Rasa: Elfská
Věk: Mladý, sotvaže dosáhl plnoletosti
Povolání: Dítě ulice, žebrák, příležitostný zlodějíček. Pro jídlo udělá cokoliv. Sice by mu více slušel titul zaklínač školy Kočky, ale vzhledem k nedokončenému výcviku se za něj nepovažuje.
Vzhled:
Patrně nejzajímavější částí jeho těla bude obličej, který v kombinaci s dobře stavěným tělem působí, že je mnohem starší, než tomu ve skutečnosti je. Symetrický, typicky ostře řezaný obličej chrání snědší, dobře opálená kůže, na které najdeme pár typicky žlutých zaklínačských očí, jeden dlouhý, výraznější nos, plná ústa, hrubé obočí, a podivný vytetovaný znak na levém spánku, které ho doprovází takřka celý život, a je to jediné, co přetrvalo ještě z časů jeho dětství. Vlasy pak má dlouhé zhruba k hrudníku, v barvě tmavě blonďaté, ze kterých vykukují ostré špičky uší. Ty sice občas dokáži zamaskovat, ale po většinu času jsou dobře viditelné.
Co se garderoby týče, tak věrně kopíruje jeho současné společenské postavení. Jedná se o otrhanou, tmavě šedou košili, očividně určená pro někoho mnohem většího, neboť mu sahá někam ke kolenou, s rukávy utrhnutými někde u loktů. Nohy pak pokrývají tmavě zelené kamaše, na mnoha místech proděravěné a odřené. Chodidla bývají nejčastěji bosá, občas se na něj usměje štěstí, a sežene pasující boty, ale tohle je spíše výjimkou. Aby skryl elfí původ, nosí občas kolem čela omotaný kus hadru, který mu zároveň překrývá i špičky uší, ale jelikož je to příliš nápadné, uchyluje se k tomu jen občas. Potloukat se ulicemi neozbrojen by bylo bláznovství, tak u něj najdeme dlouhou dýku, kterou nosí chytře skrytou v našité kapse uvnitř levého rukávu. Silným zatřepáním se dá uvolnit, aby mu ladně vklouzla do dlaně.
Být elfem mu možná paradoxně pomáhá, neboť si ho málokdo spojí se zaklínačem, a spíše ho řadí k jeho původní rase. Pouze žluté oči to nemusí hned dávat najevo, a jelikož nechodí oblékaný jako typický zaklínač, nechat po sobě plivat za svůj elfský původ je možná stále lepší, než někde schytat dýku kvůli nenávisti vůči zaklínačům.
Povaha:
Pokud mají zaklínači u lidí pověst chladnokrevných zabijáků bez špetky emocí, Gil od toho nemůže být dále. Možná za to mohou ony speciálně upravené mutace, které mu byli během zkoušky trav podány, každopádně má charakterově určitě co nabídnout.
V první řadě jde o jeho krutý smysl pro humor, a sarkastické vyjadřování. Tvrdý život v uzavřené karavaně ho nutil uvolňovat napětí pomocí různých, někdy až přehnaně násilných, vtipů, narážek, posměchů, a tak podobně. Stejná nátura mu vydržela i po útěku, a leckoho také jistě překvapí svým nepopíratelným intelektem a jistým druhem šarmu. Troufne si rýpat prakticky do kohokoliv, urážky a přirovnání sype z rukávů rychlostí blesku, a zatímco vás takhle zaměstná, zvládne vám ještě štípnout i měšec. Nenechte se ale zmást, Gil přes to všechno dokáže vycítit, kdy je třeba vyklidit pole, díky čemuž se mu zatím vážnější potrestání dokázalo vyhnout. Byť dostal párkrát seřezáno, v nic horšího to nepřerostlo.
Krutost se však neomezuje jenom na vtípky, a pokud dostane mladý zaklínač příležitost, velmi rád všem ublíží. Jak slovně, tak také i fyzicky. Roky nashromážděná bolest, podpořená tvrdým výcvikem, a následnou zvláštní zkouškou trav jeho sadistické sklony jenom umocnila, a byť to nepřerostlo do takové intenzity, že by vědomě vyhledával oběti a následně je mučil, pokud dostane možnost si rýpnout, využije ji.
Jelikož předpokládá, že po něm ostatní zaklínači půjdou, nezůstává dlouho na jednom místě, a jakmile se o něm někde začne až příliš mluvit, raději zmizí zase jinam. Tak jako tak mu běžná sociální interakce nečiní problémy, ba naopak, jeden by řekl, že se v tom někdy až moc vyžívá, a další prvky emoční inteligence, jako například čtení těla, mu taktéž není cizí.
Schopnosti & Dovednosti:
I když byl jeho výcvik ukončen předčasně, stihl projít většinovým kolečkem toho, co se měl jako mladý zaklínač naučit. Před zkouškou samozřejmě intenzivní fyzický drill, tělesná odolnost, pokročilý šerm, stejně jako střelba z kuše, bylinkářství, a další zaklínačské know-how (bestiář, základní heraldika, geografie, ...).
V čem však exceloval, možná právě díky elfské krvi, byla obratnost, mrštnost, a boj s dýkou. Meč mu svou délkou příliš nevyhovoval, zato s kratší zbraní mohl plně využít své rychlé tělo, a skákat kolem nepřítele jako kočka. Podobně jako ostatní zaklínači z Kočky i on preferuje styl boje, během kterého zasadí nepříteli co možná nejvíce kritických zásahů po těle, následně se vzdálí, a oběť pomalu vystopuje. Jednak to perfektně ladí k jeho tělesnému typu, a jednak mu to poskytuje velké uspokojení.
Jelikož však utekl prakticky ihned po zotavení se ze zkoušky trav, pokročilejší zaklínačské věci jako alchymie, či sesílaní znamení, mu je zapovězeno, alespoň prozatím.
Primární schopnosti
Tělesná konstituce - 1
Obratnost - 3
Zručnost - 2
Smysly - 2
Inteligence - 1
Charisma - 1
Tělesná konstituce - 1
Obratnost - 3
Zručnost - 2
Smysly - 2
Inteligence - 1
Charisma - 1
Sekundární:
Boj se zbraní - dýka - 2
Zlodějina - 1
Talent: Krádeže / Kapsářství
Boj se zbraní - dýka - 2
Zlodějina - 1
Talent: Krádeže / Kapsářství
Historie & Rodina:
Odkud přesně je, nebo kdo byla jeho původní rodina, je těžké říci. Jednak si to elfík nepamatuje, jednak vzhledem k tomu, kde stal součástí karavany, se dá soudit, že je potomkem bezvýznamné elfské rodiny žijící někde v Ghettu Ard Carraigh.
Jednoho osudného dne tudy projížděla (respektive se usadila kus od bran města) karavana Dyn Marw, kterou využívá pár posledních zaklínačů školy Kočky, a která se nechala zlákat odměnou za jakousi odměnu. Důležité však je to, že jeden ze zaklínačů zmíněné karavany zrovna projížděl právě elfím ghettem. Zdali tam měl vyhlédnutou zakázku, nebo se jen bezcílně toulal, to nevíme, každopádně zvídavé elfské dítě přišlo blíže, aby si toho neznámého vědmáka prohlédlo. Nemělo strach, ani bázlivost, pouze čirou zvědavost. Ať už to bylo tohle, nebo pouhá zlomyslnost, jediná nestřežená chvilka stačila k tomu, aby se dítko ocitlo v pytli, a zaklínač dávno za branami čtvrti. Nebo alespoň takhle mu to jeho "únosce" častokrát líčil, s pobaveným šklebem na tváři. Dost možná ho jenom chudí rodiče prodali, nebo si ho prostě odchytil na ulici, každopádně kam až Gilova paměť sahá, byl jako novic podrobován spolu s dalšími dětmi přísnému, a neobyčejně krutému, fyzickému výcviku. Vzhledem k tomu, že karavana neustále cestovala, nebylo kde mladíky předhazovat nestvůrám, aby vybraly ty nejsilnější, tak jakoukoliv známku slabosti trestali popravou.
Elf jako potencionální zaklínač, to byla velká vzácnost. Mistři mu tak vymýšleli stále složitější úkoly, jednak pro jejich zábavu, ale také, aby si otestovali, kde jsou jeho limity. A byť byl mladík několikrát velmi blízko smrti, dokázal tomu všemu čelit. Život v karavaně nebyl vůbec žádný med. Nejen že spali v malém, polorozpadlém voze bez střechy, který se povážlivě kymácel při jakékoliv nerovnosti, ale ještě je hlídaly dva páry zaklínačských očí, kdyby snad měl kdokoliv z nich v plánu utéct. Jakožto křehčí elf snášel některé části výcviku o něco hůře, než jeho lidští kolegové, ale naopak pak zase vynikal v tréninku bojových schopností, kde mohl naplno využít svou největší přednost. Možná i tím přesvědčil starší zaklínače, aby to s ním zkusili, a dali mu šanci. Jedna nesporná výhoda karavany byla, že neseděl na jednom místě, a už v mladém věku stihl procestovat svět. Uživit však něco takového bylo nesmírně těžké, proto se zaklínači nezřídka upisovali k nájemným vraždám, vydírání, a dalších nepříliš morálních věcí, k tomu, aby zajistili jejich přežití.
Po letech tvrdého života přišel čas na ten největší test. Pokud pro něj všechno doteď bylo těžké, tak zkouška trav ho donutila si sáhnout na skutečné dno. Nevěděl, jak dlouho to všechno trvalo, jak dlouho křičel do tmy, zatímco mu tělem pulzovala bolest, ale připadalo mu to jako věčnost. Zkouška však v něm něco zlomilo. Možná to byl poslední zbytek jeho původní osobnosti, poslední část příčetnosti, kterou v sobě držel, každopádně jen co poprvé pomalu otevřel žluté oči, věděl, že musí odtud pryč. V panické hrůze se překutálel na stranu, a tiše vyklouzl z boku karavany do tiché noci. Měl štěstí, neboť ho nikdo nehlídal. Asi nepředpokládali, že by měl čerstvě proměněný zaklínač sílu na to pláchnout, ale jemu se to podařilo.
Jako zázrakem ho našli na pokraji smrti, vedle stop po vozech, obchodníci mířící do nedalekého města Maribor, a po chvilkovém váhání se o něj postarali, a vzali sebou. Neměli důvod předpokládat, že by byl cokoliv více, než jen prostým elfským adolescentem, kterého dohnal život na ulici, ale jejich štědrost byla něco, s čím se doposud nesetkal. Stále však velmi otřesený z nedávného zážitku vzal první příležitost, která se mu naskytla, a za branami města nenápadně vyklouzl ven. Následující roky se nesly ve znamení života na ulicích Mariboru. A paradoxně to pro něj nebylo vůbec zlé. Zbystřené smysly ho ze začátku mátli, ale brzy si na to přivykl, a jako takové mu poskytovali nesmírnou výhodu. Jídla měl dost možná ještě více, než předtím, a občasné konflikty se nemohli rovnat tomu, co zažíval v karavaně. Když to vezmeme kolem a kolem, jeho nový život se mu velmi zamlouval. Brzy odkoukal od ostatních, jak být správný zloděj, a to mu otevřelo další možnosti. Kromě nakradení si jídla, co hrdlo ráčilo, začal také plnit zlodějinu na objednávku. Tohle však brzy vzbudilo podezření městské stráže, a jeho obličej začínal být stále známější, což mu jednak ztěžovalo další krádeže, ale zároveň začínal hrozit velký průšvih.
A od té doby začal cestovat. Buďto po svých, nebo když měl štěstí a pár drobných v kapse, na drožce jako spolusedící. Ačkoliv se mu příliš nelíbilo si pokaždé zvykat na nové město a znovu si vytipovávat zajímavá místa ke krádeži, hlas přežití velel, že je to jediná spolehlivá cesta, jak si udržet hlavu na krku.
Speciální inventář:
Medailon školy Kočky
Dýka s jílcem školy Kočky
