ÖDA HEIÐRÚN
Rasa: Člověk
Povolání: Potulný rytíř
Víra: Přírodní náboženství
Datum narození: 1250
Loajalita: ---
V Z H L E D
Navzdory hrubému brnění, které tato vysoká dívka nosí, Heiðrúna tvář odráží ženskost a krásu, které jsou většinou k vidění u dívek aristokratického původu. Není snad většího kontrastu, než mezi Heiðrúniným vzhledem a vnitřním přesvědčením, které se do vnějšího světa projevuje nošením brnění a dlouhého meče za opaskem. Heiðrún je pravou ukázkou toho, že vzhled může občas klamat tak moc, až je to za hranicí lidského chápání, a kdo by se snad neměl na pozoru a soudil Heiðrún podle jejího vzhledu, mohl by později litovat.
Heiðrún zcela bezpochyby podědila krásu po své matce, která pochází ze severu. Ačkoli se Heiðrúna ženská stránka vytrácí víc a víc s každým kusem kovu, které má na sobě, zásluhou své matky ji ani celá výstroj nezbaví ženské jemnosti, kterou podědila. Heiðrúna popelavá pleť je natolik jemná a hebká na dotyk, jako by byla přímým protikladem k hrubému a omlácenému brnění, které nosí. Stejně tak Heiðrúny hebké vlasy, které má středně dlouhé, tak akorát pod ramena, a pravidelně si je splétá do úhledného copu, z něhož se však tenké a neposedné prameny často vymaní a přirozeně se zkroutí kolem Heiðrúny obličeje, mylně navozují její křehkost. Nos a rty má drobné a symetrické a světle modré oči stvrzují její severskou krev, kterou zdědila po svých předcích. Celkově Heiðrún nezapře, že se svou rodinou pochází ze severu, ačkoli ona už se narodila v Redánii.
I když je Heiðrún rytířka nebo alespoň se za ni považuje, postavou nikterak nevyniká oproti ostatním. Měří lehce nadprůměrně, než by se ženě slušelo, ale to z ní dělá výškově podprůměrnou rytířku oproti mužským protějškům. Pokud by sundala brnění, ani by se nedalo poznat, že se od malička věnuje šermu, lukostřelbě, jízdě na koni a dalším fyzicky náročným aktivitám. Ačkoli je štíhlá, tělo nikterak vypracované nemá. Nicméně, sama dobře ví, že souboj se nevyhraje počtem svalů ale šermířským talentem a toho má Heiðrún více než dost. Vzhledem k tomu, že se Heiðrún živí mečem, na těle má pár drobných jizev z různých zranění. Naštěstí nikdy nebyla zraněná tak vážně, aby musela odložit meč nebo aby na těle měla výraznou vzpomínku na prohraný souboj.
Heiðrún obvykle nosí rytířskou výzbroj. Meč, který má neustále u sebe a o němž by kdekdo řekl, že ho Heiðrún snad nemůže ani unést, dostala od starého kováře, kterému zachránila život před bandou nájezdníků. Když pět mladých mužů, hladových po penězích a kovářově ženě, pobila, dostala od kováře tento meč a nové brnění, dnes už opět opráskané, jako poděkování s vyrytým vlastním jménem, které lze na jednotlivých kusech zahlédnout. Kdo by však očekával, že to bude Heiðrún, ten by se pletl, protože brnění nese její první jméno Öda.
Na krku má také drobný přívěšek v podobě ledního mědvěda, který dostala od své matky ke svým šestnáctým narozeninám.
P O V A H A
Heiðrún působí na první pohled velmi chladně a odtažitě a zdá se, že má povahu tvrdou, nekompromisní a velmi vzdálenou té, která by se u žen očekávala. Jako kdyby Heiðrún vnitřní nastavení odporovalo jejímu jemnému a křehkému zevnějšku, který se snaží potlačit či dokonce vyvrátit svou nekompromisností, tvrdostí, brněním a šermířským talentem. O krásu se neprosila a nic na ní změnit nemůže, ale to se nedá říct o její povaze - tak dlouhou formovala a analyzovala svou povahu během svého dětství, až z ní vyrostla disciplinovaná a racionální žena, která je pokaždé pod naprostou kontrolou sebe sama a přesně ví, co chce. Heiðrún je nezávislá a odvážná, a umí dělat zásadní rozhodnutí ze vteřiny na vteřinu, aniž by nad nimi následně pochybovala. Pevně věří svému vlastnímu úsudku, a proto se nemusí spoléhat na nikoho dalšího či lpět na cizí přítomnosti. Rozhodně to z ní nedělá introverta, naopak Heiðrún má společnost ráda, ale moc dobře ví, že i ta má své meze a že není radno pouštět si k sobě kdekoho. Pochopitelně, Heiðrún povaha není tak černobílá, jak se na první pohled zdá. Ve skutečnosti by se dalo říci, že Heiðrún povaha se skládá z několika vrstev a čím hlubší vrstva, tím komplexnější a zajímavější soubor vlastností a emocionálních nastavení, které na povrch skrz Heiðrún chladnou oponu prosáknou jen zřídka. Heiðrún odtažitost funguje podobně jako rytířské brnění a pokud se člověku podaří dostat skrz tento obranný štít, nalezne za ním poměrně citlivou a všímavou dívku, která dokáže být laskavým a humorným společníkem. Až by se dalo říct, že Heiðrún má srdce na správném místě, jen to nerada dává najevo a radši předstírá, že se jí nic emocionálně nedotkne a ničemu příliš nevěnuje pozornost. Nicméně opak je pravdou. Ačkoli Heiðrún milá povaha není tak častá a člověk si musí zasloužit, aby se s ní mohl setkat, Heiðrún se při těch správných podmínkách dokáže proměnit člověku přímo před očima z odtažité a opatrné na vřelou a pozornou, která by pro milovaného člověka udělala cokoli. Je velmi věrnou, a pokud k někomu chová respekt či náklonnost, v jejím chování se to zaručeně odrazí. Nicméně získat taková privilegia je u Heiðrún dlouhá cesta, a proto ji většina lidí zná jako racionální a přímou ženu, která má k úsměvu více než daleko.
H I S T O R I E
Heiðrún, anebo také Öda, se narodila rodičům, kteří se přestěhovali z dalekého severu do Redánie. Nejen z toho důvodu má severské jméno, ale také severský vzhled v podobě velmi bledé kůže a světlých vlasů. Když se Heiðrún narodila, její rodiče už dávno mluvili plynule místní řečí, sžili se s místní kulturou, a dokonce měli dva chlapce – Einara a Freyra. Heiðrúna byla třetím a posledním dítětem, a její dětství bylo tak obyčejné, jak jen v malé Redánské vesničce mohlo být. Vyrůstala v milující rodině společně s Einarem a Fryerem, s nimiž poprvé vyzkoušela šerm a lukostřelbu a od té chvíle už neuvažovala nad ničím jiným, než že chtěla být potulným rytířem a jednoho dne se přidat ke královské gardě. V tu dobu si ani nedokázala představit, jakým způsobem si nakonec své přání částečně splní.
I když to byli Einar a Fryer, kteří usilovali o místo v královské gardě, Heiðrún vždy tajně toužila potom, aby se k nim mohla přidat, ale protože byla dívka, považovalo se to za naprosto nepřípustné. Heiðrúny rodiče byli proti těmto všem šarádám s mečem, a chtěli po své dceři, aby se vzdělávala a brzo provdala, případně si našla práci v nedalekém městě, protože žena rytířka podle nich nemohla být. Avšak Heiðrún v životě nad svým rozhodným být rytířkou nepochybovala a ačkoli své rodiče milovala, a proto souhlasila se vším, co navrhovali, v koutu své duše stejně věděla, že při první možné příležitosti si pořídí pravý meč a brnění a vydá se do světa, aby okusila část svého snu.
Než se však stačila vzbouřit svým rodičům a odmítnou sňatek, který domluvili s nedalekým farmářem z Broňovic, což bylo podle jejích rodičů perfektní místo k rodinnému životu, válka do malé vesnice, kde Heiðrún s rodiči a bratry žila, zavedla zatoulanou gardu. Stalo se tak jedno pozdní odpoledne, které se nelišilo od žádného předešlého, které Heiðrún prožila. Jako většinou, i ten den byla za domem a procvičovala s Einarem šerm dřevěným mečem, i když díky šestnáctému roku už nemohla předstírat, že nebyla dívka, a proto si často od ostatních lidí ve vesnici vyslechla posměšky. Nicméně, právě díky šermu se tenkrát dokázala ubránit a nezemřela jako většina lidí, když garda vesnici vyplenila. Vše se to seběhlo tak rychle, že Heiðrún má dodnes problém si na úseky toho odpoledne vzpomenout. Když vojsko do vesnice vtrhlo, celé místo se okamžitě ocitlo v mlze řevu a děsivého nářku. Heiðrún otec byl zavražděn okamžitě a Heiðrúny matka zemřela na vážná zranění o něco déle, když už všichni byli pryč. Heiðrún se dokázala ubránit znásilnění pouze díky tomu, že uměla šermovat a slepým štěstím dokázala dřevěným mečem odvrátit útok jednoho muže, aby si od něho následně vzala pravý meč, držící ho v ruce vůbec poprvé v životě, a vydala se bránit další lidi ve vesnici. I když tenkrát moc lidí nezachránila kromě sebe samotné, právě tehdy si uvědomila, že roky zbytečného tréninku něčeho, co podle ostatních nemohla jako žena dělat, měly smysl. Bilance po tom strašném odpoledni byla zřejmá - ona a její dva bratři osiřeli. Heiðrún zůstala sama, protože Einar a Fryer utekli, nebo alespoň se tak domnívala, protože mezi mrtvými těly je nenašla. Neměla ponětí, kam se poděli a zda vůbec byli na živu. Několik měsíců poté po nich pátrala, ale nakonec hledání svých bratrů vzdala, i když by se dalo říct, že nikdy nepřestala, protože i dnes, když se prochází městem, pečlivě si prohlíží tváře cizinců, jako kdyby někdo z nich měl být Einar nebo Fryer. V tu dobu procházela velmi náročným časem, který otřásl její disciplinovanou povahu. Částečnou útěchu po těch zásadních událostech našla v ženě jménem Jule, do níž se zamilovala s panenskou naivitou a než se stačila vzpamatovat a získat sobě vlastní racionální perspektivu na to vše, co se v jejím životě těch posledních měsíců odehrávalo, Jule se s ní rozešla, protože se rozhodla provdat za jednoho rytíře z královské gardy.
Když se tak stalo, otřesená Heiðrún se rozhodla, že bylo na čase, aby se osamostatnila a shodila ze sebe tíhu minulosti, kterou stále částečně nesla na svých bedrech. Nejen smrt svých rodičů a útěk bratrů, ale i rozchod s Jule se na Heiðrún podepsaly natolik, že se rozhodla ještě více uzavřít do sebe a za vším udělat tlustou čáru a vydat se ve svém životě novým směrem. Od tohoto rozhodnutí už uplynulo několik let a Heiðrún se od té doby potlouká královstvím a vydělává si žoldáctvím tak, jak vždy chtěla.
S CH O P N O S T I
| Talent: Šermířství Mateřský jazyk: Obecná řeč | Obouručný meč 4 Tělesná konstituce 1 | Síla 2 Vůle 1 |
