Rasa: Ryze člověčí, nicméně občas řádně otravná.
Datum narození: Léto 1257, pořád je celkem mladé ucho.
Povolání: Student oxenfurtské akademie; on sám doufá, že bude jednou bardem známým po celém Kontinentu. Jeho loutna je ostatně jeho nejdražší a nejmilejší milenka.
Vzhled:
Florian sice dospívá v mladého muže, ale pořád vypadá jako mladé štěně. Jeho obličej je ještě stále roztomile zakulacený, ačkoliv vyloženě dětské rysy už postupně ztrácí, a na první pohled vypadá Flori snad ještě mladší, než ve skutečnosti je. Možná za to může i fakt, že není nijak závratně vysoký, ale spadá spíš do lehčího podprůměru, a nemůže se pyšnit ani robustní postavou plnou svalů, je zkrátka tak akorát.
Jeho obličej lemují neposedně se vlnící vlasy, které obvykle nezbedně trčí do všech stran a jejich barva by se dala popsat asi jako špinavá blond. Často mladému hudebníkovi spadají do čela a do očí, ale Florian ani jednou nepomyslel na to, že by se snad nechal výrazněji ostříhat. Tváři dominuje pár zelenomodrých očí, které jsou plné nevyhasínající energie a veselí, pokud zrovna bardík nemá melancholickou náladu. Jeho nos je malý, bambulkovitý, a je poprášen shluky pih, které má Flori rozeseté i po tvářích. Má hezky vykrojené rty a rovné bílé zuby velmi rád ukazuje v širokém úsměvu.
Obléká se… no, je prostě poznat, že je umělec. Nebojí se barev a jejich kombinací, takže v tuctovém oblečení ho asi nikdy neuvidíte. Vyloženě drahé šaty sice nemá, ale je na něm poznat, že netrpí chudobou; zbožňuje, když se může pořádně vyšvihnout a dělat dojem nejen svým uměním, ale i vzhledem, protože razí názor, že vzhled (a především první dojem) je neméně důležitý. Zatím však nenosí žádné honosné šperky vyjma masivního zlatého prstenu na ukazováku levé ruky.
Povaha:
Co říci – Florian je umělec celou svou duší a pouze umění je jedinou věcí, kterou bere skutečně vážně. Jinak se na svět dívá poněkud naivně, protože je to ještě mladé štěně, co má nevymáchanou a pořádně proříznutou hubu. Jeho vyřídilka přijde vhod na pódiu a když se po hospodách pasuje do role vypravěče, avšak jindy ho dostává spíš do problémů. Florian totiž často přestřelí, komentuje všechno a mluví hodně a rád, což mnohým lidem dokáže dost lézt na nervy. Navíc sem tam nevědomky urazí svou nevinnou upřímností a pak má co dělat, aby uhýbal ranám. Především hudbu vnímá oddaně a zapáleně, pro hudbu žije a dýchá, a celkově se na umění dívá jinak než obyčejní smrtelníci. Ač se to nezdá, je Florian celkem křehká a citlivá duše; obvykle je dost energický a veselý, ale sem tam propadne melancholii či hysterii, to hlavně ve vypjatých situacích. Většinu událostí prožívá opravdu intenzivně, je velmi empatický, a přestože se občas chová poněkud arogantně, má dobré srdce.
Flo je plný energie, roztěkaný a nerozhodný, snílek s hlavou v oblacích. Bohém, který nenávidí jakákoliv svazující pravidla a k autoritám má minimální respekt. Ovšem to, co ho baví, dělá s naprostým zápalem a odhodláním, které by u něj nikdo neočekával. A možná je nerozvážný a těžko se soustředí, ale není hloupý. Kdyby neoplýval určitou dávkou vyčůranosti, už by byl pravděpodobně mrtvý.
Působí sice občas jako trouba, který neumí do pěti počítat, ale dokáže překvapit. Hodně. Dřímá v něm zkrátka mnohem víc, než je na první pohled patrné.
-pokud se pořádně nevyspí, je na zabití
-v emočně vypjatých situacích chytá výrazný jižanský přízvuk
-má strach z výšek, ale romantické výhledy do krajiny mu nevadí, musí mít zkrátka opravdu pevnou půdu pod nohama
Historie:
Florian se narodil pod příjemně hřejícím toussaintským sluncem. Jeho dětství však už tolik hřejivé a příjemné nebylo, i když mohlo být také daleko horší. Florian se totiž narodil jako důsledek dovádění jeho urozeného otce s půvabnou dvorní dámou jeho vlastní ženy. Tahle novinka zůstala mezi nejužší rodinou a způsobila mezi Florianovým otcem a jeho ženou těžké, velmi napjaté a velmi chladné chvíle. Dvorní dáma byla se šlechticovým levobočkem odvelena na skromné venkovní sídlo, kde Florian vyrůstal. Otcův zájem možná mírně povadl, protože byl Flori jeho druhorozeným, a tudíž ne tolik důležitým synem, ale nezmizel úplně – otec dítěti zajistil zázemí i patřičné vzdělání.
Když se to vezme kol a kolem, Florian se zase tak špatně neměl, ačkoliv k otci si nikdy nenašel cestu a rodinou de Poitierre začal opovrhovat hned, jak pochopil, že i oni opovrhují jím. Otcovo jméno mu však zůstalo a on ho s nelibostí nesl jako bolestivý cejch a připomínku toho, odkud pochází a kdo je jeho otcem. Raději by byl ušmudlaným nickou z vesnice než výsledkem otcova povyražení. Alespoň za to vzdělání a peníze byl otci ovšem vděčný.
Díky otcově náklonnosti si totiž mohl sbalit svých pět švestek, jakmile dorostl do vhodného věku, a vyrazit na sever, za studii. Matku sice opouštěl nerad, ale v blízkosti de Poitierrů zůstávat nechtěl – a blízko pro něj znamenalo kdekoliv v Toussaintu. Jako by se v rodném kraji začínal dusit, jako by pro něj bylo knížectví malé. Odešel s tím, že se bude věnovat studiu práv na vyhlášené oxenfurtské akademii, ale v hlavě měl vzdorný plán, že na práva ani nesáhne.
A nesáhl – zapsal se jako student umění. Byl to spíš jen výboj vzdoru, ale brzy se ukázalo, že má talent. Za otcovy peníze, jimiž mu přispíval na jistě drahá studia práv, si pořídil loutnu a později i další nástroje, a začal se plně věnovat hudbě. Našel v ní nejen zalíbení, ale jakési poslání – konečně měl pocit, že našel to, co dokázalo zaplnit tu prázdnotu v jeho nitru. Vzal si do hlavy, že bude nejlepší. Že bude známý široko daleko.
Mezi hraním, skládáním básní a zkouškami si ale pochopitelně našel čas i na pravý, nefalšovaný studentský život, plný zábavy a prohýřených peněz. S nejlepším přítelem Valentinem poznal detailně každý pajzl v okruhu mnoha desítek kilometrů, a neméně dobře se seznámil i s některými lehčími dámami. A Tina pochopitelně nehodlal nechávat v Oxenfurtu při svém smělém tažení za slávou. Stala se z nich skvěle se doplňující nerozlučná dvojice.
Když se jejich studium nachýlilo ke konci, navzdory, že jim stařičký mistr tvrdil, že „Studium umění je věčné, hoši, na to pamatujte!“, Florian začal v hlavě spřádat smělý plán na dobytí světa.
Loajalita:
Svá loutna, svoje maličkost a přítel Valentin.
Víra:
Florian věří v múzu a to, že nikdy nebude mít sklenici prázdnou.
Dovednosti:
Konstituce 1
Obratnost 1
Zručnost 2
Inteligence 1
Charisma 2
Hra na loutnu 3 (+1 talent)
Hra na panovu flétnu 1
Zpěv 2
Gramotnost 2
Geografie 1
Etiketa 2
Speciální inventář:
-drahá a velmi kvalitní loutna zvaná Mína
-panova flétna
-ten zbytek, co zvládne sám unést
OSOBNÍ NPC
Tino, celým jménem Valentin Anders, je zhruba stejně starý jako Florian. Jinak jsou ale jako den a noc, alespoň vzhledově – Tino má tmavě hnědé, skoro až černé vlasy, a uhrančivé zelené oči. Vypadá starší, neboť má v obličeji ostřejší rysy, a Floriana převyšuje minimálně o půl hlavy. Povahově jsou si však dosti podobní, Tino je též roztěkaným umělcem, který dost věcí bere na lehkou váhu a chce si především užívat života. V ničem jiném nevidí pořádně smysl.
Obratnost – 1
Smysly – 1
Charisma – 1
Zpěv – 2
Hra na housle – 2
Gramotnost – 1
Svá loutna, svoje maličkost a přítel Valentin.
Víra:
Florian věří v múzu a to, že nikdy nebude mít sklenici prázdnou.
Dovednosti:
Konstituce 1
Obratnost 1
Zručnost 2
Inteligence 1
Charisma 2
Hra na loutnu 3 (+1 talent)
Hra na panovu flétnu 1
Zpěv 2
Gramotnost 2
Geografie 1
Etiketa 2
Speciální inventář:
-drahá a velmi kvalitní loutna zvaná Mína
-panova flétna
-ten zbytek, co zvládne sám unést
OSOBNÍ NPC
Tino, celým jménem Valentin Anders, je zhruba stejně starý jako Florian. Jinak jsou ale jako den a noc, alespoň vzhledově – Tino má tmavě hnědé, skoro až černé vlasy, a uhrančivé zelené oči. Vypadá starší, neboť má v obličeji ostřejší rysy, a Floriana převyšuje minimálně o půl hlavy. Povahově jsou si však dosti podobní, Tino je též roztěkaným umělcem, který dost věcí bere na lehkou váhu a chce si především užívat života. V ničem jiném nevidí pořádně smysl.
Obratnost – 1
Smysly – 1
Charisma – 1
Zpěv – 2
Hra na housle – 2
Gramotnost – 1
