| Agi pro přátele, v Nilfgardských svazcích veden jako Adabert +Mutant a další krásné nadávky Přelom zimy a jara 1238 (38 let) Zaklínač školy zmije, Špeh Nilfgaardu Ve velké Nilfgaardské slunce Loajalita tohoto pána patří Nilfgaardskému impériu, Většině kolegů a štědrým zákazníkům  Na první pohled byste si do něj jen kopli, minimálně na něj plivly. No tak kdo by to neudělal, do tuláka si kopnout je jistě v pohodě. No a náš Agilbert vypadal přesně tak. Jako obyčejný tulák. To, čeho si všimnete nejpozději na druhý pohled jsou ty krásná kočičí očka, kterými se může pochlubit každý zaklínač. Když se od očí přesuneme směrem do pravé části obličeje můžeme vidět pěknou jizvu od arcigryfa, kterého zabíjel pár zim před dnešními dny. Byl ještě mladý a blbý, ale co by to byl za pořádného chlapa bez jizvy. Sice není jediná, ale viditelná na první pohled je pouze tato, takže dámy určitě nijak nevystraší. Dlouhé tmavě hnědé vlasy jsou dredované přírodní cestou a nosí je vlastně jenom z důvodu, že holit si hlavu je ztráta času a čas je to nejdůležitější co každý má. Ke krásným vláskům patří také správná bradka, kterou i náš zaklínač má. O tu se již stará o něco více než o vlasy a alespoň jednou za čas si jí oholí. Když se budeme sunout dolů až k nohám, všimli bychom si několika dalších jizev. Jedna se nachází na levé straně krku další poté pod hrudníkem či nad levou lopatkou. Jeho styl zbroje by se nedal moc považovat za zdroj, spíše za oděv. Jedná se o velice odlehčenou verzi zbroje. Přijde mu zbytečné používat zbroj, když ví, že jsou jeho priority jinde. Proto má také u pasu vždy ampulky s jedy na různé problémy, také zde najdeme pár nejdůležitějších elixírů a petardy. Na zádech má pouzdra na oba své meče i přes to, že je ze školy zmije používá klasické meče. |  |
Zaklínačské mutace ovlivnili jeho povahu. Jako malý chlapec se stále smál, měl chuť to života a viděl svět ve své podstatě optimisticky. Nyní je zaklínač, každý den počítá s tím, že by to mohl být jeho poslední den. Přesto, že nemá emoce, a tak necítí nic jako smutek nebo lítost, cítí ve svém srdci stesk, stesk po někom, koho považoval za svého sourozence. Za svou sestru. Přesto, že je to zaklínač má jedno pravidlo: Nezabije něco, co není nebezpečné pro okolí čili pokud si ho někdo najme na skalního trolla, se kterým si on sám promluví a zjistí, že není nebezpečný pro okolí a nijak mu neškodí nezabije ho. Nevidí důvod zabíjet něco co nikomu nic neprovedlo, jen proto, že se toho lidé bojí. Má také rád zvířata a snaží se je ochraňovat.
Jazyky
Nilfgardština mateřská
Obecný 1
| Primární Tělesná konstituce 1 Síla 1 Obratnost 2 Smysly 1 Inteligence 1 | Sekundární Zaklínačská znamení 1 Boj s meči 2 Alchymie 2 Jezdectví 1 Diplomacie 1 Bylinkářství 1 Péče o zvířata 1 Plavání 1 |
Talent -> Alchymie
Píše se rok 1237 a domluvený sňatek dcerky místního měšťana a druhé syna obchodníka Fridericha de Tocniho se stává právoplatné. Oba jsou to mladí lidé a rozhodně si nepředstavovali, že již v jejich mladém věku někdo bude určovat co bude dál v jejich životech. Samozřejmě, že se po nich chtělo, aby pokračovali v rodové linii. Nebylo to nic neobvyklého, tedy pro naše dva mladé ano, ale pro papínky ne. Den následoval další vztah se utužoval, ale zatím ani jednoho nenapadlo, že mladá Clar je již těhotná. Možná kdyby to Methi de Tocni věděl, nevydal by se na obchodní cestu přes skoro celý Nilfgaard. Na podzim roku 1237 se vypravil z jejich domácího města Forgeham do Beuclair. Cesta to byla dlouhá. Cesta zpět se tedy uskutečnila až první měsíc nového roku. Už to vypadalo na dobrou koupi a výpravu, které ve všech ohledech dopadne dobře. Byli nejvíce týden cesty od Forgehamu, když je na jedné kupecké stezce přepadlo nějaké monstrum, až později zjistil, že se jednalo o kyklopa. Ten zaútočil na karavanu čítající několik povozů a 7 mužů. První dva zemřeli poté co po nich kyklop hodil šutrák velký jako byl jejich kůň. Další následovali, zůstali už jen on a jeho nejbližší přítel, který byl raněn, ale nevzdával se. Methi tušil, že zde jeho život končí, ale zvuk výbuchu mu zase mírně odčernil myšlenky. Byla to petarda Dračí sen, se kterou přišel i Mistr Zaklínač, který si po nějaké době poradil s mrzkým Kyklopem. A co chtěl za odměnu? To, co mu patří ale neví o tom, že mu to patří. No v našem případě Agilbert. Methi se vrátil domů a jako první novinka ve dveřích byla, že je otec. Zkazilo mu to úsměv, který měl poté co ho zaklínač zachránil.
Rodiče tajně doufali, že ten slib se zaklínači nevyplatí nebo něco na tento způsob a jejich děťátko neodvede. Agilbert rostl jako z vody a z děťátka se stával chlapec. Rodiče už skoro zapomněli, že otec dal před dlouhými osmi lety své slovo nějakému zaklínači. Zrovna se připravovala taková menší rodinná oslavička, když kdo si v podvečer zaklepal na dveře. Poté co Methi otevřel dveře zůstal v nich stát jak kamenný sloup. Zaklínač se jen usmál a všechny v domě přivítal, obeznámil je se situací, která zde nyní panuje. Matka mladého Agilberta spustila pláč, který jí samozřejmě nepomohl a obměkčil srdce zaklínačovo jen na pouhé poslední rozloučení se životem obyčejného smrtelníka.
Cesta byla zdlouhavá a při té cestě si se zaklínačem stihl prohodit pár vět, ze kterých dedukoval, co se asi bude dít sám. Byli to skvělé vyhlídky na dalších několik let, tedy pokud nezemře při něčem, co zaklínač nazval „zkouška trav“. Po příjezdu na zaklínačské hradiště, se chlapec seznámil s ostatními členy posádky hradiště. Byli zde staří zaklínači, mladí a děti. Děti jako byl on sám, někteří vypadali starší a někteří mladší. Nejvíce ho překvapilo, že tam byla holka? Bylo to překvapení hlavně proto, že mu zaklínač, který ho sem vezl nemluvil nic o ženských zaklínačkách. Pár dní po jeho příjezdu na hradiště to všechno začalo, trénink, trénink a zase jenom trénink. Někteří byli vysílení, někteří to nezvládali, ale on se snažil držet. Pomáhat slabším, hlavně Yaře, kterou bral jako svojí malou sestřičku. Chudinka to tam neměla nejlehčí ostatní si z ní dělali srandu nikdo jí moc šancí nedával, ale on jí věřil. Pak přišel den D, den, kdy mistři zaklínači začali podávat studentům, stále ještě dětem jedy, aby z nich udělali zaklínače. Moc jich nepřežilo, většina těch, co se posmívali Yaře, že je slabá zemřeli, ale ona ne. Po zkoušce trav již necítil to, co před tím, ale byl rád, že jí, viděl. Trénink na zaklínače pokračoval dál. Agilbert byl dobrým studentem, hlavně co se týče jedů a olejů to bylo jeho. Sice mu boj nešel tolik jako ostatním, ale každý měl přednosti jinde. Po dokončení školy se z nich stali právoplatní zaklínači a každý šel svou cestou na Stezku. Tak i jeho malá Yara. Vlastně by jí tam neměl říkal, ale co. Nejvíce ho proto ranilo, když se na zimu dostavili zpět do zaklínačské tvrze, jako každý rok a Yara nikde. Bylo to nezvyklé Agi se hned začal vyptávat, zda zemřela a nebo co se s ní stalo.
Poté co se z něj stal „schopný“ zaklínač se vydal do světa. No nejspíše něco uměl, a tak se rozhodl vzít první zakázku, klasika Topivci nic hrozného. Jediný problém byli ceny, za ty peníze se nemohl pomalu ani najíst, a tak si občas musel něco vypůjčit. Při jednom takovém vypůjčování byl chudák přistihnut a vypadalo to na velký průser. Byl předán armádě, naštěstí brigádní generál měl lepší nápad než ho pověsit. Chtěl po něm jednu prácičku. Tu odvedl výborně, a dokonce se mu tyto věci začínali líbit. Špionáž byla pro zaklínače vlastně rodilá věc ne? Po nějaké době těchto službiček, mu byla nabídnutá stabilní cena, za kterou měl tyto věcičky dělat. Což on velice rád přijal, mohl si do toho někde časem ulovit nějakou tu příšerku, aby se neřeklo. Největší byl gryf pár let zpět, jehož trofej má stále sebou na památku.
Před relativně nedávnou dobou se dozvěděl, že se Yara objevila někde na severu a rozhodl se jí tam vydat hledat, čehož zase využil chytrý Nilfgaard a zásobil ho depešemi, pro své lidi na severu.
Speciální inventář
Odlehčená zmijí zbroj
Stříbrný a ocelový meč, dýka
Trofej z arcigryfa
Nilfgaardské depeše
Andaluský bělouš Aerno
Trofej z Fledera
Editace Karty
25.7.19 -> Upravená historie, aby seděla lépe na historii Yary
Známé Postavy
->Yara
Odehrané Eventy/Questy
/
