Zaklínač RPG

Na první pohled zaklínač jako každý jiný. Při práci se chová profesionálně, minimalizuje chyby a vždy mu jde jen o peníze. Peníze... to je to jediné, co ho doopravdy zajímá. Či snad ne? Vždy neutrální, straní se společnosti "normálních" lidí. Je na něj ukazováno prstem.
Zaklínačská pověst se ho drží jako klíště, nicméně on se nesnaží ji rozbít. Někdy toho využívá... Autorita, která z něj čiší dokáže zastrašit kdejakého blázna s mečíkem. Jindy dokáže sám sebe překvapit.
Všechny ty roky na Kaer Morhen z něj vysály všechny normální citové projevy. Chová se jako stroj, až by se jeden bál. Je lehce chaotický, nikdy nevíte, co udělá příště. Mluví tak akorát, pokud do sebe nelije trpasličí pálenku. Poté dokáže být veselým vypravěčem, stejně jako mlčícím bručounem.
Velmi rád porušuje pravidla, rebeluje. Testuje trpělivost ostatních, jejich hranice, a překračuje přes ni. Někdy skáče i několik metrů za čáry, jen aby ostatní vyprovokoval. Vzrušuje ho děj a akce, nemá rád nudu, ačkoli si taky občas rád sedne a ani se nehne. Samozřejmě se nesnaží si nikoho znepřátelit. Jeho pošťuchování se musí brát s nadhledem a sem tam vybuchnout, aby mu to udělalo radost. Rýpe do otevřených ran a dělá naschvály, jen aby se zabavil. Takže až na světě nebudou žádné další příšery k zabíjení - což se nikdy nestane - držte se od Logana co nejdál, aby vám nudou třeba neukousal nohu.
Vraťme se ale ještě k jeho povolání. Vzhledem k tomu, že se jeho život točí jen okolo Stezky a ničeho jiného, má velmi dobré zkušenosti, nicméně stále je ještě mladý a potřebuje se zlepšovat. Svou práci nicméně miluje natolik, že mu ani tak nejde o peníze, jak se na první pohled zdá - a že se vždycky dohaduje o ceně. Středem jeho zájmu je zakázka samotná. Miluje boj a když za to dostane zaplaceno, tak proč ne? Nezáleží, jestli jde proti příšeře, nebo člověku. Užívá si adrenalin, který se mu pumpuje do krve a celé jeho tělo poté hapruje na hranici udržitelnosti. V záchvatu zvlášť lehkého souboje se dopouští amatérských chyb, které nicméně rychle kompenzuje silnou oplatou.
V celku je jeho povaha chaotická a neurovnaná. Jedná různě na každou situaci, nicméně se samozřejmě snaží vytěžit maximum. Občas má své nálady, kdy s ním nehne ani nejsilnější trpaslík a nepřesvědčí ho k činu.
Má rád temné noci a alkohol. A zabíjení.

Logan vydrží mnohé a zranění se mu rychle léčí. Díky Zkoušce trav dokáže vstřebat hodně elixírů, než se mu překročí toxicita a umře.

Díky tréninku na Kaer Morhen a všem překážkám, které musel zdolat, se mu dostatečně zvětšila svalová hmota.

Mutageny a Zkouška trav dělají své. Stejně tak pečlivý trénink, kdy přeslechnutí dechu nepřítele může znamenat smrt.

Už v mladším věku bylo znát, že dokáže snadno ostatní přesvědčit a že ledacos vydrží.

Vlohy pro magii jsou u něj značně lepší než u jeho vrstevníků, kteří trénovali s ním.

Vždy jej bavilo si hrát na ježibabu, ačkoli ještě raději je kuchal.

Snad nejoblíbenější činnost od raného dětství, kdy pobíhal s klackem v ruce. Nadšení pro boj mu zůstalo a neustále se zlepšuje, aby dosáhl co nejlepších výsledků.

Neodmyslitelně patří k boji a k jeho životu. Krom toho, že příšery velice rád kuchá, rád je také zkoumá a sleduje.

Nijak netrénovaná schopnost, které se učí metodou pokus omyl. Klisnu kdysi získal jako odměnu za zakázkou na ghúly a ačkoli to byla přemrštěná odměna, vzal si ji. Nakonec... Je rád, že se na koni udrží.

Narodil se do obyčejné chudé rodiny v obyčejné vesnici. Byl ještě malý chlapec, který pobíhal po návsi s klacíkem v ruce a vyhrožoval ostatním dětem, že je ubije k smrti a budou mu muset dát všechen med, aby je nechal být. Už odmala měl v oblibě boj, těšil se z každého rytíře, který prošel kolem a zasypával jej neustálými dotazy ohledně souboje a co všechno vykonal. Nevadilo mu naparování ani stručné vyprávění, hltal všechno co mohl a vstřebával do sebe informace.
Jednoho dne ale všichni zavřeli dveře a maličký Logan stál za oknem a koukal se na cestu před domem. Co se děje? Proč musí být uvnitř?
Po cestě se rozlil stín, když postavu ozářil svit slunce. Ehh... To, že to byl stín větší než člověk a bylo to zvláštně dlouhé... To nebylo důležité. Každopádně se zpoza domu odnaproti vykolébalo veliké stvoření s obrovským rohem na nose a vidlovitým ocasem. Mělo to ještě křídla a vypadalo to jako drak z pohádek.
Logan, přesvědčen, že se mu nic nemůže stát, vyběhl z domu, nedbaje na povyk křičící matky, kterou otec držel v pase, aby se za synkem, který uháněl k vidlohonovi, nepustila. Logan začal poskakovat kolem vidlohona a klacíkem šermovat kolem sebe, vydávaje bojové pokřiky.
Vidlohon se napřahoval k mocnému úderu a trefil maličkého klučinu přes záda. Jistě by jej i s radostí zabil, to ne že ne, jenže to by nesměl sám zemřít rukou zaklínače, který mečem přeťal hlavu vidlohona jediným máchnutím. Kde se vzal nikdo netušil, ale roztržená ruka dávala jasně najevo, že se maličko zdržel, když mu ta okřídlená potvůrka utekla.
Logan se díval do žhnoucích očí vědmáka a koukal na kutálející se hlavu v prachu. Jiskřičky v očích, žádný strach. Naproti tomu oči zaklínače byly studené jako led a pevné jako ocel jeho druhého meče.
Zaklínač jej obešel a zavřel se v domě s jeho rodiči. Logan si prohlížel hlavu. Rudé šupiny a tmavé skvrny, obrovský roh na nose byl už odřený a špička ulomená. Oči byly tmavé, ale prázdné a bez života. Logan vzal svůj klacík a začal špárat do útrob hlavy. Následně krvavým klacíkem, což byl samozřejmě meč, začal mlátit vidlohonovu hlavu.

„A už tam budeme?” „...”
„A budu mí taky dva meče?” „Jistě, jestli to přežiješ.”
„A taky budu moci čarovat?” „Zaklínači nečarují, používají Znamení.”
„A taky budu mít takový divný oči?” „Ano, jestli to zvládneš.”
„A budu... A budu... A taky budu...?” „Jistě, jestli přežiješ.”
Po namáhavé cestě na sever byl Zaklínač rád, že je konečně na Kaer Morhen a může kluka hodit do výcviku. Pochyboval, že přežije a stane se zaklínačem, ale to bylo normální. Zkoušku Trav a výcvik, přijmutí mutagenů... Nebylo snadné přežít. Ale ten klučina vypadal, že je docela odolný. Záda mu zaklínač zavázal a ani jednou nehlesl.
Překvapivě... Logan přežil. Jeho nejlepší kamarád zemřel při poslední fázi výcviku a on sám bloumal po chodbách, utíraje sem tam prach z mečů.
Vypravil se hned, jen co mohl opustit Kaer Morhen. Dostal své meče, vzal si všechno potřebné a vyrazil, pěšky, lovit a vydělávat si na vlastní pěst.
První zakázky zvládl s odřenýma ušima. Dle rad nejprve bral zakázky na příšery, které nebyly nijak chytré a ani silné. Topivci, nekkeři. Později ghúlové. Alghúlové.
Dva roky uběhly jako voda a Logan už měl vlastního koně, znal několik důležitých lidí a i politické plány. Nemontoval se ale do ničeho, neboť zaklínači by měli vždy zůstat neutrální.
Hospoda... Jak krásné místo pro získání informací o zakázkách... A takové krásné místo na to, aby se zaklínač mohl, ačkoli na něj všichni zle pokukovali, ožrat do němoty. Jedno pivo, víno, tvrdý chlast... Lil to do sebe, jako by měl umřít. Následně všechno vylezlo ven a ožralý Logan se svalil na lavičku. Tohle bylo moc i na něj.
Někdo jej chytil za ramena a vyhodil ven na ulici. Jenže ho táhl ještě dál a dál. Upadl do temnoty.
Probraly ho až sluneční paprsky a sprška vody do obličeje. Rozlepil kocovinou slepená víčka a kočičí oči vykoukly do světa. Překvapilo jej, když se díval do tváře robustního trpaslíka s bílými vlasy a vousy. Vyptával se, chtěl všechno vědět, ale trpaslík měl navrch. Nejen, že neměl kocovinu a nepotácel se jako čerstvá nevěsta po svatební noci, ale také byl dost tvrdohlavý. Posadil si Logana na stoličku a zpovídal jej. Musel mu povyprávět vše, co si pamatoval z večera, což byl nadlidský úkol. Zvládl to. Během řeči se jejich pohledy setkaly a trpaslík si všiml, že milý Logan je asi trošičku jiný. Vyptávání se stočilo jinam a za pár hodin už oba věděli několik informací o tom druhém. Aby řeč nestála, mluvili o blízké budoucnosti. Shodou okolností mířili stejným směrem a oba věděli, že průchod lesy je velmi nebezpečný. Ať už kvůli Scoia'tael nebo příšerám. A.... předpokládám, že víte co se stalo.

„LOGANE!” zařval trpaslík a shodil zaklínače dolů do brázdy u cesty, aby ho zachránil před valícím se balvanem. Sám uhnul tak tak. Bojovali s Veverkami na úpatí hor a tohle byl první zákeřný útok. Krom toho, že se Scoia'tael oháněli ostrými dýkami, meči a stříleli po nich šípy - které byly vždy přesné! - rozhodli se na ně shodil lavinu.
Logan se vyškrábal z brázdy a prvnímu elfovi zasekl ocelový meč do boku a poté mu odsekl hlavu. Další dostal ostřím do hrudi a lukostřelci byly useknuty obě ruce. Zuřil. Skaldor si počínal stejně obratně a nezdálo se, že by mu boj působil větší potíže. Drtil nepřátele jediným máchnutím kladivem a počínal si jako slon v porcelánu. Nicméně se to vyplácelo. Okolo ucha Loganovi proletěl šíp a následně se elfovi jeho ucho válelo na zemi. O chvíli později i zbytek těla, oči dokořán otevřené ve smrtelné křeči.
Nastalo ticho, bylo slyšet jen zběsilé bubnování Skaldorova srdce. „Všichni?” „Všeci.”

Od útoku Scoia'tael uběhly tři týdny a zaklínač s trpaslíkem se už blížili k cíli své cesty. Čekalo je ale ještě jedno místo, které bylo snad stejně nebezpečné jako lesy s Veverkami. Logan se Skaldorem se plahočili po cestě a byli rádi za povoz a koně, které měli s sebou. Logan uvázal svou kobylu k povozu a sám šel vedle něj. Ruce lehce strnulé, smysly zbystřené. Věděl, že to tady není moc bezpečné.
Ozvalo se kvákání žab, do kterého se mísilo zvláštní bublání a hekání. Logan tasil meč a kočičím zrakem přejížděl mlžný opar. Skaldor si ničeho nevšiml, protože upíral oči na výmoly před sebou. Skrze mlhu proběhla skupina šesti humanoidů s modrým šupinatým tělem, bledýma očima, ostrými drápy a zuby. Topivci.
„Topivci, Skaldore,” oznámil suše Logan bez špetky emocí a vyhnul se prvnímu útoku. Udělal piruetu a podařilo se mu seknout příšeru do zvedající ruky. Následným švihnutím přeťal tělo vejpůl. Skaldor sotva vzal kladivo do ruky, když se ohavný topivec napřáhl oběma hnátama a zasekl je do brnění trpaslíka. V mžiku seděl na něm. Logan mezitím zavrávoral před uskočením a napřáhnutým mečem bod, neúmyslně, topivce na Skaldorovi do zad. Jakmile jako ruka zaznamenala odpor, zuřivě jí švihl a přeťal topivcovu páteř a hlavu příšery před ním. Zbylou polovinu umlátili vlastními silami s přispěním Loganovým znamením Igni.
Ticho během boje znovu nahradilo skuhrání močálu a Logan se Skaldorem se vydali dál, doufaje, že žádné další nebezpečí jim nehrozí. Popohnali koně zapřaženého do povozu a spěchali po blátivé cestě. Dopomohli si znamením Axie, aby zklidnili koně a snadněji je ovládali.
Nakonec ale močály překonali bez dalších obtíží. Narazili na mrtvolu muže s dopisem, který byl od jakési Milerady z Novigradu. Inu, rozhodli se, že stejně mají do Novigradu cestu a proto ubohou Mileradu informují o smrti jejího příbuzného.
Po dlouhé cestě plné netrpělivosti, boje a hádek, jejich přátelství nezačínalo zrovna nejlépe, oba stanuli před Novigradskými branami. Svobodné město, říkali mu.

Speciální inventář
Jezdecká klisna Korida, naučená neodcházet od vlastníka, jestliže padne.
Sedlové brašny se spoustou místa na všelijaké haraburdí.
Zaklínačské vybavení

Známé postavy

Skaldor Morgrim - trpaslík, který mu zachránil život (oplaceno) a cestoval s ním do Novigradu. Přítel.


Editace karty: PUFF DLE BUFF
Odehrané questy: PUFF DLE BUFF

SCHVÁLENO
20.06.2016