Rasa
Člověk
Povolání
Zaklínač školy Medvěda
Věk
100 let
Vzhled
Darhen je skutečně obrovský, a to ve všech směrech. S výškou přesahující dva metry vždycky vyčnívá v davu a přitahuje pohledy zvědavců, ale za těch zhruba sto let si na to již zvykl. Stejně impozantní je i celková stavba jeho těla. Postavou velice mohutný, má široká ramena, poměrně dlouhé ruce i nohy. Torso i končetiny má osvalené, zároveň však plné jizev od nejrůznějších monster. Asi největší a nejvýraznější je jizva, kterou získal společně se svou přezdívkou, se táhne od slabin skoro až k hrudníku a tvarem připomíná větev. Další výraznější jizva v oblasti hrudníku je na jeho levém prsu, ta byla způsobená v začátcích jeho vědmácké kariéry topivcem.
Nesmíme opomenout ani pozůstatky zranění v obličeji, například drobnou jizvu od lešije, či poněkud větší tvaru trojcípé hvězdy od katakana. Obličej má lehce protáhlý s ostřejšími rysy, kolem očí a úst má pár vrásek, jeho nos je maličko širší a delší. Rty s klasickým narůžovělým nádechem Duhovky očí jsou nepatrně jiné než u ostatních zaklínačů, všemožnou kombinací oranžové, zlatavé a světle hnědé připomínají kámen tygří oko. Vlasy i vousy černé, potažmo tmavě hnědé barvy si na rozdíl od ostatních Medvědů udržuje krátké, neboť dlouhé vlasy by mu mohly překážet v boji a vousy zase při jídle, a tak nosí lehce delšího ježka a udržuje si krátké strniště.
Charakteristický je pro něj jeho hluboký, chraplavý hlas, který může, samozřejmě při zapojení fantazie a kapky poesie, připomínat bručení medvěda. Na první pohled působí určitě neohrabaně, jeho chůze je spíše pomalá a kolébavá, což je vzhledem k jeho celkové velikosti pochopitelné. Zdání ale v jeho případě klame, neboť v boji s monstry je nucen pohybovat se neobyčejně rychle a přesně, jinak skončí jako večeře nějaké hnusné potvory.
Obvykle oděn do klasické medvědí těžké zbroje, jež chrání jeho ruce a nohy plátováním, zatímco zbytek těla se musí spokojit s ochranou, sestávající se z kroužků a prošívanice. Tato zbroj Medvědů je samozřejmě doplněná o hřejivé kožešiny, neboť bez nich by byl život na Skellige ještě tvrdší, než obvykle.
Co se týče jeho momentálního vzhledu po zranění vysoce toxickým jedovatým krabopavoukem… Je to opravdu bídné. Pokožka je bledá, až odstínu mléka, tělo celkově vychrtlé, neboť svaly značně ochably, obličej je propadlý, jsou výrazně vidět lícní kosti, vlasy jsou řídké a protkané šedinami, nadprůměrně se lámou a padají. Oči jsou podlité krví, bělmo je spíš rudé, než bílé, jaké by správně mělo být. Často se mu stává, že chytne svalovou křeč a musí požívat speciální dryák vytvořený kněžkami Freyi, aby eliminoval potencionální selhání srdce, či plic, což by vedlo k jeho smrti. Další lektvar od kněžek užívá na silně poškozená játra, která se pomocí bolesti neustále dožadují pozornosti. Sečteno a podtrženo, Darhen momentálně není společník, ke kterému byste si s radostí sedli v zapadlé putyce u cesty. Vypadá jako člověk nezdravý a nemocný, a od těch, jak se domnívá většina lidí, je potřeba držet se dál. Na druhou stranu… Ne, že by mu zrovna tohle vadilo.
Nesmíme opomenout ani pozůstatky zranění v obličeji, například drobnou jizvu od lešije, či poněkud větší tvaru trojcípé hvězdy od katakana. Obličej má lehce protáhlý s ostřejšími rysy, kolem očí a úst má pár vrásek, jeho nos je maličko širší a delší. Rty s klasickým narůžovělým nádechem Duhovky očí jsou nepatrně jiné než u ostatních zaklínačů, všemožnou kombinací oranžové, zlatavé a světle hnědé připomínají kámen tygří oko. Vlasy i vousy černé, potažmo tmavě hnědé barvy si na rozdíl od ostatních Medvědů udržuje krátké, neboť dlouhé vlasy by mu mohly překážet v boji a vousy zase při jídle, a tak nosí lehce delšího ježka a udržuje si krátké strniště.
Charakteristický je pro něj jeho hluboký, chraplavý hlas, který může, samozřejmě při zapojení fantazie a kapky poesie, připomínat bručení medvěda. Na první pohled působí určitě neohrabaně, jeho chůze je spíše pomalá a kolébavá, což je vzhledem k jeho celkové velikosti pochopitelné. Zdání ale v jeho případě klame, neboť v boji s monstry je nucen pohybovat se neobyčejně rychle a přesně, jinak skončí jako večeře nějaké hnusné potvory.
Obvykle oděn do klasické medvědí těžké zbroje, jež chrání jeho ruce a nohy plátováním, zatímco zbytek těla se musí spokojit s ochranou, sestávající se z kroužků a prošívanice. Tato zbroj Medvědů je samozřejmě doplněná o hřejivé kožešiny, neboť bez nich by byl život na Skellige ještě tvrdší, než obvykle.
Co se týče jeho momentálního vzhledu po zranění vysoce toxickým jedovatým krabopavoukem… Je to opravdu bídné. Pokožka je bledá, až odstínu mléka, tělo celkově vychrtlé, neboť svaly značně ochably, obličej je propadlý, jsou výrazně vidět lícní kosti, vlasy jsou řídké a protkané šedinami, nadprůměrně se lámou a padají. Oči jsou podlité krví, bělmo je spíš rudé, než bílé, jaké by správně mělo být. Často se mu stává, že chytne svalovou křeč a musí požívat speciální dryák vytvořený kněžkami Freyi, aby eliminoval potencionální selhání srdce, či plic, což by vedlo k jeho smrti. Další lektvar od kněžek užívá na silně poškozená játra, která se pomocí bolesti neustále dožadují pozornosti. Sečteno a podtrženo, Darhen momentálně není společník, ke kterému byste si s radostí sedli v zapadlé putyce u cesty. Vypadá jako člověk nezdravý a nemocný, a od těch, jak se domnívá většina lidí, je potřeba držet se dál. Na druhou stranu… Ne, že by mu zrovna tohle vadilo.
Povaha
Darhen je spíše samotářský typ. Nevyhledává společnost, nechce se s nikým přátelit. A ve většině případů se nikdo nechce přátelit s ním. Už dávno si zvykl na to, že jím společnost opovrhuje, přijal ten fakt a začal jej používat jako svou zbroj. Co se týká prožívání emocí, Zkouška Trav udělala své. Darhen skutečně připomíná medvěda, své emoce skrývá, jak jen to jde, což jej může činit pro cizí osoby lehce nevyzpytatelným, až nepříjemným. Je skutečně citlivý, co se lidské tuposti týká. Vyloženě nemá rád hloupé lidi, hloupé poznámky a hloupé názory (z jeho úhlu pohledu). Lidem se naučil nedůvěřovat, občas je skutečně nerudný a někdy musí sáhnout až na maximální dno své trpělivosti, aby udržel jazyk za zuby. V situacích, kdy jde takzvaně „do tuhého“ se spoléhá především na zdravý rozum, či pečlivé promyšlení situace. Je rozvážný, například nikdy nevytáhne meč, pokud to opravdu není potřeba, ale taky ho většinou nevrátí zpět na svá záda, pokud není od krve.
Silná vůle. Ano. Darhen má velice silnou vůli. Je odhodlaný bojovat do samotného, i kdyby hořkého konce, nevzdává se, i přes úplné vyčerpání, či přes závažné zranění. Tuto svou vlastnost dokázal především při boji s prastarým lešijem na ostrově Undvik.
Alkohol, rvačky, ženské. Takové ty typické „chlapské“ věci Darhen už dlouho neprovozuje. Alkohol mu žádné potěšení nepřináší, hnusných dryáků se užije jako zaklínač víc než dost, bylo jen jedno období, kdy alkoholu propadl a vícekrát si to nechce zopakovat. Do rvaček se zásadně nepouští, nevidí v nich žádný smysl, ale pokud se tak burani chtějí bavit, jejich věc. A nakonec, ženy. Jako každému chlapovi i jemu se ženy pochopitelně líbí. Dříve, hlavně v mládí, kdy byl pohlednější a měl o dost méně jizev po celém těle, se otáčel za každou sukní. Ale s postupujícím věkem zjistil, že ani tohle není žádné terno a od nějaké doby žije prakticky v dobrovolném celibátu.
Po zranění se opět projevila jeho silná vůle. Nefňuká, nestěžuje si, přijal skutečnost takovou, jaká je a snaží se s tím něco dělat. Jediný problém je s elixíry, které dostal od kněžek na zmírnění bolesti a na regeneraci jater. Ony nápoje totiž obsahují poměrně silné opiáty. Po požití je tedy lehce „uvolněný“ a pokud si svůj dryák nevezme včas, je nepříčetný, nervózní a agresivní.
Silná vůle. Ano. Darhen má velice silnou vůli. Je odhodlaný bojovat do samotného, i kdyby hořkého konce, nevzdává se, i přes úplné vyčerpání, či přes závažné zranění. Tuto svou vlastnost dokázal především při boji s prastarým lešijem na ostrově Undvik.
Alkohol, rvačky, ženské. Takové ty typické „chlapské“ věci Darhen už dlouho neprovozuje. Alkohol mu žádné potěšení nepřináší, hnusných dryáků se užije jako zaklínač víc než dost, bylo jen jedno období, kdy alkoholu propadl a vícekrát si to nechce zopakovat. Do rvaček se zásadně nepouští, nevidí v nich žádný smysl, ale pokud se tak burani chtějí bavit, jejich věc. A nakonec, ženy. Jako každému chlapovi i jemu se ženy pochopitelně líbí. Dříve, hlavně v mládí, kdy byl pohlednější a měl o dost méně jizev po celém těle, se otáčel za každou sukní. Ale s postupujícím věkem zjistil, že ani tohle není žádné terno a od nějaké doby žije prakticky v dobrovolném celibátu.
Po zranění se opět projevila jeho silná vůle. Nefňuká, nestěžuje si, přijal skutečnost takovou, jaká je a snaží se s tím něco dělat. Jediný problém je s elixíry, které dostal od kněžek na zmírnění bolesti a na regeneraci jater. Ony nápoje totiž obsahují poměrně silné opiáty. Po požití je tedy lehce „uvolněný“ a pokud si svůj dryák nevezme včas, je nepříčetný, nervózní a agresivní.
Historie
Narodil se, snad jako čtvrtý syn nájezdníkovi z menšího ostrovu An Skellig. Z dětství si toho příliš nepamatuje, měl tři starší bratry a snad dvě sestry. Pamatuje si však na den, kdy si jej odvedl díky Zákonu překvapení veliký a zarostlý zaklínač do pevnosti školy Medvěda. Zde trávil čas s ostatními mladíky, fyzicky i psychicky se připravoval na onu tajemnou zkoušku, která je čekala. Ta tajemná zkouška byla Zkouška trav. Trvala tři noci a byla strašlivá. Darhen si z ní pamatuje jen záblesky. Obrovská bolest, tiché naříkání chlapců, zasmušilé výrazy dospělých zaklínačů. Když se po třetím dni probral, byl jedním z mála, kdo celý proces přežil. Pak už zbývalo jen aktivovat svůj medailon a vydat se na Stezku…
Spoustu let se potloukal světem, plnil nejrůznější zakázky, získával pověst a zkušenosti. Prakticky se jednalo o repetitivní činnost. Zabij ghúly na hřbitově, zabij topivce v zátoce, udělej tohle a tamto, pořád to samé dokola. Ale přišel den, který mu vysloužil jeho přízvisko. Undvik je ostrov na jihu souostroví, malebný s krásnou krajinou, horskými potůčky a lesy. A právě v jednom z undvických lesů žil prastarý a nebezpečný tvor. Lešij, který dlouho pobýval na tomto světe začal terorizovat obyvatele hned několika vesnic. Jarl poslal do lesa muže, ať se s tvorem vypořádají. Nevrátil se ani jeden, monstrum všechny pobilo. Nastal tedy čas, jako obvykle až poté, co někdo umřel nanejvýš krutou smrtí, povolat odborníka, zaklínače. Darhen byl zrovna nejblíže a hned, jak se o jarlově vyhlášce dozvěděl, přijal jí a vydal se do lesů na lov nebezpečného netvora. Teprve na místě mu došlo, jak je jeho kořist mocná, a jakému nebezpečí vlastně zaklínač čelí. Lešij byl sžitý s lesem tak moc, že ho poslouchala veškerá zvěř a kořeny plnily jeho zvůli. A byl navíc chytrý. Věděl, že zaklínač je pro něj větší riziko, než skupina štítonošů jarla. Proto se Darhenovi vůbec neukázal, posílal na něj agresivní zotročené obyvatele lesa, nejčastěji pak vlky. Zaklínač věděl, co dělat. Musel najít jeho totemy, kterými si značí území a zničit je. To se mu nakonec podařilo, vyprovokoval lešije, a ten se zjevil, zcela očividně nasrán faktem, že mu zaklínač mrví výtvory. Nastal tedy opravdu tvrdý souboj, kdy z lešije odlítávaly třísky, načež Darhena napadali vlci a klovaly ho vrány, takhle několik desítek minut. Až potom, vědmák chybu udělal a málem za ní životem zaplatil. Špatně odhadl směr útoku příšery a ta ho ostrou větví zasáhla a rozsekla od slabin až k hrudníku. Jen díky rychlé reakci a úhybu nebyla rána hluboká, nedotkla se tedy orgánů, jen rozsekla pokožku a svaly. Brnění, i když značně poškozené, drželo ránu jakžtakž u sebe, Darhen se tedy mohl stále relativně pohybovat, aniž by se musel obávat vypadnutí střev z tělní dutiny. I přes velikou bolest a ztráty velkého množství krve pak lešije porazil, setnul mu hlavu a na pokraji sil se vyškrábal i s trofejí z lesa. Byl místními lidmi odveden k lokální léčitelce, která ho během dvou týdnů dala opět dohromady. Právě díky tomuto činu, kdy i přes vážné zranění pokračoval dál a přemohl nestvůru, si vysloužil přezdívku Medvěd z Undviku.
Skoro čtvrt století uběhlo od onoho souboje s lesní potvorou, když přijal obyčejnou zakázku na obyčejné harpyje, které chvilku předtím povraždili družinu nějakého místního hrdiny. Zakázka to byla ničím nevynikající, ale to, co se událo po ní rozhodně obvyklé nebylo. Během zabíjení potvor ho začal povzbuzovat malý chlapec. Darhen se k němu tedy vydal, chlapec dle svého výzoru musel být na ostrově minimálně několik dní. To, že dokázal přežít v takové situaci, navíc v blízkosti krvelačných harpyjí, vzbudilo mužovu pozornost a zájem. Neobtěžoval se tedy vyhledat rodinu chlapce, ale naopak, ujal se ho a začal kluka pomalu, ale jistě připravovat na dráhu zaklínače.
Několik let spolu strávili, jejich vztah fungoval na principu žáka a učitele, nikdy nepřerostl v osobnější rovinu. Darhen byl velký a silný, předával chlapci své zkušenosti, učil ho tvrdému životu zaklínače, stejně jako kdysi jeho zocelovali, aby měl šanci na přežití vražedné zkoušky, i Zenna dělal tvrdším. A když už byl chlapec dostatečně stár, vydali se spolu do tajné pevnosti zaklínačů školy Medvěda. Neřekl svému svěřenci, co ho čeká, nezmínil se o tom, nikdy s ním o Zkoušce Trav nemluvil. Počítal s tím, že až bude po všem, vše chlapci objasní, pokud ho to bude zajímat. Ani na okamžik nepochyboval o tom, že jí Zenn zvládne. Byl odolnější a silnější než většina jeho vrstevníků. Před zkouškou mu Darhen dal svůj přívěšek, aby chlapci dodal iluzi sounáležitosti a snad podpořil jeho odvahu.Nebyl osobně přítomen provedení zkoušky. Vše dobře dopadlo, neboť třetí den byl chlapec živý a prakticky mu žádné nebezpečí nehrozilo. Jenže Zenn utekl. Utekl pryč z pevnosti, pryč od zaklínačů, pryč od toho všeho. Pokoušel se chlapce najít, leč marně, již na Skellige jeho stopu ztratil, tak dobře ho vycvičil…
Jednoho dne přijal zakázku na jedovatého krabopavouka od kněžek z Hindarsfjallu. Měla to být rutinní zakázka. A taky že by byla. Zaklínač to přehnal s elixírem proti jedu příšery. Do jeskyně přišel, netvora zabil, ale málem neodešel. Nevšiml si rány na stehně, kudy už hodnou chvíli proudil do těla zákeřný jed. Vypil rychle protijed, ale jed stále postupoval, cítil jeho účinky na svém těle. A tak vypil protijedu víc. O dost víc, než by měl. Kombinace jedu a elixírů prakticky zhuntovala zaklínači tělo. Játra odcházela, stejně tak, jako respirační soustava a srdce. Zaklínač upadl do kómatu, jen díky včasnému zásahu kněžek zůstal při životě. Probral se až za několik měsíců, tělo měl silně poškozené, aby játra fungovala, musel brát elixír, aby se zbavil jedu a hlavně jeho dlouhodobých účinků, musel brát další elixíry. Ale byl tady, živý, připravený dát se znovu do pořádku...
Spoustu let se potloukal světem, plnil nejrůznější zakázky, získával pověst a zkušenosti. Prakticky se jednalo o repetitivní činnost. Zabij ghúly na hřbitově, zabij topivce v zátoce, udělej tohle a tamto, pořád to samé dokola. Ale přišel den, který mu vysloužil jeho přízvisko. Undvik je ostrov na jihu souostroví, malebný s krásnou krajinou, horskými potůčky a lesy. A právě v jednom z undvických lesů žil prastarý a nebezpečný tvor. Lešij, který dlouho pobýval na tomto světe začal terorizovat obyvatele hned několika vesnic. Jarl poslal do lesa muže, ať se s tvorem vypořádají. Nevrátil se ani jeden, monstrum všechny pobilo. Nastal tedy čas, jako obvykle až poté, co někdo umřel nanejvýš krutou smrtí, povolat odborníka, zaklínače. Darhen byl zrovna nejblíže a hned, jak se o jarlově vyhlášce dozvěděl, přijal jí a vydal se do lesů na lov nebezpečného netvora. Teprve na místě mu došlo, jak je jeho kořist mocná, a jakému nebezpečí vlastně zaklínač čelí. Lešij byl sžitý s lesem tak moc, že ho poslouchala veškerá zvěř a kořeny plnily jeho zvůli. A byl navíc chytrý. Věděl, že zaklínač je pro něj větší riziko, než skupina štítonošů jarla. Proto se Darhenovi vůbec neukázal, posílal na něj agresivní zotročené obyvatele lesa, nejčastěji pak vlky. Zaklínač věděl, co dělat. Musel najít jeho totemy, kterými si značí území a zničit je. To se mu nakonec podařilo, vyprovokoval lešije, a ten se zjevil, zcela očividně nasrán faktem, že mu zaklínač mrví výtvory. Nastal tedy opravdu tvrdý souboj, kdy z lešije odlítávaly třísky, načež Darhena napadali vlci a klovaly ho vrány, takhle několik desítek minut. Až potom, vědmák chybu udělal a málem za ní životem zaplatil. Špatně odhadl směr útoku příšery a ta ho ostrou větví zasáhla a rozsekla od slabin až k hrudníku. Jen díky rychlé reakci a úhybu nebyla rána hluboká, nedotkla se tedy orgánů, jen rozsekla pokožku a svaly. Brnění, i když značně poškozené, drželo ránu jakžtakž u sebe, Darhen se tedy mohl stále relativně pohybovat, aniž by se musel obávat vypadnutí střev z tělní dutiny. I přes velikou bolest a ztráty velkého množství krve pak lešije porazil, setnul mu hlavu a na pokraji sil se vyškrábal i s trofejí z lesa. Byl místními lidmi odveden k lokální léčitelce, která ho během dvou týdnů dala opět dohromady. Právě díky tomuto činu, kdy i přes vážné zranění pokračoval dál a přemohl nestvůru, si vysloužil přezdívku Medvěd z Undviku.
Skoro čtvrt století uběhlo od onoho souboje s lesní potvorou, když přijal obyčejnou zakázku na obyčejné harpyje, které chvilku předtím povraždili družinu nějakého místního hrdiny. Zakázka to byla ničím nevynikající, ale to, co se událo po ní rozhodně obvyklé nebylo. Během zabíjení potvor ho začal povzbuzovat malý chlapec. Darhen se k němu tedy vydal, chlapec dle svého výzoru musel být na ostrově minimálně několik dní. To, že dokázal přežít v takové situaci, navíc v blízkosti krvelačných harpyjí, vzbudilo mužovu pozornost a zájem. Neobtěžoval se tedy vyhledat rodinu chlapce, ale naopak, ujal se ho a začal kluka pomalu, ale jistě připravovat na dráhu zaklínače.
Několik let spolu strávili, jejich vztah fungoval na principu žáka a učitele, nikdy nepřerostl v osobnější rovinu. Darhen byl velký a silný, předával chlapci své zkušenosti, učil ho tvrdému životu zaklínače, stejně jako kdysi jeho zocelovali, aby měl šanci na přežití vražedné zkoušky, i Zenna dělal tvrdším. A když už byl chlapec dostatečně stár, vydali se spolu do tajné pevnosti zaklínačů školy Medvěda. Neřekl svému svěřenci, co ho čeká, nezmínil se o tom, nikdy s ním o Zkoušce Trav nemluvil. Počítal s tím, že až bude po všem, vše chlapci objasní, pokud ho to bude zajímat. Ani na okamžik nepochyboval o tom, že jí Zenn zvládne. Byl odolnější a silnější než většina jeho vrstevníků. Před zkouškou mu Darhen dal svůj přívěšek, aby chlapci dodal iluzi sounáležitosti a snad podpořil jeho odvahu.Nebyl osobně přítomen provedení zkoušky. Vše dobře dopadlo, neboť třetí den byl chlapec živý a prakticky mu žádné nebezpečí nehrozilo. Jenže Zenn utekl. Utekl pryč z pevnosti, pryč od zaklínačů, pryč od toho všeho. Pokoušel se chlapce najít, leč marně, již na Skellige jeho stopu ztratil, tak dobře ho vycvičil…
Jednoho dne přijal zakázku na jedovatého krabopavouka od kněžek z Hindarsfjallu. Měla to být rutinní zakázka. A taky že by byla. Zaklínač to přehnal s elixírem proti jedu příšery. Do jeskyně přišel, netvora zabil, ale málem neodešel. Nevšiml si rány na stehně, kudy už hodnou chvíli proudil do těla zákeřný jed. Vypil rychle protijed, ale jed stále postupoval, cítil jeho účinky na svém těle. A tak vypil protijedu víc. O dost víc, než by měl. Kombinace jedu a elixírů prakticky zhuntovala zaklínači tělo. Játra odcházela, stejně tak, jako respirační soustava a srdce. Zaklínač upadl do kómatu, jen díky včasnému zásahu kněžek zůstal při životě. Probral se až za několik měsíců, tělo měl silně poškozené, aby játra fungovala, musel brát elixír, aby se zbavil jedu a hlavně jeho dlouhodobých účinků, musel brát další elixíry. Ale byl tady, živý, připravený dát se znovu do pořádku...
Schopnosti a dovednosti
(20 základ + 7(1 doky, 6 valentýn)Síla 2 (Býval velice silný, ale ze zničeného těla vyždímá jen zlomek síly)
Zaklínačská znamení 3 (Tohle je pro zaklínače velice užitečné, tohle se nezapomíná, ani na smrtelné posteli)
Vůle 3 (Pevná vůle byla vždycky jeho silnou stránkou a zachovává si jí doteď)
Obecná řeč 2 (Obecnou se domluví poměrně bez problému, ale mateřský jazyk je mateřský jazyk)
Boj s mečem 2 (Roztřesené ruce, špatná rána, rychle se vyčerpá)
Jezdectví 1 (Nespadne z koně… Tak se dá shrnout jeho jezdecké umění)
Smysly 2 (I mozek dostal od jedů pořádně zabrat)
Alchymie 2 (Uvaří si nějaké základní lektvary, ale alkohol a jed mu bohužel svým způsobem zredukoval znalosti)
Speciální inventář
Zbroj školy medvěda
Nový medvědí medailon, radši by svůj starý
Friggo-Klidný a velký kůň, stavěný tak akorát na jeho váhu
Zaklínačský meč stříbrný a ocelový
Dýka
Nový medvědí medailon, radši by svůj starý
Friggo-Klidný a velký kůň, stavěný tak akorát na jeho váhu
Zaklínačský meč stříbrný a ocelový
Dýka
Známé postavy
Zenn
Saxa
