Reginald Hawke
(zkráceně Reggie, pro cech vrahů a jejich klienty Smítko)
Rasa: člověk
Povolání: bývalý nájemný vrah a zvěd, nyní roztomile nezkušený farmář
Věk: 25let, narozen na začátku podzimu
(zkráceně Reggie, pro cech vrahů a jejich klienty Smítko)
Rasa: člověk
Povolání: bývalý nájemný vrah a zvěd, nyní roztomile nezkušený farmář
Věk: 25let, narozen na začátku podzimu
Vzhled:
Reginald je průměrně vysoký, urostlý a za poslední dva roky stihl nabrat i něco barvy do tváří. Pohyb ve městě a to převážně v noci zanechal jeho kůži světlou jako pokožku nějaké bohaté slečinky, ale od té doby, co se vrátil k práci na farmě, se kluk zase vybarvil. A trochu spravil, dokonce si už zvládá dát páku s výrostky v okolí, a ovci už taky zvedne ze země lehčeji než před tím. Větší výkony po něm však nechtějte, vždyť před rokem to ještě vypadalo, že se při okopávání pole převáží, když se rozmáchne motykou moc prudce.
Okolo oválného obličeje mu povlávají prameny tmavě hnědých vlasů dlouhých zhruba k ramenům a neposedně se vlnících jako klubko hadů. Stejnou barvu má i knír a vous, který porůstá jeho tváře, nicméně oproti vousům jiných vesničanů působí až příliš městsky upraveně. Pod klenutým obočím najdeme pár hnědých očí, které bedlivě pozorují okolí, a které se umí smát stejně vesele, jako ústa pod rovným a nepříliš výrazným nosem. Celkově je to v obličeji sympaťák, což se dokonale snoubí s jeho povahou.
Od té doby, co začal pracovat na farmě, a pohybuje se tak neustále v nepříliš čistém prostředí, se jeho styl odívání velmi zjednodušil, i když na tom, že si každé ráno vezme čistou halenu, se nic nezměnilo. Svou koženou zbroj z dob, kdy se v jeho okolí pohybovaly nebezpečnější živly než ovčácký pes, má stále schovanou, a rozhodně se v ní nepromenáduje po vesnici, ani když si vyjde do hospody na jedno.
Okolo oválného obličeje mu povlávají prameny tmavě hnědých vlasů dlouhých zhruba k ramenům a neposedně se vlnících jako klubko hadů. Stejnou barvu má i knír a vous, který porůstá jeho tváře, nicméně oproti vousům jiných vesničanů působí až příliš městsky upraveně. Pod klenutým obočím najdeme pár hnědých očí, které bedlivě pozorují okolí, a které se umí smát stejně vesele, jako ústa pod rovným a nepříliš výrazným nosem. Celkově je to v obličeji sympaťák, což se dokonale snoubí s jeho povahou.
Od té doby, co začal pracovat na farmě, a pohybuje se tak neustále v nepříliš čistém prostředí, se jeho styl odívání velmi zjednodušil, i když na tom, že si každé ráno vezme čistou halenu, se nic nezměnilo. Svou koženou zbroj z dob, kdy se v jeho okolí pohybovaly nebezpečnější živly než ovčácký pes, má stále schovanou, a rozhodně se v ní nepromenáduje po vesnici, ani když si vyjde do hospody na jedno.
Povaha:
Co o Reggiem napsat, aby ho to vystihlo co nejlépe? Těžko říct, je to muž mnoha tváří, z nichž si sám nedokáže pořádně vybrat. Leckdo by na první pohled vypíchl, že je to sympatický mladík, který je ochotný pomoci, a nebyl by daleko od pravdy, protože Reggie si svým úsměvem i vystupováním snadno získává přátele. I nepřátele, pokud ten úsměv namíří na špatnou dámu, což ho už nejednou přivedlo do pořádných lapálií. Umí se chovat, to se mu musí nechat, a pro lichotky v jistých situacích nechodí daleko, takže se nikdo nemůže divit, že je pro svůj šarm i smysl pro humor vítaným společníkem. I tak ale schytal nejednu facku, když zašel až moc daleko, ale na hrdosti mu to neubralo, nehledě na smích, který se při tom vyhrnul z hrdel přihlížejících. Sám se tomu po odchodu dotyčné zasmál, zaplatil ostatním rundu a popíjel s nimi až do rána. I přes všechno škádlení a popichování však dokáže být ukázkový džentlmen, pokud k tomu dostane příležitost.
To by byla světlá stránka jeho osobnosti, se kterou se rád prezentuje veřejnosti. Pod slupkou ze smíchu a bodrosti se schovává všímavý pozorovatel sebemenšího pohybu či rozhovoru určeného jiným uším. Reggie umí být krutý, pokud to slouží jeho záměru, a díky výchově v cechu vrahů nemá zrovna morální zábrany, pokud jde o ukončení něčího života - samozřejmě to nesmí být život člověka, ke kterému si stihl vypěstovat nějaký vztah, a proto si Reggie málokdy dovolí ten luxus mít přátele, jejichž život by se spíš zavázal chránit než ohrožovat. Stejně tak nemá Reggie moc úcty k soukromí svých cílů a probírání se cizí korespondencí je pro něj jako návštěva veřejné knihovny. I když... spíš tam vysedává tak dlouho, protože mu to čtení ještě moc nejde.
V současné době ta temná stránka Reggieho života leží uložená na dvě bedny s koženou zbrojí a bandalírem s dýkami pod prkennou podlahou jeho ložnice, a v okolí ho nikdo nezná jinak, než jako „mladýho Reggieho, co všem pomůže“.
To by byla světlá stránka jeho osobnosti, se kterou se rád prezentuje veřejnosti. Pod slupkou ze smíchu a bodrosti se schovává všímavý pozorovatel sebemenšího pohybu či rozhovoru určeného jiným uším. Reggie umí být krutý, pokud to slouží jeho záměru, a díky výchově v cechu vrahů nemá zrovna morální zábrany, pokud jde o ukončení něčího života - samozřejmě to nesmí být život člověka, ke kterému si stihl vypěstovat nějaký vztah, a proto si Reggie málokdy dovolí ten luxus mít přátele, jejichž život by se spíš zavázal chránit než ohrožovat. Stejně tak nemá Reggie moc úcty k soukromí svých cílů a probírání se cizí korespondencí je pro něj jako návštěva veřejné knihovny. I když... spíš tam vysedává tak dlouho, protože mu to čtení ještě moc nejde.
V současné době ta temná stránka Reggieho života leží uložená na dvě bedny s koženou zbrojí a bandalírem s dýkami pod prkennou podlahou jeho ložnice, a v okolí ho nikdo nezná jinak, než jako „mladýho Reggieho, co všem pomůže“.
Víra: Líbí se mu filozofie proroka Lebedy. Ale bere ji spíš jako doporučení a jako čtení na zahánění nudy.
Schopnosti a dovednosti:
O Reggiem se dá říci, že toho umí hodně, ale nic dostatečně. Horlivě se totiž chtěl naučit co nejdříve vše, co mu mohl cech nabídnout, ale i přes dobrý základ, co mu byl dán už při narození, to stejně nešlo tak lehce jako si to představoval. A protože cech opustil ještě před tím, než mohl nabýt potřebných zkušeností, do práce na volné noze se nehrne. Nejhorší na tom je, že ani ta práce na rodinné farmě mu nejde zrovna levou zadní a tak se tak nějak ve všem plácá. Ale s grácií sobě vlastní!
Primární:
• tělesná konstituce 3
• síla 2
• obratnost 5
• zručnost 3
• smysly 3
• inteligence 3
• vůle 3
• charisma 4
Sekundární
• gramotnost 2
• tanec 1
• jazyky: Starší mluva 1
• boj se zbraní:
- dvě dýky 2
jednoruční meč 1
kuše 3
• jezdectví 2
• šplhání 1
• páčení, odemykání zámků 1
• falzifikace 1
• plížení 1
• všímavost 2
• odborné zhodnocení a poradenství 1
• přesvědčivost 2
• zvířata - péče a trénink 3
• diplomacie 1
• etiketa 1
• farmaření 2
• vaření 3
• alchymie 2
• léčitelství 1
• bylinkářství 1
• chladnokrevnost 1
• lhaní a předstírání 1
• obchodování 2
• lov 2
• plavání 2
Historie a rodina:
Starý farmář farmu měl...
Narození benjamínka Reginalda se neslo ve znamení skromných, ale intenzivních oslav. Reggie se později sám divil, čím si takové uvítání na svět zasloužil, když se narodil do obyčejné rodiny farmářů a pastevců, kteří obhospodařovali své polnosti a stádečka na pastvinách broňovických, ale raději se neptal, už jen proto, že jeho o dvanáct let starší bratr z něj nebyl tak nadšený jako rodiče. Ale netrvalo to dlouho a malý Reggie si i Rupertovu přízeň zvládl získat svým upřímným úsměvem, který se mu na rtech usadil už ve dvou letech a od té doby ho provázel kamkoliv se jen vrtnul. Jako dvouletý capart moc povinností neměl, ale sotva udržel v ruce nějaké to pracovní náčiní, už ho otec hnal na pole. Někdy místo okopávání a odplevelování mohl lelkovat na pastvinách mezi ovcemi ve společnosti ovčáckých psů, ale častěji ho čekala dřina na polích a nebo v sýrárně. Domácí výroba ovčích sýrů totiž byla něčím, v čem se rodině obzvláště dařilo už po několik generací, a co jim pomáhalo udržovat dobré životní podmínky i v těžších časech, kdy se úrodě zrovna nedařilo. Otec Reggieho vždycky učil, že je moudré mít v zásobě jedno až dvě náhradní řešení, kdyby došlo na potíže, ale protože celý rodinný podnik měl podědit Rupert, nedbal na to, aby se mladší syn naučil všemu tak, jak by se na farmáře slušelo. Reggie tak většinu času vykonával jen pomocné práce, zatímco Rupert začal s otcem jezdit za obchody do města. Reggie vždycky fascinovaně naslouchal bratrovu vyprávění o tom, co ve městě viděl, a jak je to tam jiné než na vesnici. Jaké nemožné módní výstřelky si tam na sebe lidé oblékají, jaký tam panuje ruch a jak je to tam prostě jiné. A tak starší bratr nevědomky zasíval do Reggieho srdce semínka zvědavosti a zájmu, která vyklíčila a později vykvetla ve střet s otcem, nedlouho po Reggieho čtrnáctých narozeninách.
Smítko
Den, kdy se Reggie s otcem pohádal o tom, zda by jednou nemohl jet do města místo Ruperta nebo alespoň s ním, byl dnem, kdy si Reggie v záchvatu vzteku sbalil raneček s pár věcmi, přidal něco jídla, a utekl z domu. Toužil vidět svět, který v jeho představách namaloval Rupert, a chtěl se stát jeho součástí. Vidět město a život, který v něm bujel, nicméně v afektu nedomyslel důsledky svého jednání ani to, že být ve městě sám na vlastní pěst by se mu nemuselo vyplatit. Měl štěstí, že cestou k městu nenarazil na bandu lapků nebo vlky, a že místo toho ho za pomoc s vyložením zboží na trhu svezl nějaký trhovec jedoucí do města. A město bylo mnohem větší a barvitější, než jak si ho Reggie představoval. Než ovšem padla tma a Reggiemu přišlo, že v temných uličkách vidí číhající oči a pokroucené stíny. Sice nebyl strašpytel, ale v neznámém městě se prostě bál. Schoulil se na prahu dveří nejbližšího domu, popotáhl vzlyk a usnul.
Probuzení měl opravdu nepříjemné. Něco do něj žduchlo, ne silně, ale ani ne jemně, jako když ho budívala matka po ránu. Sotva otevřel oči, rozpoznal hned tři páry vysokých bot, které patřily mužům, již se nad ním tyčili. Nebylo moc prostoru na protesty, protože si dobře všiml toho, že jsou ozbrojení až po uši, takže se raději zvedl a šel s nimi. A to netušil, do jaké kaše se dostal.
Cech nájemných vrahů a zvědů čítal mnoho členů a nejen ve zdejším městě, ale vlastně se jednalo o celou síť, kterou proudily informace nebo kontrakty, životně důležité pro fungování takového kolosu. Reggie měl sice strach, ale zároveň ty muže ve stínech nepokrytě obdivoval. Někteří se usmívali, jiní nikoliv, ale všichni až do jednoho vypadali, jakoby se měli rozplynout v temnotu, kdyby po nich natáhl prsty. Nebylo proto těžké odkývat jejich veliteli, že se chce cvičit v čemkoliv, co by z něj učinilo jednoho z těch nebezpečných a tajemných mužů. Problém ležel jinde - Reggie chtěl všechno umět hned. A protože nikdo v cechu nepoužíval své pravé jméno, nechal si Reggie říkat Smítko.
Značná netrpělivost Smítka provázela celým jeho pobytem u cechu, i když po pár letech výcviku mu byl sem tam přidělen nějaký jednodušší úkol. Sebrat dopis, zjistit, kde ten a ten šlechtic uchovává peníze, hlídat na ulici při práci těch zkušenějších, příhlížet krvavému sběru informací či tiché vraždě. Reggiemu rychle došlo, že jeho výcvik není zdaleka u konce, aby něco takového zvládl sám, ale protože byl sympatický a většina lidí ho rychle začala mít v oblibě, začal pro cech získávat informace i jinak než jen plížením ve stínech. Stačilo dobře mířené slovo, pár skleniček nebo lichotek a informace se k němu hrnuly i přes zdánlivou nezkušenost v oboru. Bohužel, vypustit Reggieho do světa hezkých žen nebyl úplně nejlepší nápad.
Zatímco Smítko pracoval ve stínech, Reginald pod falešnými jmény obluzoval šlechtičny a opíjel šlechtice. Protože sám ale byl v oblastech lásky nezkušený, upadl do osidel jedné obzvláště vlivné a hezké dámy z lepší společnosti, která se za zdmi svého pokoje jako dáma ani trochu nechovala. Reggie měl tu smůlu, že se jí zalíbil natolik, že jen málokdy unikl její společnosti na večírcích, což ale neuniklo pozornosti okolí a jejího manžela.
Pravda, jeho nepříliš zářná kariéra mohla skončit i hůř, než jen útěkem před odměnou vypsanou na jeho hlavu.
Návrat marnotratného syna
Reggieho nenapadlo nic lepšího, než se navrátit pod rouškou noci do rodné vesnice. Bylo tomu sice už skoro deset let, co utekl z domu, ale když se objevil na prahu, matka se nefalšovaně rozplakala. Nevypadala zrovna zdravě a otec na tom nebyl o nic lépe, což v Reggiem vyvolalo jakýsi podivný pocit špatného svědomí. Dle jejich slov Rupert pár let po jeho útěku sám zamířil jiným směrem než k pastvinám a polím, a nechal se naverbovat do vojska. Farma tak plnou vahou stála na ramenou rodičů, kteří na stará kolena už tolik práce nezastali, a Reggie poháněn pocitem viny přislíbil, že zůstane. A že se o hospodářství postará. Ani netušil, do jakého průšvihu se to zase dostal. Ohánět se motykou a orat, to by mu ještě šlo, ale při pokusu osedlat si koně, aby nemusel do města nebo po okolí chodit pěšky, to už bylo horší.
Nic ho však nemohlo připravit na to, jak složitý je proces přípravy a zrání ovčího sýru, který je pro něj do teď tak trochu záhadou, ale aspoň už jeho výtvory začaly držet tvar. K tomu, aby měl stejnou kvalitu jako ten jeho otce, však Reggieho čeká ještě hodně dlouhá cesta, na které mu ale už nikdo pomáhat nebude. Loňského léta totiž oba jeho rodiče skolila nemoc a Reginald tak zůstal na celé hospodářství úplně sám.
Pokud tedy nepočítáme dva psy, kteří toho o výrobě sýra ví ještě míň než on.
Narození benjamínka Reginalda se neslo ve znamení skromných, ale intenzivních oslav. Reggie se později sám divil, čím si takové uvítání na svět zasloužil, když se narodil do obyčejné rodiny farmářů a pastevců, kteří obhospodařovali své polnosti a stádečka na pastvinách broňovických, ale raději se neptal, už jen proto, že jeho o dvanáct let starší bratr z něj nebyl tak nadšený jako rodiče. Ale netrvalo to dlouho a malý Reggie si i Rupertovu přízeň zvládl získat svým upřímným úsměvem, který se mu na rtech usadil už ve dvou letech a od té doby ho provázel kamkoliv se jen vrtnul. Jako dvouletý capart moc povinností neměl, ale sotva udržel v ruce nějaké to pracovní náčiní, už ho otec hnal na pole. Někdy místo okopávání a odplevelování mohl lelkovat na pastvinách mezi ovcemi ve společnosti ovčáckých psů, ale častěji ho čekala dřina na polích a nebo v sýrárně. Domácí výroba ovčích sýrů totiž byla něčím, v čem se rodině obzvláště dařilo už po několik generací, a co jim pomáhalo udržovat dobré životní podmínky i v těžších časech, kdy se úrodě zrovna nedařilo. Otec Reggieho vždycky učil, že je moudré mít v zásobě jedno až dvě náhradní řešení, kdyby došlo na potíže, ale protože celý rodinný podnik měl podědit Rupert, nedbal na to, aby se mladší syn naučil všemu tak, jak by se na farmáře slušelo. Reggie tak většinu času vykonával jen pomocné práce, zatímco Rupert začal s otcem jezdit za obchody do města. Reggie vždycky fascinovaně naslouchal bratrovu vyprávění o tom, co ve městě viděl, a jak je to tam jiné než na vesnici. Jaké nemožné módní výstřelky si tam na sebe lidé oblékají, jaký tam panuje ruch a jak je to tam prostě jiné. A tak starší bratr nevědomky zasíval do Reggieho srdce semínka zvědavosti a zájmu, která vyklíčila a později vykvetla ve střet s otcem, nedlouho po Reggieho čtrnáctých narozeninách.
Smítko
Smítkovy cechové začátky
Probuzení měl opravdu nepříjemné. Něco do něj žduchlo, ne silně, ale ani ne jemně, jako když ho budívala matka po ránu. Sotva otevřel oči, rozpoznal hned tři páry vysokých bot, které patřily mužům, již se nad ním tyčili. Nebylo moc prostoru na protesty, protože si dobře všiml toho, že jsou ozbrojení až po uši, takže se raději zvedl a šel s nimi. A to netušil, do jaké kaše se dostal.
Cech nájemných vrahů a zvědů čítal mnoho členů a nejen ve zdejším městě, ale vlastně se jednalo o celou síť, kterou proudily informace nebo kontrakty, životně důležité pro fungování takového kolosu. Reggie měl sice strach, ale zároveň ty muže ve stínech nepokrytě obdivoval. Někteří se usmívali, jiní nikoliv, ale všichni až do jednoho vypadali, jakoby se měli rozplynout v temnotu, kdyby po nich natáhl prsty. Nebylo proto těžké odkývat jejich veliteli, že se chce cvičit v čemkoliv, co by z něj učinilo jednoho z těch nebezpečných a tajemných mužů. Problém ležel jinde - Reggie chtěl všechno umět hned. A protože nikdo v cechu nepoužíval své pravé jméno, nechal si Reggie říkat Smítko.
Značná netrpělivost Smítka provázela celým jeho pobytem u cechu, i když po pár letech výcviku mu byl sem tam přidělen nějaký jednodušší úkol. Sebrat dopis, zjistit, kde ten a ten šlechtic uchovává peníze, hlídat na ulici při práci těch zkušenějších, příhlížet krvavému sběru informací či tiché vraždě. Reggiemu rychle došlo, že jeho výcvik není zdaleka u konce, aby něco takového zvládl sám, ale protože byl sympatický a většina lidí ho rychle začala mít v oblibě, začal pro cech získávat informace i jinak než jen plížením ve stínech. Stačilo dobře mířené slovo, pár skleniček nebo lichotek a informace se k němu hrnuly i přes zdánlivou nezkušenost v oboru. Bohužel, vypustit Reggieho do světa hezkých žen nebyl úplně nejlepší nápad.
Zatímco Smítko pracoval ve stínech, Reginald pod falešnými jmény obluzoval šlechtičny a opíjel šlechtice. Protože sám ale byl v oblastech lásky nezkušený, upadl do osidel jedné obzvláště vlivné a hezké dámy z lepší společnosti, která se za zdmi svého pokoje jako dáma ani trochu nechovala. Reggie měl tu smůlu, že se jí zalíbil natolik, že jen málokdy unikl její společnosti na večírcích, což ale neuniklo pozornosti okolí a jejího manžela.
Pravda, jeho nepříliš zářná kariéra mohla skončit i hůř, než jen útěkem před odměnou vypsanou na jeho hlavu.
Návrat marnotratného syna
Reggieho nenapadlo nic lepšího, než se navrátit pod rouškou noci do rodné vesnice. Bylo tomu sice už skoro deset let, co utekl z domu, ale když se objevil na prahu, matka se nefalšovaně rozplakala. Nevypadala zrovna zdravě a otec na tom nebyl o nic lépe, což v Reggiem vyvolalo jakýsi podivný pocit špatného svědomí. Dle jejich slov Rupert pár let po jeho útěku sám zamířil jiným směrem než k pastvinám a polím, a nechal se naverbovat do vojska. Farma tak plnou vahou stála na ramenou rodičů, kteří na stará kolena už tolik práce nezastali, a Reggie poháněn pocitem viny přislíbil, že zůstane. A že se o hospodářství postará. Ani netušil, do jakého průšvihu se to zase dostal. Ohánět se motykou a orat, to by mu ještě šlo, ale při pokusu osedlat si koně, aby nemusel do města nebo po okolí chodit pěšky, to už bylo horší.
Nic ho však nemohlo připravit na to, jak složitý je proces přípravy a zrání ovčího sýru, který je pro něj do teď tak trochu záhadou, ale aspoň už jeho výtvory začaly držet tvar. K tomu, aby měl stejnou kvalitu jako ten jeho otce, však Reggieho čeká ještě hodně dlouhá cesta, na které mu ale už nikdo pomáhat nebude. Loňského léta totiž oba jeho rodiče skolila nemoc a Reginald tak zůstal na celé hospodářství úplně sám.
Pokud tedy nepočítáme dva psy, kteří toho o výrobě sýra ví ještě míň než on.
Speciální inventář:
---
Loajalita:
---
Známé postavy:
Quitana (Imbaelk)
Damjan (kámoš, ne žrádlo ♥)
Vivianne (matka jeho dítěte)
Kayla (♥♥♥, kostky)
Drema (strašící quest)
Angus (strašící quest)
Shaelin (závody event)
Niell (pucflek na farmě)
Raymond (kostky)
Nath (kostky)
Fírean (brácha)
Elaine (závody event, matně z Imbaelku)
Kalle (Vivinčin doprovod)
Samuel (závody event, "ups")
Hed (kostky, rozhodně nekámoš)
Irviel (kostky)
Aerima (od vidění na kostkách)
Světla (Imbaelk)
Editace karty:
26.4.2018 - rozděleny body za turnaj v kostkách
4.5.2018 - rozděleny body za výročí
5.6.2018 - rozděleny body za závody a hru na farmě
1.7.2018 - rozděleny body za vinařský festival a jeden bodík od Arlee
22.8.2018 - rozděleny body za Belleteyn a jeden bodík od Arlee
3.10.2018 - rozděleny body za quest V naší ruině straší, za event Lovecká sezóna a za Lammas
29.1.2019 - rozděleny body za Lammas (zbytek), kostkový turnaj a část bodů za quest Kozel zahradníkem
14.3.2019 - rozděleny body za quest Kozel zahradníkem, Imbaelk, quest Trnitá cesta hříchu, vrácené za zrušené dovednosti a část bodů za quest In vino veritas (+ darovány body Kaelovi a Dastanovi)
3.10.2019 - rozděleny body za Cirkus a Lammas19
Odehrané questy:
---
