Ulfar

od **Ulfar** » 05 kvě 2021, 12:18

Jméno: Ulfar

Rasa: Člověk

Povolání: Zaklínačský pirát

Věk a/nebo datum narození: 23 let
Loajalita: V sebe, jen sebe a k posádce
Víra: Víra? Co to je? A dá se to prodat?
Talent: Jednoruční sekery

Vzhled

Málokdo by ho měl za seveřana, neb jeho vzhled by tomu moc neodpovídal, avšak opak je pravdou. Jeho rodiče byli smíšeninou otce z pevniny a matky Skelližanky. Vlasy nosí krátké a černého zbarvení, jež ladí k jeho rovným obočím. Tvar očí má na šířku o něco menší než normální seveřan, taková vada na kráse. Jejich zbarvení jsou do hněda. Tvar nosu je menší a lehce do špičky. Co se tváře týče, je vytvarovaná do takové „špičky“, dalo by se říct, že možná i hranatá. Uši má menší a lehce mu odstávají, ale jen lehce, nic strašného. A to nejlepší na konec, a to je tělo, jež není přímo atletické, ale nějaké svaly by se najít daly, přeci jen, je to zaklínač, ale to není to nejlepší. Ta třešnička na dortu je, že měří okolo 163 cm.
Většinu času na sobě má na sobě svou zaklínačskou zbroj, s vlčí kožešinou okolo svých ramen, aby mu kryl zadní krk, ramena a část zad. Zbavil se kovových plátů a nahradil je tvrzenou kůží. Celková zbroj má nádech kombinace hnědé až černé barvy. Kroužková část se nijak netřpytí, ba naopak jde vidět, že už něco málo má za sebou. Do civilního se prakticky neobléká a jo, kdyby musel, nevybere si nic jiného než dlouhý kabát, který by samozřejmě nezapomněl ozdobit svou vlčí kožešinou. Na opasku nosí jednu speciální jednoruční sekeru, o něco delší, aby se mohla rovnat proti mečům a na zádech má připnutou ruční kuši, jejichž munici má opět připnuté k opasku poblíž sekery. Co se medailonu týče, nedělá si moc starostí s jeho skrýváním, jednou ho má pod brněním, jednou ho vidí celý svět.

Povaha

Vzhledem k tomu, že je to zaklínač, tak moc emocí zrovna nepobral, pokud se tedy nejedná o hněv, kterého má vážně dostatek. Avšak to by neznamenalo, že by nedokázal projevit i další emoce, jako například radost. Tedy, alespoň ve svém nitru. Normálně však působí, jako klasický podrážděný zaklínač, který jasně dává najevo, že si s ním nemá nikdo začínat a že pokud ho lidé nechají na pokoji, nechá na pokoji i je. Co se však jeho hněvu týče, nebojí se ho používat, neb nemá problém zmlátit své podřízené, když něco neuposlechnou, či se mají potřebu hádat. Podobně to má i u ostatních lidí, ale musí si to nějak zasloužit. Sám od sebe konflikty nevyhledává. To se však týká jen jeho osobního soukromého života. Co se profese týče, tak jako pirát musí být agresivní, ať už jde o obchodní loď, či o celou vesnici. To vážně probíhají masakry, avšak dříve si útok naplánuje, takže to vážně není ani v tomto ohledu horká hlava. Přátel moc nemá, vlastně žádné, jen svou posádku, avšak pokud by nějakou takovou osobu měl, snažil by se chovat přátelsky. Alespoň trochu. Jen si moc nebere servítky a nemá problém mluvit naprosto upřímně.

Historie a rodina

Bojovník a medvěd | +: Narodil se jednoho krásného zimního a mrazivého dne jedné Skelligské ženě. Po otcovi ani památky, neb matka měla tu smůlu, že narazila na obchodníka z pevniny, kdo ví odkud a po nočním „zápasu“ zdrhl zpátky do své země a už se nevrátil. Jakmile se Ulfar narodil, matka si ho vzala do své péče a radostně žili až do své smrti. Tak by to dopadlo, kdyby se jednalo o dobrou pohádku, avšak toto byla tvrdá realita, jež se ukázala, jako krutým vtipem. Nejenže malý Ulfar nikdy nepotká svého otce, ale ani se o něj nikdo nepostará, jelikož matka porod nepřežila. Umřela však s úsměvem na tváři, že mohla před svou smrtí alespoň porodit jejího dědice. Neměl si ho kdo vzít, a tak ho předali do sirotčince, kde si užil postupem let hodně legrace.
Bohužel té drsné, neb jakmile začal chodit a mluvit, tak si ho dobírali za jeho nezvyklý vzhled a za to, že jeho matka byla lehkých mravů. Tedy, alespoň se to tak rozšířilo. Dělali si z Ulfara legraci, ponižovali ho a mlátili. Snažil se jim to vrátit, ale těžko se bojuje proti přesile, že ano. Zvlášť v tak malém věku. Další léta uběhly a malý osmi letý Ulfar toho začal mít dost, a tak jednoduše zdrhl a začal žít na vlastní pěst.
To však nemělo dlouhého trvání, neboť asi po půl roce svobody plné krádeže, žebrání a mlácení na ulici (čti dostal vždy na prdel, aniž by něco udělal) se setkal s jistou osobou s medvědím medailonem na krku. Ulfar byl totiž jednoho dne tak zoufalý, že se snažil tomuto zaklínači právě tento klenot ukrást s plánem ho následně prodat někde na černém trhu, zatímco by tento nájemný zabiják nestvůr spal. Nečekaně se mu to ani omylem nepovedlo a Zaklínač se probudil. Měl však štěstí. Zaklínačů bylo málo a Ulfar byl ještě malé dítě. Dostal tedy na výběr, buď mu usekne prsty nebo se stane (či také ne) zaklínačem. Nijak moc dlouho nad touto nabídkou neuvažoval a své prsty měl rád. A tak začalo jeho dobrodružství.

Začátky dobrodružného výsměchu | +: Jakmile došel na místo, kde měl být vytrénován na zabijáka příšer, začali jeho roky tvrdé dřiny a bolesti. Mělo to však své výhody. Měl stravu, nemusel nadále krást a možná měl konečně nějaký ten cíl v životě. Jen to učení se o příšerách byla pro Ulfara bolest. Nehorázná nuda. Za to bojový trénink ho velice dost bavil. Ze začátku trénoval s mečem. Nebyl vyloženě špatný, ale také jeho dovednosti s mečem nebyly, kdo ví jak skvělé. Později se však náhodou zjistilo, když si jednou ve volném čase zkoušel bojovat se sekerou, že mu to jde mnohem lépe. A tak mu místo dřevěného meče dali do ruky jednoruční sekeru. A zlepšení bylo velmi vidět. I přes to, že měl nevýhodu ve velikosti, neb byl na rozdíl od ostatních menšího vzrůstu. Taktéž dostal do ruky jednoruční kuši, ale jeho dovednosti byli spíše průměrné. Znatelně horší než se sekerou.
Když už se zde zmínili ostatní lidé na hradišti, tak se s nimi prakticky nebavil, nezajímal se o ně. Nevěřil jim nebo neměl jednoduše důvod se s nimi vůbec zahazovat. Kašlal na nějaké sociální vztahy. Max je pozdravil, aby se neřeklo a šel dále. Když někdo potřeboval pomoc, samozřejmě pomohl, ale nic víc v tom nebylo. Prostě samotář.
Během let tohoto tréninku a osamělého života postoupil všechny zkoušky, aby se stal pravým zaklínačem. Což se naštěstí povedlo, neb sice prožil spoustu bolesti, ale přežil. Což nemohl říct o některých dalších jeho kolegů. Ne, že by pro ně brečel, nedejte bohové, aby mu ještě chyběli. Jakmile tedy dostal medailon, svou vlastní zbroj, ocelovou a stříbrnou sekeru s kuší, naučil se něco o monstrech a elixírech a znameních, prostě jakmile byl dle jeho mistrů připraven, vydal se ve svých patnácti letech na svou stezku.
A že to byla velice velká zábava v tom špatném slova smyslu. Ukázalo se, že jeho velikost postavy byl celkem problém, ale ne v soubojích, to dohnal svým tréninkem, ale v sociálních vztazích. Když si bral zakázky, dívali se na něho z vrchu a několikrát se ho snažili okrást o peníze. Přeci jen to byl lidský trpaslík, mohou si na něho dovolovat, ne? No, ze začátku se vše snažil řešit diplomaticky (čti vyhrožoval), ale marně. A tak, jakmile mu došlo, že to nemá cenu, jednoduše si bral své odměny násilím, pokud nebyly tak svolní mu ji dát. Jednoho dne to však už překročilo své hranice. Když pozabíjel partičku ghúlů a šel si pro peníze, nechtěli mu to dát ani po varováním. A tak přišlo na řadu násilí a jelikož už toho měl Ulfar akorát tak po krk, vzal prostě svou sekeru a zadavateli jednoduše usekl ruku, ve které provokativně držel měšec s penězi. Samozřejmě, že to nezůstalo bez povyku, a tak co nejrychleji zdrhl, aby náhodou nenarazil na přítele vidle. Od té doby si prostě řekl, že mu to za to nestojí, rozhodl se, že se na nějakou stezku vykašle, nemělo smysl prostě pomáhat lidem, když si toho ani moc neváží, a ještě se ho pokoušejí okrást. Tak by to prostě nešlo, ani se mu to za ty peníze nevyplatilo. Měl chuť tedy po tomto vyhodit svou stříbrnou sekeru, ale nakonec si ji nechal. Přeci jen by šel proti sobě, kdyby vyhodil takovou kvalitní zbraň. Tohle se stalo asi po roce začátku jeho stezky.

Život nájezdníka | +: Nějakých pár měsíců se toulal po světě, neb nevěděl, co má v životě dělat, když se vykašlal na stezku kvůli lidem. Jednoho dne, když se procházel přístavem v jednom městě, potkal nějaké žoldáky, kteří hledali nové lidi na svou loď. Zaujalo ho to, možná to bylo zrovna to, co hledal. Vypadali, že mají nějaký ten boj za sebou, že to nebyly párátka, na rozdíl od těch, co se snažili připojit. Tak k náboráři přišel a zeptal se, o co jde. Údajně „obchodníci“ a nezávislí válečníci. Napoprvé ho však odmítli, byl to prcek, co by tak uměl? Tak Ulfar navrhl, ať mu dají nějakého dobrého bojovníka, že mu ukáže, že by byl schopným členem posádky. A tak se i stalo. Pirátský „šampion“ proti zaklínači měl poměrně slušnou šanci, ale neporazil ho. Ani Ulfar ho však nepoložil na záda, byla to plichta, čímž však překvapil všechny v okolí, neb se jednalo o nejsilnějšího člena posádky. Později se ukázalo, že to byl kapitán samotný. Byl tedy přijat do této pirátské posádky. Bylo mu slíbené bohatství, akce, ženy a další věci. Nic z toho však Ulfara moc nezajímalo, spíše hledal důvod vůbec žit a ta akce zněla dobře. A tak začala jeho životní profese zaklínače nájezdníka.
Zastával nejdříve podřadnější práce. Uklízel palubu, staral se o veslo a nesl krabice s kořistí či s věcmi na prodej. V boji však byl jeden z těch lepších. Ze začátku moc neuměl efektivně naloďovat se, dokonce měl problémy s plaváním, dokud se to v průběhu let zkušeností nenaučil. Ukázalo se však také, že dokáže lidi svým způsobem vést. Sem tam také vyplenili pár vesnic, když potřebovali peníze. Dokonce několik klášterů vyloupili. Ulfar si to oblíbil, stalo se to jeho cestou, jeho stezkou. Postupem let byl cennějším členem posádky, lidé ho začali mít i přes jeho povahu rádi a vážili si ho. Ulfar své spolubojovníky neměl vyloženě za kamarády, ale respektoval je a svým způsobem i vážil. Jednoho dne se však něco pokazilo.
Při nájezdu na jeden klášter si totiž vylomili zuby. Zjistili si nějaké informace, ale nikdo nevěděl, že byl velmi hlídaný. Jakmile se vylodili, snesla se na ně menší sprška šípů a zaútočili na ně vojáci. Byla to krutá bitva a nepřítel měl přesilu. Kapitán se snažil ze všech sil se ubránit, zatímco nařídil ústup. Avšak vojáků bylo vážně hodně a byly velice dobře trénováni. Kapitána bodli kopím přímo do břicha, následovali pak další tři bodnutí od dalších vojáků. Kapitán padl. Ulfar to viděl a okamžitě přebral iniciativu a řval ať všichni ustoupí, zatímco se snažil ostatní zdržet. Měl výhodu, že byl zaklínač, neb bez jeho reflexů a znamení by nejspíše padl. Na loď se dostal jako poslední a velice zraněný. Pár dní trvalo, než byl schopen služby. Když se obnovili jeho síly, díky jeho schopnostem, jež byli v průběhu let ostatní svědkem, ho zvolili za nového kapitána. Člověk, jež byl pravou rukou předchozího Kapitána, tu roli nechtěl, věděl, že by to nezvládl a Ulfar se zdál být skvělým kandidátem. Nejspíše by to chtěl i Kapitán sám. Bylo mu dvacet let, když se stál kapitánem. Po nějakém čase zjistili, že si vybrali správnou osobu. V průběhu toho času se vystřídalo pár lidí, neb padli v boji. A s některými členy posádky si dokonce začal rozumět.

Schopnosti a dovednosti:

Síla – 2
Obratnost – 1
Vůle – 1
Charisma – 2
Konstituce – 1
Inteligence - 1
Zaklínačská znamení – 1
Jednoruční sekery – 2
Ruční kuše – 1
Boj beze zbraně – 1
Plavání – 1
Vůdčí schopnosti – 1
Jazyk - Skelligština, Obecná – 1
Přesvědčivost - 1

Speciální inventář:

Delší jednoruční „zaklínačská“ sekera – Ocel
Delší jednoruční „zaklínačská“ sekera – Stříbro
Ruční kuše
Zaklínačská zbroj školy Medvěda
Amulet školy Medvěda

Známé postavy:
Zaklínači ze školy Medvěda, ale jen z dohledu, nejspíše zapomněl i jejich tváře
Posádka

Editace karty:
5. 5. 2021 - přidání ilustrace Drakkaru, přidání prvních členů posádky Ulfjornu.

Odehrané questy:

Drakkar - Ulfjorn | +

Njarn | +: Dlouholetý člen posádky lodi, člověk, který má na starosti rekruty, obchody, finance a jakoukoliv administrativu a taktéž to je pravá ruka bývalého i nynějšího kapitána. Do bitvy chodí s klidem, nenechá se rozhodit a neb dostal dar rozumu, nenechá se jen tak jednoduše zabít. Má spoustu zkušeností, ale také spoustu jizev. Bez nich by to přece nebyl ten správný pirát ze severu. Málokdo by si pomyslel, že zrovna tento 180 cm „obr“ s černými středně dlouhými vlasy, pořádnými vousy, jež dva konce má svázané do „copánků“ a podrážděným obličejem je zrovna jeden z těch nejklidnějších lidí na palubě. Byl to také člověk, který Ulfara zaučoval, je to člověk, kterému naslouchá. Je to totiž velmi důvěryhodný, loajální člen, na kterého se lze spolehnout v mnoha ohledech. Obvykle má na sobě středně těžkou kroužkovanou zbroj s kovovými pláty na ramenou a medvědí kožešinu okolo ramen. Na zádech taktéž nosí bitevní dvouruční sekeru.

Bjorn | +: Další veterán z původní posádky. Zastáva pozici předního útočníka, neb je jeden z velmi obávaných berserkrů. Tento 190cm parchant s dlouhými blond vlasy, modrým okem a jedním zraněným bílým okem je celkem horká krev. Není ani moc divu, když je to berserkr, který nemá problém se před bitvou nadrogovat, aby jeho šílený trans plného hněvu vystrašil a porazil všechny nepřítele. Jakoby nestačilo, že většinu času chodí jen v kalhotech, botech a na horní části těla má jen medvědí kožešinu kolem ramenou a ještě nosí přilbu. Bojuje s dvěma sekerami, která má vždy u opasku, když se zrovna nebojuje. Ve společnosti je celkem snesitelný, ale jakmile se opije a někdo ho naštve, zastaví ho jen pár lidí. S Ulfarem má takový neutrální stav, nijak ho neštve, ale ani ho kdo ví jak nezbožnuje, zvlášť, když několikrát za své chování od Ulfara dostal několik kopanců do břicha a do zad.