Jméno: Awri z Gemmerie
Rasa: Člověk - Nilfaarďanka (Gemmeřanka)
Povolání: Nájemný lovec (hlavně lidí) + Zvířecí zaříkavačka / šamanka / druidka
Věk a/nebo datum narození: cca 1254, zhruba 24 let
“Faceclaim”: Yasha NydoorinVzhled:Urostlá a dobře (na ženu možná až moc) stavěná žena. Široká ramena, silné paže a výška přes 185cm zastíní nejednoho muže. Divoký vzhled i výzbroj barbara naznačuje, že tohle nebude nějaká křehká květinka, ale spíše žena, která vyrůstala pod širým nebem, na válečné stezce.
Tvář má hrubé, drsné rysy a nese mnoho zhojených (a mnohdy i nezhojených) oděrek ať už z boje nebo od prodírání se lesním porostem. Tmavé, šedomodré oči zamračeně sledují okolí a jejich tvrdý pohled často zvýrazňují ještě temné stíny válečných barev. Nos zjevně párkát zlomený, ústa rozbitá, zcela jistě by se našel i nějaký ten zlomený či vyražený zub. Od spodního rtu se středem brady táhne úzká, vybledlá linka nějakého tetování.
Celé to lemují zhruba do poloviny zad dlouhé, husté vlasy, zapletené do mnoha copánků, tak aby je snadno mohla vzít a vzadu svázat do jednoho ohonu. Nejčasteji je však nosí volně, divoce rozhozené na všechny strany. Jednotlivé copánky zdobí nemalé množství korálků a průvleků, jsou zacuchané a je na nich znát, že častější a důkladnější údržba by jim rozhodně prospěla. Snad i následkem nedostatečné péče přecházejí odrostlé konečky od původní černé barvy k šedivé.
Když promluví, je její hlas - tak jako všechno ostatní - hrubý a drsný, a dalo by se říci, že občas i příliš hlasitý. Chybí mu typická ženská jemnost a naopak, krom silného jižanského přízvuku, dává najevo, že dívka bude příznivcem divoké zábavy a alkoholu.
Jsou zde však ještě dvě další výrazná poznávací znamení. Tím prvním je tradiční gemmerský meč, takzvaný torrwyr, který si svou délkou nijak nezadá s její výškou. Skoro dva metry masivní namodralé ocele, účelná surovost bez nějakých příkras, na první pohled stínal hlavy dávno předtím, než se Arwi narodila. Pro jeho neskladnost ho nejčastěji nosí v ruce, opřený o jedno rameno. Druhým jasným poznávacím znamením jsou její kočky. Téměř vždy po jejím boku stojí urostlý černý lev na silném koženém řemenu. A někdy také smečka divokých koček, které jsou ke lvímu vodítku připjaté spíše symbolicky, tenčími pásky. Zdá se, že tento zvěřinec má pevně v rukách, krotký a ochočený, ale když se někdo přiliš přiblíží, zvěř dá svou nelibost najevo varovným zavrčením nebo zaprskáním.
Povaha:Tato Gemmeřanka může působit zamlklým, nebezpečným a věčně naštvaným dojmem. Z části tomu tak opravdu je, ale z větší části je to spíš maska, kterou se snaží držet si odstup od lidí a problémy od těla. Ne, že by neměla ráda společnost, ale její způsoby i morálka se značně odlišuje od běžného průměru, takže společnost pro dobro své (a hlavně ostatních) vyhledává spíše mezi těmi, které tato barbarská póza neodradí. Všeobecně ale platí, že bližší vztah má ke zvířatům (zvláště k těm svým) jak k lidem.
Je to tvrdohlavá a horká hlava, když si něco umane, tvrdě si za tím jde a překážky řeší hrubou silou. Je jako divoké zvíře, která jedná na základě aktuálních okolností a instinktů. Žije tady a teď a na následky svých činů příliš nemyslí, ačkoliv sever jí pomalu začíná učit myslet i do budoucna.
Vede ji jakýsi vnitřní kompas, gemmerský smysl pro čest a hrdost, zásady rodného kmenu. Tím, že Gemmeřanů mnoho nezbylo, hrdě se ke svému původu hlásí, neskrývá ho a to i přesto jak mohou být Gemmeřani zde na severu přijímání. Je to krutý a brutální národ a ačkoliv lidová slovesnost z nich mohla udělat ještě větší ďábly, Arwi to nerozporuje, naopak, jak už bylo zmíněno, využívá toho pro svojí masku barbarské bestie. Zdůrazňuje však jedno:
“Ona není Nilfgaarďanka!”, tím ona opovrhuje.
Není zbabělá, ráda kývne na kdejakou výzvu a je-li konfrontována silnějším nepřítelem, nejprve si nechá trochu nařezat, než aby hned brala nohy na ramena či uznala porážku hned ze začátku. Na druhou stranu, zase není úplně hloupá, aby se do všeho vrhala po hlavě nebo přijala kdejakou nerovnou výzvu či souboj. Pokud by mělo jít o víc, než pošramtané ego a pár šrámů, nenechá se tupě vmanipulovat do nevýhodných podmínek apelováním na její hrdost či zbabělost.
Je to rovná ženská, jedná a věci říká napřímo, tak jak to cítí. Neslovíčkaří, nepřekrucuje, nepletichaří a nepouští se do různých úskoků. Ctí dané slovo a pokud něco slíbí, tak to dodrží, na druhou stranu sliby neplýtvá. Tohle jsou hodnoty, které pro ni mají váhu, očekává je tak nějak automaticky od ostatních a pokud to někdo nedokáže, je pro ni jen prašivým psem - a podle toho s ním jedná.
Pro ni samotnou je hlavním hnacím motivem svoboda, hrdost, pomsta a vcelku nízká zábava (pitky, bitky, hazard, divoký sex). Vystačí si s málem, neprahne po bohatství, to je pro ni jen prostředkem ukojení svých tužeb a zajištění své nezávislosti. Mnohem důležitější je pro ni respekt, uznání a to, že je “někým”. Jejím snem je to, že jednou bude její jméno vzbuzovat podobné pocity jako třeba Bohnart nebo Stefan Skellen.
Víra:Od malička byla vedena k jakési formě šamanismu / druidismu, uctívání duchů předků, míst a přírody, stejně tak zaříkávání zvěře nebo ovládnutí (nebo spíše ohýbání) živlů a přírodních sil. Není to magie či náboženství v pravém slova smyslu, spíše primitivní kmenové rituály, které byly dennodenní realitou jejího života. A hlavně, opravdu nějak fungují a i ona pro jejich čerpání má nějaké to nadání. Tak jako všechno v jejím dřívějším životě i toto divošské a barbarské, soubor který se neobejde bez různých zaříkadel, primitivních obětin, chřestění amuletů, zkoušek a různých demonstrací úcty k tradičním kmenovým hodnotám.
Nelze říct, že by do těchto tajemství hluboce pronikla, či je nějak ovládla. Spíš než plné pochopení toho všeho jí pomáhá její vlastní tvrdohlavost, zarputilost a prostá metoda pokus-omyl.
Loajalita:Jak už zřejmé z povahy, tak danému slovu a uzavřené dohodě. Všeobecně nebude tím, kdo by zradil nebo nějakou “družinu” nechal na holičkách. Jediné rozpor může nastav případě, kdy by se měla postavit proti někomu, vůči komu také cítí nějaký závazek. Nebo v případě, kdy by se měla podílet na něčem co jde proti jejím “přímým a rovným” způsobům.
Rozhodně by napospas nenechala svůj zvěřinec a pak své přátele a blízké. Patrně by neodmítla pomoc ani kdyby se objevil někdo z její rodiny a rodného klanu, ale to je pro ni dávná minulost, ke které už nemá žádné příliš pevné vazby.
Historie:- Gemmera, Nilfgaard a rodný kmen | +
- Gemmera byla vždy drsnou zemí, kde se proháněli kmeny nájezdníků uznávající jen své náčelníky a ti pak svrchované krále a sjednotitele, kterým přísahali věrnost. Bylo tomu tak odjakživa a bylo by tomu tak stále, kdyby nezasáhl Nilfgaard. Jak se rozpínal, jeho oči padly i na Gemmeru, možná za to mohly ložiska dwimeritu a nebo pouhý fakt, že žádná říše ve svém středu nechce jádro potenciálních problémů. A tak někdy okolo roku 1225, na příkaz tehdejšího císaře, vpadla do Gemmerie Nilfgardská armáda, s cílem si ji podmanit.
Prakticky šlo o genocidu, černí gemmerskou populaci téměř zdecimovali. Nedělali rozdíly, neptali se, na nějaké zdlouhavé vyjednávání s nebezpečnými a primitivními divochy nikdo neměl čas ani náladu. Systematický postup disciplinovaných vojsk tvrdě drtil každý odpor už v zárodku a stejně tak všechny další co se mu jen připletli do cesty. Z původního obyvatelstva zbyla jen hrstka pasáčků koz a nějaké nájezdnické bandy, které se pod příslibem válečné kořisti a dalšího plenění přidali do služeb Nilfgaardu.
Nejinak tomu bylo u “Horských spárů”, jak si říkal klan, do kterého se později narodila Arwi. Přijali Nilfgaardskou nadvládu a aby si udrželi jistou míru svobody a nezávislosti přistoupili na křehké a pochybné spojenectví.
- Ranné dětství | +
- Potomci původního kmene se začlenili do válečné mašinerie jako jakési námezní společenstvo. Ti bojeschopní buď doplňovali počty v regulérních bitvách, nebo prostě šířili zkázu a paniku v nepřátelském zázemí. Ti ostatní pak plnili roli trénu a podpory. Přestože šlo už o několikátou generaci, původní spojenectví nějak fungovalo k určité spokojenosti obou stran. Byť černí na Gemmeřany - kteří se do žáru bitev divoce vrhali bez štítů a pořádných zbrojí, jen s obrovskou sekerou či mečem, po boku podobných bláznů a divokých šelem - koukali skrz prsty.
A přesně do tohoto polovojenského života se narodila i Arwi. Hned v útlém mládí ji čekala první zkouška. Bylo tradicí, že když se kmen dostal k nějakému zvířeti, které by bez pomoci nepřežilo, dostalo ho do péče nějaké malé dítko. Mělo prokázat, že se o zvíře dokáže postarat a ideálně si ho i ochočit. Tito tvorové, zavislí na lidské pomoci, se pak často stávali věrnými společníky.
V případě Awri šlo o černé lvíče, sám o sobě byl v zdravý, silný, všeobecně v kondici, jenže atypické tmavé zbarvení by bylo jeho zkázou. Ve stepích by mu patrně komplikovalo lov a zároveň by vedlo k jeho přehřívání. Malá gemmeřanka se výchovy nadšeně ujala a pod vedením jedné kmenové šamanky se postupně začínala učit nejen to jak o zvěř pečovat, ale i nějaké té přírodní magii.
- Explicitní (18+) obsah | Krušné dospívání | +
- Jenže život v kočovné gemmerské kompanii není žádná idylka. Lehké to tam nemají ani klanoví válečníci, natož dospívající dívka. Každý má to, co si urve, vybojuje a na co má v hierarchii kmene nárok. V případě mladé dívky to není mnoho, jejím bezpečným přístavem se tak stal jen zvěřinec, její lvíček Uhlík a pár dalších divokých koček, které k němu později přidala.
Brzy začínala zjišťovat, že nikoho nezajímá, zda je či není dítě, chlapec nebo dívka. Na to nikdo nebral ohledy a dospělí ji už i pozvolna přestávali chránit či jí “utírat zadek”. Musela se o sebe postarat sama, být klanu k užitku a nebo alespoň nebýt přítěží. S vrstevníky byla hozena do jednoho pytle a přišlo druhé zjištění: bez ostrých loktů a silných pěstí si a třeba i dobře zatnutých zubů si místo mezi vrstevníky nedobude. Potyčky s ostatními dětmi byly na denním pořádku.
Aby toho nebylo málo, zhruba ve třinácti letech nadešel čas k tomu, aby splnila tu hlavní povinnost, kterou od ní kmen očekával a na co byla od mala připravována. Zachování gemmeřanské krve. Následkem nilfgaardské genocidy byli Gemmeřani na pokraji vymření, podobně jako třeba elfové a nebo vědmáci. Od každé dívky se očekávalo, že klanu dá dostatek potomků. Nikdo se jí neptal, zda a s kým by chtěla, od ní to byla povinnost. Nejprve se mladí muži poprali o nárok mezi sebou, následně se vítěz popral s ní. A když se bránila moc, k pobavení všech okolo si přizval na pomoc kamarády.
Ne, tohle nebylo milování z lásky, to bylo regulérní znásilnění s prostým účelem - dodat klanu pár čistých gemmeřanských potomků. Toto si během následujících let dostatečně odbyla, klanu poskytla několik dětí, ale vztah si k nim nevybudovala. Vnímala je jen jako nepříjemnou povinnost, za své je nepřijala a vychovávali je spíš domnělí otcové a kmen. Ostatně, přístup k dětem a výchově v rámci kmene byl jaký byl. Vlastně se od ní ani nic takového úplně neočekávalo.
- Cesta válečnice | +
- Krušná léta a plození potomků měla Arwi za sebou. Ne, že by jí to mnoho dalo, ale rozhodně se naučila rvát. A také, když párkrát splnila svou povinnost, byla konečně uznána dospělou ženou. Ne, že by jí to nějak pomohlo. Mužům se přecijen musela bránit stále, ale s narůstajícím věkem i její schopností se bránit si začali vybírat mladší, snažší cíle.
Stále častěji se se svou kočičí smečkou účastnila různých nájezdů a výpadů, které kmen podnikal a budovala si postavení a čekala na příležitost, aby prokázala, že i ona je právoplatným členem válečnické kasty kmene. Jenže realita se ukázala jinou, než jak hovořily legendy vyprávěné u klanových ohňů. Ten záblesk hrdinství, okamžik slávy, kdy by prokázala svou udatnost, nepřicházel. Šlo o čistou a brutální řezničinu, nikdo neměl čas počítat poražené nepřátele a sledovat kdo si jak vede.
Příležitost nakonec přisla, jinak než jak si vysnila, ale přesto se jí chopila. Padl jeden z klanových válečníků a dle tradice si každý dospělý muž či žena bezpostavení mohli nárokovat jeho torrwyr a jeho s ním i právo zařadit se mezi kmenové válečníky. Neváhala, utkala se s ostatními zájemci a nakonec i zvítězila.
- Rozpad klanu a konec zlaté éry | +
- Vypukla třetí válka s Nilfgaardem a jako součást provinční gemmerské armády se k tažení připojili i “Horské spáry”. Arwi, nyní už jako právoplatná válečnice klanu si válku užívala. Blýskalo se na skvělé časy, které kazili jen Nilfgaardští oficíři, kteří měli nastolit nějaký řád a disciplínu v této bandě nájezdníků. Oni však brzy pochopili, že na tuto divokou partu horalů nemají a pokud se chtějí dožít konce války, bude lepší, když uklidní svou horlivost a omezí se jen na to nejnutnější. Velitelské posty v gemmerských složkách rozhodně nebyly za odměnu a zásluhy, ty byly za trest.
Arwi šla z bitvy do bitvy až nakonec došla až do té poslední. Velitelství naplánovalo další útok, Gemmeřani měli být na jeho hrotu, návnada, vylákat a navázat na sebe nepřátelské síly a nilfgaarské jezdectvo by pak zaútočilo po křídlech ze zálohy zaútočilo a nepřipraveného nepřítele smetlo. Proč plýtvat vycvičeným jezdectvem, když lze obětovat primitivní barbary, vcelku standardní taktika.
Ukázalo se, že rozvědka tentokráte selhala a nepřítel měl vlastní zálohy a zhruba s takovým průběhem bitvy počítal. Bitva se rychle začala obracet v neprospěch Nilfgardského jezdectva, kavaleristé začali panikařit, bojovat o vlastní životy a bitvu opouštět. Ačkoliv bylo zřejmé co skutečně stálo za neúspěchem bitvy, nilfgaarští jízdní velitelé odmítali připustit selhání vlastních oddílů a stejně tak bylo potřeba najít nějaké obětní beránky.
Stále hlasitěji se mluvilo o zbabělosti a nedisciplinovanosti v gemmerských řadách, neschopnosti navázat hlavní vlnu útoku na své řady, o divokých bojových šelmách plašících nilfgaarské válečné oře. A nilfgaardští přidělenci v gemmerských řadách tomu hlasitě přitákávali. Doufajíc, že vina padne na gemmerany, oddíl bude s hambou rozpuštěn a oni se dostanou na lepší příležitost jinde.
Skutečně na to došlo, taktně se zamlčel zbabělý úprk a masivní dezerce v řadách jezdectva, hamba padla na gemmeřany a několik stupňů velení, včetně nilfgaarďanů bylo popraveno. Takový drobný detail, na zářné budoucnosti nilfgaardských přidělenců. Zbytek oddílu by skutečně rozpuštěn, dokonce bez nároku na žold. Někteří z válečníků našli místo v jiných oddílech, ale uchovat “Horské drápy” jako celek nebylo žádoucí a tak byl zbytek oddílu ponechán vlastnímu osudu.
Arwi to nesla velmi těžce, vše se ji zhroutilo jako jako domeček z karet a ztratila smysl svého života. Nemluvě o tom, že spolu s veliteli bylo popraveno i pár dobrých přátel a známých. Když se z toho po pár dnech oklepala, spolu se svou “sestrou” Garrou, zapřáhla vůz s částí zvěřince a vypravily se zpět do rodné Gemmerie.
- Pomsta a působení v Severních královstvích | +
- Osud tomu chtěl, že během svého putování narazili na zbídačeného nilfgaarďana, původně mu chtěli pomoci, než v něm Awri rozpoznala jednoho ze zbabělých kavaleristů a bez váhání ho dorazila. Netrvalo dlouho a dostihla je jízdní hlídka, vyptávali se na osud toho vojáka a Arwi nelhala, nezapírala, hrdě se ke všemu přiznala i s dovětkem, že si to dotyčný zasloužil. Čekala, že si tím přivodí problémy a bude muset pobít i tyto dva. A bylo jí to jedno.
Nestalo se tak, nilfgaarďané jí dali za pravdu, byl totiž vedený na seznamu dezertérů. A následně se Arwi také vysmáli, jak se na nadřazené nilfgaarďany sluší a patří. Kdyby totiž nebyla primitivní barbarka, mohla si nárokovat odměnu za dopadení, takto jí však děkují a protože nelze její slova dokázat, bude odměna vyplacena těm co předají tělo - tedy jim. Místo toho, aby se na ně za ty urážky vrhla, to trpce spolkla. Prozřela totiž, našla svůj způsob pomsty, svůj účel a smysl života. Vyžádala si seznamy hledaných dezertérů a lov započal.
Pár jich skutečně dopadla, zjistila že je to mnohdy snadné a hlavně zábavné. Začala brát další zakázky, už nerozlišovala kdo, proč, jak. Prostě lovila, kdo byl zrovna hledaný a nebo rovnou vyjela do míst, kde se tradovalo, že řádí lapkové a pak se ptala na odměnu. Spolu s Garrou putovali světem, lovili a to je nakonec přivedlo i do Severních království.
Začátky byly těžké, neznala severské zvyky a odmítala se vzdát těch svých, řeč téměř neovládala a její původ jí to také neulehčoval. Kde selhala komunikace, nebo nastaly problémy, tam si pomohla agresí a hrubou silou. A nevylepšovala to ani tím, že svého věrného lva Uhlíka vodila po svém boku, jako věrného psa. Někde ji se strachem trpěli, někde ji vyhnali, jinde skončila v žaláři nebo na pranýři. Nějak se tím protloukala, mnohdy doslova, ale zvykala si na nehostinný sever. Život trochu obrousil její ostré hrany a nakonec to ani z jejího pohledu nebyl špatný život. Každý den nové dobrodružství, nová příležitost se zhádat, opít, pobít. Co víc si může barbar přát?
Schopnosti:Primární:
Konstituce: 2
Síla: 2
Vůle: 2
Smysly: 3 | Sekundární:
Víra: 2
Informovanost: 1
Péče o zvířata: 2
Lov: 1
Boj se zbraní - Velký meč: 2 + T
Boj bez zbraní: 1
Akrobacie: 1
Všímavost: 1
Přesvědčivost: 1 | Jazyky:
Nilfgaardština: rodná řeč
Obecná řeč: 1 | Talent:
Boj velkým mečem |
Speciální inventář:- Gemmerský meč - torwwyr | +
- Tradiční zbraň gemmerských barbarů, takzvaný torwwyr. Meč svou délkou rovný výšce dospělého muže. Je to od pohledu drsná a brutální zbraň, tak jako Gemmerie sama. Kde selže masivní a hrubě vykovaná ocelová čepel, tam zkrátka pomůže váha samotné zbraně. Podle zubů a vrypů na čepeli lze usuzovat, že už prošel nespočtem bitev a Arwi dost možná nebude první majitelkou.
Zajímavostí je namodralý odstín, ten by mohl napovídat, že ruda z které je meč ukován, je znečištěna dwimmeritem. U rudy z Gemmerie asi nic neočekávaného. Nebo, že by šlo o účelově vytvořenou slitinu?
Systémově: Dwimmeritu je v meči pomálu, v podstatě jen zabarvil slitinu. Reálné dopady na mágy nebo magii v okolí jsou veskrze žádné. Stejně tak v případě úspěšného zásahu mága meč nijak nadstandardně neovlivní.
- Zbroj | +
- Nejlépe by tuto zbroj vystihovala spojení “Co bojiště dalo”. Jedná se o nesourodou směsici součástí, které dohromady tvoří nehomogenní celek. Rozhodně to není žádná nablýskaná rytířská zbroj, tenhle “slepenec” má jediný účel - chránit. Na první pohled je zřejmé, že to jsou svépomocí poskládané součásti z všeho možného, co se téhle Gemmeřance dostalo pod ruku, případně jak během let nějaké poškozené části nahradila něčím jiným. Přestože už má zbroj mnohé za sebou, účel zřejmě plní, nějakým zázrakem drží pohromadě a zřejmě o ni Arwi i docela pečuje.
- Pojízdný zvěřinec | +
Obyčejný zastřešený vůz tažený dvěma koňmi. V zadní “nákladové” části se však nachází klec, respektive systém kotců, který lze přepážkami rozdělit na několik samostatných částí podle potřeby. Občas dobře poslouží i jako klec na dopadeného vězně.
Systémově: velikostně bych to s prostorem viděl na nějaké 4 sloty pro bestie + sezení na kozlíku.
.
Zvěřinec a NPC:- Garra | +
- Gemmerská dívka s podobným věkem i osudem jako Arwi, s tím rozdílem, že ona nikdy netoužila po tom stát se válečnicí, spíše ji lákalo dobrodružství a kočovný život. S Arwi se spřátelili okolo 15 roku života, kdy je spojil společný zájem - zvířata. Brzy se z nich stala nerozlučná dvojka a kde se objeví jedna, tam lze očekávat i druhou. Nakonec mezi nimi vzniklo silné, téměř sesterské pouto, a Garra se Arwi stala nejlepší a nejbližší kamarádkou.
Garra pomáhá Arwi s jejími zvířaty a také odchytem a zkrocením dalších. Také většinou kočíruje jejich povoz a zajišťuje zázemí. Do samotné akce se až tak moc nehrne, ale někdy Arwi kryje záda a nebo je její pravou rukou při různých kšeftech a dohodách.
Schopnosti:
Primární:
Síla: 1
Smysly: 1
Obratnost: 2
Sekundární:
Boj se zbraní (Kuše): 1
Péče o zvířata: 2
Profese (Vozka): 1
Jazyky:
Nilfgaardšťina: rodný
Obecná řeč: 1
.
- Černý lev Uhlík (4d6) | +
Arwi ho dostala jako malá, někdy před v době okolo deseti let. Šlo o tradiční zkoušku, měla prokázat, že se o něho Arwi zvládne postarat, ochočit, případně projeví i další nadání. Zkoušku mladá dívka zvládla, rostli a vyrůstali spolu a z Uhlíka se stal věrný a spolehlivý parťák. Když uhlík dosáhl dospělosti, Arwi si na něho pořídila i postroj se sedlem a v mladším věku se na něm i vozila.
V dospělosti od toho zvyku ustoupila, Uhlík ji sice uveze i dnes, ale Arwi už dává přednost koním. Uhlíka respektuje a vnímá ho jako sobě rovného. Sedlo si však ponechala a občas se z nostalgie či při nějaké hře sveze, častěji tuto poctu ponechává spíše různým capartům, když se druží s nějakými vesničany.
Uhlík Arwi doprovází téměř na každém kroku, dokonce i do měst a vesnic ho vodí na řemeni, jako věrného psa - čímž se často dostává do problémů. Uhlík je sice v její společnosti klidný, na tlamu mu i dává košík z kožených řemínků, ale pochopitelné, že lidé mají oprávněné obavy, že i jeho tlapy a drápy samotné mohou být dost nebezpečné.
.
Delší dobu se znaly od vidění, ale během Midinváerne a Birke se daly tak nějak víc do kupy. Arwi a Garra si Leamu vzaly trochu do parády, párkát jí opily, nechaly přivyknout životu na cestách, učily jí pečovat o zvěř a stejně tak gemmeřanským rituálům. Nakonec to vyústilo až v lov rysů, dke si měla Leama ochočit jednoho pro sebe.
v minulosti už se potkali, společně spolu pracovali na nějaké zakázce (Arwiny kočky projevovaly zášť - prskaly na něho
).
Potkali se během Birke, kde Max Arwi oslovil a vyzval ji k soutěžnímu tanci (s vejcem mezi čely). V soutěži si vedli vcelku dobře a protože Arwi chtěla po Maxovi trochu pomoct s obecnou vyústilo to v pitku. Společensky unaveni nakonec usnuli někde na seně, pamatují si možná tak pár letmých polibků a na něco víc asi ani nedošlo. Přesto je Arwi přesvědčena, že to byla divoká jízda se vším všudy a Max je pěkný kaňour.
).
