Rasa: Člověk
Povolání: Dobrodruh
Věk: 29 let
Víra:
Neuznává žádné náboženství.
Ren je na první pohled obyčejný muž, přestože jeho vzhled příliš neodpovídá standartu, jenž můžeme nalézt v severských zemích. A čím to? Narodil se totiž v Harklandu, i když není přímým obyvatelem této země.
Je vysoký, štíhlý, osvalený, ano, ne však nepřirozeně či přehnaně. Dalo by se říci, že má průměrnou, mužskou postavu, se vším všudy. Jeho tvář je obyčejná, snad jen oči mohou někomu připadat až příliš zamyšlené, dumající nad věcmi, které obyčejným lidem unikají. Pravda je, že málokdy na jeho tváři spatříte úsměv, po většinu času si udržuje tvář bez emocí, čímž byl několikrát označen za člověka nepříliš společenského.
Přestože sám sebe nepovažuje za Harklandce (jeho otec pocházel z Redanie), oblíbil si tamní kulturu i oblečení. Proto ho nejčastěji potkáte v šatu, jenž již na první pohled budí lehké pozdvižení. Stejně tak jako jeho zbraň. Vše by se dalo označit naším slovem „orientální“.
Spolehlivý, loajální a cílevědomý. To by byl nejspíše jen stručný přehled jeho pozitivních vlastností, ovšem žádný člověk se nedá popsat jen pár slovy. Proto ačkoliv je spolehlivý, i on dokáže být náladový a ne vždy splnit to, co po něm někdo chce. Tak, jako dokáže být loajální, nemůžeme ho označit za hloupého poskoka a i jeho cílevědomost, není vždy stoprocentní. Nejenom pozitivní vlastnosti či povahové rysy jsou součástí člověka a tak, i Renovi musíme některé jeho „zlozvyky“ vytknout. Například, nikdy by se neoznačil za společenského člověka. Není to tak, že by společnost nevyhledával nikdy, jen má raději svůj klid. Koho však nikdy neodmítne je jeho věrný společník. O tom však později.
K jeho společenskému chování se dá přičíst i jistá nechuť k autoritám, kterou získal v rámci své minulosti ve službách tamního správce pouštního města Hadarak. A pak je tu i jistá výstřednost, kterou zdědil po své matce. Jeho původ totiž dokáže vzbudit pochyby a vzrušení ať už vejde kamkoliv. Nedá se však říct, že by mu to bylo proti srsti, naopak. Přestože o své minulosti, potažmo o své domovině příliš nemluví, rád si užívá jistou osobitou originalitu, jenž mu jeho původ propůjčuje. Pokud jde o jeho původ, některé osobité rysy jistojistě zdědil po své matce. Například, jak se říká horkou krev. Sám sebe považuje za klidného člověka, ovšem v okamžiku, kdy ucítí jakoukoliv křivdu, neváhá použít činnosti, které za přijatelné opravdu nedají považovat.
- Dětství | +
- Ren byl počat jen několik dnů po té, co jeho otec, vážený obchodník a v podstatě čestný muž (jak jen může obchodník být) přijel do města, jenž se od těch, které vídáme na severu, lišilo v mnoha věcech. Jak to pochopit? Nebyl chtěným dítětem, nenarodil se do spořádané rodiny, která o něj pečovala s láskou a něhou. Byl synem kurtizány a jeho otec, prachsprostý zákazník. Nebyl prvním synem, jenž ubohá žena, bez peněz vydělávající si svým vlastním tělem, zplodila. Ne, měl ještě bratra. Jen díky němu přežíval těžké období, které si jiní užívají a považují ho za nejšťastnější v jejich životě. Dětství, malebné a klidné. Ha, vtipné, odpověděl by vám on. Jeho dětství se odehrávalo převážně na ulici, kdy se starším bratrem zažíval všelijaké, vesměs nebezpečné situace. Živil se jakkoliv, nejčastěji nelegálně. Strůjcem byl převážně Peta, tak se jeho bratr jmenoval. Ve zkratce tedy neměl nejkrásnější dětství, ovšem to, co jeho život poznamenalo nejvíce, se stalo až o několik let později.
- Prokletí | +
- Ren v této době oslavil svou dospělost, tedy částečnou. Dovršil totiž patnácti let. Jeho bratr, Peta již dospělým byl. V osmnácti letech tak začal pohlížet po slečnách, ačkoliv nebyl tím typem, který by se vázal na delší čas. V té době již oba bratři žili sami, jejich matka zemřela v době, kdy mladému Renovi bylo teprve deset let. O vše se tak staral Peta, ovšem ten nebyl vzorným prototypem starší bratra. Navíc ne v okamžiku, kdy se poprvé a naprosto zamiloval. Nebyl by to ovšem Peta, kdyby jeho láskou nebyla dívka, k níž by obyčejný, ne-li přímo chudinský mladík neměl ani pohlédnout. Jmenovala se Namyria a shodou okolností byla dcerou městského správce, šejka a vlastně by se dalo říci takovým králem jejich provincie. Tedy, velmi mocného muže. Jak už to bývá, mladí milenci nedbali žádného varování, po nocích se scházeli v obrovských stájích a, taktéž očekávaně, mladší bratr jim sloužil jako hlídač. Tu noc, kdy vše vylezlo na povrch, svítil měsíc v úplňku. Podle tamních pověr jedna z nocí, kdy i zde ožívají temné síly a čarodějky – zde přezdívané Wyterny - mají tu největší moc. Ovšem to předbíháme. Mladí milenci měli jednu ze svých, šťastných chvilek, když v tu chvíli vtrhl Ren do stáje s křikem a varováním. Pozdním, nutno podotknout. Za jeho zády se totiž v tu samou chvíli objevili vojáci, kteří, jak se zdálo, nebyli stejně nadšeni jako mladá princezna.
Výrokem šejka byla smrt. Jednoznačná. To ovšem nebylo přáním ani princezny, překvapivě však ani ženy samotného vládce. Ta přikázala, že mnohem větším trestem bude, když mladík přežije, zajistí však, aby na něj již nikdy nikdo nepohlédl jako na pohledného mladíka. A tak se stalo, že před oba chlapce předstoupila ona zmiňovaná Wyterna. Žena neuvěřitelných krás a tajů, její snědé tělo, zahalené jen na místech, které to opravdu vyžadovaly, bylo krásné, bujné a jedním slovem dokonalé. Ne však v tuto chvíli pro oba chlapce. Žena vládce slíbila, že mladému Renovi ublíženo nebude, byl přeci jen využíván svým bratrem. I tak bude nucen se trestu zúčastnit. Překvapením pro všechny bylo, když po několika minutách naprostého ticha, které protínalo jen neslyšné mumlání čarodějky, místo dvou chlapců zůstal na svém místě jen jeden. Druhý byl v místnosti také. Ovšem, trochu jinak. Místo černovlasého, pohledného chlapce, seděl na Renově rameni černý havran.
- Otroctví? | +
- Další kapitolou Renova života se stalo bytí ve vládcově paláci. Ten se jmenoval Rašíd Al‘ Muhali a dal by se přirovnat ke zdejším králům. To, že Ren a v podstatě i jeho bratr zůstali v paláci, byla jen další část trestu pro oba chlapce. Tedy, bývalé chlapce. Nacházíme se totiž v období, kdy Ren dosáhl své dospělosti. Peta nestárl, jeho život jakožto havrana měl být nekonečný. Ren bral svůj život jako větší trest, než Petův, neboť to on byl nucen dělat všelijaké práce, které se v paláci našli. Svého bratra tak vcelku notnou část zdejšího pobytu nenáviděl. Opovrhoval jím a jeho vzhled nebyl zdaleka tím důvodem. Stal se otrokem, přestože mu bylo dovoleno spát uvnitř, jíst s rodinou a dokonce mu bylo poskytnuto vzdělání – hodno princi. Přesto si připadal stejně nuzně, jako ten poslední otrok, kterých se po pozemcích potulovalo až příliš. Princeznu již neviděl. Vdala se za nějakého vysoce postaveného muže, přesně tak, jak si přál otec. Až několik let později se dozvěděl, že si při první noci vzala život. Ještě nějaký čas na ní myslel, ovšem jak plynul čas, splynula i ona ve změti vzpomínek. Vlastně celý jeho život se spojil do jedné velké vzpomínky, až do doby, kdy Rašíd povolil mladíkovi vstoupit do armády. V té chvíli se jeho život nadobro změnil.
- Armáda aneb Cesta na sever | +
- Vstup do armády Rašída Al‘ Muhaliho byl krok, jenž umožni mladému muži poznat všelijaké části známého světa, naučit se kázni, bojeschopností a dalšího vzdělání. Začínal tak svůj život vidět mnohem růžověji, než kdy předtím. Dokonce odpustil i Petovi, který se tak stal jeho společníkem a společně vyráželi za jedním výpadem za druhým. V době, kdy stanuli u města Khal Keldrak, jinak nazývaného Zlaté město, už Ren dosáhl dva a dvaceti let. Stal se z něj snad i pohledný muž, jenž má pro strach uděláno. To dokázal i při tažení, při kterém sám, společně se svou věrnou jednotkou dovedl muže až za brány města a Rašíd Al¨Muhali tak dosáhl vítězství. Takto uspěl ještě několikrát. Až jednou, jednou jedinkrát byl poražen. A právě v onen okamžik se stal paradoxně svobodným. Jeho jednotka v té době doprovázela jako eskorta samotného vládce napříč zeměmi, které ovládal. V jednom z úzkých žlabů je ovšem napadli divoké kmeny. Byl to litý boj, krvavý s mnoha ztrátami. Tou největší však byl život jeho pána. Nemohl se vrátit, tentokrát by nevyvázl jen s trestem. Tentokrát by zemřel. Vzal tedy koně a rozhodl se utéci. Daleko – tam, kam se málokdo z jeho vlasti odvážil vyrazit.
| Tělesná konstituce:2 | Síla:2 |
| Tvrdý výcvik, odepírání ať už jídla či vody. Naučil se výdrže, jak psychické, tak fyzické. | Už od mala byl nucen starat se o sebe. Navíc, tu máme vojenský výcvik. Takže ano, Ren není žádná třasořitka. |
| Život na ulici vás naučí utíkat před všelijakými překážkami - například pekařem. | V průběhu života se naučil jak založit oheň či vyřezat malou zbraň. Tesař z něj však asi nebude. |
| Inteligence:1 | Společenskost:1 |
| Narodil se sice do velmi chudé "rodiny", ovšem ulice vás naučí více chytrosti, než kdejaké knihy. | Několik let strávených v paláci, přestože se tam cítil jako otrok, mu dodaly učení a taktéž schopnosti jak se chovat. |
| Boj se zbraní:2 | Boj beze zbraně:1 |
| Svou zbraň získal se vstupem do legií a vysloužil si s ní nejeden úspěch. | Není to žádný boxer, přesto umí uštědřit pěkný políček. |
| Obecný jazyk se naučil při cestování, přesto v něm občas udělá nějakou chybku. | Číst a psát se naučil u dvora. ovšem nemůžeme ho považovat za všeználka. |
Meč | Prsten patřící jeho bratru |
Loajalita:Býval loajální svému pánu Rašídovi Al' Muhalinovi, ovšem po jeho smrti se považuje za svobodného člověka.Známé postavy:Peta Hado (jeho bratr - proklet do havrana)
. 
