Zaklínač RPG

Jak je pro čarodějky velmi příznačné, tak od pohledu působí Gallenta jako velmi přitažlivá a krásná žena. Však magie umí mnohé a jí pomohla od opravdu obludné vrozené šerednosti. Je středně vysoká, tělo má skutečně dobře a bujně tvarované, pas úzký, boky nejsou široké. Ruce má drobné, paže ladného vzezření stejně jako dlouhá útlá šíje. Její pleť je světlá až porcelánového vzhledu a silně konstrastuje s kaštanově hnědými dlouhými splývavými vlasy, které jí dosahují rozpuštěné až k hýždím. Světle zelené uhrančivé oči nesoucí charakteristický chlad pohledu čarodějek jsou vzsazeny do symetrické drobné tváře. Rty má plné a jemně narůžovělého odstínu. Celkově působí jako mladá a velmi krásná dívka spíše nevinného a jemného vzezření. Nebývá příliš upovídaná, ale když mluví, tak má tichý a velmi melodický hlas.

Povaha:

Život se s Gallantou nikdy příliš nemazlil a bez ohledu na svůj původ měla dětství opravdu velmi smutné a bolestivé. Mnohokrát si přála, aby se raději nikdy nenarodila, mnohokrát se snažila získat byť sebemenší sympatie kohokoliv ze svých blízkých, mnohokrát se setkala pouze s opovržením, nadávkami, ústrky a někdy i násilím... A to vše na ní zanechalo hluboké stopy. Dříve bývala stvůrou vzhledem, ale i to, že získala moc a pocítila ji v plné míře, tak dalo průchod všemu, co bylo dávno zaseto do její duše. Dnes je plná nenávisti, zloby a vzteku, který skrývá za milé úsměvy a svůj pro někoho až nevinný vzhled. Jak ráda se vyžívá v násilí, jak moc touží po moci, jak velmi stále nenávidí všechny, které už sprovodila ze světa a jak moc nenávidí dodnes i sama sebe... Sice pro jiné krásná, stejně stále ona sama ví, kým je a že nebýt magie, tak je dodnes onou zrůdou, na kterou nikdo nemá sílu ani zpříma pohlédnout. Samozřejmě jí za život prošlo postelí několik mužů, ale i tak nikdy nenalezla v jejich přítomnosti kdo ví jaké úlevy, útěchy a nebo dokonce potěchy. Až příliš jí srdce naplňuje nenávist a touha zabít svého jediného dodnes snad žijícího bratra, který kamsi zmizel a zatím se jí nepodařilo jej najít. A to ji žene... Cestou samozřejmě vykonává své povolání, ke kterému byla vyškolena, byť si za to nechává opravdu slušně platit. Někdy se v ní pohne stín soucitu a nebo jiné pozitivní emoce, například při léčení nemocných a nebo nějak znetvořených dětí, ale to si příliš nepřipouští.




Inteligence: 2
- Kde příroda ubere, tak často člověku jinde přidá. Krom magických schopností byla Gallenta obdařena také slušnou dávkou inteligence a schopnosti plánovat, taktizovat a vlastně i manipulovat s ostatními lidmi.

Vůle: 1
- Již během studia se prokázalo, jak silnou vůli do určité doby tato zrůdička dokáže mít. Ačkoliv nebylo studium kdo ví jak snadné, tak se nikdy nevzdala, dokud co si předsevzala dostatečně nezvládla a to i pokud ji to stálo bolest a někdy i krev. Stejně tak pevně si jde za svým cílem a tím je pomsta – vyhlazení jejího téměř zniklého rodu, který nyní představuje už jenom její bratr, kterého je přesvědčena, že jednou skutečně dostane jako ostatní členy své rodiny.

Magie: 3
- Vzhledem k tomu, že výuka magie pro ni byla vlastně vysvobozením z jinak pekelného života ve vlastní rodině, tak se pro ni stala právě magie smyslem života (tedy po pomstě samozřejmě). Jestli po něčem skutečně touží krom krve vlastní rodiny, pak je to co největší moc, která by jí mohla dát další moc a ta ještě více. Neustále se učí, stále pátrá po nových znalostech a zesílení svých schopností. Vlastně by se dalo říci, že je tím téměř tak intenzivně posedlá, jako touhou zabít svého posledního žijícího člena původní rodiny.

Gramotnost: 2
- Již jako dítě se vždy Gallenta projevovala jako velmi dobrá a zvídavá žačka. Tudíž již v útlém věku se naučila brzy číst a psát, přečetla mnoho knih historie a i jiných věd, které se jí dostaly do ruky. Vlastně do knih především utíkala ze světa, který pro ni byl až příliš bolestivý. Při studiu magie se také mnoho přiučila. Tudíž by se dalo říci, že je velmi vzdělanou mladou dámou.

Léčitelství: 2
- Ačkoliv je Gallenta téměř stále naplněna bolestí, smutkem, nenávistí a zlobou, tak i tak jí někdy činí drobné radosti moci někomu pomoci a nebo jej vyléčit – zvláště jedná-li se o nějaké dítě, které to nemá v životě příliš snadné, jako to bývalo dříve i u ní. Léčitelství bylo jeden o oborů magie, na které měla zvlášť nadání, jež se během studia jenom rozvinulo. Tudíž pokud je k tomu svolná, dokáže vyléčit kde jaké neduhy – pokud ji k tomu ovšem dokáže někdo přesvědčit.

Chladnokrevnost: 2
- Hořkost, nenávist, smutek, vnitřní bolest... To všechno v jejím nitru zatvrdlo a zůstalo, jako by se tím naplnila a spolu s tím přišla i chladnokrevnost, se kterou si dokáže počínat. Možná by ji mělo děsit jakou radost jí mnohdy krutost přináší, ale není tomu tak. Ačkoliv působí velmi jemným a nevinným dojmem, již se dopustila velmi nehezkých věcí zvláště vůči své nejbližší rodině a chce v tom pokračovat i nadále.

Historie a rodina:

Někdo by mohl říci, že měla Gallenta skutečně štěstí na to umět se narodit. Však být prvorozeným potomkem vysoce postaveného šlechtice a jeho od zrození zaslíbené stejně tak vznešené matky je přeci štěstí. Jenže ne všechno, co se štěstím tvářívá jím skutečně bývá. Však otci Gallenty bylo rodinou zaslíbené nevěsty velmi útlocitně zamlčováno, že vzhledem k ne zrovna šťastně voleným sňatkům s blízkými příbuznými v rodině a tím pádem slušné degeneraci v rámci rodové linie docházelo čas od času k narození zdeformovaných dětí. Ty se naštěstí pro ně samotné rodily většinou už mrtvé – nicméně ne všechny. A byť bývalo pohodlnější takového potomka sprovodit ze světa nenápadně násilnou cestou, i tak toto prokletí rodu Hadesburgů přetrvávalo v tajnosti po celé generace. A tak se vznešený pán von Growen stal mužem krásné plavovlasé Istiry, druhorozené dcery Militara von Hadesburg. Brzy po svatbě byla oznámena šťastná událost, že mladá paní je již v očekávání a vše se vyvíjelo na výsost dobře. Budoucí maminka jenom kvetla, její bříško se nadouvalo a konečně nastal den, kdy se domem rodu Growen rozlehl křik. Jenže nešlo o pláč zrovna narozeného děťátka. Ten řev patřil jedné ze služebných, které pomáhaly porodní bábě paní přivést potomka na svět. Dítě, které se narodilo, nebylo opravdu nic pěkného na pohled. Však tvář mělo podivně svraštělou, horní ret jako by nebyl a místo něj zela neforemná díra rozštěpu a celkově působilo velmi pokrouceným dojmem. První reakce otce Gallenty byl šok a všech, kdo mohli dítě vidět. Co se posléze dělo v domě rodu Growenů zůstalo tajemstvím. Proslýchalo se, že mladá paní brzy po porodu za zvláštních okolností zemřela, že byl slyšet z ložnice panstva křik, že snad pán paní ublížil a nebo ji i zabil. Nicméně nikdy se nic neprokázalo. Istira von Growen oficiálně zemřela na následky těžkého porodu a dítě údajně s ní. Nicméně bez ohledu na zrůdnost toho malého stvoření, tak Gallenta, jak byla posléze dívka pojmenována, přežila to cokoliv, co se událo. Vyrůstala ovšem zavřená v domě, nesměla vycházet a celkově její existence zůstala utajena světu. Po několika letech, když byla dcerka zhruba pětiletá, tak si otec přivedl novou ženu taktéž z jednoho z vážených šlechtických rodů, který nebyl zatížený ničím takovým jako rod Gallentiny matky. Netrvalo dlouho a přišel na svět chlapec, po něm další a nakonec dívka. Všechny tři děti byly jako z růže květ. Možná by někdo mohl očekávat, že bez ohledu na odříznutost Gallenty od světa mohla mít i díky tomu hezké dětství, ale opak byl pravdou. Macecha svou pastorkyni přímo nenáviděla od prvního dne, kdy se o ní dozvěděla. Jednak ji znechucovalo to, jak byla přímo šeredná, shrbená a ve tváři velmi znetvořená, a navíc představovala vzpomínku jejího muže na minulou ženu, na níž nikdy nepřestala žárlit bez ohledu na to, že byla mrtvá. Obdobný přístup ke své nejstarší sestře posléze převzaly všechny další děti. Gallentu odstrkovali, ponižovali, mnohdy bili a jedenkráte ji málem macecha vystrčila z okna. Záchranou pro nebohou dívku se stal fakt, že co jí odebral osud na kráse, dal jí na schopnostech a bystrosti. Již od útlého dětství měl jeden z čarodějů, který docházel od narození Gallenty do jejich domu, aby ji léčil a pomáhal zvládat nelehký život, jak to jenom bylo možné, že je dívka nadaná Mocí. Ve dvanácti letech si již byl jistý, že je skutečně Zřídlem a tak domluvil s otcem Gallenty, aby byla poslána do Aretuzy, protože je nezbytné, aby se naučila ovládat, čím byla od přírody obdařena. Otec se nechal přemluvit snadno. Ani macecha neměla nic proti. Však byla jenom ráda, že se zbaví nechtěného břemene, které přímo nenáviděla od pohledu a také zátěže pro rod, neustálého tajnůstkaření a jednoduše jí a jejím dětem půjde Gallenta z cesty. Dívka odjela do školy a začala se učit ovládat své schopnosti a magii. Léta plynula a ona byla stále zručnější. Jakmile dokončila studium, dobrovolně a velmi ráda podstoupila sterilizaci, protože za žádnou cenu by nemohla dopustit narození ničeho, co by trpělo tak jako ona, když žila ještě v rodném domě. A magie ji odměnila... Odměnila ji krásou, byť se provždy bude jednat především o iluzi. Rozštěp rtu zmizel, tělo se srovnalo, stejně jako údy, tvář zkrásněla... Kdo by nyní hádal, že mladá žena dlouhých splývavých kaštanových vlasů a jasně zelených očí vsazených do dokonalých črtů pohledné tváře, bujných tvarů, útlého pasu a úzkých boků byla někdy ke straně shrbenou dlouho zrůdou nazývanou šeredou, co nedokázala pro rozštěp horního rtu ani pořádně mluvit? Život se pro ni změnil... Najednou se neděsila pohledu do zrcadla a naopak se v nich ráda shlížela. Již neuhýbala pohledům jiných a naopak je vyhledávala. A co víc... Zatoužila po světě a proto se rozhodla, že nezůstane ve škole coby asistentka a ani nevyhledá nějakého zkušeného kouzelníka, aby se u něj nadále učila. Chtěla žít, chtěla pokoušet pohledy a touhy mužů, chtěla okusit radosti života... A především toužila po pomstě – pomstě maceše a jejím potomkům, kteří se k ní vždy chovali tak odpudivě, pomstě otci, jež byla přesvědčena, že jí zabil matku a ji odsoudil k životu v temnotě a opovržení jenom kvůli tomu, že se nenarodila krásná jako jiné děti. O několik let později sídlo von Growen zmizelo v plamenech a v nich zahynuli krom nejstaršího syna a dědice rodu všichni, kdo v domě pobývali včetně služebnictva. Taris von Growen ovšem zmizel. Těžko říci, kde je mu konec, ale to neznamená, že jej Gallenta dodnes nehledá a netouží dotáhnout svou pomstu do konce. Předsevzala si, že rod Growenů jednoduše zmizí a ona jediná zůstane coby poslední jeho člen, kterým je a vlastně nikdy nebyla, jako ten, kdo rod zničí a ve své osobě bude představovat tu, která v něm už pokračovat nikdy nebude.

SCHVÁLENO
27.06.2016