Rhenys Hingsdottir

od **Rhenys** » 13 úno 2022, 12:13

Rhenys Hingsdottir
Dívka ze Skellige s nepatrným redanským přízvukem

Obrázek

Rasa: člověk
Věk: 24 (narozena 1254)
Povolání: léčitelka
Víra: kvůli své matce částečně inklinuje k druidismu, ale skutečně věřící nikdy nebyla
Loajalita: své rodině
Talent: léčitelství

Vzhled

Ženy ze Skellige bývají velice podobné samotným ostrovům – drobné, ale sporé a houževnaté a schopné odolávat mnohem větším překážkám, než by kdy dokázaly ženy z pevniny. Nedalo by se říct, že by Rhenys této představě neodpovídala, ale snad to bude onou příměsí pevninské krve, která jí na její houževnatosti přidává i jakéhosi jemnocitu. Výškou nikoho nezaujme, patří spíš mezi menší podprůměr, který tak tak dosáhne pěti a půl stopy. Na štítovnici nebo bojovnici se nikdy nevyučila, takže figuru lze označit spíše za drobnější, žádné výrazné svaly nebo viditelné šlachy rozhodně nehledejte.
Jejímu drobnému, avšak zvláštně půvabnému obličeji tvoří odpovídající rám hříva vlnitých hnědých vlasů, které ve slunci sem tam odrážejí nějaký ten oříškový odstín a v pravidelných vlnách jí spadají až do pasu. Barva vlasů koresponduje i s barvou očí, které se schovávají pod elegantním obloukem obočí a oponou z hustých řas.
Drobný nosík a široké plné rty zasazené nad trochu ostřejší bradou poté celý obraz skelližanky šmrncnuté krví z pevniny jen dokresluje.
Na oblékání si nějak zvlášť nepotrpí, ačkoliv se na druhou stranu snaží vždy vypadat upraveně, pokud to situace dovoluje. Lněné šaty, případně nějaká ta kožešina navrch, pokud udeří skelligské zimy a nic víc k životu nepotřebuje. Ačkoliv pokud se projíždí na koni, kterého potřebuje zajet nebo vycvičit, vymění své obvyklé oblečení za pohodlné jezdecké kalhoty, lehkou tuniku a vysoké jezdecké boty, protože dámské sedlo musel podle ní vymyslet jen naprostý idiot.
A pokud je právě na cestách, je její vybavení doplněno ještě o středně velkou tornu, ve které se schovávají různé potřebné lahvičky, bylinky a nástroje, které potřebuje k léčení jak lidí, tak především koní.
Faceclaim: Charlotte Riley

Povaha

Popis povahy mladých dívek nepatří mezi jednoduché úkoly. Zvlášť, pokud se týká někoho, v kom se míchá horkokrevnost lidí ze Skellige a kultivovanost lidí z pevniny. Rhenys se obvykle snaží najít kompromis, ačkoliv ne ve všech situacích se jí to úplně daří. Vyrůstala na Skellige mezi dvěma bratry, takže si v dětství nějaké ty základy pro tvrdé lokty vytvořit musela, pokud nechtěla být považována za malou hloupou sestřičku, takže často s oběma bratry vyrážela na jejich dobrodružné výpravy po různých zákoutích ostrovů, nebo se s nimi na bruslích honila po ledě. Takže pokud jde o její chování k ostatním lidem, je zvyklá se k nim chovat s respektem, pokud jí stejný respekt nabízejí i oni sami. Pokud ne, nebojí se si jej zjednat pár slovy pěkně od plic. Samozřejmě, že si občas mezi kluky zkoušela sjednat pořádek i pomocí nějaké té pranice, ale tento talent ze své skelligské krve bohužel příliš vytěžit nedokázala, takže obvykle skončila spíš plná modřin, než že by v potyčce byla schopná konkurovat zoceleným klukům z ostrovů.
Proto i v dospělosti dává přednost řešení konfliktů spíš pomocí slov a slovních invektiv, ačkoliv, pokud ji někdo skutečně rozčílí, pro facku nejde daleko.
Jinak bychom ji ale mohly považovat za veskrze milou a vstřícnou osobu, která byla především svou matkou vychovávána k tomu, aby pomáhala ostatním. Co jiného také čekat od bylinkářky, která lásku k přírodě a k druidsmu vštěpovala i svým dětem. U Rhenys se jí sice přesvědčení k náboženské kariéře příliš nezdařilo, protože mladá dívka na modlení přílišný zápal nepodědila. Tajemství v bylinkářství a léčitelství však objevovala vždy velice ráda a doteď se v něm velice ráda vzdělává.
Od otce poté získala jisté zkušenosti v okruhu zvířat, zejména koní. Ne, její otec skutečně nebyl druid, nýbrž kovář, ke kterému často chodili lidé z okolí, aby jim jejich koně překoval případně poradil, co s kulhajícím koněm, protože jak se obecně vědělo – kovář umí spravovat věci. A Rhenys si tehdy koně naprosto zamilovala a láska k těmto nádherným zvířatům jí nejspíš vydrží až do konce života. Otec si toho všimnul a i když si myslel, že kovařina je pro dívku příliš náročná a koně příliš nebezpeční, neubránil se dívčinu nátlaku a do jistých základů ji zasvětil. Rhenys od té doby rozumí koním ze všech zvířat nejvíce a velice ráda pomáhala otci některé koně zajíždět nebo mu pomoci s jejich osedláním a brzy ji o to žádali i další lidé, kteří se o její vášni dozvěděli. Pokud by tedy Rhenys našla příležitost najít zaměstnání v některé z větších stájí, kde by se o koně mohla starat, byl by to její splněný sen. Jenže pro ženu je takovéto zaměstnání těžké jak na ostrovech, tak na pevnině. Zejména proto, že si spousta lidí stále myslí, že drobná dívka ze Skellige nemůže být schopná zkrotit velkého válečného oře.
Rhenys však projevuje lásku a něhu i jiným živým tvorům, včetně člověka, pokud mu může ulevit od bolesti. K otci totiž často přicházeli lidé i se štěňaty se zlomenou packou, protože jak bylo zmíněno výše, kovář umí spravovat věci. Rhenys se tak snaží kombinovat znalosti bylinek a léčitelství od své matky se zkušenostmi a poznatky o zvířatech od svého otce.

Historie

Rhenys se narodila na jaře roku 1254 v malé vesničce na ostrově Ard Skellig, které panoval vážený klan an Varg. Její původ však nebyl tak úplně čistě skelligský, jelikož její matka pocházela z pevniny, konkrétně z Redanie. Tento fakt se projevil na všech třech sourozencích – dvou bratrech a prostřední dceři – u kterých byl patrný jistý rozpor v jejich jazykové výchově. Pokud mluvili skelligsky, rodilý mluvčí u nich rozlišil zvláštní redanský přízvuk, zatímco pokud mluvili obecnou, byl patrný drobný přízvuk na poslední slabice typický pro skelligské nářečí.
Tento fakt je sice ve společnosti skelligských dětí jistým způsobem vyčleňoval, nijak to ale sourozencům nebránilo v tom, aby společně prožili šťastné dětství. Jejich matka se věnovala léčitelství a bylinkářství a snažila se děti vést k úctě k přírodě a vyznavačství druidismu. U chlapců ty představovalo poměrně náročnější úkol, jelikož ti, jako ostatně většina skelligských kluků, toužili pouze po nájezdech, dobrodružstvích a dobývání dalších území. Pozornost matky se proto upnula na prostřední dceru, která však v ohledu víry taktéž velké nadšení neprojevila. Zato se však stala velice pozornou žačkou v oboru bylinkářství a léčitelství, protože ji jako malou vždycky fascinovalo a připadalo téměř zázračné, jak její matka dokázala utišit bolest, přivést na svět nový život nebo zjistit příčinu lidského trápení. Už od devíti let jí s léčením a sběrem bylinek pomáhala a získala tak neocenitelné zkušenosti.
Její otec, kovář, ji pro změnu zasvětil do starosti o koně, pro které se svou dcerou sdílel svou vášeň. Svou dceru sice málokdy pochválil a viděl na ní pouze chyby, to ale nic neměnilo na tom, že ji měl pořád velmi rád a svým způsobem ji tak podporoval, ačkoliv by to někomu z pevniny mohlo připadat, jako poněkud zvláštní podpora. Ale takoví jsou lidé na Skellige. Rhenys mu pomáhala při kování koní, pozorovala jej, když se snažil zjistit, jestli má kůň nohu zlomenou nebo jenom pohmožděnou. A pokud k němu přišel kůň s kolikou, Rhenys pohotově běžela za matkou, aby se s ní poradila, jakou bylinkou by mu mohla pomoct. A párkrát tak několika koním skutečně pomohla. A pokud k nim přišlo nějaké ztrápené dítko se zraněným štěnětem nebo loveckým kormoránem, zkusila Rhenys zkombinovat zkušenosti s napravováním věcí od otce s bylinkářskými znalostmi od matky.
V patnácti však jejich rodinu zasáhla první nešťastná událost. Její mladší bratr se v návalu opilosti a mladické chvástavosti rozhodl vydat na loupeživou výpravu, na kterou se chystal jeden jejich kamarád z dětství. Než mu však rodiče stihli cokoliv vymluvit, potají se vykradl z domu a to bylo naposledy, co jej viděli naživu. Dlouhou dobu se jejich drakkar nevracel a až po měsíci se k nim dostala zpráva, že jeho vrak nalezli poblíž Hindarsfjallu rozbitý o skály. Hledat těla bylo zbytečné.
Pro Rhenys to byl první zásah od života, který jí měl ukázat, že to nebude vždy tak růžové, jako to bylo doposud.
Druhá rána přišla o dva roky později, přímo ve slavnostní síni domu an Varg. Její starší bratr byl totiž až po uši zamilovaný do dcery tohoto klanu, Freyji an Varg a tehdy na slavnosti chtěl žádat o její ruku v konkurenci mnohem výše postavených uchazečů, ale on byl připraven se s nimi poprat klidně holýma rukama. O to větší to pro něj byla rána, když ho Frejya spolu s ostatními naprosto zesměšnila svým drzým požadavkem, aby spolu s ostatními ukázal, jestli je obsah jeho kalhot hoden dcery klanu an Varg. Rhenys u toho byla a nevěřila svým očím. Od malička si s Freyjou hráli na zamrzlém jezeře a ona nyní jejího bratra takto krutě urazila. Rhenys si sice už delší dobu říkala, že se Freyja strašně změnila a chová se naprosto nepředvidatelně, ale přičítala to truchlení nad zemřelým otcem.
Tento incident ale způsobil ztrátu dalšího Rhenysina bratra. Rozhodl se totiž, že takovou urážku musí nějak odčinit a navíc Freyji nějakým hrdinským činem dokázat, že je její ruky hoden víc než všichni ostatní. Svěřil se s tím Rhenys a i když se jej snažila přemlouvat, prosit, křičet, nebylo to nic platné, protože byla jenom mladší sestřička. Její bratr se sice den po incidentu pokusil Freyju navštívit a promluvit si s ní, ale nepřijala jej. Hned poté se tak její starší bratr vydal na výpravu na pevninu, kde se rozhodl zapojit do bojů proti Nilfgaardu a dokázat tak, jak skvělý válečník je. Od té doby jej Rhenys neviděla a netuší, jestli je stále na živu, nebo zahynul v boji za ženu, která za to podle ní nestála. Ne potom, co udělala, zvláště když si sama myslela, že její indispozice následující den, kdy se s Freyjou chtěl její bratr setkat, si skelligská šlechtična svou nevolnost jenom vymyslela, protože s ním nechtěla mluvit.
Rhenys tedy zůstala s rodiči jako poslední. Pomáhala stárnoucí matce v bylinkářství, občas vypomáhala otci v kovárně, ale drobná dívka nemohla zastat silné paže dvou chlapců. Rhenys se proto jednoho večera rozhodla, že zkusí svého staršího bratra najít. Ať už je naživu nebo ne a ať už se taková výprava zdála jako sebešílenější, protože její bratr mohl být kdekoliv na kontinentu, jednoho večera se proplížila na palubu lodi mířící do Novigradu, schovala se v podpalubí mezi nákladem a stejně jako její bratři se vydala poznávat svět i mimo její rodný Ard Skellig.

Schopnosti a dovednosti

JAZYKY: skelligština (rodný), obecná 2
INTELIGENCE 2
ZRUČNOST 2
SMYSLY: 1
Gramotnost 1
Léčitelství 2 (+ talent)
Péče o zvířata 3
Jezdectví 2
Bylinkářství 2