Galaar
Napsal: 10 zář 2016, 22:07Jméno: Galaar
Rasa: Člověk
Povolání: Zaklínač
Věk: 22
Víra: Víru v bohy považuje za chronickou lidskou snahu házet vlastní neštěstí na bedra někoho jiného.
Loajalita: Škola Zmije, zprostředkovaně tedy Nilfgaard
Povaha: S mutanty je to složité, u běžných lidí vyvolávají spektrum nejrůznějších reakcí, jež jedna předhání druhou v negativitě. Onen sociální handicap byl u Galaara navíc podpořen samotářskou povahou a srdcem tuláka a tak se většině jeví jako málomluvný čumil, co častěji zírá než by otevřel svou hubu. Pravda je taková, že Galaar je vskutku spíše posluchačem a pozorovatelem. Ačkoliv jim většina lidí jako Proměněncem opovrhuje, jeho samotného lidé fascinují. Diverzita postojů, nálad (něco, čím vzhledem k zaklínačským mutacím zrovna neoplývá) a charakterů mu připadá stejně kouzelná jako diverzita přírody.
Daleko lépe vychází s nelidmi, s nimiž jej pojí přinejmenším lidské opovržení. Snad díky Nilfgaardské krvi chová zdravou úctu k elfům, byť to ovšem neznamená, že by se zdráhal nějakého rozpárat od slabin až ke krku. Koneckonců ve smrti jsou si stvůry i humanoidi rovni.
Jako Zaklínač se živí zabíjením monster, oproti svým dalším druhům na Stezce se ovšem Galaar věnuje především monstrům humaniodní stavby těla. Valná většina jeho kontraktů jsou nejrůznější "odměny za hlavu". Takové cíle málokdy zabije rychle, byť je toho schopen. Zasadí ránu jimiž je vyřadí z boje a zatímco umírají, ptá se po jejich důvodu, smyslu jejich jednání. Odpovědí je mu nejčastěji spílání, leč to jej nikdy neodradí... Nevěří totiž, že se někdo rodí monstrem...
Charakteristickým rysem jeho povahy je cynismus zabalený umně v spisovnou vzletnou mluvu, kterou pochytil z knih, z nichž četl méně, než by rád, ale byť je Nilfgaard civilizovanější než Severní království, v tomto ohledu se zase tolik neliší. A snad právě filozofické traktáty jej v mnohém poznamenaly.
Vzhled: Galaar je vysoké (194 cm), šlachovité (78 kg) postavy, ne nepodobný panterům, kteří se plíží lesním porostem. Vzhledem k nepravidelné stravě se jeho tuková vrstva smrskla na minimum. Hruď je poté dokonalou ukázkou toho, co musí zvládnout zašít a dát dohromady student Oxenfurtské medicíny.
Ostře řezané jižanské rysy, olivově snědá pleť a především orlí nos (snad něco málo nilfgaardského dědictví elfského genomu) zaujmou na první pohled, ovšem pozornost si brzy uzurpuje táhlá, ošklivá jizvy na levé tváři. Špatně postavený pevný kryt... Od smrti jej zachránily jen dobré návyky pasivní defenzívy práce nohou. Oči má jako většina zaklínačů jantarových kontur. Havraní vlasy s občasným zábleskem bílých pramenů nosí stažené do praktického culíku. Tváře má hladce oholeny po nilfgaardsku. Obecně se dá říci, že jen málokteré ženě by připadal krásný, slovo zajímavý už ovšem o skutečnosti vypovídá lépe.
Historie a rodina: Bohové vědí, kdo byl jeho otcem, ačkoliv, dost možná ani oni v tom nebudou mít jasno. Jeho matka byla lehká holka a mužů se u ní vystřídaly tucty. Když mu byly tři roky, společně s matkou figuroval jako živá návnada na strigu. Striga byla rychlejší než si Zaklínač připustil. Ale nebyla dost rychlá. Matku rozsápala. Dítě již zardousit nestihla. Snad z pocitu viny jej tehdy onen zaklínač vzal s sebou. Na hradištní sídlo školy Zmije.
Následovala léta, které by vydaly na vynikající trilogii sestávající se ze svazků: Krev, Pot a Slzy. Čtení by to ovšem bylo spíše pro sociopaty se zálibou v absurdních dramatech a sebetrýznění. Chlapec byl ovšem jako ocel. Nezlomil se. nýbrž ohnul. Podobně jako meč se s každým úderem kladiva osudu stal pružnějším a silnějším. A právě umění meče bylo tím, v čem oproti ostatním adeptům vynikal. Jeho rychlost, obratnost a smysl pro rovnováhu jej předurčily k tomu být vynikajícím šermířem.
Oproti běžnému zvyku školy preferoval klasický styl boje jedenapůlruční zbraní - dlouhým mečem. Dle jeho mínění nejelegantnější zbraně, jež byla kdy vynalezena.
Mezi ostatními adepty na zaklínače neměl mnoho přátel, již tehdy byl raději v přítomnosti knih a starších zaklínačů, od nichž škemral příběhy s vytrvalostí loveckého ohaře. Snad proto si také vysloužil mezi zaklínači školy Zmije přezdívku Špicl.
Zkouška, jíž projde jen hrstka adeptů, Zkouška trav byla pro Galaara stejným peklem jako pro většinu ostatních. A byť kašlal krev, málem vyzvrátil vlastní střeva a znovu je pozřel... přežil. A rozšířil tak prořídlé řady Zaklínačů ze školy Zmije. Na hradišti po dokončení zkoušky trav nebyl déle, než bylo nezbytně nutné pro zotavení. Přestože to nikdy neřekl, je Galaar vděčný škole Zmije. Za to, že jej přijala, vycvičila, krmila a připravila pro život, byť krušný a nebezpečný.
Nějakou dobu se toulal Nilfgaardem, tu a tam splnil zakázku, aby měl co do žaludku, leč spíše si vybíral ty, jež se mu jevily zajímavé (viz. povaha). Po jednom kontraktu jej kontaktoval císařský dvůr s nabídkou... jež se neodmítá. Obnova školy v lesku a kráse takové, že si ji nikdo ze žijících zaklínačů nemůže pamatovat. Navrácení úcty a prestiže zaklínačskému povolání na území stále expandujícího Nilfgaardu! Navíc zkazky o Divokém honu pocházely ze severu... A tak se vydal na sever se zdánlivě prostým cílem: Identifikovat důležité osoby, jež by mohly mít vliv na odpor vůči císařství - a tyto osoby eliminovat.
Speciální inventář:
Dvojice jedenapůlručních mečů zaklínačské kvality a typu; patrné je, že kožená rukojeť je daleko vybledlejší - známka častějšího užívání
Postarší klisna, sedlo a prostorné brašny
Zaklínačský medailon (Zmije)
Lehký, prošívaný kabátec
Alchymistická sada a bandalír s flakónky
Lovecký nůž
Pršiplášť
Editace karty: -
Rasa: Člověk
Povolání: Zaklínač
Věk: 22
Víra: Víru v bohy považuje za chronickou lidskou snahu házet vlastní neštěstí na bedra někoho jiného.
Loajalita: Škola Zmije, zprostředkovaně tedy Nilfgaard
Povaha: S mutanty je to složité, u běžných lidí vyvolávají spektrum nejrůznějších reakcí, jež jedna předhání druhou v negativitě. Onen sociální handicap byl u Galaara navíc podpořen samotářskou povahou a srdcem tuláka a tak se většině jeví jako málomluvný čumil, co častěji zírá než by otevřel svou hubu. Pravda je taková, že Galaar je vskutku spíše posluchačem a pozorovatelem. Ačkoliv jim většina lidí jako Proměněncem opovrhuje, jeho samotného lidé fascinují. Diverzita postojů, nálad (něco, čím vzhledem k zaklínačským mutacím zrovna neoplývá) a charakterů mu připadá stejně kouzelná jako diverzita přírody.
Daleko lépe vychází s nelidmi, s nimiž jej pojí přinejmenším lidské opovržení. Snad díky Nilfgaardské krvi chová zdravou úctu k elfům, byť to ovšem neznamená, že by se zdráhal nějakého rozpárat od slabin až ke krku. Koneckonců ve smrti jsou si stvůry i humanoidi rovni.
Jako Zaklínač se živí zabíjením monster, oproti svým dalším druhům na Stezce se ovšem Galaar věnuje především monstrům humaniodní stavby těla. Valná většina jeho kontraktů jsou nejrůznější "odměny za hlavu". Takové cíle málokdy zabije rychle, byť je toho schopen. Zasadí ránu jimiž je vyřadí z boje a zatímco umírají, ptá se po jejich důvodu, smyslu jejich jednání. Odpovědí je mu nejčastěji spílání, leč to jej nikdy neodradí... Nevěří totiž, že se někdo rodí monstrem...
Charakteristickým rysem jeho povahy je cynismus zabalený umně v spisovnou vzletnou mluvu, kterou pochytil z knih, z nichž četl méně, než by rád, ale byť je Nilfgaard civilizovanější než Severní království, v tomto ohledu se zase tolik neliší. A snad právě filozofické traktáty jej v mnohém poznamenaly.
Vzhled: Galaar je vysoké (194 cm), šlachovité (78 kg) postavy, ne nepodobný panterům, kteří se plíží lesním porostem. Vzhledem k nepravidelné stravě se jeho tuková vrstva smrskla na minimum. Hruď je poté dokonalou ukázkou toho, co musí zvládnout zašít a dát dohromady student Oxenfurtské medicíny.
Ostře řezané jižanské rysy, olivově snědá pleť a především orlí nos (snad něco málo nilfgaardského dědictví elfského genomu) zaujmou na první pohled, ovšem pozornost si brzy uzurpuje táhlá, ošklivá jizvy na levé tváři. Špatně postavený pevný kryt... Od smrti jej zachránily jen dobré návyky pasivní defenzívy práce nohou. Oči má jako většina zaklínačů jantarových kontur. Havraní vlasy s občasným zábleskem bílých pramenů nosí stažené do praktického culíku. Tváře má hladce oholeny po nilfgaardsku. Obecně se dá říci, že jen málokteré ženě by připadal krásný, slovo zajímavý už ovšem o skutečnosti vypovídá lépe.
Schopnosti a dovednosti:
Tělesná konstituce: 1
Jeden z mnoha darů zaklínačského výcviku a zároveň prvků nelidské podstaty.
Síla: 1
Třeskutá svalová exploze se proti soupeřům ve zbroji často hodí a jak potom překvapeně civí na pahýly! K popukání...
Inteligence: 1
Hloupý zaklínač - mrtvý zaklínač... A Galaar vypadá docela živě!
Obratnost: 2
Druhý dar zaklínačského výcviku, jenž má mnoho podob i forem využití... a často tvoří onu rozdílovou složku mezi životem a smrtí!
Zručnost: 1
Obratné prsty mají svůj užitek i mimo baldachýny ze sametu, pokud víte, o čem mluvím...
Smysly: 1
Třetí dar zaklínačského výcviku jsou smysly doslova nadlidské! Víno má chuť plnější, prsa jeví se krásnější, co víc si přát?
Boj se zbraní (meč): 3
Přirozený talent podpořený tvrdým výcvikem se soupeři rychlejšími než většina soupeřů na které kdy může narazit. A technika a cit pro tzv. "vázání čepelí" vskutku vytříbená!
Alchymie: 1
Jen hlupák by se vzdal výhody jakou skýtají zaklínačské drijáky a taky se jedná o koktejly, jež běžný člověk cestou z hospody nerozchodí! Baže!
Znamení: 1
Byť v nich Galaar neexceluje, dobře načasované Aard vám soupeře otevře k seku tak čistému, že se na podlahu podívají jeho oči pořádně zblízka - na krku jako na bidýlku!
Plížení: 1
Nejen pro boj živ je člověk a sledování nahých vesničanek je lepší bez pobouřeného povyku a nutnosti odhánět vidle manželů...
Gramotnost: 1
Špatná kniha je lepší než špatný člověk. Dá se spálit. Lidé sice hoří taky, ale podle pár pseudo-chytráků je to prý vyhrazeno jen pro nelidi...
Tělesná konstituce: 1
Jeden z mnoha darů zaklínačského výcviku a zároveň prvků nelidské podstaty.
Síla: 1
Třeskutá svalová exploze se proti soupeřům ve zbroji často hodí a jak potom překvapeně civí na pahýly! K popukání...
Inteligence: 1
Hloupý zaklínač - mrtvý zaklínač... A Galaar vypadá docela živě!
Obratnost: 2
Druhý dar zaklínačského výcviku, jenž má mnoho podob i forem využití... a často tvoří onu rozdílovou složku mezi životem a smrtí!
Zručnost: 1
Obratné prsty mají svůj užitek i mimo baldachýny ze sametu, pokud víte, o čem mluvím...
Smysly: 1
Třetí dar zaklínačského výcviku jsou smysly doslova nadlidské! Víno má chuť plnější, prsa jeví se krásnější, co víc si přát?
Boj se zbraní (meč): 3
Přirozený talent podpořený tvrdým výcvikem se soupeři rychlejšími než většina soupeřů na které kdy může narazit. A technika a cit pro tzv. "vázání čepelí" vskutku vytříbená!
Alchymie: 1
Jen hlupák by se vzdal výhody jakou skýtají zaklínačské drijáky a taky se jedná o koktejly, jež běžný člověk cestou z hospody nerozchodí! Baže!
Znamení: 1
Byť v nich Galaar neexceluje, dobře načasované Aard vám soupeře otevře k seku tak čistému, že se na podlahu podívají jeho oči pořádně zblízka - na krku jako na bidýlku!
Plížení: 1
Nejen pro boj živ je člověk a sledování nahých vesničanek je lepší bez pobouřeného povyku a nutnosti odhánět vidle manželů...
Gramotnost: 1
Špatná kniha je lepší než špatný člověk. Dá se spálit. Lidé sice hoří taky, ale podle pár pseudo-chytráků je to prý vyhrazeno jen pro nelidi...
Historie a rodina: Bohové vědí, kdo byl jeho otcem, ačkoliv, dost možná ani oni v tom nebudou mít jasno. Jeho matka byla lehká holka a mužů se u ní vystřídaly tucty. Když mu byly tři roky, společně s matkou figuroval jako živá návnada na strigu. Striga byla rychlejší než si Zaklínač připustil. Ale nebyla dost rychlá. Matku rozsápala. Dítě již zardousit nestihla. Snad z pocitu viny jej tehdy onen zaklínač vzal s sebou. Na hradištní sídlo školy Zmije.
Následovala léta, které by vydaly na vynikající trilogii sestávající se ze svazků: Krev, Pot a Slzy. Čtení by to ovšem bylo spíše pro sociopaty se zálibou v absurdních dramatech a sebetrýznění. Chlapec byl ovšem jako ocel. Nezlomil se. nýbrž ohnul. Podobně jako meč se s každým úderem kladiva osudu stal pružnějším a silnějším. A právě umění meče bylo tím, v čem oproti ostatním adeptům vynikal. Jeho rychlost, obratnost a smysl pro rovnováhu jej předurčily k tomu být vynikajícím šermířem.
Oproti běžnému zvyku školy preferoval klasický styl boje jedenapůlruční zbraní - dlouhým mečem. Dle jeho mínění nejelegantnější zbraně, jež byla kdy vynalezena.
Mezi ostatními adepty na zaklínače neměl mnoho přátel, již tehdy byl raději v přítomnosti knih a starších zaklínačů, od nichž škemral příběhy s vytrvalostí loveckého ohaře. Snad proto si také vysloužil mezi zaklínači školy Zmije přezdívku Špicl.
Zkouška, jíž projde jen hrstka adeptů, Zkouška trav byla pro Galaara stejným peklem jako pro většinu ostatních. A byť kašlal krev, málem vyzvrátil vlastní střeva a znovu je pozřel... přežil. A rozšířil tak prořídlé řady Zaklínačů ze školy Zmije. Na hradišti po dokončení zkoušky trav nebyl déle, než bylo nezbytně nutné pro zotavení. Přestože to nikdy neřekl, je Galaar vděčný škole Zmije. Za to, že jej přijala, vycvičila, krmila a připravila pro život, byť krušný a nebezpečný.
Nějakou dobu se toulal Nilfgaardem, tu a tam splnil zakázku, aby měl co do žaludku, leč spíše si vybíral ty, jež se mu jevily zajímavé (viz. povaha). Po jednom kontraktu jej kontaktoval císařský dvůr s nabídkou... jež se neodmítá. Obnova školy v lesku a kráse takové, že si ji nikdo ze žijících zaklínačů nemůže pamatovat. Navrácení úcty a prestiže zaklínačskému povolání na území stále expandujícího Nilfgaardu! Navíc zkazky o Divokém honu pocházely ze severu... A tak se vydal na sever se zdánlivě prostým cílem: Identifikovat důležité osoby, jež by mohly mít vliv na odpor vůči císařství - a tyto osoby eliminovat.
Speciální inventář:
Dvojice jedenapůlručních mečů zaklínačské kvality a typu; patrné je, že kožená rukojeť je daleko vybledlejší - známka častějšího užívání
Postarší klisna, sedlo a prostorné brašny
Zaklínačský medailon (Zmije)
Lehký, prošívaný kabátec
Alchymistická sada a bandalír s flakónky
Lovecký nůž
Pršiplášť
Editace karty: -
