Rasa: Geneticky patří k seveřanům, ovšem po zkoušce trav na tom příliš nezáleží
Věk: Starší (kolem 200 let)
Povolání: Zaklínač školy Gryfa
Vzhled:
- | +
Co se zbroje týká, prakticky neustále ho potkáme v kvalitní, ale relativně lehké prošívané kožené zbroji, hnědé vestě, a dlouhé hnědé tuniky. Na zádech nechybí dva zaklínačské meče, dle zavedených standardů jeden ocelový, jeden stříbrný, ale zároveň najdeme jeden krátký meč typu Sax v bederní části, a krátkou dýku v nohavici, kdyby šlo opravdu do tuhého. Nechybí ani jedna menší brašna u opasku, a jeden objemnější ruksak na zádech, tak, aby nezavázel rychlému tasení mečů, bylo by třeba.
Povaha:
Přes své drsné a ošlehané vzezření se povahou tomu velmi vzdaluje. Při prvním kontaktu působý jako takový laskavý děda. Díky svému klidnému, hlubokému hlasu a překvapivě obratnému způsobu vyjadřování zvládá z konfliktů většinou vybruslit slovně, a málokdy sahá po zbrani. Na míle se tak vzdaluje chladnému, a bezcitnému stereotypu zaklínače, který má většina vesničanů v hlavě. Podobně otcovsky se snaží přistupovat k ostatním vědmákům, bez ohledu na typu školy. Lze sice poznat, že se mu v takovém případě vkrádá do hlasu větší obezřetnost, ale pokud není oponent přílišně agresivní, rád s kolegou vymění pár slov, a předá pár dobrých rad. Ve společnosti lidí je vlastně takový všeználek a dobrá duše. Psa pohladí, dětem rozdá cukrovinky, na dospělé se vřele usměje, a pronese nějakou modrou radu.
Nenechte se však tímto zmást. Byť možná na první pohled působí až příliš dobrosrdečně a naivně, všechno tohle je částečně také chytrá kalkulace a jeho specifický styl přežití. Není úplně pravda, že by to kompletně hrál, to by nebylo příliš uvěřitelné, ale takový ostřílený mazák, jakým je, by tak dlouho nepřežil, kdyby nepřišel na to, jak se na tomto světě pohybovat, s tím, co vám bylo dáno. Pokud je eskalace nevyhnutelná, přátelský obličej velmi rychle vystřídá chladná vypočítavost, a byť nemá v povaze příliš klít, i k tomu se může uchýlit.
Z výše uvedeného je celkem jasné, že si taktéž značně potrpí na etice, a morálních zásadách. Má tendence se k ostatním chovat s úctou, a následně očekávat, že tak bude jednáno s ním. Pokud však někdo zničí důvěru, druhou již nedostane. Nenechá sebou zametat, a pokud se ho někdo bude snažit podvést, ukáže se jako tvrdý a nesmlouvavý vyjednávač. K násilí se přesto snižuje jenom v těch nejnutnějších situacích.
Schopnosti a dovednosti:
S přibývajícím věkem byl Viktor nucen poněkud přehodnotit a upravit svůj bojový styl. Rychlost a výdrž tak již není na jeho straně, ale naopak se může spolehnout na obří zkušenosti, charisma, a značnou dávku smyslů, které zatím věk nedokázal otupit. Tak jako každý zaklínač i on samozřejmě zvládá základy boje s mečem, bez něj, znamení, a částečně alchymii. Ale nedá se říci, že by v nich výrazně exceloval.
Jazyky: obecná (rodná), Nilfgaardština 2 (3 body), Skelligština 2 (3 body)
Boj s meči: 2 (3 body)
Boj beze zbraně: 1 (1 bod)
Smysly: 2 (3 body)
Charisma: 2 (3 body)
Alchymie: 1 (1 bod)
Znamení: 1 (1 bod)
Gramotnost: 1 (1 bod)
Inteligence: 1 (1 bod)
Historie:
Po tak dlouhé době je skutečně těžké říci, odkud přesně Viktor pochází, ale ze svého pátrání zjistil, že se narodil pravděpodobně kolem zimy roku 1075, byť to s jistotou říct nemůže, ale zcela určitě to bylo v Aedirnu, ve městě Guleta. Žel, jakékoliv další pátrání po pozůstatku jeho rodiny nemělo valný smysl, jelikož již v té době byla drtivá většina po smrti. Od ostatních zaklínačů ví, že byl do Kaer Seren (v té době ještě funkční) přiveden zhruba v době jeho šesti letech, a zde také strávil naprostou většinu svého dětství a také mládí. Výcvik probíhal asi tak, jako v jiných školách, extrémně fyzicky a psychicky náročný, vyčerpávající, a nepříliš nutričně vyvážený.
Jako jeden z mála taktéž přežil náročnou zkoušku trav, a přidal se jako nováček do cechu zaklínačů. Na rozdíl od mnoha jiných však místo následnému nástupu na stezku si zvolil posečkat v pevnosti, a věnovat se dalšímu studiu, konkrétně etiky, a dalších jazyků, neboť předpokládal, že to bude v budoucnu velmi potřebovat. Následující desítky let ho tak vidíme hlavně v knihovně, občas dole na nádvoří při výběru a lehkému výcviku rekrutů (jelikož nebyl příliš starý zaklínač v té době, tréninku se moc neúčastnil), a sem tam ve cvičném souboji s nějakým jiným zaklínačem.
Zlomovým byl zhruba čtyřicátý rok jeho zaklínačského života, kdy se rozhodl opustit bezpečí tvrze, a konečně vyrazit do světa, nabírat zkušenosti. To se ukázalo jako dokonalé načasování, neboť tak jako jeden z nemnoha přežil domnělé řádění čarodějů v Kaer Seren, kde byla prakticky během jednoho dne vyvražděna jeho škola. Okamžitě tedy vyrazil zpět, a společně s hrstkou přeživších pomohl založit novou pevnost, tentokrát v království Cidaris. Byť si dělal ambice na funkci velmistra, nesetkal se s pochopením u ostatních kolegů. Jednak nebyl stále nejstarší přeživší zaklínač školy, ale zároveň zaklínači seznali, že mu chybí potřebná zkušenost na stezce, s čímž se nedalo než souhlasit. Viktor tak, poněkud rozhořčen, nově založenou pevnost opustil, a již definitivně se uchytil na stezce, kde od té doby tráví většinu svého života. Občas (hlavně v zimě), se do pevnosti vrací, a byť by nyní již ve svém pokročilém věku zde mohl trvale zakotvit, život na stezce se mu přeci jen zalíbil natolik, že ho život učitele přestal zajímat.
Díky své rozšířené znalosti jižanského a ostrovního jazyka nezřídka cestuje i do těchto krajů, především kvůli své zvědavosti a chutí poznávat nové kultury, tudíž se nedrží skriktně severní části kontinentu.
Inventář:
- Dva zaklínačské meče (ocelový a stříbrný)
- Sax v bederní části zbroje
- Prošívaná kožená zbroj, kvalitního rázu, prakticky bez poškození
- Amulet školy Gryfa
- Výbava správného zálesáka, nějaké ty středověké ešusy, vyšusené maso, nějaké bylinky, ampulky na lektvary
Trochu překvapivě cestuje bez koně. Ten původní mu už dávno pošel, a nového, stejně kvalitního, bohužel zatím nenašel.
