ZÁKLADNÍ INFORMACE
VZHLED
Kdyby široká veřejnost znala podrobnosti a rozdíly, kterými se jednotlivé zaklínačské školy liší, jistě by pak s téměř stoprocentní jistotou mohli tvrdit, kam Bibiana patří (téměř z jednoho prostinkého důvodu, že její pokožka je typicky seversky bledá, namísto očekávané ebenové černi).
Dále vysoká, štíhlá postava omotaná pružnými provazci neobjemných svalů a šlach, stejně tak i oválný obličej s propadlejšími tvářemi, zato s výraznýma velkýma očima, jež k sobě přitahují pozornost ještě více, než fakt, že do tmy září jantarovou žlutí se svislými zornicemi, dávají jasně znát, že spíš než dávkou kvalitních bílkovin se tato zaklínačka živí hlavně alchymistickými lahůdkami vlastní výroby.
Dlouhé, šikovné prsty s nezpochybnitelnou jistotou a přesností krájí, sekají, míchají a přihazují potřebné ingredience do bublajícího kotlíku, v němž si míchá dostatečné zásoby zaklínačských elixírů, olejů, jedů, potřebných protijedů či dalších substancí, a dle potřeby jsou lehce zkrouceny do podob potřebných znamení. Veškeré své konání a dění kolem sebe pozoruje a analyzuje pohledem jiskrným, jenž nikoho nenechává na pochybách, že před vámi stojí lidská bytost obdařená bystrým intelektem a ne nebezpečná zrůda bez vyšší nervové činnosti. A možná právě tento fakt lidi děsí o to více, když se mezi nimi Bibiana proplétá hbitě a kluzce, jako mamba černá, jen uštknout, či uřknout? Nechtějme tudíž po ní, aby ještě jednou drobnou podobností se jmenovaným hadem děsila prostý lid, jež se také skrývá v jejích ústech. Byť ne černou barvou oplývá, přesto se veškerá sliznice zdá býti tmavší. Snad větší mírou prokrvení, aby žádná kapička elixírů nepřišla nazmar, snad právě jejich častou konzumací coby následek v podstatě každodenní expozice.
Proto dle momentální nálady lze Bibianu vidět buď nepokrytě se vystavující všem na obdiv, černé, lesklé, dlouhé vlasy volně padající k lopatkám (tento luxus si samozřejmě v boji nemůže dovolit, proto si umí vlasy zaplétat do efektivních a účelných copů), či naopak, zahalenou v plášti s kápí skrytou ve stínech.
Ještě je nutné na Bibianu prásknout jistý hřích. Hřích v podobě ujíždění na drahých a okázalých šatech, doplňcích, botách a líčení. Proto je možné ji vidět i v ne zrovna příhodných chvílích v těžkých, drahých róbách, kterak si užívá pocit dočasného luxusu, dokud za a) má potřebný keš a za b) nezničí si ony šaty sama či nějakou jinou, blbou náhodou o ně nepřijde.
POVAHA
Jakožto každý zaklínač dokáže i Bibiana na svět a osud ostatních pohlížet mrazivým pohledem čiré přezíravosti a odtažitosti; dejte mi potřebný obnos, já vás té příšery zbavím, jinak, uhlíři, je mi jedno, že vás sežere i s celou rodinou. Žití z ruky do huby s občasnými výkyvy na tu či onu stranu topení se v penězích či živoření za hranicí chudoby samozřejmě nepřispívá k vyrovnané přívětivosti charakteru, jejž i důsledně vedený náročný výcvik vyždímal z Bibiny duše téměř do sucha. A taktéž všudypřítomná zášť, odpor a strach z ní samotné nějaké ty plusové body lidstvu a světu už vůbec nepřidaly. Jenže přesto, přese všechno nelze Bibianu zařadit do škatulky vyprahlých duší na troud.
Možná je to tím, že je ženského pohlaví, možná, že má v sobě city hluboce zaryté, možná též díky užívání elixírů, které markantně ovlivňují jak fyzické, tak i duševní pochody, a možná je to všechno vyjmenované dohromady nebo úplně vedle a nikdo neví přesně proč, ale Bibiana si nějaké ty pocity v sobě uchovala. Obezřetně je však ukrývá a vychází s nimi na světlo světa jen tehdy, kdy jí konstelace hvězd připadá příhodná. A někdy tyto situace přichází zcela nečekaně, když se zpráská pod obraz, je jedno jakého je ten matroš původu.
V těchto chvílích se z Bibiany stává snesitelný, byť trochu hlučný a poťouchlý, společník s osobitým smyslem pro humor. Dokáže se srdnatě rozchechtat nad proneseným vtipem, či se zcela zaujatě zaposlouchat do magického příběhu určeného i dětem. Promlouvá v celých větách, namísto lakonických, chladných zasyčení, a je znát i čistý zájem o osobu, s níž konverzaci vede, namísto odtažitého odstupu od platícího klienta. No a někdy se tímto rozpoložením nechá strhnout natolik, že je pak nebezpečné v její přítomnosti být, natož se účastnit jejích bláznivých a pošahaných nápadů.
Nutno říci, že zrovna kolísavé a nevyzpytatelné chování doplněné o nápady nutící zdravý rozum k pozastavení, je u ní viděti častěji, než by bylo komukoliv po srsti.
SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI
RODINA
Příběh Bibiky rodičů by se dal vlastně označit za šťastný a manželství za oboustranně výhodné a tolerantní. Urostlý muž coby vážený člen průzkumnické jednotky království se nechal uhranout rádoby nevinnou dívkou zbohatlého měšťana, kdy ani rodičovstvo nebylo proti tomuto svazku, neboť se jmění rozšířilo nejen o peněžní zásobu, nýbrž i o společenské postavení. Svatba byla velkolepá, svatební noc neřestná a hned z toho první potomek a rovnou mužského pohlaví (bratříček Scott)! No, kdo by za takovou ženušku nebyl šťastný? Ještě opečovávala rodinný krb, dbala o sebe i o dítko, reprezentovala a byla vždy povolná touhám svého manžela. Trpělivě na něj vždy čekala, než se vrátí z utajovaných cest a nikdy z úst nevypustila nějaké zbytečné výčitky o tom, jak je doma sama. Vlastně jí to vyhovovalo. Pravdou totiž bylo, že Dorota neměla své jméno jen pro okrasu. A představa zkejsnutí v posteli jen s jedním mužem jí vyloženě děsila. A nalejme si čistého vína, ani Ignác nepatřil k monogamním typům. Na svých výpravách mu důstojnickým ložem prošla spousta krasotinek, které dokázal líbivými slůvky zlákat. Ovšem, jakmile se vrátil z cest, s Dorotou byli vzorní manželé. Procházeli se městem, pořádali večírky, povídali si, věnovali se svému synkovi, zkrátka dokonalé azuro na manželském nebi bez vidiny jediného obláčku.
Avšak osud tomu chtěl, aby se každý dozvěděl o odvrácené straně toho druhého. Proto si nešťastný Ignác z jedné protáhnuvší se mise přinesl nemluvně v šátku, zatímco Dorota si také uhnala uzlíček štěstí, neboť spolehlivé metody, jak nepočít, prostě nemohly zabírat donekonečna. A tak stanuli před skutečnou zkouškou jejich vztahu. A oba obstáli. Tedy, Ignác nervózně držel dítko v náručí, zatímco Dorota s napjatým obličejem a rukama sepnutýma před tělem napůl zakrývala opodál stojící chůvu s vlastním balíčkem ukrytým v plenkách. Ani nemuseli mluvit. Stačil jediný pohled na nové dva členy rodiny a navzájem sobě do očí. Strhne se hádka? Odejdou od sebe? A najednou panující napětí protrhl upřímný smích. Dorota drobnou holčičku přijala a vložila ji do kolébky ke svému synovi. Věkově si byli natolik podobní, že je v klidu mohli vydávat za dvojčátka. Dvojčátka Rufus a Kamila. A že to před okolím šlo, neboť dívenka byla podobná na otce, zatímco chlapeček na matku. Samozřejmě si museli vyříkat situaci ohledně nových členů a finanční situace. A stanovili si jasné pravidlo, že pokud budou pospolu, budou vždycky fungovat jako rodina, ale když budou od sebe, tak si můžou dělat, co chtějí, jen zodpovědně. Tři děti bohatě stačily.
Jenže ani této dokonalé dohodě nebyl osud příliš nakloněn. Ten pacholek nejspíš chtěl, aby i tito dva okusili hořkost světa, a proto spustil tok událostí, které rozhodně k šťastnému konci nevyústily. Napřed obdržel Ignác další povolávací rozkaz na dlouhou a nebezpečnou misi a poté předhodil Dorotě do cesty neodolatelného, tajemného cizince. A ta, jak do teď nevěřila na propadnutí na první pohled, propadla. A svým umem si dokázala pozornost neznámého nejen zajistit, ale dokonce se s ním seznámit a vlákat ho do svého lože. Ten, po první noci s ní strávené, taktéž, nevěřící sobě samému, kouzlu podlehl.
To, že se vídali spíš v pozdních večerních hodinách Dorotě vůbec nevadilo. Ani nikomu ze služebnictva. Byli na výstřelky své paní zvyklí, ale dokud na ně byla slušná a platila jim, ničeho si nevšímali a mlčeli. Tak si užívali jeden druhého plnými doušky, neboť věděli, že toto štěstí jim věčně nevydrží. Ordan, tak se neznámý milenec ve skutečnosti jmenoval, samozřejmě bude muset odcestovat tam, kam jej jeho cech vyšle, a Dorotě se Ignác dřív či později taky vrátí. Nikdy se však nemodlila za jeho smrt. Natolik si přes veškerou svou potřeštnou zamilovanost dokázala udržet kousek toho zdravého rozumu, ale přece jen porušila slib.
A s Ordanem otěhotněla. Chtěla mít památku na tu nejbláznivější a nejšťastnější dobu ve svém životě. Proto tolik netrpěla, když přece jen přišel den loučení. Opět v pozdních večerních hodinách za doprovodu hlasitého poplachu, že někdo vyvraždil polovinu městských papalášů. Zamávala svému milému kapesníčkem, přičemž si nevědomky hladila bříško, kde si spokojeně rostla Bibianka. A možná by i spokojeně vyrostla v mladou dámu, kdyby se Ignác nezapletl se zaklínačem. Což, bohůmžel, bylo nutné.
Ono totiž operovat na nepřátelském území s minimem informací od vlastních velitelů ne vždy dopadá dobře. Vlastně tato akce dopadla katastrofálně. Celá Ignácova jednotka byla zmasakrována až na něj a jednoho vojáčka, který ale přišel o ruku a nohu. A nebýt onoho zaklínače, dopadli by stejně. Zaklínač však nepracoval z dobroty srdce. Dokázal odhadnout, že Ignác bude mít dostatek peněz, kterými sám již dlouhou dobu nedisponoval. A protože se mu Ignác hnusil, řekl si, že jej potrápí ještě víc a vyžádal si navíc to, co jej doma čeká, ale ještě o tom neví. Ten souhlasil, ani mu nic jiného nezbývalo. Netušil však, jak zhoubné jeho přikývnutí bude. Věděl, že lstmi zaklínači obírají lid o děti, ale protože o svých třech dětech věděl a s Dorotou si jasně slíbili, že už si žádný neupletou ani spolu, ani jinde, zůstával v klidu, ba naopak se těšil, jak zaklínač vyjde naprázdno.
Ó, jak se mýlil, když konečně doputoval zpátky za Dorotou. Ta s láskou a něhou zrovna Bibinku chovala, když se Ignác ohlásil s návštěvou. Možná trochu jí zprvu zatrnulo kvůli uplynulým letům a porušení dohody, avšak hodlala pár těch nadávek a výčitek snést. Za Bibi jí to rozhodně stálo. O co horší ale bylo, když se ve dveřích objevil se zaklínačem v patách.
„Tos neudělal!“ Vykřikla pološílená na Ignáce a přitiskla si dívenku pevně k sobě. „Cože?“ Nezmohl se na nic jiného Ignác. „Myslím, že půjdeme,“ kývnul zaklínač na Bibi, nikterak se vzrušující zděšením těch dvou. Nářky, hrozby, pláč ani pěsti. Nic z toho nedonutilo zaklínače upustit od svého záměru. A tak i na hlavu Ignáce s Dorotou dopadlo velké neštěstí…
HISTORIE
„Jestli ty tohle všechno přežiješ...“ Zachmuřil se na děvčátko mohutný zaklínač černé pleti, kterýmžto pochybovačným výrokem nepěkně věštil osud jinak naprosto spokojeného a nevinného děvčátka. Alespoň, že škola, kam jí vedl patřila k těm, kde byl odchov ženských zaklínaček nejúspěšnější. Jenže prožitá muka a hoře zmírnit nedokázali. Snad právě naopak, díky svému zaměření, si prožívali peklo na zemi nejen skrze zkoušku trav.
Vlastně každé testování namíchaného elixíru z vlastní ruky byla taková zkouška trav. Ale nepředbíhejme událostem.
Napřed musela Bibiana vůbec přežít nekonečnou cestu na východ. Což, sice na pokraji sil, ale zvládla. Snad díky kolující krvi nájemného vraha, snad díky doposud blahobytnému zázemí, každopádně, jakmile konečně stanuli před branami zaklínačské pevnosti, po andělsky naducaných tvářičách nebylo vidu ani slechu, natož po baculatých pažích a bříšku. Zaklínač dovedl k náročnému výcviku dívku, která byla stínem svého předchozího já. I tak v ní ale stále blikala naděje, že po strastech prožitých na cestách nalezne konečně klid a mír v cíli.
Ó, jak se i v tomto spletla. Bez zdlouhavých ceremonií byla hozena rovnou do výcviku, spolu s podobně posbíranými a zuboženými dětmi. Náročnost byla zjevná od počátku a spolu-učedníků valem ubývalo. Avšak Bibi se zuby nehty držela vůle žít. Nedokázala si připustit, že by podlehla v takto bolestných podmínkách. Tvrdohlavě se rozhodla žít, ačkoliv to vypadalo, že se jí při každém výcviku snaží zabít.
A povedlo se. Postupem času si vydobyla i jakýs, takýs respekt, že se vůbec dožila dalšího rána. A nakonec, s rozdrásanou hrdostí neutuchající bolesti byl výcvik u konce. Překonala nesnesitelně spalující slunce, nemožné nároky, šikanu, bití, hlad i špínu, aby se mohla vydat na Stezku ověnčená medailonem a meči. Na Stezku mohem horší, než cokoliv, co doposud zažila, než co si vůbec dokázala v nejdivočejších nočních můrách představit.
Ale rozhodla se nepodlehnout. Nepodlehne zmaru, který se jí rozhodl životem doprovázet. Vysměje se mu při každé možné příležitosti. A až s úsměvem na rtech hodlá zemřít. Jedno kdy, kde a jak, ale s širokým a spokojeným úsměvem.
Jen těžko se vypichují významné události z života zaklínače na své Stezce, kde se dny, obličeje, události slévají v jeden nelibě znějící zvuk přeskakující jehly na vinylu života, a přece se jeden dá nalézt. Jeden, kdy jehla dokázala sklouznout i do další drážky a přehrát až do konce symfonii doposud nepoznané laskavosti. Ačkoliv před tím se Bibiana musela ocitnout na pokraji smrti.
Jak jinak by se ale mohla dostat do léčivých a vlídných ruček jedné zručné léčitelky? Dokonce samotné kněžky bohyně Melitelé?
Tak se seznámila s ženou sotva převyšující rantl postele. Ale nadmíru zručnou a trpělivou, těžko tomu pohledu uvěřit, kterak si s rozsáhlými zraněními překrytými oparem alkoholového oblouznění poradila, i když jí do práce Bibiana pořád cosi nesrozumitelně spílala, kroutila se, odstrkovala nabízenou ruku pomoci a v těch nejnevhodnějších okamžicích zvracela, kam se jen namanulo. S čímž si hlavu taky nelámala. Proč by? Ostatně, každý, s kým se na svých cestách potkala se na ní díval jako na špinavou vražedkyni, a ty se tak nějak chovaly, no ne? A bude lepší si tuto skořápku před světem uhájit, pro vlastní bezpečí.
Jenže Rokytka se nenechala jen tak odbýt. Neustále docházela, dlaň na čelíčko přikládala, léčivými obklady tělo omývala, bylinné odvary do hrdla nalévala (nechtějte, aby na vás předvedla chvat chňapnutí za frňák a nalití pitiva přímo do chřtánu! Nikdo se neubrání!) a kaši jísti nutila, i kdyby měla krmit nastavené ucho při předvádění odmítavého odvrácení obličeje.
Jako když se maminka stará o své nezbedné dítko.
A nejspíš jí i tak Bibiana začala brát, ač by tento fakt nedokázala nahlas přiznat. Jen v pohledu svislých zornic se tvrdost vytratila. A běda tomu, kdo by na Rokytku vztáhnout ruku chtěl!
I přes vzniklé křehké pouto, se ale i jejich cesty musely znovu rozejít vlastními směry. I tak je ale jisté, že Bibi tajně doufá v další shledání.
HERNÍ HISTORIE
/
Speciální inventář:
Známé postavy
Odehrané Questy a Eventy:
Perličky:
Jméno: Bibiana, zkráceně Bibi (ale takhle jí naposledy říkala matka, než byla z její náruče odvlečena pryč)+ celá škála nadávek, jak se na slušného a poctivého zaklínače sluší a patří + přídomek z Astrizaru
Krycí jméno: Addlaidy z Monmirai - co doputovala na sever a povila myšlenku, že by zde mohla začít podnikat, využívá toto jméno
Rasa: člověk (ač pozměněn mutacemi)
Věk: slabých 20 let, narozena v období letní rovnodennosti
Povolání: Zaklínačka ze školy Mantichory
Loajalita: Svému životu a talismanu. Pokud by našla něco významnějšího, jistě bude loajální i tomu.
Víra: V sebe, náhodu a potulnou štěstěnu.
Krycí jméno: Addlaidy z Monmirai - co doputovala na sever a povila myšlenku, že by zde mohla začít podnikat, využívá toto jméno
Rasa: člověk (ač pozměněn mutacemi)
Věk: slabých 20 let, narozena v období letní rovnodennosti
Povolání: Zaklínačka ze školy Mantichory
Loajalita: Svému životu a talismanu. Pokud by našla něco významnějšího, jistě bude loajální i tomu.
Víra: V sebe, náhodu a potulnou štěstěnu.
♦♦♦
VZHLED
Kdyby široká veřejnost znala podrobnosti a rozdíly, kterými se jednotlivé zaklínačské školy liší, jistě by pak s téměř stoprocentní jistotou mohli tvrdit, kam Bibiana patří (téměř z jednoho prostinkého důvodu, že její pokožka je typicky seversky bledá, namísto očekávané ebenové černi).
Dlouhé, šikovné prsty s nezpochybnitelnou jistotou a přesností krájí, sekají, míchají a přihazují potřebné ingredience do bublajícího kotlíku, v němž si míchá dostatečné zásoby zaklínačských elixírů, olejů, jedů, potřebných protijedů či dalších substancí, a dle potřeby jsou lehce zkrouceny do podob potřebných znamení. Veškeré své konání a dění kolem sebe pozoruje a analyzuje pohledem jiskrným, jenž nikoho nenechává na pochybách, že před vámi stojí lidská bytost obdařená bystrým intelektem a ne nebezpečná zrůda bez vyšší nervové činnosti. A možná právě tento fakt lidi děsí o to více, když se mezi nimi Bibiana proplétá hbitě a kluzce, jako mamba černá, jen uštknout, či uřknout? Nechtějme tudíž po ní, aby ještě jednou drobnou podobností se jmenovaným hadem děsila prostý lid, jež se také skrývá v jejích ústech. Byť ne černou barvou oplývá, přesto se veškerá sliznice zdá býti tmavší. Snad větší mírou prokrvení, aby žádná kapička elixírů nepřišla nazmar, snad právě jejich častou konzumací coby následek v podstatě každodenní expozice.
Proto dle momentální nálady lze Bibianu vidět buď nepokrytě se vystavující všem na obdiv, černé, lesklé, dlouhé vlasy volně padající k lopatkám (tento luxus si samozřejmě v boji nemůže dovolit, proto si umí vlasy zaplétat do efektivních a účelných copů), či naopak, zahalenou v plášti s kápí skrytou ve stínech.
Ještě je nutné na Bibianu prásknout jistý hřích. Hřích v podobě ujíždění na drahých a okázalých šatech, doplňcích, botách a líčení. Proto je možné ji vidět i v ne zrovna příhodných chvílích v těžkých, drahých róbách, kterak si užívá pocit dočasného luxusu, dokud za a) má potřebný keš a za b) nezničí si ony šaty sama či nějakou jinou, blbou náhodou o ně nepřijde.
♦♦♦
POVAHA
Jakožto každý zaklínač dokáže i Bibiana na svět a osud ostatních pohlížet mrazivým pohledem čiré přezíravosti a odtažitosti; dejte mi potřebný obnos, já vás té příšery zbavím, jinak, uhlíři, je mi jedno, že vás sežere i s celou rodinou. Žití z ruky do huby s občasnými výkyvy na tu či onu stranu topení se v penězích či živoření za hranicí chudoby samozřejmě nepřispívá k vyrovnané přívětivosti charakteru, jejž i důsledně vedený náročný výcvik vyždímal z Bibiny duše téměř do sucha. A taktéž všudypřítomná zášť, odpor a strach z ní samotné nějaké ty plusové body lidstvu a světu už vůbec nepřidaly. Jenže přesto, přese všechno nelze Bibianu zařadit do škatulky vyprahlých duší na troud.
Možná je to tím, že je ženského pohlaví, možná, že má v sobě city hluboce zaryté, možná též díky užívání elixírů, které markantně ovlivňují jak fyzické, tak i duševní pochody, a možná je to všechno vyjmenované dohromady nebo úplně vedle a nikdo neví přesně proč, ale Bibiana si nějaké ty pocity v sobě uchovala. Obezřetně je však ukrývá a vychází s nimi na světlo světa jen tehdy, kdy jí konstelace hvězd připadá příhodná. A někdy tyto situace přichází zcela nečekaně, když se zpráská pod obraz, je jedno jakého je ten matroš původu.
V těchto chvílích se z Bibiany stává snesitelný, byť trochu hlučný a poťouchlý, společník s osobitým smyslem pro humor. Dokáže se srdnatě rozchechtat nad proneseným vtipem, či se zcela zaujatě zaposlouchat do magického příběhu určeného i dětem. Promlouvá v celých větách, namísto lakonických, chladných zasyčení, a je znát i čistý zájem o osobu, s níž konverzaci vede, namísto odtažitého odstupu od platícího klienta. No a někdy se tímto rozpoložením nechá strhnout natolik, že je pak nebezpečné v její přítomnosti být, natož se účastnit jejích bláznivých a pošahaných nápadů.
Nutno říci, že zrovna kolísavé a nevyzpytatelné chování doplněné o nápady nutící zdravý rozum k pozastavení, je u ní viděti častěji, než by bylo komukoliv po srsti.
♦♦♦
SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI
- Alchymie (3) - pro talentovaného alchymistu naprostá nezbytnost pro další jeho bytí
- Tělesná konstituce (2) - musí být, když požíváte jedy a elixíry jako denní rutinu
- Obratnost (4) - dokázat se vykroutit či uskočit pryč potíží je nutná nutnost
- Zručnost (2) - bez té by se těžko připravovaly tak delikátní receptury, jakými veškeré ty zaklínačské a alchymistické míchanice jsou
- Inteligence (2) - čím chytřejší, tím míň vybuchujících kotlíků do obličeje
- Vůle (3) - Bez ní by se nikam nikdy nedošlo
- Zaklínačská znamení (2) - základní výbava každého Zaklínače na Stezce
- Smysly (2) - vnímat své okolí je mnohdy životně důležité
- Boj se zbraní (2) - jak jinak by asi mohla ovládat svůj ocelový a stříbrný meč?
- Boj beze zbraně (2) - při hospodských bitkách či v úzkých uličkách se těžko ohání meči
- Akrobacie (3) - Určitě je užitečné umět se rozběhnout proti zdi a přeskočit ostatní nazad saltem
- Plavání (1) - nikdo nechce utonout v první hlubší louži, na kterou na cestách narazí
- Plížení (2) - moment překvapení jest mnohdy rozhodující
- Vaření (2) - když chcete vařit drogy a nejen je
- Informovanost (2) - je třeba mít přehled
- Obecný jazyk (2) - pokud se hodláte někde delší dobu zdržovat, je nutné se umět domluvit
- Gramotnost (1) - aby si dokázala spočítat žold a vůbec si přečíst inzerát na vývěskách
- Bylinkářství (1) - znalost roztodivného býlí je v alchymii nezbytnost
- Zvířata - péče a trénink (1) - aby se Dutoleb neměl nejhůř
| Primární dovednosti | Sekundární dovednosti |
♦♦♦
RODINA
Příběh Bibiky rodičů by se dal vlastně označit za šťastný a manželství za oboustranně výhodné a tolerantní. Urostlý muž coby vážený člen průzkumnické jednotky království se nechal uhranout rádoby nevinnou dívkou zbohatlého měšťana, kdy ani rodičovstvo nebylo proti tomuto svazku, neboť se jmění rozšířilo nejen o peněžní zásobu, nýbrž i o společenské postavení. Svatba byla velkolepá, svatební noc neřestná a hned z toho první potomek a rovnou mužského pohlaví (bratříček Scott)! No, kdo by za takovou ženušku nebyl šťastný? Ještě opečovávala rodinný krb, dbala o sebe i o dítko, reprezentovala a byla vždy povolná touhám svého manžela. Trpělivě na něj vždy čekala, než se vrátí z utajovaných cest a nikdy z úst nevypustila nějaké zbytečné výčitky o tom, jak je doma sama. Vlastně jí to vyhovovalo. Pravdou totiž bylo, že Dorota neměla své jméno jen pro okrasu. A představa zkejsnutí v posteli jen s jedním mužem jí vyloženě děsila. A nalejme si čistého vína, ani Ignác nepatřil k monogamním typům. Na svých výpravách mu důstojnickým ložem prošla spousta krasotinek, které dokázal líbivými slůvky zlákat. Ovšem, jakmile se vrátil z cest, s Dorotou byli vzorní manželé. Procházeli se městem, pořádali večírky, povídali si, věnovali se svému synkovi, zkrátka dokonalé azuro na manželském nebi bez vidiny jediného obláčku.
Avšak osud tomu chtěl, aby se každý dozvěděl o odvrácené straně toho druhého. Proto si nešťastný Ignác z jedné protáhnuvší se mise přinesl nemluvně v šátku, zatímco Dorota si také uhnala uzlíček štěstí, neboť spolehlivé metody, jak nepočít, prostě nemohly zabírat donekonečna. A tak stanuli před skutečnou zkouškou jejich vztahu. A oba obstáli. Tedy, Ignác nervózně držel dítko v náručí, zatímco Dorota s napjatým obličejem a rukama sepnutýma před tělem napůl zakrývala opodál stojící chůvu s vlastním balíčkem ukrytým v plenkách. Ani nemuseli mluvit. Stačil jediný pohled na nové dva členy rodiny a navzájem sobě do očí. Strhne se hádka? Odejdou od sebe? A najednou panující napětí protrhl upřímný smích. Dorota drobnou holčičku přijala a vložila ji do kolébky ke svému synovi. Věkově si byli natolik podobní, že je v klidu mohli vydávat za dvojčátka. Dvojčátka Rufus a Kamila. A že to před okolím šlo, neboť dívenka byla podobná na otce, zatímco chlapeček na matku. Samozřejmě si museli vyříkat situaci ohledně nových členů a finanční situace. A stanovili si jasné pravidlo, že pokud budou pospolu, budou vždycky fungovat jako rodina, ale když budou od sebe, tak si můžou dělat, co chtějí, jen zodpovědně. Tři děti bohatě stačily.
Jenže ani této dokonalé dohodě nebyl osud příliš nakloněn. Ten pacholek nejspíš chtěl, aby i tito dva okusili hořkost světa, a proto spustil tok událostí, které rozhodně k šťastnému konci nevyústily. Napřed obdržel Ignác další povolávací rozkaz na dlouhou a nebezpečnou misi a poté předhodil Dorotě do cesty neodolatelného, tajemného cizince. A ta, jak do teď nevěřila na propadnutí na první pohled, propadla. A svým umem si dokázala pozornost neznámého nejen zajistit, ale dokonce se s ním seznámit a vlákat ho do svého lože. Ten, po první noci s ní strávené, taktéž, nevěřící sobě samému, kouzlu podlehl.
To, že se vídali spíš v pozdních večerních hodinách Dorotě vůbec nevadilo. Ani nikomu ze služebnictva. Byli na výstřelky své paní zvyklí, ale dokud na ně byla slušná a platila jim, ničeho si nevšímali a mlčeli. Tak si užívali jeden druhého plnými doušky, neboť věděli, že toto štěstí jim věčně nevydrží. Ordan, tak se neznámý milenec ve skutečnosti jmenoval, samozřejmě bude muset odcestovat tam, kam jej jeho cech vyšle, a Dorotě se Ignác dřív či později taky vrátí. Nikdy se však nemodlila za jeho smrt. Natolik si přes veškerou svou potřeštnou zamilovanost dokázala udržet kousek toho zdravého rozumu, ale přece jen porušila slib.
A s Ordanem otěhotněla. Chtěla mít památku na tu nejbláznivější a nejšťastnější dobu ve svém životě. Proto tolik netrpěla, když přece jen přišel den loučení. Opět v pozdních večerních hodinách za doprovodu hlasitého poplachu, že někdo vyvraždil polovinu městských papalášů. Zamávala svému milému kapesníčkem, přičemž si nevědomky hladila bříško, kde si spokojeně rostla Bibianka. A možná by i spokojeně vyrostla v mladou dámu, kdyby se Ignác nezapletl se zaklínačem. Což, bohůmžel, bylo nutné.
Ono totiž operovat na nepřátelském území s minimem informací od vlastních velitelů ne vždy dopadá dobře. Vlastně tato akce dopadla katastrofálně. Celá Ignácova jednotka byla zmasakrována až na něj a jednoho vojáčka, který ale přišel o ruku a nohu. A nebýt onoho zaklínače, dopadli by stejně. Zaklínač však nepracoval z dobroty srdce. Dokázal odhadnout, že Ignác bude mít dostatek peněz, kterými sám již dlouhou dobu nedisponoval. A protože se mu Ignác hnusil, řekl si, že jej potrápí ještě víc a vyžádal si navíc to, co jej doma čeká, ale ještě o tom neví. Ten souhlasil, ani mu nic jiného nezbývalo. Netušil však, jak zhoubné jeho přikývnutí bude. Věděl, že lstmi zaklínači obírají lid o děti, ale protože o svých třech dětech věděl a s Dorotou si jasně slíbili, že už si žádný neupletou ani spolu, ani jinde, zůstával v klidu, ba naopak se těšil, jak zaklínač vyjde naprázdno.
Ó, jak se mýlil, když konečně doputoval zpátky za Dorotou. Ta s láskou a něhou zrovna Bibinku chovala, když se Ignác ohlásil s návštěvou. Možná trochu jí zprvu zatrnulo kvůli uplynulým letům a porušení dohody, avšak hodlala pár těch nadávek a výčitek snést. Za Bibi jí to rozhodně stálo. O co horší ale bylo, když se ve dveřích objevil se zaklínačem v patách.
„Tos neudělal!“ Vykřikla pološílená na Ignáce a přitiskla si dívenku pevně k sobě. „Cože?“ Nezmohl se na nic jiného Ignác. „Myslím, že půjdeme,“ kývnul zaklínač na Bibi, nikterak se vzrušující zděšením těch dvou. Nářky, hrozby, pláč ani pěsti. Nic z toho nedonutilo zaklínače upustit od svého záměru. A tak i na hlavu Ignáce s Dorotou dopadlo velké neštěstí…
♦♦♦
HISTORIE
„Jestli ty tohle všechno přežiješ...“ Zachmuřil se na děvčátko mohutný zaklínač černé pleti, kterýmžto pochybovačným výrokem nepěkně věštil osud jinak naprosto spokojeného a nevinného děvčátka. Alespoň, že škola, kam jí vedl patřila k těm, kde byl odchov ženských zaklínaček nejúspěšnější. Jenže prožitá muka a hoře zmírnit nedokázali. Snad právě naopak, díky svému zaměření, si prožívali peklo na zemi nejen skrze zkoušku trav.
Napřed musela Bibiana vůbec přežít nekonečnou cestu na východ. Což, sice na pokraji sil, ale zvládla. Snad díky kolující krvi nájemného vraha, snad díky doposud blahobytnému zázemí, každopádně, jakmile konečně stanuli před branami zaklínačské pevnosti, po andělsky naducaných tvářičách nebylo vidu ani slechu, natož po baculatých pažích a bříšku. Zaklínač dovedl k náročnému výcviku dívku, která byla stínem svého předchozího já. I tak v ní ale stále blikala naděje, že po strastech prožitých na cestách nalezne konečně klid a mír v cíli.
Ó, jak se i v tomto spletla. Bez zdlouhavých ceremonií byla hozena rovnou do výcviku, spolu s podobně posbíranými a zuboženými dětmi. Náročnost byla zjevná od počátku a spolu-učedníků valem ubývalo. Avšak Bibi se zuby nehty držela vůle žít. Nedokázala si připustit, že by podlehla v takto bolestných podmínkách. Tvrdohlavě se rozhodla žít, ačkoliv to vypadalo, že se jí při každém výcviku snaží zabít.
A povedlo se. Postupem času si vydobyla i jakýs, takýs respekt, že se vůbec dožila dalšího rána. A nakonec, s rozdrásanou hrdostí neutuchající bolesti byl výcvik u konce. Překonala nesnesitelně spalující slunce, nemožné nároky, šikanu, bití, hlad i špínu, aby se mohla vydat na Stezku ověnčená medailonem a meči. Na Stezku mohem horší, než cokoliv, co doposud zažila, než co si vůbec dokázala v nejdivočejších nočních můrách představit.
Ale rozhodla se nepodlehnout. Nepodlehne zmaru, který se jí rozhodl životem doprovázet. Vysměje se mu při každé možné příležitosti. A až s úsměvem na rtech hodlá zemřít. Jedno kdy, kde a jak, ale s širokým a spokojeným úsměvem.
Jen těžko se vypichují významné události z života zaklínače na své Stezce, kde se dny, obličeje, události slévají v jeden nelibě znějící zvuk přeskakující jehly na vinylu života, a přece se jeden dá nalézt. Jeden, kdy jehla dokázala sklouznout i do další drážky a přehrát až do konce symfonii doposud nepoznané laskavosti. Ačkoliv před tím se Bibiana musela ocitnout na pokraji smrti.
Jak jinak by se ale mohla dostat do léčivých a vlídných ruček jedné zručné léčitelky? Dokonce samotné kněžky bohyně Melitelé?
Tak se seznámila s ženou sotva převyšující rantl postele. Ale nadmíru zručnou a trpělivou, těžko tomu pohledu uvěřit, kterak si s rozsáhlými zraněními překrytými oparem alkoholového oblouznění poradila, i když jí do práce Bibiana pořád cosi nesrozumitelně spílala, kroutila se, odstrkovala nabízenou ruku pomoci a v těch nejnevhodnějších okamžicích zvracela, kam se jen namanulo. S čímž si hlavu taky nelámala. Proč by? Ostatně, každý, s kým se na svých cestách potkala se na ní díval jako na špinavou vražedkyni, a ty se tak nějak chovaly, no ne? A bude lepší si tuto skořápku před světem uhájit, pro vlastní bezpečí.
Jenže Rokytka se nenechala jen tak odbýt. Neustále docházela, dlaň na čelíčko přikládala, léčivými obklady tělo omývala, bylinné odvary do hrdla nalévala (nechtějte, aby na vás předvedla chvat chňapnutí za frňák a nalití pitiva přímo do chřtánu! Nikdo se neubrání!) a kaši jísti nutila, i kdyby měla krmit nastavené ucho při předvádění odmítavého odvrácení obličeje.
Jako když se maminka stará o své nezbedné dítko.
A nejspíš jí i tak Bibiana začala brát, ač by tento fakt nedokázala nahlas přiznat. Jen v pohledu svislých zornic se tvrdost vytratila. A běda tomu, kdo by na Rokytku vztáhnout ruku chtěl!
I přes vzniklé křehké pouto, se ale i jejich cesty musely znovu rozejít vlastními směry. I tak je ale jisté, že Bibi tajně doufá v další shledání.
HERNÍ HISTORIE
/
♦♦♦
Speciální inventář:
- Talisman v podobě křišťálové měsíční slzy, který jí jako jediná památka zůstal na milující matku (byť si po zaklínačském výcviku na svou minulost nevzpomíná) a kterému připisuje až magickou moc koncentrovaného štěstí.
- Medailon školy Mantichory.
- Dva zaklínačské meče.
- Alchymistické náčiní + potřebné ingredience + zásoba elixírů (hlavně Bílého medu, Vlaštovky a Vlhy) apod.
- Zbroj, kterou obdržela ve škole, než se vydala na Stezku.
- Mezek Dutoleb (jméno vymyslela sama) nebo Dutoň, Blb, Idiot, kterého našla coby pozůstatek po vyvražděné rodině, než se jí dotyčného netvora podařilo zlikvidovat; ten jí teď na zádech tahá vše, co už sama neunese
- Magické zrcátko, kterým po vyslovení jména dotyčného jej můžete chvíli pozorovat
Známé postavy
- • Rokytka - půlčice kněžka, které se dostala do spárů ☺
• Ataashibereestar - zná pod jménem Aistan - obchodník a dobrodruh, se kterým se seznámila během dobrodružství, které na ní ušil. Díky němu má na co vzpomínat, získala magické šmírovací zrcátko, kus toho bohatství a hlavně se z něj stal významný kontakt pro budoucí podnikání; netuší, že je drak; (+ NPC Chinyere Ramis)
• Calwen - zádumčivá dívka, se kterou se setkala na chvilku pod korunou stromu poskytující úkryt před deštěm; než se o ní stačila dozvědět cokoliv víc, třeba, že je němá, musela se vydat na lov Fledera
• Seti - švihák Zerrikánský, se kterým si padli do noty i dokázali nalézt společný rytmus a krok během vášnivého tance
• Ife - koutkem oka zahlédla svého staršího spolužáka ze školy na Imbaelku
• Scott - nabušený frajer, se kterým si vjíždí do vlasů a provokují se; z Bibiiny strany i za hranicí únosnosti. Osud tomu ale nejspíš chce, aby na sebe neustále naráželi a Scott projevoval až nekonečnou trpělivost; jinak by už dávno došlo i ruční vyřídilku. A netuší, že je jejím bratrem
• Lenna - kumpánka z Pirátského dobrodružství
• Bartiemus - poněkud zženštilý, svou úžasností opájený, ale vesměs zábavný kouzelníček (má cosi se zrzavým námořníkem)
• Kalyphisea - Zerrikánská bojovnice, které sever a jeho zvyklosti nepřirostli vůbec k srdci
Odehrané Questy a Eventy:
- / |
- Kam zmizel rum? |
- Útěk z města |
♦♦♦
Perličky:
- Bibiana si pití elixírů vychutnává, jako když si feťák šlehne svojí milovanou dávku, neb si své elixíry "koření"
- Toto "koření" ale neuvyklým zaklínačům způsobuje ještě větší nevolnosti, než klasicky umíchaný elixír; natož pak lidem
- Proto, když jí nějaký spolužák během výcviku nakrknul, podstrčila mu svoje lahvičky a tím jej přiotrávila; napodruhé už si dotyčný nedovoloval
- 29.12.2018 - Karta doplněna v Historii o Rokytku a o úsek Známé postavy.
- 12.2.2019 - Aktualizovány dovednosti, přidán odkaz na brášku Scottíka
- 14.5.2019 - Přidána položka Perličky + odkaz na bratříčka Rufína + úprava grafické stránky karty + zesynchronizování dovedností s profilem
