy ghulamských kněžek posloužily jako hraniční značky. Značily, že vláda v oáze se změnila. Tehdy uzrál čas, skupina dvaceti hlav bez domova, zde v Zerrikánii byla ničím, ale v Nilfgaardu, nebo ještě dál, tam by to mohlo být jiné. Vědel, jakou pověst tam Zerrikánci mají, to byla naděje. Opravdu tomu věřil, viděl v tom naději na nový život a přesvědčil o tom ostatní. Cesta to nebyla snadná, někteří se od nich odpojili, jiní se po cestě přidali. A když konečně hory překonali, zjistili, že zatímco před jednou válkou utekli, do druhé přišli.
V tomto novém světě se ghulamská skupina potácela od nikud nikam a hledala své místo. Někdy jako námezdní pomocníci Nilfgaardu, jindy jako součást nějaké karavany či tlupy uprchlíků, později i ve službách severu. Byli soběstační, každý z nich uměl něco, uměli být užiteční, uměli se prodat. Sám Bu za tu dobu léčil lidi, nelidi i zvířata snad ze všech stran “konfliktu”.
Jenže, ne každému takový život vyhovoval. Někdo měl vlastní cíle, někdo se chtěl usadit. A když Bu konečně sebral odvahu, ostatním se svěřil o svém vinně na zániku klanu, také to nepomohlo. Tehdy jejich kompanie zaznamenala největší odliv. Nakonec zůstal Busaraji sám, s párem nejvěrnějších - nebo spíše nejoddanějších.
Těm, co ho opustili to nemá za zlé, chápe to. Někteří sami přislíbili, že ho později zase zkusí vyhledat, jiným prostě jen nabídl, že tu je pro ně kdykoliv. Když se loučili, sdělil jim své plány, s některými se i domluvil kdy a kde by se mohli znovu setkat. Tu a tam i ve městě zanechá vzkaz, ptá se na jiné Zerrikánce v oblasti a celkově se snaží se zůstat v kontaktu. Třeba se ještě někdy shledají…
Speciální inventář:
- Výstroj a výzbroj | +
- Léčitelská brašna | +
- Kněžská brašna | +
- Věci na táboření | +
2x zpomalený Raffard s opiem
NPC a zvířata:
Obyčejný kůň pro každého člena skupiny
- Abdi | +
- Fari | +
- Nasrin | +
- Soraya | +
- Tamati | +
- Tarsa | +
NPC (Schválená - neaktivní):
- Zahir | +
Známé postavy:
Ahura Ghulam - společně přišli ze Zerrikánie
- Seznam změn | +
