Lilien
Napsal: 13 črc 2016, 20:41Jméno: Lilien
Rasa: Člověk
Povolání: Truvér, podvodník, zloděj, lapka
Věk a/nebo datum narození: 21 (nar. 1251, někdy v březnu)
Lilien jest mladíkem o lehce nadprůměrné výšce a lehce vyzáblém, leč pružném a šlachovitém tělu. Tak jako se jiní muži se pyšní širokými rameny, velkými pěstmi a hrubou opálenou kůží, Lilien se pyšní štíhlým tělem, dlouhými něžnými prsty, vystouplými žebry, hubeným krkem a světlou jemnou kůží. I způsob jeho pohybu je velmi distinktivní. Urození pánové kráčí důstojně, pomalu a důležitě (snad proto že na jejich bedrech leží tíha světa či snad proto že se vyhýbají lejnům na ulici); rytíři, rváči, bojovníci a podobná hrubá individua dávají přednost chůzi těžkopádné přecházející v nesmyslné dupání; a chudina se zase krčí mezi vlastnímy rameny, zohlými léty tahání věder a jiných těžkých břemen. Lilienova chůze zcela očividně ukazuje, že on se nenechá zatěžovat problémi světa, zbrojemi a ani oněmi vědry. Kráčí vždy nonšalantně, pružně a lehce jako kočka. Nevyhýbá se pomalu a opatrně lejnům nýbrž je vesele přeskakuje energickými, skor tanečními pohyby.
Na úzkém krku s mírně vystouplým ohryzkem jest posazena hlava s obličejem o ostrých rysech. Ten počíná špičatou bradou, dále pak přecházející v lehce propadlé tváře a rýsující se lícní kosti. Do této palety jsou posazeny příjemné a usměvavé rty lemované lehkým tmavým strništěm; nos započínající lehkou bambulkou avšak po délce rovný a nad ním pak dlí velké a veselé zelenohnědé oči, ve kterých jen ti nejvnímavější zaznamenají pod nánosy optimismu slabý svit melancholie. Spolu s nimi jsou jeho chloubou hebké vlasy barvy temného karamelu, spadající mu v jemných vlnkách do poloviny krku.
Své ošacení nejraděj formuje dle poslední módy urozených, avšak pouze tak jak mu to jeho finanční dovednosti dovolí. Protože si nemůže dovolit pořídit ty nejdražší a nejluxusnější šaty, dává přednost co nejelegantnějším napodobeninám a z mnoha nedostatků si udělal svou přednost tím že je zdůraznil a předkládá je jako ukázku nedbalé elegance. Na nohách nosí až pod kolena vysoké, špičaté boty z jemné, nicméně odolné hovězí usně, ebenové barvy a výrazného lesku (dosaženého metodou plivnout a leštit). Pod nimy nosí bílé punčochy končící v polovině stehen. Z nich je však odhalena pouze část na koleni, neboť jejich konce se již schovávají pod bohatě řasenými pruhovanými nohavicemi v barvách půlnoční modře a slonovinově bílé. Ty jsou nad koleny upevněny stuhou a v pase zase šerpou, obojí ve vínové barvě. Za šerpou mívá při pravém boku krátký a lehký vycházkový kord (spadino). Na vrchní polovině těla nosí volnou bílou rozhalenku s nabíranými rukávy a v případě speciální příležitosti i jednoduchý tmavě modrý doublet, který se však neobtěžuje zapínat. Okolo krku nosívá šátek, většinou po své poslední milence. Přes rameno pak pláštík sahající do pasu, pod nímž schovává loutnu v pevném koženém obalu na tuhém řemenu. Na hlavě nejraděj nosý tmavě modrý pánský bonnet s dlouhým perem. Protože se toto ošacení nehodí na dlouhé cestování, je Lilien vybaven i jednoduchým úborem složeným z pevných a teplých kalhot, kabátce a těžkého pláště, jehož vosková impregnace zabraňuje výraznější propustnosti v případě deště.
Na první pohled bezstarostný a výřečný mladík. Rád se pohybuje ve společnosti, v níž na sebe strhává pozornost ať už svým zpěvěm, hrou na loutnu či vybranou i neomalenou mluvou, podle toho jak se mu to zrovna hodí. Je promuskuitní, zcela otevřeně narcisistní a mírně povrchní. Na druhou stranu je však i inteligentní a má ostrý úsudek. Velmi často si vymýšlí a má rád drobné žertíky, neboť považuje za jakýsi osobní sport dostávat lidi do nesmyslných situací, což je jen důkazem toho že má rád věci pod kontrolou.
Naproti tomu je však i věrným přítelem a společníkem těm, kteří si to dle jeho úsudku zaslouží. Takový, dle jeho názoru šťastlivci, se sice nevyhnou jeho smyslu pro humor, avšak mohou si být jistí že je tak říkajíc nenechá ve štychu a ochotně jim pomůže (Což jim ale dlouhou dobu po té bude škodolibě připomínat. Pokud o tom rovnou nesloží píseň).
Při egocentrismu mu vlastním neumí prohrávat a on sám by se proti takové vítce ohradil s tím, že on nikdy neprohrává. To je částečně pravda, především díky jeho inteligenci a úsudku. Né že by se díky těmto vlastnostem stal vítězem zcela v každé situaci. Mnohem spíše je schopný se vyhýbat situacím, které jsou nad jeho síly a vhodně si vybírat oponenty.
Ti kteří se skutečně dostanou pod tuto kyselou a tuhou skořápku však naleznou člověka úplně jiného. Člověka melancholického a hluboce zraněného. Člověka, který nerad mluví o své minulosti. Té věnoval svou nejlepší a nejsrdcerivnější píseň, avšak jen málokomu se skutečně povedlo ji zaslechnout. Lilien tuto svou stránku ukazuje velice zřídka, většinou nad ránem po několika korbelech, kdy se tóny jeho loutny zpomalí a nabydou úpřímných mollových tónin.
Čímž se dostáváme k Lilienovy opravdové vášni. Tou je zpěv a hra na loutnu. Ať už se věnuje jakémukoliv žánru, vždy tak činí velice procítěně. Ve svém repertoáru má balady, chansons des gestes, rychlé a veselé odrhovačky, a velké množství dvorních milostných písní, které mají v jeho srdci speciální místo, především proto že mu dovolují dobývat speciální místa dam.
Z předchozích řádků již tak nějak implicitně vplývá že Lilien není člověk pevné morálky, což se projevuje i v jeho pojetí osobního vlastnictví a to přesněj řečeno osobního vlastnictví jiných lidí než je on sám. Nehlídané měšce, hřebeny, zrcátka, příhodně umístěné buchty i jiné pochutiny a dokonce i kabáty na věšácích v krčmách, zkrátka všechno co patří někomu jinému ale Lilienovy se zalíbí, se posléze v nestřeženém okamžiku stává Lilieonovým majetkem. Přijít do krčmi; nechat se obdivovat pro svou hru na loutnu; něco si tím vydělat; najíst se a napít; odejít bez placení; pokud možno s dámou po boku a cestou si vzít nějaký hezký upomínkový předmět (například ubrus); tak nějak vypadá Lilienova představa pěkného večera
Lilien nemá tendenci spoléhat se na bohy, o jejichž existenci sice příliš nepochybuje avšak upřímě pochybuje o jejich zájem o lidské problémi. A tak pouze v těch nejkrizovějších situací pronese v duchu tichou modlitbu a to jen napůl vážně, především ze zvyku, a nemá ani tendeci ji věnovat nějakému konkrétnímu božstvu.
Obratnost: 1
Kdo nepobral moc síly v pažích musí nalézt k přežití alternativu. Lilienovo hubené a agilní tělo právě takovou alternativu nabízí. Díky svému životnímu stylu je taktéž poměrně schopný se vyhýbat projektilům jako jsou květináče, rajčata nebo korbely.
Zručnost: 1
Lilienovy prsty jsou díky letům strávených hraním na hudební nástroj a zabavováním cizých předmětů ohebné a mrštné. Lilien také opulentně prohlašuje že když se pod jeho prsty dostane dáma, umí z ní vyloudit tóny stejně libozvučné jako ze své loutny.
Společenskost: 1
Pro potřeby své profese, a pro niternou touhu lozit tam kde nemá se Lilien naučil zapadnout do společnosti dle jeho výběru a tak je schopen spokojeně existovat napříš sociálním spektrem, od nejšpinavějších hospod po drahé městské restaurace.
Umění - Hra na loutnu: 2
Umění - Zpěv: 2
Boj se zbraní - lehký kord: 1
Mezi jeho další dovednosti patří mírná schopnost ovládat lehké sečněbodné zbraně, jako je kordík, fleret či lehká šavle. Není žádným šermířským mistrem a jeho možnosti v příležitostných soubojích se odvíjí především od toho, že se nebojí používat velmi špinavé triky a že je velmi těžké zasáhnout někoho kdo je hubený a mrštný.
Plavání: 1
Dlouho plavat nezvládá a není mu příjemná představa přílišné hloubky, avšak šlapat vodu dokáže.
Šplhání: 1
Do nejedné ložnice vniknul aplikováním této dovednosti na tuhý břečťanový porost pod balkónem.
Akrobacie: 1
V návaznosti na své šplhací avantýry byl Lilien mnohdy nucen tyto ložnice záhy opustit. Jeho akrobatické dovednosti se pohybují především v oblasti "vykočit z okna a nezlomit si nohu".
Zlodějna: 1
Lilien má zkrátka kleptomanii tak nějak v krvi, nebo spíš v prstech a nejednou si s úsměvem pochutnával na svatebních buchtách a domácí pálence, kterou pobral na předchozí veselce.
Lhaní a předstírání: 1
V souvislosti se zlodějnou je tato dovednost zcela přirozená. Ostatně na tu veselku ho nikdo nezval a musel se vydávat za vzdáleného příbuzného.
Informovanost: 1
Informace se s tímto povoláním získávají jedna báseň. Při svých cestách takový minstrel pozná spoustu lidí a zaslechne spoustu věcí. Ať už se jedná o jiné kolegy z umělecké branže, přiopilé pantáty, dávné známé z oslav na kterých Lilien vystupoval, nebo pěkné paničky důležitých papalášů, které příliš mluvili a málo konali, ti všichni jsou zdrojem neskonalého množství informací.
Všímavost: 1
Přirozeně Lilien musí být všímavý. Musí se dát na pozor, aby mu čirou náhodou neunikla pěkná sukně, která se mihne poblíž a v souvislosti s tím si musí dát pozor, aby mu neunikla brunátná tvář rozčíleného manžela, otce, vychovatele apod.
Gramotnost: 1
Dříve byl písmu vyučován kapitánem komediantské bandy s níž cestoval. Této dovednosti využívá především k letmému zapisování básnických myšlenk ačkoli žádným velkým spisovatelem ni čtenářem není.
Etiketa: 1
Další z dovedností, kterou si v náznacích osvojil od kapitána potulného divadla. Opravdu se však jedná pouze o náznaky, a tak musí Lilien doufat že mu případná společenská faux pas budou prominuta díky jeho šarmu a jiným kvalitám.
Rétorika: 1
Umění mluvit se dá široce využít v mnoha situacích. Ať již máte za úkol uvést své vystoupení nebo pronést slavnosní přípitek, je hbitý jazyk velice potřebný.
Lilienův život dal by se bez větší námahy rozdělit do tří obdobý. Tato tři obdobý, která vykreslím formou minikapitolek o vskutku nepříliš velkém rozsahu, jsou základními kameny mozaiky Lilienovy osobnosti. Jsou to obdobý jejichž silné události se na něm promítly hlubokým způsobem a vytvořili z něj přesně takového člověka jakým je, se vším dobrým a vším špatným.
Lilien se narodil v malém přímořském městečku a fakt že jeho matka při porodu nezemřela se dá považovat za vrchol úspěchů jeho rodiny, neboť vše ostatní co měli byla bída a nouzí. Nejranější vzpomínka, kterou Lilien při extrémní námaze vydoluje z paměti vyobrazuze jeho otce, přístavního dělník, kterak mlátí svou ženu. Takové úzké rodiné vztahy plné monoklů a modřin se staly základním podhoubím Lilienova emočního života. Také nechuť k přístavům, lodím a manuální práci, by patrně šikovný psychoanalitik vysvětlil právě spojitostí s Lilienovým otcem.
Otec, krom toho že dřel v přístavu a mlátil svou ženu, většinu svého času trávil karbanem a kostkami v přístavních krčmách. Nejednou prohrál těžce vydělaný peníz ve hře proti bandě vychytralých trpaslíku a to vždy znamenalo že pár dní nebude co jíst. Jen jednou jedinkrát se stalo, že by vyhrál něco co by mělo skutečně reálnou cenu. Ba dokonce to mělo neskutečně osobitou krásu. Byla to právě Lilienova milovaná loutna. Lilien zaslechl že snad prý by to mohla být elfská práce neboť právě elf ji s otcem prohrál. Ten nevěda co s tím krámem dělat jej pohodil v domě, a patrně by se ztratila nebýt Lilienovy fascinace tímto nástrojem. A tak si ji vzal, neboť v té době již věděl že to co si nevezme, mít nebude. Tato loutna se též stala Lilienovou jedinou fyzickou upomínkou jeho dětství, a rád o ni přemýšlí jako o něčem co mu otec, byť nepřímo, daroval.
Dlouhou dobu byl loutnu schopen pouze obdivovat a laskat ve svých rukách aniž by na ni vyloudil rozumný tón. Byl samoukem a přiučit něco opravdu smysluplného se mu povedlo pouze při vzácných příležitostech, kdy se konal ve městě jarmark a na nějž přijeli i muzikanti. Jak se tehdy smáli malému, špinavému a vychrtlému chlapci, který si je obdivně prolížel. Pěvci, divadelnící a muzikanti, ti všichni se tvářili jako by jim svět patřil, jako by ho měli dobýt svým úsměvem a veselostí. Všichni je obdivovali a vždy byli obklopení krásnými ženami. Nikdy neklopili zrak, nikdy se nestyděli a i samotné městské stráži se byli schopni vysmát do tváře když je přišla pokárat za obscénosti, které bez hanby a studu prováděli za denního světla na náměstí. Lilien se již tehdy rozhodl že přesně takový chce být.
To však byly jen drobné radosti, pouhé jiskry štěstí v jinak temném životě ponurých městských slumů. Otec stále více pil, a matka již neměla sílu a snahu zakrývat si své modřiny. Ke konci byla stále bledší a bledší a vlasy jí předčasně zešedly. Kašlala krvavé chuchvalce a mluvila vlhkým rozechvělým hlasem. Lilien ji občas přistihl jak neurčitě hledí do nicoty, nezávisle na tom jestli před ní byl horizont šedého moře, nebo ještě šedější stěny domu kde žily. Jenom tak koukala a těžko říct jestli doopravdy o něčem přemýšlalela. Někdy v době kdy Lilien oslavil 11 rok života, ji nalezl ležet na zemi. Byla bledá, s propadlými tvářemi a její oči prosebně hleděli ke stropu pokrytému pavouky a hnusem. Nikdy se nedozvěděl jak zemřela, zda-li ji skolila nemoc, hlad či otec, a upřímě ani nijak netoužil po tom to vědět. Tehdy si vzal svou loutnu a všechny peníze a drobné cenosti co doma nalezl, a odešel.
Když za mnoho let čirou náhodo tímto městem projížděl, povšimnul si v přístavu sedět slepého zmrzačeného starce. Snad záblesk v nevidoucích bílých očích, snad něco jiného mu na něm bylo povědomé. Sám si však nedovolil nad tím přemýšlet ve strachu že by svým pocitům dal slova a s nimy tvar a existenci. Pouze si sedl vedle něj a beze slova hrál na loutnu celý den. Když se začlo smrákat vstal dal mu všechny peníze, které si za ten den vidělal.
Když opustil dům, motal se sám a hladový po městě. Motal by se tam patrně dodnes, kdyby měl to štěstí a přežil, nebýt toho že si jej po pár dnech povšiml dlouhovlasý postarší muž. Mluvil příjemných medovým hlasem a koupil mu sladkosti na trhu. Říkal mu pěkný chlapče a podobně což Lilien nikdy dříve nezažil a to ani od své matky. Ten muž se mu představil pouze jako Kapitan. Pozděj Lilien zjistil že mu skutečně nikdo neřekne jinak než Kapitán a že je vůdcem Kapitánova divadelního ensemblu.
A tak se dostal Lilien k jím milovanému divadlu. Byla to krásná doba. Až za dlouhou dobu si zpetně uvědomoval že na něj Kapitán často a rád sahal, někdy až příliš. Některé noci si vlastně ani nepamatuje, krom toho že v nich bylo obsaženo právě ono sahání. Tyto noci staly další ze zasutých vzpomínek, které snad ani jakoby v Lilienově mysli neexistovali, avšak o jejich následcích na jeho psychiku by se dali vést velmi živé debaty.
Navzdory tomu si však připadal velmi šťastný. Kapitán jej učil číst a psát, učil jej poezii a hereckému umění a jeho milované hře na loutnu. Učil jej chování ve společnosti a dvorské etiketě. Někteří z herců vykládali že Kapitán dřív dokonce býval šlechticem, který byl kvůli svému nepřístojnému chování zbaven majetku. Jiní zase říkali že byl levobočkem a někteří škodolibě prohlašovali že byl princeznou a čeká na svého prince. Když to někdo řekl všichni se hlasitě smáli a pokukovali po Lilienovi. Tomu nerozuměl ale měl pocit že to má asi co dočinění s Kapitánovými dlouhými šedivými vlasy.
Netrvalou dlouho a Lilien zjistil že herectví je mnohem složitější než si vždycky myslel. Né všichni herci byli ti krásní sebevědomí lidé, které vidíval na jarmarcích. Ti tvořili pouze půlku celého ensemblu. Ta druhá půlka byla tvořená z části zavalitými burany, připomající Lilienovy otce, a z části drobnými slizkými mužíky. Všichni z nich byli sprostí a hrubí ale Lilien byl vždy v bezpečí a nikdo si mu nedovolil ani skřivit vlas na hlavě, neboť byl Kapitánovým chráněncem. Netřeba snad říkat, že tuto změnu ve svém životě vnímal velice pozitivně.
Tito hrubý mužové měli odlišnou práci než ryzí herci a baviči. Zatímco půlka ensemblu bavila lidi po vesnicích svými dovednostmi, hrubiáni se tajně plížili do opuštěných statků a vždy pobrali co mohli. Od ceností, přes drůbež až po větší dobytek. Všechno co vzali, pak rychle nanosili do vozů a tajně odjeli ze slavnosti napřed a neočekávanou rychlostí. Úkolem herců pak bylo také se nenápadně vytratit dříve než si někdo všimne co všechno zmizelo.
A takhle bezstarostně a veskrze raubířsky strávil Lilien tuto svou část života. Byla to dlouhá doba, celé dospívání. Právě tam se Lilien naučil všemu co umí nyní. Jak uchopit loutnu; jak se usmát a rozevřít oči do široka aby působil nevině; jak se spřátelit i s těmi nejnižšími z nejnišších; jak okouzlit dámy a pány z vyšších kruhů; a také zde poprvé poznal potěšení z noci strávené s ženou. Takové záležitosti probíhali v ensemblu bez studu. Krytý vůz byl vrchol soukromí ale mnohdy se člověk musel spokojit s pouhou přikrývkou odsunutou kousek dál od ohně a ostatních herců. Když byla zima tak si ani to vzdálenější místo od ohně dovolit nemohl. Nikomu to však nevadilo. Všichni se těšili z radostí života a ještě více se těšili z toho že radost ze života mají i ostatní. A takových radostí si k sobě pod přikrývku přivedl Lilien celou řadu. Většinou to byli dívky z vesnic, dcery mlynářů, rychtářů, statkářů a všech dalších.
Většinou se jednalo, minimálně z Lilienovi strany, o jednorázové záležitosti. Jednou tomu však bylo jinak. Při svých cestách, když už byl mladíkem věku šestnácti jar, potkal na jedné štaci Maren. Blonďaté a urostlé děvče, s modrýma očima takové velikosti, že z ní nikdo nemohl spustit oči, blankytnou stuhou ve vlaseh a krásnými bílými šaty zračícími její nevinost. Tuto dívku si k sobě Lilien tehdy přivedl. A k jeho překvapní a nesmírnému pobavení všech okolo zjistil o dva dny cesty pozděj, že se schvovává v jednom z krytých vozů. Niterně přesvědčená že chce odjet s Lilienem a stát se herečkou, si svou tvrdohlavostí vysloužila uznání i požehnání od samého Kapitána. Tehdy byl se zálety pro Liliena na dlouhou dobu konec, avšak nikterak mu to nevadilo, neboť děvče nejen že bylo trofejí, jež mu bude každý závidět, ale především ji měl vskutku rád.
I toto obdobý však muselo skončit. Oč bylo příjemnější oproti dětství v přístavním slumu, o to byl jeho konec krutější. I stalo se že jednoho dne přileji k táboru krásně odění muži na koních, s blištivými kyrisi a velkými meči. Tehdy se všechno zvrtlo. Tito rytíři temerského krále, již nějakou dobu divadelní lapky a podfukáře hledali. Pozděj Lilien zjistil že mezi obviněními krom loupeží a zlodějny byl i únos děvčete. Všechno se seběhlo rychle, rytíři začli všechny chytat a ti, kteří utíkali nebo se bránili byli nemilosrdně zabíjeni na místě. Tehdy i Marion a Lilien utíkali. Lilion rychle popadl loutnu za jednu ruku, za druhou Marion a vyrazili do lesa.
Z lesa si pamatuje Lilien jen drobné útržky, pocity a obrazy. Ten který utkvěl v jeho paměti nejvíc byl obraz Marion. Vystrašená, ve svých bílých šatech potřísněných krvý a blátem, plačící v pokleku nad bezvládným tělem jednoho z králových mužů. To však bylo poznat pouze stejnokroje na těle, neboť jeho hlava se proměnila v rudou kaši. Marioniny nehty byli polámané, prsty odřené a dlaních třímala velký zkrvavený kámen.
Pozděj přišel Lilien a Marion do města kam odvedli Kapitána a ty co přežili zásah temerských rytířů. Na naměstí se konal veřejný soud. Bez obhajoby; lapkové na obhajobu právo nemají. Bez poroty, neboť porotou byl rozlícený dav jasně ukazující své antypatie vůči souzeným vrháním rajčet, shnilých jablek a příležitostných kamenů. Kapitán stál spolu s deseti dalšími spoutaný na prkené podlaze, metr nad dlažbou náměstí. Se slzou v oku si Lilien pomyslel že toto je poslední jeviště Kapitánova divadelního ensemblu. Šibenice pro nikoho jiného není důstojným koncem ale to přesně takový konec jaký si zaslouží divadelník. Takového jevište si každý všimne, nikdo jej nepřehlédne a to je přeci cílem divadla. Poslední dramatická tečka za tragédií života, napsaná samotným osudem. Této scéně věnoval Lilien svou první opravdu krásnou sklabu Vyselci. Tehdy mu bylo osmnáct let.
S Marion se protloukali jak se jen dalo. V menším měřítku aplikovali dosud naučenou osvědčenou strategii. Lilien hrál a Marion sedala na klíny pěkných pánů a ve správnou chvíli jim vybírala měšce. Avšak z dávné bezstrarostnosti již sešlo. Stál za nimy stín smrti a plně vnímali opuštěnost, kterou přinesla ztráta milované rodiny. Lilien si povšimnul že někdy Marion pánům nevybírá měšce. Pozděj se dlouhé hodiny strachoval kde je, a ona přicházela až nad ránem. Nemluvila s ním, nedovolila mu se ji dotknout. Každý den to stále to stejné. Přežít do večera a doufat že si něco vidělají hrou na loutnu. Marion na noc mizí a ráno se vrací. Celý koloběh byl ukončen až po dvou letech. Marion odešla jednoho večera s bohatě oděným pánem a již se nevrátila. V jednom klášteru Melitelé v té oblasti prý vychovávají sirotka. Dívku jejíž svobodná matka skočila ze skály pár dní po porodu. Dítě to ač mladé po ní prý zdědilo krásné světlé vlasy, panensky modré oči a blankytnou stuhu.
Jak je možné že z těchto hříček osudů a tragických momentů vychází Lilie s takovým optimismem a elánem? Těžko říct, každý má svou metodu jak se vyrovnat s traumatem. Jednou z Lilienových velkých schopností je dělat že se věci nestali a přesvědčit o tom sám sebe. Uzavřel některé věci velice hluboko a nenechal se jimi dále rozptylovat. Také mu došlo že většina nepříjemností a tragédií jeho života byla způsobena tím že se spoléhal na ostatní. Tomu se rozhodl také do určité míry vyvarovat. Né že by na lidi úplně zanevřel, jen si je vědom toho že lidé jsou takoví jací jsou. A tak hodil své problémy za hlavu, a netížen břemenem vážného života se vrhnul do spirály hedonistických potěšení a slastí doufajíc, že mu to pomůže se vyrovnat s prožitými traumaty.
- Loutna: překrásný nástroj, který byl vytvořen s nejvyšší pílí; vskutku umělecké dílo. K loutně patří i pevný, impregnovaný obal z hověziny.
- Lehký vycházkový kord (spadino): sečněbodná zbraň, jež na sebe bere podobu krátké rovné šavličky; je vhodná jak k soubojům v úzkých uličkách tak v klasickém duelu. Při správném obráceném držení se s tímto kordem dají vykrýt i útoky větších a těžších mečů (né že by to Lilien někdy zkoušel).
- Žebradlo v němž tahá nejrůznější nesmysly: hřeben, zrcátko, kus provázku, nějaký ten šperk, buchty, kusy starších buchet, drobky z pradávných buchet atd.
- Měšec: jeho obsahem je pár drobných, vhodných tak zhruba na dva pěkné, mírně propité večery
Lilien je schopen se slzou v oku provolávat sláva tomu králi, jehož muži jsou zrovna poblíž, ale jinak je mu loajalita nějaké větší světové síle neznámá.
Rasa: Člověk
Povolání: Truvér, podvodník, zloděj, lapka
Věk a/nebo datum narození: 21 (nar. 1251, někdy v březnu)
- | +
Vzhled
Lilien jest mladíkem o lehce nadprůměrné výšce a lehce vyzáblém, leč pružném a šlachovitém tělu. Tak jako se jiní muži se pyšní širokými rameny, velkými pěstmi a hrubou opálenou kůží, Lilien se pyšní štíhlým tělem, dlouhými něžnými prsty, vystouplými žebry, hubeným krkem a světlou jemnou kůží. I způsob jeho pohybu je velmi distinktivní. Urození pánové kráčí důstojně, pomalu a důležitě (snad proto že na jejich bedrech leží tíha světa či snad proto že se vyhýbají lejnům na ulici); rytíři, rváči, bojovníci a podobná hrubá individua dávají přednost chůzi těžkopádné přecházející v nesmyslné dupání; a chudina se zase krčí mezi vlastnímy rameny, zohlými léty tahání věder a jiných těžkých břemen. Lilienova chůze zcela očividně ukazuje, že on se nenechá zatěžovat problémi světa, zbrojemi a ani oněmi vědry. Kráčí vždy nonšalantně, pružně a lehce jako kočka. Nevyhýbá se pomalu a opatrně lejnům nýbrž je vesele přeskakuje energickými, skor tanečními pohyby.
Na úzkém krku s mírně vystouplým ohryzkem jest posazena hlava s obličejem o ostrých rysech. Ten počíná špičatou bradou, dále pak přecházející v lehce propadlé tváře a rýsující se lícní kosti. Do této palety jsou posazeny příjemné a usměvavé rty lemované lehkým tmavým strništěm; nos započínající lehkou bambulkou avšak po délce rovný a nad ním pak dlí velké a veselé zelenohnědé oči, ve kterých jen ti nejvnímavější zaznamenají pod nánosy optimismu slabý svit melancholie. Spolu s nimi jsou jeho chloubou hebké vlasy barvy temného karamelu, spadající mu v jemných vlnkách do poloviny krku.
- | +
Své ošacení nejraděj formuje dle poslední módy urozených, avšak pouze tak jak mu to jeho finanční dovednosti dovolí. Protože si nemůže dovolit pořídit ty nejdražší a nejluxusnější šaty, dává přednost co nejelegantnějším napodobeninám a z mnoha nedostatků si udělal svou přednost tím že je zdůraznil a předkládá je jako ukázku nedbalé elegance. Na nohách nosí až pod kolena vysoké, špičaté boty z jemné, nicméně odolné hovězí usně, ebenové barvy a výrazného lesku (dosaženého metodou plivnout a leštit). Pod nimy nosí bílé punčochy končící v polovině stehen. Z nich je však odhalena pouze část na koleni, neboť jejich konce se již schovávají pod bohatě řasenými pruhovanými nohavicemi v barvách půlnoční modře a slonovinově bílé. Ty jsou nad koleny upevněny stuhou a v pase zase šerpou, obojí ve vínové barvě. Za šerpou mívá při pravém boku krátký a lehký vycházkový kord (spadino). Na vrchní polovině těla nosí volnou bílou rozhalenku s nabíranými rukávy a v případě speciální příležitosti i jednoduchý tmavě modrý doublet, který se však neobtěžuje zapínat. Okolo krku nosívá šátek, většinou po své poslední milence. Přes rameno pak pláštík sahající do pasu, pod nímž schovává loutnu v pevném koženém obalu na tuhém řemenu. Na hlavě nejraděj nosý tmavě modrý pánský bonnet s dlouhým perem. Protože se toto ošacení nehodí na dlouhé cestování, je Lilien vybaven i jednoduchým úborem složeným z pevných a teplých kalhot, kabátce a těžkého pláště, jehož vosková impregnace zabraňuje výraznější propustnosti v případě deště.
Povaha
Na první pohled bezstarostný a výřečný mladík. Rád se pohybuje ve společnosti, v níž na sebe strhává pozornost ať už svým zpěvěm, hrou na loutnu či vybranou i neomalenou mluvou, podle toho jak se mu to zrovna hodí. Je promuskuitní, zcela otevřeně narcisistní a mírně povrchní. Na druhou stranu je však i inteligentní a má ostrý úsudek. Velmi často si vymýšlí a má rád drobné žertíky, neboť považuje za jakýsi osobní sport dostávat lidi do nesmyslných situací, což je jen důkazem toho že má rád věci pod kontrolou.
Naproti tomu je však i věrným přítelem a společníkem těm, kteří si to dle jeho úsudku zaslouží. Takový, dle jeho názoru šťastlivci, se sice nevyhnou jeho smyslu pro humor, avšak mohou si být jistí že je tak říkajíc nenechá ve štychu a ochotně jim pomůže (Což jim ale dlouhou dobu po té bude škodolibě připomínat. Pokud o tom rovnou nesloží píseň).
Při egocentrismu mu vlastním neumí prohrávat a on sám by se proti takové vítce ohradil s tím, že on nikdy neprohrává. To je částečně pravda, především díky jeho inteligenci a úsudku. Né že by se díky těmto vlastnostem stal vítězem zcela v každé situaci. Mnohem spíše je schopný se vyhýbat situacím, které jsou nad jeho síly a vhodně si vybírat oponenty.
Ti kteří se skutečně dostanou pod tuto kyselou a tuhou skořápku však naleznou člověka úplně jiného. Člověka melancholického a hluboce zraněného. Člověka, který nerad mluví o své minulosti. Té věnoval svou nejlepší a nejsrdcerivnější píseň, avšak jen málokomu se skutečně povedlo ji zaslechnout. Lilien tuto svou stránku ukazuje velice zřídka, většinou nad ránem po několika korbelech, kdy se tóny jeho loutny zpomalí a nabydou úpřímných mollových tónin.
Čímž se dostáváme k Lilienovy opravdové vášni. Tou je zpěv a hra na loutnu. Ať už se věnuje jakémukoliv žánru, vždy tak činí velice procítěně. Ve svém repertoáru má balady, chansons des gestes, rychlé a veselé odrhovačky, a velké množství dvorních milostných písní, které mají v jeho srdci speciální místo, především proto že mu dovolují dobývat speciální místa dam.
Z předchozích řádků již tak nějak implicitně vplývá že Lilien není člověk pevné morálky, což se projevuje i v jeho pojetí osobního vlastnictví a to přesněj řečeno osobního vlastnictví jiných lidí než je on sám. Nehlídané měšce, hřebeny, zrcátka, příhodně umístěné buchty i jiné pochutiny a dokonce i kabáty na věšácích v krčmách, zkrátka všechno co patří někomu jinému ale Lilienovy se zalíbí, se posléze v nestřeženém okamžiku stává Lilieonovým majetkem. Přijít do krčmi; nechat se obdivovat pro svou hru na loutnu; něco si tím vydělat; najíst se a napít; odejít bez placení; pokud možno s dámou po boku a cestou si vzít nějaký hezký upomínkový předmět (například ubrus); tak nějak vypadá Lilienova představa pěkného večera
Víra
Lilien nemá tendenci spoléhat se na bohy, o jejichž existenci sice příliš nepochybuje avšak upřímě pochybuje o jejich zájem o lidské problémi. A tak pouze v těch nejkrizovějších situací pronese v duchu tichou modlitbu a to jen napůl vážně, především ze zvyku, a nemá ani tendeci ji věnovat nějakému konkrétnímu božstvu.
Schopnosti a dovednosti
Obratnost: 1
Kdo nepobral moc síly v pažích musí nalézt k přežití alternativu. Lilienovo hubené a agilní tělo právě takovou alternativu nabízí. Díky svému životnímu stylu je taktéž poměrně schopný se vyhýbat projektilům jako jsou květináče, rajčata nebo korbely.
Zručnost: 1
Lilienovy prsty jsou díky letům strávených hraním na hudební nástroj a zabavováním cizých předmětů ohebné a mrštné. Lilien také opulentně prohlašuje že když se pod jeho prsty dostane dáma, umí z ní vyloudit tóny stejně libozvučné jako ze své loutny.
Společenskost: 1
Pro potřeby své profese, a pro niternou touhu lozit tam kde nemá se Lilien naučil zapadnout do společnosti dle jeho výběru a tak je schopen spokojeně existovat napříš sociálním spektrem, od nejšpinavějších hospod po drahé městské restaurace.
Umění - Hra na loutnu: 2
Umění - Zpěv: 2
Boj se zbraní - lehký kord: 1
Mezi jeho další dovednosti patří mírná schopnost ovládat lehké sečněbodné zbraně, jako je kordík, fleret či lehká šavle. Není žádným šermířským mistrem a jeho možnosti v příležitostných soubojích se odvíjí především od toho, že se nebojí používat velmi špinavé triky a že je velmi těžké zasáhnout někoho kdo je hubený a mrštný.
Plavání: 1
Dlouho plavat nezvládá a není mu příjemná představa přílišné hloubky, avšak šlapat vodu dokáže.
Šplhání: 1
Do nejedné ložnice vniknul aplikováním této dovednosti na tuhý břečťanový porost pod balkónem.
Akrobacie: 1
V návaznosti na své šplhací avantýry byl Lilien mnohdy nucen tyto ložnice záhy opustit. Jeho akrobatické dovednosti se pohybují především v oblasti "vykočit z okna a nezlomit si nohu".
Zlodějna: 1
Lilien má zkrátka kleptomanii tak nějak v krvi, nebo spíš v prstech a nejednou si s úsměvem pochutnával na svatebních buchtách a domácí pálence, kterou pobral na předchozí veselce.
Lhaní a předstírání: 1
V souvislosti se zlodějnou je tato dovednost zcela přirozená. Ostatně na tu veselku ho nikdo nezval a musel se vydávat za vzdáleného příbuzného.
Informovanost: 1
Informace se s tímto povoláním získávají jedna báseň. Při svých cestách takový minstrel pozná spoustu lidí a zaslechne spoustu věcí. Ať už se jedná o jiné kolegy z umělecké branže, přiopilé pantáty, dávné známé z oslav na kterých Lilien vystupoval, nebo pěkné paničky důležitých papalášů, které příliš mluvili a málo konali, ti všichni jsou zdrojem neskonalého množství informací.
Všímavost: 1
Přirozeně Lilien musí být všímavý. Musí se dát na pozor, aby mu čirou náhodou neunikla pěkná sukně, která se mihne poblíž a v souvislosti s tím si musí dát pozor, aby mu neunikla brunátná tvář rozčíleného manžela, otce, vychovatele apod.
Gramotnost: 1
Dříve byl písmu vyučován kapitánem komediantské bandy s níž cestoval. Této dovednosti využívá především k letmému zapisování básnických myšlenk ačkoli žádným velkým spisovatelem ni čtenářem není.
Etiketa: 1
Další z dovedností, kterou si v náznacích osvojil od kapitána potulného divadla. Opravdu se však jedná pouze o náznaky, a tak musí Lilien doufat že mu případná společenská faux pas budou prominuta díky jeho šarmu a jiným kvalitám.
Rétorika: 1
Umění mluvit se dá široce využít v mnoha situacích. Ať již máte za úkol uvést své vystoupení nebo pronést slavnosní přípitek, je hbitý jazyk velice potřebný.
Historie a rodina
Lilienův život dal by se bez větší námahy rozdělit do tří obdobý. Tato tři obdobý, která vykreslím formou minikapitolek o vskutku nepříliš velkém rozsahu, jsou základními kameny mozaiky Lilienovy osobnosti. Jsou to obdobý jejichž silné události se na něm promítly hlubokým způsobem a vytvořili z něj přesně takového člověka jakým je, se vším dobrým a vším špatným.
Dětství
Lilien se narodil v malém přímořském městečku a fakt že jeho matka při porodu nezemřela se dá považovat za vrchol úspěchů jeho rodiny, neboť vše ostatní co měli byla bída a nouzí. Nejranější vzpomínka, kterou Lilien při extrémní námaze vydoluje z paměti vyobrazuze jeho otce, přístavního dělník, kterak mlátí svou ženu. Takové úzké rodiné vztahy plné monoklů a modřin se staly základním podhoubím Lilienova emočního života. Také nechuť k přístavům, lodím a manuální práci, by patrně šikovný psychoanalitik vysvětlil právě spojitostí s Lilienovým otcem.
Otec, krom toho že dřel v přístavu a mlátil svou ženu, většinu svého času trávil karbanem a kostkami v přístavních krčmách. Nejednou prohrál těžce vydělaný peníz ve hře proti bandě vychytralých trpaslíku a to vždy znamenalo že pár dní nebude co jíst. Jen jednou jedinkrát se stalo, že by vyhrál něco co by mělo skutečně reálnou cenu. Ba dokonce to mělo neskutečně osobitou krásu. Byla to právě Lilienova milovaná loutna. Lilien zaslechl že snad prý by to mohla být elfská práce neboť právě elf ji s otcem prohrál. Ten nevěda co s tím krámem dělat jej pohodil v domě, a patrně by se ztratila nebýt Lilienovy fascinace tímto nástrojem. A tak si ji vzal, neboť v té době již věděl že to co si nevezme, mít nebude. Tato loutna se též stala Lilienovou jedinou fyzickou upomínkou jeho dětství, a rád o ni přemýšlí jako o něčem co mu otec, byť nepřímo, daroval.
Dlouhou dobu byl loutnu schopen pouze obdivovat a laskat ve svých rukách aniž by na ni vyloudil rozumný tón. Byl samoukem a přiučit něco opravdu smysluplného se mu povedlo pouze při vzácných příležitostech, kdy se konal ve městě jarmark a na nějž přijeli i muzikanti. Jak se tehdy smáli malému, špinavému a vychrtlému chlapci, který si je obdivně prolížel. Pěvci, divadelnící a muzikanti, ti všichni se tvářili jako by jim svět patřil, jako by ho měli dobýt svým úsměvem a veselostí. Všichni je obdivovali a vždy byli obklopení krásnými ženami. Nikdy neklopili zrak, nikdy se nestyděli a i samotné městské stráži se byli schopni vysmát do tváře když je přišla pokárat za obscénosti, které bez hanby a studu prováděli za denního světla na náměstí. Lilien se již tehdy rozhodl že přesně takový chce být.
To však byly jen drobné radosti, pouhé jiskry štěstí v jinak temném životě ponurých městských slumů. Otec stále více pil, a matka již neměla sílu a snahu zakrývat si své modřiny. Ke konci byla stále bledší a bledší a vlasy jí předčasně zešedly. Kašlala krvavé chuchvalce a mluvila vlhkým rozechvělým hlasem. Lilien ji občas přistihl jak neurčitě hledí do nicoty, nezávisle na tom jestli před ní byl horizont šedého moře, nebo ještě šedější stěny domu kde žily. Jenom tak koukala a těžko říct jestli doopravdy o něčem přemýšlalela. Někdy v době kdy Lilien oslavil 11 rok života, ji nalezl ležet na zemi. Byla bledá, s propadlými tvářemi a její oči prosebně hleděli ke stropu pokrytému pavouky a hnusem. Nikdy se nedozvěděl jak zemřela, zda-li ji skolila nemoc, hlad či otec, a upřímě ani nijak netoužil po tom to vědět. Tehdy si vzal svou loutnu a všechny peníze a drobné cenosti co doma nalezl, a odešel.
Když za mnoho let čirou náhodo tímto městem projížděl, povšimnul si v přístavu sedět slepého zmrzačeného starce. Snad záblesk v nevidoucích bílých očích, snad něco jiného mu na něm bylo povědomé. Sám si však nedovolil nad tím přemýšlet ve strachu že by svým pocitům dal slova a s nimy tvar a existenci. Pouze si sedl vedle něj a beze slova hrál na loutnu celý den. Když se začlo smrákat vstal dal mu všechny peníze, které si za ten den vidělal.
Dospívání
Když opustil dům, motal se sám a hladový po městě. Motal by se tam patrně dodnes, kdyby měl to štěstí a přežil, nebýt toho že si jej po pár dnech povšiml dlouhovlasý postarší muž. Mluvil příjemných medovým hlasem a koupil mu sladkosti na trhu. Říkal mu pěkný chlapče a podobně což Lilien nikdy dříve nezažil a to ani od své matky. Ten muž se mu představil pouze jako Kapitan. Pozděj Lilien zjistil že mu skutečně nikdo neřekne jinak než Kapitán a že je vůdcem Kapitánova divadelního ensemblu.
A tak se dostal Lilien k jím milovanému divadlu. Byla to krásná doba. Až za dlouhou dobu si zpetně uvědomoval že na něj Kapitán často a rád sahal, někdy až příliš. Některé noci si vlastně ani nepamatuje, krom toho že v nich bylo obsaženo právě ono sahání. Tyto noci staly další ze zasutých vzpomínek, které snad ani jakoby v Lilienově mysli neexistovali, avšak o jejich následcích na jeho psychiku by se dali vést velmi živé debaty.
Navzdory tomu si však připadal velmi šťastný. Kapitán jej učil číst a psát, učil jej poezii a hereckému umění a jeho milované hře na loutnu. Učil jej chování ve společnosti a dvorské etiketě. Někteří z herců vykládali že Kapitán dřív dokonce býval šlechticem, který byl kvůli svému nepřístojnému chování zbaven majetku. Jiní zase říkali že byl levobočkem a někteří škodolibě prohlašovali že byl princeznou a čeká na svého prince. Když to někdo řekl všichni se hlasitě smáli a pokukovali po Lilienovi. Tomu nerozuměl ale měl pocit že to má asi co dočinění s Kapitánovými dlouhými šedivými vlasy.
Netrvalou dlouho a Lilien zjistil že herectví je mnohem složitější než si vždycky myslel. Né všichni herci byli ti krásní sebevědomí lidé, které vidíval na jarmarcích. Ti tvořili pouze půlku celého ensemblu. Ta druhá půlka byla tvořená z části zavalitými burany, připomající Lilienovy otce, a z části drobnými slizkými mužíky. Všichni z nich byli sprostí a hrubí ale Lilien byl vždy v bezpečí a nikdo si mu nedovolil ani skřivit vlas na hlavě, neboť byl Kapitánovým chráněncem. Netřeba snad říkat, že tuto změnu ve svém životě vnímal velice pozitivně.
Tito hrubý mužové měli odlišnou práci než ryzí herci a baviči. Zatímco půlka ensemblu bavila lidi po vesnicích svými dovednostmi, hrubiáni se tajně plížili do opuštěných statků a vždy pobrali co mohli. Od ceností, přes drůbež až po větší dobytek. Všechno co vzali, pak rychle nanosili do vozů a tajně odjeli ze slavnosti napřed a neočekávanou rychlostí. Úkolem herců pak bylo také se nenápadně vytratit dříve než si někdo všimne co všechno zmizelo.
A takhle bezstarostně a veskrze raubířsky strávil Lilien tuto svou část života. Byla to dlouhá doba, celé dospívání. Právě tam se Lilien naučil všemu co umí nyní. Jak uchopit loutnu; jak se usmát a rozevřít oči do široka aby působil nevině; jak se spřátelit i s těmi nejnižšími z nejnišších; jak okouzlit dámy a pány z vyšších kruhů; a také zde poprvé poznal potěšení z noci strávené s ženou. Takové záležitosti probíhali v ensemblu bez studu. Krytý vůz byl vrchol soukromí ale mnohdy se člověk musel spokojit s pouhou přikrývkou odsunutou kousek dál od ohně a ostatních herců. Když byla zima tak si ani to vzdálenější místo od ohně dovolit nemohl. Nikomu to však nevadilo. Všichni se těšili z radostí života a ještě více se těšili z toho že radost ze života mají i ostatní. A takových radostí si k sobě pod přikrývku přivedl Lilien celou řadu. Většinou to byli dívky z vesnic, dcery mlynářů, rychtářů, statkářů a všech dalších.
Většinou se jednalo, minimálně z Lilienovi strany, o jednorázové záležitosti. Jednou tomu však bylo jinak. Při svých cestách, když už byl mladíkem věku šestnácti jar, potkal na jedné štaci Maren. Blonďaté a urostlé děvče, s modrýma očima takové velikosti, že z ní nikdo nemohl spustit oči, blankytnou stuhou ve vlaseh a krásnými bílými šaty zračícími její nevinost. Tuto dívku si k sobě Lilien tehdy přivedl. A k jeho překvapní a nesmírnému pobavení všech okolo zjistil o dva dny cesty pozděj, že se schvovává v jednom z krytých vozů. Niterně přesvědčená že chce odjet s Lilienem a stát se herečkou, si svou tvrdohlavostí vysloužila uznání i požehnání od samého Kapitána. Tehdy byl se zálety pro Liliena na dlouhou dobu konec, avšak nikterak mu to nevadilo, neboť děvče nejen že bylo trofejí, jež mu bude každý závidět, ale především ji měl vskutku rád.
I toto obdobý však muselo skončit. Oč bylo příjemnější oproti dětství v přístavním slumu, o to byl jeho konec krutější. I stalo se že jednoho dne přileji k táboru krásně odění muži na koních, s blištivými kyrisi a velkými meči. Tehdy se všechno zvrtlo. Tito rytíři temerského krále, již nějakou dobu divadelní lapky a podfukáře hledali. Pozděj Lilien zjistil že mezi obviněními krom loupeží a zlodějny byl i únos děvčete. Všechno se seběhlo rychle, rytíři začli všechny chytat a ti, kteří utíkali nebo se bránili byli nemilosrdně zabíjeni na místě. Tehdy i Marion a Lilien utíkali. Lilion rychle popadl loutnu za jednu ruku, za druhou Marion a vyrazili do lesa.
Z lesa si pamatuje Lilien jen drobné útržky, pocity a obrazy. Ten který utkvěl v jeho paměti nejvíc byl obraz Marion. Vystrašená, ve svých bílých šatech potřísněných krvý a blátem, plačící v pokleku nad bezvládným tělem jednoho z králových mužů. To však bylo poznat pouze stejnokroje na těle, neboť jeho hlava se proměnila v rudou kaši. Marioniny nehty byli polámané, prsty odřené a dlaních třímala velký zkrvavený kámen.
Dospělost
Pozděj přišel Lilien a Marion do města kam odvedli Kapitána a ty co přežili zásah temerských rytířů. Na naměstí se konal veřejný soud. Bez obhajoby; lapkové na obhajobu právo nemají. Bez poroty, neboť porotou byl rozlícený dav jasně ukazující své antypatie vůči souzeným vrháním rajčet, shnilých jablek a příležitostných kamenů. Kapitán stál spolu s deseti dalšími spoutaný na prkené podlaze, metr nad dlažbou náměstí. Se slzou v oku si Lilien pomyslel že toto je poslední jeviště Kapitánova divadelního ensemblu. Šibenice pro nikoho jiného není důstojným koncem ale to přesně takový konec jaký si zaslouží divadelník. Takového jevište si každý všimne, nikdo jej nepřehlédne a to je přeci cílem divadla. Poslední dramatická tečka za tragédií života, napsaná samotným osudem. Této scéně věnoval Lilien svou první opravdu krásnou sklabu Vyselci. Tehdy mu bylo osmnáct let.
S Marion se protloukali jak se jen dalo. V menším měřítku aplikovali dosud naučenou osvědčenou strategii. Lilien hrál a Marion sedala na klíny pěkných pánů a ve správnou chvíli jim vybírala měšce. Avšak z dávné bezstrarostnosti již sešlo. Stál za nimy stín smrti a plně vnímali opuštěnost, kterou přinesla ztráta milované rodiny. Lilien si povšimnul že někdy Marion pánům nevybírá měšce. Pozděj se dlouhé hodiny strachoval kde je, a ona přicházela až nad ránem. Nemluvila s ním, nedovolila mu se ji dotknout. Každý den to stále to stejné. Přežít do večera a doufat že si něco vidělají hrou na loutnu. Marion na noc mizí a ráno se vrací. Celý koloběh byl ukončen až po dvou letech. Marion odešla jednoho večera s bohatě oděným pánem a již se nevrátila. V jednom klášteru Melitelé v té oblasti prý vychovávají sirotka. Dívku jejíž svobodná matka skočila ze skály pár dní po porodu. Dítě to ač mladé po ní prý zdědilo krásné světlé vlasy, panensky modré oči a blankytnou stuhu.
Jak je možné že z těchto hříček osudů a tragických momentů vychází Lilie s takovým optimismem a elánem? Těžko říct, každý má svou metodu jak se vyrovnat s traumatem. Jednou z Lilienových velkých schopností je dělat že se věci nestali a přesvědčit o tom sám sebe. Uzavřel některé věci velice hluboko a nenechal se jimi dále rozptylovat. Také mu došlo že většina nepříjemností a tragédií jeho života byla způsobena tím že se spoléhal na ostatní. Tomu se rozhodl také do určité míry vyvarovat. Né že by na lidi úplně zanevřel, jen si je vědom toho že lidé jsou takoví jací jsou. A tak hodil své problémy za hlavu, a netížen břemenem vážného života se vrhnul do spirály hedonistických potěšení a slastí doufajíc, že mu to pomůže se vyrovnat s prožitými traumaty.
Speciální inventář
- Loutna: překrásný nástroj, který byl vytvořen s nejvyšší pílí; vskutku umělecké dílo. K loutně patří i pevný, impregnovaný obal z hověziny.
- Lehký vycházkový kord (spadino): sečněbodná zbraň, jež na sebe bere podobu krátké rovné šavličky; je vhodná jak k soubojům v úzkých uličkách tak v klasickém duelu. Při správném obráceném držení se s tímto kordem dají vykrýt i útoky větších a těžších mečů (né že by to Lilien někdy zkoušel).
- Žebradlo v němž tahá nejrůznější nesmysly: hřeben, zrcátko, kus provázku, nějaký ten šperk, buchty, kusy starších buchet, drobky z pradávných buchet atd.
- Měšec: jeho obsahem je pár drobných, vhodných tak zhruba na dva pěkné, mírně propité večery
Loajalita
Lilien je schopen se slzou v oku provolávat sláva tomu králi, jehož muži jsou zrovna poblíž, ale jinak je mu loajalita nějaké větší světové síle neznámá.
