Rasa: Člověk
Věk: narozen roku 1250 (28 let) na Jaře
Loajalita: klanu an Craite
Přesvědčení: Neutrální (Rozhodně není dobrý člověk, ale není ani zlý)
Víra: Freya a Heimdall
Povolání: Válečník klanu an Craite/ Plenitel
Talent: Dosud neobjeven
Vzhled:
Asbjørn není úplně příklad pravého Skelližana. Ač Je velký a výškou dosahuje díky dobrým genům z otcovi strany zhruba 200cm a šířkou je asi tak o půlku širší, než jeho sestra.. Na spousty místech lze vidět různé jizvy jak z lovu, tak ze soubojů, ale i prostě z vlastní nešikovnosti.
Na první pohled je vidět, že na tomto skelližanovi je něco zvláštního. Nemá typické světlé oči, ale hnědé. Kůže je maličko tmavší, než je u Skelližanů běžné, ale za to můžou zase geny z matčiny strany. Dále má tmavé vlasy a s jeho vousy vypadá, jako by mu bylo přes třicet let, ač není. Jeho obličej je hranatý s velkou bradou, na které si nechal narůst vousy, které ale zastřihává. Nos je špičatější.
Když Asbjørna zahlédnete, většinou ho vidíte v klasickém skelligském válečném brnění clanu an Craite. Ale vypěstoval si zvyk díky ženě, kterou miluje, že musí procházet větším nebezpečím a tak vynechává často hrudní zbroj a na sobě má medvědí kožešinu s nárameníky a . Jeho oblečení se skládá z primárně černé a červené. A vždy u sebe nosí dvě sekery.
Faceclaim: Manu Benett
Povaha:
Asbjørn povahou je jako každý Skelližan. Horkokrevný, rázný agresivní, ale taky čestný, loajální a veselý. Je tak těžké určit, jaký názor si na Asbjørna vlastně uděláte. V jednu chvíli se může zdát, že je to arogantní ťulpas, co nejde pro ránu daleko. Vzápětí je to veselý chlapík, co zpívá, soutěží a balí slečny a někdy je zase disciplinovaný jako voják. Co se pěstí týče, tak pro tu v některých případech opravdu nejde daleko, protože zastává názor škoda každé rány, která padne vedle.
V rodinných kruzích je pro změnu klidný a veselý. Jen tu a tam s otcem se místy trochu pohádá ohledně jeho sestry, ale to je asi tak všechno. Většinou to skončilo vždy vypitím sudu s medovinou.
V hospodách trávil velkou část času se známými, se kterýma pil, vyprávěli si příběhy a Asbjørn si velmi oblíbil Skelližanskou medovinu, takže pro pořádnej korbel medoviny odpustí velkou část křivd, dokonce zapomene na to, že před chvílí chtěl dát tomu dotyčnému do zubů, pokud mu tu medovinu dá na usmířenou.
Takový je na Skellige. Na pevnině je maličko jiný. Víc tichý a víc nepředvídatelný. Ale i tady platí, že co slíbí, to splní.
Schopnosti:
Asbjørn je celkem zkušený válečník, který byl na mnoha nájezdech proti Nilfgaardu s požehnáním klanu an Craite a tak má primárně tyto vlastnosti, které se k této profesi hodí.
Tělesná konstituce: 2
Síla: 2
Obratnost: 2
Boj se dvoumi sekerami: 2
plavání: 2
všímavost: 1
smysly: 1
boj beze zbraně: 1
Kovařina: 1
Jazyky:
Skelligština: Rodná
Obecná: 1 – Díky jeho matce, ale nikdy se této řeči naplno nevěnoval
Historie:
Dětství:
Asbjørn se narodil na jaře roku 1250 v malé vesničce na ostrově Ard Skellig, které vládnul rod an Craite. Asbjørn nebyl čistý Skelližan, nikdy si z toho ale moc těžkou hlavu nedělal. Díky jeho mladší sestře Rhenys a mladšímu bratrovi Ragnarovi, se kterými prožil skvělé dětství. A protože byl z nich nejstarší, logicky se musel částečně podílet na jejich výchově. K Rhenys se choval jak nejlépe mohl, aby byl tím skvělým bratrem, ač jí tedy často provokoval.
Na Ragnara byla aplikována maličko jiná a chlapská metoda. Často se prali, ale ne ze vzteku, ale prostě pro zábavu. Snažili se předhánět, což vedlo často k různým rozbitým kusům nábytku. Jejich rozbití mělo za následek to, že se z toho rázem stal nadměrně těžký úkol uniknout otcově ruce, nebo ho přeprat. Což se v jejich věku opravdu nepodařilo. Otec byl na vrcholu sil a hravě si je klidně po jednom chytil a dal jim co proto, jen aby si je podala následně matka.
Jejich matka se je snažila jaksi zasvětit o přírodě a druidismu. Jeho mladší bratr vždy rychle zdrhnul a vyhnul se tomu. U Asbjørna to vzdala ve chvíli, kdy řekl, že nejlepší zvíře je to nad ohněm. A bylinka na tom zvířeti při podávání. Neznamenalo to však, že by byl až takový barbar. Sám choval obrovský respekt k bohyni Freye i k přírodě, která jim poskytuje jídlo, dřevo a výzvy. Avšak učení nebylo nic pro něj. Radši se pral, pomáhal otci, trénoval, hrál si na nájezdy a proháněl sourozence, nebo jiné děti z vesnice. Ač se matce snažil taky pomoci, bylo vidět, že tudy jeho cesta opravdu nepovede.
Někdy v dětství poznal další holku, která byla dcera klanu an Varg. Jmenovala se Freyja. Když jí při seznamování poprvé viděl, zarazil se a nezmohl se vůbec na žádné slovo, jen blbě koukal. Rhenys do něj šťouchala, Matka se chytala za hlavu a otec s jejím otcem se smáli a Ragnar to vyžvanil všem ve vesnici.
Puberta:
Léta utíkala, Asbjørn rostl do výšky a díky častým rvačkám, pomáhání v kovárně či pobíhání po vesnici nabíral i nějakou tu svalovinu. Jeho sestra trávila čas u zvířat a s matkou, kam často docházel a taky u Freyji se kterou si rozuměla. Asbjørn s ní taky a vše bylo perfektní. Hlavně, když zjistil, že černovlasá kráska má nadání pro boj. Sám jí navrhnul, zda nechce občas někdy cvičit, nebo se případně přidat na nájezdy později.
S otcem vztahy nepatrně zchladli. Ne, že by se hádali. Asbjørn otce miloval, stejně jako matku. Ale nikdy nedokázal pochopit, že k němu, nebo bratrovi se choval byť přísně, tak spravedlivě a chválil a k jeho sestře byl pomalu jak nějaký škarohlíd, co na Rhenys viděl furt něco špatně. Asbjørnovi se to prostě nelíbilo a když nebyla matka, ani sestra poblíž, prostě se pustili do slovní přestřelky, která občas skončila pěstní přestřelkou, ale vždy skončila vypitým sudem medoviny, smíchem, nemístnými vtipy a následně ledovou vodu z kýble od matky, kdykoliv je takhle našla a skončilo to spaním v chlívě pro prasata.
Na hranici své dospělosti už si definitivně přiznal, že je do Freyji zamilovaný, ale nemohl jí to jen tak říct, protože byla prakticky součástí skelližské šlechty. Její otec by to mohl vzít jako urážku. Musel počkat na nějakou dobrou příležitost a udělat pořádný dojem jak na otce, tak na ní samotnou. Proto s ní trávil více času a poznával jí.
*Staré dobré časy.*
Tragické časy a dospělost:
V jeden určitý den se vše pokazilo. Ragnar s ostatníma plánoval nájezd. Asbjørn Nebyl vyloženě proti, na rozdíl od matky, či otce. Koneckonců cvičili na tento den spolu. Snažil se ho spíš přesvědčit, aby chvíli počkal, než se vyskytne lepší nabídka. Co se dozvěděl z hospody a od vesničanů, tak tenhle kapitán drakkaru nebyl zrovna věrohodný. Bohužel ani Asbjørna Ragnar neposlechl a tak se vypařil. Ráno byl drakkar pryč a Ragnar taky. Dával si to za vinu, že ho nepřesvědčil, nebo nezastavil.
Aby toho nebylo málo, tak umřel otec Freyji. Tu se snažil nějak utěšit, ale postupem času bylo vidět, že chladne, je více odtažitá. Ale připisoval to prostě tomu smutku a tak to nebral vážně.
Po měsíci přišla další zpráva o bratrovi a drakkaru. vrak nalezli poblíž Hindarsfjallu rozbitý o skály. Věděl, že těla se nenajdou, na druhou stranu odmítal uvěřit tomu, že jeho bratr umřel takhle, jako potrava pro Topivce a Sirény a bez boje.
Další rána do srdce v těchto časech byla tentokrát od ženy, do které byl zamilovaný. Přímo od Freyji. Její bratr se rozhodl jí provdat. Začal tak trochu chápat to, proč se chovala tak, jak se chovala, i když nyní se to pořádně zhoršilo. Ráda bojovala, chtěla na moře. Věděl, že oproti jiným ucházečům neměl co se týče bohatství a dost možná ani bojových zkušeností moc šanci, ale měl něco, co to předčilo. Volnost, možnost na moře, boj a klid. Jevilo se to jako bláznovství, ale doufal, že to zabere. Když nastal sněm, kde si měla Freyja vybrat kandidáta, tak místo s nějakým postupným představováním jim prostě všem řekla, ať si sundají kalhoty, aby věděla s čím má tu čest..
Asbjørn nepatřil mezi šlechtu, ale i tak ho to dost urazilo, stejně jako ostatní. Začali se tam všichni hádat a nadávat až na něj. On si uvědomil, nebo spíš naivně myslel že tohle vlastně mohla být jeho šance. Co na tom, že někdo uvidí jeho nahej zadek. Freyju chtěl získat a tak došel před ní a prostě si ty kalhoty sundal. Na moment se v místnosti vše utichlo. Asbjørn věděl, že nyní má šanci, podíval se na ostatní a řekl jim, že jsou banda zbabělců a už se chystal něco říct k Freyje, ale ona byla rychlejší. “Měl sis je radši nechat nasazené.“ Odpověděla s absolutním nezájmem a chladem. Ačkoliv to, co předvedla byl šok, tahle další věta Asbjørna zasáhla přímo do srdce a vzadu slyšel různé pošklebky. Naprosto uražen si nasadil kalhoty a beze slova zmizel ze síně. Avšak, než dorazil domů, stihl se ještě porvat se skupinou nějakých cizáků, co přišli pro její ruku a přišli si vyříkat, že si dovolil je oslovit a hlavně říct, že jsou zbabělci. Po rvačce pak nějakou dobu koukal do dálky na Freyju, která se vynořila a něco si vyříkávala s bratrem. Nenáviděl jí a miloval jí.
*Z dálky sleduje Freyju.*
I přes to všechno se jí nechtěl vzdát. Šel domů, kde oznámil, že za pár dní jede s klanem an Craite na nájezd proti Nilfgaardu o kterém se tady nějakou chvíli již mluvilo. Jestli šlo někde získat slávu, tak tam. Sestra s matkou byli samozřejmě proti. Dokonce i otec, ale Asbjørn se přesvědčit nenechal. Byl naprosto přesvědčenej a následný den vyrazil do Kaer Trolde, kde se hodlal přidat. Avšak něco v jeho srdci mu říkalo, že by se měl s Freyjou minimálně rozloučit. Řekl o tom Rhenys, že se jde s ní rozloučit. Možná najde důvod, proč zůstat. S tímto plánem nakonec šel k jejím komnatám, ale bohužel, služebná i ostatní ho odmítli za každou cenu pustit. Prý byla Freyja zaneprázdněná a další výmluvy. Netušil nic o jejím prokletí. Vzal si to tak, že prostě nehodlala ztrácet čas s někým jako on. Bez dalších slov opustil sídlo, podíval se na svou mladší sestru, která se přišla podívat, zda se poštěstilo. Pousmál se na ní, zamával jí a vyrazil směrem ke Kaer Trolde, kde se přidal k armádě. Ač se s nimi na rozdíl od Ragnara rozloučil, tehdy vlastně viděl rodinu naposled až do dnešních dob. I Freyju.
Ztracený bratr, Nilfgaard:
Pluli směrem na jih. Na dalším ostrově dál od Hindarsfjallu zakotvili, aby nabrali čerstvou vodu a další muže. Asbjørn spolu s ostatními měl teda chvíli volno a procházel se po pláži. Když v dálce viděl něco, co se blýskalo. S vidinou, že už takhle brzo najde nějaké to jmění se tam vydal. Ale nenašel nic, jen ohlodané kosti na několika místech zlámané, ale co ho nejvíc překvapilo a vlastně i zničilo bylo, že to, co se blyštilo byla brož, kterou vyrobil jeho otec. Každému svou. Asbjørn tak právě našel Ragnara, svého mladšího bratra, který nějakým záhadným způsobem přežil ztroskotání a s naprostým vyčerpáním doplaval sem, ale zde ho evidentně Sirény dostali, nebo topivci, kdo ví. Bylo vidět, že zemřel v bitvě. Což byla alespoň malá útěcha. Zemřel jako hrdina a válečník.
Asbjørn s pomocí několika dalších postavili z loďky hranici. Tam dal kosti a dopřál mu pohřeb hodný hrdinům. Chtěl to jít říct matce i otci, ale povinnosti byli přednější. Byl čas plout dál. Pluly měsíce a roky, přepadávali lodě císařství, napadali jejich provincie a rychle se stahovali. Sám Asbjørn Nepatřil mezi nějaké výrazné hrdiny, ale byl dost dobrý, aby každou bitvu přežil. Jednou dokonce porazil a zabil Nilfgaardského generála, co byl poslán, aby je vyhnal z jedné vesnice, kde chvíli přebývali. Za což si vysloužil uznání, po kterém tak prahl. Nilfgaard těžce podcenil Skelližany a jejich počty a tak byli na hlavu poraženi. Skelližani vzali jejich bohatství A takhle pokračovali léta dále. Bojovali na souši, i na moři.
*Jedna ze šarvátek, mezi Nilfgaardem a Skellige*
Prohra a návrat:
Avšak každému jednou štěstí dojde. Císařství si evidentně myslelo, že musí zakročit pořádně a tak přichystali past. Velké množství zlata, na zdánlivě bezbranné lodi poblíž útesů z pevniny. Volavky a zprávy do těch správných uší. Skelližané se toho chytili, jako moucha na mucholapku a jaké bylo překvapení, když loď byla extrémně dobře chráněna a navíc nahoře na útesech byli několik desítek čet kušníků. Dále kůly, které pak zabránili lodím uniknout a z dálky, kde nebylo pořádně vidět, byl kaňon, kde čekali další tucty válečných lodí císařství. Drakkary byli obklíčeni a jeden po druhém decimovány. Jen jeden Drakkar se dokázal dostat z pasti. Asbjørn zraněn v bitvě s černými se z potápějící lodi skočil do vody a rychle plaval za pomalu odplouvajícím drakkarem a stihl na poslední chvíli s pomocí lana se přitáhnout a vylézt. Avšak ani tohle nemělo krátké trvání a Asbjørn schytal rovnou dvě šipky z kuše do zad, jednu do nohy. Jen tak tak se vyhli zdravotně důležitým orgánům, stejně jako sečné rány. ale léčitel již nebyl jen jeho mladý učedník, co věděl opravdu málo a domů to bylo několik týdnů cesty. Srovnali ho tak, jak mohli a okolnosti dovolovali, stejně jako další přeživší. Avšak bez pořádného léčitele dlouho nepřežije nikdo z nich.
*Těsně před tím, než skočil do moře za Drakkarem.*
Pluli jak nejrychleji dnem i nocí, nezastavovali Freya jim požehnala, že nebyli cestou žádné bouře. Skelližané byli tvrdý lid, co měl zájem na bohatství, ale měli čest, hrdost a starost o raněné. Proto byli schopni trpět hlady, aniž by zastavovali a tak nějak vyžívat z toho minima, co měli. Jen, aby zranění přežili. Dorazili do Kaer Trolde na poslední chvíli. Několik zraněních zemřelo, ale tato cesta a sebeobětování se vyplatilo, že zachránili v hlavním městě většinu zraněných. Mezi nimi i Asbjørn, který se následně několik dalších týdnů zotavoval ze zranění a infekcí, které i přes veškerou snahu na lodi zkrátka dostal. Věděl, že je slabý a získat zpět svou sílu bude běh na dlouhou trať, ale hlavní je, že je doma a žije.
Inventář:
- Dvě skelligské sekery nejlepší kvality.
- Freyiny drápy | +
- Zbroj vojáka klanu an craite
- medvědí kožešina s nárameníky.
- Bratrova brož.
- Jeho brož
- Freyin symbol (náhrdelník)
Známé postavy:
Rhenys – Mladší sestra
Freyja an Varg – Žena, kterou miluje.
