Rasa: člověk
Povolání: druid – léčitelka zvířat
Datum narození: 13. 8. (17let)
Víra: matka příroda, duch lesa ...
Talent: neobjeven
Oblečení tvoří nejběžnější přesto ale kvalitní materiály – len, vlna, kůže, kožešina. Všechno v přírodních odstínech hnědé a zelené, aby se jí dobře maskovalo v přírodě.
Už jednou se jí stalo, že se mohla obléct a upravit jako opravdová dáma. Díky pomoci madam, u které tou dobou pobývala, si připadala opravdu krásná a pravděpodobně by nikdo, kdo to nezažil, nevěřil, že i ona dokáže být půvabná. Ta všechna krása je většinou skrytá pod špinavými šmouhami a upřímně, ona se tak cítí mnohem lépe…
| Péče o zvířata: 2 To co z Amari dělá Amari je její láska ke zvířatům. Mezi zvířaty se cítí mnohem lépe než mezi lidmi. Už od malička má pro ně srdce otevřené dokořán. Obzvlášť pak pro ty, kteří by sami bez pomoci nepřežili. Léčitelství: 2 Roky praxe a pomoci potřebným ji naučili nejen první pomoci. Dokáže vyléčit i ne úplně vážná lidská zranění a nemoci, ale co se zvěrolékařství týče, je si jistější. Bylinkářství: 2 K jejím léčitelským schopnostem patří i poznání a pěstování léčivých bylin, znalosti, jak připravit neduhy zahánějící přírodní odvary, hojivé masti a jiné. Jezdectví: 2 Cestuje širým světem už opravdu dlouho na to, aby se stále jen vláčela pěšky. Stává se z ní dobrý, a hlavně vytrvalý jezdec, který zřídka kdy odmítne výzvu v podobě přátelského závodu. Vůle: 1 Když už byla řeč o vytrvalosti, stojí za zmínku její silná vůle. Občas silná vůle. Ale zatím dostatečná na to, aby ji stále hnala kupředu. Víra: 2 Věří v osud, v lásku, a hlavně v sama sebe. Někdy si připadá vedená sílou, kterou ona sama nazývá duchem lesa, což ji dodává neuvěřitelnou dávku nové energie. | Boj se zbraní – luk: 2 Začalo to dětskými hrami na hrdiny - pobíháním s klacky v ruce po vesnici a lese. Tehdy by ji nenapadlo, že na cestách získá opravdický luk - nejen větev s kusem provázku. Občas jsou chvíle, kdy si přeje, aby se nikdy střílet neučila, občas si tak dokáže zachránit holý život. Lov: 1 Nikdy nebude plně smířená se skutečností, že vezme život. Bohužel jsou chvíle, kdy není jiná možnost. Ne vždy se vrátí s kořistí, ale s o to klidnějším pocitem na srdci. Smysly: 1 Bavíme se o orientaci v lesích díky jejím smyslům, které jsou na toto prostředí naprosto navyklé. Pokud by se takto měla orientovat v rušném městě, byla by naprosto ztracená. Řemeslo – výroba šípů: 1 V průběhu let zjistila, že platit za šípy je pro ni škoda a raději se naučila vyrábět si svoje vlastní. Kvalita se stále zlepšuje a jí to čím dál více šetří mince v měšci. Zručnost: 1 Při všem, co dělá, čím se živí, je pro ni důležité, aby se jí netřásly ruce. |
Malá vesnice uprostřed lesů Kaedwenu je její rodnou domovinou. Jsou samostatnou komunitou dávných uprchlíků, kteří co si neobstarali vlastníma rukama, to neměli. Tak tam žijí do dnešních dní, obchodují jen zřídka, protože nejbližší obchodní stezky jsou několik dní daleko. Někdo by mohl říct, že je to malý ráj na zemi, kde jeden druhému nehledí na uši. Odtud pochází její přirozená tolerance nejen ke všem rasám. Amarisen tu prožila docela pěkné dětství. Narozena jako druhá nejmladší, s dvěma staršími bratry, kteří ji patřičně škádlili a ve stejné míře i chránili, starší sestrou, ke které vždy vzhlížela a tou nejmladší, s kterou si byly nejbližší. Matku vždy z celého srdce milovala, otce do určité doby taky, pak se cosi změnilo a ona upadla v jeho nelibost. Krotil divoké koně, které za draho prodával do světa. Finančně se jejich rodina opravdu zle neměla. Bohužel malá Amarisen nikdy nechápala kruté praktiky svého otce a snažila se ty němé tváře bránit před bičem až to kolikrát sama schytala. To byla jen jedna z příčin, proč od útlého věku nejraději trávila většinu času mimo domov.
Ta silnější byla její fascinace místními druidy. Nemnoho početná skupinka už poměrně starších nejen lidí sídlící nedaleko jejich vesnice. Měli svoje vlastní pravidla, svůj svět, do kterého ona chtěla patřit. Mohla dlouhé hodiny sedět a poslouchat poutavé příběhy ze života, učit se pravému životu v lese, pokoře, úctě a vděčnosti za vše, co dennodenně potkává. Když trochu povyrostla, učili ji prvním rituálům. Tady se vždy cítila živá, opravdová, užitečná a hlavně chápaná.
Kam její paměť sahá, jejím nejmilovanějším místem byl lesní palouček plný barevného kvítí. Už si nevybaví, kdy a jak na něj narazila poprvé, ale ráda zde jen tak lenošila, relaxovala, třídila si myšlenky. Častokrát se tu probudila i uprostřed noci, ačkoliv usínala doma v posteli. Tady se jí vždy zdály sny, které si neuměla vysvětlit. Postupem času to přestala považovat za pouhé sny. Místo a námět bývalo jiné - někdy pobíhala překrásnými loukami, cachtala se v řece, navštívila neuvěřitelné asi elfí město, ale taky vídala příšernou zkázu, pohromu, úplně zničenou krajinu. Co spojovalo všechny tyto sny byl chlapec, možná o pár let starší než ona, který ji vždy doprovázel. Nemohli spolu mluvit, ale to jim nebránilo naplno si noční dobrodružství užívat. Čím starší byla, tím víc ji zajímalo, co ty sny a tajuplný cizinec znamenají. Odmítala připustit, že je výplodem její fantazie. Doma se s pochopením nesetkala, ba naopak byla otcem bita vždy, když se náměsíčná vykradla z pokoje. Druidi ji přijali mnohem vřeleji. Stejně jako ona věřili, že nesou nějaké poselství, vyšší význam, který jim prozatím zůstává skryt.
Amarisen bylo pouhých 14 let, když se její vztah s otcem naprosto vymkl kontrole. Choval se k ní jako k cizí a ona to už nedokázala dál snášet. Náročné rozhodování, které jí nedávalo spát dlouhé měsíce, nakonec skončilo velkou hádkou celé rodiny, po které nadobro a bez rozloučení utekla z domova. Mladá a nezkušená, ublížená a rozezlená z nespravedlivosti celého světa a příšerně naivní. Taková tehdy byla. Představovala si to jako Hurvínek válku a její ukřivděné ego po neustálém opakování, jak nešikovná a úplně zbytečná na tomto světě je, ji bránilo se vrátit zpět.
Když nemůže v noci usnout, stýská se jí, přesto ale ještě nikdy necestovala zpět do rodných končin světa. Láká ji poznání světa, o kterém neměla ani tušení, že existuje. Stala se z ní tulačka. Prozkoumává každý kout, poznává nové lidi a odnáší si cenné zkušenosti a schopnosti, pomáhá slabším, a hlavně hledá cestu sama k sobě.
  Energický nespoutaný hřebec, stejně tvrdohlavý jako jeho majitelka. Amarisen na koně narazila asi před rokem v Temerii. Hříbě bylo natolik vzpurné, že si s ním jeho tehdejší majitel nevěděl rady. Hned co ho viděla, věděla, že tahle duše nesmí být stále uzavřená ve stájích, ale potřebuje svobodu. Za nemalé peníze ho odkoupila a kruté tresty bičem, malý box ve stájích vyměnila za volnost, péči a lásku. Arcanine rychle rozeznal ten rozdíl a velmi brzy začal malé rusovlásce bezmezně důvěřovat. Jsou nerozlučnou dvojkou, vždy ji doprovází na jejích dalekých cestách. |   Potkali se jednoho chladného večera uprostřed lesů. Malé opuštěné lišče se snažilo z dívčiny brašny uloupit něco k snědku. Amarisen se rozdělila o trochu z posledních zásob a po zahnání prvotní plachosti a nedůvěry bylo jí dokonce dovoleno ošetřit lišce zraněnou tlapku. Jsou to jen domněnky, ale pravděpodobně se jejich nora stala obětí lovců kožešin a lišče teď zůstalo na světě samotné. Dívka udělala obrovskou chybu, když ji pojmenovala a tím k sobě připoutala ještě víc, měla by počítá s tím, že jakmile se liška plně uzdraví a vyroste do samostatného jedince, vrátí se zpět k divokému životu. |
Speciální inventář:
- Amulet - ze dřeva z prastarého dubu, dar od druidů z její domoviny, pomáhá jí při soustředění se
Odehrané questy:
Editace karty: 15. 1. 2023 - připsání bodů do bylinkářství (něco co umí, ale já to prve zapomněla obodovat)
