Perun
Napsal: 11 zář 2016, 12:55Jméno: Perun
Rasa: Člověk
Povolání: Šejdíř, podvodník, kartář a příležitostný zlodějíček
Věk: 16
Vzhled: Perun je útlý jako břízka a nepostrádá nějaké ty svaly, ovšem jeho skutečný věk je dost nečitelný. Většinou ho považují za staršího. Není to ani tak přebytečnými vráskami, jako spíš zachmuřeným a sečtělým výrazem, který dokáže nasadit. Nevyhlíží zkrátka jako typické náctileté ucho, už proto, že měl to štěstí a příroda ho ušetřila tolik typického akné.
Zato mu nadělila nápadné plavé vlasy, stažené někdy do culíku, jindy rozpuštěné, a šedé oči. Rysy jeho tváře působí hranatě až ostře, nos je dlouhý a na bradě má uličnický důlek. Široká ramena zajišťují, že ani zezadu si ho pak nikdo nesplete se slečnou, má-li vlasy rozpuštěné. Do vínku dostal také obratné ruce s útlými prsty, zářivý úsměv a sám si pak dopomohl k třem malým zlatým pecičkám zasazeným v pravém uchu nezvykle nahoře.
Na sobě nosívá obyčejnou košili, zpravidla světlou nebo černou jako plášť noci, když to situace vyžaduje, a někdy kazajku s kapsičkami na všemožné skryté poklady. Přívěsek na dvakrát omotaném řemínku se mu houpe kolem krku, je to malý ptáček z kousku opálu. Komplet doplňují samozřejmě hnědé kalhoty a vysoké boty, které mají v podrážkách skrýš na pár záložních mincí pro případy nouze.
Povaha: Šarmantní, galantní a především naprosto nedůvěryhodný. Tak by se dal obecně vzato popsat Perun třemi nejpřiléhavějšími přízvisky, a to přesně v tomto pořadí. Živí se totiž podvůdky, a tak se přetvářka stala jeho hlavní obživou – ta a zručné ruce, schopné se vší samozřejmostí rychle a nenápadně vytáhnout ten správný měšec, zinscenovat správný hod kostkou nebo zajistit vytažení správné karty. K tomu mu samozřejmě dopomáhá také znalost mnoha triků, vynalézavost a jistý smysl pro improvizaci. Herectví má také v krvi.
Přesuňme se tedy k tomu, jaký je, když zrovna není poblíž nikdo, koho by podvedl – když spadne maska a odhalí se unavená tvář.
Perun nikomu nedůvěřoval už pěkných pár let. Možná je přelétavý, prodejný a falešný jako pětník, ale všechno je to způsobené jenom tím, že už se v životě opařil a nechce to opakovat. Nemíní se otevřít nikomu, protože by mu tím dal do ruky dýku. Je jenom opatrný – když se neváže, nikdo ho nemůže zklamat, zradit, ani mu zlomit srdce. Díky tomu všemu se navenek může jevit jako zmetek bez svědomí, jakmile zjistíte, že vás nechal doslova a do písmene s holým zadkem.
V bezstarostném stavu se chová poťouchle, hloupě a trochu nezodpovědně. Není zrovna žádná pořádkumilná puťka, zůstala mu pěkná porce zvídavosti, která ho může přivést do průšvihu, a taky vrozené drzosti. Někdy se prostě nedokáže kousnout do jazyka, i když ví, že se tím řítí přímo do jámy pekelné.
Víra: Totální cynik, nevěřící, případně naoko věřící v to, co se zrovna hodí
Schopnosti a dovednosti:
Zručnost 1 - Hbité ruce, šikovné prstíky, nic jiného by se ani čekat nedalo od někoho, kdo se tím potřebuje živit, byť to není zrovna poctivé řemeslo.
Inteligence 1 - Nikdy by to nedotáhl moc daleko, kdyby nebyl o trochu chytřejší než ostatní živly na ulici.
Falzifikace 1 - Nějaké ty falešné karty, cinklé kostky, neexistující doporučení... zkrátka nějaký ten letmý přehled a pokusy o podvody formou podvodu už se konaly. Neumí sice psát, ale dokáže skvěle falšovat podpisy, když sežene dobrý papír.
Kapsářství, zlodějina 1 - Stejně skromně se už taky trochu kradlo. Vzít si měšec odložený v nevěstinci není na druhou stranu zas taková výzva.
Předsvědčivost 1 - Kombinace improvizace, šarmu a výřečnosti dává předpoklad i k docela slušné přesvědčivosti. Dokud ho někdo nechytí s krvavýma rukama, vždycky se může zkusit úspěšně vymluvit.
Lhaní a předstírání 4 - Tak v tomhle je Perun vážně dobrý.
Historie a rodina: Perunův původ je zčásti zahalen rouškou tajemství a v každém případě je o něco složitější než život většiny dětí, které měly to štěstí a alespoň vyrostly s rodiči. Jeho rodinou byl pár obchodníků, kteří se s plně naloženým vozem setkali nedaleko Mahakamu se strigou. Z celé karavany přežil akorát malý uzlíček. Zřejmě se objevil zaklínač a se strigou si poradil, nebo nestvůra odtáhla a nevšimla si ho, ale o několik hodin později to přivábilo pár zvědavých trpaslíků.
V ten den museli hrát bohové kostky a náramně se bavili, neboť Peruna si nevzal zaklínač, nezemřel hladem a sám, ale vzali si ho pod křídla malí lidé, a to pod směšnou záminkou, že trpaslíče nenechají zemřít v pustině. Alespoň prvních pár let to nebylo tak znát, ale jen co Perun povyrostl a začal být nápadný, nehledě na to, že mu chyběl vous, musel pryč.
Nikdy nemluvil, ale ať už trpasličí řeči rozuměl nebo ne, podle rozzuřených hlasů poznal, že sem se už vrátit nemůže. Trpaslíci měli vlastní starosti a výchova cizích dětí mezi ně nepatřila. Alespoň srdce jedné trpaslice, která o něj dbala, si ale nemluvný světlovlásek získal, protože na cestu dostal balíček jídla, teplé oblečení a malou dýku. To byla poslední starostlivá bytost, kterou kdy na dlouhou dobu poznal.
Skoro rok se toulal po stezkách, vždycky se svezl s obchodníky na jejich cestě a poslouchal. Když to jen trochu šlo, nenápadně si přilepšil, aby si toho nikdo nevšiml, protože jinak sbíral u kraje pěšin bobule a riskoval tím krk, ale v tom kraji se naštěstí už přinejmenším žádná striga neobjevila.
Perun putoval od jedné skupinky ke druhé, jednou poslouchal hudebníky, jindy se nachomýtl k mariáši a vůbec kartám. Utíkal před opilci a prchal před těmi, kdo rozlíceně zjistili, že bral jídlo. Od stejně staré dívky dostal jméno, neboť se setkali za bouře a jí se moc líbily jeho vlasy. Málokdo s ním ztratil tolik slov jako ona, tím spíš, že pořád zůstával málomluvný. Na zimu se mu podařilo dorazit do Novigradu. Tehdy mu bylo sedm zim.
Ve městě už zůstal a po téměř deset let se tam nic nezměnilo. Naučil se tam žít, totiž v těch horších čtvrtích. Bylo to sice v mnoha směrech nebezpečnější, ale taky tu bylo víc skrýší, víc příležitostí a víc bochánků chleba a špatně hlídaných jablek. V těch lepších čtvrtích vždy vyčníval nápadně svým otrhaným zjevem. Byl jako divoké zvíře, ostražitý a prchlivý. Vybíral odpadky a bloumal ulicemi, dokud je neznal lépe než vlastnoručně ukradené boty.
Nikdy se samozřejmě nenaučil číst a psát, ale byl chytrý jako liška podšitá. Mnoho večerů pozoroval při hře muže jménem Vladan, který shrábl téměř všechny výhry, a jednoho dne sebral odvahu a požádal ho, aby ho naučil hrát. Nebylo to samozřejmě jen tak – na oplátku dělal poskoka, poslíčka a holku pro všechno, ale když si Vladan všiml, jak je to devítileté mládě šikovné, zasvětil ho do pár triků.
Perun objevil kouzlo výřečnosti a sílu slov a začal zpočátku váhavě, pak ovšem čím dál jistěji šveholit. Od Vladana pochytil spoustu frází přetékajících hereckými emocemi. Obecenstvo se smálo a kartám přihlížel celý dav nadšených sázečů. Několik málo her si směl zahrát i Perun. Když s úsměvem shraboval na stole první vyhraný peníz, zubil se od ucha k uchu.
Ve volném čase Vladan samozřejmě nevydělával o nic poctivěji. Perun si získal přehled o všech jeho drobných podvůdcích a několik jich dokonce sám vylepšil. Pomalu se z nich stávali parťáci a Vladan Perunovi dokonce věřil natolik, že se zdálo, že by mu nikdy nevrazil kudlu do zad.
Někdo jiný to ale považoval za dobrý nápad u samotného Vladana. Možná to byl někdo, koho obral při kostkách, možná někdo, koho podvedl, to těžko říci, ale Perun ho jednoho dne našel v louži krve.
Utekl z jeho ošuntělého příměstského domku a v šoku si ani nic nevzal. Byl zpátky na ulici. Jediné, co mu zbylo, bylo slušnější odění, a tak po noci plné truchlení a zmatků na jedné střeše sebral tehdy třináctiletý hoch všechno, co měl, a využil poslední šanci.
Vladan se o něj staral dost dobře, aby už nevyhlížel jako kradmý zlodějský lišák, a Perun dokázal používat šarm jako zbraň. Lepší čtvrť nebyla příliš vzdálená a hrálo se v ní úplně stejně. Lidi byli všude stejně hloupí, stejně napálitelní.
Už první večer si Perun vydělal prodejem levné cetky, kterou prodal mnohonásobně dráž jakési paničce, a v kartách si vydělal dost na hezký pokoj v podkroví. Zatvrdil se. Teď byl sám, nemusel se na nikoho ohlížet. Mohl být pohádkově bohatý, když na tom jen trochu zapracuje, a že jemu fantazie ani ambice nechyběly.
Jsou to už přibližně tři roky. Perun se propracoval se spoustou falešných jmen výš, než kdy mohl doufat. Teď už figuroval téměř jako nóbl podvodníček. Těžko tomu věřit, ale některé vznešené slečinky se snad chtěly nechat napálit, chtěly být okouzleny – a podvedeny. V poslední době si navíc oblíbil vykládání budoucnosti z karet, křišťálových koulí nebo dlaně. Všechno si samozřejmě vymýšlí. Novigrad je pořád plný příležitostí.
Speciální inventář: Sada vlastních, maličko poznačených karet, trošinku ovlivněné kostky, "věštecká" výbava, trochu lepší oblečení a pár oděvů k přestrojení
Loajalita: Značně pochybná
Známé postavy: –
Editace karty: –
Odehrané questy: –
Rasa: Člověk
Povolání: Šejdíř, podvodník, kartář a příležitostný zlodějíček
Věk: 16
Vzhled: Perun je útlý jako břízka a nepostrádá nějaké ty svaly, ovšem jeho skutečný věk je dost nečitelný. Většinou ho považují za staršího. Není to ani tak přebytečnými vráskami, jako spíš zachmuřeným a sečtělým výrazem, který dokáže nasadit. Nevyhlíží zkrátka jako typické náctileté ucho, už proto, že měl to štěstí a příroda ho ušetřila tolik typického akné.
Zato mu nadělila nápadné plavé vlasy, stažené někdy do culíku, jindy rozpuštěné, a šedé oči. Rysy jeho tváře působí hranatě až ostře, nos je dlouhý a na bradě má uličnický důlek. Široká ramena zajišťují, že ani zezadu si ho pak nikdo nesplete se slečnou, má-li vlasy rozpuštěné. Do vínku dostal také obratné ruce s útlými prsty, zářivý úsměv a sám si pak dopomohl k třem malým zlatým pecičkám zasazeným v pravém uchu nezvykle nahoře.
Na sobě nosívá obyčejnou košili, zpravidla světlou nebo černou jako plášť noci, když to situace vyžaduje, a někdy kazajku s kapsičkami na všemožné skryté poklady. Přívěsek na dvakrát omotaném řemínku se mu houpe kolem krku, je to malý ptáček z kousku opálu. Komplet doplňují samozřejmě hnědé kalhoty a vysoké boty, které mají v podrážkách skrýš na pár záložních mincí pro případy nouze.
Povaha: Šarmantní, galantní a především naprosto nedůvěryhodný. Tak by se dal obecně vzato popsat Perun třemi nejpřiléhavějšími přízvisky, a to přesně v tomto pořadí. Živí se totiž podvůdky, a tak se přetvářka stala jeho hlavní obživou – ta a zručné ruce, schopné se vší samozřejmostí rychle a nenápadně vytáhnout ten správný měšec, zinscenovat správný hod kostkou nebo zajistit vytažení správné karty. K tomu mu samozřejmě dopomáhá také znalost mnoha triků, vynalézavost a jistý smysl pro improvizaci. Herectví má také v krvi.
Přesuňme se tedy k tomu, jaký je, když zrovna není poblíž nikdo, koho by podvedl – když spadne maska a odhalí se unavená tvář.
Perun nikomu nedůvěřoval už pěkných pár let. Možná je přelétavý, prodejný a falešný jako pětník, ale všechno je to způsobené jenom tím, že už se v životě opařil a nechce to opakovat. Nemíní se otevřít nikomu, protože by mu tím dal do ruky dýku. Je jenom opatrný – když se neváže, nikdo ho nemůže zklamat, zradit, ani mu zlomit srdce. Díky tomu všemu se navenek může jevit jako zmetek bez svědomí, jakmile zjistíte, že vás nechal doslova a do písmene s holým zadkem.
V bezstarostném stavu se chová poťouchle, hloupě a trochu nezodpovědně. Není zrovna žádná pořádkumilná puťka, zůstala mu pěkná porce zvídavosti, která ho může přivést do průšvihu, a taky vrozené drzosti. Někdy se prostě nedokáže kousnout do jazyka, i když ví, že se tím řítí přímo do jámy pekelné.
Víra: Totální cynik, nevěřící, případně naoko věřící v to, co se zrovna hodí
Schopnosti a dovednosti:
Zručnost 1 - Hbité ruce, šikovné prstíky, nic jiného by se ani čekat nedalo od někoho, kdo se tím potřebuje živit, byť to není zrovna poctivé řemeslo.
Inteligence 1 - Nikdy by to nedotáhl moc daleko, kdyby nebyl o trochu chytřejší než ostatní živly na ulici.
Falzifikace 1 - Nějaké ty falešné karty, cinklé kostky, neexistující doporučení... zkrátka nějaký ten letmý přehled a pokusy o podvody formou podvodu už se konaly. Neumí sice psát, ale dokáže skvěle falšovat podpisy, když sežene dobrý papír.
Kapsářství, zlodějina 1 - Stejně skromně se už taky trochu kradlo. Vzít si měšec odložený v nevěstinci není na druhou stranu zas taková výzva.
Předsvědčivost 1 - Kombinace improvizace, šarmu a výřečnosti dává předpoklad i k docela slušné přesvědčivosti. Dokud ho někdo nechytí s krvavýma rukama, vždycky se může zkusit úspěšně vymluvit.
Lhaní a předstírání 4 - Tak v tomhle je Perun vážně dobrý.
Historie a rodina: Perunův původ je zčásti zahalen rouškou tajemství a v každém případě je o něco složitější než život většiny dětí, které měly to štěstí a alespoň vyrostly s rodiči. Jeho rodinou byl pár obchodníků, kteří se s plně naloženým vozem setkali nedaleko Mahakamu se strigou. Z celé karavany přežil akorát malý uzlíček. Zřejmě se objevil zaklínač a se strigou si poradil, nebo nestvůra odtáhla a nevšimla si ho, ale o několik hodin později to přivábilo pár zvědavých trpaslíků.
V ten den museli hrát bohové kostky a náramně se bavili, neboť Peruna si nevzal zaklínač, nezemřel hladem a sám, ale vzali si ho pod křídla malí lidé, a to pod směšnou záminkou, že trpaslíče nenechají zemřít v pustině. Alespoň prvních pár let to nebylo tak znát, ale jen co Perun povyrostl a začal být nápadný, nehledě na to, že mu chyběl vous, musel pryč.
Nikdy nemluvil, ale ať už trpasličí řeči rozuměl nebo ne, podle rozzuřených hlasů poznal, že sem se už vrátit nemůže. Trpaslíci měli vlastní starosti a výchova cizích dětí mezi ně nepatřila. Alespoň srdce jedné trpaslice, která o něj dbala, si ale nemluvný světlovlásek získal, protože na cestu dostal balíček jídla, teplé oblečení a malou dýku. To byla poslední starostlivá bytost, kterou kdy na dlouhou dobu poznal.
Skoro rok se toulal po stezkách, vždycky se svezl s obchodníky na jejich cestě a poslouchal. Když to jen trochu šlo, nenápadně si přilepšil, aby si toho nikdo nevšiml, protože jinak sbíral u kraje pěšin bobule a riskoval tím krk, ale v tom kraji se naštěstí už přinejmenším žádná striga neobjevila.
Perun putoval od jedné skupinky ke druhé, jednou poslouchal hudebníky, jindy se nachomýtl k mariáši a vůbec kartám. Utíkal před opilci a prchal před těmi, kdo rozlíceně zjistili, že bral jídlo. Od stejně staré dívky dostal jméno, neboť se setkali za bouře a jí se moc líbily jeho vlasy. Málokdo s ním ztratil tolik slov jako ona, tím spíš, že pořád zůstával málomluvný. Na zimu se mu podařilo dorazit do Novigradu. Tehdy mu bylo sedm zim.
Ve městě už zůstal a po téměř deset let se tam nic nezměnilo. Naučil se tam žít, totiž v těch horších čtvrtích. Bylo to sice v mnoha směrech nebezpečnější, ale taky tu bylo víc skrýší, víc příležitostí a víc bochánků chleba a špatně hlídaných jablek. V těch lepších čtvrtích vždy vyčníval nápadně svým otrhaným zjevem. Byl jako divoké zvíře, ostražitý a prchlivý. Vybíral odpadky a bloumal ulicemi, dokud je neznal lépe než vlastnoručně ukradené boty.
Nikdy se samozřejmě nenaučil číst a psát, ale byl chytrý jako liška podšitá. Mnoho večerů pozoroval při hře muže jménem Vladan, který shrábl téměř všechny výhry, a jednoho dne sebral odvahu a požádal ho, aby ho naučil hrát. Nebylo to samozřejmě jen tak – na oplátku dělal poskoka, poslíčka a holku pro všechno, ale když si Vladan všiml, jak je to devítileté mládě šikovné, zasvětil ho do pár triků.
Perun objevil kouzlo výřečnosti a sílu slov a začal zpočátku váhavě, pak ovšem čím dál jistěji šveholit. Od Vladana pochytil spoustu frází přetékajících hereckými emocemi. Obecenstvo se smálo a kartám přihlížel celý dav nadšených sázečů. Několik málo her si směl zahrát i Perun. Když s úsměvem shraboval na stole první vyhraný peníz, zubil se od ucha k uchu.
Ve volném čase Vladan samozřejmě nevydělával o nic poctivěji. Perun si získal přehled o všech jeho drobných podvůdcích a několik jich dokonce sám vylepšil. Pomalu se z nich stávali parťáci a Vladan Perunovi dokonce věřil natolik, že se zdálo, že by mu nikdy nevrazil kudlu do zad.
Někdo jiný to ale považoval za dobrý nápad u samotného Vladana. Možná to byl někdo, koho obral při kostkách, možná někdo, koho podvedl, to těžko říci, ale Perun ho jednoho dne našel v louži krve.
Utekl z jeho ošuntělého příměstského domku a v šoku si ani nic nevzal. Byl zpátky na ulici. Jediné, co mu zbylo, bylo slušnější odění, a tak po noci plné truchlení a zmatků na jedné střeše sebral tehdy třináctiletý hoch všechno, co měl, a využil poslední šanci.
Vladan se o něj staral dost dobře, aby už nevyhlížel jako kradmý zlodějský lišák, a Perun dokázal používat šarm jako zbraň. Lepší čtvrť nebyla příliš vzdálená a hrálo se v ní úplně stejně. Lidi byli všude stejně hloupí, stejně napálitelní.
Už první večer si Perun vydělal prodejem levné cetky, kterou prodal mnohonásobně dráž jakési paničce, a v kartách si vydělal dost na hezký pokoj v podkroví. Zatvrdil se. Teď byl sám, nemusel se na nikoho ohlížet. Mohl být pohádkově bohatý, když na tom jen trochu zapracuje, a že jemu fantazie ani ambice nechyběly.
Jsou to už přibližně tři roky. Perun se propracoval se spoustou falešných jmen výš, než kdy mohl doufat. Teď už figuroval téměř jako nóbl podvodníček. Těžko tomu věřit, ale některé vznešené slečinky se snad chtěly nechat napálit, chtěly být okouzleny – a podvedeny. V poslední době si navíc oblíbil vykládání budoucnosti z karet, křišťálových koulí nebo dlaně. Všechno si samozřejmě vymýšlí. Novigrad je pořád plný příležitostí.
Speciální inventář: Sada vlastních, maličko poznačených karet, trošinku ovlivněné kostky, "věštecká" výbava, trochu lepší oblečení a pár oděvů k přestrojení
Loajalita: Značně pochybná
Známé postavy: –
Editace karty: –
Odehrané questy: –
