Rasa: člověk
Povolání: Zaklínač
Věk: 87 let
Vzhled: Vysoký 185cm, postava je i díky tréninku spíš přirozeně vyrýsovaná a šlachovitá než vysloveně mohutně osvalená - je díky tomu mrštnější, obratnější, rychlejší a vytrvalejší. Světlé, mléčně bílé zvlněné vlasy v délce na prsa (spíš stažené alespoň zčásti nazad) typicky žlutooranžové oči. Výrazné lícní kosti i čelist, na oholené má tváři pár jizev(ty miniaturní po holení břitvou se nepočítají) - jedna drobnější co se táhne vzhůru od horního rtu, pak další obloukovitá od levého spánku přes čelo. Největší, která se neskrývá pod oblečením, se táhne horizontálně přes zátylek - obvykle ji skrývají vlasy a podle toho jak vypadá - i když zhojená - je jasné, že podobné zranění by běžného smrtelníka nejspíš stálo život. Pro Werdena je tak trvalou vzpomínkou na hloupost, která nutně nemusí souviset s mládím. K jizvám skrytým pod zbrojí patří stopy po drápech na pravém prsním svalu, jedna horizontální u podbřišku a pár drobnějších na stehnech a lýtkách, které jsou vidět leda při dost blízkém pohledu. Pak ještě jedna na levé hýždi jako po vypálení - o té jediné se odmítá s kýmkoli bavit. Zlomenin, pohmožděnin a dalšího měl už nespočet, dávno je přestal počítat. Naštěstí díky mutagenům se hojí daleko rychleji a snáze, než obyčejný člověk.
Nosí výhradně černé barvy (asi nejsnadněji tak splyne s okolím a je to i veskrze praktické - není tak vidět krev a další tělesné šťávy a tekutiny, se kterými přichází do kontaktu... víc než dost). Zbroj je spíš lehčí, kožená, která umožňuje pohodlnější a snazší pohyb než kroužková nebo snad pláty. Stejně tak se i snadněji udržuje. Vysoké jezdecké boty jsou samozřejmostí - nepohybuje se 24/7 pěšky, v rámci úspory času jezdí na středně vysoké vrané klisně, Večernici (z jistých důvodů jí ale přezdívá spíš "Večerka"). Ve výbavě má meče (stříbrný a z oceli), dýku a bič. Samozřejmě nechybí ani lahvičky s lektvary, bez kterých se správný Zaklínač ani neuprdne (stejně jako věci k jejich výrobě), základní tábornické vybavení.
Povaha: Rozhodně nepohrdající společností - když ta za to v jeho očích stojí. Není to žádný vlk samotář, i když se o sebe dokáže postarat a vystačit si, neznamená to, že si bude hrát na poustevníka a držet se stranou všeho a všech. Což... se tak úplně neslučuje s jeho povoláním, které je hodně o cestování z místa na místo a už i fakt, že je Vědmák k němu zrovna davy netáhne - tedy, pokud nepotřebují zlikvidovat nějakou potvoru. S kým si tak v souhrnu nejčastěji opravdu povídá je jeho kobyla. Už z principu věří hlavně sám sobě a drtivé většině lidí svěří případně jen to, co sám chce - pokud vůbec něco. Není vysloveně nedůvěřivý, už vůbec ne paranoidní, ale ona proslulá "škola života" Vám nedá moc na výběr a riskovat, že po pořádném profackování se příště můžete dostat k fatálnímu vyšetření prostaty nechce nikdo, kdo ji má a kdo má alespoň nějaký pud sebezáchovy. Obezřetnost je jednoduše nutnost. Stejně tak podvědomý instinkt hlídat si vždy a všude záda. Škola Gryfa na Werdenovi zanechala nějaký ten otisk, i když ohledně povahy dvakrát tvárný není. Zásluhu na tom má především Adwald, Zaklínač ještě z té původní, kterého si váží a jako jednoho z mála řadí mezi opravdu blízké a důvěryhodné přátele. Díky jeho vlivu se dá říct, že mu není etiketa, rytířskost a chování tomu odpovídající cizí (ač ručku dámám při setkání rozhodně nelíbá). Nebrání mu to ovšem být v jistých chvílích ironickým sarkastou, který svede být brutálně upřímný. V dost případech to následuje po kladení těch samých dotěrných otázek pořád dokola, vyžadování něčeho po několikerém jasném odmítnutí, prostě když ho otrávíte(nebo to před Vámi zvládlo už x dalších), nebo když je jednoduše už unavený/rozčílený/nemá den. Netřeba zmiňovat, že v těch případech svede být dost nepříjemnou osinou v zadku(A kdo ne?). Každopádně nepatří k někomu, kdo by si neustále stěžoval a jeho zadek něco vydrží.
V boji s monstry se hodně spoléhá na své zaklínačské instinkty a zkušenosti(ano, i na lektvary a zbraně, samozřejmě) v případě lidí,elfů a podobných už to chce obezřetnost a dalších pár věcí navíc.
Většinou se v nich ale nakonec neplete, ač nerad vynáší urychlené soudy - pokud ho do toho netlačí čas a situace. Celkově vysloveně neplýtvá slovy a stejně jako se nebrání rozhovoru, svede i mlčet (a případně naslouchat). Jako se nesvěřuje sám s čím nechce, tak u něj bude i tajemství druhého stejně tak pod zámkem.
Závěrem asi není nutné dodávat, že asketickým životem příliš nežije, což si jako mutant může spíš dovolit - na druhou stranu z těch samých důvodů si některé body právě onoho asketismu nedopřeje. Svým způsobem je to výhoda - ženy (ani Werden samotný) se rozhodně nemusí obávat nepříjemných následků v podobě outěžku po společně strávené noci.
Víra: V sebe sama (ne, nemá to nic společného s božským komplexem)
Schopnosti a dovednosti:
primární:
- konstituce 1
- obratnost 2
- vůle 2
sekundární:
- boj mečem 2
- zaklínačská znamení 1
- alchymie 3
-přesvědčování 1
-informovanost 1
Talent: Alchymie
Historie a rodina: Na svou biologickou rodinu si, jako ostatně dost Zaklínačů, moc nevzpomíná. Snad jedině na důvod, proč se k těm vůbec dostal - málo peněz a jídla na uživení dalšího hladového krku. Přesto Werden nikomu nic nevyčítá - pořád je to lepší šance, než aby ho nechali někde v lese divé zvěři. Co na tom, že někteří vnímají Zaklínače jako její ekvivalent, nebo hůř. Škola Gryfa mu poskytla nejen útočiště, ale i domov - i když poněkud nezvyklý oproti zažitému stereotypu. Adwald pak byl jeho mentorem a téměř otcovskou figurou a "skutečnou" rodinou, do níž patřilo i pár dalších Zaklínačů.
Školu Werden opustil jakmile si byl jistý, že je připraven, spolu s požehnáním jeho učitele. Prvních pár let se do ní vracel co rok, sdílet zkušenosti a příběhy, zavzpomínat na události z minulosti a výcvik. Pak se začala doba mezi návštěvami protahovat tím více, čím více se od svého domova vzdaloval. Naposledy tam zavítal asi dva roky před tím, než Adwald nadobro odešel. Je to tedy už osm let, co se neviděli a ani jeden z nich neví, zda je ten druhý ještě naživu.
Werden si za tu dobu udělal vcelku jméno, krom pomoci i za daleko menší obnos než standard či žádný, tak i tím, že vždy držel slovo. Snad kdyby nebylo jeho působení rozdrobené do tolika míst kontinentu, dočkal by se většího věhlasu, ale podobná popularita nikdy nebyla jeho prioritou. Navíc, pro některé lidi je Vědmák jako Vědmák, hlavně aby udělal svou práci a jak se objevil, tak zas rychle zmizel.
~LEAMA~
Když projížděl jednoho dne Novigradem, zastavili ho muž se ženou. Představili se jako Odan a Anni s tím, že by od něj potřebovali službu, samozřejmě ne zadarmo. Předtím, než je odmítl, protože cíl a důvod jeho cesty se rozhodně ve městě nenacházel (neměl v plánu se tady vůbec zdržovat) - se přeci jen rozhodl vyptat na všechno, co bylo důležité. Už proto, že oba vypadali dost zoufale. Překvapivě se nejednalo o zabití žádné stvůry. Měl dohlédnout na jistou dívku jménem Leama a její bezpečí - hlídat ji, jako by byl její vlastní stín. Něco takového se Werdenovi příliš nezamlouvalo, stejně jako zdržení, které by ho podobný podnik stál. Nakonec ale souhlasil pod podmínkou, že celou záležitost prostě pojme po svém - tak, aby to vyhovovalo jemu. Odmítl i polovinu odměny předem s tím, že si ji vybere celou později, až úkol splní. Najít Leamu nebyl problém, dostal víc jak přesný popis její maličkosti i místa, kde se pravděpodobně bude nacházet. I když zrovna to ho svým způsobem překvapilo. Dívka, co chce být lovkyní čarodějnic...
Sledoval ji, jak vychází ze dveří a už podle chůze vytušil, v jakém bude rozpoložení. Sám pro sebe se trochu trpce ušklíbl. Zas ji odmítli. Ne, že by jim nerozuměl. Stejně tak rozuměl i jí. I proto se rozhodl počkat na trochu příhodnější situaci, která se naskytla o několik chvil později v hostinci. Kde jinde se lépe topí žal, vztek a hořkost odmítnutí, než právě tam? Když se posadila k pultu a jakmile dostala do ruky pití, nečekal a došel na místo vedle ní. Hostinský neprojevoval příliš nadšení - ale Werdenovi stačilo, že mu nakonec bez řečí nalil.
"Obdivuju Vaši vytrvalost." napil se a zadíval se na ní - vpodstatě se moc představovat nemusel, měla oči, tak viděla, co je zač. "Nebo tvrdohlavost, jak tomu říkají ti dva. Odan s Anni." Nechtěl hrát žádné zdlouhavé hry. Jí by stačilo říct slovo - a on by se zvedl a odešel. Na těch dvou mu vlastně nesešlo a dívka byla dospělá dost na to, aby o sobě svedla rozhodovat a nechtěla vodit za ručičku. "Nevím podrobnosti toho, co se stalo, ale asi se o Vás bojí. Víc, než Vám sami přiznají. Jinak by si mě nechtěli najmout, abych Vás hlídal. Řekl jsem jim, že to rozhodnutí je na Vás." pár loky vyprázdnil korbel a postavil ho zpátky na bar. "Zítra ráno před východem slunce odjíždím. Do té doby máte čas se rozmyslet. Když se mnou pojedete, tak Vás na oplátku naučím něco, díky čemu příště už "ne" neřeknou. Zadarmo to ale nebude." zadíval se na ni ještě jednou a pokývl bradou, než se zvednul. "Budu čekat u Přístavní brány. Jestli se rozhodnete jet, tak si s sebou vezměte jenom to nejnutnější. A doporučil bych koně. Míříme kus za hranice Velenu."
A tím, že to nebude zadarmo rozhodně nebyly myšleny peníze, ani tělesné služby. Pokud chce tak moc k lovcům a má u nich i vydržet... bude třeba křest ohněm.
Nakonec spolu strávili několik týdnů a pomalu se chýlil čas k návratu do Novigradu. Původní dohoda zněla, že společně dojedou až k Drahimovu hradu, kde se rozdělí a budou pak pokračovat každý zvlášť. K dodržení toho však z Werdenovy strany nedošlo a Leama doteď neví, proč ji nechal v tom stavení samotnou, když ještě předtím, než zmizel, slíbil, že se vrátí. Už to budou tři roky a nevrátil - ani slíbené peníze nevyzvedl. Jako vzpomínku na to, čím vším spolu prošli a i na konec celé výpravy nosí Leama prsten s hadem, který jí Werden daroval. (... velmi romanticky po tom, co vykuchal jednu příšeru a onen prsten našel v jejích vnitřnostech - tak jako tak původnímu majiteli určitě scházet nebude, takže se to jako krádež či neúcta k mrtvému sotva dá počítat)
Speciální inventář:
Chladné zbraně
-standardní výbava asi všech Zaklínačů - dva meče, jeden z ocele, druhý stříbra
-druhý zmíněný dostal Werden darem - patřil jednomu ze Zaklínačů, kterému zachránil krk, když ho vyčerpaného obklíčili Nekkeři- bohužel, nohy už mu zpátky přičarovat nedokázal, podědil tedy po něm jeho zbraň - čepel je tmavá nejspíš nejen věkem, ale i užíváním, její tíhu vyvažuje nepřehlédnutelný rudý kámen
-další chladnou zbraní tzv. "záložní" je pak stříbrná dýka
Bič
-patrně už ne takovým standardem je bič, který je i víceúčelový - nemusí sloužit nutně jako zbraň a už vůbec ne k tomu účelu, aby s ním snad Werden natož někdo cizí popoháněl Večerku - krom jiného, na to je už přece jen krapet dlouhý a i silný
-narozdíl od meče nevadí, když navlhne při ať už více či méně nedobrovolné koupeli, je daleko skladnější, lehčí a i méně nápadný
Vyztužená kožená zbroj
-černá kožená zbroj, nabízející dostatečnou ochranu, zároveň i pohodlí pro cestování, pod kterou nosí černou lněnou halenu a kožené kalhoty
-víceméně vypadá pořád skoro jako nová, zblízka jsou už ale patrné známky obnošení a i šrámů z lovu příšer, přesto je vidět, že o ni vlastník pečuje, aby mu vydržela sloužit co nejdéle - krom toho, že se nejedná o nejlevnější záležitost, je často tím, co stojí mezi životem a smrtí
Civilní oblečení
- vpodstatě to, co už bylo popsáno výše - jednoduchá, černá lněná halena volnějšího střihu s širšími rukávy, kožené kalhoty s vyšším pasem, vysoké jezdecké boty a samozřejmě nesmíme opomenout ani na medailon s Gryfem - znak toho, z jaké školy vlastně je
Lektvary, byliny
- další, co nesmí chybět ve výbavě Zaklínače - flakónky s lektvary - ať už plné tak i pár prázdných, včetně zásob pár bylin a dalších surovin potřebných k jejich přípravě, když by stávající došly a nebylo správné místo a čas pro sběr nových
- kožená brašna neskýtá jen výše zmíněné, ale také věci pro ošetření/ovázání/zašití ran a podobného
Ostatní
- zbytek výbavy jsou tak nějak samozřejmosti jako křesadlo, brousek, měch na vodu, něco peněz atd.
~*~
Loajalita:
Loajální především sám k sobě a svým zásadám, dále pak nejbližším a přátelům. Stojí na neutrální půdě a opravdu velmi nerad se baví nebo je součástí politiky, ač o ní má přehled. Ví moc dobře, že to většinou vede k modřinám a vyraženým zubům a nic to nemění na tom, že vůbec nemusí být Werdenovy. Stejně tak nerad tančí mocenskou čtverylku, ale když panovník zavolá, tak musí a tím spíš proto, že se nikomu jinému než právě sobě vlastně nezodpovídá.
Známé postavy:
Adwald z Ban Ardu - mentor, učitel, téměř otcovská figura (ještě stará poctivá škola Gryfa)
Leama Walther - dívka, které pomohl, byl jí učitelem a strávili spolu v minulosti dost času - a rozhodně mu není lhostejná v mnoha ohledech
Arwi z Gemmerie - původně měli být konkurenti, ale nakonec spojili své síly - a nutno říct, že víc jak úspěšně - alespoň tak vypadalo jejich prvé setkání; druhé bylo v určitém slova smyslu skoro "osudové" - kdy Arwi zaklínači zachránila krk a i život
Julian de Carnste - setkali se oba hodně let dozadu, když byli dost mladí, něco spolu nacestovali a zdá se, že Werden se ani takovým jako Julian nenechá jen tak vyvést z míry; jejich cesty se nakonec rozešly, přesto by jistě jeden druhého ihned poznal, pokud by se měly zase protnout
Zvířecí společníci:
Večernice, familiérně "Večerka"
Černá, středně vysoká čtyřletá kobyla, u které těžko říct, co její majitel sledoval tím, že ji pojmenoval zrovna takhle. Možná Werdena mělo varovat jak ochotně mu ji věnoval, ale jak se říká: Darovanému koni na zuby nekoukej. Snad uměla oklamat i určitou elegancí, jistotou v chodu, houževnatostí, rychlostí, vytrvalostí a tím, že se neplaší při každém prasknutí větvičky v lese a neobrací k úprku. Netrvalo dlouho, kdy ukázala i svou stinnou stránku - jakmile se schyluje k desáté večerní, odmítá se kamkoli hnout. Je jedno, jak moc ji budete přemlouvat, nebo jestli rovnou přistoupíte k vydírání či výhrůžkám smrtí. Jako by si ta potvora moc dobře uvědomovala, že blafujete. Protože přeci nebudete chodit po svých, ne? A jako každá ženská, jedno zda dvou nebo čtyřnohá, jakmile si postaví hlavu, tak bude prostě po jejím. A navíc... svede být i pěkně žárlivá.
Odehrané questy: -
